Jana Blahoslawa Grammatika česká, z rukopisu wydali I. Hradil a J. Jireček

Google

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the worlďs books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non- commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

at http : / /books . qooqle . com/

Jana Blahoslawa

dokonaná 1. 1571,

do níž wložen text grammatiky Beneše Optáta z Telče , Petra G zel la
z Prahy a Wáclawa PMlomajhfgy ý 7{ flď i W< ^wa Hradce podle wydáui

Z rukopisu bibliotheky Theresianské we Wídni
wydalí

Ignác Hradil a Josef Jireček.

*— -*ř ^ C3

We Wídni.

Tlakem L. Grunda.
1857.

Urozenému Pánu, Faun

Josefowi Alex. baronu Helfertowi,

c. k. státnímu podsekretáři w ministerium kultu a wyučowání, ry-
tíři řádu železné koruny drub^ třídy , -doktoru práw, řádnému clena
král. učené společnosti české, členu c. k. učeného ,towarišstwa Kra-
kowského, Athenea w Bassanu, c. k. morawsko - slezské jednoty k
zwelebowání rolnictwí, známosti přírody a wlasti, historické jednoty
krajinské, musea Francisco-Carolina w Linci atd. atd.

knihu tuto

s nejhlubší lictau
wěnují

wydawatelé*

Jan Blahoslaw narodil se 1. 1523 w Přerowě, a umřel
1. 1571 dne 24. Listopadu na Krumlowě Morawském , maje
teprwé 48 let. Žiwot Blahoslawůw Siřeji wypsán jest od Dr.
Ant. Gindelyho w Čas. Musejním (1856 I. 20—44, II. 1—23)-
Hlawní děje jeho jsau:

Werejné.

1548. poslán na studia do Králowce

w 25 letech;
15Í9. do Basileje. Seznámení se s

Sigmundem Geleniem.

1550. Náwrat do Morawy.
1550—51. StMdawé pobý wání w Pro-

stějowé a Přerowě.

1551. Seznámení • knd%em Bene-
šem Optátem.

1559. powolán do Mladá Boleslawi
1553. W MI. Boleslawi na jáheustwí

bratrské powýšen.
1555. Poselstwí do Wídně.

Literární.

Počátek spisowání grammatiky České.

*

Začal wéstí zápisky Jednoty.

Sepsán žiwot Jana Aagasty od 1, 15*7
— 1555 (G. 6. S žiwotopisem tímto
totožná jest: Historia prawdiwá o
některých zwlástních wěcech a di-
wech Bozích obzwlástě při jednotě
^bratrské stalých. Jungm. IV. 529.)
f Latinský '8 pis o bratrském aČení, po-
ddaný Maximilianowi II. (Summa Li-
šili etc. Gind. 2.)
Historia hrozného zahřmění Božího
etc. 1555, wykonaného skrze Anti-
krista w Čechách pM panstwí Bole-
slavském. (G. 3).

VI

1556. Cesta do Magdeburku k Illir,
Flacciowi.

1557. Ctwerá oe8 ta do Wídně. Na

synodě Slezanské wywolen za

staršího Jednoty. Usídlení w
Ewaněicíeh.

1 $58— 1559. Sjezd EJwančický 8 oowo-
křtenci. Synoda Žerawieká o
Augustu.

1560.

1561.

156% f

Synoda Prerowská
odbytí jemu dané.

o Augustu

Sestawoní wzájemnýeh poměru mezi
Jednotau a Flacciem. (G. 4.)

Krátký dějepis latinský Jednoty bra-
trsko (Gind. 5).

Smrt eis. Ferdinanda I.
stíní Augusty.

Propu-

1565. f B. Jan Certý,
156G.

1067, Synoda Prerowská o Augustu.
1508.

4569. f B. Matěj Čerwenka.

1570.

Odsauzení
gustowa.

Muzika i j. knížka zpew^kům nále-
žité zpráwy w sobě obsahující. W
Olomouci 1588 (G. 7).
1559—1560 Redakcí kancionálu bra-
trského.

Prídawkowé k Muzice, sepsáni in

insula hortensi (G. 8).
Kancionál bratrský wytištěn w Šamo-

tulách w Polště.
Rejstřík na kancinál tento (Gind. 9).
Apologia kancionálu bratrského proti
utrhaěkám jakéhosi Mart. Žateckého
bakkaláre (G. 10).
Prokázaní swětlé toho, že eírkew sw.
a její učitelé staří i nowíeto.
CGind. 11.)
Prwní wydání NoweHo Zákona (©. 13).
Psaní panu sudímu, panu Černohor-
skému o tom, proč se Bratří od ji-
ných jednot dělí a proč lidi k po-
slušenstwí zawaiují.
Psaní k panu maršalkowi morawskému
o 13. kap. Apokalypsí C^. 1*» * 5 J-
Praoowal tuším tohoto a následujících
let na dějepisu bratrském a na dí-
lech nížeji jmenowaných (G. 16).
Druhé wydání Nowého Zákona.
Druhé wydání Musiky.

Summowníka Au-

1571. 2%. list. umřel Blahoslaw na
Mor, Krumlowě.

Evangelia a ctění swatá, kteráž slo-
wau pašije. Wyt. w NáměstíCG. 18).
Dokonána grammatika Česká.

VII

Pro nás jmcnowitě zajímawo jest awéděti, kterak $e
Blahoslaw seznámil s knězem Benešem Optátem, o černi
chowala se w archiwu bratrském, nyní w Herrnhutu chow$-
ném (Arch. Br. D. VIII. č. 27. fol. 48 r. — 52 r.) následu-
jící zápiska od Blahoslawa samého s přípisem listu, což obé
tuto s některým wynecháním klademe:

„J. B. Toho leta, totiž 1551, byl sem se já na MoraWu do-
stal jakýmis příčinami, a pobyl sem w Prostějowě několik
nedělí, a zwěděw o knězi Benešowi Optátowi, muži pobož-
ném, kterýž Zákon Nowý z Erazmowy translací do češtiny
přeložil, widělo mi se za hodné, abych ho nawštíwit, s ním
se seznámil a o některé wěci promluwil. I takž sem uči-
nil. A potom dala mi se k tomu příčina, že sem o tom swém
s knězem Benešem promluwení Bratru Zachariášowi *) do
Boleslawě psal, kteréžto psaní tuto položím, pro památku
toho pobožného kněze ; nebo rowného jemu kněze (tak jakž
slowau) kališného nikdy sem newiděl, jediného toho sem na-
lezl beránka w Čechách.

Připiš toho listu.

J.. B. P. Nejmil ej šímu towaryši Z. L. S. D.

Wíš, muj nejmilejší bratře a towaryši, jak jest welmi
krutá a nepříjemná wěc rozlaučení a wz dále ní jednoho od
druhého těm, kteříž oprawdowým milowáním podlé Boha spo-
jeni sau w duchu swém. Neb wšickni takowí nemalé sobě
činí tím trápení, když žádají i s mnohým wzdycháním toho,
aby netoliko duchowé, ale i těla také, příbytkowé těch du-
chůw, sobě přítomná byla, a také toho duchowního spojení,
w čemž již možné slušné a náležité jest, užíwala; protože
jakož ti duchowé spolu jedno učiněni sau, tak týž každý
duch spolu s tělem jedno učiněn jest, aby to obé slaulo jeden
člowěk. Poněwadž tedy polowice wětší, totiž podstata du-

*) O Zachariášowi wia Wengerscii Slavonia reformata p. 320<
Kwltl ok. 1550. L. 1577 byl starším (senior). Pocházel s Litomyšle,

vm

chowní, připisuje se někomu neb něčemu, třebas místem příliš
wzdálenému, skrze lásku: i nemůžeť než za sebau i s sebau
táhnauti druhau částku sobě připojenau (jako u příkladu, když
kdo k něčeho dobrého dosažení běží, tedy s sebau toho také
rád wede, ba i táhne třebas 9 koho miluje) a z toho pochází
žádost přítomnosti tělesné. Takt jedno- pro druhé milowáno
a jedno druhým k třetímu obráceno bywá. Což já netoliko
z zákona hřícha pocházeli domníwám se, ale zato mám, že
i to jest ještě pozůstáwající nějaká částka jiskry z onoho
ohně ušlechtilého w ráji, hříchem uhašeného a zakopaného,
to jest částky obraza Božího. A když mezi Bohu wěrnými
a pobožnými jest takowý swazek lásky jakéhokoli stawu
lidmi, owšem mezi služebníky církwe netoliko částka obraza
Božího jest, ale jest částka záwdawka wěčného žiwota. Neb
kdež takowého ohně lásky není, tuť nemůže se trefiti ono
Petra swatého powědřní: Radujíce se, prý, radostí newy-
raluwnau a ostawenau etc. A poněwadž já, bratře můj milý,
to takowé w duchu láskau zažženém spojení, a z toho žá-
dost i těla přítomnosti, za wěc dobrau a Bohu libau pokládám,
snadně z toho srozumíš, žeť se k tomu nemám a míti nestro-
jím, abych se w tom podlé Boha i swatych lidí chwalitebném
towaryšstwí umenšowal, ale raději wždy wíce wzděláwal, a
z toho i pomoc měl k zustáwání w tom, k čemuž mne Pán
Bůh powolal, a že i ty též nepřítomností mau ne k zapomenutí na
mne a k wypáchnutí towaryšské lásky, ale k wětší w lom
horli wosti poroznícen budeš, až i k tomu, aby myslil, že ja-
kož Tobě, tak i mně musí (ne)přítomnost tato nynější newděčná
býti, jako wěc ta, kteráž zbawuje chutného owoce lásky,
a na ně, jaké jest bylo, tepr&ow (ač někdy to býwá- pozdě*
ale nám nyní časně i potom užitečné) oči otvvírá, a tím
i wětší bolest plodí, i jestližeby kde co toho ještě bytí mo"
hto, wětší žádost a milost dáwá. A odtud wzácnost pamá-
tek neb reliquiarum jest (jakož i ona králowna Dido řekla:
Dulces reliquiae etc.) a (odpusť, jestliže nesmyslně Tobě,
upewněný majícímu sm} si, dím) w církwi odtud wzácnost,
ba i užitku rozmnožení wečeře Páně poslední etc. Z téhož

IX

pramene wypiýwá i to, že wšecka psáni aneb Wzkazowání
milých přátel (nebo Částka připomenutí spojení duchów san)
i žádostíwá i milostná býwají. A ač to proti přítomnosti jakd
list stromu dobrého proti chutnému owoci jest : wšak kdež aqi
lsti ani omylu není, tak sau ostrá, že i do skrýšůw srdce pro-
nikají z hluboce se kryjící lásky jako z twrdého křemene jadr-
ných dobýwati jisker. Tau příčinau i já také naděje k brzké
přítomnosti etc. pro příčiny některé nemaje a bolestně to
nesa, když owoce dosáhnauti hned nyní nelze, abych k štěpu
darmo nepřišel, t. k rozpomínání se na Tě, listí aspoň po-
woněti sem chtěí t. něco Tobě napsati, abych tím drobet jako
poočerstwen byl, mysle, že Ty to čisti máš a budeš, a
to s wdečným a laskawým na naše cele w duchu, jak ná
swětě býti muže, spojení se rozpomenutím etc. Cum certum
sit, nihil tam forte esse ad eliciendum amorem, quam ipsum
amorem*

Ale cožť psáti mám, abych Twým (prawdy a swětía je-
jího i moci etc. milowným) ušima něco libého a hodného při-
nesl, newímť téměř. Nowiny nějaké, bych psáti měl (nebť
takť jest tohoto času obyčej) , pro nejistotu a nebezpečnost
nesmím. Wšak nu, poněwadž nowina jest řeč neb skutek
w nowě na swětío wy neseny, položím toto za nowinu, což
zato mám, nebudelit tak libé , wšak také mrzuté a nelibé
proč by býti mělo, newidím.

W nowě, ba raději poprwé přihodilo mi se, že onehda
dostal sem se k knězi Benešowi , tomu, kterýž Zákon
z Erazmowa wýkíadu -Latinského na česko wytožií, — zato
mám, že jej znáš, — s nímž obšírné rozmluwení sem měl o
wěcech spasitedlných : což nechat pořádně a nedlauze ozná-
mím, preto, aby jeho duchu, kdo a co jest, wyrozuměti mohl
(mého již prwé dáwno znáš). Což (t. wyrozuměti duchu
muže proto tak na slowo wzatého) jak rozkošné i užitečné
jest, i já i Ty wíš. Opatrně nejprw k nám (neb sem s to-
waryšem swým byl) měl se, dokudž tomu, že řeči naše od
lsti wzdálené, upřímnosti a ducha lásky plné san. newyrozu-

měř. Ale jakž seznat prostadst befc ošemetnosti, upřímným
upřímě a s welikau ochotností rozmlauwal.

(Následuje obsah ro%mlauwání o wecech spaiitedlných
i. o některých důležitějších článcích u>iry) [%ewrub 5\ str.J.

Nu bratře máj, teď máš nowíny; abych řekí staré, nejsauť,
než jak příjemné snad, newím: wšak naději se, že aspoň
ékodliwé nebudau. Nebt nepochybuji, že to jest přejisté u
Tebe, že toho nepíši tím duchem, jakobych se něčím chřubiti
a nad jiné wynášeti chtě}. Neb wíš, jako i já wím, žet se
nemám čím chíubiti, poněwadž mámli co, jiní ještě wíc mají,
* já že' mám, nic némám, Čehožbych newzal, ačkoli maličko
mám etc, Ale protoť píši Tobě, že Twůj saud a rozum
oswícený býti držím: Protož byřoliby co z těchto wěcí, cožby
Tě potěšiti mohlo, aby Ty sobě, w těchto swých zámutcích
a lopotách, jichž držím že dosti máš, to k swému poob~
wesselení wzaj, a byt jiného pebylo, aspoň samo mé mysli
(kteráž s Twau jedno jest), a tak Tebe samého jako nějaké
wymalowánj. A byíyliby které wěci hodné širšího rozjímání,
hlubšího do nich wniknutí a gruntownějšího jich wyjádření
etc., aby Ty zatím, než se nám Pán Bůh dá shledati, nato
bedliwěji pomyslil, ano i jinému nebo dwěma, jichž mysl
znáš (ač widěloliť by se za dobré) pro též příčiny psaní
toto ukázal etc, a potom se pak se mnau bohdá jako towa-
ryš a bratr zdělil. Měj se dobře, Bratře wždycky welmi milý.
Dán w Přerowě na den rozeslání apoštolůw Páně 1551 (t.
15. Čerwence.) Vale! 4 *

Rukopis Grammatiky Blahoslawowy, jenž se nyní chowá
w bibliothece akademie Theresianské a z něhož kniha tato
otištěna, zdá se býti unicum. Nám alespoň kromě příslowí
a úwodu k nim, které musejní bibliotekář p. Hanka ke pří-
slowím Srncowým přiwázaná nalezl a w Mus. Časopise 1829
wydal, žádný druhý rukopis znám není, kterýby grammatiku
Blahoslawowu buď celau buď některau její částku obsahowal.
Jungmann, jakž z.e zpráwy w historii literatury České (IV. 7)

XI

<wyswítá, wřdél titt 9 ie grammatiky fllaboslawomry we iko-
lách bratrských býwalo u$íwáno, ale wíceji mu nic bližšího
<powědomo nebylo.

Podle domnění našeho psán byl rukopis Theresianský
w Ewaněicích brzo po smrti Blahoslawowě, a sice z půwod-
níbo konceptu : jet wěru ku podiwu, že w díle tak welikém
tak poskrownu poklések se nalézá. Odtud dostal se přepis
neswázaný do rukau staršího neb mladšího Maximiliana Fran-
tiška z Deblína, kteří oba literatury a znamenitostí wlasten-
ských horliwí byli milowníci, anobrž sami spisowatelé. Oni
teprwé rukopis dali wázati kozí, kdež na hřbet mezi zlatem
wtlačenymi ozdobami nahoře slowa: GRAMMATICA ČBSKÁ,
dole pak: M. F. DE. DEBLIN wytištěna byla.

M?i?ř. Frant z Deblína starší byl referendárem, če-
ským registrátorem a expeditorem při kr. tribunálu moraw-
ském. L. 1667 přijat byl za obywatele markrabstwí moraw-
skébo, 1677 dáno mu šlechtictwí a 1683 indigenat králowstwí
uherského.

Max. Frant z Deblína mladší wzdělal sena univer-
sitě Pražské, byl assessorem, později kancléřem tribunálu mo-
rawského, posléze dworskym radau a tajným referendárem
dworské kanceláře ěeské. L. 1710 powýšen byl do stawu
swobedných pánu, a dostal w léno hrad Znojemský, kam
bohaté swé sbírky kněh rukopisů, obrazů, rytin a zbrani
snéstí dal. Zemřel 1. 1732.

Frant. Ant z Deblína powýšen byli. 1741 do stawu
braběciho; awšak již s synem jeho Frant Antonínem
mladším, jenž 1. 1784 zawražděn byl, rodina Deblinská wy~
mřela *).

Z jmění Deblinského zřízena byla stipendia kadetská při
akademii Nowoměstské, sbírka kněh dostala se dílem do bi-
bliotheky Olomaucké, dílem do bibliotheky Theresianské (800

•) O rodu šlechtickém SebrambS z Deblína. Od Ant. Rybičky w Ln-
uta 1857 (str. 640-644). £%U»rrťt $ifh>rif$e SiUtatorgef<$i$ti
*eit Mtyren unb £)e^ftr»4tfo>€4(eft(ii. ©rúnn 1860 (str. 159-166).

i

xa

iw.). Mezi těmito byl kromě faambudw Debfinského téi
nás Rukopis grammatiky Blahoelawowy. Zde zůstal nepo-

wšimnutý, až nynější bibliothekář P. Ignác Hradil w letě r. 1855
sa «ej přiSel. Objewení to ouámeio bylo hned tehda we
8wětozora Slowenských Nowin str. 81. Brzo potom podal
P. Hradil Širší náwěští — prwní předmlawu Blahoslawowu
a přehled ofisaha — do Časopisu Musejního (Ročník 1855
str. 37i— 879).

Rukopis Theresianský náleží k nejpěknějším rukopisům
bratrským z XVI. wěku. Papír jest silný, úhledný a nyní
jemné přižlautlý; podlé wodní známky pochází z papírny
Schonberské. W celosti jest 363 listů in folio, 11" 5"' wy-
sokých a 7" širokých. Listy opatřeny jsau pokrajích (3'" od
krajů) jednoduchými suchými liniemi; slaupec písma sám kromě
toho obražen jest po obau stranách dwojitými suchými liniemi, V"
od sebe wzdáleoými. Linie ty nedosahují ani swrchu a dole
kn kraji. Popsaná plocha jednotliwých stran má wšude 4"
zšíří a 9'' zwýší.

Ruku rozeznali lze dwojí, prwní na listech 1 — 148,
171—174, 197—363, druhau na listech 149-170, 175—196.
List před Přídawky zůátal prázdný. Ruka prwní jest pil-
nější, okrauhlejší; též oprawy, které se w písmě druhé ruky
nacházejí, od ní jsau dělány. Poznamenání, od nás pod text
kladená, nacházejí se w Rkp. wedle textu na prázdných postrani-
cích. Písmo jest spůsob fraktury polatinělé, jakého w rukopisích
bratrských z XVI. století obecně užíwáno. Spůsob tento, jak
ze slow latinských a německých do textu wkládaných se spa-
třuje, dělí se zřetedlně jak od běžného písma německého tak
od latinského, zůstáwaje mezi oběma jako na prostředku.

Ruky Blahoslawowy, známé z archivu bratrského w
Herrnhutu, welmi zběžné a tudy nesnadno čtitedlné, w
rukopisu ani nejmenši stopa se nenalézá.

XIII

Číslowání listu a některé sem tam tužkau dělané po-
známky jediné wydáwají swědectwí o pozdějších čtenářích
rukopisu.

Prawopis w textu grammatiky Náměšfské zachowán jest
wětším dílem půwodní, ačkoli ne wěrně. Ostatek rukopisu psán
jest prawopisem Blahoslawowým. Litera j krom nemnohých
wýminek nalézá se bez štreyšku. Rozdíl mezi hrubým fa jemným
I na 1. i — 148 naznačowán tím, že hrubé klíčku otewřenau má, je-
mné ale z nerozdělené stínowé čáry sestáwá. Ruka druhá (1. 149
— 196) rozdílu toho nešetří. Od listu 197 psáno I wětším dílem s
otewřenau klíčkau, kteráž tam, kde zjemněno býti má, wyplněna
jest od oprawowatele Černějším inkaustem. Jen sestawením
mnohých slow lze se dopátrati prawidel, jakými asi užíwání obo-
jího seřídilo; důslednosti zajisté přísně prowedené i wpísmě pr-
wní ruky marně bys hledal. Toť jest na příčině, proč i w prw-
ních arších wydání našeho týžtýž některým zmatkům místo
dáno co do značení hlásky I. Wydawatelé mínili totiž s po-
čátku podati co nejwěrnější otisk ; postupem práce nabyli
wšak přeswědčení, že určitého systému tu postrádati nelze.
Naproti užíwání polskému má grammatika Blah osla wowa, jako
wšecky jiné staročesko knihy, we kterých f a I různěno, jme-
nowitě tu zwláštnost, že I jakožto polosamohláska obecně
kladeno jest jemné : mlha, plný, Plzeň etc.

W Orthographí (str.- 1 — 52) šetřeno u wydání našem pro
ukázku w textu Blahoslawowě prawopisu Blahoslawowa, w textu
Bénešowě toho prawopisu, který se nachází u wydání Normber-
ském 1593. Ačkoli jsme tohoto před rukami neměli, wšak
se z Rukopisu našeho , z prawidel w Orthographí polože-
ných, jakož i z porownání s wydáním Pražským od 1. 1588
dosti bezpečně ustanowiti dalo , jak Normberské wydání
tištěno *).

O Grammatiky Optátowy máma sau tato wydání; Námestské. 1533, Norm^
benké 1543, Prostějowské 1543, Pražské dwojí 1588 a 1643. Wy-
ákni Náméitské a Normberské obsahují text od nás wydaný stejné;
třmí od drahého delí se jen starjím pravopisem aa, ee, ete. W

Přehled obsahu.

Strana

Předmluwa Blahoslawowa • • ♦ X1X-XXH

Předmluwa Optátowa a Gsellowa 1— 2

Orthographí 3—62

Předmluwa Philomathowa . 53—55

Etymologa.. ........ 56—156

Předmluwa Blahoslawowa k Prídawkum . • . • 159—164

Přídawkowé:

I. O wlastnosti • 165—220

II. O metaphoře. .220-227

III. O slowích i eisíeh jazyku . . . 227—238

IV. O enallagi. . 238—261

V. O figurách menších • . • 262—279

VI. Wýbor slow a způsobu mluwení, kritika spisowatélů,
frází latinské, přišlo wí, řeči wy brané, zlé frází, kri-
tika Žaltáře a Summowuíka • • • . . 279—329

VIL O synonymech, epithetácb, o dialektech, o akcentu • • 330—352
Z Musiky:

Naučení potřebná tem, kteříž písni skládati chtějí . . . . 354-376

Grammatyka Čefká

od kněze Beneffe Optáta a od kněze Wá-
ctawa Filoniáteía, předefllých let wydaná a
nynj od J. B. P. powyfwětlená , nemálo y
naprawená, a porozíTjrená.

Deklaracý (to geft wyfwětlenj) na Gramma-
tyku Čeíkau, wydanau od kněze BeneíTe Op-
táta etc. : a přitom y zpráwy některé, těm.
kteřfž Cefkau řeě práwě, totiž wlaftně a ozdo-
bně, mluwiti y pfáti chtěgj, potřebné: Sepfané
předelflých let, k zádofti a ponaukánj dobrého
přjtele. Nynj pak to wlTe znowu přehlédnuto
geft, pilně zkorygowáno y doplněno, a někte-
rým toliko k vžjwánj wydáno : leta

1571.

/. B. P. Charissimo fratri N. S. BL

Čafté zmjnky w mnohých pobožných, rozmíauwánjch na-
fffch býwaíy fau, negmilegftjf w Pánu bratře, o prawé wíaft-
nofti gazyka Čefkého, kterakby giž w mnohých wěcech té-
měř w zapomenut] přiflía těm, kterfž netoliko řefky míuwj ale
také y pjflj buď lifty buď gakékoli fpifj. Což nám oběma
Ijtoftiwě býwafó, že tak vfllechtííý gazyk, hognoftf a rozliř-
nými wíaAnoftmi gin/m ffawnýip řečem neb gazikům geftliže
ne rowný tedy giílé welmi podobný, tak má bytí opauíitjn a
a gako aatehlj ležeti zanechán: a to iwláJTtě tohoto naffeho*
gafeéhoa diwného wěku, w něinžto g*kož mnohé zlé wěcjr
tak také y některé dobré a welmi vžitečné w diwnau wys-
íokoft wzeflíy fan.

Nalezli fe množ/, kteřfž w gazyku <Latinfkém a Řeckém;
jelita*, pflwl^wjfokého dofábK Tniěnj. Židowíká t^ké ře£>
gako zarumowaná ftudnice, má kdoby gf (hažně dobýwal.
Německý pak národ gak o zwelébený a gako pulerowánj
gazyku fwóho pilen geft, widj fe. Sama toliko řcř Čefká
nynj opuíTtěná a welmi y poruflená geft: aniž kdoby fe o wy-
ČiíTtřnj gegj Háral, má, gakž oni (vřenj giftě mužj) flarj
Čechowé zemřelj : pan Řehoř Hrubý z Gelenj y fyn geho pan
Sigmund Gelenius, číowěk negvřeněgfljm nafleho wěku mu-
žům Erazmowi Roterodamo wi , Camerarowi, Melanktonowi a
ginym welmi miřý: item pan WoJdřich Weleníký: miftr Wá-
cíaw Pjfecký, Sigismundi Gelenii praceptor, kterýž byw we

XIX

Wíaffjch na vČenj (odtadž fe newrátil, ale tam vmřel) píánj
některá Izokratowa z f afcyku Iteckého na čefko wyložR:
Vikterýn ze Wffehrdc až y onea iievměle borliwý wjry
fíawatel Mikoláš Kotlář Pražfký impresfoř a někteřj wjce:
kteřjž 8 gakau bedlhvoftj Knihy některé gazykem Čefkým fpi-
fowali a k tiíRěnj dáwali, vkazugjť pozůftalé po nich památky.
Mlčjm o tom znamenitém a welikém muži B. J. Rohowi,
kterýž fobě rownélio w gazyku Čefkéra a dokonalé geho zná*
mofti etc. za fwého wěku nemel, gakož podnes fkutek fwědčj.
Kdoby nynj frownati chtěl knihy těchto ěaffiw čefky wydané v
buď z latiny neb z němčiny wyložené buď Čefltym gazykem
negprw fepfané, s napřed řečených mužuw pfanjmi neb kni-
hami, gakby welikau fpatřiti mohl nerownoft? Vzřelby, ano
fe čefftina někde po německu někde po latiníku pjfle: ba gii y
mluwj welmi nezpůfobile y nefrozumitedlně.

Ale co diwného, poněwadž w pfánj Čefkých knih přiro-
zení Němcy dáwati fe mufegj, když přirozenj Čechowé ně-
kteřj pro pil n au zahálku, ginj pro ničemnau neďbánliwoít a
ginj pro giné fnad y wetfké přjčiny nemagj kdbr s tjm fe obj-
rati. Přiffiřo giž nato , že mnozý toho nefauaj*by to co ne-
fíuflného bylo, přiwykagj íefky y mtuwiti y pfáti newíaftně
a nezpůfobně. A kteřjž ty nezpůfobilofti w řečech neb kni-
hách fpatřugj, gakoby na famém ponařjkánj nadtjm dafti býti
mělo, k ničemuž fe mjti nechtj. Kromě předeflíého čafu ně-
kterých mužuw horliwých Čefkého gazyka milownjkuw : kněze
Wáctawa, gemuž přjgmj Filomátea, kněze Beneffe Optátá a
Petra Gzele z Prahy, kteřjž nelenowali fe kofltowati brodu,
zdaby k naprawenj gazyka Čefkého nětco poflaužiti mohli.
Mnoho chtěli y vfylowali, ale včiníli což mohli. Hotowá gi-
ftě a pjudkým duchem zažhnutá myQ byla kněze tohoto Wá-
clawa k tomu, aby w nařjkánj nad poruffenjm řeči Wawřfoce,
jemuž řjkali Valla, náfledowat, téměř wjce nežli knězy flu-
flelo. Nebo poctiwěgi byloby zpráwcy zboruw Páně s Eliá-
flem prorokem nad zprzněnjm fwatých flužeb w cýrkwi nežli
s Vallau Wawřincem nad pokaženjm gazyka a ozdob geho na-

XX

řjkati: poněwadž nanečifltěné newěftčjm gedem náboženftwf
duíll vmořuje, geffto zkažená řeči ozdoba ani tětú neflkodj
aut duflí. Awffak wýbornáby wěc byla, kdyby mohlo to obé
bjti: gakož týž kněz o fwých miítřjch (ač newjm kde geft
ge měí a čjin fe včedlnjkein býti prawií), žeby y včenj y ía-
tinu čiftffj měli, oznamuge.

K čemuž aby to býti mohío, také y w Čechách kněz
Beneš Optát s Petrem Gzelem towaryflem fwým fnažně fe
přičiní}, a y Zákon Nowý podlé zprawenj Erazmowa w gazyku
tatinfkém, y Ortografj Čeíkau gazykem Čefkým fepfanau wůbec
Čechům wydař. W obém w flak tom, gakož lidj geft obyčeg, íkutek
ne podlé wůle ale podlé možnofti mjry vkázaí fe, ut int. Pro-
čež zprawiwfle což mohli, ponuknut) pobožné vžitečné a
náležité giným včinili, aby magjce od nich přjčinu fobě da-
nau wjce o naprawenj gazyka Čefkého wřaftnofti a ozdobě
přemyfflowali. Že pak innozý natom, což tito fwrchu řečenj
fepfali, dofti měwfle. k prácy nechtiwj w twrdém wrtati nema-
gjce chuti a neb fnad nemohfle, tak fe tomu poněkud navčili
a týmž fe w mluwenf y w pfánj zprawugj ne bez mnohých
přitom nedo^jků : a ginj na ty na wffecky zpráwy nebo za-
pomenuwfle a neb fnad o nich nemnoho wědauce předce tak
w zmatku (při mnohých wěcech k wíaftnofti neb ozdobě ga-
zyka Čefkého přináležegjcých) zůftáwagj, mjftně gak kde eo
napfati neb promřuwiti magj, newědauce. Ač někteřj někdy
nemálo o tom w fpolečných fhledáwanjch promíauwati oby-
čej mágj, wffak gefftě wždy až pofawád žádný nic čackého
in hac materia nenapfal. Kdofy *) tabulam barbarolecticam wy-
daí : dobrý počátek, kdyby dále (Tet předce; ale fnad ten také
nebo čafu čeká a neb giž vmřeJ.

Z těch přjčin gá nynj vmjůil fem těch wěcý někteťých
předeffle od napřed gmenowaných mužůw fepfaných poroz-
ffjřiti : buď pro wyfwětlenj zpráw jejich, buď pro napravven j
w čemž podlé mého faudu oni chybowall, buď pro dopluěuj

O t. Doktor W&ctaw Hajek O. Tbadeáae Hajka otec.

XXI

to, což od nich pominuto bylo: dobře wěda, že ne to a tak,
cožbych fnad a gak chtěl, věinjm, ale toliko což budu mocy.
Wůlet má ta geft, abych o pra\f ofti a ozdobnofti gazyka Če-
fkého pjffe, neozdobně a omylně, to geft twrdě a drfnatě, ne-
wíaftně á gakkoli nezpůfobně nepfal, léčby fe co proti wůli
mé nahodilo. Poněwadž quandoque bonus dormitat Homerus,
vix et ego mei semper esse potero similis.

Awflak y to, což fe vřinj, od rozumných a vpřjmných
nepochybugi že bude přigato, od někoho fnad i s wděčnoftj.
Buduť pak napřed kláfti text té giž prwé tifftěné grammatyky
Čefké a zatjm wyfwětlenj fwé : mezytjm někdy nětco y na
fpatium textu, zwláíftě čehožbych gen kratičce nawrcy chtěl,
znamenám.

Kněz Beneš.

Grammatica Czefká w dwogij ftránce.

Orthographia předkem, kteráž vcij Cžefkau řeé
práwě a wlaftně pfáti y řijfti. Ta fe y Leykóm hodij.

Etymologia potom, kteráž vcij Cžefkau řeč práwě
a wlaftně mluwiti y z Latiny wykládati. Ta fam/m Latinij-
kúm přijfluflíj.

Kdožkoli žádáš ěeíky řádně cijfti
Pfáti y z Latiny wykládati,
Máš tyto znowa wydané s pilnoftij
Knijžky přečijíti *).

Cato:

Conira verbosos noli contendere verbis,

Sermo datur multU, animi fopientia paucis.

Předmlu wa.
Vrozenému Pánu, Panu Wáclawowi z Lomnice
a na Náměfftij, Pánu nafebe**) lafkawému, kněz Beneš

*) Sapphicum carmen aut saltem imitatio eius quaedam fieri debebat : sed
inemdite eompositum est, conťra rationem prosodiae in lingua no9tra.
Sapphicum carmen elegans in nostra lingua qui videre vellet, in novo
▼olumine cantionam inveniret quaedam.

**) Sámli na íe ten Pán byt taíkaw čili na knčze Beaeffe? Lépe bylona-
pfati: „Pánu fwéoiu laika* ému" anebo „Pájiu na wffecky prawého ná-

t

Optét s Telče, na ten čas včitel w Nám&fltij a Petr
Gfcell z Prahy, flužbu fwau a winffawánijm wffeho fpafyte-
dlnébo dobrého wzkazugij.

Wffem*) známo geft, Vrozený Pane, Pane milý, že každé
řeži prawý zpdfob netoliko fe zachowáwá w mluwenij, ale
také w pfanij. A protož každá řeč má fwú Orthographij,
t, způfob prawého pfanij a z toho y čtenijt Neb kdež w pfanij
a mluwenij nenij frownánij, z toho weliký zmatek a ne-
rozum w flowijch y w řeči mufíj pocházetL

Y žé řeč Cžefká také fwú OrtbograpkiJ má, ač gi ti,
kteřijž Biblij tifkli, ne gednofteyn& zactowáwali, ftfekde takto*
ginde gináč tatéž flowa pfalia Cžtenářike čteni} žádné apráwy
nedali : my kdy i. fme No wý Teftament podlé Erazmowy ná-
prawy čefky wykládali, widúce tu prawau Orthographij w
Latiník é řeči y w Liter pfanij y w puňktúw položenij, také
w míllj Cžefké řeči abychom to obé y w pfanij y puňktowánij
zachowali: tehdy Orthographij Cžefkau (nemagijce hotewé
odkud wzijti) sme wyittafctt, w pil«$m< rozwáženij wflech,
kteřijž CžefkaíM RiWy wy|iOdi, gak w tom frowuáwaJi neb
neJtawnávvali, a kteřij aeymyroěgii pfali, a podlé té sme se
w pfanij y w tifftěnij zachowali **)

Y že. fme tehdy také dijtky Waflij* pfáti a čijftí viili, a
rowně tehdy také Matěy z Dwořiffť v Waffij tí íteuže,
pres (tomu fe yak žíw od žádného nevčiw) dčfal: protož
chtěgijce s obau ftran tau pracy fwau předkem dijtkám Wa-
ffij tt a potom, komužbykoli toho bylo potřebij, poflaužiti, teď
sme tu Ortographij znowa složenu nowým prefem wytifkli

božeoítwj mitownjlcy lafkawému" anebo opaftiti pronomen a řjey
pHdarfa adverbium „Pánu lafkawě prjzniwému."
•) Lépe bylo řjcy „Wffeehněm." Nepěkně ten dativns t. „ty wffi" tu #
stogj.

•*) Meruit eerte laudem hac in re bonus et pius vir bic, t. kněz Beneš
Byt muž pilný, jemuž rowného kněze toho swécenj Řjmfkých biíkupů
w pobožnofti oprawdowé y w wěrném Pánu Bohu (pokudi wědt-l a
znal) ítauzenj na Morawe nikdy fenu newidět.

i

aby ény jako teti dobrý Timolheus a ona dobrá Zuzanna <*
mladofti w Zákoně Páně čtúce w Pijfmijch fwatých fe wy*
včowalú

Grefttižeby pak kdo pracý tauto naflij gfa hnu t a zbuzen, nad
to geflftě nětco fpráwn&yflijho k Orthographij Cžefké naffel a wj-
hledal : my wděčnij toho gfauce z toho Pána Boha chwáliti
budeme *), Nebo každému w řeči Cžefké zběhlému giž fnáze
přigde oprawowati nežli od počátku počijti.

Wffak Waffe Miloft z tohoto malého dijtkám Waflím
poflauženij wždy tu powolnoít flužebnijkúw fwých a hotowoft
ráčijte poznali, bychom w čem wětfljm mohli, žebychom gim
rádi poflaužili **).

8 tijm day ae Waffijtt Pán Buh y s nimi podlé obogijho
Cžtowéka wždycky dobře mijti.

. Dán w Náměfftij we Cžwrtek památky fw. Zolij Léta
MDXXXIIL

Diětichún ad lectoremx
QuUquts arnas sermonem scribere rite behemum,

Et tegeře, hic modtcue praestat utrumque Uber

*) *Noa minor est virtus quam querere nacta toeri: quid vero aógere
atque exornare?

?*) Laudandas est placidas et lenis haias boiii viri anímna: utioam
sueeesgoreg eiuf eam imitarenturí

li en pí

K

Orthographia, (5)

yakžfe z Ržeckého yazyku wykládá, geft vménij prawého,
mijrného pfanij, a z toho také prawého mijrného Čteni).

Ro%dělenij Orthographij.

Yakož giná každé, tak y Cžefká Orthographia, w dwogij
wžcy záležij :

8 ftrany zwuku fl o w, w fluflhém Liter poftawenij, yak íe
kteráflowa kterýmiLiterami pfáti magij k fnadněy ffijmu wyflowenij.

A s ftrany fmyflu řeči, w fluffné puňktúw rozdijlnofti,
yakfe která řeč kterými punkty má dělitik fnadněyíTijmu fmy-
fla wyrozuměnij, aby tak každému Cžtenáři faáze bylo i flowa
wyflowiti i wffeliké řeči wyrozuměti. Neb yakož Litery rozdijl-
ný zwuk, tak puňktowó rozdijlný fmyfl vkazugij.

Prwnij ftrárika Czefkě Ořthographij. (•)

Ku poznánij prwnij ftránky Orthographij Cžefké řefi, a
ftrany zwuku flowtyak fe která flowa kterýmiLiterami ^přáwž
a mijrně magij pfáti k fnadněyíTijmu wyflowenij, geft potřebij

Nayprvé pořad wffecky Litery, totiž, Abecedu Cžefkau
poloiiti.

Druhé rozdijl mezy Literami w mocy zwuku gegicb,
oznámiti.

Třetij přijkladnČ, pořádně to wffe okázati.
C žt v r t é, některé Breuiatury, totiž : vkracowánij pfanij
znamenati.

Abeceda Cžefká:

a, á, b, c, č, d, í e > é, f, g, h, i, ij, y, ý, k, 1, m, n,

u, o, p, r, ř, f, s, ir, fi CfOt š ' *> < v > u > ú > w > x > z > *•

4

Beneš.

Rozeznáni} me%y Literami w %wuku a w

mocy. ( 7 )

Vocales.

Hezy wlTemi Literami, loto geft prwnij rozeznáoij. Sfeft
gich flowau Vocales, neb Cžefky, hlafyté: jako a, e, i, y, o, u.

Které proto flovau Vocales neb hlafjté, že každá ta Litera
hlas fwúy proftranný má, yako: A fámo, E farao, též I
•malé, y ^weliké Y také, U famo proftranný hlas Činij.

Consonantes.

Giné wffecky Litery flowau, a gfau Consonantes, aneb
Cžefky, fpoluzwučné: proto, že ne famy ale wždy s ně kterau
* těch ffelti fwúy zwuk magij. Yako přijkladně : maft ; treft,
mnich, my 11, koft, duelu Gfau owiTem w Cžefké řeči některá
krátká potworná flowa , geilto žádné Vokálnij hlafyté Litery
nemagij. Yako: wrch, frp, trh, chrt, fmrž, finrt, krk. Ale w
$iaých yazycých toho fe nenalézá*

Had Vocdlemi, to geft, nad hlafytými (8) Lite"
rami, co md %namendno býti.

Nad Vocálemi fluffíj znamenati akcenty, to geft, Čárky
tenké, na ftranu tržené. Kdežkoli ten akcent nad kterau ftogij,
tu geft toho hlafu neb toho zwuku dlauhé woftřeyflij zněnij.
Kdež pak tohoto akcentu nad kterau nenij, tu geft toho hlafu
krátké y mdleyffij zněnij.

Malé neb tenké i, w fwém prodlauženij,mijfto akcentu dwoy-
náfoboě fe klade takto ij. Yakož pak y giné Vocales neb hla-
fjté w fwém prodlanženij a w fwém oftřeyffijm zněnij mijfto
akcentu dwoynáfobně w Zákoně gfau položeny.

Nad Consonantes, to geft, nad fpolutwuéný-
mi, co md znamenáno bytU

Nad Consonantes fluílij znamenati apices, totižto wríTky
oblTijraé krátké: kdež těch nad nimi nenij, tu každá Litera
bez toho wrífku, w fwém přirozeném zwuku znij. (9) Ale
kdežkoli nad kterau ten wrffek ftogij, tu geft té litery, neb
hrubffij, neb tenflij, y břiněawěyflj zněnij; nebwrflkowé změ-
něnij přirozeného zwuku nad každau Literau wyznamenáwagij.

Beneš. Blahoslav. i

Yakož to wffecko pořádní w přijkladijch Abecedy vká-
ȇno bude.

Poněwadž kněz Beaefó litery wffecky, kterýchž Čechov
wé vžjwagj, nezle wypfaí, y * gicb rezdjly, mb| mi potéety
toho opakowati; ale to, což mi fe při tom widj k dopínénj
neb k náprawě náležeti, přidám. A negprwé;

O akcent jch, to geft Šárkách neb fftreyffcých,
kteřjž fe kladau nad těmi literami, genž flowau vocales, dobře
pjffe. Ale přjdawek ten o odwogowánj liter, totiž aby piáno
bylo if. te. etc., nenj dobrý. Nebo to Éárkau tán zpraweno bfů
má na wrchu položenau, bez přidáwánj liter nepotřebného;
gako Pánu, kánS, páně, gménu, twémik

Při liteře pak i netoliko to tjm íftreylTjkem mfiže y
má býti zpraweno, ale také může gemu Jttufljiě o«áfek dolů
přidán býti takto: jf, bez odwogowánj geho. A bude y attméft-
knánj menffj, y Čtenj zpozdilým Čtenářům íaadaěgflj: purior
erit scriptio, dum nulla nisi necessaria litera scribitur in vocfbns.
Že fau tak někteřj giž y popřiwykli dwogiti litery beze
wffj potřeby, fnad od některých německých pffařfiw tomu
fe navčiwffe , tjm nenj fobí co překážet i. Kdo de přiwykl,
nechážť odwyká ; zlý zwyk prawé wlaítnofti aby poftaupiř,
fprawedliwé geft.

Djli kdo, pjfaři liftownj tomu nefnadnS přiwyknau, ano
hned nemohau a nemagj kdy ITetHti toho: y to aafrade ku
překážce; neb liftowé fe k tomu negwjce pjffj, aby gednan
neb dwakrát přeCteni byli. Protož pjffjli pjfaři tak leda fcytó
napfáno, aneb leda fe pjíTjcjho wůle a mjněnj wyrozumšto
od Čtenáře, á to wffe nafpěch: nenj gim co za zlé mjti. Ale
když to pfáno býtí má, což má dtauho trwatí etc., tuť ííuíTj
aby wítffj pilnoft přičiněna byla.

6

Bene i-

De diphthongis.

Zie w každé řeči Diphthongi fe znamenagij a vkazugij,
fluíTij wěděti: že Diphthongus geft dwaa hlafytých Liter, moc
íwau držijcých, w gednu Syllabu f po génij neb zběhnutij. Každá
Litera Vokálnij, fama neb s ginými Consonanty, má obzwláiítnij
Syllabu Činiti. A protož když fe dwě fpolu (obě moc hlafu
fwého držijce) w gednu Syllabu zběhnau, to flowe Diphthongas.

Pět pak Diphthongú w Cžefké řeči máfi znamenati: ay, au,
ey> oy, uy.

Tu wždy gfau dwě Liteře Vokálnij, obě fvvau moc držijcý :
a obě fpolu gedinau Syllabu Čiňij. Ay geft Diphthongus hně-
wiwofti. Yako: Ay nech mne; ay co Činijte. Au w Cžefké
řeči geft Diphthongas vžitečný. Yako: přigdatf, buáau, když fe
o mnohých mluwij. Též: tau cetiau, íwau rukau, když fe in
Ablatiuo foeminini generis mluwij. To ffijře poznáfi z Etymologij.

Ey 9 yako: %ey, neymWeyiTj. *) Tu také někdy malé i,
fpolu s e 9 a b welikým y mijfto Consonantu w gednu Syllabu
přicházij. Yako: pilnieyílj, mijrnieyjQTj.

Oy 9 yako: boy, hoy, koy, íoyí. Taflowa w Zákoně někdy
fkrze y, někdy fkrze g tifkli; ale každý mfiže poznati, že
zadu ne y, ale y weliké znij.

Vy, yako: mtíy, tv/úy, swúy.

Ty dwa Diphthongi uo ie někteřij w Czefké řeči pfanij
nenáležitě pijífíj: yako: Tiuóh, muoj, áuoxn, w^era, mgfera,
fwědectwte, narozenfc, flufffeli, ttyffiece.

Mohlibychom y my též welmi fhadně pfáti: ale že toho
poznati nemůžeme, aby kteřij Lidé tak mluwili : Neb by podlé
takowého pfanij w mluwenij mufelo býti diwné auft křiwenij.
Protož yakž fami mluwij me, y giné Lidi mluwiti flylfíjme : tak
bez těch Diphthongú pijffeme* Yako: Btih, múy 9 dtfm.

To u s akcentem to prodlauženij a oftřeyffij zněnij dobře
zprawij* Též wijra, mijra,fwědeclwij, narozenij,flulljjli, flyCTijce:
tu fámo dwogité ij, ***) dobře dlauho a dofti oftře znij.

*} Lépe a wXaftněgi takto napJíTeš : NegmileySj , mjrntyíTj , chwálenf,
wzdálenj, bogng, ryterug, bog, kog, hag. Nebo ne litery y tn
zwuk geft, ale zwlálTtně litery g 9 kteráž rowně tak ííuJTne může
ftáti nazad gako y.
**) uo takto lépe pfáti : u-Btth, mSg, dám. Gako též wjra , anebo pro-
fte wjra t. g. y dlauhé / , y fftreyíTek na nore vdětati : pjseň, pjsmo,
wjte, wjti.

•**) Ne dwogité ij, ale dlauhé s ITtreylTkem: j*

Beneš. Blahoslav. ?

Nám fe wždy widij, že takowé #0 a ie, yakž fe pijíTe,
zlý.zwuk w Cžefké řeči a welikau překážku Cžtenáři éinij.

(13) WíTakgeftli že fe komu takowé pfanij předce lijbij,má
toho dobrau wúli: my wtom žádného nechceme haněti, než
což fe nám mijrněyílíjho widij) to gfme obKjbili, y giným
vkázali. *)

Žfeby pít diphthoíígůw bylo, pjffe nezle; wffak fleftý iě
a fedmý uo nic neílkodilo přidati. Zdáli fe mu to wéc býti
nenáležitá, až otom y dofti důíkliwé napfaf, kterakby tu diw-
né auft křiwenj býti mufyto, a že oni s Gaelem nikdy žád-
ného tak mtuwiti neflyíTeli etc,: BeneíTowi nenj ditrn, gedno
proto, že wjce byl Němec nežli Čech; mohloby fé mu bylo
řjci: Ne sutor ultra crepidam; druhé, že ty měl w offkliwofti
(ač ono wiz gak fprawedliwě), kterjž ten diphthoňg pilně zacho-
wáwali. Než Petr Gzel, zdá fe, že nebylo hodné, aby fe z
Prahy pfat, poněwadfc w Praze býwage a fnad s lidmi y
letny mi, to geft, ftarými, mlnwjwage, toho neznamenal; leč
fnad neměl dobrého fluchu, protož tak fubtylnýcb hlaholůw
(14) chopiti se wffemi gegich rozdjly nemohl. A pakliť fau
oba, y Beneš y Petr, byli impeditae linguae, neproftranného a
nezohýbaného gazyka ; pročež toho diphthoňgu, bez mrzutého
auft vkřiwowánj při wyřjkánj fyllab těch, wypowědéti neb
wyřknauti nemohli: ale mnohým těm, genž také y w Praze
býwali, y někteřj tam fe zrodili a wychowali, a. Čefké řeči
dobře wyroznměli, potom také y mně fe widj, že Čefká řeč
bez těch dwau diphthoňgu, y náležitě pfána, y práwě a wíaftně
mlnwena byti nefnadně muže.

Giftě, kdož dobře fwědom geft Čefké teči, a nemá
němčinau a gegjmi obyčegnoftmi zmotaného při Čefftině faudu,
tent zřetedlně to nalezne, že těmi liter odwogowárijmi aneb
famými fftreyllky, s wrchu nad literami kladenými, nečinj fe

k Laudanda est haec modestia et imitanda. Ale zet k nj bylo cosy pri-
mjffeno, gakás k některým kyfefůftka: čehož nechci připomjnati,
pon&wadž giž ti ohogj w Pánu zefnuli, i to umřelo s itimr; byli tec
lidé gako y my.

8 Sinho#lar.

doftí wJaftnofti á Ozdobě g*zyka ČeíkéhO při téch lyllabácb.
Ačkoli do toho íftreyflltt gakéfy íitéry zoftfeaj Benefi nwefti
a ge wněmxawřjti chtěi; ale gak fe ten fám flbreyffek stjm
gakýmfy zoftřowinjm dobře troff nad tjm ftowem Báb,
dobrý Čech fnadně rozuměli může , y z zwaka toho ffowa, (16)
dobře a práwě, tak gakž nález], wyřknntého (neb fe ta fyllaba,
kteráž ten geden neb drahý diphthoňg zdržuge, fáma gako
w anftech dobře mínwjcyho Čecha rozwjgj), y z toho* i»
ftařj proftžgffj pjfaři ČeíTtj pfáwali to ílowo takto: Bob, ano
fe geffitě in compoaitie tak y wyťjká y pjffe: gako Bohdá,
et in obliquk, Boha, Boha etc., item ftaré flowo: Bohwy-
iehneg, Bohpomozy, et propter euphoniam Bopomoiy.

Podobná k torno geft y regele (t. g. npráwa Philomate-
fbwa), kterauž potofctt w fwó Etymolog), prawě, žewykládáno
býti má: Henanram bonám dabunt* dadj mjni dobrá, proto ie
geft accusatiuts a ne aMatinat. Okolo Strašnice * Brodu
Vherfkého, mffiy y na Slézfku tak mínwj Horawcy a Sle*
zácy; ale Čechowé nic. Nebo ne gazyk a neb řež regulj, ale
ten, geai regule wymeyfllj a fpifnge, řeéi neb gaayka wiaft*
nofti fletriti má. Protož nepfati tak: dobrú nyro; ale pfátí
dobraň mjrn, gako in ablatioo inatfumenti: dobraň měran.

(16) Welikáhy ohyzda byta w ře« Čefké, kdyby ta řegňlo
mjfto mjti a zachowáoa w mtwfrenj hýli m»a, kdyžby rjkáuo
byío-.kráfnú ženu pogftř, čVtú ftahfadfc nlá, libú wini má etc.

Měloliťby býti tak Čefké řeš ozdob ttjnáno, prosby také
6 fwrchu pfanými neřjkal: w kůtě fedj, búda shnitá, múdrý
ftowěk, púíTtj fe s wrcbu, na fůd toepůgdu, fůdowé, búřky.

Ale zet geft tám toho Benefi nezachowáwat — neb y w
předmíuwě na tu fwau Orthographj položil to flowo : Čafuow (?),
fám proti fwé reguli učiniw — o ten rozdjt accusatiui ababla-
tiuo máto geft, může o něg dobrý pokog býti. Leykt gifté
nepotřebuge rozeznánj inter casum ablatiaum et accusatiuum,
a vítný w latině Čech no po té famé termiuacý au, ale po
giných ftowjch okolních a neb po wffj fentencý t. g. po celém
fmyflu flow několika rozezná, qui casus šit. Philomates welj

Blttho&lat. 9

rozeznáwati táa termitiacý (t. g. tjm koncem átieb konce ter-
minem), kdeby byl accusatiuus caéus a kde ablatiuns instrn-
menti (nam simplex ablatiuus djtodté mjry») (17) Y dobře
prawj poněkud > a poněknd ale. Dobře djfli mim dobraň
mj¥ft» ítuffný accuaatitms geft; ale djfó-li: mám dobrú mjrn,
gií daí poljéek Čeíftině; neb Čech nedj dobrú, ale dobraň,
Á takž y mnoho k torna podebnýoh fíow, gaké: Péknan
fukni, kráikau, běhtau, Fpěflhan celta, gatm waztm, fiaénau
et cetera infinita verbalia nomina.

Protož ta regule Philomatefowa wymazánj geft hodné,
abySeiftiny nekazyta.

O tom pak diphthoftgu ie — totoby mohlo krátce
řečeno býti. Poněwadi fe na tom mjftě nezdál* tyti Betie-
ffowi íTkodnó položen] téch dwau liter t. g. 1j, y pro* má býti
flkodné poloiiti mjao drahého i podlé prwnjho litem e (wflak
ono mářo wjce saměAkná nežli/) ? Poněwadfc ti, geni zpráwně
Čefky mhiwj, hlaholem fwým na těch některých mjftech
(kdofcby wflak pozorowati toho pilně chtěly et nou coreret
iudicio aurium) ne farau wtaftnoft litery ■ % ale také ůjt w*aft*
nofti, kterauž má litera e, obfahugj: gjefti, pjeti, djeti, pje*
fmo, zjezeň etc: ftaíj pjfaři Čefftf djphthoňgn toho n*»p*afffc6li,
(18) což kdož chceíi widéti, pohledí do Biblj neb Zákoniw dáwno
na pargaitoénČ pfaných, wfle to tam spatřjfi. Ano y w tiff«*
těných Cefkých knihách ftarých toho moožftwj geft, zwtáflté
při těchto fíowjch: wifjeffe, nofyeffe, wědjeffe, bjefle,
gelfitenftwje etc. Item, wiz PasfionaJ ftarý tifltěný* Item
wiz knihu Frantiflka Petrarchy, gifté vžitečnau, od Pana
Řehoře z Gelenj z latiny do Čeflltiny přeloženau. Tam netoliko
naleznefi diphthoňg tento *>, ale naleznefi dwě litery fpoíu,
totii if 9 á k nim gelftě pfřidanan tttem e, takto: zmijenka o
práteJftwiJe.

Posn. To wse, což fem o tom diphthongu ie napfaí, kdo chce muže sir-
hati a spaliti, gát nic sa z?é mjti nehadu? anebo nečjfti toho, ale
přeíkočiti. Gá fem to pfař proto, že fem mufyí ; proč ? nepowjm
nynj.

to

Blahoslav.

Kdož dáwno w Čefkém gazyku wydané knihy íjtá,
mohlby z nich y tomuto wyrozuměti, že ftařj Cechowé to
spatřili, kterak ten diphtboňg dwogjm zpufobem gde: nikdy
gedaé litery wjce fe hlahol obrázý a druhé méně, a též zasfe
naodpor: totiž, někdy wjcey někdy pak e zawznj, a druhé
maličko fe gen drbne. Gako: djemeli, zpjewati, břjeti, mřjeti,
pjeti.— tu y velmi wznj w té prednj fyllabě, e pak maličko (19)
při dokonánj zwuku fyllaby fe dotkne. A zasfe na odpor, někde e
welmi zawznj, a wflak proto negprwé nemálo fe dotkne litery j \
jako v přjkladu: pjeknie, powieft, kráfnie, libie etc. Tu
kdyby famo e gmenowal neb wjřkl, tedy takto bude wznjti:
pěkné, póweft, kráfae, libe. *) Y protož ftařj naífí chtěwITe
dofti včiniti wlaftnofti řeči, y pfáwali na obé diphthoňg celýt. g.
tíbě litery ftawěgjce naobé takto : mjeftie, miel, kráfnie, mnie-
gjeffe, powietřje, a bjeffe, fuknie, rozdielili, fwiedectwje, praw-
die etc. Tak y kněz Benefi w fwé na Nowý Zákon předmluwé»
dwakrát flowo toto a takto položil: proftfe, měw napfati (a
neb ten geho chwálený nowý Impresfor wytifknoutfy profó£
Item, w též předmluwě také podobně k prwnjmu ftogj to fío-
wó: gefftte, kteréž takto mělo ftáti: geiTte. Také y toto geft
nemalé wážnofti hodné při tom diphthoňgu, že mnohá flowa
(multae voces per hanc diphthongum discernuntur) položeojm w
nich neb nepoložeujtn toho diphthoňgu rozeznáwagj fe.

Gako : gjm, s dlauhau literau et čum acuto accentu sine
diphthongo significat instrumentum: gjm, totiž tjm mečem neb
nožem, gá fem gjm v řezal etc. (20)

Item gjem 9 est verbum et significat: edo. Item gim eis;
gim, těm pacholkům deg něco, est enim datiui casus. A njže fe
potom mnoho takowých flow vkáže.

Ale že pak tjm toho diphthoňgu zachowawánjm dála fe
některým, zwláfflf gazyku Čefkému fe geffté teprw včjcým,
weliká při Čtenj překážka, tak že newěděli, kdy který způfob
toho diphthoňgu mělby býti zachowán t. g. kdy wjce j nežli e 9
a kdy wjce e nežli j má býti hlaholeni dotknuto — gako při

*) Verba et ad verb i a eonfundereutur.

Blahoslav.

11

tomto ílowu: pomnie; napjflefó: on pomnie ptigde, a též: on
poranie na to. — Tu kdož gazyku Čefkému dobře nerozumj,
newědělby kde kterým obyčegem ten diphthoňg hlahotem zacho*
wati, a z pjfma neb napfanj tomu nehnedby srozuměl mocý
fíowa, ale zpletlby fe w tom. Nebo giné geft : pomně t g. za mnau,
a giné gest : pomnje t g. pamatuge. Y protož po Čaíých obmyffleno
to, abj mjfto toho diphthoňgu ie, kdež fe má wjce e 9 nežli /
dotýkati, nebylo pfáno obau liter, ale famo toliko ex a pro
rozdjlod ginýchi, (21) aby nad njm punkt jk poftraně, nad
tjmmjftem, kdež,/ ftátimělo, kíaden byt; takto: gdéte, pékné,
kráfné etc. a tak nemalá nefnáz y zatněftknánj odgato geft.
Benefi o tom dj, že ten wrflek za > ftogj; item, že tují
fwau moc tratj a za consonant znj ; nihil dictum eat meo iudi-
cio, powj fe o tom njže náležitěgi.

Druhý pak způfob téhož diphthoňgu t. g. ie 9 když wjce
/ nežli e wznjti má, předce nechán byl a vžjwán pokládánjm
obau liter cele, gako: pjefmo, djetě, mjefto. AČ nekteřj pjfaři
nedbalegflj a proftěgíTj předce to pletli, t. g. měwffe pfáti e
pfali ie, a zwíálTtě při dwořjch panfkých etc.; kdež j mělo
bytí pfáno, že tu pfáwali ij t. g. odwogené J, gakž někdy fnad
w němčině přiwykli m, n, r y giné litery dwogiti. Ale zdá fe,
žeby fe takowému zmatku a nefnázy takto mohlo wftíjc
wygjti: abychom gakž oni prwé předkowé naífi z diphthoňgu
ie udělali é, tak y my z téhož diphthoňgu druhé Čáftky (t.g.
kdež fe wjce j nežli e hlaholem wynáflj) udělali famo j s
něgakým znamenjm* (22) Gako takto*, abychom vžjwali formy
neb způfobu tohoto: J: gako vpřjkladu: pjftno, mjfto etc. t. g.
aby litera e, poněwadž fe gj maličko . dotýká , ne podle / a-
neb za / ftála, ne% nad J, a ta aby byla maličká, podle njžby
*aké puňktjček maličký ftáti mohl, tak gakž w kancionálu
w Poífftě tiíTtěnóm geft učiněno.

A takby fe fnad učinilo dofti y těm, genž toho nelibugj,
aby ie diphthoňg měl tak cele pfán býti, y těm, kteřjž bez
toho diphthoňgu býti nechtj. Ano y těm byloby napomoženo,
genž od některého giného gazyku překážku magjce, nevměli
toho diphthoňgu proftranně a wlaftně wynáJTeti, ale pletli fe

12

Blahoslav.

w tom. A widj fe, žeby to nemělo býti mnohým nepřjgemiié r
geffto podobně tak Němcy w některých fíowjch ěinj, že gednit
Uteru maličkau nad gUau wětffj w řada mezj ginými w fíowé
ftogjcý kladen, a zwiáfftě w knihách tifftěných; nebo pjfa-
tmm nenj tak fnadné tomu hned přiwyknauti, a to wiTudy
nachowáwati. Ačby fé mohlo někomu zdát i, že u Němčiny geft
rozdjlná wěc: lótiž oni toho dipbthoňgu (23) zwuk počjna^j od
litery wrchnj k té genž njže ftogj, gako: T>*ter, to&te,
fure, ale Čechowó od litery mžfTj k hořegflj t g. od J k
liteře e; pjfefl. Wflak nenj to nic na ITkoda: nýbrž pořád-
něgíFf geft wěc gjti předfé Čtenjm {neb w Čtenj) po literách,
ta když fe přigde na tu wrchnj e, maličko to / poroztáhnauti
na způfob nakfoněnj fe k liteře e. Takt my tak dobře práwo
k tomu máme tu literu e nawrchu kláfti gako Němcy,

Ano et ratio tonorum dobře fe trefjf , quia j tonům habet
acutum, e vero gravem, atque hinc diphthongus ista habebit
compositos tonos aecundum euphoniam, nempe ex acuto et
gram circumflexum tonům ut: djtě.

AS negwětffj přjčina v mne toho geft odgetj překážky
weČtenj, zwláíTť pro newelmi zwykíé a vměJé Čtenáře, kterjí
mézý mjeftem a měftem nevměliby rozdjlu we Čtenj učiniti,
atque sic auditorům animos turbarent etc.

A wffak při tom diphthoňgu widj mi fe tato znameftatá
wýminka býti fprawedliwá a hodná toho, aby byla zachowá-
wána, totiž tu aby fe (24) ten diphthoňg je kládí, kdežby
bez něho wlaftnj Čefké řeči htahoí býti wyneffen neb na-
pfán nemohl; aby tak rozdjt by} mezy těmi třemi způfoby i,j 9
Í Gako takto: Pjfař zpjwá opitý gfa. Gefili že pak k tomu
to bude zdáti nefnadné wyrozuměti, totiž kdeby mělo wlaftné
pfáno býti famo / « akcentem t g. s ITtreylIkem nawrchu, a
kde / s tjm maličkým e; tedy afpoň nechážť pjffj famo/ •
ITtreylIkem a ocáfkem od litery i doM trženým takto: / Gako:
pjfleme, dogjti etc, Wždy bude menflj ITkoda, nežliby j ocá-
fek y litera e zanechána byla; bude fobě mocy to dobrý Čech
feáze oprawiti, totiž nad ty na / jiodle toho akcentu maličké e
tenkým pétem připíatL

Blahoslav. Roh.

18

Ale aby wždy nějaká pomoc k rozeznán] mjft, která
potřebug] diphthoňgu J a která famého díauhého j a akcentem,
učiněna byía; necháiť fe otom nítco napjfle, fnad někdo bude
mocy toho dobře požiti , a zwíáfftí ti, kteřji o ten diphtnoňg
ie tak welmi ftogj a od něho puftiti nechtf.
Pozn. Ale poněwadž fau ti lidé giž zemřeli, kteřji ten di-
phthoňgfetak welmi fobě wážili: může toto mé o něm
obfljrné napfánj třebas] y w nic obráceno býti.

Regnlae de diphthongo: je.

Primům de nominum syllabis ultimis in numero
stngulari.

Nomina verbalia neutrina generis, quae in literám i de-
ainnnt, gako:

to ( mtfofrdenftwje Siněnje fpomoženje

a giná mnohá fíowa těmto podobná in norainatiuo habent
diphthongnm je. Gako w pjfojch welikýcb K, \% gitje radoftně,
J. H. toho pokánje, mého dobrodinje.

phthongnm, aut etiam communia aubatantina, quibu* adiectina
maacnlina opponuntur; nt Syn Božj, hnSw Božj etc.

In datiuo amittunt diphtbongum, retinent autem / cum
tceentit, takto: tomuto mttofrdeůstw], dobrodin], pokánj etc.
L 6. každému ftwořen], nechtě* tomu zahynut], přiffei k zahy-
nut], tomu vfout], zahynut]. J. Í9.

dobrodinje
howěnje
gedenje
pitje

miftrowánje

wzkfjflenje
wftaupenje
nawrácenje
mudrowánje

RdH. Bluhosluv,

(26) Nota. Ta litera k, když geft praepositio et signifičat
ad, tedy geft u nás w ČeíTtině datiui casus. Gako k miftru, k
Janowi etc. A wždycky můž za febau mjti particulam datiui
casus: k tomu, k těmto etc. Protož iuxta regulam ta ftawa:
k zahynut), k protiwenftwj, k zafljgkowánj etc. abiiciunt e ac
retinent / longum.

Accusatiuus similis est nominatiuo, et fere in eius
náturám transit, igitur retinet diphthongum. Gako to miiofrden-
ftwje etc. gako w pjfujch welikých L. 18. pro dědictwje. F.
6. fkrze ftwořenje, (krze ČíowěČenftwje A.6. itemA. 7. wnitřnje
obžiwenje J. 14. Činiti pokánje. A také někdy fere genitiuo
utimur pro accudatiuo w řeči Čefké: gako 14. Čtenj pofíau-
chati. Sed bac de re alibi dicetur.

Vocatiuus vero retinet diphthongum, gako: ó miíofr-
denftwje přewelikó, ó narozenje, B. 9.

(27) A b 1 at iu u s quoque retinet : is enim hic nominatiuo est
similis (sicut et accusatiuus}. Gako ex hac perditione z toho
zahynutje, bez prodlewánje, vkiadánje, J. 14. Beze wffje,
odewlTje mocy, ze wffje, C, 7* P. od ftwořenje. P. 12, f
z ftwořenje F. 16., z kamenje, od očekawánje D 10.

Excipienda sunt tamen ea, quae in loco et ad locum si.
gnificant, ut infra dicetur: quae magis ad accusatiuum pertinent.

Ablatiuus instrumenti etiam retinet diphthongum,
gako: wffje fytabů. In aftquibus vero adiecta litera e ad Ion-
gam literám j assumit m, gako: wffjem zbožjm (a nebo,
gakž někteřj pjffj: wffyem). Item assumit et literám i: gjž,
id est: kteraužto wěcý, tjm, hac re, ČíowěČenftwjm. L. 20.
wyffeí narozenjm. M. 20. mladoftj, Črftwoftj. Tamen obser-
uandum: Ta ftowa: gjež a tjem retinent diphthongum, etiam
apposita litera m aut *, propter discrimen ablatiui a genitiuo.
Gako gjež — tau mocý — učinií ; gjž — té mocy — mářo máS.
Quod ad vocem: tjem — hic proprietas sonus diphthongum
requiriu

(28) Casusóctauus vero non retinet diphthongum ;
gako o pokánj, o narozen], o vmučenj, o zawedenj etc. Quia re-
dolet náturám accusatiui casús in verbalibus nominibus.

Roh, Blahoslav.

16

F. 5. Rohii haec fuit regula, quam ille diligenteř seruauit :
Praepositiones quaedam, cum anteponuntur nominibus verbalibus*
anríttunt diphthongum. Gako: w, k, v, při, po: w náfíedo-
wánj, w dobrodinj B. 10. Item v wzkřjflenj, k vmu&enj, k
vtéflenj C. 6, k obžiwenj D. 10. při wzkrjffenj D, 12. D. k.,
po zdegfljm pracowánj kraiowánj.

Nota. Wffak při té liteře w třeba toho íTetriti , dum
construitur accusatiuo, diphthongum retinet. Gako: přigme w
fwé kralowánje D. 4. Quando vero ablatiuo anteponitur, ab-
iicit diphthongum. Gako: w vtŠffenj, w oflawenj C. 9. w wěč-
ném vtéffenj D. 10. A wffak stjmto doloženjm : Praepositiones
istae a zwřáffř: w, na etc. cum significant in loco, auferunt
diphthongum. Gako : w zahynutj, in perditione. Item : byí na
cwičenj nebo na včenj: Fuit in exercitatione etc* w tom do-
brodinj B. 10. Dum vero significant ad locum, retinent di-
phthongum. (29) Gako takto: přigjeti mufýfi, a neb vweden
budefi w zahynutj e, do hrozného zahynutje, na zahynutje, na
weliké pokuflenje, w pokufíenje,

Hanc regulam quidam volebant admedias syllabas aptare:
atque ita euertebant regulas proprias mediis syllabis. Gakož y
w pjsnjch na některých mjftech tak pobíaozeno geft, fnad y
pro nepilnost Impresforůw. G. 13 lidem k wjře; ubi diphthon-
gus retineri debebat, nt regula generalis infra posita dočet

Řeklby pak někdo: Kterak leyk pozná, kde geft casus
nominatiuus, kde accusatinus etc., protož gak vžiwe této
zpráwy? Y takto: když k takowému fiowu napřed mfižefi
přidati toto fíowjČko: to, gako: to miJofrdenítwj; tedy geft
casus nominatiuus, totiž gmenugjcý. Dále: když přidati se
trefj toto fiowce: tohoto; tedy geft to casus genitiuus,
gako: tohoto miiofrdenftwj. Item: když přidáíi ffuffnŠ: pro neb
proto, zato, nato, do toho, íkrze, nad; tedy geft accusatiuus,
gako: pro miíofrdenftwje , pro fpafenje, A když fe treff ó
dlauhé ; tedy geft vocatiuus. Když pak přidáš : od tohoto, ane-
bo w tomto, (30) nebo z tohoto, anebo bez tohoto ; bude abla-
tiuus. Pakli : tjm nebo stjm; bude ablatiuůs instrumenti: tjm
miiofrdenftwjm.

1S

A ok. Biahoslst.

Giná pak nomina foeminina (to geft gména wScý du-
cbowajch nebo tělefných pokolenj feeníkého), kteréi in no-
mioatiuo, w fwém péwodu na na i ale na některau ginau litera
fe llonáwagj: gako radoft, boleft, DTtědroft, plnoft, a wffak
potom in aUqnitHis caaibus terminantnr in i (t. g, w ginem
gich íkioněnj na i fe fkonáwagj), gako : této radofti, taoto ra-
dodtf, o té radofti: ta též m numero fíngnlari tanto regnlj
wtom a tu, kdeí ae na i fkonáwagj, zprawiti fe magj': gako ra-
doft, radofti, tanto radoftj, o fftědrofti, od fftědrofti.

No mi na masculina, qnae nonfininnt in i 9 gako: wzatek,
smatek 9 barwjeř, fleftkýř, in caaibna singularis nnmeri nepo-
třebngj toho diphthongn: gako in datiuo: barwjři, fleňkéri.
In plnrali autem numero, verbalia nomina in i desinentia, in
nominatiuo et áccusatiuo (31) retioent diphtbongum, gako: mi-
iofrdeofmje. Item B. 10. ta fwá dobrodioje: ač ta geft accusati-
uus: zpjwinj, žehnánj, běhánj, cwjčenj. In genitiuo j longum sine
diphthongo habent, gako : negfj wděčen mých dobrodinj* In datiuo
tolikéž, gako: k rozličnému pokuíTenj: multo magis additalito*
ra mt gako) dobrodinjm. Vocatiuus nominatiuo similis. Abla-
tiuus abiicit: twých zaf|jbenj d. 10; od wffj: pediculia.

Observationea quaedam.

Cetera autem nomina quaedam, quae in plurali numero
non desinnnt in i sed in e s puňktem, gako: fwiné, djné,
ffkřiné, eandem aequuntur radonem ot in genitiuo , vbi j lon-
gum sine diphthongo habent, et in datiuo quoque addita litera
m, gako: djnj, fwinj, djnjm, fwinjm. Quae veroin e sine
puncto desinunt, ea aliam habent rationem: quam ex declina-
tionum formis, quae fortasais tandem subiiqientur, suo loco dis-
ces, sicut et cetera nonnulla.

Nomina quaedam, maxime vero comparatiui gradus et
superlatiui in i desinentia, in nominatiuo singularis et plurajis
numeri, tum propter differentiam, tum propter proprietatem
pronuniciationis, singulárem sine diphthongo » plurálem vero
cum diphthongo habent Gako: ten ftarffj, tito ftarflje; item
ten hodněgffj, tito hodněgffje, wětflj, lepffje. Quae vero vnum

Roh. fíi ahoslav.

nominatiuum, seu singulárem seu plurálem in i habent; alterum
autem non in i sed in aliam quampiam literám: in iis non vtimur
diphthongo, vt: towaryffi.

Sed verbalia nomina plurima sequuntur rationem supra
positam de singulis casibus Iq. in vtroque nominatiuo plurali et
singulari habent diphthongum. Vt mnohá rauhánje, pomlauwánje
C. j. item pokuíTenje, haněnje, rauhánje, vtrhánje.

De diphthongo je in verbis.

Prima persona et singularis et pluralis numeri abiicit
diphthongum. Vt: wěřjm, wěřjme L. 13. widjm, widjmet
N. 15- wěřjme C. 10. chwaljme, fíawjme C. 18. držjme L. 18.
pěgjce C. 4. bydljme C. 4. Secunda persona in numero fingulari
quoque j longum sine diphthongo habet. Vt: widjfl, míčjfl
chodjfi J. 18. Syllaba finalis in verbis tertiae personae numeri
pluralis non habet diphthongum: sed tantum j literám longam.
Gako: wftupugf J. 9. (33) radugj E. 6. zbuzugj E. 4.

Exeeptio.

B. J. Roh in tertia persona plurali vtebatur diphthongo
in iis verbis , quorum singularis numeri tertia . persona in j
quoque terminatur : atque hac ratione volebat differentiam
facere inter numeri singularis et pluralis tertiam personam.
Gako: on wěřj, krtj E. 8. b. fedj F. 16. běžj, wěrj, welj
N. 16.; in plurali vero: oni wěřje, ffetřje B. 14. pochodj J.
12. b. on fe ženj, oni fe ženje; přednj aud, přednje audowé,
on prwnj, oni prwnje. Kté wýmjnce náležegj wflecka íJowa,
quae in vtroque numero singulari et plurali desinunt in j.
Gako fedj, pudj, faudj, blaudj, widj, Činj, ležj, duty, ctf, trpj ;
pluraliter vero: fedje, pudje, etc. Item y to fíowo: Mufý on,
mufýe oni i. e. mufegj per enallagen, cuius est frequens vsus
in carmine seu rythmis. Item: nedopaufflj on, nedopauffij,
a neb regulariter: nedopauíftjegj oni, et impersonaliter cum
diphthongo femper: Nedopaulftje fe tobě etc.

18

Blahoslar.

(34) A odtud potom a ktém podole ratolé&ky gdau~
Ůmlfa bvdjewali, íandjewáme, faudjewati badáme etc. pro*
tiwjewali, a blaudjewali. A takž podofoě y tato ftowa: od*
paulftjeme I* 10. flaužjece J. 9. držjeme L. & patřjece D. 7.

Ale někteřj tu wýmjnku Činili, totiž, že wtakowých
ratoléftkách sftupugjcych aneb wywftawagjcVch ztěch flow:
faudje, činje etc. (Sq. a verbis tertiae personae pluralis numeri
desinentibus in diphthongum Je) odmjtali diphthofig, lubtýlnofti
řeči wpronunciacij fletřjoe t. g. aby ta fyllaba nebyla (cum
iam non finalis vt antea, sed media esse incipit) tak prota-
hcrwána. Gako : oni patřje, patrjce, zwěftugje, zwěftugjce. A
B. I. Roh toho wpjfhjch fíetřil: pamatugjc E. 5. magjc H. S.
wěřjme G. 18. bogjme F. 13. a odpauíftfme L. 7. Hofjcý
L. 7. Hledjce O, 5. obrátfce L. 7. widfte C. 10. etc.

Ale že pak aikteré ty ratoléftky takowé gfau, geflko
aé wnjph liter pribywi, flowům wflak fyllab nepřibý wá: pro*
tož B. Jan Roh na mnohých mjftech necháwal gim dí»
phthoňgu. Gako ratoléftka toho ílowa: wěřje, wěřjec 0.4. Item
traudjec, trpjec wffe. O. 4.

Též wždžti íluffj y otěch ííowjch, kteráž dwě fyllabě
fo&ňbmgfcý diphthoňgu w fobě zdrzugj, (36) gako; dělagje-
cýmu, éwjecýmu: prolepflj zpufob zwuku, euphoniae gratia
priorem diphthoagttm amittunt, posteríorem vero retinent, Vt:
wěřfcyeho 1L 10, magjcýeho, obwefelugfcýeho, flibugjcýe N. 1.

A wffak přitom íluflj pamatowati na reguli vts. de
diftinguendo numero per appofitionem vel reieetionem di-
phthongi. Gako: Kratugjcý na nebi etc B. 5, fíngularis numeri
est, ergo abiicit diphthongum; než kdyby bylo onmohych
kratu^jcych, tedyby mělo nijti diphthoňg takto: oni kratugjcý*.
Ale nebylo toho wpjfnjch doftatečně ÍTetřeno; fhad impresfo-
rem feffřo. Nebo N. 1. položeno geft: onipatrjcy a nemagjcý:
a měl diphthoňg bytí ye etc. quia est plurále. Gako též na*
odpor zasfe K. 2. zwěftugfcýeho, kážjcýeho, bez diphthoňgu
byti mělo, quia est singulare.

Rok. SlnAúslav. 19

Exdpiímtur hifc (fuftedam voeeft, qfl&e (vt ita dicaln) in
rínlicfelibus syllabis hábem diphthongum> qtiam aMiceífe «kie
iact&ra non posses, Vt: řjdjcýeho, řfdjCýem, éjetagjcýtem,
Čjetagjcýeaiu , rozfýewagjcýdln , ostřjehagjeýemu , oftrjehagj-
cýemi, {rifedpowjdagjcýeho.

(36) Zdálo fe predelTle některým, žeby také y tato
regule mohla y měla byti zachowawána přitěch ftowjch,
kteráž in ftingulari et in plurali in / desirrtťnt, aby verba
generis femmini byla sdipfathoňgem pfáttá, mašftfulini vflťo
genem sin© diphthongo. Gako wiz C. 19. Oči geriž Mrffefckfc
widje gafnčgflje, est feminiiraiíH litěgflje, oná vkrútóěgffje P-.
12. Ale zdá sě, že ta rfegúle nenj vžhdfciS; nutlam $fiim
habet firmám rationem, gakož pak y tam w pjíhjčfi netaj gjé
welmi ffetřeno. Gako wifc D. 10. tjm zrakéth Vidy pafcřj^
plurále est, et mascfclfanim etc. Item D. 19. zámutfeu aetrftf.
Ibidem: wtwář geho hledje. D. 13. ať fe vtělíjfe vts.

Corollarium, Tauto regulj též zpraviti fe magj no-
mina, quae et in plurali et in singulár! in / desinunl, gako ;
on dražlTj, negdražíFf, lepílj, ČačtěgíTf : oni draŽíFje, lepfije, etc.

Qtorti flowu: „fíuflj* quando «ignificat Decet, gako:
fluirj mi . toto etc, tedy má mjti diphthoág, gako wiz w-
pjfitfch P. 16. b., K. & Když pak significat: Pertinet, tedy
secpiitur rationem aliorum verborum vt: on fitofl/f kemně, oni
nefíuffj kemně*

Dě mediu (yllabis.

(37) Kdeby měl a neb neměl diphthoágbýti poňawen w
fyllabé flowa kteréhokoli, ne kragnj, ale proftřednj neby přediy,
přitom fetjmtozprawitimůžefl: a wffak tak pokudžby nebyí*
proti prwiym t g« napředpoftaweným reguJjm; Kdežkoli buď
půwod toho flowa neb ratoleft w též fyllabé má e, tuť
náležj, když táž fylkba ktomu přigde, aby měla /, položití
diphthoňg.

2(1 Blahoslav.

Gako vprjkladu: mclibv napfati to ílowo: „wjera/*
y newědělby, sdiphthoňgemli čili bez diphthoňgu má£
napfati; ledy pomyli, máli gaké okolnj ratoleíti to ílowo, a
gaký prité fyllabě geft téhož flowt způfob; naleznefi tyto
ratoleíti: wjera, wěrjm , wěrenje , wieře, wěrau ete^ kde*
widjft, že xaliteran w fogj e swrffkem, protož napiíGz takto :
wjera K. 2.

rosdjelof — rozdělugi; bjeda — běda

bijeme — břemeno; fmjrenj — měrjm

nefmjrně — měrjm A. 6. nynje — inněgffj

zwjeře — iwěř řjediti — řeď

wjerně ■ — wěděnje wježe — fwěž

kwjetj — kwět otježe — otěž

djelo, — dětati oftrjehati — oftřežen

začjeti, — začetje ale oftřyhati — oftřybán

knježe — kněz

D. 13. penjeze — penězy
F. 13. začjeti — začetj
T. 17. djelo — dělám

F.13 } Pjefe * f ~ %VéW
t zpjewati —

D. 13. rjtjeř — rytěrowati

pjefeň

pjfničkyA.6.

Pakliby , ohlédage fe napřednj y nazadnj wůkot rato-
leíti. nikdež nenalezl wtéž fyllabě (t. g potéž liteře genž
comsonans gest) t, ale wffudy U tedy napifi bez <Ep hthoňgu /
Gako: pjfar pjfle pjfmo pjfaříké, wjti wige, gjti ire, odtoho
Qowa gitje.

Ano priněktervch flowjch potřebný fe tjm činj rozdjl
significationis, gako: wjeti plewy, weje, a zasfe: wjti, wige
niti na klubko. Item fpjefle citms. fpěíTný: spjfle eonscribet
fepfal. Item: sjeti capere aliquem, getje-gat, a gjti ire ffel;
item: pjeti, pátere pěgj. a pjti piwo. neífrjzwé phje. Přigjeti
Člowěčenfťwj M. 9. rač nás přigjeti do zbora E. &, kterýž
přigjti měl A. 6. přigjti k nafycenj C. 2. Hinc nomina verfoa-
Ka, pKgjetj člowěčenft wje M. 3. iádoftiwé přigitje f\na Boijbo.
Item: fwjetek gakoby řekl: maličký něgakýfwět. kwět kwjetek,
fwět fwjetek, tn diphtbongu potřebj: ale když djtt: fwjtek od
swjgenj neb swinutje, tu fe odmjtá dipnthong. Item: a*jn%
amhni cmm illi^ snjem (fnědenj) comedam.

Blahoslav.

21

De monosy llabis plurimis idem iudicium est.

A. 9. hřjech, hrefliti fmjech , fměflný;
C. 7. tjem, těmi; pjech, pjechati.
Tuto giž mjfto magj ta fíowa:
dje, děgje, třje,
wje, wědje,
ftjij«f gj e » g ed j e -
Nebo koné reguli napřed položené de přimis personis
singulárům vocum nemohau fe trefo wati.

Participia quae in singulari numero in e desinunt, reti-
nent in plurali numero diphthongum. (40.) Gako:
chtě, chtjece; dělage, dělagjce;
čině, činjece; máge, magjece.

Pronomina, quod ad vltimas fyllabas, rationem nomi-
num sequuntur.

gj, eL A tu bude rozdjt odtoho fíowa: gje edit, gi
eam — zažeň gi, gj ablatiuus (?), quo nosvtimur loco accusatiui,
gako: zawoíeg gj.

Voces nonnullae peculiaria quaedam fua proprietate
retinent diphthongum: gako to aduerbium negandi: nenje N.
16. wjece F. 12. Item nomen illud: žjezeň D. 20. A zasfe
též naodpor quaedam respuunt diphthongum naturaliter, vt:
mjle L. 20.

Generalis regula.

Voces hae, quae in medio nominatiui habent diphthongum
Je, retinent eandem in obliquis eiusdem numeri.

Vt: djetě, djetěte, djetěti, djeti, djetky B. 16. od djetěte.
Item: pjeme, pjete, pjeti, It. wjera, wjery, wjeře, wjeru etc.
It. mjefto, mjefta, etc. a kmjeftu B. 16* It. bjedy etc. wbjedy,
zbjedy L. 19. It. pjefeň, pjefně etc.

(41) Huc pertinent et quaedam compositae voces aut etiam
istae, quae similitudinem saltem compositarum vocum babent.

22

Rak. Rlaho *lav.

Vt: mjefto, pjefař (ač w obyčejném míuwenj reiicitur in
pronunciaúqnje: di|*Uwji£us a rfká fe fpěffně: mjfto, pjfař).

Excipiebat autem F. J. Rohius quasdam voces, easque
exigebat ad ratioaem nomuMim, ad ha»Q némp* regulam při-
mam, quae de casiW supra posjta esfc Vt, hanc vocem Božj:
Synu Božj L. 16. Syna Bkožjeho A. 2& Sřowem Božjm 6. 1.
Wflowu Božjem B. 17. Wůle Božje I. 18. Kwfili Božje
B. 18. Item: zpjefnj G. 15, pjefeň nowai*

Ale widj fe, že to ftowceř Božj wřaíbtffgi náležj ad
regtriai* seu exceptionem illam de distfactwn* wm^rogrum per
hanc diphthongum. Takto:

Sing^lariter : Syn nebo dcera Božj"

Hlas BóŽj, ftolice Božj.

In plurali vemi Synawé neha dcerj Jíožje
ta přikázanje Božje
pomfty Božje etc.

Alfa regola generalis.

(42) S«nt quaedaw voces,. qufyus alii aliter. vtuntur, w
gVQduon> fcsagi tafc^ v? gMw gUiak. (Jafco V> Xtow*: snijn cujm
: toe G. mimi cum iHis. W Domažlickém kragi

ffkagj snjmi ffeí, okolo Prahy pak: snimi ffeí. Ifcein: nž-
kteřj řjkagj: mjítr, a ginj miftr; okoío Prahy řjkagj: Pane
miftře, než na Morawí fitawe mjftrem leckdos. Item toho
říowa: giž quam, někteřj vžjwali s dlauhým j, gako M. 2.
gj^ Bůh núéili: nókterj pak takto g& pidOQe: g£ž* Fosíqmov ratio
tamen melior. Neb TCÍafiró »gjá a geft ablatiuu* kwtcum^nti,, g£$*
totjž kterauáto miioftj* neb metla*, «(te. Ate ^gi^ {jeflfc ajccusa-
titt«s, t&>líké& znavené gakoby tekl: Kteraatóto, mHjftft. nutí
mett* etcv gi eaínv, gj ea vel ei v si nou ob«ewa$u*< diphtfrongi
j ratio, quae casum datiuum ftbkriuo instrument! difetwgue-*
yeti Ž* též' aduerbiumi o«o »giž*< iami tak: fe pýífe, ** nife npbu<f
btpfefeáže*; eontextu* o^acieni* dmrimen* etíftndere bia d/atafe.

Blahoslav.

23

Tolikéž přitěch ffowjch: gi, gj: nedeg gj pryč, vtni gj
kus, zaplať gj, citéí gi tegiiě proptfftiti, clytiř gí. Stařj na
pargaméně pfáwali takto : nechtěj gje pronefti, ale chtěř tegně
propuftiti gí; gí accusaťiuus, gj est ablatiuus a nebo datiuus.

Zaw/rka wffech téck zpráw o tm dípbtboign je.

Ačby fct mohlo zdáti někomu, že foad pí fe wjce stjm
ttfpfaťboňgem rozfcjrám než náležj a nebo* než potrebj etc,
ktorau krátce djra ta: Poněwadž smnohem menffj praeý
ftiohau ti ^ffidtm liftowév na*jchž. otom dipktheňg* pfótí#
g»ft,. pominuti h^ti, nežli geft byta. wá práce wahledawánj. a
apiftfwánj tohov a wtfak lem ga. prtf' vžitek čtenfář&tv £rá motó-
liby kdy gaký odtuď wzat býti) ptáče té fxxlftaopki foM
newážií: fitfaé geft aby také čtenář priee té (ač gefltK
gáká) wekni mate, wpžewřenj kolikofy Hftůrw těeh, kte-
tfýckžbp ijňi ttechtěí, fobě newážii, ale gi bezreptánj pod-
ikauptt.

(44) Nos neg# qiridem, at& in hac diphthongp descri-
btindb fttísse curiosidrem, at id (inuitu& saně — ttralpe opor*
tebat me qu&Hsdam magni no*feini» viritf gratifcari)* faoer*
sum coacf u& certfe de cauais, quaa kie éommeiniNrate mm est
aeeesse. €rake& pak y gé tebe každ^ha m£ti budu

vfefce, kdož nemoha? poftHmaiiti, a neb nemagof fckdy síjat řoa-
fuzowatí, at když prvré gioak zwykí, mjfto diphthoigQ Jů
pfaífcy toKka wlTudj dlauhé j sfftreyik»iii>, y namjftě dfc-
pbthnfigď, y ginde kdež fyc ono, totiž dfcrohé j mjfto fwé
wíajftitf má, a zrwt&fftč ponewrtfc widjtt*, šfe giž tem dfc-
phdumg wSeclmnti téměř aawyfcu wycházj, : tak také žádám,
aby y Čtemáf Měl Mne vfebe wýaiiuwna, že fem tak flíroce
otons dipkthoňgu, měw ktomui doítattečné a newyhnutedlró
přjčiny vta. pfaí.

Gifc pak kgk^ni wěcam w Grammatyce Éefké ptfiože-
tt^Hi fe ohváéjm:,* a entck ftředrógi ai kiratčeg* fnad- neadi e^
této doíti newelAé vtěoy nčtea» napjíi.

14

Blahoslav.

De dipkthongo ye obvíáfftné.

(45) Y ten diphthoňg nenj zlý, ftařj ho nemálo vžjwalí,
gako když pfali to flowo: Cyefar. A6 někteřj priwykli pfáti:
Cjefař; ale wffak prwnj wtaftnégllj geft, gakož fe potom
srozumj, když fe olitere e pfáti bude.

Dobrj pjfaři pfáwali ye diphthoňg negwjce na těchto
mjftech u g. když za literau s, a nebo e 9 a nebo c 9 a nebo
/*měla ftáti litera y, a ta fyllaba dlauhá bytí měla. Gako:
pricházye, wcházye, přicházyeé D. 4. cyrkew F. 7. a též

F. 8., w fkntcyech N. 2. Item fyeti aneb rozfyéwati fyemč

G. 7.; fyeti rozeftreli klowenj, fytj wtcy, o Čafyech. Ač mjíty
gako též F. 8. pokládá fe to flowo takto: Cýerkew F. 9.
na několika mjftech geft též tak položeno, přjležjcýeho M.
14., w budaucýem B. 8. odčýefti E. 8. fyence F. 17. rozfýe-
wat fýemě G. 7. profýece G. 3. měfýec B. 3. B. Lukáš také
tak pfáwal, wiz w kancionálu bratrfkém, tifftěném léta 1519.
I. 2. fýeti semináře, I. 1. w dobrých fkutcýech; item D. 18.
mufýe trpěti, a ginde etc. (46) A tu by také měío y té regule
fletrjeno býti, kteráž swrchu odiphthoňgu je položena, totiž:
když fíngulare et plurále, seu verbum seu participium etc. in
eandem literám y desinunt: vt in singulari scribatur sine
diphthongo, in plurali vero cum diphthongo, gako: mufý, dufý,
on kazy, oni kazýe, fwině cyzý, druzýe, Cyerkew, toto pomezý,
mnohá pomezýe. Ač fyc to flowo „mufý," in plurali habet
mufegj. Ale žeť toho nebylo wffudy w pjfnjch fletřeno, nebo
y tak y onak vžjwáno bylo diphtoňgu toho neb té litery,
gako: anděl ftkwaucye D.14., item andělé byli ítkwaucý E. 9.

Ano y ta regule de mediis fyllabis mělaby fem přinále-
žen. Neb gakož odtoho flowa dělati, pjffe fe: djelo, tak
tuto odčtenje pjffe fe Čjefti aneb čýefti, item od wzetje,
wzyeti E. 13.

Než mjefty bylo wpjefnjch zbytečně vžjwáno toho
diphthoňgu, gako wtom flowu: wnebefýech; lépe pfáti bez
e a přidati swrchu ITtreylTek takto: wnebefých.

Blahost ar.

25

(47) Wllak pjfařům mjfto toho diphtoĎgu, když gen
accentum acutum addere non neglexerint, dofti bude; impres-
forůmť by mělo to napéči býti wlaftněgi, ale giž y to
vteklo : dofti nám buď afpoň natom mjftě pfáti y gako též J.

De diphthongo uo. Přjdawek ktomn, což oněm napřed

pfáno.

Gakož pak napřed geft odiphthoňgu Je, gakby mě}
nebo mohl pfán býti, bezpřekážky nevměíým a neb Čefky
dobře nerozuměgjcým Čtenářům, totiž aby takowau formau
by} pfán j: takfby podobně mohlo přitom diphthoňgu uo
včiněno býti, totiž aby ne podle u ftála ta litera o 9 ale nad
nj, a aby byla menlTf nežli u (gakž y oprwnjm diphthoňgu
napřed powědjno), takto: ž, podlé způfobu Němcfum dofti
zwykiého. Gakož fyc y B. Jan Roh pomjftech toho vžjewaí:
gako: hřjchůw, wpůwodu L. 19. wůli L. 18.

(48) Toto přidám kněmu: kdež geft ablatiuus, tu může
pfáno býti ů nakoncy: Vtfkeg odhřjchuo, chfi: a kdež geft
genitiuus pkuralis tu: ůw — množftwj hřjchůow, chůw.

De diphthongo ay, ey.

Ay že by byí diphthongus indignantis, hněwiwofti, dj
BenelJ: sed videtur omnino esse admirantis, saepe cum quadam
demonstratione. Gako : Ay Pán Andělíky etc. item wftarých
Bibljch a Zákonjch pfaných předněkterým ftě let, Čafto ftogj
to flowce naten způfob gako: Ay djtě mrtwo ležjfle, ay toť
vmjrám nic nevčiniwfli, ay Adam gako geden znás, ay toť
gde fnůw wykladaČ, ay gá fám hledati budu etc. A fummau
to fíowo: Ecce, tak bylo odftarých Čechů w wykládáno.
Starf mnoho vžjwali toho diphthoňgu (nynj fe nám giž ne-
trefuge): gako wtěchto flowjch: day, nechay, pomahay, wo-
lay 5 požehnay mně také. A zdá fe že nebylo newtaftně, neb
od toho způfobu, kdež fe a klade, tato flowa gfau gako

26 Blahoslav. Bene*.

ratolefti, poněwadž řjkáme: požehnán], pomáhán], žehnám,
pomáhám a někde tak geJftě y miuwf, zwíáflt na (49). Mora-
wě a w Stowácýeh. Nynj giž na těch mjftech pjffj aěkteřj
cy gako: necfoey; grade ei, gako: neunileilTj; ginj: eg* gako:
děleg, milegflj etc.

Ten pak diphthoňg Ei a neb ei geft hortantis, na-
ponrfnagjcý nebo ponaukagjcý, gako: Ey Bobu naffemu, Ey
powítaňtež wěrnj, Ey nuž chwařu ete.

A. tak fumma wfleho toho, což fem tuto obfljrně odi-
phthong]ch napfaí a k Beneffowu pfanf přidat, tato buď: Widj
mi lé* že ne pět toliko Čefká řeč diphthoňgáw má, ale radegi
afm: totiž: ay, au, ey, ye, ie, oy r uy 9 tw. AČ gak geft to
potřebný neho nepotřebný, wJaftnj nebo newíaftn] diphthong:
oy a též úy awypfánj njže položeného oliíeře y a g
wommj fe..

Přijkladowé k vkázánij mo cy a %něn$
pořádné každé Litery wffij Czefké Abecedy*
A zwláfftě pak ta litera i při které gine
liteře má pfána býti w fwém hlafu.

ffc bez akcentu, krátce má wzníjtf. Yako Swatý, fwa-
teft, když fe o fwatém Cžlowěku mluwij.

& s akcentem dlauze a oftře má znijtí. Yako: yá> má*
twá, Pán : též Swáfoft, když fe ( ačkoli bez Pijftaw, z oby6eřge)
O' flužebnofti fwáto/ti mluwij.

Položit dála wfwé Orthografj kněa BeneO přjUady,
gimii litery každé zněn£ a raee vkaasuge:, kčemuž j g& také,
%cA mh fe bude witáti* poidámt a t<* pKapřjČiny napřed
powéděné t gv prodopínéarj, anebo naprawenf nétóeha přitom*

©liteře a miuwé neutáJo *fflkiau6í tě«fc„ genfc toho
wa fwdtofc oweČeřP Pán?* mfciwfae, vžjw*gjt widj n fe
že bezpotfoboě a nenáležitá PbněVarfŽ ngfertikr fet tet w
BiW$ tetinlié výkladu foaftéh* Geroa^ma ft*m> Mlo au

Blahoslav. Bene i.

27

ftogj (&í) y podnes Sacramentuin, vrfce než naffeftaácti injftech :
kteréžto Bowo Čefky odftarých předkůw naffjch wyktadáno
bylo Swátoft; což, kdyby by} Benefi do Biblj a Zákonu w
Čefikych ' napargaméně dáwno přeď mnoha lety pfaných ná-
hled? , byřby zřetedlně shledal. Že pak on toho wfwém Zá-
kona nowého wyktadu nepoložil, natom málo záležj. Wj fe,
gak geft y od^eho towarylluw ten wýkíad byt přidat , ačkoli
ho těchto Čafů knéžrf Čefké ftrany negwjce v&fwali. Wtafbiofti
toho fřowa Čefkého Beneft nerozuměl; protož? ho gak izžjiwatí
newěděí: očemž potom nafwém mjftě njže bude powědjwa.

Toto mí fe naten Čas widj zapotřebné přitom doía-
žiti* Starj mnozrf, kdež mělo d dlauho znjti, gako: nápadně,
dwff Btery podfe foke kladli; naapadný. A3» lépe geft to
fflhreyJTkem nawrcHu zprawiti: náparihj.

A tolikéž pjriliteře e: mémtt miléniu přftelL Očemž y
naginých. mjftech geft dotknuto.

(Sřflrfe vžijwá gednofteynéna každém mijftě. Po * kěyb
lb» malé i klade*, má tence *) £h>žen# kýti^ yako: Bihlij* feiíi'5
kdež, fe weliké y kladem má hrubé floženo byli, yako:
bydlo, bytL

OHteře. * coí pjflfe, za nemnoho ftogj, ale to nál^žý
potom oznámili, když otěch Kterach / a druhé y pfát* fe
bude*

Přeď í nebo před y é nebo tf* nebo p, nebo /* etc. ^fm,,
Čfflifc wlaftně geft, předce geduoftegné geft a, zůftáwá: buf
že řeknefi by nebo bi, litera 6 fwůg zwuk předeš gedei*
a týž má. Čemuž Aadhě Čtenář poroaumf, kdjpž ten zřek
nfih 1». fjHabu by nebo bi gowJówně poodděle litery gedhé
oddrubé wyřkne, totiž: b y

C bez wrílk», w tom zwn&u anij, yako kcfyby dat
znamenij mlčenij: c 9 c 9 yako: cesta, co, cpáti. Přitom e,
kdy* fe. koli klade wždy fe welké má kláftU njeb tak

*J Ineruďifcr et isepta locmtio.

28 Bene*. Blahoslav

práwě znij, jako: cyzý, Cýfař. AČ fe ti, kteřijž Zákon (53)
wytifkli, wtóm gednofteyně nefrownáwagij.

Oté liteře e nezle prawj, že má ponj weliké y 9 to-
tiž Ypfilon (gakž flowe řecky) kladeno býti. WJaftnoft zwu-
ku tak mjti chce: gako: cýfař, cýrkew, Cyprus.

Některým fe zdálo toho přjčina býti forma neb způfob
litery c 9 knjž kdyby maíé i bljzko přiftawil, nepřjwidjcým
Čtenářům zdáloby fe býti o 9 gako takto: cifařowo etc. —
Ale widj fe to býti marná myfllénka; nebo mohloby pfáno
býti mjfto malého i též / wffak socáfkem dolů trženým
takto: cjfařowo, a takby fe nepodobalo kliteře o.

Gruntowněgfff a doftatněgfff toho přjčina geft zwuk té
fyllaby, kteráž máge wfobě c bezwrflku také potřebuge
mjti y. Zřetedlné geft, že ta fyllaba wždycky tupě znj, pro
litery c wíaftnj způfob: a protož druhau literu také tupau
mjti chce, máli wffecka fyllaba potom tupě wznjti, gako:
cybule, cyzozemec, cýfař, cynže, cyprys, (54) cycwár, cyprle etc.
Protož dobře Benefi powěděl, že tak práwě znj, totiž: cy
0llaba ta, když ne to maJé ale welike y k liteře c předáno
býwá. A wffak nebuď oto nefnáze, poněwadž fe některým
zdá pěkněgi a fubtýlněgi wznjti ta fyllaba sdtauhým /, gako
cjfař, cjrkew: nechť geft to afpoň nafwobodě.

é s wrffkem, w tom zwuku znij, yako když Děti kolé-
bagij Č, Č, yako: Čafto, Čefky. Potom c 9 kdyžsekoli pijffe i,
wždy fe má malé neb tenké, gedno neb dwogité ktáfti gako:
Činiti, Čiftiti, Čijfti, Čijti,

Tuto pilně ztiamenay, že při tom obogijm r, č 9 ta litera
i zbytečně fe přidáwá: neb fe tu w fwém zwuku nikdá
newyflowuge: a byť fe mělo i po c wyflowowati, mufyloby
mnohé nemotorné ffeplánij býti, yako c, ž, 1, o, cž lowěk.

Po werfálnijm c mufý fe někdy i swrílkem za famý
wrffek přidati, aby bylo hrubUij geho zněnij, yako: Cžlowěk,
Cžlánek. ,

(55) Ta pak Litera č 9 wždyckyliby měla malé i pofobě
mjti, Čili také někdy weliké, nepotřeba oto mnohé řeči.
WJaftnoftj hlaholu měli bychom fe otom zprawiti: kterýž

Blahoslav.

29

zdá fe že wněkterých ftowjch ktomu fe podobá, gakobyto
zdržowal, což má wfobě y, gako: počýtati, Čýfti, Čýpek.

A zasfe, některá flowa zdadj fe bližfff hlahotem býti,
malého / gako: Činiti, Čjti etc. A wflak zwyklj, dáwnj a
ftařj pjfarj famého téměř malého / tu vžjwali. A když to
nen] welmi naflkodu to přitom ftug. A tolikéž oté liteře r
mfiže řečeno býti.

Onenáležitém přidawánj litery % kliteře e f což můž
wrUkem zpraweno býti, dobře mtuwj. Než ta wýmjnka widj
fe býti bezpotřebná, ano ITkodliwá, dopauíftěgjcý aby kliteře
werfálnj e přidá wán byí z swrflkem, aby tak ty dwě fpo,-
gené litery tolikéž platily gako malé c swríTkem.

Proč nemá, gal^o nad newerfálnjm malým tak y nad
werfálnjm welikým wrffek ftawjn býti nebo puňkt? Ano F
werfálnj, (56) když fe má napfati, tedy vproftředku litery,
polewé ftraně liteře gako puňktjk dotýkagjcy fe Utery,
ftawjn býwá F, a neb ocáfkem punktu toho přes proftředek
litery f fahagjcý, takto F.

Nezdá fe, aby tu gaká wlaftnoft gedné litery druhé
liteře co napomahati měla. Gako když djfl: Cžlowěk, chcefi-
li to wíaftně politerách práwě čta wyftowiti, tedy mufýO
negprwé hlahol litery c wypuftiti, a zatjm řjcy žlowěk:
podobně gako, kdyby chtěl toto flowo wyřknauti: cžluwa,
aby y literu e gmenowa! napřed, a hned zatjm, ano gako
fpolu stjm, toho ptáka, gemuž řjkagj žluwa. A takž také
podobně geft y přité liteře r, očemž Benefi prawj, že ně-
kteřj pjflj ri. Wíaftně čta po literách mufytby odděle r od i
takto řjcy: ržjm.

Protož ne nad % wtakowých flowjch, ale nad c anebo
nad r puňkt býti by měl, giž ono buď werfálnj nebo profté.

Otom pak malého i pfaní zawerfálnjm Z to prawjm,
že geft ničemný zwyk, nullam rationem firmám habens,
pročby to nemělo (57) připodobněno býti způfobu litery f,
kteráž aby byla F, přetrhuge fe wproftředku, y takž také z-
litery * aby bylo s, proč nemá přetrženo býti takto %f

30

Blahošlav* Benei.

tožfby nebylo žádné wefoáae. A gaký to zpuíob , maje
napfati žena 4*y napftri oiena? kterakby pak chtěl naplatí žid,
mho žyd? foad takto: žiíd anebo žiyd, totiž aby gedno i k-
liteř« « přidáno byle kgegjmu ztluíftěnj, a druhé i kupo-
třebě flowa neb zřeku. A ffetře toho což fem napřed powg-
děl, y pfatby takto : Zydům geít Zygmund mnoho dlužen etc.

d bez wrllku, wfludy obyčegem zwyklým hrubě znij,
yako : Dawid, dar, ducfi, dúdhoi Po d malé i tence fe má
{Uád«ti, yako: gdi, dij, dijly. Ale weliké y po d hrubě fe
má <fk>žiti, yako: dým, dýl.

Což pjffe o d 9 to může ftáti; neb hlahol vkazuge, žé
ono někdy hrubě a někdy (58) tence zaij t. g. někdy gako
tupě, a někdy mékce, gako: dedek, dětj, děla etc.

Ale také fe zdá, že to wjce dělá náftedugfcý litera «?,
kteráž někdy diphthoňgem geft (t. %. má k fóbě připogené i
eež vkazuge swrchnf gého punkt) a někdy nic Nebo když
ďffi: dým a dfm, kdýmu, k djtěti, Wždycky před f gako též
před i literu d dofti patrně wyřknelJ neb e\*uk gegj Wynefefl*

Ale o to nic nebuď: fubtilitates istae parum iuvant.

d # s wrflketn geít w fubtýlněyflíjm zněnij, yako: pod*,
roď, teď, «hod\

Litera ď s puňktjčkeni, zwláflt když fe treffj přikonty
fíow , tak wfebe wlaftnofli té litery i djl wpogíige (podobně
gakoby piwa do wjna přilil), že fe zdá giná litera býti, neSli
byla beztoho puňktu; gako wtomílowu: pod', choď, feds^weď*

A tolikéž oliteře t muž býti řečeno, kteréž podobné
vžjwáme řjkagfce: dámť, půgduť. — Poláčy wfwém mřtt-
wenj wyfwěthigí, co fe zawfrá wtom f, když řjkagjt pfig-
deři, damči.

e bez akcentu, gfcft w zwuku fwém krátké, yako: ne,
fe, tebe, febe.

e s akcentem geft dlauhé* woftné, zwu&é, yako: mé»
twé t néfti, wéftL

i wfludy gedatfleyuě fuSij, yako: fary, fičij.

Blahoslav. Beneš.

31

Po f malé t obyčegně wfcdy fo klaťte, yako: ňjky 9
fiala, leč w té interiekcý, když dijfl: prfy.

Pfáwali někteřj y dwě € fpoíu y ten akcent, takta:
zíeé. — Domnjwám fe že prorozdjí odginého ÍJowa k-
toím podobného, gak: zíeé zymy, totiž přjíhé 9 wpjfnjch
D. 1$. té zíeé prjliš trpké, buiuB malae, genifams: giné pak
fJowo zlé malum nominatiui eft cafusi wíě howad*, zté aelj,
■té ryby, kraupy etc

g ani v Latinijktt, ani v Cž«chú, gednofteyně fe nebéře :
někdy tenčegij, jako Gézus, Giřijk 9 gitro: někdy hruběgij,
yako, Gabriel, Goliafi, Galilea, gummi. Ta hruboft gého mo-
hlaby (60) (by obyčey byl) wrffkem rozeznána býti. Po g 9 wždy
obyčeyně malé 4 fe klade, yako giftě, gij, gijdlo*

Tuto také snamenay, že g před / nikdy fe nečte. A
poněwadž fe nečte, proč fe darmo při tom flowě fem, fme,
neb faupijffe? Mnohá flowa gednoíteyně fe pijDij , a wffak
w řeči rozum vkaznge wíaftnij každého wyznamenánij.

Vžjwánj té litery g dwoge býti prawj, a dobře. Tohoto
toliko přitom nechwáljm, že dj, by prey obyčeg byř, mohJoby
tak býti (totiž aby g když tence neb proftě znj, bezwrflku byío
pfáno, a kdež má hrubě znj ti, tu aby wrffek mělo takowý
£). Y zdaž nehyř obyčeg ? wffak toho ftařj pjfaři Čeffij
vžjwali, Čehož fe geíftě >wpfianých knihách ftarých Čefkých
nemálo nalézá. Protož byíoby dobré, aby fe ktomti s&asfe
nawrátili, geftli že ne pjfaři ale Impresforowé (quod quidem
apnd nos fit), gjmžto y fnadněgfff y vžitečněgffj wěc bylaby.
(61) A awlafftě poněwadž těch fíow, kteráž toho g swriP>
kem potřebugjf, nenj v Čeí&ině přjliá mnoho. — Starý zwyk
toho potwrzuge, že nemá cele a wlTelikterák zamjtáno býti
té litery g přítěch fíowjch: gfme, gfan. Dj Beneft, prýv
nečte fe; ale (bezautržky wffak a hanby dobrého mate
prawda powědjna buď) chybuge, a welmi patrně tu proka-
zuge, že byř flpatný Čech, non multum acuminis in diiudica-
tione linguae Boémicae vocum .^9 phrafeon habens. Wffak y w-
čtenj y wmíuwenj zřetedlné geft přitěch fíowjch dotknutj

Blahoslav.

litery g f gako když djfi: WÍTak Bohdá gfme wěrnj. Co pak
když fau voces compositae, že fe gedno flowce sdruhým
P°gf> gako: negfem, nedjlJ tu: nefem ten; též negímeť takowj,
item negfy dobrý; pofuď, gak tu g pěkně a dofti patrně za-
wzjij. A protož otázka tato Beneflbwa y regule zamálo ftogj :
hac n. proprietatis (quam ille putat proprietatem?) obserua-
tione lepor dialecti huius excuteretur. Z těch mnozý míuwj-
wagj tak, kteřjž Čefky dobře nevměgjce, wmluwenj Čeíkém
(62.) němčinau zatrhagj, dum non satis volubilem ac exercitatam
linguam habent, quiddam non integrum, vt non dicam inep-
tum, fonant , gako : nefem == negfem, nefy dobrý etc. Ale že
mnohá mjfta gfau, nanjchž g fe přidati mufý, a též zasfe
naodpor, pročež nenj fnadno každému to hned rychle wpfanj
rozeznati : protož propomoc proftěgfffm přidám toto.

Kdežkoli Jatině geít secunda persona passiui verbi
numeri pluralis proftě položena, tu muže g bytí wywrženo:
gako takto: včeni fte, oznámeni fte, zbiti fte. *) Přidaíliby
pak g a napfaí zahanbeni gfte, tedy marné a bezpotřebné,
ano překážkau pronunciacj i. e. wyřknutj bude. Nebo newelmi
fnadně to 2 a zanjm wpočátku druhého flowa g můž býti
wyřknuto bezgakéhofy pozagjkanj fe, Čjmžby bíadkoft řeči
Čefké zkažena byřa.

Zasfe pak když fe to přeřožj t. g. verbum substantiuum
gfem neb geft předftawj, tedy g má fwé mjsto, gako
takto : negfmeť zbiti, negfte opuffitěni. (63.) Takž podobně muž
řečeno býti de tertia persona passiui; neb dobře napjffefl:
zmazáni fau, negfauf zmazáni. Ano et numero singulari ne-
mnoho geft ginák, neb takéž, když djfi: bit fy, zhaněn fy,
lépe geft nežliby napfal: bit gfy, zhaněn gfy; protože to
ftowce geft cum verbi praecedentis litera finali nemůž dobře
a wolně htafem býti wyřknuto, ale když přeftawjfl takto:
negfemt zhaněn, a negfemf bit gako ty, tut dobře ftogj.

*) Erithraeus otom takto byl napfat: Vbi actiaorum vel neutrorum

praeteritis pridáwá fe w čelftině „fem, u ta g nepfati: byl fem v

wás, gedli fme a pili. A toftkéž bude de passiuis: bit fem, honěn
fem ete.

Blahoslav. Benei. 33

Jan, 1. Eliáfi fy ty, tedy gfy prorok. Item: když to ííowce
»geft« non est vere stibstantiuum, sed velut quaedam particula
expletiua additur, tu také nenj Jffuflhé g pridáwati. Prjkíad:
Zle napjflefí : brali gfau fe kkráli, nebyliť gfau zde, dáwaliť
gfau fe někteřj, ále my nechceme.

Starých některých dofti znamenitých pjfařuw býwaía
tato regule *): Kdyžkoli to flowo gfem, geft etc. substantiúum
verbum est, že přidána býti má litera^, gako vpřjkíadu:
gižť gfau práwě zlj Čafowé ; a naodpor : včinií fy miíofrden-
ftwj. NezJáť geft to regule, wflak když tuto wýmjnku při-
dáš, že někdy euphoniae gratia mufý buď odgato buď při-
dáno býti g 9 gako hned wtom prjkíadu prwnjm: gižť fau
zlj Časowé, přidafili g 9 difficilis erit pronunciatio , a také gi
marně přidáfi, poněwadž gi exprimere non potes. OwíTem pak
když naginý způsob (čefftině též obiáiRnj) to fíowce fe
pro expletiua particula ponitur, tuť nikoli g nemá přidáwáno
býti, gako vpřjkíadu: Moýljm fe, modljš fe, modlj fe, nagjm
fe, napjm fe, zohawjm fe, zoffkliwjm fe, kíanj fe, tobětuge
fe, njžjm fe etc. Nebo ta partidula fe namnohých těch
mjftech nesftupuge odtoho verbum fum gfem, ale odtoho
pronomen febe. Ějkáwá fe wubec: ponjžjm febe, nebo po-
njžjm fe, ač non sine discrimine signiiicationis , tamen ad
eundem scopum tendit vtraque locutio.

ll wiTudy w fwém zněnij duch wydáwage huěij, yako;
hlawa, helm, tehdy, twého. Kdež má znijti yakoby někdo
trhl po fpálenij febe, tu s předloženým c za gedno fe fpoguge.
Yako: chrám, chwála, chytrých, chtiwých.Po ch wždy weliké
(65) y má fe kláfti. Yako : chyftá, chyba, chytil.

i maličké wždy (w proftranném rtůw otewřenij) tence
a krátce znij. Yako: gich, wiz, tito, pfáti, ftáťi.

fj pak to, kdež geft dwogité, také wždy tence, ale
dlauze woftře znij. Yako: wijm, pijm, gjim, djim. A zadu:
milij, dobřij.

*} Erithraeus také ta regvli chwiljwaí.

3

&l Beneš. Biahosluit.

f Mreliké bea akcentu* wfcdy (w fewřenij rtúto krorfl
fámého proíltředku) hrubě a krátce zny, Yako: ty, wy # my,
byly, myly, když fe o ženách mluwij.

ý welíké b akčeritem, také wždy hrubá, ále k tomu
djHe a zwučitěgij znij. Yako: dýle, mýle, mýně. A zadu:
milý, dobrý ? zlý. Tuto íluflíj znamenati, že obogijho t 9 ma-
lého, welikého, Cžechowe na počátku některých flow za g 9
fpoluzwučné, Vžijwágij. Přijklád obogijho i Ján, Jakuby Jážyk,
yatry, yakož. Protož ttt á těch dwau wokálnijch liter, nikdyi
diphthpngus nenij: neb fwé mocy nedržij. 8yc mufylby řijcy
w gedné fyllabč J,a,n, J,a,kub.

Ówelikém, y dobré a wíaítně wypfánú (Í6) geft ňte-
máio. Až y wtom nénf křiw, což pjffe onegéánoftegh^m
vžjwánj 9 J 9 # 9 a kterak toněkterých mjftech vočalis itt
náturám consoilántis transit, neb téň geft ímýft gehó, afi floWft
ta negfau. Otom mi fe wídj nětčo fljře pówěďjti.

Litera Jpaildn, totiž g 9 gj'ž řjkáme welike jr, tak geft,
te fe tžj^á odmnohýeh y natom mjfté, kdež ginj poklá-
dágj 9 9 $ako Wtěchtó ííowjch* yakož, yakž, yafnofl, yaeyk,
fwuyt můyi nánŽy* geffto aěkteřj na wffech těch mjftech g
p jfffi Ate mně fé že wJaftnoft a zwuk obogj té litery

y gedné y druhé vkazuge* kdeby která ftátí měla.

Pomyli a pofuď toht) čtenáři, gak znj litera y: třuftý,
hrubý, tupý má hřahoi, gakž dj Benefl, kterýž fnadně třebas
tftéfch ífo^jch* byd*o> ffydto, mydio, ftydío etc apatřiti fe
inužé. Y Wézttte tm hřahoí wfoftnj té liteře, přičiniž geg k
ftowu onomu nfcktferéihů* á ftoznáš* zeť ona ftotoá wffecká po-
třebugj giného žwuku, neták obutého a tupého, a ten zwuk
kde fe ginde lepťfj a wíaítněgll(J nalézá gako wtě liteře gl
čtomuž fnadně fe rozumj, když propowědělby toto tfowee : geft,
A * tofco (4l) wHj fe, aěby wíaftně takto pfána býti mě*a ta
a těm podobná fíowa: gazyk, gafnoft, gak, gakož* naiiěg,
můg, twug, hnůg, kůg etc, geflto když mjfto g dáč y, tedy
wJaftnj té litery y zwuk welmi fe netrefuge kwíaftiijmu
toho fíowa wypowěděnj á ftuflhémů.

Blahoslav. 85

Ale pofmjwati fe tomu fnad někdo mohiby a ta ftowa
potwořiti, dáftrage té liteře giny zwuk tiuftý a hrubý, kterýž
někdy ta litera wfobě mjwá, gako napřed wtomto fíowě:
Gabryel, Galilea, y takž také aby řekl: gazyk téméř gakoby
řjcy chtěí: kazyk.

Ktomu zaodpowěd toto dwé mohtoby býti předloženo.

1) ObyČeg ftarých Čechůw, očemž napřed dotčeno byio,
kteřjž ten dwůg zwuk té litery g dělili puňktjkem nahoře
nadliterau položeným takto: £abriel, gazyk. Vkazowali tjm
puňktjkem, že ttuftý zwuk té litery tu býti má vžjwán; a
kdež nebyřo punktu, tu tenký zwuk, kmalému ť 9 genž flowe
iota podobný, že má býti dán nebo wzat*

2) Wj fe, že mnozý wginých gazycých, Latinlkém totíft
a Řeckém, tak té litery wíaítně (68) vžjwagj wobogjro tom
způfobu, a proto fe wtom nepletou, ani mjfto g gaké giné
litery vžjwagj, ale pjfljce: gummi, gamant etc. synergos, ame-
gma, negare, purgare: item ligillatim, genus, angeli^pangere,
atringere, legere, agere.

A také, poněwadž poiwořj to ftowo (napfottiby g»
takto: gazyk) řjkánjm neb Čtenjm takto í kuzyk; y proč také
toho flowa nepotwořjt Giřjk řjkánjm neb Čteitfm takto*
kyřjk, anebo mjsto řeóenj: gemu, proč neřkauj kemu? Od-
powědj fnad: Zwyk nedopaulftj , pHwykli ftite ginak řjkati*
Odpowěď: Zwyknětež tomuto také t g. abyflte nawffech
mjftech, kdež fe vžjwá híahoíu liteře g wlaftnjho, také §
pfáwall A ztoho přiflloby* žebyffte tak pfeli, gakž míuwjta.

Tjm čehož kněz Benefi w fwé Orthographj dotek* oté
liteře, při wyprawowáqj očtwrtem diphtiioňgu, zdá mi fe,
že nenj fobě překáželi Mně fe widj regule ta g>eho býti y
nepotřebná y mvžitečná y flkodliwá, kdyby měla wffudy aa-
chowáwána býti* Prawj, že tiakoncých zřekfiw nebo fiow
ta litera y mjfto té g ftáti by měta wtTudy, a (39) nept>*
wěděi proč neb zgaké přjčiny* Že geft tak mnoho pjfařů
zwyUo pfáti wjm, ale gakby to zanáležkau a wfrďtnj wěc

Blahoslaw.

vkazáno by ti mohlo, gelftě newjm. Benefi nechopil dobře
wlaftnofti a mocy neb zwuku gedné y druhé litery; kteroužto
wiaftnoft každý dobrý Čech nenefnadně spatřj, když obláíftně
každau literu ztěch dwau gegjm wíaftnjm htaholem wypowj
vts., a potom ten hlahol přidá k flowu tomu, kdež ftáti by
měla litera ta; fwětleť porozumj hned, že ne y ale g tu
ftáti má,gako vpřjkladurbogug, malug>bogowati, ftrogiti,brogiti,
podobně gako nepjfleme: Yiřjk ale Giřjk. A že nepjfleme Gan
ale Jan, to nic nepřekážj; neb také fe nepjffe Yan ale Jan,
což wfle geft malé /, genž flowe iota, buď obecné nebo
werfálnj, a ne to, genž ftowe ypfilon. A ktomu gfau také
některá ílowa, geflto wlaftně mohau a magj tu literu iota,
totizto malé i napočátku mjti, gako: Izaiaš, a též lan:
nebo fe tu zřetedlně hlahol litery i spočátku formuge.

(70) Benefi wtaftnofti té litery y dobře Wypfal, Čehož
fem giž prwé dotekl, prawě, kterakby wfewřenj rtůw, krom
famého proftředku, hrubě etc. znělo, gako: ty, my, wy, tmy,
pročež gj také wtaftnj a dědičné mjfto politeře r a též po
liteře s dal, etc. Čehož kdyby byl pofaudi! pilněgi, bylby to
také nalezl, že poněkud fám proti fobě pjfle oté liteře, totiž
když gj takowý hlahol nemůže přidán býti; a neb, ať sroz-
umitedlněgi djm, welj gi pfáti wtěch flowjch, kteráž blá-
bolu té liteře wlaftnjho nemagj a nepotřebugj, gako: maluy,
boyuy atd. A také y tu hned wdruhém tiflténj te Orthogra-
phj Beneffowy Nornberfkém wtom paragraphu připomenutém
geft to zpleteno, totiž y gedné y druhé litery vžjwáno w
těchto flowjch, kteráž tam takto ftogj: móy, twúg, fwúy.

A y ta regule, kterauž Benefi wfwé knjžce, giž Isago-
gicon nazwal, pokládá na listu 18. afy wproftřed prwnj ftrán-
ky, widj fe býti nepotřebná, proti wlaftnofti Čeíké řeči Čeljcý
(aČ fnad ne proti obyčegi některých pjfařů): dj, že spředaj
wokálnj literou y ftáti má, když geft wproftřed flowa, kzad-
něgfff pak wokálnj liteře žeby g přiftuflelo, gako hoyněgfly,
boyuge. Geífto wiaftnoft hlaholu wfludy ttt geft gednofteyná
(kromě litery y kteráž nazad ftogj zaliterau ff\ na kterémžto

Blahoslav.

37

mjftě wíaftněgi by ftáío iota dlauhé takto: flj, wiaftněgflj,
milegUj etc. Co pak kdyby mě) napfati: bog neb bogowé a
wálky, hog nemocného, kog djtě?

Než prawdat geft, že přiněkterých fíowjch nakoncy,
wíaftně ne g ale y ftáti má, gako: tehdy, milý, znameney,
dobrý, ztý, dědičný. Item: koney, woíey (woíeg), kopey, Čekey,
a takž potom Čekeyme, kopeyme, woleyme.

Excipe: naděgme fe, naděge, bog, bogugme, lotrugte, při-
kreyme, kryti, krágegme, krágeti, měg pokog, pomrfkug konj,
přenáíTeg mjft, obyčeg dobrý zachoweg, pozdržug, ceftu vkazug
etc. Item, napřed wtom ftowu : y hned, ale ne wtom': gakož ;
nebo napřed řečeno, že tu geft giný zwuk wiaftnj t g.
litery g, protož pfáti: gakož, a ne: yakož. Též y přitom
fíowcy: Já měloby a má vžjwáno býti malého i, buď wer-
fálnjho, neb obecného; weliké fe tu t. g. ypíilon netrefuge;
geiftěby fe lépe trefilo g nežli y, ale zwyk wlaftnoft pře-
máhá vmnohých.

Stařj pjfaři, kteřjž dáwno před knězem Beneffem byli,
ano y ti,, genž geho wěku zaftali, áž y Impresforowé, zgewné
geft, že té regule neffetřili, ale někdy tak, někdy ginak pfá-
wali, někdy g někdy y kladauce , gakož fe toho wknihách
ftarých y na pargaméně pfaných muže nemářo spatřiti. Ano
w Zákoně tom, kterýž w Plzni leta 1517 wjtiflftěii byí,
rozličně a negednoftegně těch liter vžjwali

Přitom fíowu „gakož" tato negednoftegnoft wté knjžce
geft, že někde a Čafto takto ftogj: Jakož, y natěch mjftech,
kdež nebylo potřeby werfálj: ginde pak takto: yakož. Takž
podobně y přiginých flowjch. Actorum 10. takto ftogj: po-
gawffe gey: item Act. 24. yawffe; item 1. Cor. 4. ý yá
kryftus: a njže 7. cap. yako y yá. Odtuď bedliwý a faudný
člowěk fnadně pozná, že nebyío pilného ffetřenj wvžjwánj
té litery toho Času; neb někde wíaftně tak ftogj napfáno, gakž
zwuk mjti chce, a někde naodpor, gako přitom pofledujm
prjkladu: y yá. Tu negprw dobře ftogj y máge fwůg hlahoi,

88

Blahotlawl

ale druhé připogené k liteře a, nepřjpadně geft tu poftaweno.
Nebo fe tu híahol té litery g wynáfff, totižto, když řeknefl :
gá, a nebo geftli žeby fe komu nezdálo litery g vžiti, tedy
afpoň malého i f totiž aby napfat iá a nebo Já , gakož pak
tak mnoho fe pjffe, totiž: Já. Wknihách Čefkých ftarých
pfaných hogně geft toho. Ano y B. Lukáfi, muž wíaftnofti
gazyka Čefkého miiowný, také nemnoho té litery fletřií, a též
gj negednoftegně, gako y Plzeníftj, vžjwař.

Summau, řjdko kdo těch liter g 9 y wffudy wtaítně vžjwá.
Wpři Aug. lift c. iij. b; zwíáJK někteřj wegftřelkowé z
ginýeh, lépe weyftřeíkowé. Lift c. ij. b: oftegchage : (74) lépe
ofteychage.

Wiz o tom wjce in figura Antistechon.
Wpjfnjch welikých odPawiaOliwetfkého tiíftěných,
mnoho toho máze fe widěti.

Wpjfni : Sfeř přes potok Cedron, wiz i tato ffowa mezy
ginými: nagde, gá, yakožto etc. Item w té: Spáfytel miíý E. VI,
éiftotě frdcý; item wté: Maudroft Boha Otce etc. vkřižug
geg, vkřižug; item H. 14. pokánj nebezpečněgflj; item
wté pjfni: ó křeffané I. j. wiz ta ffowa: fwůg, zdegíTfm.
I iij, Čekayme, žádayme. Item Q. 6, Čaroděgnjk etc. A nechat
ktomu y toto přidám, že fám Benefi wpředwíuwě na nowý
Zákon, kterauž Čefkého Erazma (gakž on dj) té panně od-
dáwá, dwakrát poíožil tot flowo těmito literami: uegdeš,
položit hle obé , aby wždy nechybií etc. — A tak zewflech
těchto mnohých giž připomenutých přjkíadů fnadně spatřiti fe
mfiže weliká negednoftegnoft wvžjwánj těch liter y y g. J neb /,

(75) Pročež nechažť afpoň zůftáwá to každému nafwo-
bodě, aby kterého chce vžjwaJ a gakž fe komu widj ; žádný
žádnými nenj fewřjn regulérní.

A wflak proto fám rozum přirozený ktomu wede, aby
přité wěcy byío fe wjce wfaftnoftj nežli ziým zwykem zpra-
wowáno, totiž tak pfáno, gakž fe mtuwj, a tak fe y míuwiío
y pfařo, gakž toho wjaftnoft gazyka Čeíkého žádá.

Blahotlaw. 39

Mne fe zdá, že to nic qenj nflfnftdqélio. Některými afpoň
ftowy mohlibychom fe přitom zprawiti, onjchž žádné pochy*
bnofti nenj, gako tato fíowa: genž, gdeme, ginak, nagde,
píigde, mogi, twogi, fami fwogi, ftpgj etc; tu každý widj
fwětle, že § má bytí pf«no, A protož; kdyř giné ftpwo fe
nahodj, genž takowéhož htahoiu potřebuge, proč takowáž lir
tera nemá pfána bytí? gako při těchto fíowjch: gakož, pogjti,
gak, gjmati 9 pogawíTe, duftogněgffj, mocny, kog f bog, můg,
ftůg, (76) fwflg, twug, trág, fwolug, bogug. Zle napjffefi:
Vžjwegme, ale dobře a wlaftně papjfleft : vžjweyme, pj&eyme,
pfigčugme, howěgme, pekauzJqgme, nebíaznugme, wrteyroe.

A téměř geft obyčegné po ě pfati ff, a po e napfatí y:
gako: Vmey, zpjwey, děíey, koney. Item: Vměg, wžg wětřjr
Čku, pěg páteř, wžg obilj, fljbjm za nif 9 achoweyte, ple/eyte,
přefeypeyte, nepečůgte, wyfuífugte.

Podobnp g^ko přité liteře /, i, a druhé zanj/, i 9 y 9 ljboft,
litowápj, lýko.

Hfiftr Mikuřáá Kíaudyáty čJpwgk vÉ^y, tea vwjr
kíadn Zákona Nowého tiíftěného w Bolpfři*wi lpfei \b\% fjor
w& tato těmito literami ppíožii; měgjeflp, obyčeg ? ?ÍQ<íéf,
rozbrog, oblekli geg, wtřeqlj dnech geg, wyfwpbpdj geg, JypJTe
pWičeg, prigali geg, lepěgíTj, GalileglTtj, JÍ4 twug, ?kř&ug ?
Xýi bog Jimgfce ef£. A též gasfp nadnihau ftranu pritěch
fíowjch, wnjchž ne ^, ale y, pfáti fe m£, gako: (77) ppyphfy
neylépe, neywjce, heybe, heybagjcý, weyborně aneb wyborně.

Wtéeh pak ftowjch, kdež fe dwakrát potřebuge té lite*
ry, někteřj proměnu dělagj, kteráž fp y m«ě (Jpbře Jjbj; pey*
milegffj, ney wfaftašgflj : a to fp pe^e treftjgp při wfleofe těch
ftowjch, wnjcfrž napřed ftogj ta fyllaba ney (nota compara-
tiui, kteráž nemá pfána byti neg ale ney) : a množftwj geft
takowych ííow. Než kdež nenj napřed té fyllaby, tu bywá
tak y onak děíáno: důftogněgffj , gakž pjfař faudny, neb
híaupý a nedbaly geft, Item : ney wyborněgffy aneb ff[. Pofíau-
cheyme, poflaucheyte. Vide Marci 0. jj.

40

Beneš. Blahoslaw.

b. w fwéra zněnij wždy gednofteyný zwuk držij, yako :
k wám, kwapně. Po k nemúž než weliké y býti, yako:
kyfle, kým, kýž. A zadu: wffeliký, weliký.

I někdy w fwém zwuku tence fe bére, yako: lenochu,
lež, lépe. Někdy pak hrubě 9 yako: blecha, blefk, kluk, lež,
za klam. Po / (78) někdy maíé / tence fe klade, yako : litera, lift;
někdy pak hrubě, gako: lýko, lyfý.

Y tuť nejedni chybugj, když mjfto k pjffj ff 9 geffto
někdy mohíaby y mocy ííow ffkoda býti. Gako přitom ílo-
wu: kleit = přjměřj kdyby poftawií ff, byíoby gleyt, barva,
kteréž hrnčjři drahně potřebuj: lithargyricum. Ktomu což o-
liteře i neb / pjffe Benefi, toto přidáwám : Že nekteřj ftařj
pjfaři ČeflVf měli rozdjí takowý: Že když ten tenffj híahot
měía wfobě ta litera zawjrati, takto gi pfali /, totiž bez toho
obíaučka, gako ffoupček na horu gi zwodili, gako wtěchto
flowjch: litoft, litera, ljpaetc; a zasfe, kdyžby měla ttuítiFfm
zwukem wyřknuta býti, obíauček knj přidáwali, aby takto ftáía
i *) gako w těchto fíowjch: wofet, flowa, popeí, íawice,
lýko ©tc. Čehož spilnoftj íTetřjno byío w kancyonátu
(79) meníTjm w LitomyíTli wytilTtěném léta 1542.
Welmi geft potřebný ten rozdjí, a hodné aby ffetřjn byí. Neb
nefletřenj geho mohíoby někdy y meylky přjčinau býti. Gako
někdo Čta flowa tato: Oni welice btaudj, y neffetře rozdjlu
řečeného při liteře / a f, y řeklby takto: Oni welice blaudi: a
tudy třebafy wnenáležitém mjftě fmjch by byt střápán.

m rty zawijrá, a zawřenými rty němě znij, gako : mno-
ho, mého, dúm, fum. Po m take i malé y weliké fe kíade,
gako: mi, miftr, my, myB.

II bez wrflku, fwým obyčegem hrubě znij, yako: dán,
den, fen, wen. Po n fluflij i ffetřiti, kdy malé i, a kdy weliké
má položeno býti, yako : nikdy, nikoli, a nynij, nýbrž.

ň s wrflkem měkčegij znij, yako: daň, naň, pen.

•) U wydáwání užito polského hrubého!, místo nahoře zawrítého, jakého
niíwali Bratří. W/daw.

Beneš. Blahoslav. 41

Toho wrffku při mnohých fíowjch ÍTetřiti welmi pilně
íiuflj. Nebo Čafto fignificatio totius vocis natom wrffku za-
lež], gako wtěchto fíowjch: stržen (80) snebe, a ftržeň w-
dřewě, gakž Morawcy řjkagj.

O hlafem y akcentem wždy gednofteyně okrauhle fe bére,
yako: Bože, moře.

P wCžefké řeči gednofteyné má zněnij : leč fe někde z Ži-
dowfké neb z Ržecke řeči s literau h spoguge, tedy za /má
čteno by ti, yako: Raphaél, Philiítynlltij , Philozophi, Zophia,
Pop i malé, také weliké fe klade. Přijklad prwnijho: piB,
pijfmo pijfař. Přijklad druhého: pytel, pyflhý.

q. Té litery Cžechowé w pfanij fwé řeči nevžijwagij : pro-
tož také w počtu Abecedy Cžefké položena nenij.

r bez wrflku wždy hrubě ryčij, yako: rak, rek. To r
kdežkoli pofobě y má, wždy weliké má, yako: ryba, rybnijk,
rychle. Přitom r hrubém bez wrflku % dobře fe pijfle, y čte,
yako: wrz, brž. Někdy fe ono k giné Vokali náfledugijcý
táhne, yako: brzo, fkrze, mrzý, držij.

ř s wrflkem, chřaplawěgij znij, yako: řáfa, řeka, řemen.
Přitom r s wrffkem kdež fe koli i pijfle, wždy fe má malé
tenké, krátké, neb dwogité pfáti, yako: při, dři, řijkaii, řij-
dilL Při tomto r chřaplawém s wrflkem, ta litera * wždy zby-
tečné fe pijfle; neb fe nikdy nečte. A byť fe měla Čijfti, mufy-
loby býti obtijžné fleplánij: leč při Werfáli, když někdy při
R mijfto famého wrflku z s wrflkem mufý položití, yako :
Ržehoř, Ržeki Pán Pánu mému.

To fau ti rozumně nad giné w fwém yazyku znali,
kteřijž wytiíkugijce Zákon, po žádném c ani po r s wrflkem,
té litery % zbytečně netifkli.

Y to kíadenj té litery i powerfálnjm R neljbj mi
fe. Proč radfle nemá puňkt drahný poftraně tomu werfáli
přidán býti? R.

t napřed, neb w proftřed flowa, gediné obdlaužené , neb
zadu malé, podobně yako haufer tence fypij, f f. Přijklad :
fam, fem, fnes, nás, wás, nes. Proftřed flowa chcefili dwě
f položití, yako takto: sf (*f), aby gedno k přednij Vokáli,

« Benei. BlahosUw.

a druhé k n4fledugijcý tence fluflTelo ; máO napřed s maličké,
a potom dlauhé položití, gako: masfo, Impresfon Přitom /
tenkém, wždy má weliké y bytí, gako: fyt, fyt, fylný,
mijfy, prefy.

Weliky rozdjl geft a býti má mezy dlauhým f a ma-
tym s t Nebo to malé * plexumque lit propositio, gako: snj
půgde, cumilla ibit; fnj to wffecko, comedet hoc totum; sfau&e-
ným éíowěkem bydljO, ač Děkteřj pjffj: sfaužený, al« bez-
potřebně, lépe proftě pfeti saufeený, aneb faužepý (ač
jHrwnj lep/Tj), s Člowěfcem sauženym bydljfi.

ff dwogité f obé dlauhé, neb gedno dlauhé s druhým
krátkým zadu, a neb famo s malé s wrflTkem takto f hrubě
znij, podobně yako když kdo flepice odněkud shánij, ff 9 /?, i
<0 PHjklad: ffat, defi, weg. Proftřed flowa chceflli
dwě ff položití, aby gedno k přední) Vokáli a druhé k ný»
fjedugijey hrubě fluflelo; máfl napřed i maličké » wrffken*
a potom dwě dlauhé f fpolu fwázanó položití takto fff (íjf)
yako: wyšfllj (wySffíi) Wffuk i s wrffkefla obyčejně w
proftřed flowa ff předchásý, yako: nižfllj f tefcOy, Vfcffy, Při
tom ff wždy malé f, g§dno »eb dwQgitó mi bytí? jr^lko; fl5k#
ffidlp, ffijp, mr0íj.

Litery s wíaftnolt dobře wypfoí; y toho dotýkage, 3re w-
některých flowjch dwě f kíadeay býti mufegj, wtěch totifc,
kteráž hlahol té liteře wlaftnj protahuj, gako : masfo, wesfe-
lé> sfywý, A že dwě díauhé /* když Jfo spogj, gipý hlitflPÍ
wíaftnj magj, protož pro odwogenj neb prodlauženj zwuku
té litery /gedno maličké fwinuté, a druhé díauhé proftě
pfáno býwá : wffak napřed aby ftálo maličké, a ?anjm díauhé,
poněwadž geft obyčeg, kdežby litera ff (84) nakoncy flow^i
ftáti měla, profluflhoft aby gedno / díauhé přilbbě druhé
maličké, zawjragjcý ftowo, drželo, gako: náB (f8), Mataufl*
Y to nezle powěděí JJenefl, že wněkterých flowjch
duplicatur, dwoge ff (ff) fe kláftí mufy, gako wyšfff : protož
pro fíuflnoft aby gedno i ipaíé bylo kladeno napřed, a druhé
díauhé ff. Ale některé flowa nrfftp tpho pywnjhp i wlaftnějj

Blahoslav?. Beneš.

43

potřebugj i. Což gak paznati, kdy které kiáfti by fe mělo,
přjkiadem okáži : wyšílj proto, neb řjkáme wy ffe, a ne wyže ;
nižflj proto, že řjkáme njže, a ne njffe.

Dobřeli pak, totiž wíaftněli, Benefi maíému / mjfto. daí
po liteře r a též po ff Čili newffeligak dobře ; faudný Čtenář
nenefnadně po&ná, swláíftě když pofaudj sněnj neb hlaholu
tgchto fíow: JflTýp, řýp, fiydlo, hřiwa: neftogjliž tu wtěch
některých ffowjch, ač ne wewffech , lépe y nežli /, fiuf kdo
chce, Zretedlné geft to, kdyžby (85) roawíáěuě , ano gako
rozděleně to fíowo wyřkí: (Typ, ffyp, žeť zawznj htaho?
welikého y a ne toho majého i.

A protož ta literaby měía pfána by ti, gegjhož fe hía-
hoíu vžjwá a neginá. Wffak zdáli fe komu, že drobet fub-
tylněgi wznj smatým i každé to fíowo, nechažť ho vžjwá;
pokog o to.

Zdáť fe, že by byto pěkněgi, aby ff za febau maíé i
meío, ale pro gakaus obutoft při wyuáffenj hiahoíu ff nelze
hned rychle, iwíafff neohbitébo gazyku. lidem *padnauti na
wíaftnj híahoi matého i, ale wždycky téměř wíaftnofti we-<
likeho y híaho} zawznj, gakohy někdo chtěge wflpiřkw tre«
fiti, y chybit fe pak y cyle. A wffak prawidfo prawidtem zů-
ftáwa, a což lepfffho a wJaftněgflljhOf ktomu froěřowati fíuffj.
A rowně tolikéž oliteře * mfiže powě^fno byti, gegjž po*
dobné geft vžjwánj gako y ewrchu pfané Utery ff, gako
když rjkáme: žyd, žyw. (86) Některá fřowa drobet fubtylně-
gi wzněgj, gako : žjzen, žibřýd. Wněkterých ftarých knihách
pěkně na pargaméně pfaných Čefkych, nic toho nenj v ffetřjno,
ale někde maíé i 9 někde weliké pfáno y po r, y po i*, y po
z: gako w těchto flowjch: Kryftus, Kristus, Gežjffe, kteřf,
jtjmané.

t bez wrffku, hrubě fwy m zwukem znij, yako : mat, nat,
flat, máti. Po t kdež fe t malé klade, má tence flqženo býti,
gako: lifkne, tijffe, zadu: mijti, pijti, Kdež Co pak welikéy

Beneš. Blahoslav.

klade, má hrubě (loženo bytí, yako: tys, ty měř, zadu: nehty,
ppfty.

t s wrffkem, tenčegij znij, yako : tať, tuť, rmuť, nuť.

Sfpatná litera f stjm wrlTkem, ale nemalé wážnofti by ti
by měla.

Obíáffnjť geft to Čefké řeči wlaftnoft, podobná k tomu,
což vžidůw ftowe: Affixum. Nebo když napjflefó: dámf, toli-
kéž geft, (87) gakoby napfaí: dám tobě. Ač někdy obé to
fe předce klade, pro zwoftřenj a ztuženj affirmationii* in hac
voce comprehensse, gako: dámf tobě; tot giž piatj tolikéž,
gakoby řek* a nebo napfaí: dám gá tobě. AČ opět někdy y
ktomu předce í fe přidá wá: dámť gá tobě nětco lepfffho. —
Egregia sane est proprietas et in hac vna litera puncto hoc
addito. Polácy to zhruba dětagj, přidáwagjce mjfto punktu
literu i iotam, řjkagjce: damči tobě. Odkudž fe gako y odgi-
nud gafně widj, že ten puňkt, gehož fe na ň 9 e 9 ( etc
vžjwá, nenj než iota abbreviatum, i maíé wtytljk proměněné.
Ale otom ginde přjležitěgi powjm wjce, y giž napřed geft
powědjno. Nechť y toho dotknu, že té litery t býwa wněk-
terych mjftech dwogenj, a welmi potřebné, gako: ziattj
groffowé neb kofljkowé, ziattj píatowé; včinj fe tak rozdjl
mezy ziattými a latěmi, neb latmi, vt alii loquuntuť.

Na koncy při některých fíowjch widj mi fe, že nelTkodně
fé odwoguge ta litera, gako: (88) bytt, oftřegi a lépe znj,
nežliby napfaí: byt, ač fyc geft Německý obyčeg.

11 bez akcentu, krátké geft, yako: nuže, tuze.

li s akcentem diauze a woftřegij znij, yako: růže, nu-
že, kůže.

1T *) litera w Cžefké řeči welmi potřebná. Ta kdež fe
fama před ginými flowy klade: aneb když fe napřed fpolu s
ginými Confonanty fpoguge, neb když zadu po Vokálijch
ftogj: wlaftně a zwučitě fw^m zwukem znij. Přijklad

ř ) Starj pfáwali w ginak, toíiž slcini wriíky, ale to giz dáwno
zahynulo, a bez ffkody. I. B.

Beneš. Blahoslav. 45

prwnijho : w dům whrft, wkoft. Přijklad druhého : wbij, wftup,
wlož. Přijklad třetijho: wzaw, měw, diw, kow, těchto mu-
žúw, rekúw. Ta pak když před Vokálemi w gednu syllabu
s nimi fe fpoguge, geft to což Latinijcy řijkagij, že v gde w
moc Confonanty, yako: Wácíaw, Welijfi, *) widijs, wofk,
woře. Po té liteře i tenké y hrubé fe klade, yako : wiz, wijte,
wydám, wygdu.

(89) X w Cžefké řeči, yakož y w Latinfké fwúy zwuk
držij, yako: Alexander, Alexij.

Přideg také : Braxida, Raxice. AČ proftj a nevmělj pjfaři
někdy mjfto x litera duplici, vžjwagj předce dwau liter hf
Alekfander, akfamit, pikfa, idest coniuratio seu schisma,
factio.

SR bez wrffku tence znij, yako: z země, z záhonu. Při-
tom s bez wrffku wždycky y weliké kláfti fe má, yako:
zyfk, zyma, Zygmund.

Quidam hanc literám fere confundunt cum s 9 aut earum
fignifícationes vt deberent, nou obseruant. Přjkiady vkáži : sdřewa
fpadl (de ligno decidit), z dřewa vděíal kámen, ex ligno,
swolal kuřata neb prafata, conuocauit, zwoíal na towaryffe neb
zkřikl, exclamauit, fnjme to, commedemus hoc fíue consumemus,
snjm půgde, cum illo ibit, znj narozen, ex ea natus. Wjce o-
tom powjm njže, in Praepositione, (90) potom také y při-
flguře Antistechon.

Ž s wríTkem hrubě znij, yako: žádoft, ženich. Potom z
s wrffkem wždy malé / gedno neb dwogité fepijffe, gako:žid,
žiw, žijžeň, žijdle. — Kdež s Werfále geft, a má hrubě
znijtí, mijfto wrffku, kterýžby nad nijm měl ftáti, obyčey geft
i malé po něm pfáti, yako: Zialtář, Zienich.

Kdyby nebylo prozwyk, mně by fe widělo přjhodněgi
býti, při liteře Z werfálnj nepfati i malého, ale wproftředku
aděgi přetrhnauti literu Z takto Z: podobně gako děláme w

*) Pewnýt geft zámek WeljíJ, ale ty gcg přjlis draho wetflJ. t.
e«»jfl> Kcitaris. I, B»

46

Beneš. Blahoilaw*

liteře F> když znj chceme mjti /, ut Frydrich etc druhé pak
t bez toho pfáti, gako: Zygfnund geft zdťáw, Zibřid ftfinět
gakž fem giž y prwé otom napfaí.

(91) Přijkladowé nékleřij ro%Ucného vzywá-
ni té litery i malé y weliké.

TecT nynij mnozý Páni byli, y Panij, y Panny byly, w
bijlým rauffe, s mi* v mi Přátely milij hofté naflíj. O milý holý
oo welmi bolij, kdyžkoli okolo hiawy trdtem holj. 4 )

Po e bez wrflku y s wrffkem : cýn 9 když geft Čij, cyzým
darmo gey Činiti.

Po r bez wrffku y s wrffkem: Ryby w fwé rychlofti
řijdce při kři dlauho fe držy.

Po / a pof: Syt fem yá y (y toho fýtij flirokého wflljři
geho.

Po % bez wrflku y s wrflkem: Wnauzy žiwnoíti a žij-
zniwofti, darmo fe v žida zyfku nadijti.

(95) Breuiaiury neb vkracowánij Cžefkého

pfanij.

Wffecky Vocales, neb hlafyté Litery, kdyžkoli buďto
próftřed neb ná koncy* weyfi nad giné litery fe ftawěgij:
okazugij, před tijm nebo Litery neb Syllaby některé w^pufitó-
nij, yako: pa*, mé*, ge°, dobré . Též fe to děge, když fe
Consonantes, neb fpofuzwučně, zadu někde weyfi nad giné
wyftawugij. Také když fe w pfány někdy poflednij fyllaby
weyfi nad giné prwněyllij ftawěgij, yako : přikazo a nahoře
ti za přikazo wali. Též Waflj: a na hoře ti za Wafltj
milofti.

Wrflek když mezy některými Literami a tau vokály weyfi
itogij, za i ftogij, yako: bé, dě, ně, té, za bie, die, nie, tie.
Kdež i fwau moc vokálmj tíatij* a z& Consoaant znij.

*) Některf a Moraweu fměíTné by ta roxdjly mezi těmi flowy vkásali:
hdleg» bolefc holaa. Sed haec fant et flotilia et vere ridicula. k B.

Ěenei. 4T

Tytlowé pfroftij nadwttemi Vókálemi, napřed, v pfoftřed,
y při konej, wffudy m neb n (yakž rozum káže) wyzna-
menáwagij.

(93) Při té liteře p rozličnij tytlowé fau.*) Též w pfanij
takowy tytel za ra nad ginymi mnohými Literami fe ftawij
y někdy za na.

Některé breuiatury w Čefkém pfanij welmi krátké fau,
yako: S. za fwaty, t. famo, fe dwěma puňkty napřed a zadu,
za to geft, neb za totižto fe kfade.

A w krátkofti powěda: Wflecký breuiatury Cžetkého
pfanij krátce nemobau febrány byti. Také W tifltěnij fe nena-
lézagij: w pfanij neb Čtenij, kóždý obyčejem fnadně fe gim
naučlj.

Toto pak napoíledy kté ftráňce Orthogr&pty přidati mi
fe widj, že některá fíowa negednoftegně fe pjltj. Nebo při-
njch někteřf té litery, ginj giné vžjwagj; a takž podobně y
wmíuwenj fe děge. Gako když někteřj řjkagj y pJflTf : preč,
ginj pak: pryč, wněkterých kragjch gednoho, a wginjch
druhéhó fe způfobu vžjwá. Wflfok widj fe zpufobněgia fub-
tylněgi byti, když djš: piy& Morawcy proftěgflg řjkagj (94)
preč. Ale otom náležitěji a wjée potom fe napjíTe, ubi de
figuris agam.

Druhá ÍYráukA C žefké Orthograplilj.

Ku poznánij druhé ftránky Oťthographij W Cžefké řefti,
b ftrany fmyflu řeči: yak fe která řeč, kterými puňkty dělij,
y k oddechnuty když fe Čte, y k fnadněyflijmu fmyfla pozná-
nij, potřebij geft íTeftery *) punkt, a přitom moc každého
oznámiti, y přijklady to okázati: aby každý, kdožby Nowý

*) Zde wypusteny jsau znaky zkratku kláda waných namísto: pře, při,
pro, pra.Wyd.

**) Inepte loqnitur ffefterý puikt. Dicere debebat: ITeít pnnktůw. Vide
Linaeram de buiusmodi locutionibas. J. B.

48

Bene i.

Teftament fkrze Erazma **) zprawený Četl, wíTem punk-
tum w něm položeném mohl rozumě ti, a tak fluflně y rozum-
ně gey čijfti. Ačkoli w některých Impresfých lépe, a w někte-
rých hůře, fkrze Impresfory puňktowé gfau položeni.

Virgula neb suspenstuus.

W Cžeíké neb Německé řeči fe ftawij flfc-ayflek tenký,
obdýlný, ne vpřijmě zhúru, ale po lilkem takto / flowe
virgula to geft: prautek (95) neb čárka. Nyněyflxj Latinijcy
obyčegně dole núl kraužka maličkého zpátkem kladau, a
suspenfiuus ***) mu řijkagij.

A takowý punkt fe klade, když řeč začatá gefftě takwifý,
že ani fmyfl celý ani Čelé řeči wyplněnij nenij, yako wpřijkladu:
Počátek wefelého zwěftowánj Gézu Kryfta Syna Božijho: tu
£eft řeč začatá, wffak tu nenij ani fmyfl celý, ani té začaté
řeči plné dokonánij.

Geminus.

Punkt dwogitý , kdež geden nad druhým ftogij , yako
takto : Latinijcy geminus gmenugij. (Colon mu řjkáme. J.
B.) Ten fe klade, kdež které začaté řeči geft giž fmyfl po-
někud celý : ale gefftě není té řeči dokonánij k plnému wyrozu-
měnij. Potom punktu dwogijm wždy geíftě kceíofti ak plnoftiwy-
rozuměnij té řeči nětco wijce přijfluflij,a geíftě má něco dopo-
wědijno býti. Yakow přijkladu: Počátek wefelého zwěftowáni
Gézu Kryfta Syna Božijho, yakož pfáno geft w Prorocijch: Tu
giž té řeči geft y počátek y fmyfl poněkud celý: ale gemě nenij
té řeči doplněnij (96) k plnému wyrozuměnij: gefftě k celoftl
toho fmyflu nětco wijce má powědijno býti.

Periodou. (Periodus.)

Puňkt geft fám dole gediný, takto • Poněmž fe znowo
k počátku giné pořádné řeči Werfále pijfle : Neb když také
ftogij zadu při dokonánij wflij řeči, Latinijcy někteřij Perio-

*)„od Erazma" dicendum erat. J. B.
) comma nrnj flowe. J. B.

Benei.

4»

don, některj obyčeyně coroma (chyba J. B.) gey nazýwagij:
Ten fe klade, když geft y fmyfla y řeči začaté dokonalé
wyplněnij, k celému wyrozuměnij. Yako w přijkladu: Počátek
wefelého zwěftowánij Gézu Kryfta Syna Božijho, yakož
pfáno geft w Prorocych: Hle yá pofylám pofla fwého před
twářij twau, genž připrawij ceftu twau před tebau. Tu geft
giž y fmyfla, y řeči, plné wyplněnij, k doftatečnému wyrozu-
měnij. Neb giž potom y hned Werfale geft, a počátek giné
řeči z giného Proroka.

(97) Ginij přijkladowé, kdež fe ti třij punktowé pořádné

náfledugij.

Což narozeno geft z Těla, Tělo geft: a což narozeno
geft z Ducha, Duch geft.

Též: A on odpowijdage gednomu z nich, řekl: Přijteli,
ne činijm tobě křiwdy.

Též: Synowé, budťe pofluflnij rodičů we wflem: neb fe
to dobře lijbij Pánu.

Interrogatims.

Punkt obláflfonij geft otázky, neb otazánij, gemuž.Lati-
nijcy Interrogatiuus řijkagij: dwa punkty, geden nad druhým,
dolnij proftý, ale wrchnij s nakřiwenym wocáfkem tako ?
Ten fe klade, kdež fe něyaká otázka děge, aby z odpowědi
bylo té otázky wyfwětlenij: a má fe wždy zpúfobem otázky
Čijfti. Yako w přijkladu: Kolik Chlebů máte? a oni řkau:
Sedm. Tu máli giž y otázku, s punktem otázky, y odpowěď.

Též: Chléb, kterýž lámeme, zdaliž fpolečnoft Těla Kry-
ftowa nenij ? Hle tu máfi otázku, y punkt otázky. A y hned
potom odpowěď k wyfwětlenij té otázky, kdež ApoíTtol dij:
Neb geden Chléb, gedno Tělo mnozý fme: neb wffickni z
téhož Chleba čáftku béřeme. Aby z wlaftnijho wyfwětlenij
Apoíftola, y z fkutku vkazaného, bylo znáti, že tu ApoíTtol
proftě nemluwil o přirozeném Těle Kryftowě, ale o Ducho-
wnijm "Těle geho Cýrkwe : o Duchownij fpolečnofti wěrných.
Yakož z Erazmowy Paraphrazý fnadné geft wyrozuměti.

Partitiuus neb divisiuus.

Při koncy řádku, kdežkoli některé flowo w fwé ceíofti
nemúž položeno býti, dwě Wirgule takto býwagijpoffaweny,j

69

Beneé.

Aby z toho čtenář čta wěděl, že to flowo w tem řádku
w celofti fwé položeno nenij. Kdežto přijkladně při koncy
mnohých řádkúw geft widěti.

Parenthesis.

Parenthefis w Orthographij také mezy punkty fe klade.
Kterážto za púl kraužkem napřed fe počijná, a púl kraužkem
zadu zawijrá takto ()• A. ta fe klade, kdež fe w nékterau
řeč začatau giná řeč wkládá : neb pro té řeči přijčiny
vkázánij, neb pro gegij dalflij ofwětlenij, aneb pro ozdobnoft,
pro ukráceny a pťó potwraenij té řeči.

Z té pak přijčiny těirti polattkraužky fe zawijrá : (99) kdožby
řeč začatau bez wffij překážky předce čijfti chtěl, aby což
před Parentbéfý a po Parenthéfý ftogij , pořádně četl : a neb
mezytijm Parenthesim čta, aby gi wzwlaffitnijm rozwáženij
četl , aby *w pořádku před fe wzaté řeči fe nemeylil.

Přijkladowé, kdež fe parenthesis ivkládá, pro vkázánij
přijčiny předfewzaté řeči.

Y ftáli pacholcy y flužebnijcy, kteřijž vhlij hrabali (neb
zyma byla) a zhřijwali Jfe. Též: Protož bylali dokonaloft
fkrze Lewitfké Kněžftwij (neb íkrze to lid zákon byl přigal),
což na to bylo potřebij , aby giný powftal kněz, kterýžby
podlé řádu Melchyfedechowa a ne podlé řáduAaronowa flná?

Přijkladowé, kdež fe parenthesis wklddd pro té předfewzaté
řeči fwětleyffij wylozenij.

Powftaw Petr v proftřed včedlnijkúw, řekl (& byl zaftup
gmen fpolu yako fto a dwaceti): Mužij bratřij , mufylo fe
pijfmo naplniti. Též: Neb ačkoli fau, kteřijž flowau bohowé,
buďto na nebi buďto na zemi (100) (yakož fau bohowé mnozý
a Páni mnozý) wffak my gediného Boha máme.

Přijkladowé, kdež fe parenthesis wklddd pro některé řeči
y ozdobnoft y vkrdcenij y potwrzénij.

Aby bylo fwědeetwij ,čafy fwými, w ktéžto yá poftawen
fem kazatelem, a Apofftolem (prawdu prawijm w Kryjftu, neb
lhuť) včitelem pohanúw s wijrau a s prawdau. Též: Neb
tytogmi budau (prěy) ůwsl w gedno těto.

Beneft Bl<$ho$law.

ftt

Také toto fluffij znamenati, že Impresfórowé , kteřiji
teftament Er a zrnem *) naprawený tiskli, někdy parejatheaim,
ne jakž obyčey geft polaukraužký, ale dwěma puňkty napřed
y zadu zawijrali. Yako : A řeč ta tělem učiněna geft , a obý-
vala mezy námi: a fpatřili fme fláwu gegij, fl£\vu yakožto
jednorozeného od Otce: plná milofti a prawdy. Tu před, f
fpatřili fme , mijfto kraužka geminus, a za od Otce, při za-
wřenij také mijfto púlkraužka geminua ftogij. Sítapuleníký
položil kraužky, (101) Někdy pak Impresfórowé potřebnau
parenthesim famými Wir£ulemi znamenali. Yako: Tehdy žold-
néři, když ho vkřižowali, wzali raucha geho /a věinili čtyři
dijly, gednomu každému žoldnéri dijl / a fukni. Sftapulenfký,
zgewně parentheaim tu vkazuge, k snadněyffíjmu wytfozuměaij
položil polokraužky. A ten fmyfl z paraphrazý Erazmowy
fnadně se múž poznati.

Přijklad, Mez se ti puriktotvé wffickni w gedné řeči fpolu

scházegij.

Zdaliž newijte bratřij (neb znagijcým zákon mluwijm)
že zákon tak dlauho panuge nad ělowěkem, dokudžby zákon
žiw byl? Nebo žena poddaná muži, žiwému muži přiwázána
geft fkrze zákon: pakliby vmřel muž, wyfwobozena geft od
zákona muže. ,

W druhé ftránce Orthograffj kněz BeneO puňkty zpra-
wuge. Což o prwiijm punktu prawj, dobré geft a prawé: ač
nynj tomu puňktjku, proto že commata diuidit, wjce řjkagj
comma nežli suspensiuus. Čechowé ftařj toho prwnjho punktu
welmi máío vžjwali (102). Wybornj Čechowé, Pan Řehoř
z Gelenj y Wyktorýn ze Wffehrd, mjfto toho prwnjho, druhý
pfáwali. Gako takto poíožií Gelenfký v wýkíadu Petrarchy o
chudobě: Gakož bohatého by pak y Iftědrý byí: wffak zacho-
wáli sobě co : obecně lakomým nazýwagj : tak chudý : by byl
y íakomý, gmjn bude za fftědrého. Někteřj mjfto dwau
puňktů wirgulky vžjwali, y tu kdež commata, y tu kdež cola

*) Gin de byt rek! „fkrze Erazyma", tu fciž „Erazymem": vtrunque inep-
tum. Lépe bylo íjci „Od Erazma", ač ta phrasis, nempe v bus ablatiui
instrument! suo loeo non vituperatur uee reiicitur. Dobře djfl: Ta
wěc němuž býti spokogeaa než Jeho Milostj Pánem.

61 Blaho$law

dělali. Obec pak pjfařů nepřjlifi pečliwých diwně a rozličně
fe wtom pletli, gako y podnes.

Periodus, puňkt ten gedinv, celý a giž zawřený fmyfl
znamenagjcý , fwé mjfto gakž takž mjwaJ , gako y nynj r
mnohých.

Kdyby tomu přiwyknauti chtěli , aby ti třj puňktowé w
pfánjch náležitě byli zachowawáni, chwalitebná bylaby wěc.
Giž pak ten prwnj puňkt, gegž Benefi nazwal suspensiuum
buď žeby formau wirgule takto / (gakž Benefi dj) pfán byl,
budf poíatinfku půl kraužku bylo děláno takto ), oto by fe
nebylo potřebj nefriaditi.

Konec Orthographj.

Philomethěš.

tt

Každému upřímnému čtenáři hně% Wácelaw
Philomathes % Jindřichowa*} Hradce, na-
před posdrawení.

Nediwím se tomu, že Laurentius Valla, muž w latinském
náremně w^mluwný tak welmi se horlí**) na tý, kteříž íen
jazyk swou blekotností hanebně zprznili: a přečistu latinu z
jazyku řeckého pošlu, skrze přiměšowání jiných postranných
a newzácných jazykůw šeredstwím lehkomyslným w zkázu
uwedli.

Kdež toho lítost maje,***) o to pracowal, aby toho
ušlechtilého jazyku nakažení zase naprawil. Jakož pak o tom
znamenité knihy (jenž mají titul Liber elegantiarum) sepsal:
aby z nich se učili wšickni, kteříž práwě a čistě chtí latině
mluwiti a uwarowati se wšelijakych barbarismů a soleciamu,
t. j. neprawého přewráceného a zle zwučícího míuwení. f ) Čehož
někdejší staří (104) latinští učitelé (jako Jeroným, Ambrož, i jiní
jim podobní) pilně šetřili. Po nichž přišli jiní s kuchyňskau
latinau (jako Scotus, Thomas, Albertus a jiní jim podobní),
kteříž aby jejich marné mudrowání průchod mělo , potwortté
terminy (jako volitio, íiliatio, ecceitas, et sic de aliis) k
wáli sobě twořili : ješto latinská máti k takowým dětem se
nezná. Ale buď Bohu z toho chwála, ti) že nynější latinští
učitelé , jakož o to usilují , aby mnohá zawedení a bludy

*) V Jindřichowě Hradci wíoe téměř německy nežli desky mtawí. A
kteříž jsou rodilí Čechowé welmi nezpůsobně mtawí, admittentes ger-
manismos sat ineptos. J. B.

**) Inepta phrasis boěmiea: horlím se. Lépe jest říci horlím absolute.
Jako též při onom slown, pecowati se, nechtěj se oto pecowati.
Obsoleta et repadianda phrasis. J. B.

***) Anlica ot íneradita atqne barbara phrasis est : kdež toho lítost maje.
To slowo „kdež" nic se tu netrefaje: ačkoli již tak mnozí počínají
mluwiti. Viz o tom wíce w Přídawcích. J. B.

t) Inepta grandiloqaentia.

++) A některý prosták dí: Bud Bohu chwála, že swatýPawel napsal: ne
w maudrosti řeéi, a že Buh zbláznit maudrost tohoto swěta. Aět
jest prawá wěc, že pvrítas sermonis valde ntilis et lande 4igna est.

*4

Philomúthv*.

oznámili a prawdě nás učili : tak i o to pilnost mají , aby
čemužkoli nás učí , to čistau latinau sepsali.

I pročežby tehdy také jiní jazykowé wšelijací swé čistoty
neměli? Anobrž proč lidé toho jazyku, w němž se zrodili,
krásy zanedbáwají a cizími slowy od ledskuds přišlými kaziti
jej dopáuštějí? A to sé děje nejen w kwapném mluvení, ále
i w rozwáženém psaní. Protož horlím i já, a diwím se tomu,
žfe Čechově ozdobného jazyku étvého w ^dctiwosti neihají:
nedbajíce zachowáwati způsobu wýmluwnosti te, kteráž naň
záleží, a to nejen w riilúwéní ale i w psaní, zwláště pak
a qadewšecko w písmě swatém, starého i nowého testamentu.
(105) ŇeŮ biblí již několikrát imprimowali : a tu wždy(newím
sívéwolíiýníli nedbáním, čili proétým newědomím) toho se
ddpttótili, že mnohá slowa neupřímě z latiny wyložfli.

/ ho \ ( geho

\ gegich / ) gich

Místo < mu > imprimowali / gemu

\ au j \ u

Což se těch dwau slow tkne „jesl" a „sau" neb „sú" : ta
neslušné zbytečně na mnoha místech kladli, až do oškliwosti
čtení i poslauchání. Neb což se koli kde w jedné osobě stalo,
wŠecko ten jakýs „Jest" učinil: počal se jest, narodil se
jedí, přišel jest, dal jest, trestal jest, zradil jest, dokonal jest,
umřel jest. A w mnohém počtu ty jacís „sau" neb „sú,"
kdež se co přihodilo wšecko oni spáchali: widěli sau, reptali
sau, ukradli sau, diwili sau se, zarmútili sú se, sešli sau se,
swářili squ se. Kterak se tu wšudy to „jest" a to „sau"
zbytečně klade, o tom zjewná zpráwa de Verbis bude ozná-
mena. Ten pak nebohý „Bíše" obojího jsa pohlawí a rozli-
čných stawůw, diwné wěci působíše. (106)

Hle co činí porušené wýmluwnoáti následowání? Čím
wíteé óbýeléj<5m poruŠfeným udidla se pauštejí, títn dále se
přbbíhájí, ispráwédliwost pak w tom hynauti musí.

Protož dobře jest zlým obyčejóm za času bujnost za-
stawiti, aby snad dawní swau starobylostí w přirození se
nezměnily.

Protož áby jazyku Českého nakažení zase napraweno
bylo: učinil sem spis pto ty, kteříž toho neznají, aby o tom
Českau Etymologí měli, jížby i w mluwení i w wykladání
zprawiti se mohli. Wšak ne abych každého slowa deklinací
per casus et tempora (jakož w latinské gramtnatice sluší)
util: tile oziiámím jen ta élowa, kterýchž obyčej zle užíwá,
tak W p&*M jákb i W irihitrfettí. A přitott oznámím, kterak

Philomathi*. fifehóslate. Si

kterých slaw zle užíwaných práwě užíwati máme. Wšak kdoí
prwé zDonátu pol é wky školské nezakusil a latinau sobě
aust neproplákl,*) tent nesrozumí spisu tomuto; neb se
w něm latina s češtinou proměšuje, a jinak (107) Etymologia
sepsána by ti nemůže. A protož jen kněžím, kteříž latině
umějí, **) písařóm, literátóm a žákóm se hodí. Měj se dobře.
Čti a suď, upřímý čtenáři.

Distichon ad lectorem.
Si tibi babaries male fandi praestitit usum 9
Hac forma tecte disce, Bohéme, loqui.

Druhý díl grammatiky síowe
Etymoíogia.

Druhau tuto částku grammatiky t. Etymotogi sepsat
jest kněz Wácstaw Philomathes a kněz Beneš wůbec ji
wydat: potřebnau jistě Čechům knihu, zwláště těm, kteříž
i jazyku latinského powědomi jsau.

Wšak kdyby drobet češštěji a swěúeji byt psat ten
dobry muž, kdožkoli byt! Nam de elegantia et proprietate
Boěmici sermonis praecipiens , multa ineleganter et valde
inproprie dixit. At non est quod miremur, siquidem non
omnia possumus omneš.

Častokrát se přihází znamenitým lidem, třebasi i těm,
kteréž wysoká ostawuje (108) wýmtuwnost, že některé wěci
wyswěttowati chtíce, wíce je zatemňují. Přihoditoli se co
toho i tomuto muži, knězi Wácstawowi Philomathesowi, co
diwného jest? Humani ab illo nihil alienum putabimus. Úmýst
wšak jeho chwálen býů má. Wždy jest chtěl pomoc učinití

*) Ineptae locutiones rybahů Českých. Školská poléwka per sontemiom
cáotwo jejich nepobožné stowe.

**) Pohříchu! mnozí spatné nmějí. —

M

Blakůttěw.

k napraweni jazyka Českého, a učinit nemalau podlé možnosti
swé! Byť také i jiní někteří tak mnoho ausilé swého na to
wynaložiti chtěli, tudyžbychom jiný způsob České řeči w mno-
hých wěcích uzřeli. Ale (jakož sem i w předmíuwě napřed
dotekl) že sobě tohó téměř wšickni málo wáží, jedni proto,
že se wyššími wěcmi obírají, kteréž ne řeči samé (w nichž
kráíowstwí Boží nezáleží) ale spasení lidských duší se do-
týkají; druzí proto, že chopiwše se toho, což i síáwu i zboží
rozmnožuje, tam wšecku mysl obrátili, a w tom ji jako w
wodách mořských pohřížili; a snad někteří i jiné příčiny týchž
wěcí mají: já pak nic sebe a swé pilnosti a neb k jazyku
Českému příchylnosti, nad jiné newywyšuje, což a pokudž
budu rozuměti, (109) žeby má práce písařům Českých knih
prospěšná býti mohla, o to se přičiním, abych k wěcem od
kněze Philomathesa sepsaným nětco přidal, aby i snáze těm
některým wěcem od něho sepsaným porozumíno, i dále na
wlastnost neb ozdobu řeči České popatříno, příčinau těch re-
gulí jeho, býti mohlo.

Naříká w předmíuwě swé kněz tento nad welikau ne-
dbánliwostí lidu Českého , a zwláště těch, kteříž přední sau,
ac veluti proceres totius gentis. A jest nemálo nad čím na-
říkati: pročež i dáwno před ním někteří wíce naříkali. Jako
učený onen a wzácný toho času muž, PanViktorin ze Všehrd,
někdy místopísař kráíowstwí Českého, kterýž w předmíuwě
na wýklad. knížky jedné Jana Zlatoústého mnozstwí weliké
mužůw slawných wyčítaje, kteříž knihy o rozličných wěcech
spisowawše, nečinili toho cizím jazykem, ale swým wlastním,
w němž sau se zrodili. Těmi příklady ponauká i Čechů, aby
o ozdobu jazyka swého stáli, a bližním swým wlasti oby watelům
tudy dobré obmýšleli. Ale že kněz W. Philomatheá wté swé na-
říkawé předmíuwě (110) nemálo, nýbrž welmi tuze s posmí-
škem drbl těch, kteříž neméně nežli on na Český jazyk la-
skawi byli a jej nepřirownaně wíce nežli on zwelebiti usilowali,
nýbrž (absit verbo invidia) i zwelebili — ty míním , kteříž
j w wydáwání knih w jazyku Českém těch slow některých
ač newelmi sličných, ale wšak ty časy ještě ne welmi neobecných

Blaho $law. *7

a welmi wíastnícb, užíwali (quae ntmc jam usus repudiavit ut
obsoleta et antiquam simplicitatem , nolo non dicere rusticita-
tem, redolentia) jako: bješe, bjech, bjechu, bješta — a nechážť
jednoho toliko z mnohých jmenuji , swaté pamětí B. Lukáše,
muže pobožností i uměním wznešeného, kterýž i w tom swého
předsewzetí swětté a znamenité příčiny ukázal, w předmluwě
na wýklad Zákona nowého, jenž wytištěn byt w Bolestawi
mladém, léta 1525 na Karmeli, a wšak se proto i s jinými
mnohými těch stow užíwajicími, pomluw i posmíSkůw ně-
kterých wšetečných lidí, jako Čížka a jiných, nemohl uwaro-
wati: i widí mi se nětco k tomu, čehož dotekl Philomathes, kra-
tičce tuto nejprw říci. (lil)

Nemělť jest se kněz tomu posmíwati, že ten ubohý,
jakž on dí, „bješe* mnoho působíše, poněwadž wlastnosti
řeči České naprawitelem býti chtě}. Matáliž to byla wěc roz-
dělit! inter tempus perfectum et imperfectum, těmi slowy:
bješe a bylo? A že to slowo bješe, s swau se wší rodinau
nebo ratolestmi swými, učima rozkošnýma nic tak zwláštně
libého a hladkého nedonášelo: i protoliž jest konečného za-
slaužilo wywržení a potupení? Zwláště poněwadž wíme, že
před nemnohými časy nic nebylo neobyčejného, netoliko tak
psáti, ale i mluwiti. Pročež tedy kněz Philomathes, bohatstwí
jazyka Českého jako z kautůw zarumowaných dobýwati chtěje,
teyž jazyk chudí, temporis imperfecti proprietatem, olim magno
receptam usu, ei auferendo, ac restauratores eius salse (imo
verius dicerem, insulse) irridendo atque risui aliis propinando?
Ale nawykli takowí lidé , aby se snažně k tomu každý při-
číněli studio contentionis, aby bylo kolik farářů w tolik věr,
jako býwá kolik mlynářů w tolik měr: takž snad potom také,
kolik písařňw, tolik grammatik. (112) Řeklby mi pak kdo:
„Wždyť jest iž to slowo „bješe" obsoletum et ingratum ac
fere ridiculum, nezpůsobné, neobwyklé tomuto wěku a jako
diwoké?" Odpowěď: Prawda jest to, že se již nyní užíwání
jeho netrefí, zwláště, když i tak jest shaníno od tohoto kněze,
a od jeho mnohých následníkůw u welikau wzato oškliwost.
Ale wždyť jest to tak^ó prawda jistá, že to slowo bylo dobré

M

Blaho slaw. Phil*mathe$

a wlastní i welmi potřebné : a škoda, že jest wyšto z oby-
čeje. Ač některým národům newyšto, a to těm, kterýmž se
nezdá, bychom my pěkněji a wlastněji nežli oni mluwili,
jako Charwatům , Bosňanům a jiným, až i těm Srbům, jichž
dialektu neb obyčejnosti w řeči posmíwají se Čechowé. Ale
o tom slowu bješe potom w Přídawcích etc. Síře saud swáj
oznámím. Nyní toliko toto dím, že jest nebylo slušné a
sprawedliwé, aby wlastnosti naprawowatel , vindex, wlast-
nosti zhaubcím a . neb umenšowatelem (si sic loqui licet)
býti mět.

Z strany pak ozdoby řeči, mě) by} sám na sebe póhlé-
děti, ješto i w spisowání (113) té Etymologí, ano i w té
předmíuwě hned welmi neozdobně ano i newlastně mluwí,
incompte, jako ta siowa, jako sau, wiz: „kdež toho lítost
maje", item „To jistau latinau", item „Mnohá slowa neupřímě
wyložili", etc. Jaká jest tu w těch, i w mnohých jiných slo-
wích jim podobných, w té knížce se nalézajících, i neozdob-
nost i newlastnost; o tom níže potom náležitěji při příčinách
powím.

Takéž podobně při tom slowu »jest, jsem, jsau etc." w též
předmíuwě kratochwílný posmíšek položil, urbanitate illa quam
repudiat Paulus egregie servata, ješto, jakožto síowo »jest«
na mnohých místech se zbytečně od některých klade, tak zase
s ujmou ozdobnosti a plnosti řeči České od některých opau-
Stíno býwá; o čemž níže na swém místě oznámím. Nyní pak
přistaupím k začátku té jeho Etymologí, kterauž těm toliko
sepsal, jenž sobě školskau poléwkau propálili, či mám říci,
proplákli ústa.

Etymologia, jakž se z Řeckého jazyku wykládá, jest
umění prawého, mírného mluwení i také prawého mírného,
jednoho jazyku w druhý wykladání. *)

*) Plus est in defínitioae auam in definito. Nťsamat Etymologia dáwi
prawé a umělé wykladááí řeci z jednoho jazyka do drahého. J. B.

Phtlomathéš.

59

Rozděleni Etymolog!.

Jakož latinská Etymologia w osmeré stránce řeči záleží,
tak také tuto při každé té stránce, kdež jest zlé, a jak
má byti prawé wykladání, ukázáno bude.

Prwní stránka Etymologí jest (jakž latiníci říkají)
de Nominibus.

Mělaby owšem některá jména, slowa znamenitá, napřed
býti položena, jicbžto obyčej w Zákoně Páně, w Českém
jazyku omylně užíwá. Wšak pro ukrácení satt tuto žanechána:
a že při nowém testamentu, podle Erazmowy náprawy, po-
třebněji budau oznámena.

Regula de nominibus adiectwis.

Adiectiva neutra pluralia absque substantivis posita, jako:
cetera, bona, mala, novissima, priora, nova, vetera etc. mají
se exponowati cum illo substantivo: wěci; a byť jich pak w
jedné řeči několiko položeno bylo, dosti jest jednau wěci po-
ložití. Exemplum : Cetera vero cum venero disponam, Jiné pak
wěci, kdyžbych přišel zřídím. Recepisti bona in vita tua et
Lazarus similiter mala, Wzals dobré wěci za žiwota swého a
Lazar též zlé. Piunt novissima hominis illius peiora prioribus,
Býwají poslední wěci člowěka toho horší než prwní. Profert
de thesauro suo nova et vetera, Wydáwá z pokladu swého
nowé i staré wěci.

Ex cep ti o* „Omnia" neutrum plurále sine substantivo po-
situm, má se exponowati singulariter bez wěci, ne pluraliter
s wěcmi. Exemplum : Omtíia mihi licent, sed non omnia con-
ducunt, Wšecko mi sluší, ale newšecko prospíwá. Omnia
facite sine murmuratione, Wšecko čiňte bez reptání. A takowá
e&pósitio jest lepší nežli s wěci přidáním. Tak také máš
exponowati bona a mala, když při sobě míwají : omnia, multa,
quanta, a neb nětco takowého. Exempluih : Dabo vobis omnia
bona, Dáito wám wšecko dobré. Secundum: Multa mala ope-
ratus est, Mnoho zlého činil. Tertium : Quanta mala fecit sanctis,
Kt&rak mnoho zlého čiúil swatým.

60

Blahoslav. Philútnathe$.

Ať se na tom nemeškám, což napřed powěděl, — defini-
tione, coby byla Etymofogia, přiwiastníno jí i to, což w sobě
wšecka částka Grammatyky čtwrtá, t. Syn taxis, zawírá: to-
liko o prwní reguli jeho de nominibus to dím, že mi se wšecka,
i též ta wýminka při ní položená, dobře líbí. Hodné jest,
aby to, což prawí, pilně bylo zachowáwáno; rem sane obser-
vatu dignam protulit.

Regula de diphthongo : au et i syllaba.

Ti kteříž Českú Biblí imprimo wali , ten diphthoňg au
za ti, a ú za au (jakoby w tom žádného rozdílu nebylo) im-
primowali. Ale ty wěz, že ten diphthoňg činí rozdíl inter
casum accusativum et ablativum in genere feminino. Neb když
accusativus casus má swú terminací na ú, tehdy ablatřms má
se skonati na au. Exemplum : Mensuram bonám et confertam
et coagitatam et super fluentem. dabunt in sinům vestrum;
eadem quippe mensura, qua menši fueritis, remetietur vobis.
To česky takto wylož: Míru dobru a nasutú, a natlačenu a
wrchowatú dadí w lůno waše: neb tau měrau, kterauž,
byšte měřili, bude wám odměřeno. Tak i jinde poznáš, který
jest casus accusativus a který ablativus: wyrozumíš také lépe
tomu, co se tu prawí.

Regulam de diphtongo superius tractavi co-
piosius (117).

Seqnuntnr regulae de caabns.

De Nominativo. Regula primu.

Nominativus někdy pěkně se proměňuje in accusatiuum
w jazyku Českém. Exemplum: Non est homo iustus in terra,
kdež homo iustus jest casus nominativi, a česky: Člowěk
sprawedliwý, také casus nominatiui. Budešli pak přísnosti*)
latinské následowati, zle díš : Není člowěk sprawedliwý na

*) Lépe by řekl: „způsobu" latinského než „přísnosti". Velmi si jakýs
• přísný, t. nehtadký Če«h. J. B.

Philomathes. Blahoslav.

61

zemi, neb máš říci : Neníť člowěka sprawedliwého na zemi.
Též: Non est alius Deus in coelo, Neníť jiného Boha na
nebi. Též: Nemo est in co^natione tua, neříkaj: Žádný není,
ale řci : Žádného není w příbuznosti twé.

K této prwní reguli de nominativo toto prawím. To
slowce „není" a též i některá a mnohá slowa jiná, jako:
podej, pochwal, nehaněj, nechej etc, nežádají za sebau míti
accusativum, sed ablativum in nostra lingua adsciscunt, jako:

(118) Není pána, podej nože, wyjdi z domu,koblauku neztra-
cuj, sukně šetř, nedej podkopati domu swého, pochwal Boha, p obrus
sekery, aby neswrhl skleničky, ženy nepojímej, neuzříš twáři mé.

Zle by tu přidat accusativum casum, řka : Není tu sekeru,
není tu koblauk, není tu sukni; anebo jako někteří ger-
manizantes říkají: podej ten nůž, koblauk, sukni, konew, wíno etc.
Item : Nekaupím dům, kůň, sedlo, uzdu etc. W&ak zase, newšudy
se trefí regule ta: nebo i rukawice ne na nohy obauwány jako
střewíce, ale na ruce brány býwají: takž newSeho jednau
regulí zprawiti můžeš. Zleby, prwní reguli zachowati chtěje,
řekt: schowej koblauku, čepice etc, ale musíš říci: schowej
koblauk, čepici, sedlo, kup nůž, tesák, zjednej skleničku,
půjmi ženu, wypí wíno dobré, etc. Item, zachowats wíno
dobré etc. Item, zachowaís mnoho wína dobrého. Aberravit
autem hic iste bonus sacrificus: non pempe in accusativum
mutatur apud nos nominativus iste latinorum, sed in abla-
tivum. Similitudo terminationis in quibusdam vocibus (119) im-
posuit homini. Jako w tom příkladu, kterýž přiwedí: Není
člowěka sprawedliwého, domníwal se (nepilně snad posaudiw
toho), že ta slowa: člowěka sprawedliwého sau casus accu-
sativi, ano jsau ablativi. Ale že podobný jest w těch slowích
jeden casus k druhému — neb takto zní accusatiuus : toho čřo-
wěka sprawedliwého ukazuji; ablatiuus: od toho čřowěka
sprawedliwého neodstaupím, neuteku etc. — : ey wiz, že obé
má jednostejnau formu; ale netak při jiných mnohých slo-
wích, kteráž welmi rozdílnau terminací mají. Jako u příkladu
slowce „Almarka" accusatiuvo: tuto aímarku pěknau udělal mi,

6« filQbtfltw. Pfrifomtí&ts.

kaupii sem, mám dáwno etc; ablativo, od té afrnarky pěkné
zámek tni odpadt, útek}, lištu odiaupií etc.

Regala secunda.

Nékdy se pak takowá proměna děje, když nětco prawí
se býti něčím. Ťako: Et tu, puer, propheta altissimi voca-
beris, kdežto slowo Propheta w latině jest casus nominatíui,
(120) a wedlé přísnosti jazyku latinského mělby tu oratí expono-
wati takto : A. ty dítě prorok najwyššího sluti budeš. Ale zleby )
tak česky mluwil, i máš říci: A ty dítě prorokem najwyššího
slúti budeš. Neb Český jazyk nominativům tu nestrpí, ale chceť,
aby byl proměněn in accusalivum. Každý jazyk má swú wla-
stní wýmluwnost, čemuž Rekowé říkají phrasis **) Co sluší
w latině, to newšudy sluší jazyku jinému. Též: An non sum
Apostolus? rci: Zdaliž nejsem Apoštolem ? ne Apoštol. Tako-
wau proměnu wšudy máš činit i, kdež koli toho slušnost po-
třebuje.

Jakož přísnosti íatinské (ut loquitur Philomathes) newŠudy
stuší následowati, kdož nechce z dobré íatiny zíé češtiny
děíati, ale to což jest dobře powědíno latině neb řecky etc.
(bez ujmy neb porušení smysíu) také dobře powědíti i česky :
takť také i přísnosti této regule nesluší wšudy následowati, (121)
sic jinak nemalá ujma byíaby řeči České.

Nebo ať ten příklad vezmu, kterýž on položil: Et tu puer
propheta altissimi vocaberis, díšli česky: A ty dítě proroteni
nejwyššího síauti budeš, dobře jest; pak-lidíš: A ty dítě iudeš
sJouti prorok nejwyššího, owšem wýborně i ozdobně česk^
powíš.

*) Ne zleby mluwii, ale figurate et efeganter, sao loco tamen. J. B.

"0 Špatnýs Grámmatikug Český, milý kněze Filomat, jestliže mezi
wýwlnwjaostí a phrasí rozdílu nemas. Wýmtuwnost jest eloquentia,
. ale phrasis jest obyčejné slo.w jedněch s druhými spojeií, a ta£
pronášení toho srozumitedlné a obyčejné stowy a řečí, což w duchu
Jftftfs J. BJ.

elaůoslaw. Ph4J(m«the$. 458

Žeby Český jazyk tu nominativům strpěti nemohl, dí Phi-
lomathes, ale chybuje: iudicium aurium et exempla veterum af-
finnant, quod ille negavit. — Takž i o druhém příkladu: Zdaliž
nejsem Apoštolem, dobře se dí, ale též se dobře dí: Zdaliž
nejsem Apoštol. Ano w některých staročeských ňa pargaméně
psaných Z ákoních tak stojí psáno : „zdaliž nejsem" swobodný?
zdali nejsem Apoštol? etc." Na mnohých pak místech , kdyby
wzácný mluwitel tuto reguli zachowáwati měl, saudným a
rozkošným ušima newzácná forma míuwení jeho bylaby. Jako
maje říci: „Wšak sem i já také spráwce lidu, sem kněz,
neb sem zeman etč." řektby. „Wšak sem i já také knězem
neb zemanem," hned nezní tak způsobně a libě. To pak wše,
kdy kterého způsobu místo které žádá, nesnadné jest (122)
oznamowati régulemi.

I tu chybil Filomat, žeby nominativus in accusativum,
prorok prorokem, se proměňowal. In ablatiuum instrumenti
kdyby byl řekl, mohtoby bylo státi. Hic propheta, prorok;
hune prophetam, toho proroka ukamenowali židé ; ab hoc pro-
pheta poétularunt etc, od toho proroka utekli; hoc propheta,
tímlo prorokem pohrdali: budeš prorokem, budeš mým
přítelem.

Řegula tertia.

Někdy pak nominativus proměňuje se in accusativum
proto, aby amphibologia, t. pochybnost řeči, rozumu nedwojila.

Neb díšli wedle přímosti latinské : Slowo tělo učiněno
jest, aiqphibologia tu bude.- Neb kdož ta šlowa slyší, nerozumí,
slowo-li jest tělem učiněno, čili tělo slowem.

Chcešli pak té amphibologí se uwa*owati> musíš z jed-
noho ijominativa udílati accusativum. *) Neb hle když díš :
Slowo ťělera učiněno jest, amphibólogia tu nebude, neb rozum
tu dwojiti se nemůže.

*) f*k se tóke>*ds,:ale chybuješ. J. B.

84

Blahoslaw. Philomathe*.

Což w třetí reguli přidáwá, příčinu toho proměňowán í
pokládaje, ač w. něčem může státi, a wšak i to newšudy
má místo. Nebo jakož díšli: „slowo tělem učiněno," pochy-
bnost s částky odjímáš: tak zase nazpět, díš-li podlé té for-
my: hůlka hadem učiněna, wěkowé slowem učiněni etc.,
zplodíš pochybnost nemalau; a budešli chtíti podlé té jeho
regule rozum těch slow jinak wyprawowati, tedy říci musíš
u wyswětlení takto: Ti wěkowé již sau slowo. Item/ w jeho
příkladu, to „slowo" již není toliko slowo, ale jest také i
tělo, jako též díš, ta hůlka ne hůlka toliko jest , ale had.
Anoby někdo ne pochwálil i toho způsobu: tělem učiněno.
Nam si sumeretur pro ablativo instrumenti to slowce: tělem,
bude tento rozum, že tělo tak bylo mocné, že učinilo slowo,
jakoby slowo mělo půwod z těla. Protož lépe a srozumi-
tedlněji díš, „a slowo to tělo učiněno jest."

A také dobrý muž, jakož již i prwé dotčeno, i w tom
chybil, že té formě : Otcem, Apoštolem, slowem etc., jméno dal
casus (124) accusativus, ano jest casus ablativus instrumenti.
Neb takto mluwíwáme: Vulnus inflixit ei, sive, vulneravit
eum gladio, ranil ho mečem; swět stwořen wšmohúcím slo-
wem, spálen bude ohněm; byl trestán hroznau potopau etc.
Té pak formy užíwá se někdy na tom místě, kdež latiníci dá-
wají nominatiuum a neb accusatiuum cum praepositione. Jako:
Ero eis Dominus, vel ero Pater, et ipsi mihi in populum,
česky takto: Budu jim otcem a oni mi lidem. Staří Čechowé
někéří hune graecismum předce tak podlé slow latinských
(Philomates říká, inepte sane, podlé přísnosti latiny) wyklá-
dali říkajíce : Budu jim w otce a oni mi w lid. Ale ta forma
již wyšla'z zwyku. Item: Také té formy mnoho se užíwá na
tom místě kdež latiníci ablativum kladau,jako: ibis cum patře,
půjdeš s otcem, se pánem, s Bohem, ješto sic prostý ablativus
takto se formuje: od otce, ode Pána, od Boha etc. (125).

De Genitivo, Regula prima.

Genitivus substantivu*, někdy proměniti se musí in nomi-
nativům adiectivum w jazyku Českém. Exemplum: Ubi est,

Phi lomathe$. Blahoslav.

65

qui natus est rex Judaeorum? Kdež rex Judaeorum máš česky
wyl ožiti: „Král židowský," ne „král židůw." *) Inter natoa
mulierum, mezi syny ženskými, ne žen. Mandata hominum,
„přikázaní lidská," ne „lidí." Filius Dei, syn Boží, ne syn
Boha. Tak exponuj, kdežby toho slušnost potřebowala ; ale kdež
nesluší, tu nech genitivum při jeho wlastní wáze státi. Expl:
Salvátor mundi, spasitel swěta, ne swětský. Salvátor corpo-
ris, spasitel Těla, ne tělesný. Filius Dei vivi, Syn Boha ži-
wého, ne syn Boží žiwý, Ancilla Domini, díwka Páně, ne
panská.

De prima regula genitivi nepotřebí mnoho mluwiti. Sám
Philomathes swobodnau ji činí, dopauštěje toho, aby někde
byla zachowawána, a někdy nic, (126) a dobře prawí. Než
by lby ještě lépe učinil, kdyby byi oznámiti mohl, kdy ná-
leží a na kterých místech proměňowati, a kdy nenáleží.

Beneš ad Hebraeos inepte wyložil : Otcowské wíasti hle-
dají. Lépe bylo říci: Wíasti otcůw swých a nebo předkůw.
Ale žet text Řecký toho rozumu nedáwá, snad ani Erazmus ;
nebo jiné jest, wlast má, a jiné wlast otcůw mých a nebo
předkůw. Měl položití Beneš: wíasti hledají, a nepřidáwati
toho síowa otcowské.

Regula iečunda.

K této r.guli také sluší hebraismus, to jest, že židow-
skému jazyku awyklost jest genitivum substantivum ponere
pro adjectivo. Ut: Filius perditionis pro filius perditus; corpus
peccati ^ro corpus peccans ; filius gehennae pro filius gehen-
nalis. Židowskému jazyku tak mluwiti sluší, ale Českému
nesluší **). A protož, kdež takowý hebraismus se nalézá, máš
exponowati genitivum substantivum adiective: neb zleby česky
mluwil, kdyby řekl: syn zatracení, tělo hřícha, syn pekla; ale
máš říci: syn zatracený, tělo hříšné, syn pekelný.

*) Mně se to zda obé nebýti slé; petei lotruw neb lolrowská. J. Bl.
•*) tě iadioe noa aliif. i. B*

5

66

Blahoslav.

W druhé reguli, židowského míuwení způsob ,(t. eum
loco adiectivi, genitivus appellativ orum ponitur) jakby w ěeštiou
dobře přelit býti mohl, wyněuje nezle poněkud. Ale kdyby
mělo té regule šetříno býti, nedím wšudy, ale i w těch pří-
kladích , kteréž on přiwedl, welíká ujma i wlastnosti i ušlech-
tilosti České řeči by se stala. Jakož w latině již se to pro
zwyktost nezdá býti nic nepěkného, maxime apud theologos,
quia propter reverentiam sanctae linguae multi hebraismi recepti
sunt et civitate donati in ecclesia; jakož když díš, corpus pec-
cati, íilius perditionis, in facie terrae, na twáři wší země = na
zemi. Nebo také i u Čechů již se tomu dobře rozumí; imo
quod antea forte aures delicatas radebat, iam demulcere. vide-
tur, když se dí: syn Zatracení, to jest, jenž má býti zatracen,
a nebo oddaný k zatracení. Item: těío hřícha, to jest, tělo, \
němž hřích jest, aneb, vněmž hřích panuje. Mnohem wíastněji
i pěkněji se po wí : Syn zatracení, íilius perditionis, to jest ten,
jenž má býti (128) zatracen (podobně jako íilius mortis bý-
wal ten, jenž mě! býti usmrcfen, a wšak potom některý někdy
i wyswobozen býwal). Ale syn zatracený jest ten, když
neteprw má býti zatracen, ale kterýž již jest zatracen.

Lucae 10. Syn pokoje = miíowník pokoje, a nebo ten
jemuž Bůh i lidé přejí pokoje, s nímž někdo pokoj míti a k
němu jej zachowati chce. Jidáš při Ránu ještě by), když jest
o něm řečeno, že jest syn zatracení, ale když oběsiw se
umře), teprw byí zatracený a nebo zatracen. Ta síowa Mat. I.
Kniha rodu etc. mohlaby také pro starau zwyktost tak státí,
ale wšak potest solvi hebraismus snadně přidáním : o rodu, to
jest, o rodině.

Protož de hebraismó wěděti sluší, že na mnohých: .mí-
stech welice i Českau řeě ozdobuje, ták dobře jako graejcisrmts
latinskau. Ale zase také mohlby někdo té figury (totiž spusóbu
inluwení židowského) tak užíwati, buď často buď ne w řas,
a owšem bez saudu, žeby místo ozdoby ohyzdu k řeci
připojil. Jako díšli : íilius mortis. syn smrti, i nepěkně i nesro-
zumíte dl ně díš; protož (129) obyčejné rci xad&p Mowěk jna

p flirt od*au&ený aneb smrti hodny. Staří říkáwali neb psáwali
někdy (tak jakž za jejich časfiw byíy příčiny) síowa tato :
přistupuje přistupuji, jako i latiníci: accedens accedo; již
nyní i w latině i w češtině nesoudí se to za žádnau ozdobu.
Item: zlé zle zatratí, to jest welmi zatratí, t. hrozně
zatratí.

Regula tertia.

Někdy také genitivus 'substantivu* má se wyložiti per
ablativum cum praepositione O- Exemplum: Liber generationis
JESU Christi, kniha o rodu Jezu Krysta. A někdy cum prae-
positione z. Exemplum : Congregati sunt principes sacerdotum
et seniores populi, shromáždili se wrchní kněží a starší
z lidu.

Třetí regule prwní díí muž státi, druhý díí není welmi
pewný. Nebo již nyní u Čechů lépe a pěkněji se dí: starší
lidu, nežli: starší z lidu. Starší lidu wíastně míní se předlo-
žení lidu, to jest, nějaký wždy díí wrchnosti nad lidem mající.
Ale Jtdyž díš: starší z lidu, tu (130) se wíastně ti míní, Jkteříž
sau wěkem jinoch starší, t. wíce let mají, což obyčejně
(^č ne wždy neomylně) šediny a wrásky ukazují. Item když

Jído jest z nás starší? jiné je§t, nežliby řekí: kdo jest
náš starší? Ač .kdyby řekl: Kdo jest starší nás, opět bylby
jiný rozum toho, totiž tento, jakoby řekl otazuje se: I kdo
jest starší nežli my, kteříž tuto stojíme? nalezližby se kdo
ještě .nad nás starší ? etc.

Snadby tuto dobře státi mohla zmínka loci Actorum 27.
(cfupd observavit yir praestans B. M. Červ.): Ukázal mi se
.^to noci an^ěl $oží, jehož já sem a jehož ctím (takto na-
znajnsnaí ;ia ikartě, ikterauž teprw po jeho smrti jako i jinjch
wíc neužitečných poznamenání sem naleží) propter ambigui-
tatem melius est vertere: Angel Boha, jemuž jásíaužím; nebo
Jlpjm^předce je^t gjenit^vus cum accedit articulws. Rowně jako
dobře díš: Čí jest to? Boží, cum sine articulo. Tak také, cum

68

Blahoslav, fhilomatkes.

accedit articulua, díš dobře : toho Boha. Accedit autem articulus,
cum plures sunt eiusdem nominis. Exemplum: Či to kůň?
Wanků. Kterého ? toho Wanka, jako jest na rohu proti koste-
lu. A ten genitiuus mající (131) tauž terminací s ablativem,
častý jest v češtině: Ukázala se milost Boha a spasitele našeho.

Hactenus verba Erithaci. Quae ideo nomini eíus asscripsi,
ne optimum virům proprio defraudare videar honoře.

fíegula quarta.

Přitom i to sluší wěděti, že někdy genitivus pluralis,
když se postawuje cum nominativo aut alio eiusdem nominis
casu, powýšenost welikau té wěci wyprawuje, kteráž se tím
slowem wyznamenáwá. Jako : vanitas vanitatum, Deus deorum,
Rex regum. To chcešli práwě wyložiti , musíš říci : marnost
nad marnostmi, ne marnost marností, Bůh nad Bohy, ne Bůh
Bohůw, král nad králi, ne král králůw.

Potřebí jest také znáti, že omnis genitiuus pluralis mas-
culini generis habens u vocalem in ultima syllaba sui, wždy-
cky svau terminací má míti na w, a té terminací žádný jiný
casus míti nemá. Toho neznali ti, kteříž Českau Biblí strojili:
neb to za u 9 jakoby w tom rozdílu nebylo, imprimowali.
Exeinpla: Habemus (132) redemptionem per sanguinem eius
remssionem peccatorum, Mámet wykaupení skrze krew jeho
odpauštění hříchůw. Deus patrům nostrorum misit me, Buh
otcňw našich poslal mne. Et ut videas filios filiorum tuorum,
A aby widěl syny synůw swých. A protož: Lavit nos a pec-
catis nostris, máš exponowati: Umyl nás od hříchu našich,
ne od hříchuw. Didicerunt a patribus suis, Učili se od otců
swých, ne od otcůw. Et iustificata est sapientia a filiis suis, I
osprawedlněna jest maudrost od synů swých, ne od synůw.
Proč? Neb sau to casus ablativi, ne genitivi. A protož také:
MLserere nostri, fili David, máš exponowati: Smiluj se nad
námi, synu Dawidů, ne Dawdůw; neb díšli Dawidůw, budú
rozuměti, že Krystus byl synem ne jednoho Dawida, ale něko-
lika Dawidůw. Neb Dawidů, jest genitivus singularis, ale
Dawidůw genitivus pluralis. — Tato regula má svau prawdu,
když genitivus pluralis exponuje se(ut ita dicam) genitive;neb
když se jinak exponowati musí, tehdy k této reguli nesluší. Neb
mementote vinctorum, máš exponowati: Pamatujte na wězuě,
ne wězňůw etc. (133).

Blaho$law. Philemalhes

69

O čtwrté reguli také prawím, že ne wždycky sluší ji
zachowáwati. Nebo dosti již i obwyklé i wlastní powědění:.
Král králůw, a i pěkněji zní nežliby řekl: Král nad králi.
Wlastnost pak smyslu zdá se býti případnější prwního. Neb
ten jest králůw král, kterýž krále jiné za swé many a nebo
poddané má. Ale král nad králi jest^ ten, kteráž jiných krá-
lůw přednější, to jest, bohatší a důstojnější neb wzneše-
nější nad jiné jest. Ačť se to někdy může jedno za druhé
bráti; a wšak způsobnější nad ty obě formy , ac maiestatem
quandam redolens voxadmodum augusta : král kralujících anebo
Pán panujících. Ale kde které kdy případnější jest, dobrý
Čech w mnohém se s ěeštinau obírání, acuto aurium iudicio
adiutus, snadně porozumí.

Což přitom de genitivo plurali píše, kdeby swé místo
mělo míti ůw a kde samo toliko fi, dobré jest a k zachowání
hodné. Ne pro samo to, aby se genitivus pluralis dělil a qui-
busdam possessivis, jako: ten žalm jest Dawidů, mátali jest
nyníDawidůw, Goliáš byl těžší nežli několik Dawidů w; (U4)
ale potom také i pro jiná některá síowa, jako: dolů dolůw,
sstup dolů, užíwášliž ještě swých dolůw, tu kdež jest mlýn
Simonů.

De Dativo Regnla

Wžz, že dativus pluralis masculini generis nunquam de-
bét finiri in maj neb to jest řeč hrubá, díš-li: powěděl
dwěma bratroma swýma, a neb díšli: žádný nemůž dwěma
pánomaslaužiti; ale takto máš říci : powěděl dwaum bratróm*)
swým, a: žádný dwaum pánóm nemůž slaužiti.

Ta regule de dativo nebytaby zlá, kdyby se jí dobře
rozumělo, a kdyby ji byl sám její smyslitel zlým příkladem
nezkazil.

*) Hic profeoto non Vallim , cui simillis esse volnit zelo, sed Scotum
etTbomistioM imitatar infulso loqaendi genere. J. B.

70

Blahoslav.

Pluralis dativus tak jest, že se nemá skonáwati na ta
s)llabu ma ; neb jest ta syllaba wíastní terminací dualis immčft!,
počta dwojitého neb dwojnásobúího in casu daťivo, jakó : óbé-
ma rukama, dej oběma synům, dwěma dcerám swým rozkaž, dwě-
ma pánům. Hanbitiby se měí Philomates i s třmi, kteříž ho w tom
následují, že nespatřit wíastnosti (135) toho síowa dwa etc. Po
wrchu to leží, že to síowo tu nemůže býti pluralis numéri;
siquidem est dualis numeri, tantum duos significat, ergo non
tres aut plures etc. Dualis igitur numeri propriam terminati-
onem recipit. Sed multi sunt nunc, qui sicut voculam Mše, itá et
numerům duálem w češtině irrident, a tak ujímají bohatstwí
řeci České. W řečtině dualis numerus w jak obecném jest
užíwání, wí se ; takť někdy i w naší řeči byío, a ještěť toho
někde nějací kauskowé, ac velut notae gratusque veteris lin-
guae odor zůstawají. Alé někteří inudráčkowé krátkých
saudůw nelibují toho, sami newědauce proč, a ani wJastnosti
a moci síow řeči České ani ozdob jejich znajíce, po swé
Máwě formují regule, jakž se jim líbí; a lidé, jakož se ke
wšemu naleznau, tak i k tomu nalezli se, aby mrzká a ne-
způsobná síowa místo ušlechtilých w swých psaních kladli*
jako i Beneš, užíwaw toho sto wa prwé neslýchaného „dw on fli
pánům" etc. Confundens duálem numerům cum plurali,
dualis numeri et signiíicationis voculae duálem formám detra-
xit. Item mistr Proxenus w předmíuwě na swau Praktyku
hned napřed jako nějaký kwítek sličné síowce polepil, (136)
řka: dwaumi příčinami, měw říci dwěma etc. Wýborně w
té tabuli, w Prostějowě leta 1549 wytištěné, položeno ješ
od toho (dobrého jistě a rozumného Čecha, kdožf je koli *)
kterýž ji wydal, těmito sío wy : Duálem numerům Boěmi hactenus
usurpatum eur nunc spernunt? jako i o těch sjowích, běše,
bích etc.

Jakož sem pak napřed powěděí, žeby tato regule de
dativo plurali nebyía a&fá, kdyžby se jí byío zprawowáno při

*) t. j. Wáďaw Hajek, doktora Thadoáse hajka otec. J. Bl.

Blah o i taw. P hilomathe s.

71

těcb síowích toliko, kteráž sau nutneri p-luralis casusque da-
trri; nebo jinam se netrefí. Podobně jakož kotlář netrefí se do
hrnčířského werštatu, ale wšak kaupě od hrnčíře umywadlko
a n kotláře neb konwaře kohautek měděnný k němu, jednu
nádobu užitečnau míti mohu; tak tuto když áim: dwěma
Pántim, dwěma dcerám etc. bude j«4no slowo míti formu
dualis numeri a druhé pluralis, i wyswětlí jedno druhé. Neb
jedno ukáže, že těch Pánůw nebo dcer jest wíce nežli jedeH,
a druhé slowce to wyswětlí a oznámí, že jich wíce se tu
nemíní, než toliko dwě. Ač poněwadž se o dwau toliko
mluwí, náleželoby těm oběma síowíim býti formae dualis
numeri; ale když se již tak míuwíwá, musí necháno toho
býti, čehož již pro odwyknutí nelze užíwati. A wšak (137)
proto, což ještě w užíwání jest a k ozdobě jazyka toho nemálo
příleží, tohoť nesluší pauštěti, a s jinými zawrženymi wěcmi
také zamítali. Nebo kdyby někomu aukni wzali, protoťby on
kabátu nezawrhř, léčby nesmyslně zaufaly byl.

I tohoto mi se newidí pominauti. Variat quandoque dati-
vus casus. Říkáme: Dej tomu poslu list, poslowi; prwní jest
nsitatum, druhé jest dětinské a ničemné, prorsus puerile vel
muliebre. Ale zase lépe díš: dej dědkowi, a ne: dědku; nebo
dědku jest vocativus casus. A protož vide, quid approbet usus.

De Accusativo. Regula prima.

Pěkně někdy accnsativus casus swú přirozenau terminací
proměňuje w jind terminací. Exemplum : Amplius non videbitis
faciem meam , Wíce neuzříte twáři mé , ne twář mau. Non
sivisset perfodi domům suam, Nedopustil by prokopati domu
swého, ne dum swůj. Vinum non habent, Wína nemají, ne
wíno nemají. (138) Ale, tu servasti vinum bonům, exponuj:
Tys zachowal wíno dobré, ne wína dobrého.

Dobře phrasin Českau okázal Beneš, proti mnohým
zlým Českem wykladačům. A wšak také se drobet omýlil

72

Blahoslav. P hilomathe $.

dobrý muž o proměňowání terminací. Lépeby řekJ byí, že
wíastnost řeči České tu chce nifti genitivum a neb raději
ablativum, jako: podej wína (a ne: wíno) item: podej chleba,
nože etc. Non omnia tamen activa verba ablativos seu ge-
nitivos adsciscunt, sed plurima quaeque accusativum. Ut:
zachowals to wíno w dobrotě, zachowaís ty sobě drahně wína,
zahoď nuž, dej mi nůž. Ale nejedni wtom Maudí. Nebo
řekliby kdo: podej mi nůž, germanismus erit; pakli dí: kde
jest můj nože, erit barbarismus. A protož rci: kde jest můj
nůž , a podej mi nože. Podobně jako onen híaupj kněz řekl :
Ubi est calicem? a potom jsa napomenut a naprawiti se
chtěje i řekí: da huc calix etc; sed hac de re i již napřed
nejednau dotčeno jest, i ještě in alio loco plura dicam, ubi
de antiptosi mentio fiet. (139)

Regula secunda.

Wěděti máš, že verba vehementis transpositionis con-
struuntur cum duobus accusativis, quorum posterior debet
exponi aliquando per praepositionem «a. Exemplum: Quis ex
vobis patrem petit panem; Kdo z wás otce prosí za chléb,
neříkaj prosí chléb. Aliquando vero per praepositionem po.
Exemplum: Induit se Jonathas stolatn sanctam, Oblekl se
Jonatas w raucho poswátné.

De Vocativo.

De vocativo casu žádné nesnáze není při jeho exposicí,
protož o něm psáti není potřebí.

De Ablativo.

In ablativo casu hebraismus býwá k oznámení nějaké
náramnosti. Jako: Desiderio desideravi, Žádostí jsem žádal.
Též : Praecipiendo praecipimus vobis, Přikazujíce přikazujeme
wám. (140) Též : Auribus audietis et non intelligetis. Kdež *)

*) Inepte utitur bac voce: kdes, Molius dixfofet: ale, neb, jesfé. J. B.

Blahoslav. Philomathes

78

ikowé conduplicací hebrajské w latinské neb w naší řeči
jakož Erasmus w annotacích swých učí) wlastnějiby se ad-
erbialiter takto exponowaly : Náramně neb srdečně jsem
ádal, přísně přikazujeme. Auribus vel auditione audietis, id
st: prorsus audietis, naprosto uslyšíte.

O. tom 9 což se tu zdržuje w té reguli prwní (de accu-
ativo, již napřed (in prima regula de nominativo) powědíno
>st. Druhé reguli nic neodpírám. Takž i té re gul i deablativo, ubi
xplicuit autor Hebraicam phraain, Erasmum imitatus, newše-
jak odpírám. O řemž wiz de ablativis instrumenti et con-
equentiae. -(141)

Druhá stránka Etymologí jest (jakoi
latiníci říkají) de Pronominibus.

Mei, mihi, me, a me. Nostrum vel nostri, nobis, nos,
nobis. Tui, tibi, te, o tu, a te. Vestrnm vel vestri, vobis,
os , o vos, a vobis.

Ta pronomina dwojím způsobem se exponují: Někdy
íei cum suis condeclineis exponuje se po m n ě , a někdy
o sobě, a tui cum suis condeclineis exponuje se někdy
o tobě, a někdy po sobě. Exempla položím per antithesin:
eb odporné wěci wedle sebe postawené zřetedlnější býwají
ežli od sebe zdálené, jakož latině říkáme: Opposita iuxta
e posita magis elucescunt.

Mei. Miserere mei Deus, Smiluj se nade mnau Bože.
ígo sum memor mei , Já pamatuji na sebe. (142)

Mihi. Da mihi bibere, Dej mi piti. Deus propitius esto
lihi peccatori, Bože buď milosti w mně hříšnému. Exstruxi
lihi piscinas, Nadělal sem sobě rybníku.

Me. Tu me misisti, Tys mne poslal. Abscondi me,
kryl jsem se. Si ego glorifico me ipsum, gloria mea nihil
st, Slawímli já sám sebe, sláwa má nic není.

A m e. Exi a me Domine , Odejdi ode mne Pane. A me
>so non loquor, Sám od sebe nemluwím.

Nostrum. Ten genitivus wždycky se má exponowati
o nás a nikdy po sobě. Exemplum. Marsupium nnum

7* Pkilémathe*.

sit omnium n astrům, Měšec jeden buď wšech nás. QuU no~
rfflrum válet ad coelum ascendere? Kdo z nás muže do nebe
wsfaupiti ?

Ten genitivus jest nalezen propter evitandam amphibolo-
giam. Neb díšli : Quidam nostri fuerunt, nostri bude deriva-
tivum, ne primitivům. A protož máš říci: Někteří naši byli,
ne z nás. Ale když díš : Quidam (143) nostrum fuerunt, nostrum
bude primitivům, ne derivativum, a protož máš říci: Někteří
z nás byli, ne naši.

Nostri. Deus misereatur nostri, Smiluj se Bůh nad námi.
Nos sumus memores nostri, My pamatujeme na sebe.

No bis. Da nobis hodie, Daj nám dnes. Faciamus nobis
civitatem, Udělajme sobě město.

Nos. Libera nos a malo, Zbaw nás od zlého. Ditiga-
mus nos invicem, Milujme se wespolek. Ipse fecit nos, et
non ipsi nos, On učinil nás, a ne my sami sebe.

A nobis. Neque auferas misericordiam tuam a nobis,
Aniž odjímaj milosrdenstwí swého od nás. Non debuimus te
mittere a nobis, Neměli sme tebe pustiti*) od sebe. (144)

Tul Ego non obliviscar tui, Jáť se nezapomenu nad
tebú. Ne obliviscaris tui, Nezapomni se nad sebau.

Tib i. Tibi dico surge, Tobet prawím wstaň. Fac tibi,
duas tubas argenteas, Udělej sobě dwě trauby stříbrné.

Te. Timui te, Bál sem se tebe. Mitte te deorsum, Spusť
se dolů. Comportabis apud te, Sneseš k sobě.

Tu. Tu omnia nosti, Ty wšecko znáš**). Vocativus
po sobětnosti němuž b<ti. Neb pronomina: sui, sibi, se, a
se nemají vocativum casum, od nichž tato expositio sem
se wypujěuje. ***)

A te. Volumus a te signum videre, Chceme od tebe
znamení widěti. Si oculus tuus scadalizat te, erue eum et
projice abs te, Horšili tebe oko twé, wylup je a wrz od sebe.

Vest rum. Ten genitivus wždycky se má exponowati
po wás, a nikdy po sobě. Exempl : Unus vestrum me traditurus

*) Twrdě et ineradite wytožit. Lépe říci: NemMi sme te od sebe
paaštčti: per figurám finálí. = frequentativo , loeo primitiv! eleganter
posite. J. Bl.

**)Pékaeji: ty wfteckó wís. Jako nedobreby wyloiit: aosli graeee,
znái-Ii řecky. Sie Charwati tak se ptají. Znáš po eharwatákv. t.
umísti eharwaUky. J. Bl.

**•) Snbhtde hic avtor inoompte loquifar, jaks obyčej knfcif ac rabularun
toortada*. i. Bl.

Philomaihes Btaho$law. 75

ést, Jeden z wás mne (145} ztáditi má. Čti dále to, co jest
awrchu itf tftftló Nostrftfri. Ňeb Kterak se má notftrum, tak
se m& také véstrum.

Vesťťi. Memoťeé sumus ťefctri, Pamatujeme na wás.
Non estis memores vestri, Nepamatujete na sebe.

V o bis. Pacem meam do vobis, Pekej swůj dáwám
wám. Emite vob ? s, Kupte sobě.

Vos. Ego elegi vos, Já sem wás wywolil. Custodite
vos a simulacris , Ostříhejte se od modl. Non vosmet ipsos
defendénfes, Ne sami sebe bráníce.

O věs. Omneš vos scandatum patiemini in me nocte
istá, Wšickni wy pohoršíte se ááde mnau noci této. Voca-
tivus po sobětnosti nemůž by ti, příčinu toho máš swrchu in
título Tu.

A vobis. Gaudium vestnim nemo tollet a vobis, Radosti
wáŠí žádný neodejme od wás. Čur a vobis ipsis non iudica-
tis, qriod íustum ešt? Proč sami od sebe nesaudíte, což spra-
wedlhvého jest?

Objectio. Díšli: Newím, kdy mám exponowati ta pro-
noraina takto akdyonakno, znej tuto regulia budeš wěděti. (í 46)

Regula.

Quandó verbum concordat cum pronomine in persona et
numero, tédy exponuj tá pronomina po sobětnosti. Quando
téřo verbum discordat cum pronomine in persona et
numero , tedy exponuj mei etan suis condeclinek pomnř,
atui cum suis condeclineis po tobě. Declaratio při mi. Když
díš: Exstruxi mihi piscinas, exstruxi jest verbum primae per-
soňae, a mihi jest pronomen také primae personae, numeri
éiágtdáris ambo. A pťtňot coby měl říci mně, to muaíŠ říci
sobě. Neb zleby česky mluwil, kdyby řekl : nadělal sem mně
rybníků. Ale máš říci (neb tomu Český jazyk chce) nadělal sem
sobě rybníků. Declaratio secundi: Ale když díš: da mihi
bibefre, da jest verbum personae secundae, a mihi jest pro-
nomen personae primae. A protož máš exponowati mihi
mi, ne sobě. Neb zleby česky mluwil z latiny : da mihi bibere,
daj sobě piti. A tak jiná wšecka rozwaž sobě exempla.

In hac secunda parte pronominum regulae continentur : nbi
égoifláióttim ctttam dícendi, facííitatem, puritatefrMpié sttfiiumfs rtf-

76

Blahoslav.

quiro. lit nempe haec, quae loquitur, sunt difficiliora, ita verbis
ac phrasibus descripta ineruditis. Sed ego dabo operám, ut ali-
quid lucis et istis addam, quo facilius et melius intelligantur. —
Ta slowa: po mně, po sobě, po twojaku, po sobětnosti atd;
zdadí se býti welmi nepříjemná a jakás nezpůsobná , téměř
mrzutější nežli (147) bješe. Melius fuisset aliqua circumlocutione
uti, quam istis verbis tam horridis. Že se ta pronomina dwojím
obyčejem wykládají, swětle jest Než pak kdy kterým, to těm
toliko samým zřetedlné jest, kteříž i té řeči, z kteréž se wy-
kládá, dobře powědomi sau. Jakož pak welikáby nestydatost
byla, dáwati se vv to číowěku, čemuž nerozumí, a zwlá&tě
při tom muži, kterýž cbce maudrým síauti. Ač pohříchu, kdyby
uyní do těch wýkladůw nowých nynějších, těchto let wyda-
ných w češtině, mělo nahlédnuto bý ti : ach jakby mnoho
germanismu aneb latinismů, a at nedím barbarismů nalezeno
bylo? Ale hodni sau toho Čechowé pro swau nedbalost et
ignaviam et superbium etc, aby jim, když oni nechtí než před
se spáti, Němci České knihy spisowali, a neb z jiných jazy-
ků w do Českého wykládali; a wykládají w obojím tom tak
na mnohých místech němčinau češtinu kazíce. Ale co tomu
říci ? Když nechce býti jinak , nechážt jest ale tak, jakž jest a
býti může. Doktor Martin Luther dobře napsal w knížce o
tlumačení neb wykladání řeči jedné w druhau atd., že ten,
jenž wykládá, má na to my sliti, aby tauž wěc, kteráž jest
oním jazykem powědína dobře a swětle, také swým jazykem
wlastně a swětle pověděl. A tot nemůže jinak býti, než aby
i oné i této řeči dobře wyrozuměl. (148) Awšak k takowému
řeči wyrozumění wýborné jsau zpráwy neb regule, kdež
mohau místné nějaké wyhledány býti,

O těch dwau slowíchtato regule pokládá se, totiž : mně,
sobě. Ta slowa mají swé ratolesti rozličné, kteréž se w
deklinacích ukazují. Kdyby pak, neb na kterých místech kte-
rého toho slowa ratolestí mělo užíwáno býti, usiluje Philo-
mathes to zprawami neb regulemi ukázáti. Když welí užíwati
ratolestí toho slowa mně, tedy prawí to těmito slowy: to
se má exponowati po mojsku; když pak welí užíwati ra-

Blahoilaw. Philomatke*.

77

taléstektoho slowa sobě, tedy díito(prey) se má exponowati
po swojsku. Zpráwy toho při těch slowích: mei, mihi, me,
a me mohau stati. I otom slowu nostrum není zlá zpráwa,
ale mohlo také bez ní býtí; nebo n ostři to sJowo totiž
ne toliko jest derivativum, ale jest nominativi casus, protož
může a má také bytí wyloženo per nominativům na Si. To
pak slowo nostrum netoliko jest primitivům, ale jest i genitivus
pluralis, diverso sc. respectu. I kdožby jej jinak wykládal než tak,
jakž on prawí totiž „z nás"? (149) Ano latině se tak explikuje :
quidam nostrum, id est, quidam ex nobis. Regule položená na
to dobrá jest. Nebo kdy kterého z těch dwau slow ratolestí
měloby býti užito, ne odjinud než z těch slow přístojících,
ex verbis quibus adjacent adverbia, cognoscitur, jakž i pří-
klady náležitými to wyswětlil, k nimž také může i tento při-
dán bytí: amputabo mihi manům, amputa mihi manům. Prwní
takto wyložíš : utnu sobě ruku, nebo verbum et pronomen con-
cordant in numero et persona. Druhé pak takto : utni mi ruku,
nebo verbum non concordat cum pronomine. Nýbrž mohloby
i takto powědíno býti o tom, ale snad hrubě neswětle: Cum
dicis, amputabo mihi, actio manet in eadem persona, a to slowo
u Čechů sobě také zůstawání předce při prwní osobě zna-
mená, protož se spolu trefují; druhé pak slowo mně transi-
tům actionis aut absolute transitionem ab alia aliqua persona
(sive secuňda, siveterlia) in vel ad primam significat, illud autem
verbum est secundae } ersonae, protož se spolu trefují. (150)

Ale totam ; abych snad chtěje wyswětlowati nezatemňo-
wal wíce, novas fingendo regulas, cum priores sint non
contemnendae hoc in loco, licet mihi haecmea melius multo
probatur, quia et facilior est, et aď multo plura accomodari
posset.

Sut, sibi, se, a se.

Ta pronomina dwojím způsobem se exponují, někdy po
sobě, a někdy po jeho. Exempla položí se per antithesin.

Philpmatha.

Ijj numero singuláru

S u i. Omnis homo simili sui sociabitur, Každý ělowěk k
podobnému sobě přihrne se. *) Pro sni veneratione «t «ancti-
tate, Pro jeho poctiwost a swatost.

Si)> i. Sapientia aediíicavit sibi domům, Múdrost ustawěla
sobě dfim. Unusquisque, quod «ibi rectum videbatur, hoc fa-
ciebat, Jeden Jjtfždý, cpž mu ae zdálo býti prawého, 4o ěinfl.

Se. Abscondit se Adam et uxor ejus, Skryl se Adam i
manželka jeho. Unus quisque vestrum apud se reponat , Jeden
každý z wás u sebe slož. (151 j Dicebat autem et j&\ f qui
se invitaverat, Prawil pak i tomu, kterýž ho byl pozwal.

A se. Abiecit vestimentum suum a se, Odwrhl raucho
swé od s^be. Comprehendit multos ex eis, qui a se refugerant,
Zjíwal mnohé a těch, kteříž od něho byli zutíkali.

Sui. Ut tollerent in auxilium sni Jephthe, Aby wzaji qa
pomoc sobě Jephthu. JRpgaverunt vicinos, ut venirem jn j&jiiu-
torium sui, Pro*ili sausedu, aby přišli na pomoc jim.

Sibi. Fecerunt sibi perizometa, Nadělali aob.ě wěnífců.
Fecerunt njinistri, ut sibi fuerat imperatum, Učinili služeb-
níci, jakž jim bylo rozkázáno.

$e. Iaduerunt se sacerdotes ciliciis, Oblekli se kněží w
žíně. Verbum continuerunt apud se, Slowo zachowali u sebe.
&tabunt iusti in magna constantia adversus eos, qui s e angu-
stiaverunt, jStenauť sprawedliwí u weliké stálosti prpfi těm,
kteří j e sužowali. (152)

.A ; s^. Cumque ^ieci^sent eos Aegyptji a se, A )sAyí je
wyhnali Egypští od sebe. Acceperúnt singuli viros, qui sub
se erant, Pojali jeden každý muže, kteříž pod nimi byli.

Ta pronomina kdy máš exponowati takto, a kdy onakno,
túto regulí se zprawiti můžeš.

*) přihrne *e, fcep|A p^sis ; , přihrne hrproá/Jlfji ^ppietí etc^k aÚmi*

In numero pluroli:

79

Re gula.

Quando pronomeu cum supposito et apposito ita con-
struuntur, qqod deeodem supposito dicitur, et non de alio: tunc
illud pronomen debet exponi po sobětnosti. Quando vero
pronomen cum supposito et apposito ita construitur, quod non
de eodem sed de alio supposito dicitur , tunc illud pronomen
debet exponi po jehotnosti. Declaratio I.Když díš: Sapien-
tia aediíicavit sibi domům, tu sapientia jest suppositum 9 adificavit
appositujn, pronomen oj b i dicitur de supposito. A protož mú-
drost ustawěla dum sobě, žádnému jiné mu. D e c 1 ajr a t i o II. Když
díš: Unusquisquae, quod sibi rectum videbatur, hoc faciebat,
tu quod jest suppositum, (153) videbatur apposkum. Sibi pro-
nomen non dicitur de supposito quod, sed de alip, ,nempe de
unusquisque. Non enim videbatur rectum illi rei, quae per quod
significatur, sed rectum videbatur UK rei, que per unusquisque
aignificatur. A protož máš říci: Jeden každý to činil, což mu
(totiž tomu jednomu každému) zdálo «e býti prawého. A tak
jijiá wšecka spbě rozwaž exempla.

Tato re gule nebyíaby zlá, než žet není každému snadně
srozumitedlná, a k tomu, že se její druhá částka ne wšudy
trefuje. Neb jakož wetí ta síowa: unusquisque. quod sibi
rectum videbatur, faciebat, takto wýkíádati : Jederikaždý, což
se mu Zídálo prawého býti, Činit; kdyby také toto powědění:
•Unusquisque, quod sibi elegit, accepit, nfěío na tu formu býti
wýíoženo podlé té regiile jeho , takttfby wzriěío : Jeden
každý, což jemu wywolií, to wzaí, a tuťby byío proti
smysíu těch síow latinských, kterýž wíastně takto má býti
wyíožen: Jeden každý což sobě wywolií, wzaí neb přijaí;
et contra si diceres: Unusquisque quod sibi placuit, accepit,
(164) wyíož takto: Jeden každý, což mu se líbilo, w«al.

fíegnta.

Wéděti.také alu&í, fce mei, tui, sui, iioA.tr i, vestri,
Jl£ *»au proapniwi prwnitiy^ w&pk níkAy <*£ JWqwM>-

wau derivative ne primitivy, ,pratí> £e /(U^ým j*tfij$kw>

80 Philomuthe: Blaho9law.

nemohau se wšudy wlastně exponowati. Exemplum přímí:
Imitatores mei estote, Následowníci mojí buďte. Exemplum
secundi: In concupiscentia tui sumus, W žádoftí twé ame.
Exemplum tertii: Scindetur mons olivarum ex media parte
au i, Rozdělena bude hora oliwetská z prostředku strany
swé, etc. Neb zleby česky mluwil, kdyby řekl: Následowníci
mne buďte, W žádosti tebe sme, Z prostředku strany sebe.
A protož ta pronomina musí se exponowati derivative, ne
primitive.

Tato regula de mei, tui, sui w něčem může státi a w
něčem se nehodí; a protož (165) dobře i sám on doložit:
někdy. Dobře se dí a wlastně: Následowníci mojí buďte, ale
kdožby (na takowých místech zwíášť) wykládal to slowo:
mei: mne a ne raději: mojí? co pak jakby wyložil tato slowa:
Is habet imaginem meam, item: Is habet imaginem mei? Wy-
ložífili obé jednostejně, ztratí se rozdíl, kterýž w latinských
slowích zřetedlný jest. Item, wlastněli jest to řečeno: W
žádosti twé sme? a nebyloliby wlastněji říci: W žádosti tebe
jsme? Licet videatur duriusculum, at signifícantius. Nebo
když díš: W žádosti twé sme, chtěloby se tak rozuměti,
jakoby ti, o nichž se tu mluwí, do té žádosti její se wpojili,
aneb tau žádostí se oblekli, a nebo jakoby řekli: W twé
sme žádosti, takowau máme žádost, jako i ty. Ale wyloiit-
liby kdo: W žádosti tebe jsme, tedy powědění bude swětlé,
jakoby řekli ti starci: Žádost tebe jest w nás, totiž tebe
žádáme etc.

Meus, tuus.

Ta pronomina dwojím způsobem (156) se exponují. Neb
někdy meus jest můj, a tuus twůj. Někdypak meus jest
swůj, a tuus také swůj. Exempla položím per antithesin*

Meus. Ipse est amicus meus, Onť jest přítel můj. Ego
non sum meus, Já nejsem swůj.

Mei. Erue me de manu fratris mei, Wyswoboď mne z
ruky bratra mého. Nunquid custos fratris mei sum ego ? Zda-
liž jsem já strážný bratra swého?

Philomathes.

81

Meo. Dixit Dominus Domino meo, Řekl Pán Pánu mé-
mu. Ut contradicam Domino meo, Abych odepřel Pánu
swému*

Meum. Verebuntur lilium meum, Ustydíť se syna mého.
Video Tobiam filium meum,Widím Tobiáše syna swého.

Mi. Veni dilecte mi, Poď milý můj! Vocativus po swojsku
nemůž býti, proto že swůj caret vocativo casu, neb neříká-
me: ó swůj.

A meo. Fiet illis a Patře meo, Stanet se jim od Otce
mého. Qnaecunque audivi a patře meo, nota feci vobis, Což
sem koli slyšel od Otce swého, známo sem wám učinil. (157)

Mei Vos amici mei estis, Wy ste přátelé moji.
Nominativus pluralis po swojsku nemůž býti, protože neří-
káme nos non sumus mei, ale místo mei říkáme nostri: Nos
non sumus nostri, My nejsme swoji. Ut patebit infra in ti-
tulo Nostri.

Meorum. Bonorum meorum non eges, Statku mého
nepotřebuješ. Dimidium bonorum meorum do pauperibus, Po*
lowici statku swého dáwám chudým.

Meis. Nunciate fratribus meis, Zwěstujte bratřím mým.
Narrabo nomen tuum fratribus meis, Zwěstuji jméno twé
bratřím swým.

Meos. Pedes meos subverterunt, Nohy mé podwrátili.
Lavi pedes meos, Umyl jsem nohy swé.

O mei Nolite errare fratres mei, Nebluďtež bratří mojí.
Vocatiuus pluralis po swojsku nemůž býti. Ratio patet in Mi.

A meis. Eripe me de inimicis meis, Wytrhni mne z
nepřátel mých. Ab inimicis meis salvus ero, Od nepřátel swých
zachowán budu. De genere foeminino ac neutro naskrz rozu-
měj též. (158) Tak také tuus exponowati budeš sine voca-
tivis casibus , protože tuus nemá casus vocativos. Neb neří-
káme: 6 twůj a twojí. A nominativům plurálem také nemá
po swojsku exponowaného , proto že neříkáme: Vos non
estis tui, ale místo tui říkáme vestri: Vos non estis vestri,
Wy nejste swoji.

Oblec ti o. DíŠ-li: Newím, kdy mám exponowati meus
po swojsku, a tuus po twojsku, a kdy oboje po swojsku;
nauč se této reguli a budeš wěděti.

62

Philomatke s. Plqhps law.

Regula.

Quando pronomen derivativum praedicatur de suo primi-
tivo, tehdy exponuj oboje po swojsku. Quando vero pronomen
derivativum non praedicatur de suo primitivo, tehdy meus
exponuj po mojsku, a tuus po twojsku. A kdež není primi-
tivům explicitům, tu jest in verbo implicitum, quia in omni
verbo primae vel secundae personae certus intelligitur nomina-
tivu*. Declaratio při mi. Kdyždíš:Ego (159)non sum meus:
meus est pronomen derivativum, et praedicatur ibi de suo primitivo,
0$)Uoet ego; meus nempe derivatur a mei, genitivo pronominis
ego. A protož máš exp ono w a ti: Ego non sum meus, Já nejsem
swůj, ne můj. Item, když díš : Lavi pedes meos , meos jest deri-
vativum et praedicatur de suo primitivo, scilicet ego, in verbo
lavi suhintellecto. A protož máš říci :Umyl jsem nohy swé , ne mé.
Declaratio secundi: Ale když dis : Ipse est amicus meus,
meus pronomen derivativum non praedicatur de suo primitivo,
quia ipse non est primitivům pronominis meus. A protož máš
říci : Onť jest přítel můj, ne swůj. Item, když díš : Pedes meos
subverterunt, meos pronomen derivativum non praedicatur de
suo primitivo , quia id, quod est verbo subverterunt subintellectum,
nempe inimici, non est primitivům pronominis meus. A protož
máš říci: Nohy mé podwrátili, ne swé.

Prawá jest regula tato. Než mohtaby také táž wěc
takto (a snad někomu swětleji) powědína by ti: Quando meus
pronomini adiacet verbum primae personae, (160) tedy
máš to meus neb jeho ratolesti wykládati (jak on dí) po swoj-
sku, totiž příležitau ratolestí toho síowa swůj. Jako: Ego non
sum meus, Já nejsem swůj. Quando vero adiacens' verbum est
secundae vel tertiae personae, tedy to meus wykládej rato-
lestmi toho síowa můj, a nebo (jakž on dí) po mojsku. Jako:
Ipse est amicus meus, Ont jest přítel můj; Subverterunt pedes
meos, Podwrátili nohy mé. Ač tolikéž by mohlo tau regulí,
kterauž jsem napřed položil de actione vel manente vel
transeunte zpraweno byti. Ařkoliw i přitom t$ké figury i
Kwyk swé místo míti musejí. Jako saď tato slowa (Matth. ll):Ay
já posílám anděla swého, dobře a wlastně díš, alehláze díš a
pěkněji: anděla mého; ale dobře díš: On poslat anděfe swého*

Philomathe*.

83

Suus. To pronomen dwojím způsobem se exponuje.
Neb někdy suus jest swůj a někdy jeho. Exempla položím
per antithesin. (161)

Suus. Iste populus est suus, Tento lid jest swůj, to
jest, že jím žádný newládne. Increpavit eum pater suus,
Okřikl ho otec jeho.

Sui. Ut regnaret loco patris sui, Aby kralowal místo
otce swého. Vocabant eum nomine patris sui, Nazýwali ho
jménem otce jeho. .

Suo. Linivit oculos patři suo, Pomazal oři Otci swému.
Reddidit eum patři suo, Dal ho otci jeho.

Suum. Appositus est ad popttlum suum, Přiložen jest k
lidu swému. Audi Domine vocem Judae et « ad populum suum
introduc eum, Slyš Pane hlas Judu a k lidu jeho
uwerf ho.

A suo. Dominus egredietur de loco suo, Pán wyjde z
místa swého* Velut turbo rapiet eum de loco suo, Jako
vioher pochytí ho z místa jeho.

Sui. lsti homines sunt sui, Tito lidé sau swojí, to jest,
že jimi žádny newládne. Sui filii interfecerunt eum, Jeho sy-
nowé zabili ho. Tak také máš exponowati: Sui eurti non re-
ceperunt, Kteříž jeho byli, nepřijali ho : Neříkaj : S wojí ho ne-
přijali, neb Židé Kristowi byli, ne fcwojí: neb on (162) mezi
swé přišel, a ti ho nepřijali, kteříž jeho byli, ne swojí^ Ta-
kowau máš take oraci o Zuzanně: Plebant sui et omneš, qui
noverunt eam. Kdež nemáš exponowati: plakali sfwojí, ale
plakali ti, kteříž její byli, a wšickui, kteří ji byli znali. Neb
skrze sui máš rozuměli Čeleď její.

Suo rum. Exiit Antiochus in terram patrům suorum, Wy-
šel Antiochus do země otcůw swých. Sepelierunt eum in se-
pulcliro patrům suorum, Pochowali ho w hrobě otcuw jeho.

Suis. SerTOs hortare, ut dominis suis pareant, Služebníků
napomínej, aby poslouchali pánůw swých. Reddite eum domi-
nis suis, Wraťte ho pánům jeho.

Suos. Occidit omneš fratros suos, Zabil wšecky bratry
«wé. Constituit in čapíte Abiam filium Maacha ducem super
omneš fratres suos, Ustanowil napřed Abiáše, syna Maachy,
kwietem nade wšemi bratry jeho.

. A suis. Misit duos ex discipulis suis, Poslal dwa z
učfedlníků swých. Ait illi unns ex discipulis suis, Dí mu jeden
z, Učedlníků jeho. (168) / é

84

Philomathe í.

Nota. Wěděti máš, ze smis se někdy exponuje jeho.
Exempl: lncrepavit eum parer mm Okřikl ho otec jeho.
Někdy její. Exempl : Cui vir mm relíquerat divltias mul tas,
Jíž muž její pozůstawil zboží mnoho. Někdy jejich. Exempl:
Dominus Deus smis vendidit eoe, Pán Bfih jejich prodal je. —
A protož kterak to pronomen smis exponowafi máš po jehotno-
stí, in quolibet genere* per omneš casus, fjgurau tauto pode-
psanau zprawiti se můžeš.

Jř

ICO

8

ta

a
m

a

N. Snos,

Jeho,

její,

jeho,

jejich,

G. Sni,

Jeho,

jejího,

jeho,

jejich,

D. Suo,

Jeho,

jejíma,

jeho,

jejich,

A. Saam,

Jeho,

jejího,

jeho,

jejich,

Ab. Asno,

od jeho,

od jejího,

od jeho,'

od jejich.

N. Sni,

Jeho,

její*

jeho,

jejich,

G. Saoram,

Jeho,

jejích,

jeho,

jejich,

D» Saia,

Jeho,

jejích,

jeho,

jejich,

A. Suoét,

Jeho,

její,

jeho,

jejich,

Ab. A suis,

od jeho,

od jejích,

od jeho,

od jejich.

jeho,

C164}

N. Saa,

Jeho,

její,

jejich,

G. Saae,

Jeho,

její.

jeho,

jejich,

D. Saae,

Jeho,

její,

jeho,

jejich,

A. Snam,

Jeho,

její,

jeho,

jejich,

Ab, Asua,

od jeho,

od jejího,

od jeho,

od jejich.

N. Saae,

Jeho,

její,

jeho,

jejich*

G. Saaram,

Jeho,

jejích,

jeho,

jejich,

D. Sais,

Jeho,

jejích,

jeho,

jejich,

A. Suas,

Jeho,

její,

jeho,

jejich,

Ab. A sais,

od jeho,

od jejích,

od jeho,

od jejich.

N. Smím,

Jeho,

její,

jeho,

jejich,

G. Sai,

Jeho,

jejího,

jeho,

jejich,

D. Sao,

Jeho,

jejíma,

jeho,

jejich,

A. Saam*

Jeho,

její,

jeho,

jejich,

Ab. A suo,

od jeho,

od jejího,

od jeho,

od jejich*

N. Saa,

Jeho,

její.

jeho,

jejich,

G. Saoram,

Jeho,

jejích,

jeho,

jejich,

D. Sai«,

Jeho, -

jejích,

jeho,

jejich,

A. Saa,

Jeho,

její,

jeho.

jejich,

Ab. Asufo,

od jeho,

od jejích,

od jeho.

od jejich.

Philomathes. Blahoslav.

86

Declaratio figurae.

Každé pronomen má čtweru exposicíJPřední expositio ad
genus masculinum, druhá ad foeminiuum, třetí ad neutrum, a
čtvrtá sluší ad genus omne. Wěděti máš, že jejích, ultíma
producta, ad genus foemininum, (164) ale j ejic h, ultíma correpta,
sluší ad genus omne. Exempl. primi: Propterea tradidi eam in
manus inimicorum suorum, Proto sem ji wydal w ruce nepřátel
jejích. Exempl. secundi: Dabo eos in manns inimicorum suo-
rum, Dám je w ruce nepřátel jejich.

Toho sřowa suus, kteréž on s swými ratolestmi na tabuli
rozprostře}, prawda jest, že někdy někteří neumělí Čechowé,
jako i Latiníci špatnější zle užíwali a snad i ještě užíwají. Hera
rogat, ut ad se venias, Prosí paní, aby k ní přišel, bude jiná
significací, a díšli: ut ad eam venias, též bude jiný smysí, ač
sic dobře říkají i latině i česky: rediit ad se, přišel k sobě,
t. upamatowaí se. U wyswětlení figury dobrau reguli powěděř
de genitivo plurali: jejich, ultima correpta, že jest omnis
generis, ale jejích, ultima producta, foeminini generis et numeri
singularis. Dám příklad prwního. Jejich šaty , t. těch mužuw
nebo žen, a jejich kůže, t. těch woíů, kterýchž teďmasso prodá-
wati widíš. Příklad druhého : Jejích wěcí, šatůw, nebo jiného
této ženy já tobě newydám nyní. (165) Ale příčinau toho síowa
suus přidám ještě i toto , že i při těch slowích tebe, sebe
býwá spletek. Dobře díš: Nedaufej w sebe, nechci w sobě
daufati, proč mi nedáš w sebe daufati : tu nebude ambiguitas. I
takž w oné písni P. 18. :Dejž nám w tě daufati, hic ad evi-
tandam amphibologiam musilo se položití: w tebe a w tě,
ješto sic podlé wíastnoatí mělo býti: w sebe a nebo w se.

Addam hic et Erithaei iudicium. Swé jest reciprocum,
Twé jest demonstrativum. Dej synu swému. Nechať dá synu
swému, anebo twému synu. Pánu Bohu swému, twému se
klaněti budeš* Poswěť se jméno twé, oslaw jméno swé. Slyš
modlitbu syna swého, tworče. Tresci syna swého. Haecreci-
proca. Sed demonstrativa : Ta sukně jest syna twého. Zabili
twého syna.

Philomathe &. Blahoslav.

Nota. Wěděti také máš, že jakož Ego sum smis, není
já jsem swůj'; neb Ego sum meus jest Já jsem swůj, (166) a
jakož Tu es smis není Ty si swůj; neb Tu es tuus jest Ty si
swůj, ut patuit supra: tak také Ego sum suus není Já sem
jeho. A Tu es suus také není Ty si jeho. Neb místo suus
říkáme eius. Ale Iste est suus, dobře díš Ten jest swůj. A isti
sunt sui, tito sau swojí. — Aby pak wěděl, kdy máš expo*
novati suus po swojsku # ) a kdy po jehotnosti, o tom mář
dwě regulky, jimiž se zprawiti můžeš.

Re gul a I. Quando nominativus singularis Tel pluralis
ponitur in oratione pro subjecto, tunc ille nominativus prono-
nimalis debet exp o ni po jehotnosti. Quando vero ponitur pro
praedicato, tunc debet exponi po swojsku.

Re gul a II. Quando res possessa est illius rei, cuius est
verbum suppositum, tunc obliqui casus debent exponi po swoj-
sku. Quando vero res possessa non est illius rei, cuius est
verbum suppositum, sed alicuius rei alterius, tunc obliqui ca-
sus debent exponi po jehotnosti. Declaratio regulae pri-
ma e. Když díš: Increpavit eum pater suus, ibi suus ponitur
pro subjecto, (167) a protož máš říci: Okřikl ho otec Jeho, ne
swůj. Ale když díš: Iste populus est suus, ibi suus ponitur pro
praedicato, a protož máš říci: Tento lid jest swůj, ne jeko.
Declaratio regulae secundae. Když díš: Linivit oculo*
patři suo, ibi res possessa, scilicet pater, est illius rei, cuius
est verbum suppositum , scilicet Tobiae, quia Tobiaa linivit
oculos patři suo, a protož máš říci: Pomazal (rozuměj To-
biáš) očí otci swému, ne jeho. Ale když díš: Reddidit ilhtm
patři suo, ibi res possessa, scilicet pater,, non est illius rei,
cuius est verbum suppositum, scilicet Domini Jesu, quia Jesus
non reddidif patři suo, sed patři alterius rei, scilicet lunatici. Pater
nempe ille non erat pater Domini Jesu, šed lunatici pater erat A
protož máš říci: Dal ho otci jeho, ne swému. Neb díš-liswémv
budu rozuměti, že Pán Jezus toho náměseěníka dal otci swému
nebeskému. Též kdež máš psáno: Dědit illum matri suae,
díš-li: Dal ho mateři swé, budú rozuměti, že toho mládence
wzkříšeného dal Jezus panně Marii. A protož máš říci: Dal
ho mateři jeho, totiž toho mládence mateři

I tyto dwé regulky (jakž on dí) položil nenep?aw&, ale
jistě řídkým k srozumění spěšnému snadné. Philippus Me-
laBclUhon (168) horli} pro smíšení grammatiky s dialektikau,

*) Fíuxit vocabula technica i Ms e lftMim a, ut jam aliqnoties dixi.

Blahoélatth P hilomatheši

81

eož pilnější někteří směšně subtylní grammatikowé činili;
kdyby widěti měl tyto Philomathesowy regule, síiadby jich
také nelibowal. Ale jakž jest koli i neswětle to psal, wždyť
jest lépe nežli jiní a wíce učinit : a byť méně ještě bylo
nežli jest, wždyť jest aspoň laudanda voluntas. — Než zdá
mi se, žeby se i při tom suus mohlo 1 au regulí býti zpraweno,
kterauž jsem napřed položil de transitu aut non transitu ac-
tionis áb una persona in alter ani, což kterak se trefuje, éám
čtenář sobě příkladem příhodným wyswětliti může.

Noste r. Vestě r. Noster jest náš a vester wáš. Exempl.
primi : Pater noster senex est , Otec náš starý jest. Exempl.
secundi : Unus est pater vester, qui est in coelis , Jedenť jest
otec wáš, jenž jest w nebesích. Ale in ceteris casibus dwo-
jím způsobem se exponují ta pronomina, někdy po swojsku a
někdy tak, jak chce míti mh a wáš. (169) Exempla položím
per antithesin.

Nos tri. Quare non in timore Dei nostri ambulatisT
Pťo6 w bázni Boha našeho nechodíte? Ambulabimus in no-
nriňe Dei nostri, Choditi budem wejmeno Boha swého.

Nostro. Psallite Deo nostro, Zpíwejté Bohu našemu.
Sacrificemus Deo nostro, Obětujme Bohu swému.

Nostrum. Panem nostrum quotidianum da nobis hodie,
Ghleb náš wezdejší daj nám dnes. Panem nostrum comedemu*,
Chleb swůj jisti budeme.

O noster. Pater noster, qui es in coelis, Otče náš, jenž
til w nebesích. Vocativus po swojsku nemůž býti, proto že
swáf caret vocativo casu, neb neříkáme : ó swůj !

A nostro. Ut non interficiat nos area cum populo nostro,
Aby nás nezmordowala archa s lidem naším. Pugnemus pro
populo nostro, Bojujme za lid swůj.

Nostri. Peccaveruút patres nostri, Zhřešili otcowé naši
Nos non sumus nostri, My nejsme swojí. (170) —

Nostro rum. Memor erit testamenti patrům nostro*
mm, Rozpomeneť se na umluwu otcůw našich. Vindi-
camus heředitatem patrům nostrorum, Dobýwáme dědietwí
otcůw swých,

Nostris. Tradidit nobis ac filiis nostris, Dal nám i sy-
nóm našim. Parvulis nostris fabricabimus urbes nnnritas, Dě-
tem swým usiawíme města hrazená.

88

Philomathes. Blaho$law.

Nostros. State nunc contra inimicos nostros, Stůjte nyní.
proti nepřátelům našinu Pugnemus contra inimicos nostros,
Bojujmež proti nepřátelóm swym.

O nos tri. Unde estis juvenes fratres nostri, Odkud
ste mládenci bratří naši? Vocativus pluralis po swojsku ně-
muž býti proto, že swůj caret vocativo casu, neb neříkáme:
ó swojí.

A no s tri s. Ut faciat misericordiam cum patribus no-
stris, Aby učinil milosrdenstwí s otci našimi. Peccavimus cum
patribus nostris, Zhřešili sme s otci swými. De genere foe-
minino et neutro naskrz rozuměj též. Tak také vester expo-
nowati budeš, sine vocativis casíbus, proto že vester caret vo-
cativis casibus, neb neříkáme: ó wáš a ó waši. (171) — Aby
pak wěděl, kdy máš exponowati ta pronomina takto, a kdy
onakno, znamenej tu regulku, kterúž máš napřed in prono-
mine meus.

Regula.

Quando pronomen derivativum praedicatur de suo primi-
tivo, tunc debent exponi illa pronomina po swojsku. Quando
vero pronomen derivativum non praedicatnr de suo primitivo,
tunc debent exponi illa pronomina, tak jak chce míti náš a
wáš. Declaratio primi. Když díš : Sacrificemus Deo nostro.
Nostro jest pronomen derivativum et praedicatur de suo pri-
mitivo, scil. nos, in verbo sacrificemus subintellecto. A protož
máš říci: Obětujme Bohu swému, ne našemu. Declaratio se-
cundi. Když díš: Psallite Deo nostro. Nostro pronomen deri-
vativum, non praedicatnr de suo primitivo, quia vos, in verbo
psallite subintellectum, non est primitivům pronominis no-
ster. A protož máš říci : ZpíwejteBohu našemu, ne swému. (172)

Tato regule de pronomine no ster et vester ta-
kowáž jest, jako ona regule de pronomine meus et tuus, o
kteréž co sem tam napřed powědět, totéž i nyní o této
reguli prawím.

No st ras, Vestras sau pronomina gentilia communis
generis; při jejich exposici žádné nesnáze není. Neb nostras
wždycky slowe našinec *3 a vestras wašinec per omneš ca-
sus. A protož o nich wíce psáti není potřebí.

•) Agrtstif voz našinec atd.; fugienda est haee erassa rnatieiUs. J« B.

Philomathe*.

89

Ipse. Někdy se exponuje on. Exempl: Ipseest Dominiu
Deus noster, Ont jest Pán Bůh náš. Někdy ten. Exempl:
Quemcunque osculatus fuero, ipse est, Kohožbych kol i polí-
bil, tent jest. Někdy sám: Exempl: Ipse Jesus testimonium
perhibuit, quia propheta in sua patria honorem non habet, Sám
Jezus swědectwí wydal, že prorok w swé wlasti cti (178)
nemá. A když ipse componuje se cum ego, tu, sui, tehdy ipse
také slowe sám, a též jest jako egomet, tumet, suimet.
Exemplum primi: Ego ipse consolabor vos, Já sám těšiti budu
wás. Exempl. secundi: Nesciunt, quia tu ipse es Deus noster,
Newědí, že jsi ty sám Bůh náš. Exempl. tertii: Probet se
ipsum homo, Zkus sám sebe člowěk. Pakli se komponuje
ipse cum pronominibus meus, tuus, suus, tehdy ipse slowe
w las tni. Exemp: Tuam ipsius animam pertransibit gladius,
Twú wlastní duši projde meč. Neříkaj : Twú samu duši.

Idem. Někdy se exponuje in masculino genere tyž, in
feminino táž, in neutro tož. Exempla: Haec omnia operatur
unus et idem spiritus, To wše činí jeden a týž duch. Secun-
dum eundem spiritum, Podlé téhož ducha. In eodem spiritu,
W témž duchu. Někdy se pak idem exponuje in masculino
genere jednostejný, in fem. jednostejná, in neut. je dn os tej-
né. Exempl: Non omnis caro eadem caro, Ne každé tělo jest
jednostejné tělo. Nad to někdy (174) idem exponuje se in
genere masculino jistý, in feminino jistá, in neutro jisté.
A to jen tehdy, když se componuje cum pronomine ille neb
ille idem, to jest: ten jistý.

Quidam. Erasmus w swých an notacích oznamuje, že,
což latiníci quidam, to Židé swú řečí unum říkají. Tak také
Čechowé, poněwadž toho slowa wlastní češtinu*) mají, té jim
sluší užíwati. Protož když quidam stojí cum nomine substan-
tivo, tehdy se exponuje někdy nějaký, a někdy j akýs. Exempl.
primi: Homo quidam fecit coenam magnam, Člowěk nějaký **}
učinil wečeři welikú. Exempl. secundi: Quidam legis peritus sur-
rexit, tentans eum, Jakýs w zákoně dospělý powstal, pokaušeje
ho. — Pakli quidam stojí samotně, sine substantivo, tehdy má se
exponowati kdos. Exempl. Venit quidam ad principem syna-
gogae, Přišel kdos k wrchnímu školníku. Vidimus quendam

*) Inepte dietám wtastní čeština; dicendum fait : Pone" wadž maj i
Cechowé příhodné slowo suré k wyložení toho latinského slowa
quidam. J. Bl.

*•) Receptaest iamusu phrasis hebraica apad nos. Protož pfckněa zwykle
sní : Ciowék leden ; a my fikáme w mlawení obeeném : Novi quendam
hominem. Znám jednoho dloweka, kterýs atd. J. Bl.

9a Philomothes* Blahoslav.

in nomine tuo ejicientem daemonia, Widěli jsme koho* *), an
we jménu twéin wymítá ďábelstwí. Quidam in numero plurali,
když cum substantivo stáwá, exponuje se někdy n ěkteří, (176)
někdy nějací, aneb j a c í s. Exemph přimi * Quidam viři véně*
nmt Jerosoliinam, Někteří muži při&li do Jerusalema, *•) Exempl.
secundi: Quidam Epicurei et Sfoici disserebant cum eo, Jacía
Epíkureowé a Stoikowé mudrci hádali se a ním. Ale kdy i
stáwá sine substantivo, tehdy wždycky se má axponowáti
někteří. Exempl : Quidam dicebant : bonus ést 9 Měkteří prawUk
dobrýť jest. Též o quaedam in foeminino genere, a o quoddam in
neutro ^enere máš rozuměti.

Jenž a j e š t o. Jenž jest relativum utriuSque numéri,
omni* generis, casus nominativi tantum, a pěkně sé úžítfrá
místo který, kterú, které i také in plurali. Exempl. de mašculino
sin gul ar i : Natus est Jesus, qui vocatus Christus, Narodil se Jezus,
jenž slowe Kristus, Exemp. in plurali : Qui sunt isti, qui nt nubes
volant? Kteří sau tito, jenž jako oblakové létají? Též o
je Sto máš roznměti, a můžeš jedno za druhé položití. ****}

Ta slowa nostras et vestras kdyby podlé jeho regulé
měla býti wždycky tak (176) wykladána, welmiby bylo nepří-
jelnné, quod rusticitafem quandam et ineptiam itedolerent Jako
kdyby takto siowa tato wyřožií : Vestrates vicerunt , waiinci
přemohli; item Tamen est nostras, wšak jest naSineč, nepře*
kážej mu atd. Possunt talesformae per circumlocutioném reddi,
třebas i takto : waSi přemohli, neb : waše strana zwítězila.
Nech ho, v*šak jest také náš, vel, wšak jest také *
nattch.

lile iděm wykládati ten jistý není forma w ntítí-
weuí pěkná, jako kdyby tato slowa wy ložil: ille idem venít,
qui aatea tecum hic fuit, Ten jistý přišel, který dříwe tu a
tebai» by}. Jest to jakés wer statní míuwení o té jisté eceteřé
a těch jistých myšincích či našincích. Ita assereňdá esf pró-

*) 1 tn Uf* w mí jétooh* kolo* J. M.
*0 Nepěkně wylošit. Lépe říci nějací aneb jacís. J. Bt.
'***) ttí ky mokl Hel nějpei. *'Bt

Jisté MwsrijJ arelíkýijevt Mtf ÉMii Úm* éwfcttf

Blahoslav. 9i

prietas vocum, ut non tollatur decus orationis : rowně jako při
tom síowu bíše atd.; ita erat toílenda ťurpifudoi aut saltem
quidam squalor, ut non periret proprietas. Medio atque pru*
denter tutissimi ibimus. -

Otomsíowci quidam mJuwí nezle, Mezijinau řeci wy-
íožií to sřowo : Venit tfuidam ad principem synagogae, takto :
Přišei kdos k wrchnímn školníku. Jakástěto dura et rigida
translatío, quasi per contemptum hoc diceretup. Princeps syna-
gogae jest ne školník, ale kníže kněžské, jakž někteří wy-
Madáwali, aneb kníže (177) lidu toho, totiž jenž býwá in
synagoga anebo we zboru. Ještěby byřo lépe říci starší
zboru, neb kníže zboru, nežli školník. Což se koli nebo
uštipaě, a jako říkají Morawci, ušklaubawě, anebo zasse na
odpor pochlebně dělá, jaks to nebýwá každému příjemné.
Lidská mys} neřáda na prostředku zůstáwá: attamen in me-
dio consistit virtus. Item ta slowa: Venerunt quidany Epicurei,
(178) vykládá : Přišli jacís Epikurowé.

Awšak proto newywracím jeho regule, může státi w
ničem, než zato mám, že nebytoby zle wyíoženo, kdyby
kde takto řekl: Venerat ad me ^quidam bonus amicus , By ř
ke inně přišel jeden dobry přítel. Novi quendam bonům n-
roro, qui etc. Znal jsem jednoho dobrého muže, kterýž atd.
Itemr Aderat ei quidam bonus vir, quem ego non noří, .Byt -
při něm nějaký dobrý člo„wěk> ^ehož sem já nezná}.

■ 71 strany toho s}owa ješto ne we wšem mi se líbí jeho
ó něm sáud. Někdy tó -s}oWó welmi pěkně sedí in oratíóne
ác proprnssime. Jako : Mnoho někdo o mne mjuwí, ješto přifíe-
lí k tomu, aby dowodi} etc. Ifem: Toť hle widíš , coť činí,
ještos mu newěři}. U Řeku to síowce Stt netoliko
muže wyíoženo býti nebo, anebo též že (nebos učinil, žes
učinií), ale také na některých místech c wýborně a welmi sig-
niflcanter WMoby" wy}oženo býti ješto. Jako Matthaei 7.
fci qev^ ^ toXyj ješto těsná (jest) brána. Item 15 : oxi ^Syj ^(úpaq
tpeu; étc, ješto již tři irwajL: Nc& ttrf jest pcawda* že

9*

Blahoslav. Philomathes.

někdy muže na témž místě státi, kdež stojí kterýž. Jako
Matth. 23: 1$ ánoxxdvoooa kterýž morduješ, jelto morduješ,
mordéři proroků w, wíastně mordující. (179)

Hic, Haecy Hoc.

Ta pronomina demonstratíva dwojím obyčejem se expo*
nují. Někdy hic jest tento a někdy ten; haec někdy tato a
někdy ta, hoc někdy toto a někdy to. Znamenaj, když pro-
nomen hoc ukazuje na wěc přitomnú, tehdy slowe toto. Jako,
kdež *) setník služebníku swému řekl: Fac hoc, tu máš hoc.
exponowati toto ne to; neb setník rozkázal služebníku swému,
činiti tu wěc, na kterúž ukázal. Ale když hoc ukazuje na
wěc, kteráž není přítomná, tehdy slowe t o. Jako kdež Jezus
řekl w zákoně dospělému: Hoc fac, et vives, tu máš hoc
expono wati to ne toto; neb neukázal Jezus na přikázaní, ale
když ten zákonník přikázaní Božská wyprawowal, odpowě-
děl mu Jezus: To čiň, a žiw budeš, jakoby řekl: Cos sám
wyznal, to čiň. In genere masculino et foeminino rozuměj též.
Ale diwím se tomu, proč někteří, kdež se wečeře Páně
wypisuje, hoc a hic adverbialiter exponowali: Hoc est
corpus meum, Toť jest tělo mé, a Hic est sanguis meus,
Toť jest krew má, aneb , (180) Tentoť jest krew má. Jakoby
česky neuměli a newěděli, že krew u Čechů jestgeneris foe-
minini. Neb má wyloženo by ti: Toto jest tělo mé, a Toto
jest krew má, kdež se mluwí o přirozeném těle Kristowě,
ne o duchowním; neb přirozené tělo Kristowo za nás jest
wydáno, ne duchowní.

Strafuje tuto některé lidi Philomathes w tom, že př,
wečeři Páně užíwali těch slow : Tot jest tělo mé , Toť jesti
neb, Tentoť jest krew má, diwě se, že adverbialiter exponowali
hoc est, aneb hic est; ale nechat se jemu to diwení skrze
tuto zpráwu odejme. Meylí se natom, kdež dí, že adverbialiter
exposita haec vox; nebo hoc wykiádá se to; protož dobře
se dí: To jest tělo. Ale že pak řeč Česká má swé veluti
affixa, ut Hebraei dicunt, sicut antea dixi, i a též t, kteréž

Iaepta iocutio. Vide Alibi de lito voee kdes. J. Bl.

Blahoilaw. Philomathe*.

cum addnntur in fine vocum, veheméntiam quandum addunt,
jako udělej, udělejž; item: dám rád, dámt rád; půjdu jistě,
půjdut jistě: quid igitur propter additionem affixi ex pro-
nominibus adverbia fient? Neutiquam. Manent, quod fuerunt,
auctiora tantum sunt per additionem istius litterae, iuxta*Bo8-
micae linguae proprietatem. (181) A tolikéž při tom slowci
Tentoť welmi hlaupě, meo iudicio, napsal, připomínaje, že
Irew u Čechůw jest generis foeminini, jakoby prý newěděli
otom atd; mohíbych i já říci: jakoby newěděl Philomathes,
že kalich u Latiníkůw i u Čechůw jest generis masculini.
item a jakoby newěděí, že Sw. Paweí,Corinth,ll.řekl:Hic
calix atd. Ale pošleme ho k wýkladu Nowého Zákona, kte-
rýž od towaryšfi jeho Beneše a Gzele wydán jest a tam ať čte
to místo, Cor. 11. kdež stojí: Tento kalich nowá umluwa jest.
To když rozmyslně přečte, porozsaudě i toho pilně, což jsem na
před de literis fel i afiixis powěděl, zato mám, že přestane se
diwiti těm, kteříž směli Sw. Pawla následowati, a wíastních řeči
České ozdob užíwati, říkajíce : Tentoť jest krewmá,ačjánepra-
wím, aby tak nejlépe bylo. Skuro bych se i já tomu podiwií,
že Philomathes oznamiw, že tento jest pronomen habens
quandam demonstrationem, což jest w prawdě tak, i ještě se
diwí tomu, že někteří užíwawše wlastně toho slowa, a tak
trefujíce se s jeho wlastní regulí, přidáním litery f vehemen-
tiorem demonstrationem efficiunt. (182) Mohíoby se i nětco wíce
ještě k odpowědění jemu napsati, ale pozanechám na ten Čas,
nec non esset huius loci.

Jeho. Mezi ho a jeho weliký rozdíl jest. Nebo jeho
jest pronomen numeri singularis, casus genitivi, a exponuje^ se
ex pronominibus Illius, Ipsius a (když jest relatiuum) Cuius.
To pronomen její in genere foeminino jest casus genitivi. Ut
in exemplo: Diligebat Jesu& Martham et sororem eius, Milo-
wal Jezus Marthu a sestru její. — Takto pronomen jeho in
genere masculino jest casus genitivi. Exempl: Vidimus Stellám
eius, Widěli jsme hwězdu jeho. A protož mrzce blaudili *) ti,

Ano i ty biandís, kdys nemaje figur a exeepcf, wsecko rernlemi vawora-
ti a sawla&ti chcea. J. Bl.

04 Pkitamathe*. Stuh ostav*

kteříž z něho easum accusativum dělali. Ale když raíwá
na konci tu literu «, dwojím způsobem (183) se bóře, a na
počátku oraci wždycky se postawuje, někdy in casu genitivo,
někdy pak in casu accusatívo. Exempl. primi: Cuius non sum
dignus calcearoenta portare, Jehož nejsem hoden obuwínositi.
Exempl. secundi: Quem mundus non potest accipere, Jehož *)
swět nemůže přijíti. A wěz, že^k té liteře £ ještě také při-
dáwá se syllaba to pro lepší pojištění. Nebo když díš j e h o ž 9
jest wíce, nežby řekl jeho; a když díš jeho žt o, jest wíce,
nežby řekl jehož. A takowý způsob in obliquis casibus pronominum
relariverum pěkně sluší. Nalézá se také in adverbio. Exempl :
Dixit Ihesus ad quosdam, qui in se confidebant tanquam iusti,
Rekl Jezus k některým, ješto w se úfali jakožto sprawedliwí.

Rozdítowé mezi ho, jeho, jehož, j ehožto etc. jsau
chwalitební, ač se to nemáto mate; činí někdy i šlechtí se
řeč Česká, někdy pak a častěji ohyžďuje. (184) Zwykli
staří ona síowa Jpsum audite, wyktádati, Jeh^ž (neb jeho)
poslauchejte; a zdá se pro zwyk dosti pěkně. Suď, když ceíá
sentencí zní, jak jde: Tentof jest syn můj milý, jeho poslau-
chejte: daleko pěkněji (pro zwyk), nežli když díš: Tentoť
jest syn můj milý, poslauchejte ho, by pak i přidal i řka:
poslauchejtež. Judicium aurium , quod de cacophonia et eu-
phonia pronunciat, plurimum valere hic debet. Protož i w těch
slowích n*ůže se per enallagen, jakž kde potřebí, jednoho
místo druhého užíwati.

Ho. Kterak to pronomen j i in genere foeminino jest casus
accusativi, ut in exemplo: Accepit eam discipulus in sua,
Přijal ji učedlník k sobě, tak i to pronomen h o in genere mas-
culino jest casus accusativi. Exempl: Hic est filius meus caris-
simus, audite eum, Tentoť **) jest syn můj naj milejší, pro-
lauchajtež ho, ne Jeho. Crucifige eum, ukřižuj ho, ne jeho; neb*
by se on již nemínil, ale nětco jiného, což jest jeho. Aby pak
to zřetedlně bylo prokázáno, že mezi ho a jeho (185) weliký

*) A pročby neřekl raději kteréhož, a ne jehož? J. BI.

") Tamen in huiusmodi rebof i udici um et euphottia sá regali hyti
na. J. Bl.

Pkltůmathe*. Blahosí**.

rozdíl jest, obého toho wedlé sebe postaweného několikerým
důwodem způsob ukáži. Interrogabant eum diseipuli eius, Otá-
zali ho učedlníci Jrto. Vidit illnm pater ipsius, IJařel ho otec
Jeho, a málo níže: Cecidit super collum eius et osculatus est
eum, Padl na šíji jeho a políbil ho. Neb ho significat ipsam
personam, ale jeho significat aliquam eius possessionem. Jeho,
totiž něteo, což jemu přísluší.

J e j. To slowo J e j wykladači personis animatis rationalibus
welroi newlastně přikládali; neb jim wlastně ho *) přísluší.
Exempl ; Excepit illum gaudens, Přijal ho (ne jej) raduje se. Též :
Et viso eo misericordia motus est, A vida ho (ne jej) milosrden-
stvím hnut jest. Jej wlastně rébus inanimalis et irrationalibus
přísluší. Exerapl : Petrus habens gladium eduxit eum, Petr
maje meč wytrhl jej, ne wytrhl ho. Též : In posterům succides
eum. Potom jej (ne ho) podetneš. Ačkoli ho také někdy inanimatis
et irrationalibus přísluší, jako: Sine eum et hoc anno **) Nech ho
i tento rok. Ale jejpersonis animatis rationalibus (demptis (186)
collectivis: gens, plebs, populus, turba) nikdy wlastně nepříleií.

I ta regule, kdyby měía šetřena býti wždycky,
sine exceptione, welmiby kaziía češtinu. Nebo zdažby to
nebyio Jiqchowské powědění: Wida ho w nauzi, slitowal
se. Marci 8. WywedJ jej wen z zástupu. Díšli: wywedl ho,
f osud*, jak mrawně promluwíš. Rowně jako řekliby : Bychť
ho w noci nespatřil , t. j. toho lotra , kterýž se tu skryí.
Pakli díš ; bychť jej we tmě nespatřil, t, ten pařez, též bude
ineptus germanismus, podobně jakoby řekl: Podej mi ten
nůž, pfič mi nůž, — A protož, což powěděí Philomathes o
tom ho, tolikéž já prawím o jej, totiž, že někdy tak, někdy
jinak užíwáno byli niůže, a zwíáště od těch, kteříž figurám
lépe, než Philomathes rozumějí. W písních D. 15. Jejž i
my milujeme. MaU 1(K Wyznámť i já jej, lépe nežby řekí
ho; ale dobře se dí níže: Zapřímt ho i já.

*) Ta regnla in animatis ne wsndy platí. Válet baec regula maxime
ap*d rasticos. J. BK

**) Nulla regata est sine exeeptione.

M

FkiUmmikeš. Blmkmstmm.

Jemu. Um a jen jm praMMaina, dativi casus, jedno
jako drahé. Ale nenáš jich uiíwati (187) jednostejně; neb w
jejich uiíwání rozdíl welikr brti má, tikat nesedili ti, kte-
říž knihy České skládali, 'jednoho jako drahého užíwajíce
jednostejně. A protož wh, ie to prononm jen dwojím
obyčejem aiíwatí se má. Jednán, když ukazuješ na wéc pří-
tomná. Jako kdyzby otázko někdo učinil k tobě, řka: Koma
dáž swů dceru? ukázalby na Jana přítomného a řeklby :
Jemu. A tak jemn wždycky jest pronomea demonstrátorům a
jinak ho nžíwati nesluší. Drahé, kdy i bez ukazowáni připomí-
náš tu wěc, o které mlnwís, a tak slowe pronomen rela-
thum, a míwá uždy na konci litera %> a na počátku orací
wždy se postawuje. Exempl : Cui omneš prophetae testimonhun
perhibent, Jemni wšickni proroci swědectwi wydáwají, totiž
Krista, neb o něm tu swaty Petr mluwí.

Mu. Mu pronomen wždycky relathum jest; neb připo-
míná a opakuje tu wěc, o kteréž se mluwL Exempl: Dedh
Oli nomen, quod est super omne nomen, Dal mu jméno, jenž
jest nad každé jméno, t. Jexusowi; neb o něm tu swatýPawel
mluwí. A protož neríkaj : Dal jemu jméno ; neb apoštol ( 188) neo-
kusuje tu na Jezusa, ale mluwí o něm, připomínaje h o. -

Nezlá jest ta regula o těch dwau sloweich mu a jemu;
ale excepcí potřebuje welmL Pediculosi grammatici do regulí
příliš ženou. Enphonia (t j. slušnost a zpusobuost, při kteréž
mnoho může zwyk) šetřena má brti pilněji, nežli regule.
Někteří pro šetřeni regule té hiulcam reddiderant orationem.
Příklad toho w oné písni : A budeme mu milL *) Lépeby
bylo říci: A budem jemu milí. Ista enim ingrata collisio
literae m 9 ineptum quiddam sonát Matth. 22. Dicunt ei,
Beneš wy ložil: Rkau mu. propne qnidem, sed inepte.
Lépe a Máze zní, když diŠ: Řkau jemu; bude figura, totiž
demonstrativum pro relatiro. Item Matth 18: A odpustím jemu, lépe
nežliby řekl : Odpustím mu, jako Beneš wy ložil, nechtěw ublížiti
grammatice, quasi pluris faciundae essent regulae a grammatitius

♦) Carissimw F. Gallss D. fi\ni t* rtgiile settit si pKlis; nsmessst-
éeratis ezeeptíoaisss setessariia.

Btahoslaw. P hilomathe t. 97

compositae, quam decora pronunciatio et sonus dulcedoque ora-
tionis. Item Matth. M: Řkauce jemu. Díšli: mu, též bude caco-
phonia, a welmi patrná, a k tomu ještě aniž lze těch dwau
m m dobře (189) a patrně, nad to híadce wyřknauti.

Jejich. Jaký jest rozdíl mezi ho a jeho in numero
singulari, takowý jest také rozdíl mezi jich a jejich in
numero plurali. A w tom též, jako i w onom, ti, kteříž biblí
česky -wykládali , toho neznajíce blaudili a rozdílu mezi jich
a jejich žádného neměli. Ale ty wěz, že jejich jest geni-
tivus pluralis a exponuje se ex pronominibus illorum, illarum,
ipsorum, ipsarum, eorum, earum, a když jest relativum, quo-
rum a quarum. Exempla: Beati pauperes spiritu, quoniam
ipsorum est regnum coelorum, Blahoslaweni chudí duchem, neb

{"ejich jest králowstwí nebeské. Docebat in synagogis eorum,
Jčíwal w školách jejich. Exivit de inanibus eorum, Wyšel z
rukú jejich.

Jich. Jich jest pronomen casus accusativi a exponuje se
ex pronominibus illos, illas, ipsos, ipsas, eos, eas, a (190) když
jest relativum, quos a quatf. Exempl.: Dimittere eos ieiunos
nolo, Rozpustiti jich lačných nechci. Santiíica eos in veritate,
Poswěť jich w prawdě. Aby pak to zřetedlně bylo prokázáno,
ie mezi jich a jejich weliký rozdíl jest, obého toho wedlé
sebe postaweného, jedním neb dwěma důwody to oznámím
takto. Deus eorum defendet illos, Bůh jejich brániti bude jich.
Opera illorum sequuntur illos, Skutkowé jejich následují jich.
Někdy owšem také jich casus genitivi býwá, ale ten geni-
tivus nebýwá possessivus, Neb kdyby se ptal: Čí nětco jest?
k té otázce sluší genitivus possessivus jejich, totiž že tawěc
jest něčí, ut in exemplo: Civitatem illorum succendit, Město
zapálil; čí město? Jejich, totiž těch lidí, kteří králowské
posly zmordowali. — Ale kdež otázka takowá býti nemůže,
tajích casus genitivi jest. Exempl.: Quorum non erat numerus;
neb díšli: Nebylo počtu, otáži tebe: Čího počtu nebjlo?
Díš-li jejich, rozumeti budu, že ty wěci, o kterýchž se tu
mluwí, počtem newládly, poněwadž jejich nebyl. Ale díšli :
Jichžto nebylo počtu, budu rozuměti, že těch wěcí bylo bez
čísla a tak má rozumíno býti. Též: Stetit Jesus in medio
eorum; díš-li: Stál (191) Jesus w prostředku jejich, budu roz-
uměti, že apoštolé měli nějaký prostředek swuj wlastní,
kterýmž wládli; ale díš-li: Stál Jesus w prostřed nich, budu
rozuměli, že apoštolé sami byli tím prostředkem; neb též

98 Phil0m*(h*+ BlthotUw

jest, jakoby řekl; Stál Jezu* mi mnu* a tak má rozumíno
býti. Jakož říkáme: mezi nimi a ne mezi tak také

máš říci : W prostřed meh, ne w prostřed jich ; též : místo
nich, ne místo jich. Neb takowá slowa habent vhn praepo-
sitionum , a wí&, že pranomin*^ quando cwtíruuiiiur mm
praepositionibus, mutant orthographiam. ExempL: Quicredit in
illum, non confundetur, Kdo wěří w něho (ne w ho), nebude
zahanben etc. Item také wědědi máš že Uloruro * Ulaním,
ipsorum, ipsarum» eorum* eanmi, <pi#rum,. quammmáš expono-
wati z nich, ne jejich, když při nich býwá u*um, due»tres etc.
nemo, nuHus* alter, alius* sqIus, uIXuéu uter, qui* at qui cum
compositis, quot, tot* quotua, aneb** mulli, patici* ptures, sin-
guli, omneš, par, nihil et superlativu* graduj a cožby k tomu
wíce podobného bylo, Exempla položím dwě neb Iři, ostatku
rozuměj. Uni eorum di^Ut , Jednomu z tich. řekl Quidam
eorum niuripuraverunt, Neteří Q9Š)- z nich reptali SinguTos.
illorum hortabatur, Jednoto každého z nich napcminaL, A zas*
se wěz, že dwé, tré, Čtwero, item: pět, &eat, sodm ete»
kolik, tolik cum compositis, quando non construuntur cum.
genitivis praedictis, a přidáwá-li sek nim jich, tehdy jich bu-
de casus genitivi, non possessrci. Exempla položím £wě neb
tři, ostatku rozuměj.: Erunt dno in earuem unam* Bttde> jidh>
dwé za jedna tělu. *) Enml qwnquje ía doma um diviai*
Bude jich pět w domft jednou vo^děSLených. Nadto pjidstaá
se také jic h. prononten takowym ajusohem k «tow$m t$j£to;
málo, maličko, »én&, nejméně, mm ho, wíw, n^wícfíik
říkáme: Málo jich bylo na kázání, afie mjwio jktk bj^Lo
w kjrómé.

TéŽ rozdíl mezi ho a jej dobrý- jest: a tak* takém**
zi těmi stowci mu a jemu. W$'& iiaíezám,, že staří t
znamenití wsží někdy toho. uříwali jpánv* místa druhého,
jako w oné písni zpíwáme, „Aby jej lidé. znali** ařhy přwteft
lépe bylo , rozdíl ten zachowáwatí: nempe ho aí personaat
ut peirtineret, jej ad anwpata vel inaniinata; afe tet se to
newšudy trefí (193^ €> tom pak. sípwci ; j^chr d^bře Wfí
míuwí, rozdíl mezi j ich a j ejich* ukazuje. AI* tu, ckyba
jest, že to stowo jich prawí casus aceusativi, ano jése aBPa-

*) Iiepe Hoi: Bnfe jfea 4wé w jeda© této, meb jedno této. Moklb*
říci: Bodán dwa, jedoo' tělo, sad projat sexiiHí n«welinj< jest
případně > ad to stowo dwa míní se n* dwa cfoweky , mmie
a íwmw

Biahoětati). Pktiorttítthes. 99

tivi casus. Kterýž (ať jeho síowy, snad již mnohým obwyk-
lými, dím) ač se exptffctfje ů latinského éos, quod est accu-
satívi casus, wšak proto není accusativus, ale ablativus, jakož
napřed Je nominitus quibusdám satis prolixe dixi. Než když
dí& tatíně * Misit eos in vineam, Postál jé na winnici, tuť wtastně
accusatirus latinský w Český accrisativum se obrátit. Jiné
pak jesť, kdyby řekl : Vócavit eés, powótát neb žawolat jich.
DíŠ-li : zawoíař jé, commisišti latinisnltim et germanismům, po-
hlaweks dat grammatice a wtastnóstí Čéské.

Regula de neutro plurali.

Přonomina neutra pluralia absque substantivis p ošita, jako:
haec, ea, quae et similia pěkněji se expónují singulariťer bez
wěcí než-li píurálifer š wěčmi. Ěiéihpl. : Haec fócúťůfr sum
vótás", To mluwif sérti ^ém, ne ť Tyta wěci ifcluwil sem w*m.
Introferentes ea, quae non licet, Wnášejíce tam to,- což ne-
slušelo, ne: Ty wěci, kteréž neslušely (194). Reddite, quae
šunt Caesaris Caesari et quae sunt Dei Deo, Dajte, což jest
efeařoWo*), eišaři a*eoé jest Božího, Bohu, ne: Které \frěci ááft
císařowy atd. Quaecunque scripta sunt, lépe díš: Čožkoli
psáno jest^ átetfbjr }eÉť: Kťéťékólř wěčí pfinf sáti ete.

RegalW de neotpo pktrali jest prawá, příktád toliko při-
wetfený j%st nedobře pófctaXvén, snad n^dt) patřením, narii qnan-
do$ne bonus dormitať ňomerus. ífaéc locutus stim vodíš, To
mtuwit áemwám. Videtur hic inesse demonstratio. Protož íépe
takto wytoží&r Ttftc ihttefrit sem wám, totiž, foto, co ste nyní
slyšeli. A wšak někdy éupbonia i toho dopauštř, aby se i
proti té regúíf WýktáiJářo. Ut i Třýťo Wěti maje sobě před-
ložené pomniž, aby etc. flabet haéc phrasis suo loco posiťa mul-
tum gravitatis ac no#aiiui gratiae. Ěxei^la inde in nostra
novi testament! versione.

•) Prttstf wytožili: ciWowého; lne*ta urftatio. J. Bl.

100

Philomathes. Blahoslav.

Regula de diphthongo.

Jakož napřed de nomine powědíno, o tom diphtoňgu au,
též tuto máš rozuměti, že když accusativus casus má swú
(195) terminací na tf, tedy ablativus má se skonati na otf»
To jest, když sau accusativi casus pronomina tato: mú, twu,
swú, onu, kterú, jakú, mnu, tebú, sebú *), tehdy ablativi ca-
sus per diphthongon mluwiti a psáti se mají, takto : mau, tw au,
swau, onau, kterau, jakau, mnau, tebau, sebau. Exemplum
primi: Faciam omnem voluntatem tuam, Učiním všecku wůli
twú, hle tu máš accusativum. Exempl. secundi: Mea hoc ge-
stům est voluntate, To se stalo mau wůlí, hle tu máš ab-
lativum.

Naposledy. Regula tato de diphtongo, meo iudicio, non
est ferenda. Jak jest škodné řeči České zachowáwaní jí, již
napřed (ubi de eadem regula in nominibus actum est) o tom
napsat sem.

Třetí stránka Etymologí jest (Jakž Lati-
níci řikaji) de Verbis (196).

Nota prim o. Těch slow užíwati máme, kteráž sau
nyní w Českém jazyku nejzwyklejší. Neb sluší mluwiti i
psáti ne wedlé obyčeje átarobylého, ale wedlé obyčeje zwyk-
losti, kterýž nyní nejwíce mezi lidmi běží: a to, jest-li oby-
čej dobrý; neb zlého následowati nemáme. To proto pra-
wím, neb sau mnohá slowa té ještě wetché češtiny hrubá,
jimiž se mnozí bez potřeby zanepražňují, tak w psaní, jako i
w mluwení, A sau ta, kteráž se skonáwají, na

še 1 / bíše, diše, mějíše

sta / i řeklasta, mluwilasta, mlčelasta

chu ( . i 1 stáchu, posmíwáchu, přimluwáchu

ch / J jjidech, dach, wzach

ma i I děma, poďma, seďma

ta j \ děta, poďta, seďta.

K tomu také i bychom a wece,

*) Nezle po Strážničku mluwí a píše, jakoNemoi po Švveycarsku; uiobt
s tím pomlčeti. J. B.

Philomathes. Blahoslav. 101

Lépeby jistě bylo, aby ta a takowá slowa wšelijaká z
Českého jazyku do konce wypadla a jiná místo těch w oby-
čej uwedena byla. Neb slušně a práwě můžeš říci: (197)

bíše, byl, byla, bylo, secundum generis convenientiam.

řeklasta, řekli

stáchu, stáli

jidech, šel, šla, šlo, secundum generis convenientiam.

jděma, jděme

jděta, jděte

bychom bylisme

wece řekl, řekla, řeklo.

Užíwati síow těch welí, kteráž sau nejobecnější tem,
před nimiž nebo jimž se mtuwí a píše; tof mi se dobře líbí,
ale úmysl, kterýž potom příklady níže položenými wyswětlií,
nemůže mi se dobře líbiti. Nebo ač prawé jest, že obwyktá
stowa brána býti mají, jakýmžby také lidé rozuměli mohli,
ano jakýmž již při wykli —jakož se dí 9 observandum esse, quid
approbet usus, quem penes arbitrium est et vis et norma lo-
quendi — awšak také přitom potřebí saudu zdrawého. Nebo
jakožť se nejednostejně wšechněm jedna a táž wěc líbí (198),
ale jedni to, jiní jiné libují, pro diversitate naturarum et oc-
casionum, i takž také jedni toto, jiní onono za dobré a uži-
tečné saudí. Ano Philomathes ta slowa sobě libuje, jichž se
wůbec od leckohos užíwá, aneb užíwati začalo, jiná, kterýchž
předkowé náši užíwati obyčej míwali, zamítaje, ješto ne při
wšem tom chwalifebně činí.

Wšecka sJowa dualis numeri i s těmi wšemi termina-
cími wywrci usiluje, naz/waje to wetchau češtinau, aprawě,
žeby lépe bylo , aby ta slowa a jim podobná dokonce z če-
štiny byla wywržena. Bylby téměř ten Philomathes, máto
přičíně, podobný těm Wlachům, kteříž latinu majíce za sta-
rau wetchau wlaštinu, i rádiby swau nynější nowau wlaštinu
do kolejí některých uwedli atd. Ale aby to kteří jiní náro-
dowé zchwalowali, nikdy jsem neslyšet, krom& kolikosi
zwláštních Poláků. — Ač pak nestuší, toho wšeho, což jest

192

Blahoslav.

již wyšlo z zwyku, zasse jako nějak/m násilím w uží-
wání uwoditi, a zwláště, když jest co nezpůsobného. Jako
kdyby kdo chtěl zasse užíwati oněch starých stow (199) : hodo-
kwas, hodokwašené, t. lidé na swadbě kwasící, neb hodující,
a neb hodowníci. Item ješitenstwí, podčeší, Jopotowé, pr\ro-
spí, na prwici. A tolikéž se míní na ty způsoby mluwení
staré, jako : na swých swatých plecech noséše. Item : Jinochu
kazujif, aby wstal. M. Jan Hus píše: aby wěrné síauhy =
wěrní služebníci, accusativus pro nominative. Třebalis staří
říkali, my místo toho říkáme třebas, třebasL Item: To wSe-
cko mentíš, totiž klamáš. Item : W tu hodinu na zemi buše
a rozraziw se ihned zdeše. Item : Mrawitě se jmějíše a bez
maza bíše, t, j. ctnostně se a šlechetně chowal, ano hned
byl bez poškwrny. Item: W staročeských psaných na par-
gaméně Žákoních některých nalezl sem psáno: Přímíuwa w
prwní kanoniku*) sw. Petra. Item: Přímíuwa sw. Jeronýma
w druhau epištolu řeholní sw. Petra.

Takowých slow a nespůsobných mluwení neslušít
owšem zase křísiti, léčby kdo nesmyslný smích swáleti chtěl.
Wšak proto také nesluší, ačby čeho kde ještě dobře a wlastně
užíwati zwyk dopauštěl, toho lehce zamítati. Nebby to bylo
Český jazyk chuditi, to jest, jemu jeho wlastností i ozdob ují-
mati, o čemž sem již napřed nemálo napsal, Čehož tuto znowu
(200) připomínali newidí mi se potřebné. Toliko toto dím:
Newím, takli jest Philomathes pro swau prostost nespatřil
toho, jaký jest rozdíl inter duálem et plurálem numerům, quod
ad voces vel earum significationes et terminatiopes, čiji jest
tak hned wším tím bez rozsauzení, jako zamhai*řenýma
očima k tomu přiklopotaw, o zem dat. Ano jest jnitá pa-
mátka té staročeskosti, t. j. staročeského mluwení, Jutyž je&tě
weliká buď w lidech prostost, buď sprostnost a upřímost
byla. Jakož staří Latiníci Řeckých i Židowských &toyr w
pěwích obecných i jinde, jako: AHeluia, Kyrieleison, a staří

*) Staří kanón aneb regále tvykládali : Řehola.

Blakotl**. <Pkt1*m*tkes. fM

ČechoWě též i těch i jiných, jako i publikán, Farisej etc. nechiwali :
tak také i nei&mío byli přfcilkowé wiíi starých stow českých
pro milostnau památku etc&w, kteříž také Pánu Bohu síauží-
wali 6a času té prostosti. Jfekož i tfr Kanciónfehi weíikém prw-
nějžím i *yíA t tiowfc fcpraweném těch sřotr starých některých
předete necháno jest: tiy , stáSe, bok, ťťťcre noze obě, oči w
síaupě již stojíta K. 1$. — A což i «ám kněz Beneš, zdaliž
Fďomáta swého nezahanbíí? Leč ho nepamětí wymřuwíme
(C01). Mátoh. 7. ^otofeií, aby jich nepo&lapali nohama swýma,
mohí říci: noliami sw^ifti> — i * nohama jej etc. i s nohami
je etc. Nýbrž Matťh. 20 : A hle dwa slepá atd. Tu práwě
troftchsfti čfešti«au dosadil, ješt© sic daleko lépe na tom místě
bylo říci: dwa alqpd &ed defttít bond et pio alioquin viro
mdicium autwtm in nostrii lingua. — - Takž i ono místo \ryJo-
eifi někteří staří: Dwa fctewěky wstupowatasta do chrámu,
jeden wyfožtf, dwé lidí, ale lépé: dwa muži.

Jětt u mu.

Ta slowa fcbytečně, bez potřebí (až k oškliwosti i tesk-
nosti Čtení i slyšení) do biblí sázeli, na mnohých a téměř bez
čísl* místech, ti kteříž nám Českéu biblí wytiskli. Ješto těch
slow jen tu užíwati mátne, kdež jest jich býti potřebí, jako:
Usřímfet ho tak, jak jest. A Bůh láska jest. Item: Slepit sau
a wudce slepých. A; Powoláwá těch, kteří nejsau, jako těch,
kteří sau (202). — Ale kdež těch slow není potřebí, jako pá-
tého kola u wozit, t. když bez nich jazyk dobře se weze a
rozum Bezpečně sedí, tiiť býti nemají. A protož neříkaj : pr-
šel jest déšť, a tekly sau řeky, aniž říkají Mluwil jest němý,
i diwili sau se zásttipowé. Neříkaj také: Stalo se jest, když
sau šli. Neb ta slowa jest a satt zbytečné tu mluwíi, ale
mluw takto bez tóho barbarismu: Pršel déšť a tekly řeky —
mluwil němý, i diwili AeaástupoWé. Stalo se, když šli. —

Hle coť se zdá, kdyby tu tráwu zbytečnú někdo powy-
plel, očby biblí skrownější byla*)? Staneť se (budeli Bůh rá-
čiti) někdy. — Ale mohlby tuto někdo říci: Poněwadž říkáme

*) Ba tímby znamenitě přispořit impressorum. J. Bl,

104

Philomathe $

in numero singulár! eť persona prima : Já sem slyšel a efc
persona secunda: ty's slyšel, pročbych také neřekl ex persona
tertia, on jest slyšel? A poněwadž také říkáme in numero
plurali ex personis přimis: my sme slyšeli a ex personis se*
cundis : wy ste slyšeli , pročbych také neřekl ex* personis těr-
tiis: Oni sau slyšeli? — Wěděti máš, že těch slow jest a sau
s jinými slowy tertiae (203) personae spojowati nemáme z této
příčiny. Quia omne verbum indicativum praeteriti temporis w
Českém jazyku samo od sebe třetí osobu, neb in plurali třetí
osoby wyprawuje. Neb Český jazyk nemá swé wlastní termi-
nací na každau obwlášt osobu, jako jazyk latinský, ale má
jednostejná terminací in numero singulari, a in numero plurali
také jednostejná. Exemplum primi : Audiebam, audiebas, audie-
bat, audiebamus, audiebatis, audiebant; audivi, audivisti, audi-
vit, audivimus, audivistis, audiverunť. Exempl. secundi : Slýchal,
slýchal; slýchal, slýchali, slýchali, slýchali; slyšel, slyšel, slyšel,
slyšeli, slyšeli, slyšeli. — A protož musíš k terminací, kteráž
sama od sebe jest tertiae personae, přidati: sem neb s, neb
sme, neb ste. Přidášli sem a díšli : Slýchal sem , neb slyšel
sem, jižť bude z toho obého jedno slowo primae personae,
numeri singularis. Díš-li: Slýchals neb slyšels, budeš míti
verbum personae secundae, numeri singularis. Díš-li : Slýchali
sme, neb slyšeli sme, bude z toho verbum primae personae,
numeri pluralis. Díš-li: Slýchali ste, neb slyšeli ste (201),
budeš míti verbum personae secundae numeri pluralis. Ale přidáš-li
jest k tomu slowu slýchal neb slyšel, a přidáš-li sau k slowu
slýchali neb slyšeli, přidáš osobu třetí k osobě třetí, á osoby
třetí k osobám třetím, a to bude zbytečně a bez potřebí. Neb
tato slowa slýchal, slyšel, slýchali, slyšeli, sama od sebe sou
tertiae personae, a protož tertia persona nemá b^ti k nim od-
jinud přidána, jako pro osoby přwní a druhé pridati se musí.

Také tuto znamenaj. Kteříž Česká biblí wykládali i ti-
skli, k oznámení verbi indicativi, praeteriti temporis, singularis
numeri, secundae personae, mnohokrát kladli to verbum: si;
ješto pro ukrácení (jakož Česká řeč tomu chce, a tak se
mluwí) místo toho wždycky jednostejně měli jen š malé na
konci toho slowa přidáwati, jako: zawrhls*) řeči mé, ne za-
wrhl si. Též : Et voluisti, A nechtěls, ne nechtěl sL Také
to s k oznámení verbi secundae personae w České řeči někdy
cum nomine zadu stojí, jako : Bonitatem fecisti cum servo tuo,
Dobrotus učinil s služebníkem s wým. Někdy cum pronomine, jako

*) At propter enphoniam nikdy musí proti té regali dělané bytí p«r
figurám.

P Mlomathet. Blahotlaw.

10S

(205) Quid fecisti? Cos učinil? Někdy cum adverbio, jako:
Facies ei, sicut fecisti Seon, regi Amorrheorum, Učiníš mu,
jakos učinil Seonowi, králi Amorrejskému. Někdy cum con-
iunctíone, exempl.: Quia vidisti me, Thoma, credidisti, Že'smne
widěl, Tomáši, uwěřils. To slowo si w České řeči se nemá
klásti, než kde se w latině to slowo es per se klade, jako:
Tu es rex Judaeorum? Co si ty král židowský? Též: Vere
tu ex illis es, W prawdě ty z nich si. Exceptio in verbis
deponentibus et neutropassivis. Ač se při těch w latině es
zjewně klade, wšak že w České řeči habent activam termi-
nationem, toliko s zadu se přidáwá, jako: Locutus es ad cor
ancillae tuae, Mluwils k srdci díwky swé. Též: Et gavisa
es ex toto affectu super terram Israěl, A radowalas se wší
žádostí nad zemí Izrahelskú. (Inerudita versio J. Bl.)

O těch síowcích j est as au dobře mtu wí, což sluší, aby
s bedliwym saudem byJo přečteno. Toto dwé wšak widí mi
se k tomu velut quasdam (206) exceptiones přidati. I. W řeči
České na některých místech to slowo jedno neb druhé pro
quadam expletiva particula se klade, bez níž se zdá řeč býti
jakás neplná a nehladká. Jako když díš: Jižť sau práwě
zlí časowé přišli na swět. Item : Jižť sau nás se wšech stran
nepřátelé naší ssaužili atd. Tu wy wržeš-Ii to slowce sau, nepěk-
nau a jako neceíau jakaus sentencí učiníš, jakoby sedlák mlu-
wit; manebit adhuc auditor velut suspensus, teque aliquid plus
dicturum putabit. II. Též to slowo si, kdyby toliko mělo wždy-
cky bytí verbum substantivum, a jindy nikdy se neklásti, na
některých místech nemalá ujma nebo překážka plnosti hta-
holu stalaby se. Addit enim quibusdam in locis quiddam maie-
statis. Jako když díš : Jakos učinil Seonowi králi, jaks werš-
tatně zní, ale když díš: Jako si učinil Seonowi králi, pleno
et veluti rotundo ore dictum esse videtur. Item: Mluwils k
srdci atd. pěkněji díš: Mluwil si k srdci, prostranněji daleko
a způsobněji zní. Nebo tolik liter, jenž consonantes síowau,
(207) když wyříkati chceš slušně a srozumitedlně, jakaus ne-
prostrannost a drsnatost we rtech prokážeš, orationis filum hor-
ridiorem efficies , ac velut hiulcam orationem. Jako též
nazpět, kdyby měl říci: Radowalo si se, jakásby colliaio ne-

106 Bi*h*slam. Phiiemathes,

slušná byla, t. sypění nezpůsobné; lépe tu diš: Zrado wahťs
se. — A protož také se musí šetMti jazyka wiastnosti, aby*
chom nezawrhli aneb nezšeredili ozdobnosti , ale při obo-
jím bedlivvě šetřili náležité slušnosti. Nechat i některých dosti
znamenitých písařů w obyčeje dotknu. Zdá se jim, kdyžkoH
to síowo Jsem, Jest etc. substantivum verbum est, že přidá-
wána bytí má litera j jako příklad : Jižt jsau práwě zlí řa-
so wé. A na odpor: Učiniř si mifosrdenstwí. — NezJá jest to
re gule: wšak když tuto wýminku přidáš, že někdy euphoniae
gratia musí buď odjato, buď přidáno býti /, jako hned i w
tom příkíadu prwním: Jižť sau zlí časowé, přidáš-liy, dlffi-
cilis erit pronunciatio, anebo ji marně přidáš, poněwadž jí ex-
primere non potes (208)«

De praeterito imperfecto 9 perfecto, et plusquamperfecto.

Poněwadž jiná sau slowa temporis praeteriti imperfecti,
a jiná temporis perfecti, a jiná plusquamperfecti , tak že se
dělí od sebe netoliko terminatione, ale i significatione. Neb
jiné jest říci: Přicházeli, a jiné přišli, a jiné byli pHšlL Exempl.
primi: Veniebant de cuncto populo ad audiendam sapientiam
Salomonis, Přicházeli ze wšeho lidu, aby slyšeli múdrost Šalo-
múnowu. Exempl. secundi: Venerunt in sanctam civitfttem,
Přišli do swatého města. Exempl. tertii: Qui circa undeci-
mam horám venerant, acceperunt singuli denarium, Kteříž
při hodině jedenácté byli přišli, wzali jeden každý po groši. —
Wšak znaj, že latinský jazyk jednoho jako druhého častokrát
užíwá. Exempl.: Diligebat Jesus Martham, klade se tu dili-
gebat za dilexit; neb říkáme : Milowal (ne milowáwal)
Jesus Marthu. Někde pak práwě, jakž má býti. Exempl. : Sic
Deus dilexit mundum, ut lilium suum (209) unigenitum daret,
Tak Bfih milowal swět, že syna swého jednorozeného dal.
Též: Stabat Jesus secus stagnum, klade se stabat za stetit;
neb říkáme; Stál (ne stáwal) Jezus podlé jezera. Někde
pak práwě, jakž má býti. Exemp.: Jesus stetit in medio eo-
rum, Jezus stál wprostřed nich. Takowá proměna w latinském
jazyku pro jeho okrasu se děje; ale my w našem jazyku swé
w tom wýmluwnosti šetřiti máme, abychom tak mluwili, jak*
má mluweno býti.

Byl, byla, bylo. Byl, byla, bylo dwojím obyčejem

Philom*tke$. BlaAoilaw.

107

se užíwá, jednán, když se postawuje samotně sine additioae
alicuius verbi, a tak míwá swú wlastní sigaifikací. Exempl:
Erat in diebus Herodis regis sacerdos quidam, Byl za dnů
Herodesa krále kněz nějaký. Druhé: Když se přidáwá ad
verbum praeteriti plusqHamperfecti temporis, aby byl rozdíl
mezi praeteritum perfectum a praeteritum plusquamperfec-
tum w Českém jazyku, Exempl: Qui circa undecimam horám
venerant, acceperunt singuli denarium, Kteříž při jedenácté
hodině byli přišli, wzali jeden každý po groši.

Toť hle užitek regule napřed de verbis (210) od Philo-
mathesa položené, jíž zamítá to staré síowo bíše, cum omni-
bus similibus terminationibus veteris formae, kteréž wíastně jest
temporis praeteriti imperfecti etc. Potwrdiw ochuzení w té
wřci jazyka našeho, i hledá toho zboží jinde, ano mu se
trefowati nechce, rozdíl časůw při sJowfch podlé způsobu
latiny na tré rozděliw. Plusquamperfectum poíožií takto:
Přišli byli, to dobře tak; perfectum vero přišli též nezle.
Ale imperfectum přicházeli jest frequentativum (ac deducitur
a verbo přicházím, jehož primitivům jest jdu) podobně jako :
jídali, píjeli, řítali, činíwali etc. Aě také se říká : přichází-
wali; ale to jest již frequentativi plusquamperfectum, jako i
od těch již připomenutých síow od toho píjeli , pijíwáwali,
ěitáwáwali, připhazíwáwali, — Sed haec, quia quandam ru-
sticitatem redolent ac quiddam impolitum sonant, usus ea iam
repudiavit, — Míuwíť tak i ještě někteří naší kazatelé, ale
welmi zřídka; lépe jest tomu wáwání odwyknouti. Kdyby
bylo před lety, wyí ožili bychom: Appropinquabant ad eum,
Přibližowáchu se k němu. Protož exceptiones, kteréž kíade
tu Philomathes, non sunt exceptiones, sed est prorsus forma
frequentativa, quae ad tempus imperfectum non pertinet (211),
nifli quod aliquando mutuari binc nos oportet vocem, qua ute-
remur looo praeteriti imperfecti, jakož tu uěini) Philomátes,
když řekl: Přicházeli, místo toho starého: Přichazíchu, ač i
to není tu wíastní. Nec mihi hoc probatur, ubi dicit : Johan-
nislt Verbum diligebat, positum esse pro dilexit: propriissime
nempe hic pojsitum est tempus praeteritum imperfectum. Causa vel ' .«

108

Blahoslav. Philomaihe*.

ratio, quam proponit, est ridicula, že my prý říkáme: Mifowař
Ježíš Martu, ne Miíowáwaí. Bychom my Čechowé tak neb
onak říkali, řatínaťby od nás regulí newypůjčowala. Item z
toho síowa tu položeného miíowáwal, kteréž on chce míti
praeteriti imperfecti temporis, rozumí se, že nedobře posaudíno
wší té wěci; nedopatřit se toho, že to síowo miřowáwaí jest
frequentativum et apud nos plusguamperfecti temporis atd.
Ačby i to mohío řečeno býti, že tu již in hac mutatione to
síowo přicházeli non freguentiam actus significat seu iteratio-
nem, sed continuationem. Jako actorum 28. 5. Přistupowali
a byli uzdrawowáni. Jako kdyžby řekl: Takéť sem já za
mladých let miíowáwaí, biázníwal, čítáwal, jídáwaJ atd. —
Chtěíli míti praeteritum imperfectum wíastní , tedy měř říci:
Miřowáše (212). Ale nedala mu nezwyklost a báí se wetché
češtiny a potratit i nowau. Takf se přihází někdy i mau-
drým, *že chtíce se pilně vyhnauti- welmi škodné wěci, i chy-
bují se i s užitečnými, ačť se já nepřimíauwám k tomu, aby-
chom měři my nyní užíwati té formy síow, t. bíchu, bíše, mi-
iowáchu atd.

Což zatím prawí o těch síowích ByJ, byía, byJo, tomu ne-
odpírám.

De tertia persona singulari, imperativi módi.

Tertia persona imperativi modi singularis slušně se €X-
ponowati může též jako secunda. Exempl.: Fac cum servo
tuo secundum misericordiam tuam. Jakož tu fac exponuješ
učiň, tak také Faciat vobiscum Deus misericordiam, máš ex-
ponowati faciat učiň. Tak wšudy exponuj, leČby kde ta ex-
positio státi nemohla.

De persona tertia imperativi singularis dobře prawí, wýminku
čině zawírkau, k níž toto přidám: což jest (213) i w mluvení
obecném časté. Kdyby se někdo ptat pána, řka: Máli twůj
služebník jiti tam etc? a onby odpowěděí: Nechažť jde, ješto
ad secundam personam řekiby: Jdi. Někteří pak, wšak ne-
welmi pěkně, užíwali samého toho sJowka ať, přidadauco k

Blahoslav. Philomathes.

němu personae tertiae indicatívum. Jako Regum 3. wiz v bi-
blí Benátské a též i v Pražské wytištěné léta 1557: Pánť
jest; což se dobrého widí před očima jeho, ať učiní, faciat.
Pěknějiby znělo per modům permissivum, ut supra dixi : Nechažť
učiní. — Říkáwá se w obecném mtuwení : Rci mému pacho-
leti, af ke mně přijde; item: Rci mu, nechažť ke mně přijde na
chwíli etc. — Ačby snad někdo mohJ mysliti, že jest to z něm-
činy wzato, t. takowé mtuwení. Ale odkudžkoli půwod má,
dobřeť jest a již zwykié u těch, jenž dobře česky mluwí.

Regula de se.

Jakož k některým slowům ten termín se přidáwáme,
aby ta slowa jasny (214) rozum měla — exempl. : Nolite ti-
mere, omneš miramini, Nebojte se, wšickni se diwíte, kdež
nebojte a diwíte bylaby slowa ničemná, kdyby k nim nepři-
sadil se — : tak zase sau slowa některá, ješto k nim toho ter-
minu s e ne wždy přisaditi sluší. Exemp. : Interrogabant eum
discipuli eius, Otazowali ho učedlníci jeho. Netřeba tu se;
neb bez něho rozum cely jest.

O tonr síowci s e práwě dí, že bez něho mnohých stow
neplný bylby rozum. A i to prawda, že některá slowa,
kdyby mělo při nich státi s e, bylaby zohyžděna. Jako kdyby
řekl: Poklekl se na kolena, směšnéby bylo promluwení. (Ano
sám Philomathes napřed w swé předmluwě zle řekl: Horlím se.
Wiz napřed). A tolikéž kdyby řekl bez něho takto : Poklesl
na ledě. Ale když díš: Poklesl se na ledě, až poklekl na
kolena, tu dobře na obé bude powědímx — Než jsauť pak
některá slowa a phrases, kdež můžeš nebo přidati slowce
to, nebo nechati. Jako při tom přikladu od Philomatha při-
pomenutém: Interrogabant eum discipuli eius , N vfoří to takto
wykládali a dobře iuxta discrimina temporum, podlé*' ^Ssobu
toho času (215): 1 tazáchu ho učedlníci jeho, lépe
bylo řečeno: i otazowáchu; ale lépe také nežli Philomatiifc**
otazuji se a tíži se; jedno jest primitivům a druhé frequentt- x
thrum, čehož Philomathes «nad nesaudil, o černi jest napřed

liO

Blahoélaw. Philomatha.

již nemálo psáno. Při tom pak stowu tázati to slowce se
může byú i nebýti kladeno, ačkoli Philomatbe* jest próti tomtf.
Dobře díš: Otázat se ho, a též: Tázal ho, pročby to či-
nily phrasis theologica usitata. Item: Tázali se bo učedlníci
jeho, otaž se ho. Při čemž i to může býti spatříno. Na
některých místech při jednom a témž slowu nratata persoila
aut tempore, aut modo etc. lépe a slušněji wzní s přidáním
toho slowa, a někdy bez něho. Jako když takto díš: Co
mne tíže&, těž se těch, kteříž saa mne slýchali Ale takowau
rozličnost regulemi chtíti obsáhnouti (exiguae esset utilitatis, la-
boris vero pene infiniti), ačby snad nebylo nemožné, wšak
maličko užitečné a welmi pracné. Wtipného a pilného člo-
wěka zwyk bez regulí to zprawí.

Wěz, že někdy na konci slow přidáwá se 216) litera ť
pro přísnost jistoty té wěci, o kteréž se mkrwí. ExempL:

jít Mozesa*) i proroky, nechť jich poslauchají. — A ta litera
někdy se přidáwá in nominibus. Exempl.: Janť jest jméno
jeho. Někdy in pronominibus. Exempl.: Námf nesluší za-
biti žádného. Někdy adverbiis. Exemp.: Někdyfwpaďnu jednoho
dne w ruce Saulowy. Někdy coniunctioniBnfiU Exetnpl: Meft*
neboť jednoho nenáwiděti bude a druhého mflowatí, NěkAp
pak ta litera ť přidáwá se in fine verborum, a zwuk té litery
zawírá w sobě pronomen tobě , tak že netřeba říci: tobě.
Exempl.: Miťtam tibi hoeiJ|& de gregibua, Pošlíť kozfáfko
z stáda. Babo tibi po<?ului» ex vino cendfio , Dámť nápoj z
wína udělaného **)>. Dedissem tibi décem argenfi siclos et
unum baltheum, Daltbychbyl deset lotů stříbra a jedna opásání.

O liteře ( též dobře mluwí. Hoc tamen vitii inest huic
loco (sicrl fere per totum hune librum) quod emendate seií
erudi' i loquendi praecepta admodum inerudite tradit coenoso
'.aam ac impuro orationis genere. Dí, pro přísnost £217).

*3 Agrestis pronanoUiio. J. B1.

M«li«« (rm««lÍM«( strojmo, ne* 4tlaaéfco, jatí lco»á*iMu#» J, Bl*

Re gula de t\

Přijdeť Pán Bůh muj. Newezmuť

Blahxrslaw. P hiloma the$.

111

jistoty že přidawáiia hýwá litera L Nesrozumitedlně pówé-
děl; lépe mohl a wlastněji říci: Pro wětší jistotu té wěci, L
e. propter vehementiam quandam. Vigorem nempe quendam
verbo adcBt affixura hoc ť Ale o tom nemálo napřed sem
powěděl. Příkladowé , které i sebral o tom ť per ordinem
partium orationis pěkní sau a příhodní. I to prawda, že
někdy ta litera ( přidaná zawírá w sobě pronomen tobě.

fíepula de *.

Slušně a pěkně někdy litera i přidá wá se k slowům
těm, kteráž sm verba imperativ a a deprecativa. Neb zbu-
zuje a silně pobízí, ještoby slowo samo bez té litery ne-
mohlo ani tak silně rozkazowati, ani prošiti., Exempl. primi: Hleď-
tež, ať wás žádný neoklamá. Exemp.. secundi: Dajž jim podlé
skutků jejich. Toho dle při wšech slowích prosících (218)
w Modlitbě Páně k hostiwějšímu uprošení má wšudy % při-
dá**> by ti, jako- Poswetiž se jméno twé. Přijdiž králowstwí
twé. Dějž se wůle twá etc.

Takž podobně o liteře i nezle píše u wyswětlení wlast-
nosti její. Ale totoť jest opět indecorum ac ineruditum, wěc
podlé mého saudu nezpůsobná, aby na některých místech po-
řád žtyrykrát anebo wíc&měfo kladeno byti, jako w Modlitbě
Páně aby řffcal wše s tím * : poswětiž , přijdiž, budiž, dějž,
octyrastift, ojeuwodíž,, zMwiž. Pť íggaw í jest: Co whod (prý),
dobro, mnoho neaUbrawo- KoruiRP&e jednostejným wšecka
kauenitt drahým essdobawána býwi, ale sozMčným* Amant
aheroa Cam^ena^. E^udíte varietas pluritnum delectat. Žád-
ného wýkíadu Českého w tom místě nikdy sem newiděl ta-
kowého, i w těch toho hledaw exemplářích, kteříž i s ná-
kladem i s welikau bedliwostí na pargaméně pěkně psáni
byli, čebói nealu&í málo wážiti (219). Nebo i Erazmus aureum
codicem s jakaua wážooatí a hodné často připomíná. A také
iudicium auiuum rQSpuit baně inunoderatam repetitionem huras
literce quae non tautum rodit aur es, sed horridam et minus
quangi decet grav«m eificit orationem, ul fere omnia affectata

112

Blahoslav. Philomatkss.

ingrata esse solent. Ale někteří tak laskawí časfiw přede-
šlých byli na tu literu £, že jí leckdes užíwali, bez potřeby
i slušnosti. Jako w písních, kdež to slowo bylo: učiň, ne?
směwše syllaby přidati, aby stálo, učiniž, i říkali učiň i,
ut maneret eius dissyllabum: sane egregie inepti erant

Regula de diphthongo: av.

Ten diphtongus au potřebně pro rozumu wyswětlení w
mluwení i w psaní zachowati se má, aby byla differentia inter
numerům singulárem et numerům plurálem in personis, verbo-
rum. Exempl.: Já budu jim za Boha, a oni budau mi za lid.

Diphthongus au, jak jest potřebný, dobře prawí. Nei
co napřed o témž diphtoňgu powěděř, hned téměř s počátku
(220) knížky swé (wypraždňuje užíwání jeho na některých
místech), tohot chwáliti nemohu, o čemž již prwé nemálo
sem napsal.

Est.

Toho slowa est nešetřili wlastně wykladači Zákona, že
quando construitur cum dativo, debet exponi per „habet." Jako:
Ét huic erat soror, nomine Maria, A ta měla sestru, jménem
Marii, neříkaj: a té byla sestra. Též: Duo debitores erant
cuidam creditori, Nějaký wěřitel měl dwa dlužníky. Též:
Argentum et aurum non est mihi, stříbra a zlata nemam. Též,
podlé náprawy Erazmowy: Quid mihi tecum est, mulier. Ženo,
co já mám s tebau činiti. Nihil tibi cum iusto illo, Nic ty ne*
měj činiti s tímto sprawedliwým.

O tom slowu est pěkně píše a naposledy i směšně. Neb
kdoby se nezasmál z rozumných Čechů, kdyby ta slowa sly-
šel: Ženo, co já mám s tebou činiti? Plane ridicula locutio.
Lepšíby a mnohem případnější (221) těm stowůrn místo bylo
w takowé té příhodě, kdyby nějaký dobrý manžet k awé

Blohttlaw. Philomatho*. 113

tbwtnh a netrefoě řekj : Ale mttá žeaa, eož já již je-
#PM *MÍ» « teban dajtv ca aohě jen požiti, ano tě žádná
řfcě napr^witi mmůi m l — Podlé mého sai*k» wSiekni
*řf» PbUoraai, Beneř i CbseU hodni §au pro uwedení takowého
4eřf)&l(>bného těch *low wytoiení, pmpHr hwc tam inerudi-
tam et ineptam phrasin, nemalého přimfciwení. — Qanbatě tak
jaks besedářsky a jako krČemně Zákona Páně řeči formo-
wati, kteréž s welikau wážností, by pak i nebyly rozumíny,
čteny neb alyčápy býú mají. Kdyby, mutata persona, při těch
síowích takto řekl: Qnid mihi cum illo? Co já mám s ním
éínítit mysliíby někdo, Se hned zatím snad díš: uprati*li jej
či zahnati, či do šatlawy déti? Welmiť jest špatně wyrozu-
měl každý z těch tří řeči České. Mně se widí, žeby to lec-
kdos ifcěl snadně spatřili, žehy se na tom místě takto mělo
řfci; Co mi do něho, aneb: ca mi po něm? — Takž i kdyby
k4o říci ohtěi k druhu swému nowelmi příjemnému: Quid
mihi tecum est? Co mi 4a toho? aneb co ini po tobé? (222).

N o l u

Ač noli jest wlaetně nechtěj, wšak když se postawuje
cum verbo infiníthí modi, tehdy se má exponowati za non.
totempl.: Noli timere (Erazmus: Ne metuas) Neboj se. Noli
scribere, Nepiš. Též i numero plurali nolite. Nolite expaves-
oire, Nelekiýte se, — Lépe t*k áib, *e*by řekl : Nechtějte se
báti, neehtěj paéti, nechtěj plakat* , pechtěj se lekatl — Ačby
PPtřebj bylo mnohá verb* neb slowa oznámiti, jichž wyklá-
dačl biblí České newlastně užíwali; ale mám zato, že ti,
kteříž Testament nowý, Erazmem*) naprawený, wyložili, při
něm to oznámí.

Finis de verbo.

To latinská síowo noli dobře tak welí wykládati. Staří
řfotfu íí^chtří t& M& A P ře< í wtfto ÍWta wěkew užíwali

*> VHwfShft fhnufe; lépe tfci: *á Enwm^

8

114

Blahoslav. Philomathe t.

předkowé náši i toho slowa : Neroď, neroďte, i. e. noli, nolite.
Ale nyní již obé to z zwyku wyšioi — Jen ablativus instrument],
jejž tu (223) Filomát položil, totiž Erazmem, není pěkný, ad per*
sonas non quadrat. Dobře díš : Sekerau odťai; ale de dí&:
Skutek ten Kristů swatým Mataušem napsán jest; lépe říci:
od sw. Matauše. O tom jinde wíce.

Čtwrtá stránka Etimologi jest Qáki Lati-
níci řikajQ de Adverbiis Mecum, Tecum,
Nobiscum, Vobiscum.

Ta adverbia dwojím způsobem se exponují, jako i pro-
nomina te, nobis, vobis, jednau takto: Mecum se mnau*
tecum s tebau, nobiscum s námi, vobiscum s wámi. Druhé
takto: Mecum s seban, tecum s sebau, nobiscum 8 sebau, vo-
biscum s sebau. Exempla položím per anthithesin.

Mecum. Vijilate mecum, Bděte se mnau. Arma mea
non tuli mecum, Bráni swé newzal sem s sebau.

Tecum. Ego tecum snm, Já sem s tebau (224). Tolle
tecum de felle piscis, Wezmi s sebau žluč rybu

Nobiscum. Mane nobiscum, Zůstaň a námi Tracte-
mus nobiscum in domo Dei, Rounlauwejme a sebau w donu
Božím. ' t<

Vobiscum. Ego vobiscum sum, Já a w£mi seut-^Pau-
peres semper habetis vobiscum, Chudé widycky máte a sebau.

Objectio. Dišli: Newim, kdy nám expoaowati ta ad-
verbia takto, a kdy onakno, zpraw se tauto regulí:

ReguUu

Quando verbum concordat cum adverbio in persona, tehdy
exponuj ta adverbia každé s nich a sebau; quando vero
verbum discorďat cum adverbio in persona, tehdy exponuj me-
cum ae utnau, tecum a tebau, nobiscum a námi, vobiscum a
wámi. Declaratio primi. Kdjždiš: Arma mea non tuli me-
cum; uon tuli jest verbum primae personae. a meewu adver-
bium jest také primae persoaae, a protož mecum mii tu expo-

Philomathe*. Blahoslav. 115

nowati s sebau, ne semnau. — Declaratio secundi. Když
díš: Vigilate mecum, vigilate jest verbum secundae personae,
ale mecum jest adverbium primae personae, a protož máš ta
exponowatí mecum se mnau, ne s sebau. Jiná exempla roz-
waž sobě též (225).

Secům. Secům jest adverbium tertiae personae, utrius-
que numeri, jako i pronomen sui, a dwojím způsobem se ex-
ponuje. — Neb někdy in áingulari numero secům jest s sebau
a in plurali numero také s sebau; někdy pak in smgulari nu-
mero secům jest s ním neb s ní, secundum generis convenientiam,
a in plurali numero s nimi. Exemplum de numero singulari:
Dives, cum dormierit, nihil secům auferet, Když bohatý usne,
nic s sebau newezme. Fecit duodecim, ut essent secům, Způ-
sobil jich dwanáct, aby byli s ním. — Exemplum de numero
plurali: Non sumserunt oleum secům, Newzali oleje s sebau.
Cum nempe audirent, per sua tormenta bene secům agi, Neb když
uslyšeli, že skrze jejich muky dobře se děje jim. Aby pak
wěděl, kdy máš exponowatí secům s sebau, a kdy s ním neb
s nimi, zpraw se tauto regulí.

Re gula.

Quando hoc adverbium secům cum supposito et apposito
ita coňstruitur, quod de eodem supposito dicitur et non de alio,
tunc secům debet expom s sebau; quando vero secům cum suppo-
sito et (226) apposito ita coňstruitur, quod non de eodem, sed
de alio supposito dicitur , tunc šecum debet exponi s ním, s
nimi. Declaratio primi. Kdyždíš: Dives cum dormierit, nihil
auferet secům; dives jest suppositum, auferet appositum, secům
dicitur de supposito, a protož máš říci: Bohatý, když usne,
nic neodnese s sebau, ne s ním. Declaratio secundi: Když
díš : Fecit duodecim, ut essent secům, duodecim jest supposi-
tum, essent appositum, secům non dicitur de supposito disci-
pmli, sed dé alio, nempe de Jesu; neb Jezus nezpůsobil těch
učedlníků dwanácte, aby oni byli s sebau, totiž sami o sobě
bez něho, ale proto je způsobil, aby byli s ním, totiž, aby se
ho přidrželi a s ním chodili; a protož máš říci: Způsobil jich
dwanácte, aby byli s ním.

Těch regulí jeho nehaním: sau podobné oněm de pro-
nominibus; než zdá se mi, že ona jedna regula, kterauž sem
tam napřed napsat de pronomine, nempe de transitu actionis

116

Blahoslaw. Phtlomathe*.

wšeckoby to zprawiti mohla et prónomi&a et advěrbia. Idem
enim per aliquot regulas hasce dicit, quod per unam haně re-
gulam a me dictum egt (297).

E c e e.

Ecce jest adverbium někdy demonstrativum a někdy ad-
mirativum a wždy se má exponowati: hle. Exempl. primi: Ecce
locus, ubi posuerunt eum, Hle místo, kdež ho jpoložili. Exem-
plura secundi: Ecce virgo concipiet et pariet fihum, Hle panna
počne a porodí syna. A protož zle exponují někteří ecce a\.
Toho slowa ay nemůžeš jinak léně položití, jako w hněwe,
kdyby řekl: Ay, nech mne * pokojem, ay radímť přestaň, což
latině slowe hem.

To adverbium ecce welí do češtiny wykládati tím slow-
cem hle*) náramně nezpůsobně: dosti toho, kdyby i s těmi
swými towaryši nikdy neslýchat jiných Čechůw mluwiti, než
pastewce a hnojokydy, kteříž sobě tam po polích helekají etc.
Čistší krasomluwnosti překladače Nowého Zákona 1 Napsal
Hat. 2: Hle mudrci od wýchodu, hle hwězda, hle anděl elc. Item
Mat. 3: Hle otewřína nebesa. A takž wšudy, kdekoli latině
stálo ecce, on hle položil, zachowaw reguli PMJom^tQ^u
(228), aneb snad půwodem jí byw; kdoť je wi, který se od
kterého učil. Předkowé náši neříká wali: hle místo, hle panna
etc.; ale říká wali: Ay místo, ay panna počne etc; jakž W w
Zákoních neb biblích staročeských na pargaméně psaných
nalézá. Hochowská tě to wěc, na wšelikém místě, kdež stojí
latině ecce česky hle položití, a to ještě w Zákoně Páně,
kterýž ne k tomu wyložen jest do češtiny , aby jej «pb$ U>-
liko pohúnkowé na pastwišti čtli, w něm sobě obyčejné mtu-
wéní majíce, ale wíce k tomu, aby w společném shromáždění
Udí Bohabojících rozličných stawů, t mnohau wážaostí jf&o
nejwyššího císaře a pána wšeho stwoření wíjle práv*
čten byl, a důstojně w uších jejich wznět. A protož předktad-
cům wýmluwností Božích nesluší lecjakých lehkých, krčem-
ných, pastewčích atd. slow užíwati, ale takowých, kteráiby

*) O tom stowu hle jinde wíce.

Blaho$law.

117

rozumným lidem ku pobožné wážaosti a plnému srdcem toho,
co *e mfoiWí, pozorowání slaužila a ne k smíchu, neb k wy-
rážea&se z dobrého způsobu. Ale o tom jinde wíce se píše.
Též pokáraní nemalého (2*29) hoden jest Beneš , že onu řeč
Pána Krista lehkomyslnými slowy wyložil, kterauž Pán s
zwtáštní wážností míuwiti ráčit, když na mnohau bídnost lid-
skau patře, a wida lid mnohý jako owce bez pastýře, učedl-
níkůw horliwě napomenul : Proste (prý) pána žni, aby dělníky
postat na žeň swau. Beneš wyložil: Ať wystrčí dělníky na
žeň, ješto rozumný čtowěk dobře jazykj Český umějící, slyše
to, nematou w títysli swé překážku mítiby mohl, kdyžby mu
sé wí&stni místo toho »í()tva, totiž obwyklé jeho užíwání, w
mysl wraziío. Neb tak to štowo dobřeby sřtáto, a wtastně
w řeči, kdyby něčí ženci šli do krčmy a tam piti, ku práci
jiti nechtíce: hospodář jejich mohtby říci krčmářowu pacholku:
Médie rci krčmářowi, ať ty mé žence wyžene, ať jdau dělat i;
nebudau-lit chtíťi, nechť je předče wystrčí (neb wystrká) po
hJawě z krčmy. I polilediž, jakť se to stowo trefí k tomu
místu? Takliž má otec nebeský služebníky swé odněkud
jáko zahaleče a lenochy nechtiwé wystrčiti hněwiwě, aby,
raajííi jiti ku práci, šli a neprodléwáli již wíce (230) ? Není-
liž to mnohem wětší škoda, takowými nezpůsobnými slowy
(ne samo to jedno stowo míním, ale mnohá jim podobná stowa
i phrases) a nerozumným jich užíwáním Zákon Páně, Pána Krista
a jeho swatých apoštol uw wýmtuwnosti naprzniti? nežliby té
(jakž dí Filómát) wetché češtiny, někdy w slušných místech uží-
wáne bylo, pokládáním anebo zanecháwaním těch stow bíše,
stéše etc. Ale k čemu přijďau lidé, když není řádu, a když
dělá, co kdo chcé, a potom leckdos leckohos následuje? jáko
nékteří, ano mnofeí Beneše a Filomáta následují w tom, w
čemž ue.aásledowán, ale raději naprawowán býtiby měl. Po-
něrwadž poně i sám on Beneš před swau smrtí, toho swého
weyktadu nelibowaw, nemálo w něm naprawowati chtěl; a
i sám sem z jeho aust nemálo o tom slyšel, obšírné s ním o
těch wěcech měw promluwení. Dobrý jistě jeho úmysl byl,
mnohem lepší, nežli některých kakozilfiw, kteříž w tom Be-

118

Blahoslav P hilomat hes.

neše následowati usilují, w čemž on sám sebe štrafowal a napra-
witi úmysl měl *) ; pro kteraužto wěrnost a upřímnost pochwá-
lení jest hoden (231); neb wždy činil a učinil, což mohl*
dobrý w tom příklad na sobě jiným mladším pozůstawiw,
ae kdo jest, ještoby bo čacky nyní následowai.

Etiam.

Etiam někdy jest také a nikdy ano. Exempl. primi: Etiam
tunicam noli prohibere, Také sukně nebraň. Exemplum se-
cundi: Intellexistis haec omnia? Dicunt ei: Etiam. Wyrozu-
měli ste tomu wšemu? Řekli mu: Ano, pane. A protož ne-
máš exponowati etiam owšem; neb quidem na swém místě
jest owšem. Jako : Spiritus quidem promptus est, Duch owšem
hotow jest.

To slowo etiam dobře welí wykládati, aě někdy w če-
štině téměř tak mnoho w sobě zawírá litera i jako etiam,
také. W obecném mluwení díšli: Když's mu koně dat, při-
dejž mu i sedlo, tolikéž jest, jakoby řekl: Pridejž mu také i
sedlo, ač přidáním toho slowa také řeč plnější se činí, et
plenior et 'magis sonora fit oratio; awšak také i takto se
mtuwíwá. — I w tom není welmi křiw Filomát, čehož o
tom slowu quidem napowěděl, že česky má wyloženo by ti
owšem. Ač staří na tom mistě užíwali toho slowa (232) 9 a-
jisté, jako: Duch zajisté hotow jest; usitata et non inele-
gans phrasis jest. Na některých místech pěkně stojí a pří*
slušně to slowo zajisté lépej, nežliby řekl owšem. Jako i
na tom místě Mat. 26. Duch zajisté hotow jest etc. Ale zasse
také na některých místech dobře muže stati owšem. Awšak
jedno i druhé to slowo jinde má swé místo wlastnější, nežli
tu. Utrumque affirmationem significat, proprietas tamen utrius.
que divena est. Dobře díš: Zajisté prawím wám (staří tak

*) Proto sem toho tak široce tato dotekl, že před lety applaasores
kteří et vitia pracceptorum pro vkUitibas imitabantur et defeudekaat

Blahoslav. Philomathes. 119

wykíádali ta slowa: Amen dico vobis) a též dobře dík : Po-
něwadž wětší wěci dáwá 9 owšemť (aneb nadto) w menších
tě neopustí. Také někdy to sÍqwo quidem mohloby i pomi-
nuto býti, a předce řeči České způsob bylby dobrý zachowán.
Jako takto: IUe quidem veniet, sed nihil efficiet, Ont přijde,
ale nic nedowede. A w obecném míuwení někdy i tak to
pěkně wzní: Přijdet on přijde, ale nicf nedowede, ač latině
kdyby to měl powždíti wíastně , jižby musil jiného slowa
užiti, takto : Etiamsi ipse yenturus sit, sive venerit, nihil tameu
efficiet (233).

N o n.

Non jest adverbium negativum a ěesky slowe ne. Exempl.
Non quaero gloriam meam, Nehledám sláwy swé. A tak se
má wždy exponowati, buďto že má při sobě verbum expres-
sům ut supra, aneb subintellectum , jako: Propheta es tu? et
respondit: non. Jsi-li ty prorok? i odpowěděl: Ne, jakoby
řekl: Nejsem. A protož nemáš exponowati non nic (jakž
někteří tak exponowali), neb nihil jest nic. Exempl. : Sine
me nihil potestis facere, Beze mne nic nemůžete učinili.

Non síowce to jakby měío wíastně wyloženo by ti> do-
bře powěděí Filomát, ale w tom opět newelmi dobře udě-
laí, že zákon položil, aby tak a nejinak to slowo wždycky
na wšech místech byío wykíadáno, zhaněw wšecky staré wy-
kíadače, kteříž to síowce non někdy wykíádali ne a někdy
nic' Prorsus iudicio aurium non yalebat bonus ille vir. Ne-
saudií toho, že na některých místech, kdež w íatíně dobře
stojí to síowce non, němuž (234) způsobně státi České síowo
né, zwíáště na těch místech, kde se nic nepřidáwá připoje-
ného k tomu síowu za ním, ale hned wirgulka neb přestáwka
jest. Jako w tom příkladu, kterýž on sám připomenu): Jsi-li
prorok? odpowěděl: Ne, ne wélmi nepřípadně byíoby tu posta-
veno; .podobnější by byl hlahol toho síowce kozímu bečení,
nežli k lidskému míuwení, zwíásť kdyby čtenář drobet pro-

1S9 Btmkisimw.

táhl tm syflahn, jaki we ětení tákmm* Páně ebyfej fm
pospíchali , sxsnaohoby jktf rozdílné bylo od tfdt* ayftab
blábola neee, kterýilo jest zwak kozího wfeaka. Protoi
stan wyttadaci, roznmaí, pehofau a wáiní «K jné atowo
na to místo daE, totii: mic — Jest se team podiwiti, le Ícsé
dobrý ssai FDomát tak ipatně ěe&tiaě wjroznměi. Takowý
zpfisob jest jeho reři, jako tich, kteří se we w« ■sen pro-
stými lidmi zrotfwie a tam wychewáni jsaace, atóstské fofi
zpnsoba i nerouuniji i neobEbaji, a swfij jazyk za prawifio
sobe potoiiw&e, pné k tomsi fbnMwatí z hfsnposti nsilají, s*
zwláštní to majíce mandrosL Nebo zdaliž toho síowa nic
tohoto nynějšího casa se w takowémi zpnsoba neaiíwá,
zwlástě w Praze a w okolních arinteeh? (*35) Kdyi někdo
aěkoho slyie a sřow jeho aissuhi eefe chopili, omyli se a
potom x mflkj zasse promiň wí k torna, jehoi sto wia sJe wy-
rosnměl, tedy oa naprawaje to: Ba aie eie. a píidá k to smi
stow wíce, jm& prwé proneSený smyt iwij připomíná.
E&empliun: A wy ste jii iwiwna sebrali dali? odpowí : Ba
nic (anebo samo nic dí); ji k jinéaw jednaní jiti sum prwé
než potom k wám se dám najiti Item, nailaby se také ně-
která místa, w nichž hned nestnsi toho síowa non tak wy-
Uádati, jako Fflomátes welL Jako kdyi díS: Nonne ha c
est iniuria? wyloií&4i takto: Nelii to jest kHwdi? Kdoť zroznnrf*
co ty prawís; ale wyíoiíSK takto: Zdatii to není křiwdat
aneb: Ale není-fii to knwda? tnf každf Čech dohře wyrozrfaií
twrm stowum i míněni. Pirotoi této PhDontftowj regále na
windy shiSí a náleží zachowáwati. — Widí mi se jcStě při tm
siowci non dotknanti i toho. Jakol w jazyka latinském dnae
negationes facnmt aflSmationem, tak podobně někdy b/wá w
řeěi České; aie zasse na některých místech, Graecornm more,
dnae negatfrae particnlae pertinaciorem negationem faciant. Ptir
klad: Nebylo moiaé, ne, ne; známt ho. Ne ncwim, kdoby
by). Raro tamen ka loquimur; wíce takto: Neboj se* nic
není zíého (236), nic newidi jako slepý, nic nemá jii, aa w&ak
nic není, widii-li? Tohoto neSetřiw mistr Proxenns w Prak-
tice na rok 1559 o zemi České wyprawnje napsat^ No-

lil

bytoty diitfa, žety wší Seťftitfftie teti fcyraa ** ffezmocnií; takto
měl říci: Nattyíoby diwn, kdyby se ten tyran wší říše zmoeniř.

Ut adverbium někdy jest (a to najwíce) aby. Exemplum :
Umět cmenms panes, ut manducent ii? Odkud kaupíme
chlebí, aby jedK tito? Někdy jakž. Exempl.: Ut cessavit
lomili , dfcrit ad Simonem, Jakž přestal mlawiti, řekl k Šimo-
ňowt Někdy jako. Exempl.: Non sunt inventi tates de uni-
vtvÚ8 f *t Daniel, Honanias* Mizahel et Asarias, Nejsau nale-
zeni takowí ze wšech, jako Daniel, Honanias, Mizahel a Aza-
rias. Někdy že. Exempl.: Impleverant ambas navěs, ita ut
mergerentur, Naplnili obě lodi, tak že se potopowaly.

De adverbio ut bene écripsit; quod addain aut vituperem
nou habeo (297).

Utique.

tMtftte ňěkíy jest jistě. Exempl.: Si Deus pater vefiter
mm, dflt£e*etis jntiéfťie me, Dyť Bůh otec wáš byl, jistě byšte
mne milowali. Někdy ano. Exempl.: Creditis, quod hoc pos-
sum facere vobis? Dicunt ei: Utique Domine, Wěříte-li, že mohu
to učiniti wám. Řekli mu: Ano, Pane. Newlastně expono-
wali, kteříž utique o w š em na takowych místech kladli.

Utique česky wykJádá jistě a neb ano. Není zle, ale
tlfté i to aení ale, někdy na některých místech wylo-
žití o^šein. — Ano někdy eleganter exponi potest per cir-
cumíocutionem, jako takto: Diligeretis utique me, si gloriam
mwdi et opes speraretis, Takť jest, miiowalibyste wy mne,
kdybyste se ode mne síáwy swěta a zboží nadáli etc. — Že on
dí : nawlastně prý exponowaíi atd. není křiw; ale sluší wě-
dětí toto, že jakž wJastnosti tak také slušnosti a ozdobnosd

122 Blahoslav. Philotyatke*.

w řeči Setřeno bjti má; nebo kdyby samé wtastnosti wšudy
šetříno bytí mělo, přílišná jazyku (jakž Českému C*38) tak i
jiným) ujma státi by se musila.

N onne.

To adverbium otázky nontoe, L zdaliž pro coniunctione
expletiva tamen wykladači w biblí mylné wykládali, jakó:
Nonne publicani hoc faciunt? Zdaliž toho celní neb mýtní
nečiní? Ne, wšak též mýtní činí. Opět: Nonne stultam fecit
Deus sapientiam mundi huius? Zdaliž blázniwé neučinil Bab
maudrosti swěta tohoto?

Nonne dobře wytožil zdaliž. W tom wšak že wy-
ktadačům biblí myJku připisuje , sám se mýlí, nerozuměje, že
schémata orationis mohau se měniti, totiž z způsobu otazují-
cího že může snadně a někdy i bez škody prostý potwrzující
učiněn býti. — Jako takto , když díš : Zdaliž neučinit Bůh
btázniwé maudrosti swěta? Tolikéž díš, proměně způsob:
Wšak učinil Bůh blázniwau maudrost toho swěta. Utrum-
que est affirmativuin, ač jeden jest pěknější způsob, nežli druhy
jakoby jeden kůň prostě osedlat, a na druhý kůň dat sedlo
s pochwami (239).

Tuncy tehdy y teda, neb tedy.

Mezi tehdy a teda neb tedy mnozí rozdílu nemají. Ale
ty wěz, že tehdy jest adverbium temporis latině tunc, a ozna-
muje ten čas, w kterémž se nětco stalo, aneb má státi. Neb
když díš tehdy, jest rowně též, jakoby řekl : toho času. Exempl. :
Filius hominis venturus est in gloria Patris sui cum angelis
ftuis* et tunc reddet unicuique secundum opus ejus, Syn člo-
wěka přijití má w sláwě otce swého s angely swými, a teh-
dyt odplatí jednomu každému wedlé skutku jeho. Tehdy,
rozuměj toho času, když přijde Kristus, Též: Cum exálta-
veritis filium hominis, tunc čognoscetis, quod ego sim, Když

Philomathes. Blahoslav.

123

poweyšíte Syna člowěka, tehdy poznáte, že já sem. Tehdy,
t. j. toho času poznáte, když poweyšíte. A to ještě swětleji
se ukazuje, když wedlé tunc stáwá mine. Exempl.: Bene
mihi erat tunc magis quam nunc, Dobře mi bylo tehdy wíce
než nyní. Ale teda neb tedy jest coniunctio potestatis ratio-
nalis, illativa, consequentiae; latině slowe ergo. Neb (240)
přináší to, coby mělo wyjíti z něčeho. Exempl. : fíuid ergo
baptizas, si tu non es Christus? Proč teda křtíš, poněwadž ty
nejsi Kristus? Hle z těch slow: Poněwadž ty nejsi Kristus,
wyšlo (jakožto z hodné příčiny) slowo to: proč křtíš, kte-
réžto slowo přinesla slušně ta coniunctio teda. Též: Reddite
ergo, quae sunt caesaris, caesari, et quae šunt Dei, Deo. Když
Židé Pánu Kristu ukázali groš a powěděli, že na něm obraz
císařuw jest, i odpowěděl jim k tomu Jesus : Dajtež tedy, což
jest císařowo, císaři, a což jest Božího, Bohu.

O těch síowích tedy a tehdy, ač dobře míuwí, wšak
přidati toto mi se widí k tomu. I. Že to síowo když jest ad-
verbium temporis, má míti h w prostředku, takto : Tehdyť uzří
Syna člowěka = w ten čas uzříť* Když pak jest coniunctio,
má kladeno byti bez A, takto : Dejtež tedy, což jest císařowa,
císaři etc. II. Že to síowp teda zawrženo b^ti má, neb
jest zkažené ; dosti na těch předních dwau jest, tedy a tehdy
Toho sfoM a teda neužíwají «p sedíáci, aneb jiní jim po-
dobní (241).

Pátá stránka Etymologi jest (jak Latiníci
říkají) de Parlicipio.

v

De parlicipio praesentis teii9$orÍ8.

Participium praesentis w latině jednostejná má terminací,
neb se wždy skonáwá na ns 9 jako amans, doX® n8 ' legens ;
ale w Českém jazyku jeho terminatio jest rozličnálVjíeb někdy
se skonáwá na a, jako řka, někdy na d 9 jako přišed, někdy
na e 9 jako sedě, někdy na to, jako wstaw a takowá^^'^
terminací jen mužskému pohlawí náleží, ženskému riVP 8 ^ 1 '
než i, jako řkúci, přišedši, seděci, wstawši. Exeinpla polo^ im
per antithesiu.

lSi Philomathe*. Blahoslav.

Řka: Docebat eos dicens, Učil je řka.
Řkúci: Misit ad eum uxor eius dicens, Poslala k néttu
jeho manželka řkúci.

Přišed: Veniens in patriam suam docebat, Přišed do
wlasti swé učil (242).

Přišedši: Veniens ad virům dixit eí, Přišedši k maži
řekla mu.

Sedě: Sedens docebat eos, Sedě užil je.

Seděci: Quae etiam sedens secus pedes Domini audie*
bat verba illius , Kteráž také seděci u noh Páně poslauchata
slowa jeho.

Wstaw: Surgens Petrns cucurrit, Wstaw Petr běžel.

Wstawši: Concepit mulier et surgens abiit, Počala
žena, a wstawši odešla.

Nota. A wěděti máš, že tu terminací má genus foemi-
niniim in omnibus casibus singularibus. In plurali numero mu-
žům a ženám jest terminatio jednostejná, kromě toho, že muži
mají in accusativo e, ale ženy mají i.

Quae dixit de expositione parjrifclpii praesentis temporis,
quod terminátor in ns, bona sun|^ Ea vero, quae pauca dixit
de terminationibus casuum in payticrpio, melius <Kscerentur ex in-
tegris formis declinationum. — Nechžť doložím přitom tohoto,
že ta některá participia na ns, jako videns, docens etc. dwo-
jím způsobem mohau bytí wykíadána (243). Někdy takto:
Videns wida, docens uče,, ascendens wstupuje. A někdy takto :
Videns, widěw, docens, učiw, ascendens wstaupiw. Rozdíí pak
mezi těmi síowy wstfmpiw a wstaupě jest ten, že ta participia
wstaupě, uče, wida 5/ jiná k nim podobná sau temporis praesentis,
ale wstaupiw, u&iw, widěw a jiná takowáž praeterki temporis
sau. Awtomf^est bohatší jazyk Česky, nežli latinský. K čemuž
příleží i t<v, že opět ta oboje participia mohau dwojnásobné
wykladáťna bjti, iuxta discrimen sexus. Nebo můžeš a máš
říci : Ona wstaupěci anebo wstaupiwši, on wstaupě neb wstau-
pi?5/. Než žeť w tom mnozí z Čechů a owšem z Mor&wcfi
biaudí, až i ti, kteříž se sobě umělí býti zdadí, domffíwajíee

Blahoslav*. Philomathes

1»5

se, že jednostejně tauto regulí při wšech těch participiích se
zprawí, t. že mohau říci swrhew, wywedew, anebo jakž ně-
kteří křepčiti chtí, wztáhw, wywedw, inepta paragoge, daleko
lépe tu sluší apocope, totiž říci '• wztah, wywed, sněd, o čemž
jinde wíce se powí.

De participia in ru&

Participium, které se skonáwá in rus, ra, rum (jako fac-
turus, foctura, facturum) nemůže ,se exponowati jinak slušně než
($44) circumlocutive, skrze to slowo: Debeo, debes, debet, etc mám,
máš, má etc, Exempl.: Quae facturus est Deus, ostendit, Co
má Bůh učiniti, okázal, ne: Co Bůh učiní. Ipse (sciebat,
quid esset facturus, On wěděl, coby měl učiniti, ne: co
učiní.

Participia in rus netoliko se mohau exponowati (jakž
ra dí) s přidáním toho sJowa má, ale též i s přidáním toho
dowa chce nebo bude. Jako: Co má Bůh učiniti, okázat;
téi dobře díš : Co chce Bůh učiniti, okázat, a též : Co bude Bůh
činiti* okázat. A,wšak ne wšese wšudy trefí, ale někde jedno, jinde
druhé nebo třetí nejpěkněji wzní. Sed haec usus docebit.

De participio in dns.

Též také exponuje se Iq participium, kteréž se skonáwá
na dus, da, dum, jako faciendus, íacienda, faciendum. Ono
prwní active, ale toto passive. Exempl. : Donec veniat, qui
mhtendus est, Ažť přijde ten, jenž poslán by ti má*).

pe participio in 4u* dobře dobře napsat (245).

O Mofafty Mi Hei: Postta fc«4*

1*6

Philomathes.

De participto in tUS, SQ8 a xns.

Při exposicí toho participium, kteréž se skonáwá na
íus 9 neb sut neb xus (jako factus, caesus, complexus) nesnáze
žádné není; neb beze wšech wokolků prostě exponují se
passive. Exempl.: Verbum caro factum est, Slowo tělem uči-
něno jest*). Ter virgis caesus sum, Třikrát metlami mrskán
sem. Quem cum complexus esset, ait illis, Kteréhož když ob-
jal, řekl jim. Ta tři participia rus, tus, dus kterak se mají
exponowati, hle w jednom důwodu to uhlédáš **), neb sau po-
spolku utěšeně složena takto: Quid est, quod fuit? Ipsum, quod
futurum est. Quid est, quod factum est. Ipsum, quod faciendum
est. To česky takto exponuj : Co jest, jesto bylo ? To což býti
má. Go jest, ješto učiněno jest ? To, což učiněno býti má.

fíegula.

Wěděti máš, že ta participia, kteráž wycházejí na tus,
sus, xus, když sau deponeňtia (jako locutus, natus, ortus) mají
se exponowati takto: Mluwil, narodil, wyšel. Neb nemáš říci:
Mluwen jest, narozen jest, wyšlo jest, jako říkáš : Factus est,
učiněn jest. Exempl.: Locutus est Dominus ad Moisen, Mluwil
Pán k Mozesowi. Natus est vobis Salvátor mundi, Naro-
dil se (246) wám Spasitel swěta***). Ortus est sol, Wyšlo
slunce. Pakli sau participia communia (jako osculatus, crim-
minatus), tehdy se mají exponowati dwojím způsobem, totiž
active a passive. Exemplum primi : Et osculatus est eum, A po-
líbil ho. Exemplum secundi: Justitía et pax osculatae sunt, Spra-
wedliwost a pokoj políbily se.

fíegula.

Item wěděti máš, že participia nemají se wždy expono-
wati wedlé swé přísné postawy, ale slowy rozwázanými i),

*) Ta škodné chybit ; lépe jest říci : Síowo t&o učiněno, nebo tefem
jest casns instrumenti, jakoby řek) mečem atd. Ale o tom již napřed.
*») I tu chybil. Wiz níže, jak a w čem. J, Bl.

•»*) Nebyíoby proti wíastnosti řeči České , kdyby i řekl někdo t Dnes
jest wám narozen. J. Bl.
+) Inerudita loeutio. Welmi aíý Čech bylté dobrý muz Filo mát. J. Bl.

P hilomathes. Blahoslaw 127

aby snáz mohlo býti wypraweno to, což zdá se býti zmatečno.
Neb jest regula grammaticalis o tom, že participia praesentis
temporis resolvuntur per pronomen qui, quae, quod, ut: amans
= quiamat. A protož: Invenerunt eum in templo sedentem in
medio doctorum, audientem illos et interrogantem eos, takto
"máš exponowati: Nalezli ho, án w chrámě sedí (otewřeněji,
nežby řekl sedícího) w prostřed doktorů w a poslauchá jich (ne po-
dauchajícího jich) a otazuje jich (ne otazujícího jich). IVž: Ego
Dominus, et non est alter, formans lucem et creans tenebras, fa-
ciens pacem et creans malum, lépe díš : Já Pán, a neníť jiného,
jenž činím swětlo a stwořuji tmy, jenž činím pokoj a stwo-
řuji zlé, nežliby řekl: čině swětlo a twoře tmy ($47), čině
pokoj a twoře zlé. Ego diligentes me diligo. Já miluji ty,
kteří mne milují. Quare non respicis super iniqua agentes?
Proč nepatříš ňa ty, kteříž nepráwě činí? Audiente omni
populo, dixit discipulis suis, Když slyšel wšecken lid, řekl uče-
dlníkům swým. Accepto pane gratias egit, Když wzal chléb,
díky činil.

Regula.

Wšecka participia kdyžkoli jinú signilikací na sebe be-
*au nad swau přirozenú, tehdy nominaliter se exponowati mají
asau nomina ne participia. Exemp. : Sapiens mulier aedificat
domům, Múdrá žena stawí dům. Odisti facta Nicolaitarum,
Nenáwidíš skutků Mikulašníkůw. Ipsius factiira sumus, Jeho
sme stwoření. Cum vidisset Cham, verenda patris sui esse
nudata, nunciavit duobus fratribus suis, Když uzřel Cham hanbu
otce swého obnaženu, powěděl dwaum bratróm swým. Item :
<Quando participia propriam šignificationem habentia, construun-
tur cum nominibus substantivis, tunc sunt nomina, non parti-
cipia. Exempl.: Unus est altissimus creator omnipotens et rex
potens et metuendus nimis, sedens super thronum et dominans
Deus, Jeden jest nejwyšší stwořitel wšeho wšemohúcí (248),
král mocný a hrozný příliš, sedě na stolici swé a panující
Bůh. Kdež wšemohúcí a mocný a hrozný a panující sau no-
mina ne participia, ale sedě tu zůstáwá participium. Tak také
máš exponowati: Factus sum velut aes sonans aut cimbálům
tiniens, Učiněn sem jako měď zwučící, neb zwonec znějící.
Neb kdyby byla participia músilby je exponowati participiali-
teť: měď zwuče, a zwonec zněje, jakož též omnipotens, wše-
moha, potens, moha a dominans, panuje.

O těch nezle prawi, kteráž se škonáwají na ius, sus,

128

tí lahoslaw.

xuí ; kromě tu chybit drobet při ukázaní příkíadůw. N$bo to
stowo „cum complexus esset" nou est participium pveprie«ad
verbum, a česky dobře se wytoží: Když byt objat; ale kdyby %
měto býti participium takto měto státi : Quem complexus ait, česky :
Kteréhož objaw rekt. O těch, jenž na rus> Af#, du* se sko-
ná wají , příktad dat nezle : ale že to stowo facere tu wyto-
žit „učiniti," widí mi se při té příčině dotknauti i tohoto, že
to stowo dwojnásobně wyktádati se muže. Někdy facere j*st
učiniti a někdy činki, protož i toho Šetřili dobře jest, *fy
wtastnost jazyka Českého i w tom nebyta zanedbána. —
Toho kdyby byt šetřit Filomát, když rekt: To což uČinénp
býti má , bytby radše položit Činěno než učiněno si wtvt-
nějiby byto (249). Ač mohtby někdo říci; to stowo tffictve
stuší wyktádati učiniti, to pak stowo facere ma býti wy-
ktadáno činiti. Ale i to nemůž wždycky stati. Neb na mno-
hých místech stowo to efficere má wyktadáno býti wykonati
neb dokonati, aneb wywésti, dowésti, přiwésti atd. Efficiam
hoc, Dowedu toho. Poterisne hoc efficere, Budešliž to
moci wykonati, aneb : Budešliž moci toho dowésti. Feci igi-
tur, atque effeci, ut pluris me faceret, Učinit sem, neb způsobit
sem to a dowedt sem toho (vel: již sem to wy konat), že
mne sobě wíce' musí wážhL — Zatím předtožit Filomát tři
regule de participiis. K prwní toto dím, že ta participia, o nichž
tuto prawí, kteráž mají za sebou připojené k sobě toto stowo
est, jako locutus est, natus est atd. již nejsau wtasi»ě par-
ticipia (čehož příčiny tatinská grammatika wyprawuje, dtauho
by byto tím se tuto zanepráždňowati), ale am verbu, čeíujž
sem prwé již dotekt. Protož verba tuk m*jí býti tfcpQW-
wána, jakž na verba stuší. Jako takto: Natus est, Navodit
se, aneb jakž prwé přidáwali expletivam partículam nonmm-
quam et otiose, adeoque et vitiose, Narodit se jest; lpcutgs
est, Mtuwit, aneb mtuwit jest. Než kdyby (350) neměla takwá
stowa přidaného toho stowa est, tedy jiný způsob u wyklá-
daní jich zachowán býtiby mět. Příktad: Aufiigit severissíme
eis antea locutus, Utekt, prwé jim welmi přísně mtuwiw. Et
reveraus statun est mortuus, A nawrátiw ae ihned úařet. Oscu-

Blahotlaw.

latus eiun benedixit ei, Políbiw ho požehnání jemu dař. Ale
když díš: Osculatus est eum, tuť jest non participii facies,
sed verbi, protož to wyložíš prostě tak: Políbil ho, anebo
cum pleonasmo (čehož já sic nechwálím): Políbil jest ho. —
Druhá regule muž státi na některých místech, kromě že
ji neuměle a nezpůsobnými stowy wypsal, a protož i nesrozu-
mitedlně. Nebo jaká sau to slowa: „wedlé swé přísné po-
stawy?" omnino ineruditus stylus et inepta locutio, nec proprio
neque eleganter loquitur: omnia incuria quadam conspersa sunt
in hoc libello, ac si data opera ineptiret. — Tato pak regule
kdyby měla wšudy státi tak jakž on chce, nempe ut non ute-
remur participiis in nostra lingua, participia latinae linguae ex-
ponentes, non rídiculi solum, sed stulti prorsus essemus. An-
non esset n. hoc stultissimum (ut veterum verbis et sententia utar)
dicere id per plura ineleganter, quod dici potest per pauciora
eleganter? Totby bylo práwě češtinu chuditi, laupiti a kaziti.
Učí nás, abychom ta slowa: Accepto pane (251) gratias egit,
takto wy klá dali per resolutionem : Když wzal chleb, díky či-
nil. Tuším, že se styděl za hojnost a ušlechtilost slow ja-
zyku Českého, a nebt jemu nerozuměl, jakož bojím se, že
tak bylo s stránky; ale někteří, což Beneš neb Filomátes
řekl, wše požřeli tamquam oraculum ex tripode přijawše, na
zkázu swého wlastního jazyka. Hanba. Nejsem proti tomu,
aby neměla někdy týžtýž na slušném místě resolutio udělána
býti 9 grata est enim varietas, ano někde melius exprimitur la-
tina mutato vestitu orationis , čehož příkladůw nemálo jest
in nostra Novi Testamenti versione. Jedno místo wiz Luk. 5.
A když to učinili, zahrnuli etc Podlé Řeckých slow mělby
i mohlby říci : A učiniwše to; ale mnohem wlastněji i pěk-
něji, signiiScantius et subtilius díš: A když to učinili. Huius
rei causas describere, et prolixum et nimis subtile alicui vide-
retur* Ale i tuť potřebí umění a saudu, ne in resolvendo rus-
ticitatem ac imperitiam sapias, jako se tak Filomátowi při-
hodilo tu hned při té reguli milé, když tato slowa wyklá-
dat: Audiente omni populo dixit discipulis. suis , Když slyšel
wšecken lid řekl, jakoby latině bylo: cum audisset. Welmi

130 Blfibotiútc.

fiéAvlásttiě* tttepfekttě Anezpťlsobttě Wytožetoó; e* bowte taHiris
mal* bohemičá fecit. Staří lépe trykíádali takto : A když
féstfeuchňše (t. řečí jeho přeních) Wfeškeil lid. A takť pé-
iřotfiife i Beneš wyUiii těmito fcíoVey: A když Weške* lid
poaJauehaí (t* řečí, kteréž Pán k taistfám mluwiJ). A w po-
slední Pražské biblí: A když poslaucbál ifreškeren íid (25%)*
Licet hac formula non admodUm propriě efcprimitur participii
signiíicatio, sed tamen deeenter designatur perseverantife actie-
nis~, nempe auditionis, quasi dičeretur itá: Cum vero popirius
totus diligenter fcuscultasset disputatiooem Christi et Jtidaeoťutit,
tane Christus ad suos diseipulos dixit pal aul et manifeste* ifla
ut omneš audireht sermonem eWis. Ale naodpor* pěkně díš (Jas.
6. 1) místo „hřešícího," == anhře&í. ftem : Coenai»tibus eis, Když
oni weřeřeli Děťátko, ano kw i) i, tr= kwilíď. Nebo takowá
podobně mí sta, kdež íatinské participium němuž česky slušně hýti
wyíoženo, někdy per circumiecutiowem seu peťíphrašia <ei^g«lt-
tem vvelmi příjemně takto wykíadáwali i staří, jako : AudieYife
tóto populo maledixit ei, íesky : <Zfeřeěi} *nu přede wším li-
dem* auebo : Zlořečit mu, ano to «fy£í wš-ecken lid. Perctes*
*ít etrm, spectahte toto populo, Bii bó, ano na to Kvšeckeu
\iá hledí, ánebé před -očima wšeho lidu «tc. 9 «no *me Ihc
nelitují. Verum huius módi quaedam foctitiotoes iam aoiňiíktl
obsofeseunt; quoudam temen adhuc m usu šunt* jako i ten
jpříklad od Fikmátá přiwedený dobrý jest: in templo cíe-
dentum, An sedí w chrámě, mnohem -pěkněji tak wzuí Tesohř-
tum, frežlihy tekl: sedícího. Takž podobně Mat. ft&sedíctlM*
«n. sedí. Mar. i. Pau&tějící, *»i paaŘtějí.

Tohotó Ještě fitfcchirf aořtknti. Aarti íťřkterá tnfttá, Wňfchí
latinská jpartieipia {2589 'Českými tíétoliko tocfřnohati t*étáfe,'álfe
fctofcd nehiájí wjkifedátia býti, aě sfc&í ^IMmIR níktéíí,
jfcko: botóaafeibus ; erš, áfccejritJéstís pitném, wyřož^-lii^íastn^':
W-e^jféini fxh *fcaí *&í* <Méb 9 HMtm btifle netfpusobiib,
•a iíěktfóby 'ttítM xtybM, $e Pálí Sé&íh >ttat-, *téřrŽ We«eře*í,
xíěeálníkfim ittrýtít, wfctoř fc odtaesí, 4ieb štěkám séhóWíŮ: iňAň> 9
hby tfeměii co jfcH Tu iěpe fítí : í&řyž pak tmi Wefe
kli, ^rzař fežřifi ^cWéfr* ířdtoi^edlii^ ^Utlt^áě inud ^ne T&

Btahošlaw

trne býlí přiwázán k slowím et ad pbroses jazyku toho,
z něhož wykládá, ale o to pracowaii, aby podlé wlastaosii
jazyku, do něhož překládá, tak dobra a wlastaě, a ínfižli
býti ♦ e* eleganter , jak$ j*st w tom jazyku , z u&iqž wy-
kládá , poezií. Ak otom níže nětcq wíce powípí,

Třetí regule dosti dobra jest, než že rozkládaje ji
položil to slowo mezi jinými „dwaum" jako též i jinde na
několika místech, moha říci pěkně a obwykle dwima. Ale

tom již prwé satís disputavi. Ta participia: panující, wše-
niohúci, tak jest; že transeunt in náturám nominuin; a w&ak

1 w takowéž twárnosti často také b^wají a předce zjusté-
wají participia, nec transeunt in nomina. Jako: Stawná krá-
lowna mohúci (t. mohši, mohuc etc.) wše setříti a pomordowat
(2p4), a wšak městu odpustila. Medenice znějící (t. když
zněla, anebo swým zwukem) dítě přestrašila. Ale o tom
netřeba šířifi; neb w latinské grammatice položená: re gul a
de participiís to snadně maže zprawití: ubi ostenditur, qui-
bus in o dis participia degenerant vel transeunt in nomina.

Jsa« některá .participia, jichž newždycky a ne pojftdnau
každý čtenář pozuati muže býti -participia, afe donmíwá se,
že jetfu nomina pro podobM6t jednoho k druhému, jako tato
slowo : prometiětui * proměněn* je*st. Ale tat samým stkcea*
tem < . tím žtoeyškem na pozdní ayHahé zvaroenána býti ma*
ha* a Hugi. Dobře dtš: Twář j^bo prenněiuhu jest, u prx>-
měnila ae. lum: Stojí proraěněaa wšeríka. Item; Pákná bywši
líbila *e, proměněná již se nelíbí, t. když jest proměněna.
Ale 4m již participia tríiiisemit m náturám B&misáiwak atc. íten*?
Wyptynula woda z jeho boku; Item : Krew % Krátowa boku
wyptynulá obmýwá hříšné IkH. — Než při aěkierých slow&h
jsau awětlí rozdílowé , jako : Uweden , uwedený , powěšen,
powěšený etc. Latinská forma tato k tomu jest vvelmi podobná:
Hutata mentě dixit, maje již mysl proměněnau (aneb: Pro-
měniw mysl swau) i řekl. Mutata est mens, Proměněna jest
mysl. Ipsius mens mutata aliud faciet, quam her i pollice-
batur (255), Mysl jeho proměněná (t. proměněna jsúci) jiné

132

Blahoslav.

učiní, néžli to, co wčera slibowal. Wiz těch atow způsob
položený we welikém Kancionálu, w písni: Chwalmež Boha
welebného u werši 6, 7, a 8.

I tohoto mi se newiděío tak mířením pominauti pro samo
wystrahy dání mladším. Někteří Čechowé překřepčují,
chtíce podlé starých, dáwno obwyklých form mluwiti a k hoj-
nosti i wlastnosti řeči České se nawraceti, i uwodí zasse
některé způsoby nepříjemné, jichž někdy staří užíwali ante
excultam linguam nostram. Jako říkajíce neb píšíce raději:
přišedw, protrhw (Hajek w předmluwě na minúcí léta 1560).
W poslední Pražské biblí Lucae 5: Wztahw ruku. Beneš
lépe položil: wztah; sed idem Matth. 8 wztah! verbum posílit
pro participio. Ačkoli wlastněby se tak mohlo říci, ale i
neobyčejně a nezwykle, a k wymtuwení toho neb wyřknutí
čtenáři příliš nesnadné. Nebo té litery zadní v> nesnadně
může se bez neslušnosti čacky dotknauti ; a nebudelif jí patrné
dotčení w zvvuku, tedyt wlastnost participium toho , pro kte-
rauž to litera se přidáwá, přijde w nic (255). Někteří místo
toho k|adau, newšudy případně, imo nonnulli valde inepte,
oemininum participium: wztahši, protrhši. Non est haec enal-
lage generum , in quavis voce usitata ; opinaretur čerte alfquis,
]id non per figurám , sed per ignoratiam aut ignaviam fiert
Jiní pak málo lépe činí, nežli prwní, neslušnost nesličností
štemflujíce takto: kdyžby měli říci protrhw (wtožíce mezi ty
dwě consonantes vocalem e 9 quo facilius efferi utraque litera
auctis syllabis possit), řkao neb napíší: protrhw, přišedefP;
ač ne bez příkladůw starých Čechůw, jako i onino prwní;
at non omnis antiquitas imitanda est, o čemž nuper dixi, a
a wíce powím při figuře řečeně epenthesis, zwlašt při tom
slowu: wztáhw a wzhledw (257).

Philomathes. Blahoslav.

133

v

Šestá stránka Etymologi jest (jak Latiníci
říkajQ de Coniunctione.

Et. Ta coniunctio et dwojím způsobem se exponuje.
Někdy et jest a. Exemp.: In principio erat Verbum, et Ver-
bum erat apud Deum, et Deus erat Verbum. W počátku
bylo Slowo, a Slowo bylo u Boha, a Buh byl Slowo. Někdy
pak^ e t jest / , cum fit per modům illationis alicuius, sive con-
elusionis. Exemp.: Interrogabo vos et ego unum sermonem,
quem si dixeritis mihi, et ego vobis dicam, in qua potestate
haec^ facio , Otážit i já wás na jednu řeč, kterúž powíteli
mí, i já wám powím, w které moci to činím.

De coniunctione et dobře napsal; a wšak přidám toto,
že w některých místech mnohým zdá se nebýti rozdílu mezi
a a mezi í, jako když díš: Wzkříšen a osíawen, aneb
wzkříšen i osíawen (258). Postawíšli #, tedy jest tento roz-
um, jakoby rekt: Při Pánu toto dwé se stalo diwné a
siawné: 1. že jest wzkříšen, 2. že jest osíawen. Ale posta-
wíšli i 9 bude jiný rozum, t. tento , jakoby řekl : Wzkříšen
jest Pán náš (a potom přidáš , jakoby teprw nato zpomenut
a přidati také chtěl i to) i osíawen, netoliko hle wzkříšen,
ale i osíawen k tomu. Ale na toto při té příčině sluší po-
patřiti, že jakž Latiníci to slowce Řecké xal dwojím obyče-
jem wykládají, jak se jim kdy případněji widí, jako: Et
dixit, dixitque, takž my podobně toho slowa et a tolikéž dru-
hého totiž que máme dwuj wýklad. Někdy díme: Iřekt, jindy:
a řekl, a někde ještě ad vitandam tautologiam můžeme pěk-
něji říci: Tedy řekl mu. Řekowé mají také pěkné slowo k
tomu, nám welmi podobné , nam et radicales literae sunt eaedem,
t roce, tedy. Latiníci mají k tomu také swé slowo wlastní
tunc, ale není pěkné welmi, a také učení lidé in hac significa-
tione, když sigoiíicat tedy, nebrzy ho uiíwají, než ještě spiše

tdk Bimha*l«&. Philomaihes.

k tomu, ut significaret tehdy. Mezitím pak jaký by byl
rozdíl, powěděí sem napřed (259).

At. ííejwíce «e béře za«. tJxemp.: At ille respontens alt,
A on odpowídaje řekl* Někdy se pak béře 2a ale. Ex.: At
ubi venit fides, íam non sumus sub paedagogo, Ale když
přišla wíra , již nejsme pod pěstaunem/

Cóhiunctionem at aliquando dicit per a, aliquando per
ale éipohl řťáwda jeat; a wbk také takto mfiže, s přidá-
ním toho síovvce pak, i wíastnéjí i plněji to zpraweno byti.
Jako : At ille fespondfens ait, On pak odpowídaje řek}. At
ubi vfciift fide* i Ale když pak přišla wíra. Protož někdy
samo ale , někdy šatilo pak státi muie , a někdy obé ; a na
některých místech a položeno byti můž. Sed opus est hic iudicio
et diligentia sicut et in aliis satis minutis rébus.

V eL Vel někdy se béře za n e b. Exemp*: Adhibe lecum unum
vel duos, Přijmi k sobě jednoho neb dwa. Někdy za aspoň.
Exempl.: ÍJt vel fimbríám Vestitňenti eÍQis (260) tangerent, Aby
aspoň podolka raúdia jeho se dotkli. Někdy za tak é. Exempl. :
Quae ab eis secreto fiunt, turpe est vel dicere, Co se od nieh
tejně děje , mrzko jest také powědíti.

I o toih felowci Vel tre«le píše? než na těch mfetech,
kdež je on řešky wykřádá také, jako improprie et inerudke
wzní. Turpe est Vel dicere j Mrzko jéět také powědíti La-
tinfckýeh šloVr a tohe ttiístia jest tento rozum : Což ěiní ti
bezbožníci, netoliko jeet ohawné k spatření, ale jinenowatí
tt> heb prómíAVvfti o tem* mrzko jest; a protož shtšnějiby
takto wytožíí tá sfóWá: Mrzko jest hned mtowiti o tom,
aftebó í Mrzko jest I jiíieeew&tí to neb prawiti otom. Jiný
příkhtá: fiteribam t>átri Bio, netibi vel unum minimum mm-
pliufc tnittát, NapíSif otci fcwétoiu, aťby hned tni jednoho pe-
níze wíce tieposííaí. Itieotoipte dfce*ea, aby také jednoho pe-
itíze wice nepbs&á). Ut vel fimbriam vettintetti tj«s taaf emmt,

125

Aby se třebas jcp podolku raiích^ jehp dotekli (anebo cum
periph^i ac complemento) Aby se , nenmierli w \ce být i ,
jedné aspoň podolku raucjia jeho dotkli. Mnozí na toni raísl{?
užíwají tpbo síowa jen místo toho jedné; sedlci pak
místy na Uorawě říkají jednom, ^le to jest obtusum et ru e
ftq plane areste loquendi genus. Maličké jest to slowce
vel, a wšak w řeci latinské, když se Uo páležitě u^íwp f
welmi řeč ozdobuje. Takž podobně některý ta maličká
slowa i Českau řeč welmi okrašlují, když se jich na sluš-
ných mísfecji upíwáf skwětau řeč činí j^kp nějaké perličky,
a zasse, když se neslušně pokládají, welmi ohyžďují řeč.
A nechat i tohoto doložím, Mezi těmi dwěmft sjowci neb
a nebo, tento wlačtní rozdíl měl býti , af)y to slowce la-
tinské vel bylo wykladánp npk Příklad toho: Lignum vel
arbor, Dřewo neb strom. p%k latinská síowa quia,
©ujm, quoniam, molj$u bytí wyklpdána Um slowcem
nebo, Wšak eupbonia někdy přinutí, aby jedno za druhé
položeno bytí musilo. Jako Mat. J8.: Přijmi jednoho neb
dwA, ut vitares collisionem consonantium b 4, lépe ps£tf;
iiebo dwa. Též Mat. 18: Nebp bezrukému, mélby říci aneb,
gte J)yl#by h\u\cq ojratio, wzneioby Jpk# jakoby pekl: $ nebez-
rukpmu, coi^*oi^u^ b gemind prpnunciatipnem j^eptam
f^ceret,

Si ve. Nikdy jast buďto. Exempl.: Sive per vitam, sive
per mortem, Buďto skrze žiwot, buďto skrze smrt. Někdy
aneb (262). Exempl. : Vade ad dextrám sive ad sinistram, Jdi
na pravvici .a neb na lewici.

Sive netoliko se může wylpžiti b uďt o, ale také někdy
buď. Sive mors , sive vita, Buď smrt neb žiwot Přitom widí
mi se hodné dotknauti slow těch dwau neb, nebo etc,
s přidáním f f nebt, neboť. Dwojím obyčejem se těch slow
uiíwá; nebo někdy jsau poteystatis disiunetivae , jako když
dífc: Neboť bude dobře anebo ale; item: Dej mi zlaté nebo to-
lary atd.; někdy pak sunt potestatis causalis, jako: Jdi pryi)

186

Blahoslav). P hilomathe 8.

nebo já tě nechci déle trpěti. — Tuby mohl někdo říci,
pročby to nebylo rozděleno, totiž aby jedno bylo disiuncti-
vum a druhé causale, a potomby se to wíce nemátlo. Od-
powěď: Lépe jest bez toho rozdílu pro tu příčinu, neb i w
jednom i w druhém obojího toho slowa potřebí jest. Jsau
některá místa, ješto netref ně stáloby to slowo nebo, a když
bez o napíšeš nebo díš neb, tedy pěkněji a hláze wzní,
čemuž ti snadně rozumějí a powolí kteříž písničky (263), sklá-
dají bedlíwě. Příklad toho. Když díš neb napíšeš : Neb písma
swedčí, erit oratio, cum haec pronunciaveris, hiulca; nesadně
i i i za ním stojící p wyřkneš, sine quodam hiátu. Beneš
Mat. 2: Neb budaucí wěc. Ale díšli: Nebo písma, procedet
oratio leniter, pěkně powlowně každá syllaba jedna za dru-
hau půjde. Á též nazpět díšli: Nebo o tom lidé mluwí, ne-
welmi snadně těch dwau a zwuku podlé sebe bez nesličnosti
postawíš. Protož lépe jest říci: Neb o tom lidé, átque hac
ratione nullus erit asper literarum concursus et nulla vastitas.
Takž při druhém způsobu, t. disiunctivo, díšli: Sedlák neb
pán nepěkně wztíí; lépe říci: sedlák nebo pán. Et contra
zle díš: Nebo on nebo já, protož rci: Neb on nebo já.
Toho sluší i při některých jiných slowích šetřiti, kdež se chce
způsobně, hladce a příjemně, sine hiátu aut asperitate mlu-
witi nebo psáti. Ač w obecném mluwení a i w běžném psáni
kdoť toho má wždycky ušetřiti? Ale w čackých wěcech a
zwlášť w písních neb jakýchkoli rýthmích, neměloby toho
býti zanedbawáno (264).

Alioqui, alioquin. Alioqui neb alioquin jest sic.
Exempl.: Alioqui filii veslri immundi essent, Sicby syiiowé
waši nečistí byli. A protož mnozí zle exponují alioquin
jinak; neb aliter jest jinak. Exempl.: Ne aliter docerent,
Aby jinak neučili.

Alioquin někdy dobře se (jak on dí) exponuje sic. Ale
někdy může také k tomu sic přidáno býti, ut plenior et vi-
vidior imo et cultior oratio efticiatur, jinak. Jako: Sic jinak
synowé waši etc.

Philomathes. Blaho slaw.

137

Q u i a. Quia někdy jest neb. ÉxeinpL : Exi a me Do-
mine, quia homo peccator sum, Odejdi ode mne Pane, neb
člowěk hříšný sem. Někdy quia jest ž e. Exempl. : Scitis quia
post biduum pascha sit , Wíte, že po dwú dnech swátek jití
Páně býwá. Autem. Autem někdy jest ale. Exempl.: Spiri-
tus quidem promptus est, caro autem infirma, Duch owšem
hotow jest, ale tělo nemocné. Někdy pak. Exempl.: Videns
(265) autem turbas, ascendit in montem, Wida pak zástupy,
wstaupit nahůru. Někdy a. Jakož máš Mat. 1. toho autem
mnoho, kteréž máš tu exponowati a.

Wyktadání toho slowa autem troje býti prawí dobře,
by jen wykladač rozuměl, kdy kterého způsobu užíwati má;
nebofby i w tom weliký spletek mohl by ti, a řeči ohawa.

Quippe. Quippe někdy se exponuje quia čerte, t. neb
jistě. Exempl. : Educ viros , qui venerunt ad te et ingressi
sunt domům tuam, exploratores quippe sunt, Wyweď muže ty,
kteříž přišli k tobě a wešli do domu twého, neb jistě špe-
héři jsau. Tak také : Erat quippe magnus valde , máš expo-
nowati: Neb jistě byl welmi weliký. Někdy pak béře se to-
liko za neb. Exempl.: Amen quippe dico vobis, Neb amen
prawím wám, et accipitur ibi quippe pro enim (26fij).

Quippe latinské síowo newelmi pěkné také newelmi
pěkně wyložil ne b j i s t ě. „Speculatores quippe sunt" dosti dobře
může se wytožiti takto: Neboť sau špehéři. Erat quippe ma-
gnus, Nebo weliký byl. Staří tu přidáwali jest a jsau, často
bezpotřebně, a neozdobowali tím řeči, jako i některými
jinými pleonazmy. — Aniž také Filomát wlastně wyložil:
n e b j i s t ě Nebo to slowo quippe nemá tak mnoho w sobě
jako ta Česká slowa dwé spolu složená, t. nebť jistě; est
n. semper in istis verbis non simplex asseveratio , jako w tom
slowu quippe , sed admodum vehemens, fere cum quadam iu-
ramenti specie. Jako kdyby řekl w prudkém unáhlení něja-
kému lotru: Jdi pryč, neb -jistě neučiním jinak, než žet tě
zabiji, neujdešli.

138

P hilemalhts B lakot i aut.

Krgo. trojím obyěejem se exponuje. Někdy ergo jest
prolož* Exempl.: Corripiam ergo illum et dinjitťam, Protož
potreskci ho a propustím. Někdy pak, Exempl.: Cum suble-
nasset ergo oculos Jesus (267), Kdyi pak pozdwihl oři Jezus.
Někdy ledy. Exempl.: Ergo liberi sunt filii? Tedy swobudiií
sau synowé, Quidem. Quidem kdyžkoli po sobě míwá
autem neb vero neb sed neb tameo neb verumtamen neb
porro, tehdy má se exponowati owsenu Exempl.; Spiritus qui-
dem promplus est, caro autem infirma, Duch owšem hotow
jest, ale lělo nemocné. Alius quidem sic, alius vero sic, Jiný
ow sem takto, ale jiný takto. Non omneš -qnidem dormiemus,
omneš tamen immutabimur, Ne wšickni owšem *) zemřeme, ale
wfcickni se proměníme. Když pak quidem miwá před sebú
negationem ne 9 nec, non, tehdy se má exponowati neque.
Exempl.: Si fuerit vir bonus, non cadet ne umis quidem capll-
lus eius in terram, Budelit muž**) dobrý, nespadnet z něho ani
wlas na zemi. Exemplum secundi: Non relinquemus de viris, qui
cum eo sunt, ne unum quidem, Nezustawíme z mužu těch,
kteří s ním sau, ani jednoho, Exemplum tertii: Si non vul-
tum regis Iosaphat eruhescereni , non atiendissem (967) qui-
dem te, neque respexissem , Bycbť se nestyděl obličeje krále
Jozafata, aniž bych tebe šetřil ani na tě pohleděl. Jinak nadto,
jakžkoli quidem se posta wuje, exponowati se mi jistě, ne
zajisté; neb pro cerío jest zajisté. Exempl.; Est et aliud má-
lům, quod vidi sub sole et quidem frequens apud hornines,
Jestit i jiné zléy kteréž sem widěl pod sluncem, ? jistě
časté u Jidí.

To sřowo quidem muže na některých místech wykla-
dáno býti owšem. Ale na těch místech od Filomáta připo-
menutých lépe a wiastněji wzní to síowo zajisté, et est
! am ushatum. Jako: Duch zajisté hotow jest. Aě kdyby ne*
byío propter gravitatem theologicam (jíž sic ani Filomát, ani
Beneš s Gzelfem nešetřit ) mohtaby ta latinská síow*: Spi-
ritus quidem promplus est ete., wyíožena býti: Aě jest koH

>) ífmríoť imn iaapta Joaitfo. Prinara dupla Hétra / (ff) ht atraqu*

sonum noa Hrantem efticit. Ad baec, elisionea vocalis aut Mafiím
admittas oportet propter roeates concurrentes ctí ní, o w. Quanto
palebná*, vejiustiu* et soaore 4'msseit W#ícJcim Sfajfistó *td,

**) I lépe i pěkněji byt by wy ložit takto: Budelit dobr^ j»ni, nespadne!
zajisté z něho ani jeden wlas na zemi, a neb : Nespadnet jistě z aeho.

Blahot luw.

133

duch lrotow, ale wšak tělo nemocné etc. Item: Newšicknif
owšem zemřeme, lile wšak wšickni se změníme. A nebo (ještě
wšedněji a obyčejněji, ale wšak ne tak, jakž na ta slowa
ducha Páně sluší, wážně): Nu takf jest, ne wšickniť zemřeme^
ale wšak wšickniť se změníme etc. (269). — Toho pak slowa
Českého owšém kde jest wíastní místo, ukáži příkladem
takto : Poněwadž si ty nad ním neswítězil, owšemť já mdlej-
ší jemu nic neučiním. Item: Poněwadž jest on tak mocný muž
toho nedowedí, owšemf (a nebo nadtoť) já špatnější nic
neswedu. Ilem: Poněwadž w zimě bywá tam dosíi teplo, owšemť
w létě chladno není. Latině to síowo mohlohy by ti wyloženo:
Muko magís aneb multo minus; neb se k obému dobře trefí.
Místo toho 4. ftegum 3. pěkněji takto wyloženo by ti muže :
Bychf nešanowal obličeje krále Jozafata, tebeť bych jistě
nešetřil, (ba) ani (bych) na 1ě nepohleděl. Nebo to síowo
jistě weimi slušně může místo slowa toho owšem položeno
býti. Jako: Newyhrámliť já, ty jistě newyhráš. Atque in hoc
loco particula haec est expJetiva et adverbium affirmativuin.
To pak slówo zajisté, kdyby toliko tu mělo od wykta*
daču užíwáno byti, kdežby latině stálo procerto, musi-
toby konečně zawrženo býti. Nebo dobří Latiníci toho síowa
procerto (in hac quidem significatione) weimi zřídka užíwají. A
kdož z Čechů toho slowa také w tom způsobu užíwá (jakž
Filomátes učí) (Í70) aby rěkl: Mějž to zajisté, t. ne za nějakau
báseň, ale za jistau wěc? Netakby mělo wyloženo býti
slowo to proeerlo do češtiny; neb se neříká tak: zajisté
ete., ale z a jist o. Verum non est pulchra phrasis, imo
prorsus rustica. A protož toho síowa podlé starého zwyku
uitwati sluší , a taute regulí Filomátowau nic sobě nepřeká-
žet* 5 nebo jakož « Latiníků to slowce quidem jest postpositiva
particula, tak také í u nás to sfowce zajisté postponitur
timtum in hac significatione. A wšak přičinau proměny ad
evitandam aalielatem někdy může í toho slowa owšem uži-
to «fněně bytí. U Itekůw též jeat postpositivum (ítv, ač někdy í
im t«ta íHístě kdež místo jiiv«tqjí íé> předce se latině wyklárfá
quidem. — Doložím je&tě o tom slowu zajisté. Est vox tiaec

140 Blahoslaw. Philomaihes.

expletiva / afGrmationem quandam retinens, etiam in istis locis,
ubi pro expletiva ponitur. Jako příklad; Wímeť zajisté, že
Buh břichy lidem odpauští, ale nám odpustílli? etc.

Siquidem. Siquidem jest neb. Exempl. : Confregit ser-
pentem Ezecbias aeneum, quem fecerat Moses, siquidem usque
ad illud tempus (271) filii Israěl adolebant ei incensum, Eze-
chias stroskotal hada měděného , kteréhož byl udělal Moses,
neb až do toho času kadili a obětowali mu synowé
Izrahelští.

Siquidem muže někdy také a welmi případně wylo-
ženo býti i poněwadž a někdy, jakž dí Filomát, nebo.

Quandoquidem a quoniamquidem jedno jako
druhé se wykládá poněwadž.

Si. Si coniunctionem někteří zle exponují ač; neb quam-
vis, quamque a licet jest ač. Exemplum primi: Ut dimittas po-
pulo tuo, quamvis peccatori, Aby odpustil lidu swému, ač
hříšnému. Non invenit poeniténtiae locum, quamque cum la-
chrymis inquisisset eum, Nenalezl místa pokání, ač s slzami
hledal ho. Licet haec feceritis , tamen adhuc ex vobis expetam
ultionem , Ač ste to učinili, wšak ještě pomstím se nad wámi.
Si rozličně se exponuje. Neb někdy si jest poněwadž.
Exempl.: Si me persecuti sunt, et vos persequentur , Poně-
wadž mne se protiwili, i wámf se protiwiti budau. Někdy si
exponuje se jestli. Exémp. (272): Si vis, potes me mundare,
Chcešli, můžeš mne očistiti. Někteří říkají: Jestliže chceš,
ale ty za jestliže wždycky raději říkaj li, s tím slowem
spolu, s kterýmž se spojuje. Někdy si jest bych, by, bychme,
byšte, wedlé slušnosti slowa toho, kteréhož se přidrží.
Exempl. primi: Si non venissem et locutus eis fuissem, pec-
catum non haberent, Bycht byl nepřišel a nemluwil jim, ne-
mělifby hříchu. Exempl. secundi: Si fuisses hic, frater meus
non fuisset mortuus, By zde byl, bratr můj nebylby umřel.
Exemplum terlii: Si fuissemus in diebus patrům nostrorum,
Bychme byli za dnů otcůw naších. Exempl. quarti: Si scire-
tis, Byšte wěděli. A protož neříkaj: Kdybych, kdyby, kdy-
bychme, kdyby šte. ■ — Nadto ještě si někdy (ač řídko) béře se
za non. Exempl.: Si introibunt in requiem meam, Newejdauí

P hilomathes Blahoslav?. 141

do odpočinutí mého. Si # dabitur generationi istí signum , Ne-
budet dáno rodu tomuto znamení. A ta coniunctio jest negativa
iurantis.

Quamvis, quamque může wyktadáno býti ač, ač-
koli, jako: Aby odpustit lidu swému, ačkoli hříšnému, ple-
nius erit (273), quam si diceres: ač hříšnému. Zpráwu dá-
waje o wyktádaní toho stowa napsat Filomátes: Ty za
jestliže říkej li, jako: Si vis, chceš -li Nedobře radí, aby
to wždycky dětat; než může někdy tak a někdy onak wy-
ktádati se to stowo, jakž okoto stojících stow wtastnost a
případnost kdy míti žádá. A i to marně zapowídá, žádné
stušné neukázaw příčiny, t. říkati kdyby, kdybychom etc.
Protož můž a má i toho užíwáno býti, když stušnost řeči
ukazuje. Si w takowém způsobu, jako žalm 94. Si introibunt,
již se neužíwá, protož s tím mohto se pomtčeti. — A nechť
při té příčině aspoň tohoto dotknu (a já bych sic jinde o
tom nětco říci musit). Zákona Páně do Českého jazyku nená-
leží wyktádati toliko ex vulgáta latina editione, in qua plus
quam sexcenti loci corrupti sunt etc, sed ex graeco textu:
ad fontes enim recurrendum esse, inter omneš pios et eruditos
constat, čehož swědectwí wiz i w dekretě papežském i w Au-
gustynowi obšírné. Nebo jisté jest (a kdyby byta potřeba, mohto-
by se to široce a dostatečně ukázati) že mnohá stowa z jazyku
Řeckého lépe se mohau wytožiti do češtiny, wtastněji mno-
hem (274) nežli do tatiny, proto že se lépe mnohá stowa Řecká
(ne o wšech stowích prawím) k Českým nežli k latinským, anebo
latinská k Českým trefují. Jako Řekowé říkají fiéXXet icďoxetv.
Bude trpěti, Beza: Futurum est, ut patietur, moht říci: Patietur.
.Melantrych :^Má trpěti, improprie. MéXXet ip^sora:. Němec některý
řektby: Bude přijití, Melantrych: Má přijití, Beneš budducí
wěc jest, etc. B. Lukáš a staří s ním: Má přijití; ale wtastně
a práwě česky: Přijde, přide. MéXXet C^tv, to jest práwě česky
ad verbum: Bude hledati. Latině chcešli také říci ad verbum,
sivé verbum verbo reddere, tedy rci: Erit quaerere; ale smáliby
se tomu i ta pqchotata latině umějící , protož musíš říci tak,

149 Blahoslav P hilemathe*.

jakž mluwení latinského jest obyčej: Qua&wst* Jeroným i
potom Erazym chtíce tu sentencí pěkní powědíti latině, i po*
ložili (per circumlocutionem): Futurum esr, ut quaerat etc. A
staročeský wykladač, domnfwaw se bezpochyby, že tu zwláštní
iajemstwí xawříao jest w těch stowfch, i wyložil takto; Nebo
to bude, íe bude hledali etc. Beneš pak potom swého Erazma
wíce, aeí sluší, t, (276) se škodau jazyku Českého šetři w,
přeložit ta jeho peqphrasin do čeátiny řka:N&> budaucí wěc
jest, že htedati bude, ex bonis latkiis malá bohemica faciens,
a ješto tohe ©kotkowání nie oebylo potřebí, kdyby se do
ileckého texto Jbylo nahlédlo, A w též kapitole ta slowa;
El; proeiítefrtes adorauerunt cum, podlé Beckého wlastně
máže se česky říci: A učinili mu poklonu* padše před uím.
A doleji w též kapitole: dxoóoac; Si eíc Erazmus: Verum jcum
aiidifiset 9 Vulgota ne tak wlastně ex gram) textu ad verbum :
CJafyšaw pak. Čehož nešetřiw w řečtině Beneš, i položil
^riphrasia Erazmowu £esky a řekl: ALe když uslysa! (ač ne-
prawím, by někdy i wlastuost neměla hjti proměněiia z po-
třeby, o čemž wiz níže w přídawcích k grammatice), A tu
opit snadně se spatřili muže, že in pariicipus eořumque varie-
iate mnohem jist bohatší jazyk Český n£ŽU latinský, a toho
nemálo má spolu s Řeckým jazykem. A kdybych řekl,, že
někdy w některém slown Česká řeč wíce muže nežli i
Řecká, newíni, by«h zle powědět. Jako přiklad při těch

Nisi rozličně «e béře. Někdy mši jest toliký. iSxempl.:
Kw mam panem feabehant secům, Toliko jal** eklej) mhli
b sebau. Někdy nisi jest n e z. Exempi; j&uis potest dimitteiw

Seccata nisi solus Deus? Kdo může odpustiti hříchy,, než sám
líh? Někdy nisi jest leč. Exempl.: Nisi crebro laverint ma-
nus, non MaAducaat, Léčby často nice umýwatf, necedí, říěkdy
nisi jest *y<ch, bycimie, tyšte jako i la comuactjo *i. E*ew*pL:
JVisi ahbreviati luissent «lies jjii , nou fuisset aalva omnis jcarq,
Syť nebyli ukráceni duow.é fi, nebyloly spaseno žádné tějo,
neříkaj: Kdyhy nebyli etc. — Někdy pat nisi exponuje se
»« li, tak že med « e <a 1 i musí wždycky etáti mťbum.OBseinpL:
Jfisi quás natiis fiterit desue* tia* ipetest yidore regmm J&,

Plill&muth^s. Binfi*9l nw.

Nenarodili ee kdo po druhé, netnfižěť wkJíli králowstwi
Božífro. Též: Nisi mamlucaverms carnem filii horníma, Ne-
budete* li jistí tftte svna člowěka, neříkaj: Jediné leč budete
etc. (OT).

ííisi, stah' Hkali, také někdy i wykládali, a ne welmi
ale jediné, jako: Kdo může odpnstiti hříchy jediné sam
Béh? Ceterat quae Pbttomathes scribit de h&c voce ni si, non
mni tontemnfencta. Alby mohlo b^ti jemu řeóeno, ž« drobet
se nedopatřil, hned spočátku to slowo wykMdaje. Nebo ni si
není wlastně toliko, ale jiné slowo latinské signiíícat to-
liko, totiž tantum; než wlastně ad verbum to slowce
nisi mětoby na mnohých místech býli wykladáno jediné
l e£, kdyby se wéak plrasí nešetřilo a ozdoby řeři, která žby
ttolio wýkladtt wewšudy ^trpětí mohla. Matik 2 i 6:
folia taatwm, Beneš: Než listí toBkt, Pražák: Jediué listí
toliko, i & LAáhr i PJzenští; Jeémé listí toliko, ťíaiwfom:
&dno listí toliko. Nejlépe Beneš, n*eo iudicio: Mat. 17* Ne-
viděli, nfež samého Ježíše.

Enim, etenim. Enim a etenim sau couiunctiones a
obyčejně se exponují ti e b. Exemplum prim! : tSiiriie pneros ve-
nire ad me et mlite pfohibere ees; talium enim ^\sft regniMi
JDfei, Nechte dítek lit j4au ke mně {£78.), a nebraňte jim,
neb takovvych jest kréJowstwí Boží. Pakliby aut (ješto také
jest neb) stálo podlé enim, exempl. : Nemo potest tfiiotms
áoííAnfc seruire, aut enim umím odio habebh et alternm cřiliget :
5co učiníš? Exponuj predee, jak má býti takto: Žádný ne*niĚ
dw&um pánům slaužiti, neb nebot jednoho nenáwiděti bude a
drahého milowati. Exempl. secundi: Vos vocatis *ne tfiagi-
strum et dommum, et bene dicitis, sum etenim, Wy nazý-
váte mne mistrem a pánem, a dofofe říkáte, nebť sem. —
Jfókty Jaké (ač řídko to feýwá) «nim jest pak, Exempl.:
Quid (enim malí tffeck iste ? Co pak -zlého uřiuil tento? Ale
na mnohých -místech w biblí za ji e b imjmmowali z a j i s t é ; ano
i při weřeri Páně, kdež takto stojí w latině: Accipiens
caffcern gr&ttas egit et dědit illis , dicensi IHbite «x froc onrnea,
hic est enim sanguis meus novi testamenti, qui j)ro mul tis
effundetur in remissionem peccatorum; tu enim exponowali
zajisté, ješto tu enim jest coniunclio causaliajako i jinde,

144

Philomathez. Blahoslav.

to jest, že příčinu oznamuje, proč nětco jest, neb bylo, aneb
by ti má. Jako (279): Proč Kristus dítkám k sobě welel jiti?
ta coniunctio enim příčinu toho oznamuje, že proto, neb jest

slaužiti nemůže? Tu opět ta coniunctio enim příčinu toho
oznamuje, že proto, neb nebofby jednoho nenáwiděl a dru-
hého milowal. A při kalichu ta coniunctio causalis enim také
též jest postawena a příčinu toho oznamuje, proč Kristus
welel piti kalich, že proto, neb krew jeho za mnohé měla
wylita býti na odpuštění hříchůw, aby to na památku jeho
činili; protož takto má exponowáno býti: Píte z toho wši-
ckni , neb tato jest krew má nowé umluwy , kteráž za mnohé
wylita bude na odpuštění hříchůw; to čiňte (jakož apoštol
dokládá) na mé připomínání.

Enim aby mělo wykladáno býti pak, to mně se widí
nenáležité býti Wyhleda! sobě Filomát ten příklad Luc. 23:
Quid enim mali fecit? (280). Žádný z těch, kteříž Zákon
Nowý do češtiny wykládali, mně wědomě, nepoložil tu slowa
toho pak. Kdyby stálo latině takto: Quid autem mali fecit?
tuby mohl wyložiti pak; ale když jest enim, neměloby ře-
čeno býti pak, ale řečeno býti má nebo, poněwadž i latině
jest enim i řecky jest ?áp. Pomíjeli to slowo wykladači
Češti a bez něho takto kladli: I co jest zlého učinil?
Chtělli pak Filomát s towaryši swými nepominauti toho
slowka, i nemělf jest také jeho předěláwati a nadíwati, dá-
waje jemu tu signifikací, kteréž newidí se míti (nebo kdeby
w latinských knihách nalezl to slowo enim in hac signiíica-
tione státi, kterauž má to slowo autem? poněwadž to jest
wlastně pak) Ale měliť sau položili: Nebo co jest zlého
učinil? Cyryšti*) in sua editione Bibliorum položili: Nam
quid mali fecit? Tím ukázali, že to slowo enim sire grae-
corum f<zp nemá býti wy loženo pak, ale nebo (281).
Jakby pak mohlo to slowo nebo tu dobře státi, kdyby
nebylo čím jiným toho ukázati, tedy toto může snad za
dostatečnau příčinu býti, že ta slowa Pilátowa náleží k

•) i. j. Z&rissti, ti a Ziricka. Wy*.

Blahoslav?. Philemalke*. 14}

Židům o Kristu Pánu mluwil prawě: Nenalézám na není
winy, protož potresce ho propustím. W tom Židé obloque-
bantur, nepokojně se měwše, předce swau wedli, a Pilát také
predce započatau řeč konaje řekl: Nebo co jest zlého uči-
nit? Totiž nenalézám, pročbych ho dal utratili; nebo co je
to zlého, že se on synem Božím činil, a neb s wámi se w
náboŽenstwí nesrownáwaí? Cotě mi do toho, když není k
tomu podoben, aby císaři w čem škoditi neb odpírati mohl?
Ale totam; nesluší se mnoho tím zaměstknáwati. — Na tom
pak mísfé (Jan 13): Sum etenim, nebť sem, nepěkně wzní,
jaks uraubeně powědíno jest; slušněji může býti řečeno et
plenius etgravius: Jsemť. zajisté. (282) K těm slowům: Hoc
est corpus meum přidáwá enim, ješto toho síowa ani w
Řeckých ani w latinských exemplářích se nenalézá, aniž nowí
wykladaěi písem swatých z řečtiny do latiny co o tom prawí,
by kde kdo z nich to slowo nalezl, ale wšickni pomíjejí.
'Nepolepšil tím nic swé pře Filomátes, protož wýborně s tím
pomlčeti mohl.

Sedmá stránka Etymologi jest {jakž Lati-
níci řikaji) de PraepositiQnibus.

Ad. Ad praepositio někdy jest A. Exempl.: Accesserunt
ad eum discipuli, Přistaupili k němu učedlníci. Někdy «.
Exempl.: Stans ad pedes eius a tergo, Stojeci u noh jeho
zadu (283). — Někdy na. Exempl.: Si egressus fueris ad pu-
gnam, Wyjdešli na wojnu. Někdy do. Exempl.: Potabis
usque ad feces, Piti budeš až do kwasnic. Někdy před.
Exempl: Ad tribunál caesaris sto, Před stolicí císařowú
stojím.

De. De někdy se exponuje «. Exempl.: Formavit Do-
iyiinus Deus hominem de limo terrae, Způsobil Pán Bůh člo-
wěka z bláta země. Někdy jest s. Exempl. Descende de
cruce, Sstup s kříže. Někdy o. Exempl. Quid vobis videtur
de Christo? Co se wám zdá o Kristu?

10

146 P hilomathes. Blahůslaw.

In. In praepositio quando deservit accusativo casui, tehdy
někdy slowe na. ExempL: Ascendit in montem, WstanpO
na hůru. Někdy do. ExempL: Ite in castellum, Jděte do
městečka. Někdy proti. ExempL: Neque peccavi in te, Aniž
sem zhřešil proti tobě. Někdy nad. ExempL : Neque domi-.
nari in virům, Ani panowati nad mužem. Někdy z a. ExempL :
In servum venundatus est Joseph', Za služebníka prodán jest
Jozef (284). Někdy w ExempL : Impii corruent in malum, Ne-
zbožni upadnan we zlé. — Quando vero i n deservit ablativo
casui, tehdy někdy slowe w. ExempL: Invenerunt eum in
templo, Nalezli ho w chrámě, též: In diebus illis: W těch
dnech , ne za těch dnů. Též : In illo tempore, W tom řase,
ne w ten čas. Též: In illo die, W tom dni, ne w ten den*
Někdy *. ExempL: Bibentes vinum in phialis, Pijíce wíno z
koflíku. Někdy n a. ExempL : lam non sum in mundo,
Již nejsem na swětě. — Někdy za. ExempL: Recubuitin coena
super pectus eius, Odpočíwal za wečeří na prsech jeho. Někdy
mezL ExempL: Benedicta tu in mulieribus , Požehnaná ty
mezi ženami.

Ještě jsau některé praepositiones majíc rozličné acceptio-
nes 9 ale pro ukrácení jich zanechám.

Dosti pěkně píše de praepositionibus. Wšak přidám k
jeho řečem i to, že ten graecismus: Venumdatus in servum
takéby mohl někdy per circumlocutionem non ineleganter
býti wyložen takto: Prodán aby byl služebníkem (885).
Veteres n ostři cum vidissent tales graecismos latinis in usu
esse, assveverunt et ipsi uti huiusmodi locutionibus. Protož
říkáwali a psáwali: Já mu budu w otce a on mi bude W
syna. Ale wšak příjemněji i obecněji jest říci: Já mu budu
otcem a on mi bude synem. A i podlé Filomátowy regule
není na tom místě tak welmi zle říci, ač drobet bude proti
wlastnosti : Já jemu budu za otce a on mi bude za syna.
A maličko pozměně mohloby se i takto říci: Já budu jeho
(neb jemu) otec a on bude muj (nebo mně) syn, jakož se
tak i latině mluwí. — Příklad, kterýž dal Filomát na tom
powědění Pawla sw.: Ad tribunál caesaris sto, zle dobrý muž
£esky wyložil, i newlastně, i nepěkně. Nebo ta slowa-
Před stolicí cisařowau stojím non exprimunt verborum latino-

Blahoslav. Philomathes.

147

rum significationem. Smysl jistě síow latinských tento jest:
Odwoláwám se před císaře, neb, před císařowu stolici,
a neb jakž nyní mlnwí při dwořích: Beru appelací k císaři
etc. Wyložení Filomátowo est praesentem actum exprimens,
jako kdyby tu přítomně před císařem řekl: Teď stojím před
stolicí císařowau (286). Ale slowa latinská, ač sau praesen-
tis temporis, wšak jsau podobná tomuto způsobu, jakoby
někdo řekl: „Já nepobíhám práwa, stoj/m ku práwu«, byť pak
toho nemluwil tu na na rathauze přede pány etc.

Ale nic nepowěděl Filomates de praepositione cum,
česky «. Jako když díš: S ním, s Janem, s Pawlem, že
tu maličké s má byti kladeno, aby bylo známé, že jest prae-
positio; kdež pak s ten se připojuje k jiným literám a s nimi
jeden činí zřek neb syllabu, tu má dlauhé kladeno byti,
takto f: fama miloft, febe, fobě. Častokrát pak býwá mjlka
u písařů, že majíce napsati s, i napíší s; a neb někdy newědí,
které napsáno byti má, jako při tom slowu: ztratil, stratil,
z něho, s něho etc. Protož potřebí bedliwého i w té ma-
ličké wěci saudu. Nebo weliký rozdíl býwá mezi přidáním
té litery, jedné nebo druhé k slowu, buď praepositio nebo
nebuď. S proměněním litery i smysl se proměňuje. Jako: ze-
třel pepř, setřel nepřátely* * něho,'* sudu, ex cista, *
truhly (287) ; shladil nepřátely — zahladil, z h 1 a d i 1 wšecka
plátna, neb stěny, neb tabule; ztratil, totiž skuckal okolo
sebe sedící, některé za stolem; stratil peníze, neb facalét,
čepici atd.; ztrápil, sewřel; s domem, cum domo a ne
z domem; z domu ex domo, spadl s domu, s lawice, s
nebe; z lawice nadělal drew k waření ryb; zwařil to,
powařil toho chwílku, swařil kowař železo, sekeru, mo-
tyku; slepil papír knihař; s radostí, s radosti do žalosti;
8 zármutkem, % zármutku; spí -li a spějí -li ti zpilí sau-
sedé? zmotat a zpletl, smotal na motowidlo; zmátl
přízi, smátl sekaninu. —

Slowáci a někteří i Morawci škodnau zplétež w těch
literách s, s činí, říkajíce i pí Sice: z Janem, z Pawlem, %
domem * ze psem, z oštípem, z otcem. Ač Slowákům není se

148

Blahoslav.

co diwiti, že w tom chybují, poněwadž některé wřci w řeži
swé práwě proti způsobům řeči České postawené mají , jako
kdež Čechowé litery r užíwají, tu Stowáci ř stawějí, a nazpět
Příklad. My říkáme: Marya a oni Maria; my díme: přišel a
oni pryšet (2S8). Impressorowé částokrát chybují, tu litem
s nebo i druh au s buď připojujíce k zřeku nenáležitě, a nebo
od jiných liter odtrhujíce, jakož se jim to i při jiných prae-
posicích nahází; ale kdo jenaprawí, zwlášt nedbalce ? Subiiciam
quaedam exempla (licet in nostra novi testamenti versione
infinita pene šunt). Prospíwá, to dobře tak se spojuje;
ale pro zpíwání wzato pachole, tu se odděliti má. Pro-
sili mne, Pro Simeona to učini; ku padla, ku pánu; půjdu
na učení, dat mi pěkné naučení. —

O tom slowci in nemálo dobře a užitečně napsal Filo-
mát. Přidám k tomu, že w biblí editionis vulgatae ča*t*
se užíwá toho slowa na těch místech, kdež stojí Řecké
sťg, 7:póc, sv ércí, kterékoli z těch síow; ale to bywá podlé
zwyku židowského. Erasmus připomenut i jiní. Jako: Baptizo
vos in aqua, baptizat in spiritu sancto; ero ei in Deum; non
in solo pane, sed in verbo elc; percussit eos in giadio, i*
quo iudicio iudicaveritis; in digito Dei. Toť se pak rozličné
wykládati může, jakž kdy a kde příčiny sau. — Ale o tont
jakby se písaři dobří při těch praeposicích a též impresseři
(289) chowati měli, nechce mi se mnoho mudrowatL Praž-
ští mistři s těžkém sau w tom jednomyslní; my w Jednotě co
o tom smýšlíme, krátce powim. B. M. Čerwenka tento ká-
non in praepositionibus zachowáwání hodný by ti zapsal: *Když
se koli praeposicí přidáwají jménům neb místojménům, buď
k místu, z místa, na místě, skrs etc, piš je obláštuě
samy o sobě. Jako: s wěr&u k nebi, w nebi, k Bohu, skrze
wodu, na noc do Prahy. Někteří i w slowích dělí : do dělám,
do píši; ale mně se zdá, ze sau podobná těm latin-
ským de, re: redeo, rescribo, praescribo, exeo etc, a jakož
Latiníci jich nedělí, tak i w češtině pro snadnější čtení té-
měř lépe je spojowati. Jako : Docházím, despíwám, wycházím
přepisuji etc.« Hactenus verba Erithaci. •— Mně se nesJe,

Blahoslaw P hilomathes.

149

líbí ta regule. Toliko k ní přidám tento swůj saud, že
newždycky sřuší té regule tak praeetse šetřili ; jako při
těch sfowích, kteráž malo liter mají, ut: nanás, přinás, pro-
tebe, prosebe, na Jana mého sPawřem a proně i projiné
etc. Widí mi se, že jest to příliš pilně komáry cediti. Nepíše-li
kdo w takowé míře tímto způsobem: nanás, pronás, přinás,
protebe, prosebe (290), proně etc.,. já se na takowém písaři
nic horšiti nebudu. Valeat et hic to rcpsTcov. Nebo psaní onono,
s tím totiž rozděíowáním wšudy těcli praeposicí bezpotřebným,
byíoby podobné tomu, jakoby se někdo najedí liter a potom
je wšecky wyprskí na papír, ono sem ono tam.

Osmá stránka Etymólogí jest (jáki Latiníci
říkajf) de Interiectionibus.

Ač množstwí jest rozličných interieccí, ješto jich poétae
užíwali; wšak tuto toliko o těch, kteréž se nalézají w biblí,
rozsudek učiním.

Ah ah. Ah ah interiectio, stýskání a tesknost ukazuje,
& Česky může se exponowati ach ach, nebo: ach nastojte.
ExempL: Ah ah Domine Deus, ecce nesdo loqui, quam puer
ego sum, AfCh ach, neb: ach nastojte, Pane Bože, hle neumím
uiluwiti, neb dítě sem já. Ah ah diei, quia prope est dies
Domini, Ach ach, neb: ach nastojte dni, neb blízko jest
den Páně.

Vah. Vah jest hlas posmíwající, když wyskakujíce
(291) wykřikujeme a nřtco někomu wyčítáine, což newím,
jakby lépe -česky wytožil, jako ha ha. ExempL: Vah qui de-
,s£ruis templům Dei, et iu triduo reaediflcas illud, Ha ha ješto
boříš chrám Boží, a we třech dnech zasse jej stawíš. Itein:
Vah calefactus sum, Haha zhřel sem se.

Toto sřowce haha widí mi se, že na mnohých místech
slušněji stojí bez toho předního h ; jako : Aha zhřeíť se čistě.
Haha wíce náleží ad sarcasmum, jako když na někoho k
zahanbení jeho někdy wotají posměšně , ultimam producentes

150

Blahoslaw. P hilomathes.

pemiltimam vero corripientes , říkajíce hahá. Ta slowa
rauhawá, Kristu Pánu od bezbožných mluwená]: Aha, ješto
rušíš chrám Boží, mohlaby u wýkladú obecněji a srozuinitedl-
něji (ale snad ne tak zwykle a wážně) takto byti postawena :
Ayhle, a ty rušíš chrám Boží, jakoby řečeno byío: Pohleď,
nač si přišel? jekot se zdálo, že tobě žádný neodolá, kdes
se již ocetl? anebo: Hey ty, jako rušíš chrám Boží, kéž nyní
sstaupíš etc. Ay jak hrozné i muky, i posměchy a rauháni
Pán náš pro nás podstaupiti ráčil! (292).

Rachá. Rachá jest hněwu srdečného hlas nerozumný,
kterýž se s chrkáním, s řwáním neb odkašlowáním někomu na-
wzdory činí. Exempl. : Qui dixerit fratri suo Rachá , reus erit
consilio, Kdoby řekl bratru swémn Rachá , hoden bude rady,

Euge. Euge jest hlas wděčnost znamenající, což česky
lépe díš měhoděk, nežby řekl Bopomozi.) Exempl.: Euge
serve bone, měhoděk, sluho dobrý.

Čímby lepší bylo to slowo měhoděk nežli Bo po-
rn o zí, newidím; obé jest staročeské, obé z jiných složené.
Prwní z těch slow: Míti děkowání nebo díky; a nebo snad
by se někomu zdáti mohlo takto: Míti hodění se, t. býti ta-
kowým, aby se mohl hoditi, jakýmž se říkáwá: Tos dobře
učinil, hodíš se. Druhé pak t. Bopomozi, jakoby řekl: Bůh
pomozižt, zato žes tak dobře učinil. Wšak to slowo mě-
hoděk videtur plus habere gravitatis, hodí se lépe k tomu,
aby w knihách psáno bylo na swém místě (293)* Toto pak
druhé t. Bopomozi případnější jest k obecnému mluwení,
jako obecnější; neb se ho od těch, jenž dobře česky mluwí,
wíce užíwá, nežli onoho. Protož Philomátesfi rozsudek
(jakž on dí) na tomto místě ne welmi jest dobrý.

Heu. Ve. Heu a Ve zámutek a bolest oznamují, což
česky nemůžeš lépe wyložiti , jako : Běda. Exempl. primi : Heu
tnihi Domine, Běda mně Pane. Exemplum secundi : Ve vobis

Blahoslav. Philomathes.

151

divitibus, Běda wáift bohatým. Anna. Anna jest interíectio
deprecativa, a tak: Hosianna filio David máš exponowati: O
dej Bože pomoc synu Dawidowu. A protož zle se exponuje;
Spasení s synem Dawidowým.

O tom síowu žido wském Hosianna wí se , že jest inter-
íectio efilagitantis, jakž Erasmus dí, Kristu Pánu ke cti jako
králi z Dawida pošlému , že sau je hlasem mezi jinými síaw-
nými slowy wy našel i ti, jenž jej za krále přijímali a za
Krista neb Mesiáše (249), tolikéž činili, jakoby řekli: Vivat
rex, čehož Česky tento rozum jest: Tentot jest král náš,
tomutof' my budeme staužiti, tomutof zdrawí díauhého a šťast-
ného kralowání žádáme. — A protož takf jest, že newíastně
staří wykiádali: spasení synem Dawidowým, aneb (jakž tak
někteří wyložili) spasení s synem Dawidowým. Bona quidem
intentio , sed impropria interpretatio. — Beneš se nezle dowtí-
pit, položí w: Hosianna synu Dawidowu. Ale Filomát pro
leyky wyiožil dosti z hrubá.

Finis de interíectione (29 2 J.

Tato jména se wydáwají*) k laskawěmu a
upřiměmu ro%wáiení každému rozumnému

wykladaci.

Jesus. Poněwadž toho nejswětějšího jména Jezus i
Latiníci z řečtiny , i Němci, i také jiní jazykowé w celo sti
jeho užíwají, a z latiny w celosti wy klá dají. A to jméno w
celosti swé wýkíadem prawým, Spasitele nám zní a swědčí.
K ternu také i w české řeči, w celosti swé, bez proměnění
té syllaby zus w žíš utěšené má znění, za slušné se widí,
aby ono u wykladání nowého Testamentu w celosti swé bylo

Zía Čecha. Měl říci: podáwají , anebo předkládají.

152

P kilomalhes.

kladeno, a to w celé declinací takto: Nomitiátivo : Tento Gěawis,
Geait. : Tohoto Gezusa, Dat.: Tomuto Geznsowiý Acc: Tohoto
Gezusa, Voc.: O Gezu, Abl.: od Gezusa. Když se pak k němu
to jméno Kristus přidáwá, přidajíc k tomu ještě i to slowo
Pán, takto máš declino wati :

Nom.: Pán Gezus Kristus, neb: Pán Gezu Krist,. Gen.:
Pána Jezu Krista (£96), Dat.: Pánu Gezu Kristu, Acc: Pána
Gezu Krista, Voc: O Pane Gezu Kriste, Abl.: od Pánu Gézu
Krista.

Moses. Též to jméno Moses má declinowáno býti
jako Jezus. Neb toho jména z řečtiny Latiníci i Němci tak
užíwají.

Cbristianus. Swědčí Skutkowé apoštolští, že nejprwé
učedlníci Kristowi od Krista, jakožto (podlé wýkladu Eraz-
mowa) od puwodu, neb od předchůdce a od pána swého
Kristianowé slauli, jakož též Herodiahowé od Herodesa. A
tak latině a ,Christo Christiani, non a baptismo Baptismiani
dicuntur. Též Němci tum Christo Gfyrijfen se jmenují ne fcon
ber íauf íaufer. Tak také i w České řeči w Zákoně Páně,
od Krista Kristianowé by se měli w textu wykládati, aby
také jméno swého náboženstwí od pfiwodu a od Pána swého
měli. Kristián jest ten, kterýž ducha Kristowa a pomazání
od něho má a (297) kterýž jest skutečný následowník Pána
swého, Pána Krista. Jakož o tom apoštol swědčí: Kdož nemá
ducha Kristowa, ten není jeho. A sw. Jan: Wy pomazaní
máte od swatého. Sám pak Pán Kristus: Chceli kdo za
mnau přijít i, at zapři sám sebe a takt wezme kříž swfij a
<následúje mne. A protož wšickhi, kteříž křest přijali, dobři
i zlí, od té služebnosti Křesťané budau nazwáni. Latině ba-
ptizati, vel (si dici patem) Baptismiani. Ale Kristianowé
nemohau než od ducha Kristowa, od pomazání jeho a od
Pána Krista skutečného následowání jmenowáni bytí. O těch
.Zákon na ukázaných místech miuwí.

Amen. Amen jest sřowo židowské, ku potwrAení řečí*
kteráž se mluwí, a béře se někdy za vere, neb žá fi dělí-
te r. Exempl.: Amen dico vobis, nescio vos, to jest: Wěrné
neb práwě prawím wám, neznámt wás. Též haec (298)
dicit Amen testis fidelis et verus, Totoť prawí přawě neb
wěrně swědek wěrný a prawý. A tak amen jest adverbram
qualitatis. Někdy pak amen, když na konci slow se posta-
wuje, znamená žádost, aby se to síalo, o čem se mluwí,
což w T ykladač někdy wyložil latině fiat, kdež bylo židowsky
amen. A někdy toho slowa tak bez wýkladu nechal. Exem-

Philomathes. Biahoslaw.

15S

plum: Respondit omnis populus Amen. Sed lihera nos a malo.
Anien. Soli Deo honor et gloria in saecula saeculorum, Amen.
Ačby mohl tu amen wyložiti: Buď to, neb: Staň se to, quia
habet significationem verbalem, a jest na tom místě verbum
precativum. Wšak že obyčej jest náramně zwyklý, toho sh>wa
neměniti, ale tak předce židowsky jo wyslowiti, jakož též
to slowo Halleluia. Protož ří kajme: Samému Bohu čest a
sláwa, na wěky wěkůw Amen.

A tak dokonánajest knížka tato potřebná
i také užitečná, podruhé wytištena w Nerinberce
skrze Jana Gunthera, Léta Páně 1543 (299).

Naposledy k saudu podá) Filomátes těch čtyř stow:
Jesus, Moses, Christianus, Amen, takliby měla po latinsku
i a nás Čechu w psaních neb i w mluweních užíwána bytí,
a ne jako prwé wykladači i kazatelé činíwali, ta slowa po
Česku t. podlé zwyktého u Čechu při jiných slowích způsobu
pokládajíce neb rzwukem wynášejíce.

Swůj saud Fil ornát powěděl, a i způsob declinací toho
síowa ukázal. Kdo chce, může toho následowati, totiž lí-
bili se komu. Ale mně, a těm, s nimiž sem já jednomyslný,
líbí se při starobylé obyčejnosti zůstali, kteréhož tak dobře
w celosti užíwati budeme, jako Filomát nebo Beneš (na-
hnauce toliko , tak jakž sme již dawno zwykli podlé způsobu
nám Čechům wlastního pro příjemnost lepší) říkajíce Ježíš.
A tohoť musí příti Philomát t. abychom proměnili literu u
W literu i, a literu s odwojili, totiž učinili z toho slowa Je-
fcus Ježíš (Geží A) ; nebo i Philomát také proměnil dwě litery,
£o$ožiw místo litery 1,6 a místo # položiw %. (390) Ano pro*
měnili i latiníci, z řečtiny wykládawše, to slowo; nebo řecky
takto stojí Irpow:: Latiníci pak literu -q podlé swého obyčeje
proměnili w e a místo Iqaodc, říkají a píší Jesus. A co pak
Židé w swém jazyku jak to slowo formují, nechci se tím
^aměstknáwati, poněwadž i není to neznámé, i mistr Mi ku-
táš Sud již prwé nemálo o tom w swé předmtuwě na swůj
wěyklad čtení a epištol nedělních píše.

m

B lahoslaw.

In summa, welmi se nezpůsobná wěc zdá a jest, w
společném shromážděni wážnému muži to swaté jméno tak
jaks newážně formo wati, Jezusa, s Jezusem, o Jezu etc.
— — Říci pak Jesu Krist , neb Jesu - Krista , místo toho
Ježíš Kristus etc, tot může stati i w wažném míuwení nebo
zpíwání : nýbrž pro umenšení těch liter : ž í š dobré jest tak
raději říkati; toho i staří nemálo užíwali. W oné písni: s Jesu
Kristem Pánem naším etc. Jezu Kryste wykupiteli etc. (301)

Ale nechat při těch wěcech a podobných saud B. M.

Čerwenky a spolu s ním i swůj powím tento. Mnohá slowa,
voces, latinská, když mají do češtiny položena býti, po-
slední syllabu tratí. Jako: Adamus Adam, Enochus Enoch.
Ano naší předkowé dáwno zwykli říkati místo toho Pela-
gius Pelagian, Ezau, místo Judasa Jidáš, Jeroným Jaroš,
Dionysius Diwiš; Ambrož, Cassian, Antoš, Pawel, Hawel,
Crha a Strachota pro Cyrillo, Methodio ; satan, ďábel etc. Si-
cut et Livius punica syriacaque vocabula similiter pronunciat:
Hannibal, Amilcar, Hanno etc. A nechat i tohoto ještě dotknu.
Beneš při tom jménu satan mně nelibau wěc učinil. Moha
položití (Math. 4.) Satane, i řekl radše: Satanáši; daleko ne-
pěkněji archaismum admisit. Nynější pak někteří, aby wždy
i mluwením i činěním nezpůsobní byli, následujíce Beneše
též říkají: Satanáš (302) a Satanáši, a ještě někdy dupli-
cantes primam literám řkau : Ssatanáši etc.

To jméno Moses, také lépe jest aby nebylo tak předě-
íawáno a kaženo, proti dáwno obwyklému obyčeji, ale ra-
ději tak jakž Čechowé a Morawci, páni, měštané, sedláci
sl/chati zwykli , jmenowáno i psáno : Mojžíš. Jaká jest jen
potřeba té nowoty ? Studium novarum rerum nec eruditis nec
rudibus probatur, maxime dum nulla cogit necessitas; leč propter
videte, jako někteří říkají, nos porna natamus. Takž podobně
i to slowo Christianus nic nám nedá nowého , čehož bychom
prwé neměli Wětší maudrosti již nám wyslowil Philomát?
Neslo weme prey Baptismiani ale Christiani, protož ne křes-
táne ale kristiánowé nazywejme se. Widěti jest, že Phi-
lomát nepomněl nato, co Pán prawí, příkladně mluwě o

Blahoslav.

155

pannách maudrých a nemaudrých, kteréž oboje wšak byly

panny (303) Ale toto hle když sloweme křesťané, jakž

řekl od toho, že jsme a jsau pokřtěni (a to we jménu Kri-
sto wu, a w něj se oblékli, skrze křest s ním na smrt pohř-
beni) i již pak buď toho, w nás prawda wnitřní, nebo nebuď,
předce my můžeme wšickni křesťané nazýwáni býti. Ano i
Erazmus w swé Paraphrasí na 1. kap. sw. Mat. dí: A ba-
ptismo censetur (304) christianus; což Wartowský wyložit
takto: Hned po křtu drží se člowěk za křesťana.

O tom slowu Amen nepotřebí mnoho míuwiti; wí se že
jest židowské, wí i se, co w sobě zawírá, nebo jaká jest moc
jeho. Než to mi senewelmilíbí, že ono místo (1 Zjewení):Haec
dicit Amen testis fidelis, tak wyložit, jaks zdá mise lehce a jako
neslaně t. těmi dwěma slowy: práwě a wěrně. Lépeby by-
lo podlé mého saudu hac periphrasi uti: Totoť prawí ten,
jenž jest prawda swrchowaná, kterýž má moc wše twrditi,
nýbrž jenž (305) jest wšech wěcí přepewný základ a prawá
podstata i dokonalá pewnost, jemuž wlastně to slowo Amen
připadá; nebo čehož on potwrzuje, to přepewné jest, a če-
muž odpírá, to hyne etc.

Takby se drobtíček toho slowa Amen rozumu nawrhí.
Wšak což naposledy powěděl a čím zawřel , totiž, abychom
toho slowa tak užíwali předce jako i jiných některých utpote
Alleluia, Kyrieleison etc, w tom mi se dobře libí, dobře na-
psal aprawdu, kteréž sluší powoliti a ji wšudy we wšem,
až i w tech menších wěcech, welebiti. Amen.

Až potud což mi se widělo pro wyswětlení, doplnění
a w něčem i naprawení této knížky kněze Wáclawa
Filomátesa. Poznamenal sem tak běžně, jako ten, jenž jiný-
mi wěcmi sem zaměstknaný a wšak wyčištění a zwelebení
jazyka Českého welmi žádostiwý.

Čtenáře pobožného, komužby se koli toto mé sepsání
w ruce dostalo, welice žádám, aby w těch newelikých a

156

Blahotlaw.

neslawnýcn wěcech, což Čte, s saudem četí bedliwjm, a jestli
že se kde nětco horliwěji a tauže položilo , nežliby se zdálo
(306} někomu hodné, to aby w dobré obrátil , rozpomena
se i nato, že zaměstknáním rozličným obtížených lidí mysl
němuž wždycky způsobu ochotnosti a příwětiwosti míti,
ale zkormaiřcena leČíms jsúci, někdy i slowa k způsobu
swému podobná, totiž kormautící a netahodná etc., wyléwá.

v

Konec wyswc tleni Grammatíky Ceskě.

(307)

{S«8-$0» Krt yrúxúmi)

Přidání některých wécí

k Grammatice české příhodných,

tomu, kdož chce dobře, totiž wiastné, práwě
a ozdobně, česky mtuwiti i psáti, užitečných.

(310)

J. B. P. čtenáři

Poněwadž od některých rozumných a učených lidí jazyk
Český zwláštní chwálu má , žeby welikau k tomu, aby ušlech-
tilý a ozdobný byl, snadnost Jměl: i pro jakaus zwláštní
hladkost pronnnciationis (et quandam veluti euphoniam), i pro
welikau hojnost, čímž obojím Německý jazyk i jiné některé
\# mnohých wěcech přewyšaje: — ale wšak, kdyby byli ti, kte-
řížby swau práci k tomu také přičiniti, a sepsáním bedliwě
wyhledaných nějakých regulí (tak podobně jako jest w Ře-
ckém a Latinském jazyku učiněno) nětco ponapomoci chtěli,
jakož sau pak tito tří, totiž Filomátes, Beneš a Gzell nětco
toho učinili, pročež zaslaužili ochotného poděkowání, že
se aspoň počátek skrze ně stal, a příčina jest dána jiným
Českého jazyku milowným lidem, aby ti, kteřížby w tom
s nětco wíce již potom by ti mohli, také i o wětší pokusili
se wěci : — tau příčinau i já, maje obláštní k Českému jazyku
milost, a od některých pobožných mužů příčinu sobě (311) k
tomu danau, nětco sem byl toho, což mi se k Grammatice České
příležeti widělo, poznamenáwati počal, a čta Grammatiku od
kněze Beneše a druhého, kterýž slowe Filomátes, wydanau,
nemálo sem toho tam do ní na některých místech wepsal,
ostatek w obláštní knížku tuto tak shromáždiw jakž naspěch
býti mohlo, příčinu opět další někomu dáti chtěje, z nyněj-
ších nebo budaucích, aby o tom šíře přemeyšleje, nětco
potom dostatečnější, pořádně a srozumitedlně jazykem Českým
4sepsal, a pro obecný užitek wšechněm wubec wydaL Něho

160

Blahoslaw.

sám k tomu, pro jiná zaměstknání pilná, dostačili sem ne-
moh); dosti mně na tom buď, když sem jako k nějakému
stawení materiam, dříwí, kamení a jiné wěci potřebné shro-
máždi) a k prwním wěcem, od napřed jméno waných tří
mužů sebraným, přidá).

Díliť kdo, že sem jen cantones jakési tu spolu jako
špaíky swále) (jako tak někteří o Gesnerowi s)awném sic muži
m)uwiti směli, jimž on w předm)uwě potom dobrau odpo-
wěd dal), nic se proto nebudu hněwatt Nazow sobě to jak kdo
chce t. třebas fleky a nebo kusy; per me licet. Budeli se
pak komu zdáti, maxime vero hominibus á|xooooc<; ingratis
et philautia corruptís, quorum gratia ne unam literám scriben-
dam censerem (312), že toto wšecko jest neužitečné a matné
t. i prwněj&ích i mé o Grainmatice České psáni, protože nyní
my řeči České ne z knih se učíme, ale jedni od druhých wňr
bec, děti od swých matek, ebfíw a pěstaunů etc.: tenby mět
nato pomyslit*, že Grammatika ne samému m)uweuí toliko
učí, ale řeč tu, kteréž wyučuje, w její čistotě, wlastnosti
i ozdobnosti zachowáwá, ješto bez toho potomci předkům
swým skrze knihy míuwícím snadby potom nerozuměli, jakož
se tak Wlachům přihodilo; nebo kdyby nyní před obcí
Římskau míuwiti iňěJ Cicero, neb jiní jeho towarySí etc*, *
kdožby jiih z obecného lidu rozumě)?

Pročež i já sobě nerozumných lidí saudem a nc^cohle-
dawostí překáželi, w swém předsewzetí nedopustil is^m,
chtěje raději dobrých a swatých mužů předkůw naSích ma-
lých následowatí, nežli některých nesmyslné wysbkomyridOQSti
se osteychati. Mistr Jan Hus w swém weyk)adu na přikázaní
Boží w kap. 40. při liteře r, připomenuW nejprwé TŠowlráSe
onoho swatého přísný skutek i dí: „Také se mají pričHwti
(t. knížata, páni a rytířstwo i měšťané) aby Česká řeě nehy-
nuta. Pojmeli Čech Němkyni, aby se hned děti česky wčili,
a nedwojili řeči. Nebo řeči dwojení jest hotowé záwidíni,
(318) roztržení, popauzení a swár. Protož Český král, swate
paměti Kare) císař, by) přikázal Pražanům, aby swé děti ěedqr
*čfli, a na rádném domu, jemuž německy říkají Rathaus, *bj

Pře dmtuwa k Přiilawkum.

161

{esky míuwili. A jistě jakož Nehemiáš, síyšaw, ano dítky
židowské míuwí odpolu azotsky, a neumějí židowsky, proto je
mrská) a bil: též by nyní hodni byli mrskání Pražané i jiní
Čechowé, ješto mluwí odpoiu česky a odpoiu německy, ří-
kajíc: tobolka za tobolka, liko za lýko, hantuch za ubru-
sec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, rendlík za trérožku,
pancíř za krunýř, hynstkop za koňský náhlawek, marštale
za konici, mazhauz za swrchní síň, trepky za chody, mentlík
za plášték , hausknecht za domowní pacholek , forman za wo-
zataj. A kdoby mohl wšecko wypsati, jak sau již řeč
Českau zmátli? tak že, když prawý Čech slyší, ani tak
míuwí, nerozumí jim, co mluwí, a odtuď pochází hněw,
záwist, rozbroj, swárowé, a České potupení". To mistr
Jan Hus (319).

Jeden welmi učený a znamenitý muž de lingua verna-
cula welmi pěkné napomenutí učinil: vide Locos Manili
Basileae excusos. Pročež widí mi se, abych je slowo od slowa
tato položil:

„Graeci olim suam tantum linguam studiose excolebant;
Romani praecipue suam, et deinde addebant unicam peregri-
nam linguam nempe graecam. Nos neglecta lingua vernacula
magna cum difíicultate simul duas peregrinas linguas discere
et complecti, Latinám primům ac Graecam, si historiarum
et artium cognitionem solidám uobis comparare volumus, oportet.
Coelestis doctrinae explicatio etiam hebraicae linguae peritiam
flagitat. Ita nobis saltem plerisque ut necessarium ita dif-
ficillimum est simul triům peregrinarum linguarum studium,
quod adimit nobis conatum excolendae et exercendae Germa-
nicae linguae, quae minime erat negligenda, iis praesertim,
qui aliquando publice causas agent aut concionabuntur. Sed
obiicitur: Nihil facilius est, quam in sua lingua recte loqui!
At respondeo, tales Graecos et Latinos stultitiae et inanis curiosi-
tatis condemnare, quae gentes a přimis statím anuis pueros
ad certam et venustam formám dicendi in sua lingua, maximo
(320) cum labore et sollicitudine consuefecerunt , et frequen-
tatissimas scholas habuerunt Grammaticorum primům deinde

164

Blah os law.

etiam Rlietorum , in qttibus iuventus vernaculae linguae rectom
usum longa exercitatione dicendí et scribendi addiscebat. Sed
Út apud nos temporum iniuria, ut studium linguae vernaculae
nou negligatur solum, sed etiam contemnatur et probro detať,
si quis id usurpare videatur. Quare tandem satis graves poe*
nas damus ignaviae nostrae, cum postea producti in coetda,
ubi nobis ofíicii ratio necessitatem dicendi imponit, aut con-
scieniia nostrae infantiae obrautesrimus , aut constematione
titiibantes trepidamus, aut, ut illorum niliil contingat, tamen
improprie, obscure, confuse dicimus, utpote nulla prius eXer-
citatione exculti aut confirmatL Quare hortator sum meis
pueris, ut aliquam saltem curam etiam maternae linguae di-
scendae et exercendae a přimis annis suscipiant et studiose
observent, ac imitari studeant illos, qui proprie eleganter et
sine affectatione Germanice loquuntur. Maxime D. Lutheri,
Philippi* Justi Menii, deinde etiam orátorům quorundam, ut D*
Poutáni (321), in quibus, quid quenque deceat ac ornet, obser-
vent, et affectatam grandiloquentiam, ut alienissimam ab ec-
clesiasticis, vitare discant. Proderit ad hoc quoque argumenta,
quae latine scribenda erunt, prius vernacula lingua explicare,
ac deinde in peregrinam linguam convertere. Nec parum
iuvabuntur adolescentes, si interdum duo aut tres per otium
inter deambulandum narrationes aliquas veras vel fabulosas
commemorabunt , adhibito studio proprietatis , ordinis et ele-
gantiae. Haec de lingua vernacula monuisse satis est." Ai
potud řeč toho dobrého muže.

Ač pak to, což sem w knížce této sepsal, a čeho po
místech někdy i obšírně dotýkal (měw k tomu nejedny we*
liké příčiny, kterýchž newidí mi se nyní wyčítati) newšecko
wlastně k Grammatice přináleží: ale poněwadž mi se přiná*
leželi widělo k wlastnosti i k ozdobě řeči České* přede*
sem swobodně psal, což mi na mysli bylo. Jako i síawný
onen muž Erazmus Roterodamský tak podobně w jazyku ta*
tinském učinil. Sepsal knihu drahnau, jíž jméno dal Kaza-
tel, jeíto w ní některé wěci k Grammatice, jiné k Dialektice,
mnohé k Rétorice, některé (S22) i k jiným uměním přinálefcící

í

Předmtuwa k Píídawkum. KS

položit. A wšak to wše, ne toliko nebyto mu zle wykta-
dáno, ale wděčně od mnohých šlechetných lidí přijato a
wýborně užito. Nepochybuji* i já také , že i toto mé sepsání
ne wšechněm w pohrdání přijde, ale (některým aspoň) j
wděčné bude, i snad w něčem ne neužitečné. Naposledy
pobožného čtenáře zato žádám, aby o mně tak nesmyslit*
žebych snad o slowa nebo způsoby mtuwení , phrases etc.
tak se mnoho hadrowati a nesnadniti chtěl, ažby to, což
wětšího jest, mezitím hynuto, t. táska swatá. Nemydímf jistě
nato, wímf, co a pokud záleží na stowích neb nezáleží,
aniž co proti mně jest, mřuw kdo chce, jakými chce slowy,
když jen w wěcech auhony není.

Wšak pokudžby na mně byto , rádbych aby i wfostnof
i ozdoba jazyku našeho nehynuta, ale rozmnožena byta: aby-
chom tak mtuwili, jakžbychom sobě dobře a práwě rozu-
měti mohli i bližným k wzdělání byli. A z té příčiny, jakž
Xofojiaxíac , takž také i xeveaYopíac, zapowěděné od swatého
Pawta (1. Tim. 6.), i w těch menších wěcech aby se bylo
warowáno, za hodné a welmi potřebné saudím. Vale (323).

Aby pak řeč Česká ozdobná byta, potřebí jest tomu,
kdoby jí tak cum laude užíwati chtět, některých wěcí w
psáni a též i w mtuwení welmi pilně šetřiti. O kterýchžto
wěcech tuto obtáštni psáti začnu. A pro snadnější wšeho toho,
což psáti míním, pochopení, rozdělit sem to na sedm knih
neb artikulůw welikých.

W prwní knize nebo artikuli základním napíši nětco

wtastnosti řeči České.

W druhé knize o figuře, jenž slowe Metaphora.
W třetí knize o užíwání stow z jiných jazyku wza-
tých do češtiny, a přitom i následowání phrasí tatínské neb

1 Německé.

W čtwrté pak o té figuře welmi široké, kteráž
jméno má u JLatíníků Enallage.

164

Blahoslav.

W páté knize o jiných některých menších figurách.

W šesté catalogum probatissimarum et elegantissima-
rum phrasium, vocum ac proverbiorum, přísíowí obecných,
et contra turpium atque ineptarum fugiendarumque locutionum
instituam.

W sedmé naposledy dotknu některých wěcí, kteréž
zato mám, že nebudau (324) newděřné tomu, kdož Český
jazyk a ozdobu jeho, proprietatem , puritatem et ornátům
eiůs miluje.

Proč mi se tak widěío, ty wěci wšecky tak prostě roz-
dělili a w tom pořádku jedny za druhými postawiti, nebudu
se oznamowáním o tom zaměstknáwati ;] rozumný a bedliwý
čtenář snadně srozumí.

Prwní Kniha

neb

Artikul základní.

O zvláštnosti.

A tať se na dwé dělí. Jedna jest samých síow t.
jednoho každého slowa, kteréhož se koH w mluwení užíwá,
proprietas vocum sive proprietas siguificationis. Druhá pak
jest ne tak w síowích jako w složení těch stow; to u Latiníka
síowe phrasis, česky se říká, ač newelmi dostatečně (326),
generalius quam decet, způsob míuwení.

Té obojí wlastnosti tak šetřeno býti má, aby každau
wěc, kterauž mluwiti neb o níž psáti chceš, ne leckterýníis
stowy, o samo to, aťby lidé nějak jen srozuměli, péči maje,
wypowěděl: ale aby ji těmi slowy předložil, kteráž té wěci
wlastní jsau. Jako, maje říci: „Pošleť Pán žence na žeň
swau", i řekiby: Wystrčíť Pán žence na žeň etc. Přihází
se někdy některým, že generaliter mtuwíwají až příliš, k
čemuž i w jazyku Českém příhodná jakás síowa mají, jichž
kdož často užíwají , mohloby se jim třebasi někdy máío nebo
nic rozuměti. Jako jednau jak/s pacholík přišed k hospo-
dáři swému takto promluwit : Přišel k nám woney. On
odpowěděí: Kdože přišel a odkuď? Odpowěděí oratoř ten:
Ba tam z zawonomau. A když hospodář wždy se ptat, kdo
jest, i apomenuw mládenec, že toho hostě zná towaryš*
kterýž tu u hospodáře byl, i dí: Ba woneyf jej zná. A

16t Blahoslav.

tak powěděl i nepowěděl, kdo přišel, odkud přišel, a kdo
jest ten 9 jenž ho zná* Takž mnozí někdy neumějí neb ne-
mohau (826) myšlení swých jazykem a htaholem, od Boha člo-
wěku k tomu daným, wyjewiti, wymluwiti neb wyprawitL

Ale některým se zdá, že oni wýborně mtuwí, welmi
newlastních i síow i způsobfiw (t. phraseon) užíwajíce. Jako
příklad dám na Filomátesowi , kterýž w předmluwě swé
na Etymologí Českau, newlastnost newlastně káraje, tato
slowa položil: „Mnohá slowa neupřímě z latiny wy Jo žili".
Těmito slowy Filomát myšlení swého nepowěděl , ale pro ne-
wlastní položení slowa toho neupřímě smysl posluchače
jinam než náleželo obrátil. Neb toto myšlení swé Filomát
chtěl ale neuměl pronésti, že wykladači textu Biblí mnohá
slowa wyložili newlastně a nezpůsobně i nesrozumitedlně,
cožby hodné bylo náprawy: a prawdu powěděí dobrý muž.
Ale někdo, dobrý Čech jsa , slowa jeho saudě a z nich duchu
jeho poroznměti chtěje, taktoby myslil, že Filomát předešlé
wykladače za lidi neupřímé , to jest lstiwé , falešné etc má,
kteříž písma Biblí zfalšowali. Kdyžby pak dále slyšel, w
iem tu neuprímost pokládá t že místo ho kladli jeho, a
třebas místo mu jemu, musilby se stasmáti a třebas říci takto:
Parturiebant montes (327) et natus est ridiculus mus. Když
o neupřímnosti prawil, ját sem myslil, žet nětco hrozného,
grande aliquod facinus, nějakau welikau faleš na ty wykla-
daěe pronese, a on pak co směšného prawí; tot není neu-
přímnost, ale newlastnost etc. A tak hle Filomát neměl říci :
neupřímě, ale měl říci: newlastně, neb neuměle, neb nepeč-
liwě, neb negrammaticky etc. Než kdyby to při přítomnosti
těch, na něž mínil, promluwil, t. neupřímými je nazwal,
Uřím, ieby se byl obešel w slušnau odpowěd.

Ad locum illum (Philippens. 2.) quidam valde improprie
allusit dicens: Semet ipsum exinanivit, Zapřew sebe samého,
tím což jest. Měl položití, seposita affectatione, potius ob-
wykle: zmařil. Nebo to slowo zapříti, obecněji na ztan
stranu se bére , a wykládá se latině : Negare t. quando
absolute ponitur sine particula. O Kristu pak wíme, že jest

Kniha prwní. O vlastnosti. 167

nezapírat toho, což byt, ale přiznáwat se k tomu, až se
mi. proto Židé haěwali, prawiwše mu: Ty (prey) jsa čto-
wěkem, činíš se Bohem aneb rowného Bohu etc Nezapřel
tedy Kristus Pán, ale zmařit se, a wšak tak, že nepřestaw
Bohem býti, čtowěkem byt nízkým a mužem bolesti, jakž
dí Izaiáš prorok, dotud dokudž nedokonat wykaupení etc. (328).
Ač prawda jest, že se toho stowa také užíwá někdy dosti
slušně, jako w oné písni; Samého se zapříti, nenít jiného
etc. ; ale tu jest drobet jiná signifikací. Účastníkům Krista Pána
to se trefí, kteříž Adama starého, t. zákon hřícha mrtwiti
mají* Ale Kristus neměw zákona hřícha, wšak zmařit se
tím, íe způsob stauhy přijat, byw Pán wšeho. Ad
chtětliby kdo w nějaké částce to i na Krista tábnauti
(jako w tom, že Kristus Pán také samého sebe zapřet,
když rekt w zahradě : Ne má wule buď, ale, otče , twá etc.)
uewelwi bych tomu odpírat, ani se tu o stovvo mnoho ne-
snadnit na tom místě, kdyžby jen toto místo: Exinanivit se
ipeum byto wtastně, ut supra dixi, wytoženo, aby tak u
Čechů zůstawit také rozdít, jako u latiníku, kteříž wědí,
co jest exinanire se et abnegare se ipsum, — Nu již bezpo-
chyby z těch a z těm podobných chyb snadné jest srozuměti,
ie máli kdo býti dobr/ mtuwitel, potřebí jest mu pilně še-
třili nejprw wtastnosti stow.

Ale to šetření, kdyby byto bez opatrnosti (329), někdyby
wíce škodilo nežli pomahato. Protož ku pomoci opatrnosti
přitom potožím některé weymínky; zwtášt pro ty lidi,
kteříž ne na prostředku, od kraje odehnáni jsauce, zůstá*-
wají, ale hned k druhému kraji běží etc.

Weymínka pak nejprw budiž těch stow, kteráž sau
ač wtastní, ale wšak neobyčejná a nez wyktá, id est , usu nun-
guam recepta, byt pak i proti Graininatice nebyla, ale když sau
proti zwyku. Jako, kdyby chtěje mí ti frequentativum od toho
stowa spasení, i řekt spasowání. Nýbrž kdyby themahuins
vocis míti (332) řekt: spasuji, spasuješ etc, poněwadž říkáš:
spasení, spasit, spasí etc. jako říkáme: zatracení, zatracuje,
zatracuješ etc., bytaťby forma Česká stow těch, ale Čecbowé

168

Blaho&law.

dobří, ani jiní wůbec, nikdy toho neužíwali. A také, jaká
jest potřeba toho síowa? Nebo maje a neb chtěje říci: Toť
jest neb sau spasowání Boží etc., i pročby neřekl in singu-
lár! : Tot jest spasení Boží, a neb : Tot jest dílo Páně , jímž
on přiwodí lidi k spasení etc. A také to síowo pasowání
lidem již obecné, blízké jest toho síowa spasowání; protož
někdo chtěje třebasi potwořiti a přemítati takowau řeč, daíby
tomu síowu spasení tento rozum: Spasowání že jest mnohých
lidí pasowání, jako shromáždění jest mnohých lidí neb wěcí
hromáždění. Protož lépe jest takowých síow se wystříhati
Item: Mnozí uwěřowali w Krista, jeden tak napsat, et
hoc affectatum est. Item k témuž podobné to síowo wzkři-
šowání neb wzkřešowání frequentativum ; též inusi-
tatum, ac ideo ineptum et ingratum, bezpotřebné (333) : quidam
novitatis tamen avidi eo utuntur; a někteří z nedopatření,
než zwědí, wypustí je, měwše a neb mohauce říci na r tom místě
WzkříSení a nebkříšení takto: Díšli ty: Častá býwata zkřešo-
wání lidí wěrných za prwní Církwe, rci radše usitate: Častá
kříšení mrtwých etc, aut per circumlocutionem elegantius: Často
Bůh za prwní Církwe moc swau ukazo waí , mrtwých k žiwotu
powoíáwaje, vel mrtwé k žiwotu nawracuje, vel mrtwým žiwot
dáwaje etc. — Pražák wyíožil ono stowo (Ephes. 4.) Maledicen-
tia zíoíeycnost: voluit ludere in fingendis abstractis. Plane
inepta vox, nunquam usu recepta. Lépe byío poíožiti Zíoře-
čenstwí neb zlořečení, tání etc, ač nejwtastněji podlé síowa
Řeckého] Rauhání. — To síowo;: W rstewník a wrstew-
nice, coaetaneus, est quidem proprium, 'sed inusitatum; lépe
circumlocutione uli: Jest jednoho s ním a nebo (334) jednostej-
ného wěku.

1 Někdy wykíadač může periplirasí užiti, kdyžby se zdáío,
žeby příčinau wíastnosti twrdost řeči se uwedía. Jako (k
Židům 12.) : Kteříž zapsáni sau w nebesích, lépe říci nežli:
w nebesích zapsaných, ěv oópavotq áicoYSYpa(i|iiv(ov.

K témuž podobná síowa jsau některých, jenž buď íatínau
česky míuwiti chtěli buď íatínskými síowy w češtině ne
neznámými, ano již w obyčej wešíými pohrdali, říkajíce

Kniha prwni. O wla&tnosti. 169

taaudrowci, ješto mohli říci filozofi a neb filozo-
fowé. Ale česky powěděti rozum latinského síowa wíastní
chtěli; nebo ti síauli íilozofowé u starých pohanů, jenž
maudrcsti jiné učili a sami jí milowníci byli.

Varia posset pro suo quisque arbitrio nova vocabula fin-
gere, sed probata moneta est potius utendum; cetera sunt
reiicienda, ut non 'necessaria, affectata ac usu nunquam re-
cepta, et ideo inepta atque (335) ridicula: maxime, si a sciolis
proferuntur ex cacozelia. Nam viris, sapientia et autoritate prae-
ditis, talia condonanda sunt. Hi enim inopia vocum atque
linguae totius, dum proprie loqui student, subobscuri ac horri-
diores quandoque íiunt: ale nehned wše kusa jako s wocasem ,
ut dicitur. Jako tato siowa Zkristiti , zkristili to jest k Kristu
přiwedli a s ním spojili t. křesťany z nás zdělali etc. Item
moha říci : Jako za prwních let neb časů , i řekne někdo
Jako na prwici, z těch sřow latinských: Sicut antea aut
sicut olim, též z toho síowa Primitivus, Naprwoti. Item
moha říci (329) Přikázaní Boží píň, i dí někdo Příkazy Boží.
Mandata non improprie quidem, sed inusitate et non necessario
habetur; nempemelius ac usu receptům vocabulum: Přikázaní*
Říci česky Příkazy jesť podobně tak jakoby íatíně řeki
Mandationes a neb mandatio, cum usitatum et commodum vo-
cabulum habeamus Mandata aut Mandátům. — Coloss. 3.
kdežto není servus et liber, služebník a swobodník, pro-
prium equidem hoc est, sed inusitata ac ingrata vox; lépe
říci Swobodný.

Ale žeť někdy i uměíým a wážným (830} mužům w tom
zkuíhá a sfaíšuje pamět , tak že nemůže se hned pojednau na-
hoditi to wíastní prawé sJowo, i musí jiným w ten čas jako
wěchtem předce zastrčiti mezeru, dummodo abest <ptXaotía et
eruditionis insulsa ostentatio. Talia sunt et haec vocabula, nova
suta , inusitata :summowníkto jest kniha summy nětčeho w
sobě zawírající; kazatedlník, kázaní a neb zpráwy ka-
zatelům zdržující kniha; hromadník, hromady wěcí obsahu-
jící ; cizokrajenín, alienigena etc. Item Jidáš že byl
Kristů peněž nik to jestwiádař nad penězy Kristo wými, totiž

170

Blahoslav,

ěaféř; lestněúkíadn ík, lest něpochlebník, z pupu ě-
mtuwník, starobylosti, da wnobyíos ti, «t similia
multa, quorum autor B. M. Čerwenka, Pracowník, někdoby
pak řekl harcowník. Insulsum figmentum, quasi latine
dicerem Indicator, moha říci obwykle Nuncius. Item Čím
wíce domácníky jeho, domesticos; ineptus interpres. Item
Marnochíubitel é (licet haec non sit nova, tamen iam olim
obsoleta vos). Takowé někdy některé stowíčko žeby se
nalezlo i w knihách znamenitých (331) mužuw, etiam in bonis
auctoribus, jako in rythmis aut aliquo poémate, nehned sJuší
leckomus již nyní to wšetečně haněti, a nebo bez saudu a
potřeby drze následowati, a nebo sobě nětco nezpůsobného
a owfiem grobianského wymey Sletí. Hajek a Proxenus, oba
již doktoři, užíwají toho stowa Howězí Skota. Nějakát
jest to diwná howězí škola; musejí w ní beykowé a kráwy,
woiowé i telata se cwičiti a učiti, i newím čemu a také ne-
wím já, kde jest ta Skota; musíť tam někde w Praze bytí.
Licet probe istis verbis taxari ab eis illum summum nebulonem
Mistopolum, hominem perditissimum et nequissimum, cui vis
parem tota Bohemia habet. W oné staročeské písni: „We
jméno Boží počneme, a dokudž můžeme etc." také jest i tato
clausula postawena: Mocí Boží wzkřešowali etc.

Lest ně úkíadník dixit ac scripsit quidam bonus vir;
inusitatum. Prostě mohl: říci: Lidé Istiwí, auktadní a jenž
Istiwě ukládají vel lstiwé auklady činí. Graeco more sic fin-
gere verba composita in nostra lingua non decet, sed con&ue*
tis uli, ut supra toties monui (336).

Krwawci idem dixit, id est viri sanguimim; lépe byřo
říci Muži krwe lidské žízniwí, a neb jako říkawali wfibec
Zkrwawilí neb wražedluí. Někdo hlaupý slyše jmenowati
krwawce, na krkawce by myslil, jakož se tak nedáwno je-
dnomu přihodilo. *)

Item to slowo* Čtyř dny, quadriduanus; latínismu?*
D. Hajek: Čtwrtodenní zimnice; neobwyklé slowo, a wšak

*) bopresaorewi , kterýs ty řeči Běží tijkř etc. wi% tam w 1* kniae.

Kniha prwni^O tolattnosti 171

lékaři mohau ho užíwati, isnad mu zwyknau lidé. Item:
Jeden 41 ) chtěje podlé latinských stow swátosti mistrowsky
jméno wati, takto Absolutionem et Confirmationem jraenowař;
Rozhřeš a Biřm, moha obwyklým způsobem říci Rozhře»
šowání a Biřmowánf, aPassowání; antiquae voces šunt. Bal*
thens militaris bylo znamení rytířstwí. Ač staří říkali: inno*
wati, abiecta litera B. Irmo, halže neb točenice, neb řetěz
daný a wtožený na hrdlo. Podnes u Poláku irmo říkají tomu
jhu, kteréž se na hrdlo klade.

Huc pertinent et comparationes inusitatae. Nebo jako*
u latiníků neříkají bonus, bonior, boniasimus, ale bonus,
melior, optimum; takť podobně u Čechu neříkáme dobrý,
dobřejší, nejdobřejší, ale dobrý, lepší, nejlepší. Ač někteří
ještě (337) tu inter gradům comparativum et superlativům, pe.
culiarem medium gradům constituebant, říkajíce (ut Rohius
noater piae memoriae) lepší, nadlepší, nejlepší. Proprie
quidem et erudite, sed non admodum usitate.

Někteří říkali: tichý, tišejší, nejtišejší; lépe wšak a
obwykleji říci: tišší, nejtisší beránek etc. Pošetilého jednoho
sleycháwal sem říkati : lepší (?)

Item, kdyby někdo říkal w obecném mluwení: Půjdu
do rádného domu, moha říci obwykle Do rathauzu. Ale
ten způsob i to slowo pertinet ad Archaismum, jako i to:
Zakonníci w rádnicech swých (to jest w místech těch , kdei
radu držíwali) mrskati kázali apoštoly. Mat. 10.: Wydadí
wás do Concilií a w rádnicech swých mrskati budau wás.
Beneš wytožit: Wydadí wás do sněmu, a w školách swých
mrskati budau wás. Nejwíastněji jest říci podlé slowa Ře-
ckého Do rady. To slowo concilium latius patet; nebo rady
a starší po městech wšudy mají, ale concilium jest sjezd
zwláštní weliký učitelfiw Církwe etc. Rádnice, staré slowo
jest, iam obsoletum, non utimur eo, a také na tom místě se
netrefí (338); nebo to slowo Řecké, kteréž tu stojí, t. synagoga,

*) B. J. A. w kázánu Summowníku o Antikristu.

I7Í Blahoslav.

nemíní se na to místo, kdež se rady držíwají, ale kdež se
lidé k službám Božím scházejí. Item, z toho síowa latin-
ského Armemini, ozbrojte se t. oblecte se w zbroj. Item od
toho slowa Pohřeb, řeklby verbum derivando po hřeb li,
moha říci usitate pohřbili. Takž od toho síowa záwazek
a z a wa zuji derivares adverbium Zawázaně Pánu Bohu
poswětili. Videtur (pudem proprie dictum, sed si introspexeris
penitius, deprehendes vocem et inusitatam et impropriam huic
loco. Lépeby řekl: S záwazkem, a neb per circumlocutionem :
činiwše neb učiniwše záwazek.

De verbis defectims.

Náležitě na tomto místě zmínku učiním de verbis de-
fectivis, o nichž toto krátce powím, což i prwé pH jiné.
příčině jest powědíno nejednau. Kdežkoli voces istae de-
íiciunt, nemají býti užíwána; nebo proto defectiva slowau.
Ačkoliby se někdy, zdálo, žeby nětco snad se mohlo r na-
lézti i příhodného; ale wšak šetřili sluší zwyku dobře a uměle
mluwících lidí. Sauť (339) pak slowa defectiva Zřím, zříš,
zření, zříti, zření míti, zazřel sem, wzezření , jsauc w zámutku
k Bohu zří = zřejí (si liceret dicere) t. patří. Dím, díš, dí,
díme, díte etc. Řku, inquam, wyřknu, wýrok. Morawci
říkají místy Jím, pím, žabím =s zabiji. Wděk mi učinil,
přijmi zawděk, lépe Přijmi wděčně. Jdti, půjdu, připrawuji,
oprawuji, zprawuji carent primitivo. Přečtu non habet prae-
sentem, nec participium; praeterito přečetši. Wyšed. — Bez
poroka, řekla jedna wšetečná a mstiwá žena o dobrém
muži před jedním pánem: Jest pane bez poroka šwec. On
pohnuw se řekl: A tys bez poroka k...a To slowo bez
p o r o ka jest prawé České , ale deficit (nebo toliko Morawci
říkají we wsech : Ját sem tobě ten porok t. uedobřeť tuším).
Latině říkají: Absit verbo invidia, pace tua dixerim (favete
Hnguis.) 8 odpuštěním, račte odpustiti; hlupci říkáwají:
Ctiž tě (ťa) Pán Bůh lépe než já. Item Morawci: Nebudeš

Kniha prwnt. O vlastnosti. 17$

mi porokowati, t. nebudeš mi Játi potom, ale zwíš, žes ode
mne dobře kaupií (340).

Appendix.

Ještě i tohoto mi se newidí pominauti, že wíastností
síow někdy rozličně a rozdilně brány neb formowány býti
mohau i při jednom síowě. Jako to slowo koíomaz : někteří
myslíce, že jest maz, jímž kot wozních pomazují, i říkají
koíomaz; jiní myslíce nato, že říkáme maž unge, maž wůz
nebo koía etc, i říkají koíomaž; jiní opět myslíce na masf,
kterauž pomazují kol neb čehožkoli, i říkají koíomast. A
protož coby tu měío bytí wywoleno, a kterého z těch způ-
sobu užíwáno, nato wýbornau reguli dáwá Horatius, že
se šetřiti má, quid approbet usus, quem penes arbitrium etc.
Probata moneta gratissima, totiž zwyku obecného dobře míu-
wících tím jazykem. I nesleycháme pak wubec říkati koio-
maž, ani kolomast, ale koíomaz; protož toho síowa raději
nežli oněch dwau užíwati se má. Nebo mohíby někdo
wtipny a saudný rozličných wíastností a z toho slow sobě
nawymeyšleti, a potom tak mluwiti nebo psáti, žeby mu řídko
kdo rozumět (341), říkaje kačicím bíatničky, třeš něm třesně,
kozlu wřešf ák. Ale to síuší poručiti těm , jc*nž se na lesích
kopčině učí, říkajíce sekeře straka, sukni swída, měšci
štír etc. — Takowým a těm podobným síowům má zwyk a
obyčejnost meze položití, jichž přestupowati nesluší, léčby
kdo za nemudrocha drzého a pyšného jmín býti chtě}. Než
kdyžby kdy který potom wěk přijal to které slowo, ut fa-
vore publice reciperetur ac approbaretur, essetque in usu apud
erudite loquentes, a to potom swé místo již míti bude, byt
pak říkali wišněm wisně, proto že wisť, jako říkati obyčej
poduška, proto že pod ušima býwá.

Archaismi.

Druhé. Mohlaby býti obyčejná někdy síowa, ale snad
iž z zwyku powyšíá , na něž se téměř zapomnělo , z nichž

174

Blaho slaw.

niíwalliby kterých kdy středmě, bylaby figura, jenž slowe
Archaismus; pakli affectate et frequenter, tedy by byl Bar-
barismus et stultitia.

Jako kdyby často neb wždycky, maje říd lepká, i řekl
přílbice, a místo kordu šaršaun, maje říci mládenec i
řekiby mládec, sedláci by pak řekli mlatec (342), a maje říci
jonák, i řekiby jinoch, kteréžto slowo aČkoliw jest pěkné
a bylo někdy et signiíicatione et forma z Řeckého toho wzaté
eunuchus a nebo z toho latinského iuvenis, ale tu se signifi-
kací netrefuje; non enim quilibet iuvenis est castratus. Ale
již to slowo jinoch est obsoletum, ačkoli jiného příhodného
nemáme. Nebo kleštěnec obscoena vox jest, ačt sau mnozí
vykladači Nowého Zákona užíwali toho slowa. Mat, 19. 6.:
Jsau kleštěnci, kteříž etc. Staří na pargaméně psaní obecně
tak mají; též i B. Lukáš, i Beneš. Někteří jiné slowo
wzali, též dost nezpůsobné, t. řezanci. Tak položil
Plzeňský a Klaudian. Pražští a Horští wyhýhajíce obéma
položili Panicowé; a dobře jest, i já tak sem wyložil, při-
daw na straně druhé; ale to tam.

Item robenec, staří Čechowé říkali robenec, robének,
robě, robátko 2= dětátko. Morawští sedláci chlapec, Pa-
láci poně par o bek. Též staří říkali. Čistá roba, jakoby
nyní řekl: čistá Čada. Roba někdy per contemptum říkají
(348) t šlundra. Robili Slowáci říkají, operari, dělafti
Někdy staří hýskowé zpíwáwali: Robínku z cizí země, na*
skládej písní o mé ženě; robínku t. mládenče.

Row staroslowanské slowcej hrob my říkáme. Odtud
Přerow u BeČwy řeky, jakoby řekl; prwní hrob. Slawný hrob
byt u města tu nad Předmostí, a Předmostí síaulo Staré
město; Zábečwí pak bylo weliké město, šestnáct kláSterfi
w něm bylo, pohřebowé slawní. Ještě weliké kostí obriw
w wršku pod skalkau Předmostskau wykopáwají, zuby tak
weliké jako pěst, jako hlawa čtowěčí etc; žebra jako bře-
WMce i rohy weliké též nalczáwali. Weliké někdy to
toěsto bylo dulcissima p atria mea, nunc mihi varias ob causa*

Kniha prvni O wlattnosti. 175

fore invisa, maxime propter sceleratum magiae &rtiCciuin» imo
veneficium, quod exstirpet Deus cito Amen. Říkáwali také
staří hroubka, neb hrobky, neb hřbitow, obsoleta voca-
bula* U Litomyšle ještě se říká : Kamenná hrobka , na ka-
menné hrobce (344). Poláci zakopám a nebo roklem poně
grobi říkají.

Hrob to slowce jest z němčiny, Morawci a i Čechowé
říkáwali jáma; odtud jamníci, oni bezbožní naháči » kte-
réž Žižka zbil. —

Zrnek adhuc míre apud nonnullos est in usu, zrnek » t#
čert neb Satan; venit a polonico smok = drak.

Item maje jméno wati děla, řeklby po staročeská pušky
etc, —

Item drzého, wšetečného a bujného nazwalby jasawým.

Item staří říkali snabdí, my říkáme: drží stráž 9 aneb
bdí strážný. Posta wili snabditele, osadili neb postawUi
stráž nebo strážné. Snabditel, vigil, strážný.

A maje říci kronikář, annalium scriptor, i řekiby
letopis, jako 1L CodicUlus w Pranostíce; est prorsus obso-
leta vox.

Item: Nalít přijde sám Pán, jakoby řekt: A>ožť w tom
přijde sám Pán. Item : Naliť sem ostydfa , t. ayhle jižť sem
ostydía* Item: Anolit úhlawní sau nepřátelé t. a oni pak
sm lihíawní etc.

Item: Jeliž. W písních tištění Swerinowa (345): Kte-
říž byli hříchem zkaženi » jinak nemohli zde býti opraweni,
jeliž ten kterýž hříchy s lidí zhíazuje swau milostí, ráčil se
ukázatl Item : Sixt z Otterstorfu , nejlepší sic Čech ze wšech
přítomných Pražských doktorů a mistrů, w Turecké Kronice
Pauli Jovii (list Z sextě mu B) takto wyiožií: Až jeliž
za času Goda sau poraženi.

Welmě, val de, staří říkáwali a i ještě někteří letní
lidé tak míuwí, i literu w diftoňg ie proměňujíce, ale již to

176

Blaho tlaw.

2 zwyku wychází, obsolescit: a wšak někteří se naschwál
tak říkali učí a zwykají, ano jim to síuší jako swini kopí,
leda se jen potworií , jako pan Simon z 4 Českého Ostrowa.

Zwící. Eritha napsat: Štuka jest čistý bystrý pták
co koroptwa, zwící i podobau těla, kromě nos má díauhý,
ploský na prst. Sněz té lektwaře zwící wtaského ořecha
= tak weliký kus, jako wiaský wořech. Staří lékaři Čeští
psáwali.

Zahynuje vetus mos coniugandi. Est quidem valde
proprium et signiíicans, sed tamen obsoletum. Pan Řehoř
Hrubý z Jelení užíwal toho stowa we swém wýkladu (346)
Františka Petrarchy; ale nyní lépe místo toho říci hyne,
bude i dosti wtastně i pěkně.

Boha se wše bojí, a on pak sám nikohého, t. niko-
hož, žádného.

Neroďte =5 nechtějte etc. Fortassis inde dicitur, quod
parturiens semper vult períicere et conatur summopere libe*
rari onere suo. Enixa, nitor. A tak neroďte, neusilujte; ale
jest staré stowo (non est revocanda haec vox), můi bez něho
bytí. Neroďte býti o patrni', nechtějte.

Wece mu pán = dí mu pán.

Tá doby kralowat Alexander Weliký, totiž těch časůw,
neb těch chwílí.

Patřích u widění, cernebam, praeter. imperf.; patří*
chu oni, eiusdem temporis numeri pluralis; patříše on, cerne-
bat vel intuebatur , numeri singularis praeteriti imperfectt

Item: odjide t. odšet. Jíše, abibat, discedebat Ita
futurum pro praesenti aut pro praeterito imperfecto solebant
veteres ponere: odjideša oba.

Dějeť se tato odtucha = odtušení, t. polehčení, dobrý
trošt, poskytnutí nějaké naděje.

Item: staří psáwali nazýwání místo wzýwání (347),
vocare, invocare (i*. Cor. 1,). Kteří nazýwají jméno pána Jesu
Krista = qui invocant.

O wlas tnotli.

mistr Jeroným , Husu towaryš , dí o smrti : Powizmei
již, co w skutce umíme uěiniti (t. prwé mnoho o smrti
mluwíwawše.)

K témuž podobné jest to slowo staré Bíše, o němž já saud
swůj krátce powínr tento : Nejprw toto prawím, že sau slowa
toho staří otcowé naší mnoho a dobře užíwali; nyní již wyšlo
z zwyku. Předkům naším (když to slowo přišlo některým
\v oškliwost nejprw) náramně bylo nelibo. B. Lukáš, muž
weliký a znamenitý, suo tempore theologus nulli in tota gente
nostra secundus, w předmluwě na Zákon Bolesíawský nemálo
nato horlil. Saudě bezpochyby dobrý muž, že když se
dobrý zwyk w některých wěcech opustí, nemalá k dobrému
wětšímu se upustí pomoc, a nowý zwyk,' kdo wí, jaký bude,
a co wšetečným k čemu odtud přířina? Ut impune inepti-
, ant aut insaniant , quod et factum fuit. Wěděltě dobře swatý
muž, že o sama slowa není se co hádati, logomachias fugi-
endas esse. Ale porozuměw, že se na mále tu nepřestane,
(jakož i dí, že k Saduceům tudy mohlaby býti cesta etc.)
za příčinau proměny temporis in hoc verbo bíše w to
slowo byl budaucímu zlému podjíti dopustití nechtěl. Sic
ta slowa In principio erat verbum již musí tak býti* wy-
kladána Na počátku bylo slowo. A můžet býti i bez škody,
wšak tak, když budeme wěděti, jaký jest rozdíl w latině těch
síow Erat, Fuit (o ěemž wiz Bezam, qui perpetnitatem huic
verbo adscribit), a když my w swém bylo utrumque tem-
pus zawřeme.

Nebudemeli pak dobře a práwě wlastně mluwiti, když
se jen dobře bude rozuměti, musí natom přestáno býti z
nauze, když nelze jinak. Ač nemůže se jinak říci, než žef
jest B. Lukáš příliš mnoho archaismů, jakož w slowích, tak
i w wěcech zachowal, quod omnino nulli imitandum est. Apo-
cal. 7. Zčísti ho žádný nemožíse. Luc. 1. A nebíše jima syn etc.
A takž i w wěcech swatý muž twrdý byl, quia diligens le-
ctor fuit veterum, netoliko Augustýna, Hieronýma etc, ale také
1 theologů Skotistských a Thomistů, s nimiž s?> Hus ne*

)2

178

Blahoslaw.

mnoho meškal, prořež i snadnější k srozuměni jsau knihy
Husowy, nežli psáni B. L. Odtud půwod těch mfuwení a
slow Byt nebytny et similia, quibus discrimina modorum es*
sendi, ut loquuntur ipsi, experimere conabatur. Hinc et dura
syntaxis Prawdy wíry čtení: tres genitivi.

Archaismus elegans et utilis.

A wšak proto opět na druhau stranu wěděti sluší, žeř
některá stará (ač již téměř některým lidem z obyčeje wychá-
zející) slowa hodně neměíaby wšelijak pomijína a wymítána
býti; ale pomaličku zasse raději přiwozowána na pamět a ně-
kdy týž tyž i užíwána. Jako to, jehož již přeřídcí užíwají, j e-
1 ik o ž, přepotřebné a wyborné síowo, significantissimum. Jeli-
kož = in quanfum seu quatenus. Item není také zíé i to síowce
autěk od utíkání. Běží na autěk; my říkáme W záwod.
Item ta síowa Jej žíwa widěli = žiwého; odpoíu žíwa
nechali, čerstwa etc. Wiz w písních D. 15. Jest to starý
accusativus casus. Origo nominis huius est staré síowce,
jehož se již neužíwá Žím to jest žiw sem vivo, žíš vivis>
per interpositionem w žiwíš, facis vivere. Poláci Živveš vivis,
zle žiweš = zle si žiw. Čechowé Jest zle žiw s swau
přítelkyní = scortatur. Měj mne wymíuwna^ Antiqua et
elegans est vox tanutí, theologi ea utuntur. Dábeí wnu-
káními swými činí tanutí mysli, quasi diceres táhnutí aneb
hnutí ta, has suggestiones, ta mysli počátečná hnutí, na nětco
pomyšlení, uwržení netco w mysli, jako kamének do wody.
Veteres nkáwali Ani mi na mysli netanuío t. nepřišřo, jak£
mní říkáme. Beneš k Rím: 1. Z wíry do wíry, agrestis
mos loquendi. Lépe uti eleganti archaismo Z wíry u wíru.
M. Jan Hus utilur hac voce o b i 1 í c e a z b o ž í c e. Aby
prey obilíčko a jiné zbožíce nezahynulo. Primitiva vox est
obilí, diminutiva odtud obilíčko. Ačť ne wždy se nahodilo
i Husowi wšeho wíastně wykiádati; nebo w kázaní w pon*
dělí welikonoční wyíožií hospitalitas hospodářstwí. Nyní

Ď tibl astnoitL

190

říkáme ochotnost a příwětiwost k hostem příjímání jich
w swůj dum , do hospody. Hospodářstwí se síyší na stalek
& nábytky zewnitřní, a nebo na hospodaření w něm, jako
latině říkají Reculas suas disponere etc* t. swůj chudý
statček, hospodářstwíčko swé opatřiti, supěl lectilem. Obilíce
pak jest jakoby řekl troška nějaká obilí U nemnoho. Est
omnino quoddam medium inter primitivům et diminitivum.
Takž rowně zboží, zbožíčko, zbožíce etc. Hnedle t. j.
pro mne ; i nyní tak říkáme. Staří toho sřowa d I e drahně
užíwali: dle mne =t pro mne, dle času=& pro řas etc. Item toho
slowa, kteréhož staří obecně užíwali, škoda, že již tak z
zwyku welrai wyŠJo, t. šlechtic {fortasse nomen cum re sen-
sim evanescit); šlechtična dicitur adhuc. Panic také z
zwyku wychází, pannat ještě síowe. Tak podobně staré
slowo zbožný iam non est in usu, composituin manet bez-*
božný, nepobožný, á&eoc;.

Archaismus pkraseon.

Některé staré phrases, ač nemají býti nyní užíwány,
wšak w knihách starých mají swé místo i mohau být
trpíny. Jako w té písni na přikázaní Měj jednoho Boha
wěest. Item Žeť jemu z mrtwých ožiti. Též říkáwali staří
Bůh wí , čemu se jest státi = co se má státi ; Bůh wí, co
mi se jest státi '= co mi se má přihoditi. Haec et similia
non sunt imitanda, licet in scriptis veterum tolerari possint.
Staré babkyj říkáwaíy^ (exclamandi formulas) Ach mý
hoře, mý hoře = nastojte! Ach nastojte, na zlých žiwot
žeť sau se zrodili. Někteří ještě říkají nestojte. Morawky
loquaciores říkají inepte Nestůjte, nestůjte, quasi diceres
Ach, ach! Au pohříchu, ano již nyní po hříchu. Adver-
bialiter sonát velut Horrendum etc.

Ale nechažt tuto aspoň snad náležitěji, nežli jinde do-
tknu některých siow, jichž se často užíwá, zwíášť w Zá-
koně Páně a kázáních sJowa Božího, w nichž jest weliká
nejednostejnost. A nejprw to sřowo Euangelium, to jest>

Blahoulaw.

jakž staří říká wali , čtení swaté a nebo čtení ab*
solute. Že sau naších těchto časůw začali také mnozí w
jazyka našem toho stowa Řeckého užíwati, dobře jest;
wtastníť jest slowo dosti, a i w latinet se ho užíwá dobře.
A wšak jakž prwé staří mnoho i toho slowa čteni uží-
wali, i ještě se ho dobře užíwati může. Pěknější se wšak
zdá a příjemnější již toto nowé sJowo t. Ewangelium,
a jest owšem mnohem wlastnější nežli ono prwní. Nebo
Čtení wlastně jest Lectio, ale Ewangelium jest dobré a potě-
šené zwěstowání, tak jakž ho swatí apoštolé w swých
epištolách užíwají. Sic ono také od jiných prwé k jiným
wěcem býwalo užíwáno, o čemž není potřebí tuto wypra-
wowati.

To slowo Ypafi|iaxe6ť; , scriba, nejednostejně w češtinu
wykládali i staří i nowí wykladači. W starých pargaméno-
wých psaných exemplářích stojí mistři lidu. Tak w Plzeň-
ském tištěném, tak i B. Lukáš w tištěném na Karmeli položil
Pražské poslední tištění léta 1558 na některých místech
wytožili scribas zákonníky, ut Mat. 21. A jinde pak uči-
telé lidu, k smyslu hledíce, poněwadž se tím síowem
míní lidé umělí w Zákoně neb wědomí neb zběhlí (jakž
Beneš wytožil), ti totiž, kteříž lidu kazáwali, to jest, Zákon
wykládali w sobotní dny. Mně se widí, že se může říci
někdy učitelé lidu, a zwlášf na některých místech, jako
Mat. 13. g; Omnis scriba doctus, Wšeliký učitel umělý. Item
Mat. 23. Posílám k wám máudré a učitele. A nebo zákon-
níci pro obírání se s Zákonem a jemu učení. Než ad ver-
bum podlé síowa latinského mohliby nazwáni býti písaři,
a nebo podlé Řeckého literní ci. Ale byloby to i lehko-
myslně a směšně i nerozumitedlně. A jest i druhé Řecké
slowo Mak 20. vojitxáq , to wlastně ad verbum do češtiny
může býti w^loženo zákon nik, nebo vofxoc; jest zákon.
A tauž historii předkládaje swatý Marek 22., nepoložit toho
slowa v©fiix&; ale YpocjjLfxaréoc , odkudž snadné jest widěti, že
ta slowa jednu a tauz wěc zdržují a protož i jednostejně
wykladána býti mohau.

O wlat tnos ti.

•Apx««ps6c; latině princeps sacerdotum, tak obecný
weyklad wzní a Beza též ho následowal. Někteří, jako Erazi-
mus, Calvinus, Castalio wyložili Pontifex. Do češtiny pak staří
wyktádali (vide Mat. 2.) Kníže kněžské; B. Lukáš též;
Plzáci též; Beneš Wrchní kněz; někteří Biskup etc. Kdyby
mělo se podlé slowa Řeckého wykládati ád verbum, mohlby
někdo ne newlastně říci Are ik ně z, jako se říká arcibiskup,
arciděkan, to jest jiných biskupů kníže neb zpráwce neb
pán. Ale to slowo není obwyklé, to arcikněz; než jiné slowo
jest, jehož se užíwá, jemu podobné (a nob raději dím, totéž
slowo, nebo staří knížeti říkali kněz, áno i nyní w Russi
kníže slowe kněz Ruský, Moskewský — dummodo loco primi-
tivi diminutivum ponitur). Arcikníže t kníže wyšší jiných knížat
Ale mně se widí, starobylé zwyktosti při tom stowu se držeti,
t. abj ápxiepeóc staut u nás kníže kněžské, jako tak wy-
loženo léta 1558 w Praze (Mat SI.). A pakliť kdo chce raději
říci biskup, také mi se to zdá dosti býti příhodné. Nebo et
significatio et forma nominis prorsus graecum illud nomen
episcopus exprimit. Zwuk síowa Řeckého podobný jest Če-
skému a moc jeho neb wyznamenání jest jedna a táž w obo-
jím jazyku. WJastně zajisté každý biskup slauti by mohl
i přihledaě a neb dohlidač (kdyby slušelo fingere no*
mina). A ne pro jinéť biskup má tak slauti podlé prawdy,
než že k jiným kněžím dohlídá a o ně péči má , aby swau
powinnost tak jakž sluší konali etc. Jestliže pak samoby
jméno bylo bez prawdy, tedyby se ta osoba prawě srownala
s oněmi židowskými arcikněžími neb biskupy neb knížaty
kněžskými, kteří jen lakomstwí pilni byli, na powinnost
swau málo dbajíce, a neb zhola nic

Item vox illa graeca ^ejjtáv nejednostějně se wykládá.
Staří wyktádají Wládař, a nelze, až se zdá některým pří-
jemněji říci heytman, sit licet vox germanica. Ale již síowa
toho Čechowé co swého užíwají, a zdá se nezle trefowati;
nam et radicales literae, ut Hebraei loquuntur, egregie con-
veniunt Někteří pak lépe sobě libují to slowo Wládař, velut
jnagis theologicum a jako drobet wážnější nežli heytman.

*82

fílahoslaw.

Item to slowo oovaY<o*přj, synagoga , quod frequentér oc-
curit in Testamento, staří wykládali nejednostejně. Někteří
w zboří ch, jiní w školách. Klaudian w swéra wy-
kladu toho slowa zboř užíwaí; Plzeňští pak druhého
t. škola. Benešů wýktad též, Benácká Biblí i Pražská,
aniž které slowo jiné sám zwyk tu klásti dopustí. Ale že
pak někteříby mohli to plésti, t. školy křesťanské s židow-
skými těmi nynějšími chrámy čili jeskyněmi; zdá se na někte-s
rých místech, žeby mohlo podlé wlastnosti Řeckého sřowa,
jehož i latiníci užíwají, býti položeno t. In synagogis eorum
W shromážděních, t. ne tu, kde se děti učí čisti, ale tu, kdež
kázaní se obecnému lidu činíwají. Wlastněť jest oovďfcá
shromažďuji neb swodím spolu neb sháním; wšak ne wšudy
může ten wýktad státi. (Jako díšli .Wypowěděli ho z
shromáždění, nepěkně wzní, lépe tu stojí ze školy;
ač takéby nezle bylo a wlastně sic ze z boru, ale že*
by se to někomu zdálo po pikhartsku. Mat. 9. Uče w ško-
lách jejich , w zbořích, w shromážděních, ne pacholata uče a
neb děti, ale lidu obecnému čině kázaní. Mat. 23. Milují
přední neb prwní stolice neb katedry w školách neb
shromážděních neb w schůzích neb w sněmích. [Přede-
šlých let některým Tcněžím a děkanům kališnýin, pseudoeuan-
gelikům, zdálo se, že nějakau welmi protimyslnau wěc
nám učiní, když zbory a fnebo domy naše nazýwati budau
synagogy. Říkáwali Synagoga Litomyšlská, Bolestawská etc,
jakoby to síowo snad potupné nějaké bylo. Ale nám jest
a bylo to jednostejně příjemné, nazowte oni sobě nás
jak se jim líbí: synogoga, zbor, shromáždění, jednota,
třebas i sekta etc, a řekněte třebasi wšecko zlé lhauce pro
jméno a prawdu Páně: dosti jest, když nám dí Blaho- •
slawení ste.

To slowo E cc les i a také se rozličné wykládá. Wlastně
podlé slowa Řeckého měloby se říci Swolání, a nebo, jako
mistr Jan Hus píše, zbor t. od sebrání neb sjití. A wel-
wiiby se dobře treGto; zwláště w epištolách apoštolských*
aby nebylo říkáno Církwi Efezské, Římské, Církwe mnohé t*

O vlastnosti.

ifiSf

mnohá shromáždění wěrných etc. ale raději zboru a zborum.
W Zjew. 2. Andělu zboru JJfezského, lépe než Církwe etc.
To pak síowo církew aby se tedy užíwalo, když se mluwí
o wší církwi a ne o některém zboru; jako když díš
Církew křesťanská, Církew swítězilá, Církew Římská t. wši-
ckni Římského biskupa posíušní. Ale kněží kališní w Čechách
a w Morawě, zwlášť domnělí evangelišowé, toho síowa
církew užíwati nedáwno počali místo toho kostel nebo
se jim zdá, že tím síowem církew zkazí síowo to
nám obecné a dáwno obwykíé zboř. Jak mnoho i w té
wěci dowedau, skutek ukáže Bohdá; my se o slowa hádati
nebudeme, modo salva sit veritas; logomachias apoštol za-
powídá. Rowně jakoť sau tím welmi mnoho dobrého zjed-
nali, že nás někdy i Z horníky nazýwali, ješto my jim po-
koj dáwaj ce skutkem i síowem, nenazýwáme jich proto, že
chodí do kosteía, KosteJáky a neb Kostelníky nebo Kos-
těíáři.

Pharisaei. To síowo nejednostejně od wykíadaču bylo
wykíadáno i dáwno za předků našich i nyní našeho wěku
Mnozí to síowo kíadli zákonníci. Tak tiskli w Benátkách,
w Praze, w Pízni, w Bolesíawi po dwakrát etc. Sud w
ftwém wýkíadu čtení nedělních poíožií takto W zákoně
učení. Beneš za Erazmem jda položil tak síowo bez wý-
kíadu jeho Faryzeowé, a dobře učinil. Neb kdo sau
Faryzeowé wíme, že nejpřednější sekta w židowstwu, jakž
Paweí svvatý oznámil; ale w zákoně učení nebo umělí
wtastně síauli scribae ypafjLfJLaTstc: , a tiby wlastně měli slauti,
jakž napřed powědíno, Zákonníci neb w zákoně umělí nebo
učení w zákoně umělí a neb učitelé zákona. Faryzeus když
kdo se jmenuje, již téměř i ti sedláci rozumějí, že se
tím m ní nějaký pokrytý nábožník , twarný a pošmaurný, a
wlastně tak má být* rozumíno. • A také my k tomu slowu Fa-
ryzei tak máme dobré práwo jako Latiníci, poněwadž to síowo
jesl ne latinské, ale židowské; pročež i Rekowé i Latiníci
ho užíwají, již 111 ojwykse, jako i my.

181 B lahoslaw.

Item to slowo Publikán též jest w zwyku i ti Če»
chfi. Nebo kdo newí, že publikáni byli celní aneb meytnf,
jakž říkají na Morawě, a že za zjewne hříšníky jmíni byli
a židu, kteříž by se koli k ním připojili z židowstwa.

Ale o ta síowa, kterýmž i sedíáci rozumějí a učení
snadně je wyíožiti podlé jich wíastnosti mohou, netřeba se
mnoho nesnadniti. Než jsauť síowa některá welmi nesnadná
k wyíožení, prořež se i škodliwa widí w textích Českách
nejednostejnost. Dotknu některých.

Apoštol Paweí swatý na některých místech užíwá toho
síowa wXiQpocpopta , kteréž máli prawě a cele wyíoženo býti,
tedy jedním Českým síowem newím kdoby to učiniti mohl.
Neb zawírá w sobě nějakau prawau a jistau a místnau i
bezpochybnau jistotu a s ní tu jakaus daufánliwau smělost ,
kteráž jest dobrého swědomí prawé owotce, kteráž když
jest w wěcech Božích, tedy číowěka na modlitbě nebo i kde**
koli jinde činí ne lekawého , ale dobromyslného , tak aby
se neděsit Boha, ale směle jako syn před otcem se postawií
etc., a wšak ne drze, ani zaufale, ale příležitě, jsa jist
tím, že nemůžeš od žádného by ti zahanben. To siowo Pa-
weí swatý poíožií w oném powědění znamenitém k Říma-
nům 14. Unusquisgue suo sensu abundet, což zle wykíádali
mnozí Jeden každý na swém smyslu dosti měj. Wíastně
pak má takto wyíoženo býti: Budiž každý w swém smyslu
místně a práwě ujištěn bez pochybowání.

Item to slowo rcap^Yjata wyíožíšli Swobodnost, pHdejž
w míuwení. Kdyby obyčejné slowo hyto, mohíby říci Swo-
bodnomíuwnost. Sw. Jan. 1, kap. 3. dí: rca^Yjoíav habe-
mus ad Deum = daufání máme k Bohu, ale wíastně takto
Smělost neb smělau daufánliwost w míuwení máme k Bohu,
to jest, směle můžeme mluwitijpřed Bohem, což nám potřebí,

Iíem to síowo ánoxapaůoxia , k Rím. 8. očekawání stwo-
ření, očekáwať etc. Tento smysí jest: Nebo pecliwé i tes-
kliwé showíwání (a jako okénkem wyhlédání) wšeho stwo-
ření očekáwá toho zaslíbeného wyswobození etc.

O wlai tnošti.

I jiných těm podobných stow jest mnoho , při kterýchž
wykladači se nesrownáwají.

Nota. Ale ať i toho dotknu, což powědomí starých
wěcí dobře wědí, že mnohá sJowa i s těmi wěcmi, kte-
réž znamenaly, voces et significata eorum, již pominula. Kdyby
nyní těch stow mělo užíwáno býti, řídkoby jim kdo rozu-
měl. Jako: Remdihy, Sapie a jiní nástrojowé bojowní.
Ano snad po časích nebude wědíno, co jest to Sudlice,
poněwadž se již toho nástroje neužíwá. Pak sau podobně
i jiných některých dáwno býwatých wěcí jména: jako u
žáků a kněží to slowo Pendýna, Knížky s pendýnau. Ríká-
wali staří tak, míníce knížky tak swázané, aby okolo nich
ocasy, t. zbytky kůže wisety, za něžby buď neseny býti
mohly knížky w rukau, neb na pás zawěšeny podlé starého
obyčeje. Pendina, pendens pars corii, quo tectus est codex.
Nyní již není obyěeje tak wázati knih, protož i slowo to téměř
zahynulo. Wšak někteří archaismi mohau ještě trpíui býti,
zwtáště starým lidem. Čistýzkomonilýjonákt. wzrostlý,
ad corpus pertinet, quasi diceres Procerae staturae iuvenis.
Zpanilý pertinet et ad corporis staturam et ad mores benefor-
matos. Již kuři pějí k switání, k swětu, t. k switu,
tk switání pějí kuři, kury pějí, kuropění. Poláci říkají
kohautu kur kuřy, slepici kokoška. Děti pěj au páteř
Morawci říkají. Staří citabant locum ex propheta: Pro hrst
ječmene a ukruch chleba pochlebowali lidu etc. , t. pro krajíc
chleba. Nedáwno starci říkáwali Krajec. Non adeo turpis
archaismus, tamen non imitandus.

Corollarium. K wlastnosli stow šetření také mi se
widí, že přileží i toto ještě znáti, kde, kdy, komu etc. t. na
kterém místě, který čas, jaké osobě, kterých neb jakých stow
užíwati sluší = observare decorum. Nebo jinak mluwí sed-
láci w krčmě, jinak řemeslníci na werštatě, jinak řečník
před práwem, jinak pán poddaným etc, jinak kazatel shro-
mážděným wšechněm lidem etc. O čemž ačby musilo pří-
liš mnoho psáno býti, kdyby kdo mnoho toho ukazowati

186

Blahos law.

chtěl: ale maudrým sluší toliko napowědíti* ostatku wezte
nechažť se dowtípí. Příklady některými nětco toho poukáži*
Jakáby neslušnost byla, kdyby kazatel, osoba wážná, před
mnohými rozumnými, ne k žertowání ale k wážnému a ná-
božnému mtuwení, slyšení nejwyššího krále nebeského slcw
s-iromažděným text oné Páně řeči podlé wýkíadu Benešowa
čisti měl takto: Proste pána žni, at wystrčí žence na žeň
swau etc, jakoby někdo swé hostě pro přílišnau nezbednost
a nešlechetnost z domu po híawě wystrčiti chtěí etc. Sed
hac de re alibi plura. A zasse hned špatného toho riowa
poměněním oratio reddetur gravitatis et maiestatis plena,
když díš: Ať wyšle a nebo ať pošle etc. Jakby se smáli
u dworu králowského, kdyby některá rada králowská řekř
jiným spolutowaryšům : Raďme k tomu pánu našemu, ať
wystrčí posřy neb legaty etc. Item: Též kdyby četl Mat 4.
řeč ďabtowu mluwenau ku Pánu těmito stowy: Hoď sebau
dolů , welmiby bylo nezpusobno ; mnohem případněji díš :
Pusť se dolů neb Sskoč dolů. Item kdyby ona stowa četl
w pašiji o děwce na Petra hledící: I wytříštila naň oči swé,
a řekla mu etc. Kdyby tak čteno bylo doma někde u někoho,
a ne w společném shromáždění (ještoby se tomu i kdo za-
smál, netakby bylo neslušno jako tuto), snadby ta wlastnost
mohla stati; ale w spolku takowém lidu k náboženstwí:
shromážděného lépe bylo, méně wlastními stowy, wážně a
pocti wě říci: Pilně naň pohleděwši, nebo, popatříwší, a nebo,
patře na něj s pilností. — Jeden dobrý muž w kázaní mezi
jinými slowy i toto řekf : Nemohlo jest pokolení lidské jinak
nežli semenem ženským wykaupeno býti. Respexerat haud
dubie locum geneseos: Símě ženy potře hlawu hada. Ale
jest jako nezpůsobně powědíno, lépe jest wyhuauti takowému
mluwení. A kdyby kdo naschwal, maje to za ozdobu, tak
mluwil, merito ineptus habendus esset , meo quidem iudicio?
licet contra grammatícam non peccavit; nebo nemohlo se říci
aímětem, než semenem, sic n. recte formatur ablativus in-
atrumenti, verum contra decorum usus est hac voce, obscoenum
11. quoddam sonát in hoc loco. Pouěwaclž takowých slow

O wlaitno sti. 187

ttžíwání imaginationem in animis auditornm posset forte fa-
cere ridiculam, atque ita non ad gravitatem, quam exigit
locus, tempus et personae, sed ad iocum et risurn eliciendum
faciunt, diligenter et haec cavenda sunt. Sprawedliwě waro-
wati se má každý rozumný těch neslušností a šetřiti již
řečených wěcí, si eruditus et non rudis et ineptus haberi vult
Někteří pak takowauž podobně ač ne w tak škodnau
ubíhají wadu, wlastnosti stow nebedliwě a negruntowně,
než tak jen powrchu saudíce , i odwrhau dobré slowo, pří-
hodné a wlastní, a jiné méně wlastní na to místo dadí,
a potom tak přiwyknau toho slowa užíwati, jichž někteří
xaxrfOqXoc potom hned následují. Jako u příkladu. Elegána et
gravitatis plena est vox theologica powotání, kteréž někdy
někteří majíce položití , i ktadau místo něho jiné t. zawo-
lání. Nebo tak powrchu zdá se býti pěkné a obyčejné;
nebo říkáme Zawolej otce neb matky, Jana, Pawla etc.
Žawolej na retuňk etc. Ale když se oprawdowě pohledí na
ta obě slowa, pozná se obé býti welmi wlastní a obecné i
pěkné, wšak tak, že jedno na jednom místě pěkně, wla-
atně a náležitě stojí, a druhé též na druhém, ale ne obě
a každé na jednom i druhém; aniž jedno druhého lepší jest,
ale každé na swém místě wýborné, jako pán a zeman,
každý a oba w swém stawu dobří etc. Zawolání jest
slowo domácí, werštatní, non theologicum. Říkáme wlastně
a dobře Zaw r olej pacholka, děwky, dělníků etc. Item kdyby
někdo někoho příliš hrubě zawolal hlasem nezpůsobným,
mohlby někdo říci: Ey čistšího zawolání, a ty prawý slawíček.
A tak zawolání jest samo na někoho křiknutí a neb hlasem
j$ho pojmenowání (ut dixerunt veteres) etc, to jest náwěšlí
dání, aby poslauchal, co mu dále dí kdo; a neb díšli: Pachoíče,
pán wotá, tu míníš, aby šel pacholek ku pánu. Ale to síowo
powolání verbum est theologicum , iam dudum usitatum,
zwláště u nás a u předků naších, a znamená a nebo zdržuje
w sobě netoliko někoho přiwoíání k něčemu a neb k [ně-
komu, ale znamená ustawení někoho w nějaké powinnosti.
A tu jest již metaphora valde elegaus; neb jakož zawolaje

Blahoslav

pán pacholka powí neb poručí mu nětco činiti, takž roto
osoba býwá powolána (nebo ne w bauři Pán, ani w hřmotu*
ale w tichém wětříčku in leví sibilo, jako aniž Samuel
křikem byl powotán, ale tiše, pěkně, tak že se Samuetowl
zdálo, že ho ten stařeček Eli wolá). Item ne zewnitřně
toliko zawoíáwá stuh swých k službám buď dnchownflio
neb i poswátného knežstwí, ale powoíáwá i wnitřně, a to
newždycky hned prudce, ale pomaličku, nepatrně. A tak neza*
wolá, ale práwě powoíáwá (ut fere frequentativa significatio
aptissime huc conveniat) wážně, pobožně; před jinými (zwlášt
k službě církewní etc.) publice, a tu se smtauwa děje, podlé
toho potom powinností předložení etc. I takž potom to wše£ko»
čehož s tím powolání mi při tom neb po tom powolání tu došla
ta osoba, k čemu poswěcena etc, to stowe powolání. Tak
předkowé naši toho slowa užíwali slušúě welmi a wážně,
onoho druhého nechá wali k domownímu a werstatnímu juží-
wání, aby onono theologicum zůstalo wzácnější a wážnější
etc. Ale dostit jest již příliš o tom slowu.

Item toho slowa pobožnost někteří in malam partem
užíwají. Jako jeden napsal Falešnými pobožnostmi, měl říci
náboženstwími; nebo to slowo pobožnost tantum in
bonám partem, ale náboženstwí in utramque accipitur. Ale
ten neuměle slowa Erazmowa byt wyložit. Falsis religio-
nibus; putabat indifferentem esse usum harum duarum vo-
cum. Nebo též i na jiném místě učinil , wyložiw ta slowa
Per tot religionům formas, Skrze tolik forem pobožnosti.

A snad by i toho neškodilo dotknauti, že někteří
welmi dětinských slow užíwají, k chůwám se téměř při-
podobňujíce, contra decorum. J. A. ponejprwíčky, noa
theologi, sed puellae vox esU Wiz o tom níže.

Potud dosti buď o wlastnosti slow (367).

O wlastnos ti.

O druhém dílu wlastno&ti, jeni jest pro-
prietas phraseon.

To jest|o způsobu wí&stním a óbwykřém skíadáni síow
jedněch s druhými a tak fonnowání řeči. Wíastnost pak
způsobuw skládání síow w tom záleží, aby jakž České řeci
obwykíost ukazuje, síowa s slowy byía wazána neb spo-
jowána, ut inter se partes orationis debito ordine copularentur,
ex quibus intelligibilis et aperta efficeretur oratio. Což příkía-
dowé tito wyswětlí. Bona et probata phrasis, dobré, wíastní
a srozumitedlné i obwykíé sf ožení síow jest (jako u př.) toto
říci Podej mi nože, čepice, rukawic, konwe etc. Ale zíé
jest a pokažené síožení sřow týchž takto wznějící: Podej
mi nůž, čepici, rukawice, konew. Tak míuwiti jest ušlechti-
lou České řeči wíastnost jiných jazyků způsoby nakažowati.
Takowý způsob míuwení jest částkau z němčiny, est germa-
nismus, a částkau z íatiny, ac potest vocari latinismus. Němci
nemajíce rozdílnosti casuum jako my, nebo u nich Nominativus,
Genítivus, Dativus etc. samými artikuli napřed přidanými se dělí,
co u židů, a ne terminací, jako u Latiníků i u Čechů. Protož
tak míuwiti Podej mi ten nůž, podrž mi ten kůň etc. jest
těmčinau zatrhati. Wykíadač modlitby císařské 1566 po-
ložit Twau Božskau miíost k hněwu sme popudili, měí říci
Twé Božské milosti etc. Item Latiníci activo verbo accusativum
eatum adiiciunt, takto říkajíce Porrige hune cultrum, da huc
cultrum, abiice hune gladium, jakoby česky řekj Podej sem
ten nůž. Ale u Čechů, licet quaedam verba accusativum ad-
sciseunt, jako Zawrž ten meč, ztřískej ten hrnec etc, tamen
alia et quam plurrima ablativum casum regunt loco aceusativi,
jako Podej nože, konwe, meče, přiweď koně, podrž wozu
etc, o čemž již napřed nemářo dotčeno.

S. Mat. 18. ta síowa íatínská Voluit ralionem ernferre
cum servis suis (vulgáta editio habet rationem ponere) Beneš
wyíožií Kterýž se chtěí počítat s služebníky *wými. Staří

190

Blahoslav*.

wyktádali Když chtěl počet klásti etc. Počítati jest ob-
wyklé powědění České, phrasis bona, ále jest phrasis běžná,
werštatní ; nebo hospodář řemeslník s toworyši a jinými če-
ledíny počítá se. Když se pak mluwí o pánu znamenitém,
nad to o králi, tuť nesluší té phrasí užíwati, ale takto říci
náleží Chtě} počet klásti s služebníky, atque hac ratione
graviori personae graviora quadrabunt verba. Ale poněwadž
ten artikul, t. phrasis, jest znamenitý a welmi široký, zdá
mi se bytí užitečné nětco o něm tnto šíře a rozložitěji na*
psati ku pomoci mitowníkům jazyka Českého , a to zwtáštně
těm, kteříž také i jiných jazyků nětco powědomi jsau, a psáni
kterákoli z jiných jazyků do Českého překládají. Každý
dobrý mtuwitel chceli, aby, což powí neb napíše, to nebylo
nepříjemné i pro nezpůsobnost a nepěknost i pro nesroz-
umitelnost, potřebuje toho, aby dobře wěděJ, co má powě-
díti jistými a obecně známými phrasibus, způsoby.

Pro snadnější pak toho, což tuto umyslit sem o tom
napsati rozdělím nejprwé phrases, způsoby mřuwení, na tré

1. Jsau ti způsobowé (ano i stovva), kteříž se w obojím
jazyku, i z něhož i do něhož wykládáš, dobře trefují, tak
že snadně jako z formy do formy wěci ty přelíwati i síowa
může wykladač.

2. Ti, jenž w tom jazyku, z něhož wykládáš, (jak up.
w Řeckém neb w latinském) wýborně znějí, ale do Českého
se trefiti a tak jako přeliti wlastně nemohau.

3. Jsau w češtině dobře a pěkně wznějící, ale chtělli-
by je pak přeliti tak do latiny, nihil ineptius, netrefují se,
z ohyzdí řeč.

4. Nezpůsobní způsobowé, phrases, kteříž ani z jiných
jazyků wzatí sau, ani z umělých mtuwitelů, než tak wešli
ničemností, per incuriam, ne obce lidu, ale některých, zple-
tenau řeč majících, cizozemců etc.

O wlastno&ti.

181

O způsobích rozdílu prvvního.

Totiž kdež se jednoho jazyka s druhým zpusobowé,
phrases, wýborně srownáwají, a nejprwé

latina s éeštinau.

Obtulerunt ei aurum = Obětowali mu zlato, et sigňificatio
optime convenit et ipsa forma verbi; eaedem n. sunt literae
radicales. Beneš nepěkně wyřožií Podali mu, humilius in re
fanta ac generalius quam debuit et decuiu Ještěby lépe byí
ppíožií Darowali mu. Ale prius verbum, t. obětowali, magis
theologicum et ideo magis proprium atque aptum huic loco.
1. Joh. 4. Slyšíť nás = posíauchá nás, Audit = obedit. Nos
fere signiíícantius quam latini.

Někdy ač ne tak verbum verbo redditur, wšak způsob
síowa jeden s druhým se pěkně srownáwá. Jako o čiowěku
drobet skaupém dobře díš latině tenacior; comparativua
iste, qui aliquid de significatione detrahit. eleganter exprimitur
bohemice sic: přískaupý, pří lakomý. A k témuž podobné
jest říci náblazní t. drobet bláznowý člowěk. Nemrawní
lidé říkáwají nábzdí = semistultus. Ac in verbis etiam
hoc sit nepři widí, přiblazňuje. Est infirmior, Jest
drobet nemocný, non debes dicere Nemocnější.

Řecká sfowa 8 Českými

Příkíadowé ukazující, kde se sřowa neb phrases ja-
zyku Řeckého s čestinau wýborně srownáwají. Čehož když
se nedopatřili wykladači Nowého Zákona w řeč Českau,
wlastnosti Jatiny šetřiwše, Řecké řeči wJastnosti na mnohých
místech chybili. Jakož sem napřed u wyswětlení grammatiky
Benešowy toho nejednau dotekl, zwfáště, ubi tractatur d*
coniunctione si.

tflc

Blnhúsía w.

Mat. 2. |xéXXet Cipctv, Vulgáta Futurum est ut Herodes
quaerat. Tak Erasmus i jiní. Česky takto staří wyktádali Nebof
budaucí wec jest, aby Herodes hledat, a neb, že Herodes hle-
dati bude. Nowí pak nynější mnohem hůře wytožili Nebo to
bude, že Herodes hledati bude. Beneš se k starým připo-
dobnil. Wtastnosti slow latinských šetřili dobří muži, a
podlé toho Beneš dosti dobře položil. Ale jest ta periphra-
sis bezpotřebná , a i škodná, odporná oné , o níž napřed.
Nebo marně nepotřebnými slowy pořádnost řeči zatemňuje.
Slowa ta Řecká JLatiník/ kdyby nebylo pro gram ni atiku,
mohlby takto wlastně a práwě ad verbum wytožiti Erft
quaerere Herodes. Ale směšnáby to byla latina. Protož
latinský wykladač starý, a i Erasmus i Beza s Kalwínem
periphrasi užili, ač mi se zdá, že bez škody mohli říci
Quaeret n. Herodes, a oni pak řeč (zdá mi se bez potřeby)
rozmnožili, sed habebant forte suas rationes. Ale česky muže
se tak periphrasi a pěkně i obwykle říci, servato helle-
nismo, Bude hledati Herodes. — Item Luk. 9. Futurum est,
n. ut íilius hominis tradatur etc. uiXXei nzpaWioo&at. Beneš
Budaucí wěc jest, že wydán bude. Pražští léta 1558 Zajisté
stati se má, aby byl wydán. Ješto, nepřekážeje sobě ta*
tinau, nejlépe wytožíš podlé slow Řeckých i smyslu Syn
člowěka bude zrazen neb wydán. — Mat. 28. a, éotaopo-
pivov, Ukřižowaného. Čeští wykladači téměř wšickni polo-
žili Kterýž byl ukřižowán, nulla necessitate coacti usi
sunt paraphrasi. — - Marci 1, 5. orcapáoocov a&rov, jLomcowaw
a neb polomcowaw jím t. na tu chwíli ještě jím tu po-
pachtowal. Beneš následowaw Erazma, inelegantem para-
phrasin iecit Když jím lomcowal; amisit haec versio et signi-
ficationem propriam et gravitatem atque leporem. — Marci
I. ávaorág, Cum resurrexisset , Wstaw. Beneš Když byt po-
wstal. — Mat. 24. fieX^oexs hi áxoóetv Futurum est ut audiatis.
Lépe česky Budete pak slyšeti, slýchati a neb uslyšíte pak. A
jest u nás ten graecismus obwyklý, wlastnější nežli u lati-
níků, nempe simili modo uti iníinitivo. Jako Luc. 9. Dopusť
mi pochowati otce mého, pěkněji wzní nežli kdyby rekt

Prwni kniha O vlastnosti 193

Dopusť mi ať pochowám = pohřbím otce swého. — Item w
obecném mluwení Půjdu dělati, chcešli u mne dělati, pů-
jdeme žití t. abychom žali etc. Item iníinitivus activorum apud
Graecos čistě se trefuje s češtinau. Jako Mat. 26. ooXXaftetv pt
Přišli ste jímati mne, propriissime sic redditur, lépe nežli
by řekl Abyšte mne jali. Beneš vertit K jímání mne, Eras-
mum imitatus. — Mat. 13. žSXyj&sv xoo orcečpetv, Wyšet rozsíwati,
ut seminaret. — It. nechtež obé ho spolu růstL — Mat. 2. níže
i w té kapitole i potom často (sexcentis locis occurrit similis
aoristus) položeno to stowo áxoóoac , při němž tak jako i
napřed ukázáno, pozblaudili drobet wyktadači naši. Neb
widěwše Erazma a jiné, kteříž pro chudobu w té částce
latiny a nemohauce jinak reddere aoristum užili periphrasi,
potožiwše Cum audisset, a naši to také hned wyložili ad
verbum Když ušlyšeí. Vetus interpres participio praesenti pro
praeteriti uti voluit Audiens, a někteří to síowo íatinské Audi-
ens opět ad verbum, jako B. -Lukáš, wyložili SJyše. Než staří
psaní a Plzeňský tištěný exemplář lépe trefili, dawše wlastní
a wýborné síowo Usíyšaw. Nebo w té částce opět jest
bohatší Česká řeč nežli latinská. Nemůžeš latině tak wla-
stně aoristum reddere. Díšli Audiens, tot není wlastně, pakli
díš Audito, ut audita hac re, tedy již sejdeš w stranu ad
impersonaíia.

Mat. 4. vrjoTeóoaí;, Cum ieiunasset, A když se postil. Lépe
jest wšak šetře řečtiny A postiw se. A tak wykládali i
staří i Beneš i Pražští anno 15JÍ9. Ač neodpírám, by se
někdy nemohlo příslušně a užitečně i té circumlocucí užíwati,
pro wětší oddělení jedné sentencí od druhé, sequentis a prae-
cedente. Jako třebas i na tom místě newelmi bych tomu od-
píral, kdyby takto stálo A když se (již) postil. Item Mat. .4.
Ustyšew pak, žéby Jan etc. tak wlastně z Řeckého; wšak,
ut magis hoc quod dicetúr distinctum fiat a praecedenti
narratione, mohloby se říci A když uslyšel nebo Když
pak uslyšet. Ale wšak wíastněji a blíže textu Řeckého tak
jakž! sem prwé powědět prostě než nepěkně by wyložií, ač
wlastně.

13

B lahoslaw.

Mat. 6. oYjpepov 8vra, Tráwa dnes jsaucí. Ač hy tak práwě
wtastně bylo ad verbum, ale lépe jest na tom místě užiti
periphrasí a říci Kteráž dnes jest, a nebo, Ješto dnes jest.

Mat. 9. Wstaň, wezmi lože twé.f Wfastněby řekl
Wstana, ale že není welmi zpusobno, non facit ad gravitatem*
et magis sonorum est bez toho participium. — A níže Kte-
rýž dař takowau moc, řecky Dáwajícího tak o w au moc; ale
prwní lepší t. periphrasis. — Níže Eiecto daemonio. Tu wla-
stně wyložiti nelze. Díšli Po wywržení ďábla, dobře jest,
ale per circumlocutionem ; pakli díš A když wywrhl ďábla,
tutě owšem periphrasis. — A zase na odpor Mat. 7. wyložíšli
to slowo Řecké ol IpYaCfysvOt, Kteříž činíte neprawost, bude
neškaredě ale newíastně; wtastnějiby řekl Činící, ale ještě
lépe bez té periphrasí říci Činitele neprawosti.

'Aicoxptítáe; (Luk. 10.) Odpowídaje a neb Odpowěděw;
jákkoli díš, dobře, ač bude enallage w tom jednom, podobně
jako když díš Raduje se neb Radowaw se.

Mar. 2. říu>v 8i A wida Ježíš. Beneš po Erazmowsku .
Když pak uzřel; Pražští A když uzřel. B. Lukáš Když pak
uzřel bíše; nejlépe Widěw a nebo Wida. To slowo Uzřew
lépe se trefí lidem prostým, nám, kteříž newěděwše někdy
prwé, teprw spatříme; ale Pán wždycky wšecko widěl 8
wěděl; řWvcs^ (Luk. 2 ) Widěwše lépe než Uařewše. Uzřel
est subito transeantis actionis, ale Widěwše = shledše, diaiiho
hleděwše.

K Římanům 3 |iapTOpoo|AlvTf], Oswědčená zákonem i pro-
roky. Beneš inepte Když se pojišťuje.

Item Mar. 10. xaí otdc; 6 Iyjoóoc;, A zastawiw se a stanuw,
stáw; nepěkně i newíastně. Jiní z potřeby participium in
verbum mutarunU Beneš I zastawil se, B. Lukáš Stoje
Ježíš, mutato tempore participii; indecora Enallage t. prae-
sens pro praeterito.

Tá {fyděv Erazmus wyložit (Mat. 2. a jinde) Quod diclum
fuerat; Hieron. Quod dictum est. Beneš pak expressit Era*-

První kniha. O wivsínoitt

trním, Což powědíno bylo položiw, je&to česky wyborně
muže wytoženo bjti Powědění, ač sic ještě wlastněji (ale
neobwykle a twrdě, horridius) českyby se mohlo říci Po*
wěděné od proroka, jako kdyby takto řekl Přijdeť na ně
powěděné t. trestání neb zahynutí. Nej wlastněji wšak
mě} by wyložiti Řečení neb Řečené, než není obyčeje mlu-
witi tak.

Mty pairwo^ívTeg óic* aixoa, Nebywše pokřtěni od něho.
-Latiník nemůž tak bystře říci a wtastně, ač Castalio napsat
Non loti ab illo; ale kde to síowo Nebywše?

1. Pet. í. ixXsxtdv Xídov, Wybraný , wyborný kámen ; na
wybor, staří.

'Efáéfrq Erasmns Dictum fuerit (Mat. 5.); vulgáta Dictum
est. Beneš po Erazmowu Powědíno by to. Ale může wla-
stněji i případně dosti takto by ti wyloženo jako naši staří
wykládali Řečeno, et servabuntur radicales literae ita ut
sit eadem vox prorsus, jakož půwod těch obau stow seu
schéma idem est pim ryčím, řičeti t. mluwiti kdež mnoho
lidí miuwí, w Plzeňském kraji sřowo obwyklé ; odtud staré
atowo Ryk, zwuk neb jek od mnohého lidu mluwícího (ryčícího)
slyšel*). Na Morawě refertur ad aquam, Ryčí potok neb woda,
a to jest prwé z Řeckého páw, fluo; odtud i to slowo jde
Řikám, řekl, řečeno. Mat. 7. épóoaí jtoi, Řkau mi mnozí w
onen den.

Mat. 26. e. Jako na lotra, <h<z inl Xtjot^v. Řekliby In
latronem, inepte diceres, ale u nás říkáme Na lotra, na med-
věda, na piwo etc.

. Mat 10. davatáooootv, Erasmus Mořte afficienU A Reneš
hned za ním chtěl ad verbum i položit nečesky A smrtí
zhubí je. Toby byla Česká phrasiř. Někteří staří též tak
vykládali; jiní pak Smrtí je trýzniti budau. Pražští naposledy
položili Zmordují, není zle; ale wtastně ad verbum ex graeco

•) W Rkp, wlastnč stojí: Ryt t. zwak neb gel od mnohého eto.

It6

Blaho šla w.

Usmrtí, nebo dávcccoc; jest Smrt. Latině kdyby chtěli také
wlastně říci, nešetříce pěknosti, mohliby ad verbum říci
Mortificabímt. — *H£a) iid os, Přijdu na tě t. přijdu k tobě ne-
nadále (Apoc. 3.) at welmi wlastně a pěkně; latině nemůžeš
tak říci , než prostě Veniam ad te* — "Apa yt. (Mat. 7.) Beneš
za Erazmem jda Pročež po owotci jich poznáte; ne zle,
ale wlastněji takto A tak tedy po owotcích etc. A takéf
by takto pěkně et quod ad sententiain proprie mohlo bytí
wyloieno I zdaliž jich tedy nemůžete póznati po owotcích
jejich? A w obecném mluwení mohl by pěkně říci Inu hle
tedy po owotci etc. Noster Lucas in simili particula aberravit.
Jacobi 5. a. Čiňte boháči, sed hac de re tandem. — Mat. 6.
Obraťte oři, Beneš wyřožiJ Erazma následuje, kterýž dí
Vertite oculos, Ale z Řeckého welmi wlastně a slušně wy-
tožíš Popatřte neb Pohleďte l(i(3Xé<[>ov ; particulá haec po
addita verbo Hleďte propriissime exprimit graecum verbum.
A takž podobně Luc. 8. g. ávapXécj>ov, Pohledni; latině Re-
cipito visum ne tak blízce k Řeckému jako česky. Ibidem
níže neque graecum textům neque Erasmum expressit xl
%spL§aXk6y£§a , Quibus operiemur, Beneš Kteréhobyšte oriěwu
užíwali. Mohíby někdo přidati, totiž lindyšowého li či ftan-
derowého etc, Wíaského či Českého etc. Ale wlastně podlé
Řeckého slowa muže býti řečeno Čímbyste se přiodíwali
a nebo přioděli. Pakli chceš jinak Wečbyšte se oblekli'
obtáčeli , Cobyšte na se wzali. — Item to síowo Řecké dsrig
generis masculini welmi wlastně se muž wyíožiti u nás
když díme Woreí , nebo ťo jest ásziq T v ^ ot °C t ne nějaká
neb lecjakás kaně, ale ten prawý orel, jichž welmi máto
jest w našich kautech: orlice sau kaně rozdílné od prawého
orla; to wše latině síowe Aquila. — Item to slowo áWd
welmi wlastně můžeš někdy wyíožiti, servatis literis radicali-
bus, ale. — Luk. 23. f. oxóxoq, Stala se tma, latině Tenebrae.
Wyktadači Čeští následowali latinského slowa a wykládali
Tmy, ješto nemluwíwáme tak Tmyť sau nám, ale Tma tě
nám, wětší tmy, bude welmi tma.

Prwni kniha. O wlas Inos ti

197

Latinská stowa a nebo způsobowé mtuwení s Českými
Ablativus instrumentu

W té wěci má řeč Česká wšudy tak weliký dostatek
jak latinská; nebo říkáme wlastně mtuwíce Kristus Pán
Božstwím ostawen, smrtí potupen. Někdo uměním zawedeu,
cvry a nebo btáznowstním pomámen. Mát. 26. g. Bacillis
eum caeserunt, Hůlkami jej bili. Item wůbec říkáme Ranil
ho mečem, Vulneravit eum gladio. Item Proboden jest ošlí-
pem, Confossus est cuspide vel hasta. Ad Rom. 5. a. (Jlo-
riamur in spe gloriae Dei, Irc' žXrcttt, Chlubíme se naději sláwy
Boží t. j. chlubíme se tím, že máme naději k stáwě. Ačby
se tu zdáti mohl někomu býti rozdíl: Ufat mečem, chlubín. e
se nadějí. Meč jest nástroj sekání neb utětí, ale nástroj
chlubení jest řeč honosná a wysokomyslná , a ne naděje.
\d est chlubíme se míuwením nebo wyprawowáníin toho tak
welikého štěstí, to jest že tudíž k tomu přijití má, aby nás
Bůh do swé sláwy přijat , tau swau stawau ostawit a nebo
slawné učinit. Sed referatur ablativus iste non ad vocem
sed ad iutellectum, ut fit in synthesi, i bude tento smysl, že
sme tak w našich auzkostech a pokušeních dobromyslní a
hrdinští , i dosti potěšení w swém srdci čijeme. Toť není pro
spoléhání na nějaké lidské pomoci, ale pro samu které sme
došli naději k wěcem příliš welikým a stawn/m. Item Fide
statis. Wěrau stojíte. Ad Hebr. li. Wěrau Abel obětět.
Atque hac ratione et illud (Rom. 5. b.) eleganter exprimi
potest: ou)&eoóu.eda év r/j C«>*j adxoo, Salvabimur per vitam
ipsius. Sic podlé Řeckého textu W žiwotu jeho , podlé lat
tínského Skrz žiwot jeho Ale zato mám, žeby se neublí-
žilo textu, kdybychom řekli Žiwotem jeho, aby sentenci
takto stála Smířeni sme s Bohem smrtí syna jeho a spaseni
bucíem žiwotem jeho. Ipse enim est vita nostra et longitudo
dierum nostrorum. A swatý Jan W něm žiwot byl etc.

1»8

Blahoslav.

Podobné jako se může říci Ceciderunt in gladio, Padli w
meči t. zmordowáni sau mečem. Němecby řekl S mečem,
8 nožem etc. — Rom. 5. a. Kterauž stojíme, Per qií&m statnus,
iv íj éax^xa|uv. A níže b. Osprawedlněni jsauce krwí jeho,
stinguine, iv %& álpaxi aóxoo. Někdy participium in nomen
mutare possumus. Maře. 14. Zrádce pak (zrazující, ten jenž
zrazowat) dat jim znamení.

O způsřbich, de phrasi imo et verbis quoque
druhého rozdílu,

to jest o těch , kteříž latině nebo řecky etc. dobře
w znějí, ale w náš jazyk Český nemohau tak býti přeloženy
wtastně ad verbum bez nějakých proměn a nebo okolku,
sine circumlocutionibus etc. aut sine mutatione alicuius acci-
dentis. Čehož nešetrilliby kdo 9 committet latinismum = ex
bonis latinis faciet boěmica inepta et non interpres sed cor-
ruptor erit, a tak swé dobré a pobožné práce tím zwoškliwí
lidem a sebe připrawí o nemalý díl užitku, pro kterýž tu
práci před sebe wzal. Jako se tak nejedněm s weliké část-
ky přihodilo, což z níže položených příkladů jasně se spa-
třili bude moci.

Dobře jest powědíno Lucae 4. a. év crctrfrq ytfúvoo In
puncto temporis, ale česky zleby řekl W maličkém kausku
času a neb W mrwě času, W puňktu času etc. Dobře
pak díš česky W okamžení, w welmi malé chwíli, poje-
dnau etc. Irem Lucae 8. b. Ne credentes salvi fiant. Oby-
čejně wykladači Čeští wykládali Aby wěříce spaseni nebyli;
Beza Ne quum crediderint serventur , to jest aby snad kdyby
wěrili, nepřišlo k tomu žeby spaseni byli; Castalio Ne cre-
dant atque ita salvi íiant; Erasmus in paraphrasi Diabolus
tollit ex animis illorum, quod audierant ex impiis suggestio-
nibus, obsistens, ne salutem assequantur. A níže Subito ad* .
volans subegit prius quam inhaerescat animo, ut nibil iam
referát audisse. Beneš nedobře srozuměw swému Erazmowi

Prwni kniha. O vlastnosti. 1$9

položit Aby wěříce nebyli spaseni. W Pražské poslední Biblí
dobře položili Aby ne wěříce spaseni nebyli. Aniž lze jinak
lápe toho wyložiti; nebo wjastně smysl stow latinských těmi
Českými se předloží, ačkoli veluti per contraria.

Ablatívus casus participii

aive singularis sive pluralis numeri cum sno adrancfo nomine
vel pronomine to jest duo ablativi conseguentiam designantes
bohemice propne et ad verbum reddi non pQSStint nisj jper oir-
cumlocutionem. Coenante ipso, Když on wečeřel; zléby rekt
Wečeřejícího neb wečeřejícímu jemu. Coenáfttibus eis , Když
oni wečeřeli; zleby byío Wečeřejícím jim. — Mat 6. 000
ii rootoovwq éXe7])ioaóvY)y 9 Te faciente eleemosinam, Tebe činícího
almužnu, ad verbum ale ne 6e ky a protož musíš circum-
loqui Ty pak když činíš almužnu, a neb Ty pak čině almužnu.
Marci 14. et Mat. 17. Ixt áoroo ^aXiSvxoc;, Adhuc eo loquente,
Když on ještě mluwil. Staří A když on ještě miu,wíše; Cum
adhuc loqneretur. Item Coenanfibus eis, Wečeřejícím jim, Když
oni wečeřeli. Item latině dobře díš Erasmo interprete, ale
česky díšli Erasmem wytožený, zles řekl. Item Ab Erasmo
restauratum , Erasmem naprawený zákon. Philomát tak jnluwí
w swé Etymologí, nepěkně, inepta phrasis in nostra lingua.
Sed hac de re alibi iam dictum est. Nýbř mnohá participia
Řecká nemofrau tak ad verbum projpriišsime by ti wykladána.
Marci 1. xai evx7)póaacov, Byl káže a nebo Byw kázaní čině.
JLépe jest mutare participium in verbum a říci I kázal we
školách jejich. Než . někteří toho způsobu často i w obecném
mtuwení užíwají, admittentes barbarismum jako Abychom
byli bdící a dobře činící, abyšte byli néprotiwící se. A zdať
není dosti pěkně powědíno Abychom JxdéJi a dobře Činili,
abyšle se neprotiwili?

Item někdy participia nemohau wlastně wykladána býti
ale loco primitivorum musejí frequentativa býti dawána;
jako Accedeus Přistupuje, Veniens Přicházeje. Ut Hebr. 9.
Ale Kristus přicházeje a neb přistupuje. Pražští newlastně
pot o žili PHstojící. Latině Accedens (a ne Astans) i napa-

200

B lahoslaw.

Tcvtf|i6vo<;. Item Johan. 8. éoxwoa welmi nesnadné může wy-
ložěno býti, aby wtastnosti se neobtížilo. Beza wyložil
Stans, ale tu již tempus praesens ponitur pro praeterito. Ca-
stalio též položil Astan?. In nostra versione boheinica po-
situm est Stojeci, aniž může lépe česky býti wytoženo; neb
řeklliby Stojící, toby bylo již ne participium ale nomen
participiale. Ale dí někdo: proč nedíš Wstawši? Resp.: Et
agrestis esset sermo et affectatns a k tomu non cohaereret
Nebo když díš Stáwši mlčela neb Stáwši přisahala, plakáta
etc, nepřidášli tedyť, bude necelá sentencí. Než kdyby řekl
Postawená u prostřed, toby spíše mohlo státi.

Comparativi,

qui non tam augmentům quam diminutionem quandam signi-
íicant, často nemohau než per circumlocutionem reddi (ač
někdy jiným způsobem po našsku venuste transfer untur , o
čemž napřed). Beneš wytožit to stowo k Řím. 15. Audacius
toXjx7jpótspov Směleji. U nás meram comparationem et augmen-
tům signiíicat et non diminutionem. Protož lépeby bylo
circumlocutione uti a říci Drobet směle. Est infirmior, Jest
drobet nemocný.

Tempus praeteritum imperfectum

také se nechce trefowati. Jako Venerunt ad eum. Přišli k
němu; Veniebant Přicházeli. Ale to slowo jest aliunde mutua-
tum t. a frequentativo Přicházím. Wiz o tom napřed.

Formae loquendi impersonales ,

quae apud Latinos sunt usitatissimae, w češtině se ne wšudy
a ne wždycky trefují. Nebo zleby řekl Quid agitur? do-
cetur? Co se dělá? učí se. Amphibologia by tu byla; neb
takž také wyložitiby musil jiné slowo t. indicativum activi
in tertia persona sing. Studet, učí se. Protož musí per cir-
cuitionem aut resolutionem takto powědíti Nu což děláte?

Prwni kniha. O wlastnosii. SOI

i odpowíš (místo toho stowa Učí se) Ted se učíme, a nebo
Učíme se. It. Percutitur neříkej Bije se (neb to aíyše někdo
pomysliíby, že sám se kdos bije), ale řekni, si vis simili
forma uti, Prowodí se pranice ; pakli chceš simplicius et usita-
tius, tedy rci Pereme se , Bijí se etc. — Marci 14. ta síowa
Traditur filius hominis, wyíožíšli Wydáwá se neb zrazuje
se, jako Beneš, bude nesrozumitedlné, nebo jest to ájwpípoXov,
obrátiti se může i jinam, jako Swau řečí se ten číowěk sám
zrazuje. Staří wykíádali per futurum Zrazen bude vel Wydán
bude. Ale nejslušněji by takto wyíožiti se mohlo, kdyby nebyío
o starý zwyk Aj zrazují Syna ěíowěka. It. jeden wyložil ta
síowa A baptismo censetur christianus, Hned po křtu drží se
Číowěk za křesťana: est merus latinismus. Lépe díš Držán
by ti má, a nebo Mají jej za křesťana. Ač proto někdy ně-
která mohau i wykíadána býti Má a nebo Mají jej; neb se
míuwíwá tak. Bojuje se, Luditur, Hrá se leda se hrálo.
Někteří pak xaxoOqXož aut rudiores chtějí sobě formowati
locutionem impersonalem beze wší potřeby z toho síowa
marně přidaného jeden*). Říkají takto A coť jeden wí
kam jiti, když tam nebýwaí. Nemůž se jeden najísti a na-
piti aby nebyío swády. Mohíby se jeden zabiti. Diw se jeden
nepřetrhne etc. Werštatní locutio tam může trpína bytí ; ale ad
theologos non pertinet, neb jest to germanismus. Někteří místo
toho síowa jeden užíwají číowěk: Coť člowěk wí! Musí
číowěk snésti. Est quidem tolerabilior locutio, ut aeque non
elegans; k běžnému míuwení nezle se hodí. Wážní lidé a
rozumní takto říkáwají místo toho Kdoť wí, co je to?
Item Musí to wše snášíno neb snešeno býti. Item Nemůž
ani pokrmu ani nápoje užíwáno býti bez swády etc. Jiní
také ani jednoho ani druhého z těch síow užíwají, ale ří-
kají takto Nelze se wystříci, Nelze se zdržeti, Nemůže
(t. nemůže číowěk) se mu wymíuwiti, tak předce obdržuje

ř ) Sed haec locutio iam fere rescribiiur pro časté jí od mnohých
užíwáni.

Blah* slav.

hostě. A tenť způsob není zlý, A wšak dosti pěkně se dí
Již hle neuslyšíš téměř o ničemž dobře rozpráwěti t. neuslyší
se. Item Wejdešli do kostela , neuzří 6 tam mnoho lidu, Pfi-
jdešli do krčmy, tam diwné lidí nalezneš: t. wejdeli se uzří
se, půjdeli se nalezne se.

Též persona tertia passivi nechce se dobře trefowati.
Jako Act. 17. Colitur Deus, Beneš wyložil Ctí se Buh, ne-
dobře; wlastnost zachowati chtěje focit duram orationem ac
incomptam et dubiam , neb by někdo myslit snad, že se tu
mluwí o tom jak sám se (neb sebe) Bůh ctí; mohtby říci
raději resolvendo orationem Aniž jej ctí ruce lidské. A
jinde Mat. 15. Zle se od ďábla trápí, dalekoby slušněji
per activum wyložil takto Dceru mau welmi trápí ďábel.
Item Mat. 26. Filius hominis traditur, Zrazuje se. Lépe wy-
tožíš per futurum Zrazen bude a nebo Zrazují, nt vulgo
loquuntur. Luc. 7. Malomocní se čistí , lépe Očištění přijímají.
Ač Beneš řekl Umítá se, ale takéby tak mohl říci Snědlo
se. Marci 14. Filius hominis traditur, Syna člowěka zrazují,
inepteby řekl Zrazuje se. Luk. 3. fixciditur, Wytíná se, lépe
podlé naší phrasí Wytiaají. Ego posui futurum pro praesente
pro starý zwyk. Item jeden též wyložil Deus qui a me
laurfaris, Bože jež se ode mne chwálíš. Item Ephes. 5.
Impleamini, Naplňujte se Duchem swatým , lépe Naplněni buďte
Duchem swatým , a neb Plni buďte Ducha , to jest darů w Bo-
žích duchowních (jakoby řekl) radše nežli wína, nebo wíno
zplozuje radost neb lítost a wesselí hříšné, ale darowé Ducha
Páně rozmnožují w srdci člowěka radost , lítost, utěšení a
wesselost swalau, jakož příklad na Pánu, kterýž se byl roz-
wesselil w duchu. Item Koriat 14. Arguitur ab omnibus.
Beneš wyložil Tresce se ode wšech, někteří Přemáhá se
ode wšech. Lépe takto Ale kdyby wšickni prorokowali,
(t. obwyklým jazykem) a wšelby mezi ně někdo newěřící
nebo neučený , i bytby ode wšech přemáhán (i w swé mysli
jímán) a ode wšeh rozsuzowán nebo sauzen. Item fialaL £•
•Benedicuntur cum JGdeli Abraham, Požehná wají se s wěrným
Abrahamem. Někdoby rozuměl takto Jakož wěrný Abraham

Prwni kniha.

O wla$tno$ti.

«08

sebe požehnat , tak i oni pofcehnáwají sebe swatým křížem.
Beneš lépe wyiožil Požehnáni býwají etc. Též i to stowo
Obmýwají se neb Umýwají se, Lavantur, lépe takto Lavaat
se ípsos, Myjí se sami, Lavantur, Myje je a neb Obrny wáni
iýwají a neb Docházejí obmytí; bude češtěji a srofeumi-
tědlněji a nebude žádná amphibolia. Licet ponetur hac
ratione frequentativum pro primitivo per enallagen a dobře
w takowé potřebě. Item Mat. 26. Traditur, Syn čtowěka se
zrazuje w ruce hříšných. Lépeby řekl Syna číowěka zra-
zují w ruce hříšných. U Latiníků díšli Produnt et subaudies
Homines, bude bar barismus , ale česky se tak míuwí oby-
čejně, nempe verbum sine nominativo OWaupili jej, Zabili ho,
Oběsili ho etč. (Mistr Jan Hus w Postilli w kázaní w)

Toho síowa česky jedním sJowem podobně k rozumu
nemohu wyíožiti, nebo řek'li bych Non iudicatur, Nesaudí
se, to síowo wztahuje se k jinému rozumu. Paklibych řekí
Není sauzen t. Non est iudicatus. Pakli dim Nebude sauzen
to jest Non erit iudicatus. I zdálo mi se lépe říci, že kdož
wěří w něho, nesaudí ho.

I tak summau weykíad passivi huius ad verbum jest ne-
feptisobný, dura admodum expositio et inelegans et difficilis
iňtellectu; loquendi genus prorsus non imitandum.

Také nesnadně můžeš Česky wyíožiti

tertiam personam imperativi,

ale musíš enallagen nčiniti a pro tertia poneere aecundam. A
ttefí se dobře takto Fáciat quae vult Učiň co chce, aut per
modům permissivum Nechat učiní co chce. O tom šíře napíši
při enallagi.

Coniunctitus

Cum fuerim, Kdyžbych by}, quidam inepte sic reddunt; lépe
takto Jtešto sem byí při něm a neb při tom cíowěku. Cum
quotidie vobiscum fuerim in templ o, Když na každý den
s wámi býwaí sem (tak wyíožiJ jeden*). Jiní Poněwadž na

*) nempe B. J. A.

204

Blahoslav.

každý den býwat sem s wámi; i to nedobře. Nebo na tom
místě to síowo cnm mělo wyíoženo býti ješto, a takby
se k Řeckému smyslu lépe a wíaslní ji trefilo. I by lby tento
smysl wlasíní té řeči Páně ukázán: I což se to děje, že
ste ke mně přišli w noci, abyšte mne jímali? jsteli spra-
wedliwi (to jest, jako wůbec i í kají, jsteli dobři) pročež
ste mne we dně w chrámě nejali? ješto sem s wámi tam na
každý den býwat, kázání čině (a nebo činiw). Item ta
slowa ad Corin. 9. Cum non sim absque lege, Když nejsem
bez zákona', lépe jest říci Ješto sic nejsem bez zákona,
a nebo werštatním způsobem , phrasí, A nejsa sic bez zákona.
A níže Ut omnino aliquos salvem, wyložil Abych naprosto
některé spasil. Lépe takto po Česku Abych wždy některé
spasil. Ač mpž to slowo omnino také byli tak wyíoženo
někdy: Omnino nihil, Naprosto nic a neb Zhola nic. Jako
Mat. 5. Ne iuretis omnino, Nepřisahati owšem a nebo wše-
likterak, jakým koliw způsobem, ale dosti míti na prostém
oznámení To jest a není.

Infinitivus

jako exisse, exivisse vel exisse, řecky jest Sxi wccpá ooo IfrqX-
dov, Vulgáta Quia a te exivi, Erasmus lépe Quod a te exivi
A z toho Beneš dobře wtastně Že sem od tebe wyšel.
Tigurini jinau phrasin položili uchyliwše se od řečtiny
(quod ad phrasin) t Me vero a te exisse. A wykladač*)
chtěw wíastnost zachowati a aaweden jsa^ Tygurskjch textem
i wyložil takto A poznali mne wyjíti od tebe, welmi ne-
wlastně a nerozumitedlně ; est merus lati. ismus, nesluší latiny
tak hrubě šetřiti, zwláště pak kdež od řečtiny odchází.
Item ta slowa (Jan 16 ) Ut arbitretur se cultum praestare
Deo staří wykládali Domníwati se bude žeby tím Bohu
poslaužil: a nezle. Pakli wyložíš takto Tak aby zdál se
službu Bohu učinili, erit latinismus a zlá čeština. Zdál se

*) nempe B, J A.

Prwni kniha O vlastnosti.

205

vox est ficta ad formám passivam inusitate. Daleko i hláze
i pěkněji a wtastněji díš Domníwati se bude že tím Bohu
stauží. Wšak na některých někdy místech případněby se
mohlo i toho infinitivům užiti.

Sequuntur mnozí příkiadowé ztého wyktádani íatiny do

češtiny.

Ono stowo Mat, 18. Patieotiara habe in me, a neb
jakž Erasmus wytožit, Eito patiens erga me Beneš zle wy-
tožit Měj strpení se mnau, jakoby chtěl říci Postrpme oba.
drobet, a neb Poněwadž já trpím, potrpiž i ty také se mnau
Non est eleganter bohemice dictum, guia et phrasis bohemica
non est et sententia quoque est corrupta. Nechybil dobře
Erazma, kterýž pilen byt, aby smysl Řeckými stowy před-
ložený dobrau a pěknau frází tatinskau k chodu čerstwého,
bujného a wycwiěeného koníka podobnau wypsaí; a takž i
Beneš měl České frází wíce šetřiti nežli šetřil; ale uči-
nit dobrý můž což mohl, pro suo dono, čerte plus qurm
multi alii desides et pigri ventres. Jiný před Benešem wyíožil
Trpěliwost měj nade mnau; i to nepěkně, ač drobet češtěni,
sed nimium et ille fuit astrictus ad latina verba et phrasin:
někdo přewrhtý mohl říci , že latinu česky míuwit aut
contra. Někteří wykládali Pane počkej mi, to lépe jest
(ač prostě) česky powědíno. Ale wšak nejpěkněji w Bibli
Benacké stojí Pohowěj mi. A chtělliby pak kdo, mohtby
pak i toho pookřtattowati a říci Poshowějž mi, ac esset
et proprie et eleganter.

Starých wykíadaču chyb nechci mnoho připomínali, ma-
ličko jen dotknu. Ona síowa Voluit et reginam comprimere
wytožit Podáwiti. Tehdáž snad se tomu mohlo rozuměti
snadně, nyníby to:nu nekaždý Čech srozumět. Item Co čist-
šího neb jasnějšího nad slunce, a wšak et hic deficit i to
pohyňe. Item Ezech. 34 Nonne satis vobis erat pascua bona
depasci. Vatab. An parunr vobis est, [quod pascua bona pa-

Bl*iio$lau>.

scimini? Tigurini An leve vobis est, quod pascua bona
depascitis. Wykladač pak Český nowý následowaw Tigur-
ských ad verbum reddidit. Zdáž jest wám lehká wě<5, že
pastwy etc. Kdyby místo slowa lehká položeno bylo málo,
esset significantius: Málo wám bylo dobré pastwy etc. To
slowo lehká, na tom místě newtastně stojí, est merus
laíinismus. W staré Benátské Biblí léta 1488 jest lépe
wyloženo Zda wám nebylo dosti na dobrých etc. W nowé
Pražské též srozumitedlněji Zdali wám nebylo dosti pa-
stwy dobré etc. — Item Luk. 2t. Et mořte aflicient ex vobis.
Práwě podlé slow Řeckých Cyriští doplnili takto Et (šunt,
quos) mořte aflicient ex vobis. A někteří po nich wyloiili
nezpůsobně 'takto A jsau kteréž z wás usmrtí; welmi ne*
8 wětle, lépe takto A zmordují (některé) z wás. I bude
wlastně podlé řečtiny s náležitým doplněním, a bude i hlad-
ká phrasis. — Item Mat. 16. a. rco^áCet Y^P * oSpavás, Ohfiuje
nebe t. čerwená se a nebo rdí jako oheň. Welmi nezpů-
sobná wlastnost bylabyt kdyby řekl ut». ohňuje; admodum
esset ineptus graecismus. — Mat. 17. b. xaí oóíiv áSovanljoei ójďv,
A nic wám nebude nemožného. Díšli podlé wlastnosti A nic
se wám neznemožní, inepte dices. Mat. 19. et 5. Žiwot
wěčný dědičně obdrží, xXv]povo[i^ast ; ale nezpůsobně Obdědi.
Mat. 20. b. Příteli nečiním tobě křiwdy, "Exatps oóx áiixuí o*
Díšli wlastnosti šetřiti chtěje Druhu neonesprawedlňuji tř»
t. nečinímf neprawosti, erit ineptissimus graecmisus et
barbarismus. Lépeby řekl Příteli nečiním tobě křiwdy, a neb
Nechowámť se k tobě nesprawedliwě. — Item Mat. 6. V*o-
latilia coeli, Letawci nebeští, lépe Ptactwo nebeské. Starý
wykladač onen byl wyložil Jak. 5. Agite nunc divites, Čiňte
nyní boháči. Item Tnam ipsius animam, Twau jeho duši: obé
nedobré. Vide nostram versionem. — Mat. 15- ó xaxoXoyuiy, Zlo-
mluwec, Zlořečitel; lépe Kdožby zlořečil (a nebo lál) otci
etc. Et Mat. 6. Mnohomluwci ; inusitatum. Ale derívata odtud
quaedam sunt elegantia Mnohomluwnost , mnohomtuwuý,
mluwný etc. — Jinde Spolu wěř, Jépe Daufej. — Luk. 1. při
konci Zimnicující, lépe Trpěci zimnici, oeb per indicativum

Prwni kniha. O vlastnosti. 207

A měla zimnici. — Mat. 26. ty.vTqoavw<;, Zhymnowawše, lépe
Sezpíwawše. — Mat. 17. Mistr wáš neplatí cía; solvit platí;
wtastnosti šetřit inconsiderate a chybil frází. Lépe staří
Nedáwá cla. — Luk. 18a ©f oaiCfysvot id est Salvandi, wy-
ložíšli Spasenci, inepte facies; pakli per circumlocutionem
Spaseni býti maící, bude twrdě; commodissime ut nos
transtulimus Těch kteříž spaseni býti mají. — Luk. 18. b.
ávOpoMtot íóo Dwa čtowěky stupo walasta etc; 61 wěci
díšli, též nezpůsobně , i musíš aliunde mutuarí et dicere
Dwa muži, ačkoli to bude ne tak wlastně. — Luk. 2. Sláwa
Páně oswítila je, Beneš Obleskla, jest i newtastní slowo
i mrzké 9 est hiulcum et ineptum. — Mat. 21. Ex ore infan-
tium et lactantium. W Plzni wytožili Z aust nemtuwžátek a
sancůw. Někdo nebystrých uší a Zákona neswědomý my-
slilby , že prawíš Samců w (ne quid turpius dicam) a také
jest drobet obscoena vox; lepší circumlocutio honesta než
tak nezpůsobná proprietas. Téměřby mohl, chtětliby na-
schwál ineptire, říci Lactantium Mlečníků a neb Mlékařů;
proč se nemá i zwykle i poctiwě říci Těch jenž prsí po-
žíwají. Pakliby se to slowo Sanec komu tak líbilo, nechť
ho užíwá, wšak titeru s napřed at odwojí takto Ssancůw. —
Qui non est contra nos, pro nobis est, wyložilliby Za nás jest,
wlastnostiby newlastně šetřil: diceret aliquis te latinae phraseos
esse iguarum. — Marci 1. íta<p7]|iíCetv tóv Xdyov, Ohlašowati tu
wěc. U Poláků dobřeby se treíiio říci Reč, nebo usitatum est
apud Polonos místo toho slowa wěc neb wěci říkati
řeě řeři. Beza prawí, že jest to hehraismus. Beneš
položit Řeč , ale peccavit contra phrasin nostram. — Par-
cere =s odpustiti, pěkné slowo. Magister Proxenus, již
doktor, latiník dobrý, lepší než Čech, w Praktyce na leto
1659 o zemi Uherské psaw, phrasin latinám bohemice pro-
tulit neglecta pulchra phrasi bohemica takto Aby Pán Bůh
ostatkům církwe Uherské odpustiti a wítěztwí dáti ráčil.
Latině pěkněby řekl Parcere, ale na tom a takowém místě
to slowo Parcere máš wytožiti k Mi!ostiw býti ráčit, poshe-
wěti. To můž absoiute tu státL Ale díšli Odpustiti, tedy pro

t08

Blaho slaw.

Českau phrasin musíš nětco teho jméno wati, co má býti
odpuštěno, jako hříchy její a neb prowinění její etc Alio-
qui positum absolute, ut fecit Proxenus, totam gratiam
anittet. Neque amico pepercit, Ani příteli neodpustit: tu se
srownati muž latinská phrasis s Českau w wlastnosti i w
ozdobě. — Wartowský in Paraphr. 1. Mat. Posteaque compe-
rissent sese non potuisse, wyložil takto Poněwadžby to
shledali; měř říci takto Když sau to již shledali a neb
Poněwadž sau to shledali, a neb Shledawše to. Item latině
díš Cum sit homo, ne superbiat, wyložíšli tak podlé phrází
latinské Poněwadž byt člowěk nech se nepýchá, zle bude
ale máš říci Poněwadž jest člowěk, mutato modo coniunctivo
in indicativum. Nadto pak dí šli Cum sit homo, Kdyžby byl
člowěk, tu již budeš gruntowně ineptus. — Mat. 7. Beneš ad-
misit barbarismum imitando latinám phrasin, potožiw slowa
takto Wystawil na skáíu. Erasmus Aedificavit super petram.
Neníli impressorowa chyba (t. položilli i místo é) 9 jakož pak
sequens casus ostendit, non typographum sed interpretem
aberrasse, tedy zle wytoženo welmi. Na skáíu wystawiti
praporec neb oštíp neb stůl neb nádobu nějakau, jako
kuželek, mohloby se říci; ale aedificare jest stawěti, wj-
stawěti neb wzětati. A toť stowo již nestrpí casum ac-
cusativum ale ablativum postulát: Na skále a ne Na skálu,
jakoby Íatíně by to In petra. Nebo toho slowa super nelze
tu jinak wytožiti než jako in; léčby kdo tak byt nesmy-
slný, urgendo xó (Syjtóv, chtělby to stowo super wytožiti
nad i říci Nad skáíu. Item přiletěw luňák nad skálu,
i spad dolů. A protož může býti dobře místo to (Mat. 7.)
wyloženo takto Založil dům swuj na skále , a neb Wy-
stawěl sobě dům na skále, a neb Ustawil dům swůj na
skále. — Mat. 8. s počátku hned xaxapávxt. Tu podlé způsobu
starých některých wlastně se mělo říci Sstupujícímu jemu s
hůry; ale šeredná čeština bylaby. Staří na pargaméně psaní
exemplařowé měli někteří A když sjide. A jiní pak per
enallágen A když sstaupí s hůry: praesens pro praeterito
imperfecto. Níže K wecházejícímu do Kafernaum přistaupil

I

Kniha první. O vlastnosti. t09

Centurio: proprie tane, sed duriuscule. — Alapam impingere,
Impegerit alapam, Erasmus. Beneš pak Wrazití políček* ne-
způsobně welmi. Dobřeby toho slowa takto užit Wrazita
do něho nůž t. žena do muže. Neb tak to siowo má wtaatní
wyznámenání, nětco do nětčeho silně wraziti. Neb wůbec
se od lidí říká Dáti políček. Phrasis vero aulica est Praštit
ho políčkem, wyťat mu políčék. — Mat. 9. Ať pošle dělníky etc.
Řecky jest itfďto\, latině wtastně Eiiciat, jakožto in vulgáta
editione položeno. Erasmus Ut extrudat. Jehož následowaw
Beneš položil Ať wystrčí: welmi nezpůsobné stowo; lépe staří
Ať pošle, ale není dostatečné aď exprimendam groca vocis
significationem , de qua vide Erasmum vel Bezam in annota-
tionibus. Jest drobet mdlé, a ono Benešowo příliš welmi
přísné a twrdé; o nějakého nepokojného hostě z krčmy po
hlawě wystrčení pěkněby wznělo. Mně. se widí, poněwadž
nemáme jiného případnějšího tu slowa, abychom starého ob-
wyktého nechali, léčby kdo chtěl říci Ať wypudí děltííky;
toby nebylo daleko textu Řeckého. — Item Luk. 21. Cum pro-
trudunt iam gemmas, Wystrkují pupence, lépe Když se pučí,
a nebo Když wypauštějí pupeny (Morawd říkají Pupence);
est enim prior illa vox fere obscoena ac turpis, werštatní. Mnoho
jest takowých wyktadačů, ješto verbum verbo reddunt. — BeneŠ
illam metaphoram Mat 18 šeredně wytožit Aperuerunt omnia
domino, Otewřeli wšecko pánu swému. Kdoby tak mluwil?
leč kdyby bylo wobležení a pán jejich k nim přijet, a oni
ho poznali a hned jemu wšecko zotwírali. — Item Isai. I. V»
genti peccatrici, populo gravi iniquitate, semini nequam, íiliis
sceleratis. Obecný wýklad Běda národu hříšnému, lidu těž-
kému w neprawosti, semeni nešlechetnému, synům hříšným.
Tigurini Heu gentem scelestam, populum inquitate onustum,
semen maliciosum, filios perditissimos. Wyložíšli na česko po v
Cyryských nětco postaupě takto Auwé národu nešlechetného,
lidu nesprawedlností břemenatého, símě zlobošné zatratitých *)
aliquot vitia contra grammaticam bohemicam admiseris, de qui-
bus et alibi dixi. Lépe takto wy ložíš Běda národu hříšnému,

*) Trangtulit ita B. J, A.

14

Blahotlaw.

lida neprav ostí obtíženému, semeni štych (lidí), sjtiiim neiie*
chutným* a neb, kteříž porušffi cesty swě. — Jeden tóený
mní *) wylaíil ona síowa Mat. 20. Čifi oko twé zlobotíhské jest
ineptíssima. roce usus. ~ B. J. A. w Při wyložit ena atowa
Erazmowa Ineius verba iurantium, W jeho elowa přisahají*
cích (nic plerum«pie fit, ut iraperitia generel andactam). A níže
Ant ego fallor, Nébť já se klamám. Passivam formám cupieas
expriraere ad verbum, admisit barbarismum , moha říci pěkně
Nebt ji se melím (sic). Idem author wyíožil Laudandus est
Deus, Chwalitebný jest Bůh. Inepte prorsus. Lépe díl chwáiy
hodny jest Bůh. Nesnal A. terminací „ — bilis" co ona umí.
Affectatio proprietatis assecutaest insulsitatem, ať kaehyiíekau lati-
nau ne o lepší češtině pawím. — Jan Straněnský slowa latinská
tato. Privatim ergo oportet dere sacerdotem, Tedy sobě mu-
síš obláštního kněze žiwiti; jižtě mohl říci Krmiti co w . . .
sic měř říci Chowati.

Sed nonnnlli scriptores "data opera latinismos admittunt,
dum imitaři ímprudenter volunt latinám orationem ac phrase®
énis. Nae isti purítatem taostrae linguae et ignorant et nón
amánt, imo et egregie depravant. Omnino vitandnm est hoc,
nec sunt commiscendae linguarum proprietates, nisi quis velil
ridiculus* apparere. Jako onen**) kterýž wyložil takto ono
místo Zté příčiny etc, aby swědČili se ctili Boha duchem
swým we ctění Syna jeho etc. Istis non multis verbis multa
insunt vitia. Latine recte diceres Ut testarentur, se Deum
colere spiritu suo : pěkně latině powědíno, ale česky nesrozu-
mitedlně i nepěkně, twrdě a nehíadce. Lépeby takto řekl
Česky Aby to oswědčili, že ctí Boha duchem swým, a neb
takto, poodejda od slow, Aby to prokázali, že duchem
swým Boha ctí. — B. J. A. Žalm 89. Percussi foedus cum electo,
Udeřil sem smlauwu, lépe Učinil sem smlauwu, wešel sem s ním w
smlauwu, vel Mám s ním smlauwu. Item Mar. 10. ConOde, spoíu-
wěř, graece tMpoet t. daufej, dobré mysli buď. — Jan 17. Já sem
je zachówáwal jménem twým, noraine tuo. — Mat. 25. Lukas

•) Erith. **) B. J. A.

Knihu prnni. Owlattnosti. ti\

tiúúět tV&ŽfnJit eis bona suá, Wydál jim dobré swé, (W
benátské Biblí Zboží swé) ; tmlfcé se říci Statek swuj, ut ego
verti. — Mat. 27, Í|ia\Wjtso6s IyjogS. Někdo wlastnosti áěit*
mele násleďo^ný mohlby wytažiti Discipulavit* tTCedfňSěft, jako
říkáme Dwořil, kťalowal, l m»třoWál, et quidfcm audadúlus di*
xit qůocpte Ktoězowal, tak 'pěkně jakoby latině řekř Sacerdo-t
tavit jako ftegnavit etc. Luk. 1. Knězowal, lépe Auřád kněž-
ský konal Zacháriaš : inepta gracismi xdxoC^Xřa ; fepateógív noil
ťečepta moneta, ač sic dobře a obwyklé říkáme Kralowaí.
— Datíiel 9. Qui imperavit super regtrám Chaldaeorum. Ži*
dówský aď verbum Collin prawí, že jóst Regiavit a rex fuit.
My wlástně díme Kralowal. Ale mohlby někdo říci: Protoť
fcluší pěkně Šetřiti jazyku toho, s tiěhož máš wykládatí, aby
se k němu pokudž nejwíce možné připodobnil; ano někteří
dobří ^kíadaěi i toho welmi pilně šetřili, aby jednostejná síowá
též jednostejně wykládali. Odpowěď: Takť jest, že má
býti při tom obojím weliká bedliwost. Ale wšak teké sluší
nezanedbáwati hladkosti řeči, ne videaris agrestiór. Pročež
někdy jedno a též slowo na jednom místě tak a na druhém jinak
Wyložiti musíš, tak jakž kde míti chce filum orationis. A wšak
magno cum iudicio to se dělati musí , ne quid facias ihvíta Mi*
nerva. Dam přiklad to slowo Řecké tá iwreivá Ptactwo. Mat. 8.
dobře díš: Lišky daupata mají a ptactwo nebeské hnízda;
téžby měl říci Luk. 8. A ptactwo nebeské snědlo a neb fezo*
balo je, sed iner udíte verteris, sit licet eadem vox gr&ca. Nebé
to slowo Snědlo nepěkně wzní, ac fit oratio agrestiór. Lepé
díš Ptáci nebeští szobali je. Také některá slowa Řecká neb
i -Latinská tak sau široká, že w sobě jedno z nich tak mnoho
obsahuje, jako několik Českých. Jako to slowce Xáyoc Iténi
to slowo &Xt$t<; afflictio, tribulatio, angustia, oppressio, pres-
suřa, t. j. ssaužení , utištění , auzkosti. Měloby se na wšech
místech wykládati Ssaužení, jakož in nostra vevsione secuildw
editionis Mat. 13 , 24. Marc. 4. 13. Joan 16. a i jinde.
WSak někdy příěinau euphonise jiné slowo musilo býti po-
loženo. Jako Act. 7. Wyswobodil ho ze wšech auzkosti.
K Řím. 2. &Xí<|>k xal oxevox<*>pía Trápení a auzkost. Díšli ssau*

ii2

Blah osla w

žení a lízkost, bude se zdáti jedna a táž wěc dwěma stowy
položena, adeoque otíosia taoToXoyía. Pročež f Beza to slowo
ffkltyvz někdy Oppressio (ad Rom. 2.) a někdy Afflictio t. uti-
štění a trápení (1. Kot. 7. et Art. 20. et alibi) wykládá. To
místo 1. Kor. 7. wyloženo jest , in nostra versione Trápení
těla, nebo nepěkněby tu stálo Ssaužení aneb úzkost; causám pru*
dens lector per se vidět. Beneš inepte vertit Zámutek w těle,
ačkoli řecky jest vy oapx? , corpore , tělem , t. s strany těía ;
wšak< nejpříhodnější jest tn genitivus: Bídu, trápení těía míti
budau, jakž i staří Čechowé wykládali. Item 2. Koř. 6. Wy-
tišlěných, quia sequitur W auzkostech. Item Rom. 9. Zarmau-
cení, na straně Ssaužení etc., quia sequitur Auzkost. Item
Coloss. 1. d. si vertas Ostatky ssaužení Kristo wých, radet
aures* welmi nehladce a nepříjemně bude, protož sem starého
a obwyktého nechal! Utrpení, proprietate graecee vocis in
margine expreftsa. Item Thess. 1 , 5. We mnohém ssau-
žení díšli, nezpůsobně bude. Protož idem feci. A k tomu
také prudens lector vidět, Evangelistas non fuisse tam in mi-
nimis voculis curiosos. Ano někdy jednu a tauž wěc wypra-
wujíce, nejednostejných slow užíwají. Jako Mat. 20. Mar. 12.
vojAix<k, YPft^^sóq, o čemž wiz napřed.

A nechat i toho dotknu. I při těch maličkých slowcích
A, I, řecky xal, latině et, que u nás Čechů šetřín by ti musí
roždí}. Někde jest w Zákoně nowém drahně nedaleko sebe
těch xal, ješto některé dobře se wyíoží per A, a jiné mnohém
lépe a wíastněji per I. Příkladů té wěci w Zákoně nowém
zwtášť secunda editionis mnoho jest. A nechat nyní doložím
i toho, což mi na mysl za jakaus příčinu přišlo. Wykladači
•watych písem (z jednoho jazyku do druhého) i tato wěrnost
náleží : když které místo nalezne nesrozumitedlné w tom ja-
zyku, z. něhož wykíádá, aby je do druhého jazyku tak wylo-
žil, aby také tak bylo nesrozumitedlné , a k témuž cíli má
říci jako i w oné řeči. Toho Šebestián Castalio pilně ostří-
hal, ano na některých místech na straně napsal, wyto-
žiw slowa Židowská w latinu: Tomu místu nerozumím.

Kniha prwni. O wla$ tno $ ti 218

Aještěf mi se i toho chce přidali. Decorum diligcnter servare
debet interpres také i w tomto, aby pro tempore et loco etc*
habitům styli proměno wai, wěda kdy dáwali verba et phra"
ses graviores et leviores, wesseíé, smutné, obecné, běžné etc,
ut alicubi appareat grandiloquentia, jindy suaviloquentia, varius-
que cothurnus.

O třetím způsobu phraseon et verborum in
nostra lingua.

Mohan některé wěci pěkně Česky býti powědíny, pulchra
sive phrasi sive verbis elegantissimis , ale nemůže se tak do
latiny přeíožiti bez okolic nějakých. A w tom widí se biti
bohatší řeč Česká nad Latínskau; což máli býti práwě spatříno*
musí k tomu by ti saud bedliwý, acutum iudicium aurium. Jako
některá impersonalia při některých síowích mají Čechowé,
ješto u Latini kii jich není. Když díš Míuwí se , hic deficit
verbum latinům Loquor ; nebo nemůžeš říci impersonaliter Lo-
quitur, Míuwí se, quia verbum est deponens. Ale zasse mů-
žeš říci in verbo activo Dicitur , Prawí so , Garritur,
Žwe se, a nebo Štěbetá se, a nebo Štěbece; jest tertia per-
sona indičativi. Dicitur de illo , Prawí se o něm. Pěkněji
wšak česky díš a zwykleji Prawí o něm , ješto Latiník do-
brý nedí Dicunt de illo, ale Dicitur de illo, léčby wzaí jiná
síowa jako Aiunt , Perhibent etc. Item infinitivus per quandam
velut enallagen eleganter usurpatur hoc modo: Síyšeti, žaby
umře}, neb Síyšeti o něm, že jest zabit, t. Síyší se, a neb
Prawí o něm. Latině můžeš tak užiti toho síowa Au-
dire. Item. Nechrne ho, wšak jest nějaký dobrý muž. W
té phrasi to síowo Nějaký aptissime est pósitum velut gemma.
Latiníci té phrasis při tom slowě nemají, nec possunt expri-
mere phrasin hanc nisi per longas ambages. Díšli kuchyňskau
a Thomistskau a nebo Škotyskau íatinau Aliqualis, iam es plus
quam ineptus; díšli Quidam, nihil dixisti. Jakby pak mělo
to býti powědúio, dobrý Latiník dobře wí. — Jakť ůobě wy-

«1*

lilahfislaw.

kračuje , dobrá phrasis. Latině díšli Ut graditur, bude. Jakť
Ipáčí a ještě bez toho ř, na němž tu mnoho záleží. Tu swětlQ
wklěti, jak (to w tom) řeč -Latíoská welmi prostá a n#bysftrá
neb nelepá proti češtině se zdá.

Požehnaný, jenž se béře we jménu Páně. patině Bene*
dictus, qui venit i nomine Domini. To siowce Béře se pohleď
odkud jest? Jak tu ozdobně jako perla sedí, ac quandam
waiestateio. coacíliai wšemu tomu pro,gi2uwení». ješt<* J^atířisks
•íowo Venit jest prosté, t. jde neb jede ; hrubé jest i obecné i ge-
nerále a jako obuté proti tomuto. A když pak rozwážíš toho
slowa Béře půwod et transposití seu metaphoraip* teprw jeho
jadrnost spatříš. Accipio jest Beru, Accepit Béře. : — Nejste
mne zde wděěni, obrátím se do jiných krajin. £atipě Cicero
scripsit Vertes te ad alteram scholam. Ale wšak non tantum
gravitatis et gratia latina phrasis (seu verbum hoc) quantum
bohemica habet. — Říká se latině Quorum uni, Z nichž je-
dnomu dat sem; Quorum uni, Z něchž jedni sau nechwalitební.
— To slowo latinské Candidus et Albus welmi pěkně w če-
štinu muže býti wyloženo, tak že bude et elegantius et signi-
řicaíius státi, t. Běíostkwaucí, jakoby řekJ Tak welmi měř
bílý oděw ten anděl, až se welikau bělostí stkwět. — Item habet
fuoque nostra lingua quasdam particulas, veluti afíixa quaedam,
spředu i szadu slowa, čehož nemají Latiníci ani Řekowé,
než Židé. Ty litery, bqď szadu buď spředu podlé nále-
žitosti položené , proprietatem significationis aliquando augent,
nonnumquam minirant, quandoque mutant, et ad h»c ijiiri-
fiqe illustrant orationem, jakož se z níže položených pří-
kladu, spatří. Comede, tibi est hoc exedeudum, Jez, sněz, do-
jev, pojez. Ono powědení Co před wás předloží, jezte, kdyby kdo
wyložil Snězte, netreíiloby se. Comedi iam, Již sem jedl, již.
sem snědl, již sem se najedl, pojedl, dojedl, wyjedl, přejedl
projedl se skrze horu. — Bibe, pí, napí se-, upí se, opí
te, najez se. — Beneš Act. lft. Páni, co jámám učiniti? inepte,
l^pe díš Činili. — Pupugit, Ubodl, zabodl, zbodl, bodl, pobodl,
probodl, přebodl. — Morientur, Mrau, zemrau, pomrau, do-

Kniha prwní. ú vlastnosti. lil

mrau, a zasse latině může se říci Emortuus, emorlua = téměř
umrlý neb umrtwen^, již smrtí přemožený; item demortuus,
pošt demortuum etc. — Virfneratus, Raněn, zraněn. Vide si-
milia iis w figuře prosthesis. — Schod, wzchod, .scb§zí na
paměti, wzchází slunce, wychází, wyšto, wzešlo slunce. Na-
chází, dochází, přichází. Ale tu latině též se říká Accedit,
incedit, discedit etc. — Peccavit, Zhřešil, zdá se jakoby chtěl
řici Spolu hřešit, ale jest to přidání té litery podobné
slowu tomuto Činím, učinil sem, hřeším, shřešit sem, hřešit
sem. Někteří píší Zhřešit. Zbláznit se dobře díš a ne SMá-
znit,. Zpět, zpačit, zčernal, zsynal, zlit, slit, zpili se, a ne
spili se, setřel, zetřet, utřel, protřel, klamali, sktamati. Skta-
mati= mentiri;. zktamati = fallere, inaudře lest jeho zklamal;
Sklamati jest tolikéž jako Selhat i, jen že drobet poctlwěji se
dí a netak zůřivvě. Sektamat, někteří říkají žertujíce, ho: est
puerilis vox podobně jako Selhal. Sesmilnil vox theo-
logica , rarissime et nen nisi a senibus et gravibua virís
usurpanda* Nemůže se říci Sthat, ssmilnit, propter euphoniam.
Nětco w částce nějaké nalézá se toho* i u latiníků, jako
Hauri, waž, exhauri, wywaž. Ale my wíc můžeme říci Dor
waž, nawaž, přewaž, přewážiti mísu k jedné straně. Assumo*
consumo, insumo etc, ujímám, přijímám, najímám, zajímám, dojí*
mám, přejímám, rozjímám, pojímám; Neumělé wšak sftftřujtf
se u některých užíwání těch přídawkfi. Jako (Maře. 1.) 1
lekli se wšickni. Beneš nepěkně položit I zlekli se : volnit
subitum terrorem exprimere, i zkazil slowo České; inohlby
byt říci Zlekali se, ita non corrupisset vocem bohemicam. Ne*
umělý čtenář snadby řekt I ztekty, t. ryby zemřely. — Zbu-
diti, zbudit ho ze sna, wz budil mu sumě, wzbudit Bůh mlá-
dence, Danyele proroka. — Sklátil hrušky, sklácen co hruška,
zktácen u wíře, t. zwrtkán, zemdlen, zkormaucen. — Mat
II. oxt pXéiwvxsc etc, Quia videntes non vident, že widauce ne-
widí= hledíce nepřicházejí k tomu, aby uhlídali, ugřeli, spa-
třili, zrakem swým toho prawó chopili.

O čtvrtém způsobu.

Verba et eorum positus seu phraaes vitandae.

Proxenus w Praktyce na leto 1559 nazad dí Jestli jest
se kde jaký omyt trefií: nepěkně, lépe takto Trefiíli se pak
kde ; nam radit anres dura hac locutio Jestli jest se etc, hor-
ridior sonns et agrestior locutio. — Quidam dixit O tom sobě
teď připomínáme: eruditias dixisset et magis proprie To sobě
nyní připomínáme, ač se nezdá tu bytí přílišný rozdíl nebedliwé
to spatřujícímu. — Proč nic? eur non? quid ni? (ač ad ver*
bum latině musilby říci Cur nihil?) i latině i česky prostěji
i celeji, ut sic dicam applicatíve, jako Pročby nešel? pročby
neřekl? Beneš položil to stowo do textu Zákona (Hat. SI)
moha na tom místě užiti toho slowa I owšem, ješto tu hned
i ta sic nepěkná phrasis nedobře stála.

Z Německého obyčeje pochlebnau phrasis někteří wzali,
říkati per ineptissimam enallagen personarum, mluwiti k osobě
přítomné w způsobu třetí osoby takto : Maje říci Co chcete,
pane ? i dí Co chce pán můj ? a neb Proč pán nejí. Ač tak
jest ten způsob dáwno prwé býwal užíwán od starých, ale
to byřo podlé jejich tam židowských obyčejůw, a to při lidech
znamenitých a welikých, králích, knížatech etc. Jako: Audiat
dominu* meus. Item Nescit servus tuus. W obecném mlu-
wení neslušné jest užíwati toho způsobu. Ale o tom wiz
šíře, ubi de enallage personarum in verbo agitur. Item wiz
nazad farraginem šeredných phrasí, jichž se warowati máš.

Příčiny takowých newlastností přiházejících se i wykía-
dačům i jiným tyto nalézám:

I. Že mnozí tomu nerozumějí a toho tak sauditi a na
drobno rozbírati neumějí a nemohau. Protož wtastněli čili ne-
vlastně mluwí neb píší, oni sami nic newědí. Na ty není
co horliti, neb tu není naděje k náprawě.

Kniha první. O vlastnosti. tl7

II. Jiní pro swau nějakau nepečliwost a nedbalost to
to činí, ne tak nerozumějíce, jako leniwau myslí a nepraco-
witau jakž mnohé jiné tak i to pomíjejíce , jakoby jim
do toho nic nebylo* A z těch někteří zato se hned nic
nestydí.

III. Někteří tím chtí t. newlastnostmi neb neobwyklými
a též nezpůsobilými (usu non receptis) wlastnostmi barwiti a
ošlechtiti swau řeě. Zdá se jim to pěkná býti řeč, kdež ně-
jaké slowičko w swé řeči položí, jakoby nějaký kwítek na
zelenau lauku, modrý neb čerwený, přisadili: ano pak býwá
podobně , jakby kausek židkého bláta na plachtu nějakú bílau
wykydt: totiž místo ozdobowání ohyžďují mluwení swá.
Takowáť sau ta slowa Filomátesowa, w jeho předmluwě na
tu Českau Etymologí. „Dobré jest zlým obyčejům za řasu
bujnost zastawiti" ; plane ineptus color, prawá motanina. Nebo
jak se tu trefují ta slowa dwě Bujnost zastawiti, dobrý Čech
rozumí. Omnino affectata est oratio et inepte quidam affectata,
neque n. verba sunt hic apta, neque phrasis bona, quasi de
lana caprina severe et graviter quis detonaret eloquio, lingiia
tamen titubante. A za těmi slowy i hned dále k témuž po-
dobný kwítek stojí; neb w tom slowu Nezměnily jest též in-
sulsa gravitas, a ještě i to newtastně a neslušně postawené.
Kdyby byl aspoň řekl Neproměnily, ale on položil Nezmě-
nily; aby wždy bylo, nihil ad rem. A tolikéž i ta slowa jeho
Kterýchž obyčej ale užíwá, est inepta prosopopeia; mohl i
měl takto prostě říci Kterýchž mnozí přiwykli zle užíwati.

IV. Mnohé k tomu xaxoCtjXía wede, když mali jsauce,
welicí býti chtějí, jako ona žába, kteráž wolu se přirownati
chtěwši tak dlauho se nadýmala až se rozpukla i nebyla
ani žabau ani wolem. Což u někoho spatří z znamenitých,
hned se domníwají, že jim to také sluší. Jeden kazatel (t.
Hynek Perknowský) horliwosti Luterowy chtěje následowati,
i jakž způsob Luteru spatřil tak se k němu formowal, totiž
také jako Luter častokrát karkuli z hlawy stoje na katedře
horliwě smekl a zasse potom zšíleně wstawit; a wšak s tím

Blmffilam.

se w8ím posluchači ne Luterowa druha poznali, Jiný*)
•patřiw při jednom znamenitém orátoru, an lehaučky mluwí;
tiše síowa jedfca po druhých welmi jadrná wypau&téje, mékáy
jako zíwaje, jakoby nepečliwě a nedbale mluwil; mysl meai
tím bystrau, wtípným složením slow a řemeslným jich wy-
říkáním prokazuje (summa enim ars est artem qelare) ; i takž
tento prosták naučil se také tomu, aby i o welikých a zname-
nitých wécech mluwě s lidmi nešpatnými (nelepý jsa w řeči
z přirození, síow jadrných nemaje, ani způsobu jemného jako
onen, nadto toho umění), nelepotu a lenost mysli častým
zíwáním * neforemným se i tak i onak na stul kladením* hla-
wau keywáním a nebo jí sem a tam kydáním etc. prokazo-
wal, domaíwaje se, že tak nelepotau onomu umělému jsa
podoben také i za rozumného a maudrého jmín bude. A tožt
psota lidé, když w smetech perel nenalézali, ale že se bláta
k Jauži přilé-wá porozuměli, i počali ho za nejapného a lé-
ilího blauda míti. A protož není dobré w cizích škorních
choditi (i w té wěci malé, owšem wýše), ale raději swé
wjastní přirození cwičiti a jakž co konju přirození dalo, ta£
toho užíwati. A wšak, jako říkáwali staří, člowěk má swým
(L tím, což má) dělaje, cizím omastiti a jako sukni pěknau
ještě aksamitem spreniowati. Nebo. *o%oÍY)Xía, kteráž při li-
dech wšetečnost rozplpzuje, nesnadně býwá bez towaryšky
swé, kteráž slowe yikwda : a o té* co Duch swatý skrze Pawia
sw. powěděl, není neznámé. Ale na těchť slušné a pobožné
jest, aby takowé wěci snášíny byly, kteříž mnohými a roz-
ličnými pracenii a zaměstknáními osuti jsauce nato ani my-
síiti času nemají. Dli enim dum intenti šunt in rea, ipsas,
negligunt verba , powědíti toliko to což jest w mysli j£jicb
usilujíce, jakýmiž se kdy treíiti může slowy. Tif ne£im toha
naschwál z žádosti jakés nowoty, ale nemohauce se toho>
ušetrití někdy prwé, než zwědí, nětčeho se toho dopustí*. Quan-
doqua bonus dormitat Homerus, jakž i nahoře toho prwé
dotčeno.

*) KaxóCqXot saneti ríri M. E»

Kniha první. vlastnosti.

tift

Zawírka primi libri, totiž wšech těcU příklad*
oých naučení de verborum et phraaeon
projmetate.

Potřebí jest tedy i těm, jenž dobře, srozumiťedlně fotí*
i ozdobně míuwiti chtějí, na rozličné způsoby jazyku swého
popatřiti, a nebo sobě wtipu i paměti pobrausiti. Tomu pak,
jenž chce wykládati z cizého jazyku do swého kterékoliw
wěci, zwláště ea, qu® maioris sunt momenti, potřebí jest welmi'
pilně šetřiti, co jest tam toho jazyka slowy, z něhož wyklá-
dati máš, powědíno, a jak. Potom opět s bedliwostí mnohau
nato mysliti, jak by táž wěc jazykem twým srozumitedlně,
wlastně i ozdobně powědína, ne suam gratiam amktere, dum
in manibus tuis tractatur, videri possit. A to ještě tak, út
quadam eius íieri potest, proxime ad textům accessisse videaris.
Jpž pak buď že podobna bude phrasis w twé řeči onéno, buď
nepodobná. Nebť to ani ušetřeno býti může, ani šetřena
wšudy byti má. O čemž D. M. Luther, z íatíny do němčiny
swatých písem wýborný wyktadač, pěkně napsal w knize swé
o ttumačení. Jest pak obláštní umění (eruditio et proséntiť
interpretům) wykřadačů uměti jednu a tauž wěc třebas i
prostěji a ozdobněji (simplicius vel coloratius) wyprawiti neb
wjřožiti. Ale otom by široko byío psáti. Dosti jest pilným
a wtipným mládencům nawrci, ne nimis sapere velle videar.
Snadby někdo et Ivoc dramftte i příkladu tohoto dobře mohl
užiti.

a) stowa jednoho jazyku, b) druhého jaaykn,

Jakož ti kwadrátowq, totiž kamonowé (Jwěnifi temi ř^dy
•pojení, nejsau jednostejní, ale jedni širší, jjní užší,, tak že
některý kwadrát položený w swrchním řadu, jest tak we-
lijtýr i* w druhém ř^c]i| k wyplnění místa toho musilo

ÍŽO

Blahoslav.

několik kwadrátů býti položeno: a wšak předce jest jeden
i druhý řad wyplněn. Podobně tak bude, když jednu stránku řeči
jazyku jednoho postawíš a podlé něho druhau, jako řecky a
ěesky nebo latině. Nalezneš na Řecké stránce slowa ně-
která welmi summowní a široká, voces, varias habentes signi-
ficationes, jako jest to stowce Xáfoc;. Zasse také nalezne! mnohá
stowa, máto w sobě moci obsahující, jako ty partikulas 6, tó etc.
Na druhau stránku popatře nalezneš rowně tolikéž, t. nejedno-
stejné moci, wáhy a širokosti anebo zasse úzkosti síowa, A
z tohoť přijde, že musíš ne verbum de verbo přeléwati z jedné
řeči w druhau, ale široké stowo Řecké nebo latinské mno-
hými Českými neširokými wymalowati, aby obojí řeči, i té
z níž wykládáš, i té do níž wykládáš a neb wkládáš, dosti uči-
nil w wiastnosti buď moci nebo ozdoby. Ale p totot jest,
že saud při moci sJow, zwláště Českých, není u wšech Čechu
jednostejný. A wšak na umělé a dospělé muže jafc w jiném
tak i w tom zření býti má. Léčby kdo býti chtěí cornicula
Aesopica a nebo Nos porna natamus. Jakož se někdy zdá
číowěku, že nětčemu dostatečně rozumí, ano býwá meylka.
Jeden štrafowal in nostra veráione to slowo d{i^^Xt)-
otpov t, siti a nebo wrše; zdálo mu se, že sem zle polo-
žil nastraně Síti a do textu Wrše. Ale mohlbych mu říci:
Ne sutor ultra crepidam, aby potom bedliwěji saudil, co a proč
potupiti a nebo schwáliti má, a nebo i pokud komu sluší neb
nesluší.

Kniha druhá.

O meíaphoře.

Druhá wěc, jíž šetřiti sluší těm, jenž chtí ozdobně če-
sky mluwiti, jest jakž se říká latině m etap hora, t.
st o w některých od jejich wlastníh o wyznamenání -
nebo moci jejich a wiastnosti poodnesení a jinam
k jiných wěcí wyznamenání obrácení. Které-
hožto způsobu i latiníci i Čechowé a též i jiní jazykowé kdyby
neužíwali, častokrát myšlení swých nemohliby příhodně a sroiu-

Koliha druhá. O metaphoře. %%\

mitedlně, nadto eleganter jazykem pronášeti. Welmi jest uži-
tečná ta figura nebo způsob ten, a náramně mnoho se ho i w
pístních swatých užíwá. A sumttiau: mluwení nebo psáni, kteréž
jest tau figurau jako pokropené, býwá příjemné, milé*
žiwé , hýbající a práwě lidskau mys} maluje , imagina*
tíones menti dulces ingerit, ut de poěmate dicitur, quod sít lo-
quens pictura, sicut et pictura est veluti tacens poema. Ale nechtěje
otom nad míru šířiti, příklady toliko některé ukáži slušného i
neslušného té figury užíwání; nebo kdoby to wše wypsati mohl?

Tito způsobowé mluwení pěkné metaphory w sobě wzdr-
žují. Jako Teď náš pacholík také leze (wida mládence je&tě
o podál od domu) jako maucha z pomyjí. To síowo Leze
nemá tuswého wtastního wyznamenání; než kdyby řekl Po-
hleď, kam ten rak leze, repit, tuby wlastně wzněto. Ale tam
to tolikéž w sobě má jakoby rekt Náš pacholík welmi lehký
jde; a když k tomu přidáš Jako rak, tu teprw figuru jenž
slowe hyperbole připoje, wymaluješ podlé swé mysli jeho chod
nešwárný a příliš nespěšný. — Item když se říká o někom
Ten pán čistě swé sedláky dře, tu opět jiné jest Dříti be-
rana nebo kráwu etc. Ale že beranu, když ho odřeš , ode-
jmeš jeho wšecku příkrý wku a s tím zdrawí: i tak když se-
dlákům še odjímají žiwnosti, daněmi i deměmi ssužowáni bý-
vají, pěkně se w tom slowu Dření zawře. A nadto, kdvž-
by přidada k tomu ještě i přístowí, takto řekl : Ubohý sedlá-
ček, (o některém jednom mluwěj wodřel ho ten jeho ukrutný
pán co lípu ! — Item o nešwárné ženě říkají Prawá swině.
A o někom řeknau Není než kráwa, jesthowado, prawý
nedwěd, jako lew. — Item pěkúá metaphora jast říci Chu-
dičky byw, přiwinul se ke mně. Wí se, co jest Winauti,
přiwinauti, zawinauti, odwinauti, admodum propri® et signifi-
canter, nec minus eleganter sic loquimur. — Item Přišel na nic,
ješto wíme, že ělowěk němuž nebýti aneb býti nic, poněwadž
jest k wěčndsti stwořen. —

W řečech Krista Pána přemnoho jest toho , zwláště
když prawí sám o sobě Já sem cesta, chléb, woda žiwota,
winnV kořen, wy ratolesti atd.

ftiaho $ lati.

Jaaut pak také některé metaphory a neb mohfyby býtfc
jichž nesluší nŽíwati, buď próto, že sau nemrawné a nepo*
ctiwé, jako otien sedláků nyú přede pánem mluwil o hruškách
že sau zhnilé na wono, t. jako etc # , a otec potom před týfcii
pánem řek}, že bude syna tak trestati, až bude kakati etc»
Některé také metaphory býwají marné, bezpotřebné, jfešto
kdož jich užíwá, za drzího a wysokoftiyslněho oratorii držáa
býwá, jako kfiň, moha pěkně jiti pokojně > nemůže úeí Ifc-
škowati. A protož kdy a kterých metaphor užíwati sfaši,
máli řeč ne ohyžďowána, ale ozdobowána býti, krátce
powím.

I. Těch* qutt honestam in animo meditationem faciunt,
aptam loco et tempori, to jest které sau poctiwé a nic nená-
ležitého w mys} posluchačů neumí tají neb neuwozují; nebó
kteréž sau takowé , ty se jako řeci lehkomyslné, lehkomysl-
ným a beabožným hodí. Jakož toho w krčmách, kdež sedláci
a někdy i íotrásowé rozliční býwají, nemálo se slýcháwá
dosti ohawných a stydkých, sic welmi "wtipně wymyšlených a
mistrowsky složených sentencí, to jest, kausků řeci, jakož;
Coby čert děíaí, aby i toho mláta nepobožným neměl osíá-
diti ? Umíť on, jako holuby pod necky na dosti špatnau wnadú
swětská howádka lapati. Ale ty wěci od wážných mužů
wzdáleny by ti mají, nebo sau ratolesti sitpowceXíat; sivé urba-
nitatis (česky Sprýmowání oplzlé wyíožili), kteraužto apo-
štol w epištole k Efezům zapowídá. Ale trefujeť se někdy
toho lecos plisknauti i těm , při nichžby sama wážnost spa-
třowána býti měla. Jako jeden znamenitý posluchač nezad-
ního kazatele takto chwálit po kázaní: Čistě prý míuwil a
uměle, dosti toho aby pět let w domku hejtmanem by}*).

Přitom ještě mi se k tomu doložili widí , což napřed
řečeno, totiž že některá slowa, ač sau dobrá i zwykem
přijatá, usitata et probata, wšak nejsau příliš pocti wá, ale dro-
bet nettirawná. Protož lidé rozumní místo nich užíwají ji-

*) W sečko mi sluší, ale ne wsecko widetáwá, dí apoštol.

Kniha druhu. Ometaphoře. 228

jgfch , jimiž jako skrze aějaké padobeiistwí , per metaphoram,
a*á>uciuat ea, qu» volunt. A to býwá* když potřeba toho
zwláštní přijde, jako kdyby měl někdo před Čackými lidmi
mřuwitie něčích nemrawných skutcích, i mluwitby takto: Ukli-
dil se tento pacholík neb člowěk před domem. Item Zkuckal
se. Staří někteří říkali : Ztratit hřiwny etc. Ale někdo ne*
wážný a nestydatý přijda řektby: Zblit se, a neb Ušpráchal
se, a neb ještě nemrawněji: Usraí se.

Takž podobně i wykladači swatých písem sluší šetřili
wážnosti a wyWratí síowa případná. Jako n příkladu: Když
Bůh skrze proroky nazýwá církew swau Poběhlau, Soortum
neb adulteram, wyíožíli takto wykladač K . . . o, rozprostí*
*aías se etc., wlastně wyloží, ale nemrawně a lidem wái-
ným nepříjemně, chytrákům .pak nepobožným k čemu se tím
příčina dá> zkušené jest. Protož lépe místo toho slowa K . . . o
řfci Newěstko, ješto tolikéž rowně powíš a bez ublížení
mrawům*). Ale dí někdo Proč lidé chtí míti poctiwějží uši,
ttežli Duch swatý ústa? Odp. Ba proč ty radče, moha po*
etiwě míuwiti, i mluwíš stydce bez nuzné potřeby? Co ty
tím prokazuješ, híaupostli čili cosi jiného t. srdoe čímsi ne*
pěkným naplněné: suď sebe sám. Kdyby nelze bylo jinak po-
wěditi, mělby wýmluwu sprawedliwau, ačkoli ještěť ty peri«»
phrasis zustáwala. Duch swatý jak mluwil a proč , kdyžby
«e slowa jazyku toho, kterýmž proroci mltiwili saudila, awfe-
dělby, zístailiby práw. A také ten týž Duch swatý řekl: Smil-
stwo a wšeliká nečistota ne nominetur quidem inter vos, sio-
«t deget sanctos. It Kterékoli wěci pocti wé, těch hleďte.
Nelíbí se tehdy Duchu swatěmu data opera nazddru nemrawně
míirtviu a bez potřeby, ažby jazýček brněl, říkati, K...O,
k*rr.e> a zwlášť mladým Hdem dobré jest neobauwati se
w žkorně někoho welikého, ano nohy k tomu ještě malé.
Nejlépe to zlostným a klewetným sausedkám poručiti* My
aby tak mluwily tam někde jinde. Rowně též může řečeno

*) Próditur faat išptara locutione impnras animaf et col*.

%tk Blahoslav*.

býti o tom stowu Čerti J. A. w kázáni o swatém Matěji, wy*
ložit z latiny Nechť s ním čert stojí ; moha čistě říci theolo-
gorum moreDábet. Newážní lidé toho stowa rádi užíwají,
ale doloží předce Zwywedený čert; ale lidé poctiwí i swětští,
když pohnuti jsauce a nebo rozhněwáni někomu lají, zdržují
se od slow těch nezpůsobných. Odtud jsau tyto phrases Zwy-
mořený, zwymotaný etc. bídniěe, potworníče, et similia.

Ih Těch, kteréž nejsau špatné a nízké příliš, ještoby ne-
wyswěttowaty wěci té, o níž se mJuwí, ale wíce zatemňo-
waly. Jako kdyby někdo míuwě měšťanům neb pánům, i brat
stowa samým sedlákům a neb samým některým řemeslníkům
známá. Jako míuwě o někom, že jest blaud htaupý, a žeby
byla potřeba, aby byl dobře wytřepán, přidalby: Nemá ten
štospanem býti fikowán, ale wyhoblowán etc A wšak ně-
které, by i nízké byly, kdyžby je Boží ústa zwýšity, těch
může slušně býti užíwáno. Jako Duch swatý powědět, že
Goliáš měl kopí jako wratidlo tkadlcowo etc. Což w písmích
swatých jest, tomuť jest se powinen každý učiti rozuměti
beze wšeho tím pohrdání. A kdyžf se tomu rozuměti naučí,
bude potom i jinde wšudy týmž stowům i rozuměti snadně
moci, i jich také k swé potřebě slušně užiti. Ale jeden ka-
zatel na weěerním kázaní řekl: Prijawše hojný obrok dne
tohoto, Pánu Bohu děkujme. Prorsus ruslicum olebat; non
fiiit autem rusticus, sed summus aflFectator novarum vocum st
phrarifeon. Moha slušně říci Pokrm duchowní, a nebo Služby
Boži, Posilněni ducha našeho vel Dobrodiní Božská etc Ita
novarum rerum studiosi plerumque, dum urbani et eloquentes
haberi cupiunt, insulsi fiunt Než staří Čechowé toho stowa
Obrok mnoho uiiwali w swých psaních proti Římanům a je-
jich kněžím, prawíce o nich, že swých wěci a ne Krystowých
hledají, totiž prý obroků sytých etc. to jest platů welikých, de- -
šátků a opatřeni hojných prebend tučných etc

III. Ty jsau metaphory nejlepši, kterých se již mnoho
od lidi wůbec užiwá, uaitat*. ješto, by metaphory byly, máto
lidé tomu rozumějí, ale jakoby wlastní stowa a phrases byly,

Kniha druhá. O metttphoře. 2t5

tak se toho užíwá: nebo wešly již lidem w zwyk. Jako
kdyby některému mládenci řek} : Obětuj Pánu Bohu kwět mla-
dosti swé, t. wynalož nato swůj mladý a ušlechtily wěk,
aby w něm Pánu Bohu slaužil a w tom léta swá stráwit.
Takowé figury býwají lidem nejpříjemnější a i nejužitečnější.
Nebo jaký užitek z pěkné řeči, když se jí nerozumí ? Jakoby
prostý Němec k prostému Čechu , swůj toliko jazyk umějí-
címu, německy mluwil. Apoštol napsal, že ten, jemužby ne-
byl kdo rozuměti mohl, mluwilliby, sebe wzděláwá a ne
bližního, jakoby řekl: Takowý mluwitel chce, aby o něm lidé
myslili a mluwili, že jest nětco maudrého, důstojného, (fiwná
tajemstwí i zná i míuwí etc. Na wěcech přirozených wšem
lidem známých i příkladowé sau příjemní i metaphory odtud
wzaté ; jako když říkáwají : Nezralý prý jest to rozum, Nezralé
učení, Wšecko wydžbaní, Kwět mladosti, Ten ělowěk práwě
ktwe, Již zrá ubohý starec, Dojde tutiž jako pečité, Zabil
mráz, Nezabili mráz , Dáwno sem nato ucho wlíkl, a neb
Pozor měl, Již se domílá. At hae locutiones pene sunt pro-
verbiales. Item sprawedlnost má ústa zacpaná. I ta také po-
wědění tu swé místo mají apoštola: Léní břicha, psi němí.
It. řeči sw. Judy : Zlí lidé že sau planety, hwězdy bludné a
oblakowé bez wody, stromowé podzimní. It. zlořečení ně-
která, ač ne příliš chwalitebná, jako Draku starý, tísto, wy-
žlo etc, koni nepokojnému a bujnému Šelmo.

IV. Item tu jest i wlastní i příhodné místo metaphorám,
kdež wtastních slow příhodných k wymalowání mysli dosta-
tečných a obwyklých není, ale potřeba sama k figurám při-
nucuje. Jako když díš Střela neb kulka prudce letí k cíli -
letění se wlastně tomu připisuje, což má křídla etc. A nebo^
by zwláštní slowa nebyla zlá, ale když non sunt significan-
tia, nemají takowé moci, ani tak způsobilého wy znamenání r
metaphory pak měíby před rukama ušlechtilé ad rem apposi-
tas, heybající, jimiž můžeš jako žiwau a mocnau řeč swau
tičiniti. Jako když díš: Kratičký jest wěk náš, prudce běží,
plyne jako praud wody, ano jako pták letí, a neb jako střela
fctt. Ta woda prudce běží, t. j. teče, plyne, ač to síowo

15

Bia hoslaw.

Ptyrte wlaslně tomu přísluší,, což w wodě neb po wodě ptyae.
Item když díž : Ptyi s Hospodinem, totiž Porážím to Bohu,
jdi předce kams uložit, jaks zapřáhl tak táhneš etc.

V. Tohoť pak welice sluší šetřil^ aby k tomu metaphory
příhodné bral, což chceš w lidských myslech činiti. Jako
chce šli wzbuditi k chwále Boží ukázáním Božích dobrodiní,
díš, že Bůh jest studnice dobroty nepřewážená. K bázni je wzbuditi
chtěje díš Ruka jeho že není ukrácená, moc wšudy prowodí,
a maudrosti jeho není počtu ani míry, žádny se mu newy-
běhá, ani wychytruje, zlapá maudré w jich maudrosti. Zchwa-
luješli c.rkew, nazůweš ji rozkošnau winnicí Pána zástupů,
chotí nejmilejší nebeského krále etc. Proroci haněwše lid od
Boha odstupující, nazýwali jej newěstkau : Slyš, newěstko,
slowo PánS, dí jeden. Item ukázati clitěwše, jak sobě Bůh
wáží wěrné, připodobňowali je k zřítedlnicx oka. Item že
sobě Bůh na ruce wyryl jméno, aby nikdy nezapomněl. Na
odpor newážení sobě Páně welikého počtu hříšníkuw uka-
zowali krůpějí padající oJ okowu wody.

VI. Owšetn pak nato pamatowati sluší, že ne na každém
místě a při každé příčině každého slowa může se užiti. Ka-
zatel w kázaní může podlé příčiny ďábla hadem, drakem
starjm etc. nazwati, pekla jezerem hořícím etc; tle doma W
obecném mluwení hned se to tak netrefí, ubi non tanta grandi*
loquentia requiritur. Oportebit itaque et hic servare decorunu
co kde sluší saaditi, i jiných rozumných pilně šetřili, qui pr©-
cepta morům imo et artium íactis exprimunt, A opět kdyby
wážný muž slow neb metaphor příliš nějakých pochlebných,
lahodících etc. užíwat tu kdež sluší wážně mluwíli, ne-
menší škodaby byla, nežli bytu wážný byl kdež ochotni
lítostiwost a příwětiwá wlídnost ho ozdobowati má. Kaza-
tel kázaní čině kdyby tak mluwil, slow i způsobů jejich ta*
kswých uzíwal, jako když mátě se swým dítětem - niluwí,
a neb s lidmi, doma s celá dk au swau neb s jinými mluwé
kdjby kazatelského způsobu nesložil: pro prwní za pochkb*
nika neb i nerozumného etc, pro druhé za příliš twrdéb*

Kniha třetí. O siomíck* cizích jazykům tťí

faryaeje, neochotného a bněwiwťho sausem bjlby: id est aut
acwra bla&diendo, aut (juaáv&pwitoc; importunam gravitatem re*
tine&do haberetur.

PrWního příklad 9 na kázaní tak co chiiwa a dítětem
míuwě lísawě i říci: Tak tě hle náš Pán Bflh ty pokutiěky
wzložil a nemužemet jich od sebe odstrěiti.

Kniha třetí.

O příhodném uiíwáni siow některých ci-
zích jaspkůw.

Třetí wěc, kteréž ti, jenž dobří Čechowé býti chtějí,
mají feetřiti, jest umělé a příhodné užíwání i slow některých
cizích jazykuw. Čehož zjewný příklad máme na latinících
dobrých, kteříž, ač hojnau swau řeč a welmi ušlethtUau mají,
a wšak proto welmi mnoho dow Řeckých nabrali a jich jako
swých tižíwají; anobř již, jakž Římané neb -Latiníci aatt
křeafané starého zákona nezamítající, i židowských. Nebo
at z přílišné širokosti k moři podobné jako nějakau krů*
pěji ukáži, Kyrieleison , Kristeleison , Alleluia, Amen etc.
kdo newí, že nejsau stowa JLatínskál Němci jak awřy
jazyk ošlechtili íatinau, ano někdy přemnožením překřtaíto*
wali (nebo jakž přišlo wí je3t : Wše co whod dobro, mnoho
nezdrawo), to široce známé jest. Slušnét tedy a sprawe*
dliwé jest, aby, čehož w tom jiní jazykowé užíwají, také i
náš jazyk toho se nezdalowat. Ano pěkné barwy ještě zía»
tem býwají tfrosazowány a jakž zlatníci říkají šmelcowány,
a krásné sukně krasšími wěc mi a neb dražšími premowény a
nebo krumpowány býwají. Zíatá koruna drahým kamením
náleží aby se etkwěla a lauka rozličným kwitíčkem prokwí*
lila a zwiášté ne příliš blízko stojícímu zraku diwně se mě*
niía. A protož i my toho, což jest již do našeho jazyku wne*
šeno a my sme to i obwykíostí stwrzené zastali užíwejme

228 Blahu 6 la u>.

jako swého. Ano i sedláci také již, a ne sami páni, jablká
jedí ne zdejší toliko ale i Wlaská, pomeranči, jako swá
wJastní, když sobě kaupí. A kteříž již popřiwykli, jakož pak
tak se činí, widíme, že někteří z Čechů toho slowce *) užíwali,
tím swau řeč nemálo ozdobiwše. Ale žef se také někteří na-
lézají, ješto nemírným a neumělým cizího jazyku síow w
Českau řeč wpletáním ne ozdoba ale ohyzda do če-
štiny uwodí , protož čehoby tak přitom šetříno býti mělo,
oznámím :

I. Přidawání Latinských síow k češtině, máli okrasau a
ne žohawením hodně slauti, musí pilně býti šetřeno, aby se to
dálo non incuria aut studio innovandi seu novas phrases fin*
gendi aftectate, ne příčinau i w té malé wěci peychy,
wysokomyslnosti a jakéhos nadýmání se etc; — nebo to
jest těch lidí, jenž chtí widíni býti, jichž se řeč třpytí a jako
bujný kůň bez potřeby plésá a drsá, pro wy sycení přílišné
ňewěda jak sobě počínati má etc. (jiné jest , když co toho
někdy z potřeby nějaké zwláštní pro někoho a neb některé
přítomné učiniti musí wážný muž a umělý třebas i proti při-
rození swému a chuti) — ale pro plnost řeči a ukrácení někdy,
když toho čas potřebuje, mnohých slow jiných. A to užíwání
těch slow, ne o kterýchžby prwé lidé nikdy nesleychali a jim :
nic nerozuměli, ale těch a takowých, kteréž prwé lidjé slev chali,
a jimž se již mnozí i rozuměti naučili, kteráž sau již lidem w
zwyk wešta, ješto jich mnozí tak jako swých wlastních uží-
wají. Ač i to nemůž jednostejné býti. Neb některým síowůni
sami přední, jako literáti kteříž čisti umějí a s wyššíná
drobet wěcmi se obírají, práwy, řečnowánínii etc, a poněkud
za žáky od jiných jmíni býwají, některým pak již i sedláci
rozumějí. I protož šetře toliko, jaké máš posluchače a neb
čtenáře, jimž mluwíš a nebo píšeš, budeš moci toho, cožby
bylo k wzdělání (t. buď k wlastnosli, krátkosti i slušné ozdob*
nosti) užíwati.

Před dwořáky muži býti jmenówán : Korfyršt, Mar-
šálek* Heytman, Truksas, Štolmistr, Hofmistr,

•) Rfcp. má; slunce.

Kniha tře ti. O slowích * úizícUjazpkůw. i*9

Kuchmistr, Musterherr, Mustrowati.*— Před wojáky
* nebo dráby valent vocabula rei militaris: Zbroj, Kyrys»
JŠlachtordnung. Ale jeden kazatel, aby se ukázal pe-
rilus rei militaris, na kázaní takowý artikul předložit lidem,
prostým kopáčům, k rozjímání: Jaký štachtordnung Kristus
Ván učinil proti ďáblu? etc. Kázal na čtení ku prwní neděli
postní přiložené. Kdyby byt tam w poli byw toho stowa
užíwat, když wojákům kázat, mohtoby bylo stáli; ale že
tuto ne wojákům kázat ale kopáčům, protož merito habitus
est imprudens. Ale mladým lidem lecos se přihodí: iuveailis
calor, si non deest ingenium, nedá zaháleti. —

Před žáky můžeš jmenowati: Re gul a, Phrásis, Fi-
gura, Forma, Periphrasis, Partes t. knihy notowané,
z nichž zpíwají na několik hlasů etc, Kustoš, Clausula,
Fusa, Tonus, Devocian de voce zpíwá. Před měšťany
á zwlášť těmi, jenž chtí slauti literáti: Monarchia,
historiae, Kronyky, Bonus dies, vel Deo gratia á
nebo s kuchyňskými Ilatiníky Deracia, Bonům mane
a nebo jako hlaupí žáci Bone mane, a neb Bonus vesper,
item S a 1 v e t e neb 8 a 1 u s. Před wšemi wůbec, učenými, ley ky i
sedláky, t. kteříž do kostetůw a neb na kázaní chodíwají:
Kristus, Apoštol, Euangelista, Anděl, Faryzeus,
Publikán, Trůn, Majestát neb stolice Boží, Mammon
neb M a mm o na (ač mnozí z Čechů newědí otom, by to
slowo bylo jazyku jiného (t. Syrského), ale domníwají se,
že to nomen Mammon derivatur a verb o Mámím , mámiti,
omámiti, zmámiti; nebo mnohé lidi mámí peníze neb statek,
čest, sláwa, swět etc). Patriarcha mnohem lépe říci nežli,
ut quidam solent, Arciotec; prorsus affectata et non neces-
saria interpretatio. Multo plus gravitatis et maiestatatis habere
videtur, když díš Patriarcha nežli by rekt neobwykle a jako di-
woce Arciotec Ač to stowo a neb kus stowa Arci jest z Řeckého
&PXh jehož latiníci též mnoho užíwají, říkajíce Archipater*
Archimarschalcus etc, seu convertens Patri-archa: ale k čemu
jest affectare nov&s voces, cum pulchrae non desint consuetae
a$ dudum probatae. Poněwadž to stowo Arci . jest z Ře- ;

tSO Blahoslav,

ckého ftíowa a my ho jinde užíwáme nemálo, říkajíce Aft-
<ibíázen, Arcitraup etc. : i proč máme jazyk rwůj chu-
dit*, pohrdajíce tím pěkným a jakýms důstojným stowem
Patriarcha. Filozof, i to síowo již jest obyčejná w češtin*.
Mnohem máze jemu rozumějí i lejci, neiliby česky wylo-
žené (tak jakž někteří wyložili) by to Mudrou k a Mu dro-
ucí etc, oož sic není wJastně. Nebo Philosophus není Učitel
ftiaudrosti, což to riowo Mudrouk w sobě zawírá, ale jest
tak práwě podlé slowa secundum etymologiam Maudrosti
mitowník. To dowo latinské Praeceptor jest již u mno-
hých známé a wůbec přijaté, může se ho užíwati Est jjra*
tíus ac magnificentius říci Můj praeceptor nežli Můj mistr;
nebo to síowo Mistr řemeslníci sobě dáwno a nyní již i
sedláci osobilL Praeceptor communis síaul někdy Philippus
w Wittenberce lépe než Magister noster, jako u Sorbo-
nistů. Paedagogus jest menší a nižší než Praeceptor;
nebo ten ještě nedorostlé děti toliko zprawuje a jejich jest
wůdce w menších wěcích. Alleluia, Ky rieleison, Amen,
Purmistr, Rathaus, Publikán, Farizej. To síowo
Štrafowati jest již mnohým obyčejné a zwyklé, tolikéž
jest jako Reprehendere t. pro nětco a w něčem t w
nějakém poblauzení nebo wywinutí a pochybení postihnauti
někoho a potrestati, winu nějakau jemu a neb nedostatek
ukázati ete.

Potom pak obiáštni wěci sau u lékařů zdejších i u apa-
tykářu: P H ls, Klíster, Traňk, Konfekt, Piíule, Sy-
rop, Purgací, Komplexí etc. — U bradýřň a lékařů ran-
ných jména žil: Cefalika = híawní žila, Bazylika ss
jatrní, Mediána = prostřední, nejwětší. — U winohrad*
niku : Perknus, Perkmeistr. £t nomina instrumentorum ete.
u tkadlcu: Staw, Osnowa, Wratidío, Brda, Pod-
nožky, Člunek, Cíwky etc. Tak io jiných řemeslnících.
Nebo jedno každé řemeslo náramně mnoho těch wěcí má,
*ž tak mnoho, že není co chwáliti, ale jest nač se hněwati;
neb i baze wší potřeby to se děje samým toliko zwykem ;
tak že když se pacholík některý řemealu učiti má některému*

Kniha iřeií. O slotcich « cizích j azykůtc. 231

i jazyku s weliké stránky jinému učiti se musí. Ale to kd?
již paprawí? To tam již dáwno uteklo.

To pak wšecko znáti, wěděti a w paměti wždyoky
hotowé míti, jednomu člowěku není snadné ale welmi pra*
ené. A wáak kdož dobrau pamět z přirození měiby a s
těmi wěcmi často se obíral, s rozličnými lidmi často pro*
mlauwaje a jako hejtmanem neb auředníkem nad mnohými
lidmi a řemeslníky jsa etc, nemátoťby i w tom mohl. Poně-
wadž Mithridates král wíce než dwatcíti jazjků rozdílných
poddané swé maje, s každými jich wlastnímjazykemmluwíwat '
owšemfby někdo také těmto rozdílům w jediném tomto
jazyku přiwyknauti a je w mysli pohotowě míti mohl. Ale
někdo maje mnoho rolí a luk etc. tak dobrým hospodářem
* pilným přihlidačem k tomu jest, že slow sedlských a ho-
spodářských užíwati neumí; ba některý jim, když je od swých
pacholků a neb šafářů slyší, nerozumí, newěda třebas, co
jtist to píce, obilí zmlkó, ztuchlé, snětiwé, sněť, pauchló
ote-
lí. Užíwáno býti má slow ne lecjakýchs (jako i ne
leckdes) , ale těch toliko , jenž se jakaus zwláštní , ušle-
chtilost míti zdadí, jimižby mohlo ozdoby a krásy řeči přibyti.
Jako když náležitě jmenuješ to slowo Řecké Monarcbia,
item Monarcha. Item když díš Chodí tudy osupě se jako
nějaký Saturnus. Ale mohíby někdo tak mnoho slow z
latiny neb jiných jazyků do češtiny přeformowati , ažby ne-
příjemnost řeči swé u poslauchačů učinil, zwláště kdyžby
takowá a ta slowa formowal, jichž prwé nikdy slýcháno
nebylo a nebo která již dáwno i w pohrdání i w zapomenuti
jsau; a zwláště kdyžby to wše bylo bez potřeby, z samého
toliko jakéhos drzího křepčení etc. Jako podlé mého saudu
tak učinit mistr Hajek, již doktor, w předmtuwě na Mi-
nucí k roku 1560 tato slowa napsaw: Nej mocnější po-
te a tát. Ač slowo to in plurali numero býwá užíwáno od
řečníků a dwořáků mnohých, nebo říkáwají Potentátowé,
ale zřídka welmi; než in numero singulari tu již práwě jest
novum, inusitatum, nepěkné i nepotřebné. Neb k čemu jest

232

B l ahos lan.

to atowo Wrchnest? Mnohem jest obyčejnější i pěknějSí,
Ale pochlebníci leda nětco nowého našli, a jako liščím oca-
sem pooháněli swěta. Též i ta rfowa Truc w hrdí o.
Neměcké slowo jesr Truc. Kteříž psáni Luterowa z němčiny
do češtiny wyktádali, necháwali ho tak. Non est adeo usi-
tatum. Lépe bez něho, léčby kdo chtě} zaumysla germa-
nisare.

III. A protož, kdežby mě) domácího jazyka síowa wía-
stní a pěkná, tufby nenáleželo cizích wnášeti. Ale žef tomu
welmi již na překážku jest zwyk. Neb mnozí z Čechů, častá
• Němci mluwení míwajíce, ano i blízko nich a neb mezi
nimi awé majíce obydlé, jejich slow zwykli užíwati. Jako
aby říkali Dej semhantuch, Mášli hantlík?Zač to farkle? W f
Lanškrauně poň tak miuwí. Až snad se přihodí takowýn*
Čechům , jako předešlých wěků Srbům , tak že již ani česky,
ani německy, ani latině mluwí, než tak sobě zpletli a zmátli
řeč, aby jim toliko ti rozuměli, kteříž se od nich plodí.
Takž podobně se děje při práwích i Němcům i Čechům,
že mnohých Latinských slow užíwají, některými řeč swau
ozdobujíce, a jinými ohyžďujíce a neb ochuzujíce, jako když
říkají Proces , Reces, Impugnací, Relací etc. O tom čti mi-
stra Jana Husa. I mezi žáky a kněžími též nemálo jest
takowého bezpotřebného Latinských slow do České řeči ple-
tení. Neb říkají Exponowati, Mutowati, Lusum dáti
neb mí ti. Ale abych příklad prostějším ukázal neumě*
leh o, newčasného neb nepotřebného a neb i směšného uží-
wání slow jiných jazyků, příkladů nětco předložím waro-
wání hodných. Někteří říkají i píší Creda apoštolská,
w Credě apoštolské, ještoby dobře mohli říci U wíře
obecné křesťanské neb We dwaniicti článcích. A nebo chtíl 1
lalině mluwiti a latiny nekaziti marně, kdyby aspoň říkali
W Symbolům apoštolském, ještoby tomu i Latiník srozuměl
a popřiwykna i Čech. Ale tuto ani Čech ani Latiník ny-
nější, nisi peritus antiquitatis, wí co se v prawí. Někdoby
sl\šel, zwlá&í hlaupější Morawci Na krydu (jakž oni mluwí).
t Na křidu. Býwalo toho slowa někdy w školách užíwáno

Kniha třetí. O slowíchz cizích jazyků w. ŽS3

dokudž se dítky vv škole (jak staří říkají) páteřům učíwal
a říkawali Pater noster, Credo, Ave etc. Ale již nyní ani
Marie ani Krista newzýwají i bludům i prawdě pokoj dá-
wajíce. Strany pak mluwení to se může o nich říci, že
ani latině ani česky umějí, leč welmi řídcí, jichž se tuto
nedotýče.

Ale když není příhodných sřow Českých tak mnoha
w sobě obsahuj cích , jako někdy některé Latinské neb
Řecké a třebas i Německé jest, jako Monarchia, Re gula,
ješto kdyby chtěl to česky powědíti krátce jedním slowem,
tecfyťby žádný, někdy snad ani učený ani neučený nerozuměl :
i lépe jest tu užiti slowa příhodného z jiného jazyku
a zwtášť jestliže prwé kteří užíwati ho obyčej maji
Kdyby pak měl ten wšecken smysl w tom slowu zawřený
wystowiti, tak ať by mohlo rozumínobýti od jiných, i mášli
k tomu čas, slušílif, jestli potřeba, budeli wzdětání, a umíšli,
užiw obého: a nebo nenáležíliť, i mtuwiž prostým Če-
chům Česky a nestydě se zato co jsi , nečiň se před po-
slauchači tím čímž nejsi. A af i toho nepominu. Býwá při-
om někdy mýlka. Nebo někteří, umějíce i německy i jakž
takž česky, když nětco z němčiny wytožiti mají a nalézají
tam slowa ne Německá ale Latinská neb jiná, i takž také
je přeléwají do češtiny bez saudu, domníwajíce se, ja-
kož Němci buď pro chudobu swé řeči neb z jakýchkoli pří-
čin Latinského slowa nechali, tak že i w češtině učiněno
býti má. Jakož kdos wyložit z němčiny tato slowa Což se
(prey) religionům dotýče etc , moha wýborně slowem Českým
říci Náboženstwí.

I ono slowo bez poroka Latinské nec si,c, Neksík též
jest ničemné. Někteří ho užíwali, mohauce dobře bez něho
býti; již našeho wěku téměř z zwyku wyšto. Jestit pak
Neksík jakoby řekl Ani tak ani onak, totiž člowěk neu-
přímý, uwilý, šibalský etc. Daňk obdržeti phrasis ex
germanica lingua desumpta u těch Čechů, kteříž s turnaj
zacházejí, vox trita. Ale mistr Tomáš w swé předmluwě
na. žaltář také tak napsat, -ješto w wěcech theologických

wážnější slowo náležeío. Nebo člowěk prostější, neswě-
domý dwprskýcb marností , newědělby co se to prawí:
mohlby pomyslit*, že nějakého Danka t. Danyele chce u sebe
obdrželi. Lépe bylo říci Chwáíu obdržeti, usitatum plane
verbum et phrasis nou inelegans esset. A neb prosté říci
Chwálenu býti.

Náleželoby také, abych aspoň na tom místě zmínku uči-
ní* de voca-bulis technici*. Ač jest toho sic dotčeno
napřed nemálo, krátce ještě nětco dím; nebo s tím se
diauho meškati není proč. W Čechách i na Morawě
řemeslníci ti, jenž německy neumějí, téměř wšecko nádobí
a nástroje swé německy jmenují, jako saukeníci, truhláři,
zámečníci a jiní. Ale těm sluší toho wšeho dopustili a
odpustiti, aby, jakž počali a zwykli, ani německy dobře a
práwě ani česky mtuwili. Na nichž jakož není se proč
boršiti, tak také není jich proč následowati; nechť sobě hle-
dají, chowají tam ty swé štospaňky, werkpaňky, pámy 9
pušpámy, prušpámy, šlahárně, hoblíky, štoshoble, hamrle*
. pemerlíny, plocky etc.

psáni stoto cfaího jazyka.

Widí se mi užitečné i toto pHdati. Ta slowa z ji-
noch jazyků wzatá, kteráž sobě jazyk Český již osobií,
jakoby jeho wlastní byla, dwojím způsobem i psána i pro-
nášína býti mohau. Jedním po tatínsku a neb podlé způ*
80 bu toho jazyku, z kteréhož wzata sau, a druhým po
našsku t po česku a neb podlé způsobu Českého. A wšak
proto mezitím při některých slowích widěti jest, že již je
zwyk welmi zproměňowat a práwě k tomu ohnul, aby do
naších deklinací a jiných form trefowati se musila; kteráž
kdyby někdo zasse jako wydírati jazyku našemu chtěl a
znown je do jiných form formo wati, welikauby nepříjemnost
řeči swé učinil. Tatot pak sau slowa a neb i jiná jim
podobná: Ježíš, Kristus, Anděl, Mojžíš, Apoštol.
Beneš s Philomátem a Gzelem tak učinili při těch slowích

Kniha třeti.O flowích * cizích jaxykůw. 235

Ježíš, Mojžíš efc, zhaněti je chtěwše a do prwnějšich
forem, jimž Čechowé již dáwno odwykli, wykládati; o čemž
napřed. Tak by také někdo drzí novarum rerum studiosus
mohl pokoštowati při tom slowu Kristus, aby nám zapo-
wěděl psáti a neb hlaholem wyslowowati a neb wynášeti
Kristus, zasse nás do latiny nawrátiti chtěje, t. abychom psali
a i w mluwení tak wynášeli Christus, proto že se tak la-
tíně i řecky píše, a nebo ještě nezpůsobněji Christos. A
tolikéž při tom síowu Messiáš, kteréž sobě i latiníci dro-
bet přeformowali z židowského. A mohtby někdo tak wše-
tečný a newážný se snad najiti, žeby nedopauštět říkati
Christus neb Messiáš, ale kázalby říkali česky Poma-
zaný; ba některý potomek Ariů bylby z toho potěšen. Ale
mmudrochům hodnéby se byío i posmáti i je slušně za-
hanbiti.

Jiná slowa mnohá jsau, ješto i psáti i w míuwení je
wynášeti imJž kdo chce jak chce, podlé neb rozumu neb zwykn
swého t. buď po latínsku buď po česku, jakžby poslucha-
Čfim kterým příjemné bylo. Jako:

po latinsku:

po česku:

Metaphora

Metafora

Phrasis

Frazis

Pharisaeus

Faryzej

Philippenses

Filipenští

Philomates

Filomates neb Filomát

Publicanus

Publikán, ač Beneš wyíožit

Čelný Mat. 18.

Euangelium

Swaté Ewangelium a neb Čtení

Epphata

Effeta

Epicurus

Epikův

Sadducaus

Sadueej

Figura

figura

Angelus

Anděl; Někteří Anjel píší, ale

inohlby někdo říci: Kamže jel ? snad do lesa ? Tolikéž aa~
píšešli S anděly, dí snad někdo s jakými děly ř Ale čeho
Kdé nezpotwoří, když se přičiní?

286

Blahoslav,

S vru pus

Syrop

Filosof

Tón

Pauza *

Devocián

Komplexí

Kůr

Karakter Apokal. 16.

Philosophus
Tonus

Pausa

Devocianus
Complexio
Chorus

Charakter

O následowdni phrasi cizího jazyku.

Naposledy při tomto artikuli ještě mi se widí obláštní
zmínku učiniti o wěci wlastně k tomu artikuli přináležející,
U o následowání phraseon, způsobu mluwení cizího jazyku.
Ač jest na několika místech již prwé nemálo té wěci dotý-
káno a i ještě při příčině bude: wšak tuto za hodné saudím,
abych nětco swětleji otom napsaí. Nebo na obojí stranu
některé lidí uchylowati se ne welmi příležitě podlé saudu
mého widím. Jedni sobě to libují a mnoho toho bez potřeby,
ale ne bez škody jazyku Českého užíwají; jiní pak žádného
nvsta tomu nedáwajíce a wšecko to hanějíce, nemalý díl ozdoby
a příjemnosti řeči České ujímají, a to zwíáště w Theologí, to
jest w wěcech k náboženstwí náležících. Jistě jakož w jiných
wěcech, tak i tu medium optimum est. Kteříž to oblibují a
za žádnau škodu toho nemají, ti germanismos et latinismos
seepe etiam turpes coromittunt, způsoby latiny neb němčiny s
češtinau matau, řeč kazí, a budau buď w psaních buď w mtu-
weních swých welmi nepříjemní a nesrozumitedlní. Příkíad
toho na mnohých Českých spiších, w nichž wěci wýborné,
jako zíato čisté se předkládají, ale řeč jest welmi nezpůso-
bná a nesrozumitedlná. Než kdožby dobrý Čech byl a íatiny
powědomý, zwlášť starých iatiníkň, tenťby mohl mimo jiné
porozumeti, co a o čem čte. A owšem, když se k tomu při-
mísí způsob wedení wěci podlé regulí dialektyky, tuť jest pro-
šlému Čechu welmi nesnadné buď cíl wšech psáni spatřiti,
buď wěci k cíli směřujících pořádek a běh i moc znamenali.

Kniha třeti. Oslátcích % cinich jazykuw. tVt

Takowí sau otcůw naších někteří spisowé, jako O opěto-
wání křtu, o pokloně, wětší spisek tištěny o wečeři Páně etc.
Některá sřowa takowá se i w písních nalézají, jako Nic w
swětě silnější není =ž= silnějšího. Item Wida, že pomocník není
a pomocníka. L. SO. w písních Počila radost nemalau, od-
platu přehojnau. Ale welikým * mužům , welikými wěcmi za-
městknaným, jestliže kdy siow a způsobů mluwení nemohau
ušetřiti, zWtáště in versibus za zlé míti nesluší : etiam bonus
dormitat Homerus. A také předešlý wěk swau zwláštní wý-
míuwu má: tak psáti jim duch Páně kázat, jakž wěk jejich
potřebo wat a příčiny ukazowaty. Ale kteříž to nyní z ne-
wážnosti a pro nedbali wost činí) jazykům cizím neb řečem se
učíce, řeči swé wtastní práwě mluwiti nedbají, někteří snad
i neumějí, těmfby hodné bylo přimiuwiti, kdyby to byl kdo
učině.

Na druhau pak stranu, kteříž to wšelijak tupí, žádného
tomu nedáwajíce místa, chudí řeč Českau a laupí. Příklad
dám na jedné toliko wěci, obšírné wšak, kteráž síowe he-
braismus sive phrasis hebraic^ (o níž sem zmínku napřed uči-
nil). Nám, kteříž křesťané sme* Zákon Páně starý i nowý
často čítáme a sleycháme, nemálo slow i způsobů w mluwení w
zwýk wešío, a tak nám to obě jaks zobyčejnělo , že již to
slyšíce, uši naše nic se natom nezastawují jako na nějaké
nowé wěci, ale libost w tom jakás jest, jakoby to wlastní
přirození jazyku našeho dáwalo : non radit aures sed demul-
cet. Jako ta síowa (Mat. 6 ) Ptactwo nebeské, Nádoby hněwu,
Nádoby milosrdenstwí, Usudím swým wládnauti, Syn zašlí-,
bení, Syn zatracení, Duch zaslíbení (Spiritu promissionis Beza
wytožil z řeckého, moha říci Spiritu promisso Ad Ephes. 1. c.)
Díl jeho položí s pokrytci (Mat. 24.) a mnoho k tomu po-
dobného. Což kdyby měl wšecko předěláwati, resolvere, ne-
byloby to příjemné mnohým pobožným a učeným lidem a wů-
bec téměř wšechněm. A jaká potřeba toho předěíáwaní, če-
hož sé tak již i dáwno dobře užíwalo i ještě užiwá ? Mnoholi sau
natom zeyskali , kteříž se w to předešle dali? Příklad dám.
To powědění neb phrasis Ptáci nebeští proměnili, místo toho

Jfiahvstaw.

poiožiwi>e Ptáci powětrní; nebo prý ne po nebi létají ale W
powětří* A kdožť jest kdy příčinaii těch síow Maudil, t. po*
myslit nato , žeby to bylo nebe, w čemž neb kdež ptáci lé-
tají? A kdos též newí, že ptáci, jakž nad námi tak pot)
nebesy létají? Zdá mí se welmi chatrné i marné takowá
mudrowání, KVvlá&ť u nás w řečí České. Šebestiánu* Caata-
lio, muž Znamenitý, Wykládaje znowu Biblí písem swatých
do íaliny, proto že jest wšecky hebraiamy wymetal a sřoW
Řeckých í židowských i phrasí nešetře práwě latině psal,
tak jakž nejwýbornější latiníci mtuwiti a psáti obyčej měli,,
od mnohých není oblíben: tak že i nejučenější našeho wěkn
muži, ač latinu jeho welmi chwálí, wšak textu písem swa-
tých radše obecného wýktadu nežli jeho obecně užíwají. Ale
někteří uchýliwše se, příliš to zhruba dělají: wšecko totiž
wykládají a formují z latiny, i češtinu tudy kazíce: atque hac
ratione inultos ineptos grocismos, latinismos et germanismos
committunt. O čemž wiz jinde.

Kniha ětwrtk.

Q Enallagi.

Čtwrtá wěe potřebná těm, jenž chtí dobře a ozdobně
česky mtuwiti nebo psáti, jest tato, kteráž u Latiníků Enal-
lage síowe, o níž Linacer, síowantný jistě a welmi wtipný
muž, w swé grammatice široce psát, mnoho rozličných pří*
kladů ex idoneis autoribus přiwodě, nebo jest wěc ta welmi
široká w jazyku Latinském. Kteréžto někteří nešetříce, ani
dobrých příkladů erudite a proprie loquentium vel scribentium
následujíce, nemálo ušlechtilých způsobů mluwení wtastních
a obwykljch Českému jazyku potupili, a pokudž na nich bylo,
zawrhli, wšecko to, což se k regulím grammatiky netrefb-
walo, za chyby (vitia) odsaudiwše. Jako i jiní též zasse na
odpcr bez saudú bedliwého lecos za figuru beze wší potřeby
přijawše, w swých mluweních i psáníeh užíwali. Těch obo-

Kniha ctwrtá. O Enailapí. S&9

jích mnozí následují. Čemuž kdjby mělo místo dáno býti,
nemalá ujma a škoda České řeči státiby se musila : jakož a
níže položených příkladů wšemti tomu se swětle porozumět!
bude moci. A nežli k wyČítání jich přistaupím, widí mi se,
abych o tom nětco, kdy a na kterých místech, ano kterých figur
nžíwati dobrému Čechu sluší, powfcděl. PoněwadŽ pak to
jisté jest, že ne leckdys a ne leckterých figur se užíwati má,
ledyť w tom sluší šetřiti i. potřeby, 2. ozdoby, 8. zwyku eru-
ditorum, těch kteříž práwě a dobíe česky mluwí.

Potřebí figur býwá, když bez nkh nelze wěei, kterauž
předložití máš , Čacky , swětle a srozumitedlně wypowědíti.
Někdy propter vitandam amphibologiam. Jako Ukazowal mi
koně : tu newíš, jednoholi koně čili dwa koně, protož rci per
enallagen Ukazowal mi kůň, a nebo přidej adiectivum a rci
Swého koně. Pije zasmál se = když pil , pijíc , jako
zlí Čechowé říkají. Někdy ad vitandam alo^pokoflav , jako
mí Je říci Tudy jest cesta k peklu , lépe říci Ku peklu,
a nebo Do pekla. Jindy ad vitandam cacophoniam, jako A
budeme mu milí. Nežli máš tak nepěkně mumlati, radče rci A
budemf jemu milí.

A ačkoli příčinau ozdobnosti uiíwá se a má uží*
wáno býú figur, k čemuž přikladu hojnost welikáu niže wtz:
wšak proto hleď, aby to za ozdobu sobě pokládal, cožby i
jiní sobě libowali a za ozdobné měli, aby snad hlauposti swé
a nebo wšetečnosti figurami nezdál se přikrýwati.

Zwyku proto šetřiti musíš 1. že ty lidí wšech nepře-
wedeš a zwyku newykořeníš. Protož, což jen může dobře
užito byli, toho tak nech. A také šprawedliwé jest zwjku
šetřiti podlé onoho powědění Horaciowa : Videndum esse, quid
ftpprobet usus, quem penes arfoitrium est et vis et norma di-
cenii. K tomu, zdažby se styděti nemusí!, kdyžfby se twémn
mluwení způsobu a nebo slowfim posmíwafi? Jako při dwoře
'sa, kdyby řekl někomu Kam půjdeš? maje již podlé zwyku
becného říci Kde půjdeš? Honestum est igitur, ut te adtem-

840 B tah Ottaw.

pereš ad usům vulgi, šetře wšak ne chasy a sedláků } &1*
čackých mluwitelů. Kterých pak a nebo jakých figur užíwatí by
se mělo, z příkladů těch, kterýchž hojně se níže připomíná,
není nesnadné wyrozuměti. Jistě, kterýchž užíwají dobří
Čechpwé buď w mluwení buď i w psaních, také každý uče*
dtník aby užíwati ,se učil a zwykal, náleží. Ale otom o
wšem níže na swých místech šíře.

Enallage partium.

Nomen pro adverbio ponitur eleganter w našem ja-
%yku. Quid pro Sicut. Mrzí mne jako pes, Mrzí mne co pes*
Přidáwá se k tomu, ut plenior et vehementior efficiatur oratio,
Jiný: Mrzíš mne co jiný pes. Nestydatým lidem a překáže-
jícím ženskému pohiawí ženy poctiwé a horliwé neb prudké
tak říkají.

Verbum pro partičula expletiva, adhibita primům
aphseresi et tandum apocope. Hleď = hle. Tof jest hle příčina
prawá toho, cožť sem dříwe řekl, Ea vero demum est causa
legitima etc. I tož hle, jaks dělal tak máš.

Ádverbium temporispro coniunctione causali,
Když místo toho slowa Poněwadž. Luk. 16* Když ste
w mammoně neprawé etc. = Poněwadž ste etc. Když
zůstáwáš = Poněwadž. W obecném miuwení se říkáwá
Kdyžs to směl učiniti, wěřím, žeby i wíc etc. Kdyžť smí se-
Ihati, takétby i ukradl. Inerudita et inepta enallage jest Kdež
já sem i hned jemu odepřel, Kdež já k tomu se ohlásiw etc.
Místo toho kdež mělby říci Ale já, Já pak, Pročež já, A
já etc. Beneš 2. ad Hebr. Kdež toho Bůh poswědčowal, ad-
modum inepte. Actor. 17. Kdež až posawád přehlídl Bůh.

Ádverbium loci pro adverbio temporis. Tuťjá
• ním zajdu, Tuť já jemu nepowolím, t. Tehdy, W ten čas
a W té wěci. Hic ego illum contempsi pro me. Tu on se
rozhněwal, quidam, totižto on se rozhněwá.

Ádverbium loci pro coniunctione subiunc.
tiva etc.

Kniha ůtwríá. & Enallagi. «i

Prapositio pro coniunctione et contra, někdy
snesitedlně a někdy mrzce. Jako postaw to stowo propósi*
tionem Pro loco coniunctionis causalis Propter takto: Kristus
umře* za hříchy nááe. Neb jestliže jest za hříchy umřel,
tehdy hříchowé měli sic zemři ti: guod esset absurdum. Ale,
kdež díš Kristus umřel za nás, tu jest wlastně promtuweno;
nebo kdyby Kristus nebyl za nás w to se wydal, totiž místo
nás aby on trpět, tedybychom my byli museli trpěti : a tak
práwě za nás trpět a ne toliko pro nás t. naší příčinau.
Latínět se na obé dobré dobře wzíti může. Díšli Christus
passus est pro nobis, dobře díš. Item Christus passus est pro
peccatis nostris , též dobře díš , quia sub intelligis Delendis t.
pro peccatis delendis, id est propterea ut deleret ea. Ale u
nás nemůže se to tak dobře trefo wati. Patrněji pak ten rozdíl
mezi tím slowkem Pro a mezi tím Za na jiných místech může
býti spatřín a poznán. Jako Učiň to pro mne, Udělej to za
mne, Pro mne můžeš jiti kam chceš , Jdi na swadbu za mne
t. místo mne, pojď také na swadbu a uči$ to aspoň pro mne.

Nomen pro adverbio čausali. Go místo toho Proč.
Luk. 8. Co myslíte zlé wěci w srdcích etc. mětby říci Proě
myslíte etc. Jestit communis ta phrasis a ta stowa obwyklá
i w Latinském i w Českém jazyku na tom místě. W obecném
pak miuwení často se toho způsobu užíwá, jako Co se wr-
tíš? Co se tauřášj? Co stojíš? Oo hledáš? Co se škrábeš?
Co se ho máš báti? Není se ho co strachowati, Není w něj
co spoléhati, Coť mám otom mnoho mtuwiti? Cof se mám s
tím párati? etc Item pro adverbio similitudinis. Wrčí
co pes; mětby říci Jako (a neb Podobně jako) pes. Spí co
prase, Hledí co tele na nowá wrata, Čerstwý co kráwa na
ledě. Než někdy užíwání toho síowa Co facit locutionem
agrestem. Na Morawě někteří tak obyčej mají mtuwiti jako
A ty jakýs nejápný co náš' Wawra, Ty rowně tak děláš co
já. Lépe říci Jako já. Coťby se nechtěřo, ale pěkněji díš Ja-
kotby se nechtěto. * Beneš iňerudite vertit locum Luk. 6. a.
Co činíte, čehož nesluší činiti w soboty. Někdoby mohl říci
Natoli se ptáš, co činí? čili nato. nroč to činí? non n. ru"

íc

$g& Blahoélttw^

sticitas inest his verbis bohemicis tantum , sed et ambíguitas';
ideo »os vertimus Proč. Wůbec někteří tak mluwí: Udělám,
jen co de wrátím ; lépe tu říci Jakž. Ineptissima enallage Mo-
rawcu a welmi častá, když říkají On půjde spěšnější, Staupá
pewnější; má se říci česky Spěšněji, pewněji. Kaupím taci-
ttěji, lacinši; a je&tě i to zle, nebo mělby říci Lacinější jest
wowes nežli pšenice.

. Participium pro verbo* Wšak mti chci rád plátce
býti; obyčejné a obwyklé mtuwení. Sicby mohí říci wía-
stně Wšak mu rád zaplatím, Solvam ei, Soluturus sum ei.
S těmi zůstáwající jest = zůstáwá, ale ta phrasis není tak
obyčejná. Někteří toho způsobu wíce a častěji užíwají, než
sluší a potřebí, ita ut merito pro ineptis habeantur

Accidentíum in nomine enallage.

Sed primům nomen pro nomine, abstractum pro con-
creto ponitur, když říkáme Má ďábelstwí, mohauce říci Má ďá-
bla. Čehož i jiní jazykowé užíwají. W Zákoně toho nemálo se
nalézá, Ale wšak nesluší % toho potom sobě i k jiným slo-
wům br^ti míry. Nebo řekllibv Má bláznowstwí, maje říci
Blázen jest, zleby řekl. Ale dobře díš Má zimnici, lépe nežliby
řekl Zimničník jest.

Possessivum p ro primitivo inepte. Jako onistarci
Babylonští řekli W žádosti twé sme = w žádosti tebe, žádám
tebe. Vitandum hoc censet Linacer.

Genus pro genere.

Enallage numeri in nominibus.

Dua lis pro plurali. Dwěma pánům slaužiti. To
dlotro Pánům jest pluralis numeri a druhé t. Dwěma jest duále,
protož positum est plurále pro duali. Sic regulariter mělo ře-
čeno býti Dwěma pánoma, jakž staří říkáwali a psáwali. Ač

Kniha člwrtá. O EnaUagí. f|f

někteří, jako Filomát, Beneš, Gzell, Proxenus na jiný způsob
dělali enallagi t. prawíce, že Pwěma duále poeitum pro hio
phirali Dwaum, i zkaziti chtíce pufchram enallagen, concorda-
bant adiectivum substantivo a říkali Dwaum pánům, aby wždy
dodělali. Ač wšak proto Beneš na některých místech neza*
mítai numerům duálem. Jako Mat. 1*. položit Dwě nose,
quod utrumque, adiectivum et substantivum, est numeri dualis.
Staří Cechowé také užíwali enallage i při těchto aíowúh
duálem pro plurali ponentes. Skřehot zuboma, vriz w písních
starých Liiij ; měli říci Zubům, nebo wíce míwá člowěk zu«-
bfi w austech nežli dwa.

O těch stowích Prosím wás, pane milý, a neb prosím
Waší ti kdo newí, že per enallagen dicuntur? Snesitedlná byla
a býti může ta enallage, ač někteří sobě nelibují té wobi-
zací; ale kdo naprawí obec? Než že pak na ní není pře-
stáno, pýcha nedá i w tom, jakož pak její subiectum propriuqi
jest, marnost, dým a pára. Hodně ten, kdož Barbarolecticam
Tabulam wydat w Prostějowě*) nato naříkal, tupě ta mtu-
wení Jeli pán pryč, Nejsau pán doma. Tak daleko wystau-
pita powodeň hrozná mrzutého pochlebenstwí , že již musf
tneptire stulte extra limites nátura. Staří Čechowé říkali krá-
lům s uctiwau poktonau : Žádný králi, prosím twé milosti
aby twá milost etc. A Poláci též podobně tak mluwí in sin-
gulari. Item prosit sem králowy milosti, abstractum pro con-
^creto ponentes, t. měwše a mohše říci milostiwého aneb mi-
lostného krále prosit sem.

Singularit pro plurali et quidem eleganter, utlkd<$
^sau to ? idest I Kteří neb Jací sau to lidé ? Ale tu jest du»
plex enallage, t. ne toliko singularit pro plurali, ale i neutrum
pro masculmo. It. aulica phrasis těch , kteříž se s rybníky
obírají, říci Dobrá ryba jest na tomto rybníce t. dobré ryby,
a nebo zase na odpor Spatná ryba. Takž podobně tiuhlári
a koláři, tesaři a jiní podobní říkají Dobrý les, t. dobré

•) Doktora Hajka otec.

244 Blahoslav.

ůříwí, Surowý les, t. surowé dříwí, Dobrý šindei prodáwá, N
ničemného šindela kaupi), Dobrý owes.

Eriallage casuum vel antiptosis. Nominativus ali-
quando aut in alium casum mutatur aur corrumpitur potius.
Nonnunquam necessitate seu coactione , ut iu carmine, jako w
písních starých Liij Jakž je skutci jich zastanau. Melius dixis-
set Skutkowé ; sed trisyllaba fuisset vox etc. Quandoque vero
id flt iňcuría. Ut in Moravia když říkají Saudci, majíce říci
Saudcowé. Item Swědci, melius Swědkowé. Bratří , Bra-
trowé. Accusativum inde formavit Beneš valde puerititer Bra-
try. Act. 15. Učili bratry; melius dixisset Bratří. Lépe tu fi-
guru antiptosin udělati = ponere nominativům Bratří místo
accusativum Bratry (provoco ad iudicium aurium, non tamen
asini sicut cuculus). Než na jiném místě nezamítám toho
síowa Bratry. Bratry jeho na wojně zbili, ačby pěkněji řekí Bra-
tří jeho na wojně zhynuli. Měí dwa bratry. Owšem pakinepte dices
Bratrowé jeho přišli; lépe Bratří jeho. Ačby tu mohJ někdo mu-
drowati = rozdíí tu činili mezi těmi stowy : Bratří že jsau du^
chowní přátelé t. křesťané = jednostejného powoíání; Bratrowé
pak že sau jedné matky synowé. Neodpíraíbyčh já tomu rozdílu,
kdyby jej také jiní oblíbiti a zachowáwati chtěli. — Koni, ko-
iowé. Perau se ti koni w maštali. Tesaři, tesařowé. Páni,
pánowé. Milí páni : Páni milí, wůbec se říká. Poláci Pá-
nowé milí. Někdy také i w Čechách to usiyšíš Pánowé milí,
ale častěji na Morawě. It. Břímě, břemeno, břeménko, bře-
míčko : omnia usitata. Staří témě , temeno. Símě , semeno;
prior theologica vox. Plémě, plemeno; též prius theologi-
cum : Dawidowo plémě. Někdy pak euphonise gratia k témuž
podobně říkají Pastýři, t. Pastýřowé. Šenkéři, šenkéřowé.
iowči, íowcowé *). Proprie hic videtur dativus singularís
poni pro ncminativo plurali; neb říkáme in dativo Tomu
saudci, tomuto pastýři. A zasse Tito pastýři, Tito lowci. Dicere
autem Tito saudci est rusticum. Tolikéž řekíliby Hříši , hří-

' *3 Tale qaídam saepe admittebat cbaris. F. Eritbacus. Ale na něm se
to mohlo snésti. Neolit se neleckdos z mládků obauwá w jeho
škorni

Kniha cíwriá. O Enallagi. 845

chowé , Doktoři , doktorowé , Páni, pánowě , ačť se někdy
říká Pánowó milí.

Nominativus pro accusativo. Budeme šťwáti na
zajíc = na zajíce. Werštatní frazis jest Již sine se smluwili
za jeden člowěk = za jednoho čtowěka. Mistr Jan Hus
píše z žaláře dí Aby wěrné slauhy = wěrní služebníci. Act. 15.
Učili bratry, Beneš wyložil; lépe pro accusativo wzíti nomi-
nativům Bratří. Ale díš : Erit amphibologia, nesciet nempe, ac-
tivumne sit an passivum? Resp. Mářo mu škodí, nýbř nic.
Lépeť jest, nežby byla ala^poko^ía, totiž traupské mtuwení.
In carmine někdy prermittitur. W písni onéWida že pomoc-
ník není, kterýžby etc. Ač w jiné písni wiz prostě a lépe
Wida, že pomocníka není žádného člowěka.

Nominativus pro ablativo. Fere merus germanis-
mus. Říkají ti, jenž česky pěkně mluwí : Kup sobě kůň, Za-
bodl mi kůň, per synecdochen, ještoby měli říci podlé wtast-
nosti Koně, Kup sobě koně etc. A jest sprawedliwé tu uží-
wati figury , protože díšli Ukowa! mi koně, newíš, jednoholi
koně či dwa Či wíce neb mnoho koní kaupil neb ukowal.
Ač kdyby řekl Zabodl mi koně, wíš že se o jednom koni mluwí,
protože kdyby wíce koní bylo nežli jeden zuražíno, řečenoby
bylo Zbodl mi koně. Et contra řeklliby Zbodl mi kůň,
byla by již opět jiná significací a neb smysl t. ne na jednom
místě zabodl, ale na mnohých místech jej zbodl, to jest, mnoho
ran bodených jemu nadělal. — Ad Hebr. 11. Nestydí se slauti
jejich Bůh t. Bohem. — Nebudeš než wůl, traup = wolem, trau-
pem etc. — Staří tak říkáwali podlé tehdejšího způsobu Wěřím
w Bůh, to jest W Boha, U pokušení = w pokušení. Sed fit
amphibologia U pokušení, iuxta In teutationem. — Item staří ří-
kali Powyšowati se nad Bůh, nad Boha. Magnus usus tum
temporis fuit litery u; wiz otom uťže.

Ale kdyby pak podlé toho způsobu chtěl enallagen sobě
twořiti t. nominativo uti pro ablativo leckde bez potřeby, jako
řikati Podej nuž, chléb, konew, kožich, sukni etc: tuby již

8i<

bíaudil, faceres insalsam enallagen, a toby byt germanismus šr
imitatio inepta phraseos germaniem; a wšak někdy již i to
místo má. Jako kdyby řekl Wede kůň za sebau, newelmi
nepěkně díš, nebo i přiwykli mnozí tak již říkati. Ate řeklliby
Nech mi ten kun a neb Neber etc, zle diš; než můžeš a
máš říci Necb a nebo Nebeř mi tobo koně. Ale otom již
napřed dosti.

Nomiňativus pro ablativo instrumenti často se
pokládá a newelmi zle. Jako Ta země* kteráž na oneu
čas nejušlechtělejší králowětwí byla* mě! by sie ablativum dáli
Králowstwím nejušlechtilejším. Byl jejicR heytman, hejtma-
nem, pánem, řečníkem, wůdcím, pokušitelem, ochrancím etc. W
písních starých L. 8. Ať sme wždy powolnými* t. powolnl
Luc. 18. Byť tento nebyl zločinec, zločincem. Jest král, t
králem, utrumqne usitatum. Bude král Český, Bude králem Če-
ským. Zůstal ďábel a zatracenec, t. Jidáš. Někteří nechwálí
i této enallage, aby maje říci (Isai. 45.) Neníť jiného, t. Boha,
i řeklby A neníť jiný t. Bůh. Ale nesluší haněti té frází,
nebo jest již obwyklá. Než dobré jest znáti grunt její, ut
non ex ignorantia regularum ita loquathur sed data opera
propteť-variationem orationis, sieubi placet. Nýbř w Čechách
W nfektérých krajích mnoho tak mtuwí, jako w Plzenště:
ntenjpe germanisant, utpote Germ&nis proximi.

Nominativus pro vocativo* Chasa nynější, wan-
drowní towaryší a jiní hýskowé w obyčej sobě wzali, aby
ťlovvěku starému říkali Otec, wšak per figurám, aby bylo
potworně, t. když ti ají říci Pane Otče, říkají Pane Otec. Kdo
chce býti Mdlém a nemudrochem, může jich následowati ; nebo
jest ta pkrasis lehkomyslná na lidi wážné nenáležející.

Genitivus pro nominativo. Insulsissime. Maje říc
Trůj i díš Trojí. Jako w nowém Českém Herbáři Trojí in-
dex* měj ňafMsati Trůj, a paklibý chtěl říci, Trojitý. W témž
Herbáři D. Hayek dí Zelí obyčejně trojí jest nám známé.
Mělť říci pan doktor Troje zelí, Trůj list etc. Ale dobře se

Kniha čtvrtá. OEnallagí. tkl

říci muže Této trojí wěci, Trojího koření. Pán Boh truj w
robách, W o obách trojího, Troje lékařstwf spolu slito etc.

Dativus pro vocativo. Ut guidam elegantissime, ita
nonnulli turpissime dativo casu pro vocativo u tun tur říkajíce
Já daruji tu wěc pánu mému , t. majíce říci Jáť wám, pane
můj, daruji tu wěc. Z Němec přinesený jest ten způsob no-
wého pochlebenstwí , kdež se neslušně ne z oprawdowé a
wážné uctiwosti, ale z marné pochlebnosti a pakli ex xaxoO*)Ma
užiwá. W swatých písmích se toho poněkud užíwá, aneb někdy i
w pobožných písničkách, jako w oné ChvVáta buď tobě Bohu, ja-
koby řekl Chwála buď tobě Bože etc, jako w jiné písničce
jest : Budiž chwala tobě, Pane Bože, jenžs etc. Někdy w kol-
lektách nábožných, jako Tobě Pánu Bohu jedinému budiž
chwála. Mohlby sic říci Tobě, Pane Bože jediný, budiž chwála;
protot ne hned také sluší toho užíwati leckdes ae theolo-
gicas locutiones accomodare potatoribus.

Dativus pro ablativo. Chcešli mne =s Chcešli mau
manželkau býti. Nechci tebe. Prawí že tě nechce. Prawí že mi
nechce, jemu nechce, tobě nechce. Elegána figura est. Já
tobě nechci. Prawí že mu chce , že mu nechce. Aliquando
non sine barbarismo , aut aloyýoXo^la , jako k Řím. 10. Qui
coníidet ei, Kdož daufá jemu; latinismus, id est indecora lati*
nae phrasis imitatio, lépe Kdož daufá w něm, aneb w něj.

Accusativus pro nominativo. Indecorus quoque
latinismus. Ut 1. Cor. 12. Nemo potest dicere Dominům
JESUM, nisi etc. Wyložíšli takto Žádný nemůže prawiti
Pána Ježíše než w Duchu swatém, welmi neswětlé n ne-
pěkné bude promtuwení. Proč? širokoby bylo wyswětlo*
wali. Kdoby posaudit pilně každého toho stowa i jich složení,
nenesnadně může srozum ěti. Lépe staří wykládali ač prostě
Žádný nemůže říci Pán Ježíš jediné w Duchu swatém. Be-
neš wšak wlastněji wyíožil, ale stowy nepříjemnými : Žádný
nemůže nazýwati Jesusa Pánem; nebo ten smysl jest w těch
slowích Řeckých i t,atínských obsažen , jakoby řekl Žádný
nemůž Ježíšowi ukřižowanému a wtlbec téměř ode wšech
potupenému připisowati toho, žeby byt pánem t. mesiášem, a

Blahoslaw.

tak sjúuně ho wyznáwati Pán Ježíš, lečbj to w něm Ducfc
swatý zptodiř, kterýž sám wyzn ání Krista i w řas nejwětších
nebezpečenstwí w swatých působí, ale tří o a krew nedá
se w to.

Accusativus pluralis pro nominativo plnrati
usifate ponitnr. Mat. 15. b. Z srdce pocházejí smflstwa, krá-
deže ; měloby se říci Krádeiowé.

Accnsatiyns pro ablativo simplicL W ten čas
pro W tom řase a nebo řasu; eleganter. Haní to FOomát, sed
immerito. Item w písničce wix Třetí den z mrtwých wstáti,
proste Třetího dne. Mat 27. Druhý den, Na druhý den, Dru-
hého dne, kterýž byl po welkém pátku. Habet haec antipto-
sis locum maxime in carmine.

Accusativus pro ablativo, nepěkné, ut Wšecky
k umlfcwě woíáš R. 20 w písních starých, Měl tu raději
položen býti ablativus Wšech woláš.

Accusativus cum prapositiooe pro ablativo
instrument L Maje říci wtastně Wěrau osprmwedlněni
jsauce, i můžeš říci Skrze wíru osprawedlneni jsauce. IL wě-
rau žiw bude sprawedliwý, Z wíry žiw bude sprawedliwý,
k Rím. 5. a, Kterauž stojíme, év { éor^xopsv. Sluší wšak
proto i toho šetři ti, že na některých místech jedna forma se
lépe trefuje než druhá. Sed haec usus et acutum iudicium au-
rhim (a tof jast owoce xwjku) docebit

Ablativus instrumenti pro ablativo cum pr«B-
p o si lione, eleganter, ut Dnem i nocí t. we dne i w noci
žádám zato etc« \V powotání swém hodně choditi , Powo-
íáním swým: obé dobré, ale prwni Madši aswětlejši, druhé
jest twrdé a staré drobet.

Ablativus instrumenti pro accusativo. Dura
phrasis, ferenda quidem in carmine sed noa imhanda. W pís-
ních O 14. Xicť nám to neškodí, xeí sme hříšnými: lépe Žef
sme hříšní. Servanda est pothis propriet as decora, non admít-
tendae insuls*) figurín

Kniha čtwrtd. O Enallagí. 249

Ablativus instrumenti pro nominativo. W sta-
rých písních byřo Jestiť psáno dáwním rokem, JeremiáSem
prorokem etc. =s jakož před dáwními léty psal Jeremiáš
prorok.

Vocativus pro nominativo bude, když díš zná-
mému swému collegae vel alii Au tys rad tomu, když říkají
Pane mistře neb Kněže Jene etc; ^tjXYjxtxuk; est dictum. Sicby
mří říci takto Kdyžt říkají Pan mistr neb Kněz Jan.

Enallage in prominibus.

Generutn. Neutrum pro masculino, qua ratione egre-
gie exprimitur propriissima demonstratio, ut Dobrýtě číowěk
neb muž , t ten , o němž mtuwíme], a neb, o němž zmínku
máme. Item Totoť jest dědic, t. tento, kterýž teď k nám jde.

Pro foeminino. Dobrá tě to žena, dobrá tě to krmě.
Pronomen Hoc refertur hic in talibus locutionibus magis ad in-
tellectum &eu sententiam totam quam ad substantivum nomen.
Jako. Dobráť jest to žena, Jakýž jest to muž, Nechutná tě toto
krmě etc. Luk. 21. Jsau to (t. ti) dnowé pomsty. Jan ft.
Twrdáť jest toto řeč etc. Luk. 7. Která a jaká jest to žena:
multo elegantius, quam si diceres Ta žena.

Numeri.. Wšickni , kdož do sebe toto mají etc. Kdož
est collectivum, protož construitur cum plurali Wšickni ; sic
prostě míuwě mělby říci Wšickni, kteříž ; ale byřoby dis-
syllabum, protož do toho wrše byíoby se netreliJo. Rowně jako
O. 10. Kdož jsauc w zámutku i k němu zří, pomoci jinde
nemají. Item říkáwá se Kdožby pak tímto pohrdali = kte-
říž. It. jakož u Latiníků Aliqua pro Aliquod tak u Čechů
Některá jablka místo Některé jabíko. A takž rowně Ně-
které místo toho Nějaké. Ač jest to již numerus pro guali-
tate. Mistr Petrus Codicillus w předmiuwě na Pranostyku
1567 poJožií takto WiděJo mi se býti užitečné, napomenutí
tuto o střídmosti etc. poíožiti. Bis aberravit bonus magister

460 Bluheslaw.

Nebo měl říci Nějaké napomenutí: Některé numerům signí-
ůcat. Nějaké qualitatem. Dám jemu některý groS, t několik
gro&ůw, ale rádbych nejprwé při něm spatřil nějaké po-
lepšení. Podobně jako u -Latiníků rozdílné jsau voces Ali-
quod a Aliquot, Nětco neb Nějaké a Několik. Aliquot eorum
venerant. Ter«nt. Aliquot me adiere. Item Střídmost jest po-
kažené stowo, ale Středmost. Nebo Středmost jest Modestia.
Morawci někteří ho užíwají místo toho českého Střízliwost
= sobrietas. Střízliwý jest = non est ebrius seu ebriosus.
Item Střízwý, non ebrius. Nebeské hwězdy spatřowati a
swého wřastního jazyku dobře neuměti, hanba.

Casuum. Inerudita enallage est in hoc dieto (Luc. 6.) ubi
nonnulli interpretes accusativum pro ablativo, latinismum ad-
mittentes, postawili Což , měwše říci Čehož. Takto stojí
w textu Proč činíte což nesluší, pěkněji díš a wtastněji
Proč to činíte, čehož nesluší činiti. W trpkostech je zkušu-
ješ: Jich měto býti, ale pro zwyk a starobylost to se může
a má sprawedliwě již na tom místě trpěti; alioquin et xaxo-
fwvíav admitteres. Dobře díš Jáť sem jich (t. těch lidí etc.)
newidět. Ale mnozí Morawci zle říkají po stowensku Již
sem jich snědí t. ty třešně, wišně etc. Já se jich utát t. ty
mendýky a žebráky. W starých písních Q. 14. Kteréž Bůh
tak powoiáwá, lépe Kterýchž.

Enallage accidentium in verbis.

Enallage numeri in verbis. Inepta quorundam ad»-
latorum locutio multis placet, maxime aulicis et Prageiwibus
rulgo říkati Jsauli pán doma, nejsau doma pán, jakoby něko-
lik těch pánů anebo paní bylo. Ale jakož se někdy lidem máto
zdá to míti což mají, než chtěliby také i tomu, což jiní mají
(wtastnost očí Achabowých, jenž nemohly s pokojem patřili
na *winnici Nábotowu, ale swau widěti chtěíy) : tak se i těmto
máto zdá, kdyby jim říkáno byío Jest singulariter, než clttf
styšetí raději pluraliter Jsau. K tomu podobný jest i ten již

Kniha čtvrtá. O Knaliagi. til

w zwyk wyšíý způsob říkat! jednomu Wy, Wám, a
Tobět vobízatio. Jako Nejwyššímu a Wfcemohú*
*e Otče dej nám, odpust nám, a ne Dejte nám, neb
\ A jako staří říkali ó králi, učiň milost s
*ým, Nalezlli sem milost před tebau. A po-
říkali My, t. já ne sám ale s jinými tobě,
^ nejiným, než samému tobě). Kdyby také

iomto poníženost, aby mnozí přijdauce přede
já, pane milý, wšeckni prosím wás, učiňte tak ;
uewadž příčinau poddanosti a ponižowání sebe od mno-
^eh míuwě neřeki Já, a nebo když mnozí říkají pánu je-
dnomu Wy, pročby on mnohým neřekl Ty. Ale ctknauti ne-
lze o to. Nebo tudížby elowěk uslyšal tato přísná slowa
prchliwým promíuwená způsobem : I pročež ty mi, bídný po-
tworníče, tykáš? Cožť sem malý wňčích? Wěz, že sem
lepší než ty etc. A protož darmotě mysliti o naprawení toho,
než raději, co kdo rád jídá, dáti mu toho dosti, zwlášť když
fce čeho nekupuje draze, ani s ujmau cti Boží dáwá. Ač u
latiníků turpis illa et incommoda vobisatio iam paullatim eva-
nescit, dum viri dočti ad veterum morem redeunt. Ut Castalio
vir sane doctus orditur profationem in bibliorum sacrorum ver-
aionem novám: Sebastianus Castalio Eduardo Sexto etc. Než.
bojím se, že toho w češtině ještě za našeho wěku nebude.

In carmine, idque raro, permittitur hoc modo uti, když
máš říci Musejí oni, i řekni Musí neb Musíť oni k tomu státi.
Užíwá se toho nečasto i w obecném mluwení, ale na wét-
ším díle bezpotřebně. Item Spějí maje říci, i díš Spí. A
wšak rozdíl pomni učiniti diftoňgu přidáním neb ujetím takto
On spí neb ona spí, oni spj. Takž i to slocvo Oni bdějí, on
bdí. A to jest již welmi obwykíé, že týmeř neuslyšíš toho
slowa Bdějí, ale wše se říká aneb píše Bdí oni, bdí on. Imí-
tatur hanc enallagen et h»c apocope: Chtí místo toho slowa
celého Chtějí. Přináležejí a přináleží, přináležejících. Ve-
rum genitivus vel ablativus iste pluralis in hac voce omnino requi-
rit hanc enallagen euphonise gratia. Item Wšickni ti drábi
musí pryč tr. musejí.

252

B lahoslate.

Nastal pak nedáwno způspb, kteráž chwálitili či haněti
bych měl, newím; nebo chwáliti mi se ho nechce a haněti
nesmím. Čeští páni neradi slyší , kdyby je kdo jmenowaí
prawým jménem na křtu přijatým. Jako aby řekl Pan Wrati-
síaw (owšem přidášli po staročeáku) Peršteynský, hanba jest,
než rci Pan z Peršteyna, Pán z Žerotína, Pán z Kaunic etc
Pane z Kaunic, Pane z Lomnice etc. Zdá se to pánům nětco
býti důstojnějšího, nebo křtěné má leda sedlák. Zato mám
že to Wtaši do Čech jako i jiné wěci lecjakés wnesli. On
sobě říkají Duca de Alba, Prince de Arania, de Aurelia etc,
i tožt naší také se k tomu formují. A již se toho chytají i
zemané, říkajíce sobě Pane z Bílkowa, Pane z Muk o děl etc.
I nechažť ale ty křtalty sobě mají : přejme jim toho pytle
dýmu.

Mat. 12* zle wyložili Otázali ho řka; Ěkauce dicendum
fuit iuxta regulam syntacticam.

Enallage generum in verb o. Apokal. 4. Padli
24 starců, Padlo 24 starcuo: jedno za druhé se užíwá per
enallagen generum et numeri. Padlo to howado, dobytče, pa-
dli muži, padly ženy a panny, děti etc.

Enallage temporis in verbo.

Prsesens pro prseterito. I w latině i w češtině ča-
sto se toho užíwá, a dosti pěkně, dum rem ob oculos ponere ac
veluti depingere volumus. Jesus autem dicit ei, Ježíš pak dí mu t.
řekl mu. Eleganterhoc modo reduimus gra&cum praesens per futu-
rum nostrum eadem manente signiíicatione. Item w obecném
mluwení takto říkáme: Když sme spolu jdauce na péči se měli,
tožť na nás wystaupí koliks lotrů, t. wystaupilo jich kolikos*
Accedo ad pedisequas. Tožt on hned přistaupí k němu a dá
mu políček. Tožt mi se on rozstuně. A tot se wšeckno
kauří. Item I odewře se nebe t. odewřelo se nebe. I sede
a tožť přijde na něj déšť i rozběhne se. Staří propter dis-
crimen a futuro říkáwali I rozběže se, ale jest to archaismus

Kniha cťtortá. OEnallagi tftS

ilOn usúrpatidtts. I pozdrawí ji a řka t. pozdrawil. M. Jan
Hus w kázaní na 16. neděli Sede ten, jenž byl mptew : archa-
ismus est cavendus, lépe říci Sedl. Jako i %q w kázaní na
17. neděli Aprehensum eum sanavit (Hus admisit latinismum,
napšaw) Chopeného uzdrawil ho. Item Slauha pak ten pade
před pánem, Turti ille ppocidit coram domino; nyní bychom
řekli Padl prostě , aut per figurám Padne. Jan 16. Zwěstu-
jeť wám as zwěstowati bude: pr&sens pro futuro, archaismus
noti est imitaridus. Mat. Přijde Jan Křtitel, staří říkali Přijide
t. přišel. Mar. 14. přijide Jidáš etc. ; tak staří. Jiní předce
per préteritum reddunt dosti způsobně a prostě Přišel. Bez a
latině položil Adest Judas. Wlastněby mohl říci Jde Jidáš.
W obecném mluwení mohlby říci t A toť Jidáš jde, expri-
meretur eleganter sententia graecorum verborum. Item níže
(Marc. 15) Swoíají k němu wšecku zběř. Item (Marci 14)
Accipit secům Petrům: et in grseco et in latino est prsesentis
temporis verbum. Českyby zle řekl Pojímá a neb Béře: opor-
tet igitur uti prseterito Pojal Petra, aut ut nos reddidimus Po-
jaw. Beneš wyložil I pojme, sc. per futurum; utitur ná tom
místě, meo iudicio, neslušně. Ex hebraičo idiomate wzat také
způsob, ut futurum indicativi ponatur pro prosénte imperativi.
Ut Nebudeš pokaušeti t. Nepokaušej. Nezabiješ t. nezabíjej.
Non habebis deos alienos = Ne habeas.

Enallage personarum in verbis.

Secunda persona pro tertia. Pulcherrima phrasis
est sed theologica quoque, secundam personam pro tertia quando-
que ponere, takto Chwaltež tě Hospodine wšickni andělé, Lau-
dent te Domine omneš angeli. Zwelebujtež tě swatí zborowé,
Magniíicent te sanctse íidelium congregationes. Izák Jákobowi
řekl: Serviant tibi populi, Služte tobě lidé, národowé. Po-
dobná k tomu phrasis bytaby, kdyby řekl Uperte tě oni nebo
neuperte. Zaplaťte oni tobě nebo nezaplaťte, jdi to předce.
Item Již pak oni děkujte nebo lejte a hněwejte se jak chcete,
ty nic nedbej.

tik

Blahoslav.

Nejednán již jest powědíno de módo permissivo, quo noa
utimur pro imperativo. Jako Nechažť tě pbwálí andělé. Nebo
tertiam per$onam imperativi non possumus imperativo illo modo
bohemíee reddere. Můžeš říci Lauda anima *nea dominům,
Chwal neb chwaliž duše má Pána. Item Lauda dominům tuura
Sión, Sióne chwal neb chwaliž pána swého. Item Laudate
dominům omneš gentes, Chwaltež Hospodina wšickni národowé
Ale nemůžeš personam tertiam tam propne convertepe. Laudate
Dominům sol et luna, česky díšli per modům permissivum
Nechažť chwálí Hospodina slunce a měsíc, tu nebude prawé
celé rozkázaní, ale bude jako nějaké dopuštění* Řektliby pak
kdo Af chwálí Hospodina etc., bude powědění necelé , musíš
k němu přidati verbum aliquod, t. takto Přikazuji neb porau-
ěím neb žádám nebo dopauštím etc, af chwálí Hospodina
wšjckni andělé. Aby pak bylo práwě imperative , non per
circumlocutiones ale jedním slowem, sumitur secunda persona
w takowých místech pro tertia takto Chwaltež Pána z těch
wěcí i wy jenž ste nyní, i ti kteříž ještě budau po nás, také
chwalte Pána. A neb takto, kdyby u Latiníků mohl: tauž figuru
oděřati bez neslušnosti a říci Laudate te omneš angeli, Chwal-
tež tě wšickni andělé; ale u -Latiníků to se netrefí, quia vi*
deretur apostrophe příliš spěšná a neslušná, t. jakoby obrátě se
od trůnu Božího k andělům řekl Chwaltež, a rychle obrátě
se a neb obličej obrátě k Božímu trůnu zasse přidalby Tě
wšickni andělé. Item jiný příklad, kdež se widí lépe per
modům permissivum wykládati nežli per hanc efiallagen. I.
Reg. 3. Dominus est, faciat quod est bonům in oculis eius,
Pánt jest, nechažť učiní což se dobrého widí před očima
jeho. Ale wšak tu pěkněji u nás stojí modus permissivus
nežli u Latiníků imperativus ; neb neslušelo na Eli, aby Bohu
rozkazowal, ale aby] zarmautě se Bohu powolil (jemuž od-
piráti ani slušné ani možné bylo) a trestání přijal pokorně.
Staří Čechowé wykládali Ať učiní: nemnoho lépe, nežliby
wlasfně . řečeno bylo Učiň Pán , což se mu widí. Také
někdy dosti pěkně se užíwá přitom toho slowce On, jenž
jest tertiffi person», protož táhne za sebau i jiného slowa,

Kniha ctwrtá. O Ennliagi.

verbum, přístojicího, takto Faciat sive non faciat, Již on učiň
ftebo nenČiň. Dicat sive non dicat, Powěz on nebo nech. Fa-
ciat vel accipiat ipse qu» vult, Učiň neb wezmi on etc.

Tertia persona pro secunda. Jako Loquatur Do-
minus meus, Nechažť mtuwí Pán můj (ač se tu per circum-
locutionem mluwí , o čemž sem napřed powěděl de modo
permissivo). W Biblí jést nemálo na ten způsob mluwení.
Genes. 18. Coepi loqui ad Dominům meum, Počat sem mlu-
witi ku pánu mému t. k tobě, pánu mému a nebo k tobě, jež
si pán muj. Ne exardescat. Ne irascatur Dominus meus.
Reg, 85. Ne ponat Dominus meus, id est, Ne ponas Domino mi,
Nechažť nepokládá Pán můj, místo toho Nepokládej, Pane
můj. Sed nunc quidara xaxocqXtft corrumpunt ut pbrasin ita
et mores suis intempestma adulationibus dicendo maxime in
germanica lingua , imo iam et Bohémi Nechažf jí pán , Proč
pán nejí neb Neráčí jisti? Verum hac de re nuper non pauca
scripsi.

Tertia persona loco primse. A takž také polobně
tertia persona pro prima. I. Reg. 25. Attulit ancilla tua , pro
attuli = Přinesla děwka twá t. já přinesla sem, kteráž sem
děwka twá. A wýše Loquatur ancilla tua, Nechažť mluwí
děwka twá t. nechažť já děwka twá mluwím. Gen. 19. In-
venit servus tuus gratiam etc. Nalez} služebník twůj milost
t. já jenž sem služebník twůj, nalezl sem milost.

Z písemli pak swatých čili odkud odjinud Němci to wzali
(oniť snad wědí), a kteříž česky umějí, tak i w Čechách mlu-
witi počínají: leckdos leckomus bez potřeby, jen afcy po-
chlebenstwí se rozmáhalo, rowný rownému mluwě dí: Co pán
chce; iiní říkají: Co chcete, pane, a kdyby starý Čech přišel,
řeklby: Co chceš, pane. Item jsa za nětco žádán dobrý
člowěk rytířský dí sobě rownému (on mní že uctiwě, ale bude
počhlebenstwí nowého formau): Já to pošli pánu t já tobě to
pošli pánu. Kdyby již aspoň řekl tak jako staří otcowé ří-
kali: Já služebník twůj tobě pánu mému pošli: ale toťby ne-
slušelo, aby od rowného k rownému mluweno bytí mělo;

SftS Blahoslav).

a takž rowně i ono již řečené. Pročby neřekl již aspoň po-
dlé zwykíého wobizání: Já Wám to pošli? Ale kdo je
tam w krčmách bude naprawowati? Slyše někoho, an prawí:
Já připiji pánu mému, chtělby ho tu grammatice učiti, snad
by korbelem mě) o híawu.

Enallage adverbiorum.

Kde, Ubi, adverbium =s in loco, ponitur seepissime pro ad-
verbio Quo, quod ad locum significat t. takto : Maje říci Kam pů-
jdeš, i dí, Kde půjdeš, item Kde chceš. A již nyní tohoto Času u
mnohých Čechů a zwíáště při zámcích neb dwořích
kdyby kdo řekl Kam chceš? smějí se neb i hněwají a
jako stydí zato , stulte egregiam et propriam vocem repu-
diantes. Někteří pak newážně na tu otázku odpowěděliby
(pro to sřowo Kam): Kamkowi etc. A tak sami Čechowé Če-
skau řeč ssužují a kazí bez hodné příčiny.

Adverbium interrogandi pro causali etc. Co
blázníš = proč blázníš? Co křičíš? Co se dřeš? Což
nepůjdeš do kázně? Což nechceš? Co neumíš křičeti? Což
se nehneš? -

Aderbium pro coniunctione admodum inepte po-
nitur t. Ubi pro Autem. , Kdež já wěděw toho potřeby etc,
lépe říci Já pak widěw toho etc. Wartowský té frází oby-
čej má užíwati, ano i mnozí jiní w obecném miuwení a zwíáště
pak řečníci před práwem často tak míuwí: newelmi dáwno
se to kdes wzalo. Beneš k Židům 11. Kdež Bůh swědectwí
wydáwai o dařích jeho, ničemně wyíožiř.

Adverbium qualitatis pro intensionis. Dobře
wětší t. mnohem wětší. Mámť se dobře zle, totiž dosti zle,
welmi zle. Dobře weyše nad to wokno dosah}. Jest do-
bře tlustší.

Adverbium temporis. Někdy AKquando, Kdys Quon-
dam. Někdyť jest býwaía má žiwnost, nyní již wše draho:
někdy t. kdjs tam prwé dáwno.

Kniha čiwríd. O Enallagl. Í&7

Enallage generum m participii*.

Utuntur nonnulli foeminino participió pro masculino. AI*
toho dwě příčiny býwají. Jedna neznámost grammatiky .Če-
*ké a zwyk zlý. Drahá opatrnost, kteráž učí menší škody
dopustiti sepro uwnrowání wětší. P ří kt a d p r w n i h o. Kdyí kdo
takto dí On na tu cestu chodíc, uškodit sobě: tu neměl říci Cho-
díc, nebo tó síowo jest generis faminini, a ten kdož sobě uško-
dit jest generis masculini. Powědět tak dobře, jakoby rekt
Pán jeta pryč. Ale moht a mět říci On chodě na tu cestu
etc, a tak concordaret adiectivum cum substantiyo. Item Pře-
trhl se dělajíc : Dětaje měl říci. Item Činíc pánu poklonu
prosit hó: mět říci Čině aneb Činiw. K. Pawet Aguilin Hra-
decký, bakalář, w předmtuwě na Pronostyku léta 1551 Uwa-
žujíc u sebe častokrát: měl říci Uwažuje, a neb Pomýšleje
nato, Saudě to etc. Ač dobrému a opatrnému Čechu mo-
htoby to ne k rozumění grammatickým regulím, ale k opatr-
nému figur užíwání přičteno býti. Ale Pawet kněz, debr/li
jest čili ztý Čech, i fc těchto způsobů mtuwení, w též před-
ftiluwě položených, může býti srozumíno. Wšickni, jenž se
přidrží: mět říci Přídržejí. Item Abych wděčnost swau waš. 71
dokázat: mět říci WděčnostL Item Dokonawši to předsewzeh
měl říci Dokonaw. Waši milost prosíc : měl říci Prose. A
w textu Species wyložil Twárnost, měw říci Částka etc.

Příklad druhého. Když někdo w těch toliko elowích
nžíwatby té enallage, kdežby mu se wtastního způsobu užiti
netrefilo, léčby chtěl pochybnosti, amphibologto, ée w řeči do-
pustiti. Jako kdyby řekl někdo někomu Služiž pánu swému
milujíc ho. Ač on zle dělá ssužujíc swó poddané. Ale žeby
nebylo pak rozdílu mezi těmito dwěma sentencími On miluje
pána swého, item Miluje ho, Amans euin (totiž Milujíc ho) ne-
chtěl mi toho uřiniti: id est, non est discrimen inter ver-
bům indicativi modi tertieo personeo Amat Miluje, ac inter
participium masculinum Amans Miluje. Příktád toho pří-
hodný máš w písničce Budiž chwála welebné etc. J. 9.
JLáskau audy církwe zapalujíc w swatý spolek uwazuje. To

17

Blmho$ttt#.

slowo Sápalt^te pat pajtioipimn fetwHUBttiR y^feini pro mas*

cizino 2 %é příčiny, že sequitur verbum Uwozuje : i kdyby po-
lomil, jak Í Wlastnost míli by chtěla, Zapaluje, flerot ambigui-
tae, Uk ieby se zdálo to participium býti verbum* jako i to
seqúen* t Uwozuje. Než krátké i býii musí? Uwe»ajfc, si
dehet esj$ fcingularis numeri ; nebo napsalliby Vwwz^iti tedyby
byíp, pWfiU per apocopen dempta litera finali ě, qum sftie 6-
gvra dicejreó Uwo2uj/^. Znajíc wěrnř pána wili, apooope.
Žnáje on, sraajic ona, znájití, cum ňovisset. «fesfe stužehpic*
dobře pán* swéhó znající. Rozjímajíc. Póroděc zůstaneš pan*
nau,/ Porodijci utečeš Enixá abibis. Apoštol df Ftens dico r
Pláire pravMi»j to jest Plačíc; nejlépe říci peř circumlocutio-
neiii $ pJtáČem. Ťéž i při tom slowu PíSi Šerife*, PíSe Seri-
bit, Píše ^cribená. Někteří pak ád vitandam ampMbologiam
řkau PijJic já jetau,

Iteltl někteří htsttlse lequtmtur Budme já přítelem á n*bo<
BudáúC on mým sauaedem: měliby říci Js* já, Js* on mým
plftelefli. Okolo Strážnice obyčejně tak mluwí Budilo
iňyiíi tfúsédem á tak sa se mnaa wadf. A vrSak někdy , tM
ex confextu facile genus apparet, můž se interpres opowááfoi
té afrtiphibologiíe radSe nežby se dopustil barbarisitni. Jak*
Luk. i3. ego transtuli Potresee (t. potrápě ňebó poká**je) feé
propustím. Quidam transtalerat Potrescíc; któpte. Beneš
Kdyžto potreséi: improprie et duriter. Protoi potřebí j*st w
tom spěšného běžité mysli smi** aby hped proiledna, kde s*
může položití sine bac átnbiguftata supradicte participium w&*^
culinum, a kde pro uwarowání amhiguitatem měloby se ttriata
masen), položití Coeminimtm a potřeby newyhnutedln^ Nebo,
někteří, vídajíce od opatrných mfatwitelu toho aátoijtě> nik
wati a ner0fcu*iěrjíce již. tóto řečené příčině, i domaíMMyí
že to může leckdes učiněno býti. A w tom, přiwyknauoe toho
nešetřit*, polom leckdy s grammatíku pohlavkují. M£k«ty pak
mohloby se i této opatrnosti ad wykfedagů awatjtoh. Písam
ulitv aby Jiné s&we, majici podoimau, k p^^ímu moo, na to.
místo póteženo bylo,, kteiéihy nečinilo amphtboliffc Jak** JL

Kniha étmríd, ů Enallapi. *M

Jéan„éptt& Pfe jako-noné píikéíWttítoWpíSe? rd raději Přo*
kíádaj** et riMl sententiadeeritac toHeíw amphíboiogia. Téi
Mat 19. a té* 1*. fcwcipieao Fttkasuje* Přikazujte- lépe řio
FNkásani dáw^e. Ano i toto opatrnost w tom jelit dobrá*
oby jedtao partiďpimii drafeá oťwtóoowmto a *tykiádator Wí*
Maď suď. Hat. lf. Přfteř Já* nejeda ani pije. To prwwf pa»+
tictpfara Nejeda jest swěf$é> a protož od něho se i druhé oawě*
tí«ýe^ f. Pije, tak ao rosním', ie jogt participium a ve robům,
a mi wyložotto tyli BlbeQ« * ne BSbfc It Maře. 19. | vty*
tel * «ěho> kři£e» ar welmi jfejt ífmcaje.

Emtttape tmmtwi i/k partiá/m**

*Turpem et ineptam eiiallagen tjnidam faciunt, aut (ut ve-
řius dicam) barbarismum admittunt, říkajíce Wtdanct (a neb
WWifci) dolpadhí BežabsL Bt <s*n«* Já uM$ft* ttkivre*tttfc
etc. Jřřfftawpílř k gěiM ptoataf h«U 4a^m<**ii$e odo-
lati etc. líělibj říci místo toho Wida, WWauce tn$ 9 ut ver-
bum com pronemmo' m ^enere et numero ^obwreret Item místo
toho Motanice já» má *e říct Mofoa já aneb Mohauce my. ftem
Wstáhšeiniku «wau w učedlníky lépeWztáhna; někteří fcřeg-
íití cíUíce píéí W*tahw> jiní multo ineptius Wztahew, Wir-
hevv. Akt n$k$eří toho ro?dífti neznají intpr participium a«-
tneri jluraJis et si^ularis. Detestaada sané nii&tea et noo ťo-
*eod* nef %ontiiu

Vrt*sen* pro p*m«*fttOt EapJw^ gr#i* Mat, |$
A wttábna; rok*, leps tak tíqi nežtí ofo f , 19 p$ppa4et*» giw*
Kagu* Watáfcw neb Wntáhowi pab fc* qěkfcří pí$í , alo
oeapůaobní, aéby im tom mítffl moM wiaaU Wzflab ruko,
Mat. ft& fcnaje pak Joííě fc* jejich. Propne ex gr*co mě*b^
žící Znaw, T*í*> *le nepěkně, wwitate. Dífcli PosnaWv hůř*,
tado, noho to tíowo Zwjfi comprehoodit aciionem manonte?**

Biahottaw.

ale Poznaw prateritam ac nonnihil derogari videbitur protři"
dentiae Domini. — Maře. 8. takowýž příklad wiz A znaje to
Ježíš. A takž podobně i při tom slowei iiúv býwá: wtastněby
mělo wyloženo býti Widěw, ale euphonisa gratia může per
hanc figurám býti řečeno Wida, a*pakli jiným slowém ač ne
tak wtastním Uzřew, též dobře. — Mar. 10. Braw je na
swé lokty, díš wlastně ale nepěkně; protož propter eu-
phoniam lépe říci Bera je. A níže Poklekna před ním:
kdyby chtěl wlastně říci , muselby ineptire řka Poklekew a
nebo Poklekw. — Mat. 25. ff0^tfitíi 9 Báw se. Sed est vox
inusitata; způsobněji euphonise gratia díš Boje se, ponendo
prcesens pro prseterito ; nisi velles synonymon accipere Zhroziw
se, ale že jest drpbet tužší, nežliby tu náleželo.

Acceníuum enallage, si liceret sic dicere, a pakli
raději dím, Proměnitedlnost w accentích.

' Mnohoť ještě záleží na accentích. Maličkým štreyškem
welíkau proměnu we slowu učiníš. Jako Žena hledající nože,
participium Qurerens; Hledající na poli pšenice, Custodiens;
Hledající, nomen, ta jenž hledám Verum subiiciam plura etuti-
lia exempla. a« Á. Blázniti, Blazniti: křepčeji se zdá a by-
střeji wzníti bez accentu breviter; prwní to s dlauhým Á iara
videtur obsolescere. — Wčera přišel, wčerá spadl sníh, utrum-
que usitatum, jak kdo chce může psáti. — Náše prosba, Naše :
hic accentus nonnihil gravitatis addere videtur; sine accentu
domácí slowo a jako werštatné se bytí zdá. — Takž podobně
i w tom slowu Kámen a Kamen , Kamení etc. — Wfcak ne
leckdes měniti sluší accenty; nebby někde spolu* s accentem
změnila se moc, significatio, slowa toho. Jako při těch slo-
wích Na kwasu, Byli spolu na kwasu, to jest na hodech:
Čijiť já při něm starau nákwasu neb nakWaŠení, to jest na-
nečištění: ještě z něho newypáchla ta stará nákwása. — Itém Za
wraty stojí : On hojí na záwraty. e 9 é% U wečer, u wečer, wečer

Kniha étwríá. O Enallagí. 161

sine accentu zdá se býti bystřejší a jako křepčejší slowce.
Nawštěwiti, nawštíwiti: prwní křepčeji wzní. Ac multi infi-
nitivi abreviantur similiter. Wšak aby se newždycky tak ří-
kalo; quodrarum charum, vilescit quotidianum. Ale w mnohých
slowích nemohau se měniti accentowé sine detrimento siguifi-
cationis , jako při tom síowci Lépe ; nebo říkáme Lepé škorně
máš, a sau lépe udělané nežli mé. !• i. W nich, w nich,
S. nimi, s nimi: bez dyftoňgu a neb accentu lépe, ř s accentem
jest po Domažlicku, yelut qusedam Patavinitas in Livio, ut alibi
dixi. Takž také Jimiž, jíž, již (totiž kteraužto). Zawítej = bene
veneris, staré stowo. Zawítej k nám Duše swatý: Zawitey
ut zawitý, to jest zawinutý. In adverbiis někteří častě chybují,
dělajíce turpem enallagen (vel antistechon potius), jako majíce
psáti Raději tomu chci, Mileji umříti, Liběji hrá na lautnu,
Pěkněji zpíwá, i píší Raději, Mileji, Pěkněji etc. Nýbř ně-
kolika ne zadním mužům předešle se zdálo, že na těch místech
má dlauhé i a ne krátké 1 psáno býti; ale jest jisté, že se
natom dobří muži meylili: protož tím sobě žádný- překážeti
nemá. Někteří hned mezi i a i nechtí míti rozdílu. Sunt
omnino inepti. To slowo jedno je přemáhá: Jejich, těch ho-
wad nebo těch mužůw pokrm est genitivús pluralís mascul.
et neutrius: ale Jejích, t. té ženy šatů mnoho zhynulo, plurále
fomininum, casus genit. A wšak již sobě písaři to za obyčej
wzáli, aby leckdes dlauhé i udělali, a zwtášť když se na
konci slowa trefí. Jako Urozenému Panu Janówj, Petrowj,
Heraltowj, nejwyššímu purkrabj etc. Dám dobraň wůlj. Ale
i to jest xaxoCtjXía Latiníků. Nebo nyní mnozí, a zwláště mimo
jiné umělejší písaři literu konečnau prodlužují, t. ocásek k ní
přidáwají jako accent, Manere Adiuratj.

Na zawírku wšeho toho, což sem již obšírně o té figuře
napsal* toto dí m pro wyktadače Čechy, čehož sem i napřed
dotekl, že někdy a často figurata orátio Latinská musí prostě
býti česky powědína: non enim semper nostra lingua admittit
figuras ubi lingua latina hoc requirit, et contra. Protož po-
třebí tu opatrnosti. Příklad dám. Latině dobře díš Qui

fflS

flnhěsí+m.

coaeursns ad amtes? {tQui p*o Snili*) ? tfe fotkyurafi wý*
řožiti prostě bez figury Jaké zhíuiamtí nebe «i>ě*hutí *e fcu
potokám? Dftli Které zběhnutí «te.» kiwdite tratahriístu

některých figurách menších f J5r
grammalice přinúleiíeich.

1, fcdyi *é fiteřfr pnďá napřed 1 elowm Mo kííyž dí&
Všito fcá tehó síoWá Jest. JMísto Jsau píšeme gau| wfcak ,ně-
Ifiy tkl proWfitlatídné drobet se té litery \> a neb jfcjíhfc hta-
'ítáífr a^íie. 5tíkb kd>Í díS Nejsi nic dobrého : jmulferuneula-
fmtú phralík Ift. Któjsi hoden toho. Ale otom napřeď w gram*
'inatfo Siř* jpwftjfto. —

ZWÍářtm, Obtttáittf wěc j&ákoK, dobře se říká; ale
někteří kazí te aiewa říkajíce a itebo píiíoe ObzWíáStftí, pH-
dáwqíoe « toz pWrebyi jim pák ujímajíce říkají tifebo píli
Obteětně. Neřádi Klé na přoátředku teit, Diwfté ttawy
■essoháa dež diwně mftiwiti, mudrdWatL Ale sfcředmý ěíowěk
dosti wa těchto síowích má Zwfáfttai, Zwíáště, Zwiá&tně a
tafebo OMáštní, Obwléštnost, Obwfaét»ě y iiechaje toho -přidi-
wání * a nebo ujímání *r.

Wopity moha říci neb napsali Opit/. Ale jest w tom
weliká nejednostejnost. Nebo někteří a zwřáště na Morawé
píětatéžimhwí takto Oběd, 4)wea, Qks&r wftrtřqji a Ostřeji
ČSechowé Woběd , Wowes , Wokno. Něktfy propter euphe*
Biam dobré jest přidali e^ jako Jedmw^ký? odjfttliby *j i ne-
pěkně stane i nezpůsobně se wjřknes. Wiz Mat. 8. £. tteto
Opit se, Wopií se: poslední Čechám obwyklejfctf. Ožíře
Wošíře #e« Woiralý: lépe cnm proatheaL Nebo to s*o\*o

Pr 99 th$si*

Kniha pdid* & figurách menších tyt

•Oiraijr j**t tó\ikéi> jakoby fekl Obeiwlýt jako kdyby niMa
cWeba ýecfe* wvkol okafcsal aefro obehráli Ale Woiraíy míní
«e Wopflý*

Střída. Uak. 1. 45*^pepto«*Aptá Z otřídy Abiašowy, Ex viw
Abi», ©diod Střídaík jest w Čechách* kaplan, pomocník

íařářé. Staří psáwaK z Třídy* mnoho siem pargamenowýoh
jmaných ^Vélmi starých efctempJářfi vvidě*, w*udy tak bylo psáno
bez toho r Čeští pak impressorowé přidáwají #; ttemnoiio
natom záleží, piš jak se koma líbí.

C au ti o. Někdy w&afe fcífectátít, "překřepěují , ut sic di-
jcaoi, Čechowé někteří říkajíce W o b ě t„ Netřeba tu w; neb
j»£kdy j* bywá tu praepositio, jako: Kristus se wydat w obět
žiwaa «|c., w «běti Krystowě, in .oblatione Christi. — pen
(úde dne, přidáš li ^? ineptum et affectatum erit — % au s tni
<oznaiaowánj; ita quidam inepie proferimt, nep otřebí tu *. ftui-
évok insuke soripsit K zaustní řeči wíra býti má.

Také i toto poněkud zdá áé přiňáležtti ad foanc fígurwn,
když se při proměně accidentium přidáwá 9 ad vferbuift, jako
při tom síowu Hřeším , shrešil sem, shřeši} si, podobně jako
Němci gema$t, a jako ftakovké )ápoj kSXox<x« Item Piti, napiti
se, opiti, připiti, dopiti, wypiti, upiti, zapiti : ač při těch sío-
wích et pr&sens tempus má tu pf ostfiesim Připíjím, dopíjím etc.
Podobné téměř i při toto Činil, nčiniJ : wšak nodobřeby řekí
tfěifiuj!. Itém Roditi se, naróditi se.; a z toho Rod, Národ.
Někomu by se mtfhío zdáti, že ta sídwa jsau jedné a též
ihodRod a Národ, ale máť ztiám býti rozdíl tento mezi nithi. Rod
jest nfeČi rodina t. přátelé křéwní, bratrowé, streycowé, uj-
čowé, lety etc. a nebo i příbuzní. Ale to stowo Národ est
gfeheralius; nébo jím se míní některá krájiná a nebo lid mnóhý
W jetiiíé krajině bydlící aneb jednoho jazyka užíwající, Jtdto
ríkánie I^rod Německý, tfc tétttfót 0tottott, Národ Turecký,
Židowsky, Saracenský etc* Hinc dicitur Národowé á po-
kojení.

^ Iirepta prostheeis směšná býwá přitom slowti : Obrus.
Nebo někteří Morawci prost&jií, chtíce česky mJujwiti , říkají

M4 Blahůtlaw.

Wobrua, ale Ubrus Čeehowé říkají a posmíwajíce se Moráw*-
eůro, za ratolesti toho slowa Obrausiti, wobrausiti, brus etc.
jejich slowce to pokládají. Ačby také i Čechu mohlo řečeno
býti, že ubroušení nože neb sekery též statí se může, jako i
obroušení wšudy wůkol etc. Beneš Maře 1. Z lekl i se, ničemně
wytožil* lépe říci Lekli se: odtud b/wá jiné stowo forma
frequentativfie Zlekali se t. perterrefacti sunt, Ulekli se, zstra-
řeni sán.

Aphaer e$i*.

Figura jest té prwní odporná. Nebo odjímá od slowa
literu půwodní. Jako díšli Dyby chtěl, po morawsku et in-
epte: lépe Čeehowé cum prosthesi Kdyby chtěl. Třeba mi
toho, též Morawský mluwení způsob : Čeehowé říkají Potřeba
anebo wostřeji Potřebí, quod multo venustius est. A mnoho
jest těch slow wůbyčeji Bforawcům, jako Owes, oběd, orel,
oral etc. Třebat jest i nám opatrnosti , Potřebí. Netřeba těch
omtuw, Nepotřebj.

Ep$nthe$%8.

Ta w prostřed slowa prodáwá literu nebo syllabu. Jako
u latiníků Induperator, takž podobně u Čechů K křtu: hned
nelze toho říci, protož přidáwati jest obyčej Ke křtu nesán
dítě, a nebo per periphrasin, K služebnosti křtu a neb K swa-
tému křtu, a nebo greeco more per infinitiuum Nesáu dítě křtíti :
. et hoc est fere usitatissimum. — Mat. 18. s. We jménu mém,
díšli W jménu, nezpůsobně a nesnadně to wjřkneš (podobně
jakoby napsal Aneb bezrukému, přidali musíš a A nebo bez*
rnkému). — Item Mark. í. a. Nesen odé čtyř ; díšli Od štyř,
hladké wyřknutí zkazíš. Ode zlého a nebo Od zlého; obé
se užíwá.

Některé epenthesis sau takowé, ješto S nimi i bez nich
jednostejně dohře nebo zle jest. Jako Bez wší winy, Beze
wší winy. Ačby někdo sciolus to prwní štrafowati mohl řka

Kniha pátá. O figurách menších. 185

Jakáž jest to w6í wina, id est, pediculorunu, we.S pediculu*.
Můžteli jiti se mnau == můžeteli : utrumque receptům. O po-
čijž ji náSe srdce, tm w starých písních d. 1; Sic prosté
Morawecby napsal Opočíž ji; sed figuratum elegantius* Ačby
mohlo býti řečeno, že ne pro figuru epenthesin, ale pro wíast-
Bóst toho slowa má se j přidati ; nebo říkáme Čiji (t. cítím),
čiješ, čije, čijž, počijž* — Ustanowení, Ustaweníí obé dobré,
tam en prius est magis theologicum. — Jaký, Jakowý, Jakými*
Jakowýinž: prwní způsob nyní obyčejný, druhý staročeský,
jehož někteří užíwají, dosti pěkný ,' wšak affectatum videtur.
Rowně jako někteří, majíce říci Kdys i řeknau Kedys, aby ie
s jinými nesrownali, ale ukázali se cos zwtáitního, následujíce
w tom některých welikých mužů, zdaby aspoň i tudy také
welicí b/ti mohli, jsauce síawných mužůw xaxoC^jXoi. A toli-
kéž při tom slowci Kams, Kamsi a Kamos, Kames se podělo,
kams a nebo kamsi se poděí. — K požitku swému to obrá-
tím: lépe díš Ku požitku interposita litera «, a neb říci K
užitku. Item Ku pánu a ne K pánu , Ku paní, a ne K paní.
— Chcemeli, Chcmeli: obé České, Morawci Chcemli: agre*
stius. — W krwise ukálet, běžné míuwení: we krwi
Krystowě obmyt, theologicum, wážněj&í slowo pro přidání
toho e. — FaryzejePán zahanbil: lépe než Fary zee; vide no-
stram versionem Testamenti. Causa huius interpositionisesteupho-
nia: evitari nempe hac ratione poterit haec aíóxpoXoyía, quce ex
bac primie syllabse variatione provenit.

Viiiosae et prorsus viiandae epentňeses.

Ničemérný bídníče: lépe říci Ničemný etc. Někteří po*
loniaantes téměř říkají i píší Moje : lépe říci Mé. Moje ruce,
moje oči, d moje dítě! Poláci a Slezáci říkají. Affectare
xatvo<p6)viav insulsissimús est ornatus. — Jan. 11. Ničehož ne-
znáte. Někteří per ineptam epenthesim Ničehéhož, jiné zas*
syncopen dělají Ničehuž, gráeco more contractis Hteris:
nejlépe prostě říci Wy nic newíte neb neznáte. — Odolatí,
rehictando vincere. Dobré slowo, kazí je někteří říkajíce

mvn&aů 9 jt&tó 0*wořání jest avocati* <oAwt>Í#á to8k<to> *d
'pití m. itefň ©awofel> oAwoihÚ mk mého kaeířfctwí
tel fftlmodianl efcnfcřfc. lVijide «= přijde, **ř{ ř*i%aíi: tife*
příjemný již **@bai*ttitift % «iení ho žádná potfebtb fctowe
-Melí Vfe&is %dmd má piwod, ie meylí =n feftit; nfebfe Mni
jiným ir*tOle*lfttn podobné > qwatů ttftft «tta iléttánftt aifeo*
jakoby *e přírofcfcrtí tta íiéín tneylilo , * někteří jjb přezce tak
ti $td*€a jtnéttnjí Meylí? ale lépe jest ftkatí MéK ad diffferen-
4i#ttt <5tf*éérV&ttdnm fořte* Véfbutti. ř*dÍU Méylíťí áfftlrméíi sua
<}tti&qtte ábttttdet íretiteatift. — T*eákee&, *épeTtt**fcék WšečknO,
ffcií W#ei**0: *Ot>é taftftbné * befeprtfebaé, Upe M a pěkné
Wfifréko. K foton jedt poWořfrt to slowó? Rowaft jákn t*fc»
irteří říkají ^Tefttoť jéat* Ale ti toaji WeymítíWít > 4é %
kraji jejičh S<* *ilff#í tAecně. A tolikéž jest při tom rfovtti
W&tyckfcy , Wšecfcfcy. Při tato áltnfru Wšerti Hdtetottmh
n^to tefctOťiitt. Nefri *íé *o stowo, á!e přó přfeWflike lépe
♦ítí WSfcchněrtv Qtíidátt ínepte řftaji i f íSí W£eck«ěiá,
IVŠeékiM) ; jeíft diip*owaná e^eUthesi*, irdmi íttriká. Též
Héfreří fftí Wfi^thňOi bez potřeby, molrtracfc ííci W8eoko.^>
Haftau Škodně někteří t* síowa Podiwati a Pdddálvatl. WMk
tem mu feé tiosti poááwaí, t. pťopf^foWař, podkláéal. Kdy-
by *ni se patMaí* w síotali de liepoAíi. Póduti iurife, ^hteba
etc> PotWati sátaťk heb mhsto óHe&eaé **tc. — Rudné moK
nfckteří pb iřtawwwětrfra řřkaji i Rndé *íd máé, t. té toarwjr jako
kůže rudá, aniž nažhitíé aniž načerněné. **- Itein Máta HfÁ 9
ridiculum esset ita loqui. Recte proferes sic Mám říci Ale
PIžákům se pěkná zdá Jbýti ta epenthesfc, podobné jako Mo-
rawcům, když majfce říci Prijáe á nel>o řříáe, 1 řkau Přinde
-a nebo Přijde. Dobře díS W« stw-átek, ale aleky iAl We
frátek^ We poadélí etc. We wiečky awooy zwonť WJLbrti, *h
ťřištá kíaněci se, přiifi klanějke «e í tfékt^í to confundant.
lířató^ioí se: kai^ara ^epenthosis. Ow««e> tféktiéf mtfte
^Awoloe, quasi de patr« f trtec^ alkpiid dicere vtiletí neřtiaiS
ttk o wotae, (ač ae sic řífcá Wo otce) Án sedí W šatfawiw -r
Ntfprttz&loy lépe NeposMčito. Nétteří préstych jiedláfctt
-Mortiwských náslěd^Jcé Jritají činíwówali «me. Sst quMesi

Kniha pátá. O Tig*rú*h menších. Ml

signiffcans singulare quidd&m, sed agrestis et rustíca voz.
Dosti jest f fei iČiníwali , děláwali, zpíwáwali etc. Ale dobře
též díi Cknilowáwaj Někteří epenthesea škodně dělají, cum
dapKcant litera* inerudile. Jako při těchto rfowích Wina,
culpa, Wiíma reatus. Není bez winy, Winná poléwks.
Písaři někteří indifferenter tak a nebo onak píší bez saudtu
A takž při některých jiných siowích. Ano * i to slowo
píší wňbec zle Léta Páně , přidáwajíce do prostředku
bezpotřebně A, Letha, ješto žádný tak nemřuwí. Podobni
jako staří latiníci psáwáli Conáemptnattis etc, Jako I nyní
někteří Philipizantes píší Redemptus, Exemptus: wše s&u to
nowinek mitowníci, nos porna natamus. — Teprw. Teprtr
nyní přišel. Nunc demum venit, někteří říkají Tepruw, afe
nepěkně. Někteří prostí Morawci přidadí z zadu 4, Teprmva ;
iagrestis vox omnino. Půwod toho stówo Jest Prtré, Prwní
ěte, — Staří mnoho uŽíwali těch stotv Prvrá, Přw/ {=* prwní),
a nepááwali ani říkali Průwá, Prfiwý. My říkáme Prwé sem
pfišelt nežli ty, a nedíme Pruwa. Ott přišel néjprwé než ty*
jednýž před tebau. — Wzácné, Wzácný, přidáwají mnozí t>
téměř bez potřeby, wšak také nepříliš íkoďně, píšíce Wtá-
ctně, Wzáctny. — Item Uzříš, Uzřím, píšeme wfihec* <ně*
kteří pák přidáwají rf, Uzdřím , inepte prorsus. — ttohatstwk
Bohactwi: prWní ostřejší, druhé jest písařů těch, «foi ttev^a
libenter et fíngunt ipsi et ab aliis similibus ficta Hbenter am-
plectuntuf. — Někteří pak psáwali Jedenadcte* *taří lépe bez
toho <f. — Nechať učiní, nechť učiní, per syncopen , Neohažf
nítaí, per epenUhesm ; omnia usitata, prostřední jest tAftcné,
pfwní drobet tužší, třetí nejtužší. — WKíatowedh nepěkné
přidáwají do slowa literu / Říctí =b řioi> dicere, Zwrti,
ztvtcti, pfowrci, přewrcti* uwrcti.

S y n c o p &

Ta postředek wynímá z sřow, a nemáío se jí užťwá w
otočném míuwení. Býwají pak tyto litery wymítány:
. . a. Staří říkáwali Žádný králi, jakoby řekí Žádaný. —
Item Traubau traubiti, Traubú trúbiti: obé Čechům neneznámé*

<

{0& Blahotlaw.

Item e Nemůžete dwěma pánům síaužiti, Nemůžte.

Item litera J jako Přijde Přide: wůbec tak se mluwí
nyní, ale ne wšudy se trefí ta sjncope i při ratolestech toho
dowa, nebo nemůžeš řjci Přidá Veniens; ale Přijel a, ačby
se w míuwení i to mohío strpěti, ale w psáni nenáleží.

Item K. Někdo ss Nědo, Někde = Něde, átobo Často
užíwají ti » kteříž rádi křepčí : w spěšném obecném míuwení
může státi.

Item &. Wložil pytel na osía, Wzíožií prosba saused
na purmistra, Wzíožií žádost pán na swé poddané: tu ta
litera 9B quiddam gravitatis addit et metaphoram facit aptiořem.
W obecném mřuwení dobře stojí syncope, jako Wtožií dře-
wo na wůz.

Item É. Jako maje říci Teyž den neb Takowýž den,
to jest po sedmi dnech, i díš tak jakž to již přišlo w zwyk
Teyden, přes teyden, t po sedmi dnech. Licet nonnulli senes
(relut npster Augusta) ještě tak píší Přes teyžden, sed isti
egregie ineptiunt. Němci mají Obyčej říkati Přes osm dní
neb dnů. U latiníků to síowo Septimana. Declinatur in plu-
rali Téhodnowé, téhodnůw. — Key hřích učinit, jakoby řěkř
Který hřích. — Quidam agrestius et non satis usitate říká
Kalichota, kaulichotu. — Také mocí ss takowé. — Co tu dě-
láte? Píme sss pijeme : imperativům pro indicativo.

Někdy také i syllaby (t. wíc než jedna litera) wymítají se ze
slowper syncopen. Jako při tom sto wu Chtějí, Chtí: tu sewy-
mítá ef. Též i při tom síowu Spí dormit, Spějí dormiunt : řídko se
kdy bez té figury užíwá toho síowa, kromě okoío Hulína prostí
Morawci, ale ti neříkají Spějí, než předce wšemi ústy Spi-
jau. Čechowé utuntur singulari pro plurali. A tuby mohío ře-
čeno by ti, že jest enallage temporis: Obadwa spí; pakli po
staročesku Obadwa spíta, ale byíby již nyní nepříjemný ar-
chaismus. Idem admittunt participia quaedam Přináležející,
Přináležíci, Slušící, Slušející etc, licet hoc ad enallagen nu-
meri verborum pertinere videatur. Item Widědlné a neb Ne-
widitedlné. Též Posílení, Posilnění, Sílím, Silním. Item OU.

Kniha pátá. O figuřéth menších.

tJčitelowé staří mětby říci, ale per hauc figurám díš pěkněji
Staří učitelé.

Nezpůsobná syncope.

Někteří překřepčujíce kazí češtinu i při tom rfowci
Nějak = aliquomodo, nebo takto píší ňák. Staří říkáwali
Některak, Některaký etc. : gravis et pulchra Vox lidem wá-
žným, a w mhiwení nebo psáni o wěcech znamenitých pří-
hodné slowce, redolet tamen archaismum. It. maje říci Zpráw-
cowé zborůw, Wůdcowé, Saudcowé etc. i dí Slezák (tam okolo
Opawy. schowaný) Zpráwce, Wůdce, admodum inepta syncope.
Item l>efo wati, někteří novitotis avidi říkají i pí Si Trefati*
sed ineptum est, nisi forte in carmine. It. Lízají štírowé, líží.
W Prachenstě říkají Utratií, když mají říci Utratit (?). Ťakowau
pokutau, staří psali per syncopeu Takau; sed nunc non uli-
mur bac voce.

Paragoge.

Ta z zadu za slowem přidáwá literu. Příklad na li-
teře t. Učinits, zhřešiís, shřešttsi; zlí písaři přidáwají škodně
/: sbřešií Jsi. Luk. 7. b. A zawoíaw kterýchs dwau, nebo
kterýchsi dwau : tu neuděiatliby figury t. nepřidalliby e,
žkazilby smysl. Ibidem Který žs přijití měl: ego quidem
simplicito data opera transtuli, t. Kterýž přijití má. Ad
Hebr. 11'. Zwolil sobě trápen býti, a ne Trápenu. It. Lépe
mi trápenu býti, a ne Trápen. It. litera t: Toť bude lépe.
Cot- se stalo. Cožť se stato. Co tě sobě smyslit. Kdoť nedá,
dámť etc. It. litera z: Zdwihniž. To i se přidáwá jako
u Židů* affixa (o čemž napřed nejednau obšírná zmínka učině-
na, kdež i příčiny i způsoby té- figury wiz) : Podiž , Slituji,
auget Vehementiam. W kterémžs ráčil složití: někteří tu
škodně tvypauštějí %\ W kterémž: lépe jest přidati £, plněji
a wostřeji wzní. Někdy netoliko litera se přidáwá z zadu, ale

Blnhckětmm.

celá sylhba. Jak* Sata% S*ta»á&; jedno % Řeckého* drtth*
z latinského, sic obé usitatnm vulgo, attamej* o^inppif
est apud nos anterius t. Satan. Wiz o tom síowu wice pří
zawírce grammatiky, It. k tomu síowci Když přidáwáme
syllabu to Kdyžto, aíe newšickni uméjí saudíti* kde se to má a
muže uěiniti slušně a kde nic. Addit vebementíam quandam,
ut videatur res seria agi etc* Luk. 7. f. Pražský wykíadač
tnrzkau paragogen učinil a škodnan při těeb síowieh Quae
et qualis. Kteraká a jaká jest to žena. Ještě lépe Plzeňský
položil Která a kteraká* Nebo Pražák adtaiait meruďfcuw
homioptoton » a k tomu wice , nedopatřil se, že to ařewe
Qualis oběma těm! síowy, Kteraká neb Jaká, máže se
ktádati. Lépe i B. fcukáš Která a kterakowá per epentBeam
non sine arcbaismo (ať i Kteraká neb Kteraký est retuš mos
loquendi, tamen nondúm abolitus). Ale nejlépe Klattdfán »
no něm Beneš : Která a jaká.

Ineptae paragogae et vitandae.

Hned, někteří maji obyčej říkati Hnedky, jiní šeredněji
Hnedka, jiní drobet po ftrbsfeu jfeště aepěkněji Hnedko, jiní
též nezpůsobně Hnědetky a nebo Hnedečky: nejlépe jest
užíwati toho prostého sřowa Hned. — Coikoltw^ lépe Což*
koli, a nebo, jakž se běžně mluwí, Cekolk — TeMjtfov 1W»
kowéto, řépe bez toho přídawku řítí Tehdy, . Takowó *.
kteří přidáwají to kazí češtinu , wice se k Srbům nežli t
k Českému způsobu nakloňujíce. — Semo- tamo, někteří
říkají affectantes archaismos, lépe říci Sem tam, A& ip»» .
cestí mnohá sem tam. A wšak pro rozdíl' nominis a pr»i
nomine piš jak chceš nebo i mluv. — Na zemi. Néfcteří slet
říkají Wylilna zemi: lépe takto Sedí na zemi, in loco* wy-
lit na zem, EffutHt in terram, ad loounw leží na zemi, upadl*
na zem. — Čecbowé jen o samý kalich stojí : lépe říci Oi
sám. — Ta nesnáz, ty nesnáze : někjteří to škodné pletaa
říkajíce Ta nesnáže, to jest kazili češtinu. — Hyn, istíe: Bpm
jde, hynky jde ; Morawci we ws ch Henka de. ~- Někteří dé*
tají paragogen meptam in participii* qutbusdam, přkjámpcv

Kniha pátá. O figurách meniieh $H

mlftláktft literu, afo lwe4 syilftbii. Jako při t$ch si<>wích.
SMrheN** Pttrhew, Saeděw efo», a čqpií itfže při figuře
qpooapa wíce povím. Nikdy p*k (když pagtfcipfe tratím*
iw áalurw, Hamouni) bjřwá pěkni paragog* J**t sjfc plij*
hrot), bohat, sytý, plný, hrubý* Mi&ýt film pilftt*

pfln* tě najdeli pán; ataft taj* říkali Podobna wajíc*,
Vado afdlsiMMnn

A p (h e o p e.
Tá figura ujímá Která jedtm na konci siowa, jakož
zjewné jest při téchto síowích: Břowý měsíc novHiHHum*
říkají xvůbec líow, j*st aoW a nebo bode zej tra new ete.
Shawíc hocř jeho (B. 14.) měío státi Siawfoe. R. 18. CWsk
líé b«r přestání jtnéno jeho. A jest takowýtb aíow wehni
mnoho. Utrh sem se, utrW. M jsem jeď, jedí. Když s»
spěšně míuwí, není Škodná figura, ač w písmě pro roadíř
(jed renenum, a jed) comedit) nemají se toho písaři do*
pauštěti. Wezmi, wem : Čechewé mnozí obwykli tak říkáte
Prawi tobě, prawím: staří tak říkáwalř ne pro figuru af>o*
cópen, ale pro obwykíý zpfisob těch časů tak týmž způsoben*
wypowídání prhnae personae indicativi, jako i nyní při ně-
kterých sfowích, to jest, ut Snuji, kuji, šklubi, taji. An*
téi říkáwali staří Razí, radím, A já wěrně tobě razi, pus?
mne k sobě bez nesnázi: tak w biatogu smrti s čiowěken*
napsáno. A na tyž způsob říkáwalř Hraji , hrám, lndo, hra*
ješ, hraje. Ale toby jfž wíče ad parogogen, quam ad apoeo*
peh přinátežett). Welmi staré slowo jest We jmě- » we-
jméno. -*» Na Morawě staré babky směšně žehnáwaty auraay
dítf ptáčících, kojíce je tak: Wejmě ranča, kus mazMca, by
to tobě sedfeJo, toho by nemělo. Někteří Čechewé, kdy* měls
řfd" Střewíce , řekli Střewí, na Morawě pak seéiky říkají.
&tříwě. — Dost, dosti, est in usu maxime in familiari loeii-
done. Ale někteří sobě phrasin formují z toho Badost něh
dki, jest ničemný způsob mhiwení t phrasis. — A též ittep*
tnu est, quod a nonnullis- usurpatur, ppi tom síowu Za se :
Trpiž sám za se. Říkají též někteří Wíož za se za sebe
na lawici neb na stolci, za hřbet, wslrd čepici *a ses IV&z-

B lahošta*.

díl pak od onoho Zasse, rursum, snadný jest k spatřený nebo
tu duplicatur litera t. — Před se, před sebe. Wezmi před
se neb před sebe tu wěc etc. ; lépe jest prostě bez figury
mluwiti i pro rozdíl toho slowa Předce, jdi předce, ačkoli w
tom slowu ne t, ale e psáti se má. — Tuši přidal , tas při*
dal: utrumque usitatum. Učec docens, foemininum .parti-
cipium: prostě se píše Učeci a lépe. Učíc, docente*, com*
munis generis: prostě se mluwí Učíce. — W té písni An-
děl k Mariji panně: Roděci nepřijala. A za ní hned w
druhé, Že porodČc nezrušíš poroděci. — Wztahw, wztah, per
apocopen. Welmi užitečná apocope euphoni® gratia. Neb tu
W, ač propter significationem utiliter appqnitur, jakž sluší na
participium, ale wšak pronuntiatio esset valde insuavis s con-
tra communem usum; reobloťby se psáti, $le jedné, si in pro-
nuntiatione prateriretur. Dobry jest rozdíl tau literau Wztahw
a Wztahl : neb prwní jest participium proteritum, druhé pak
jest verbum prosen*. Ale nejlépe jest tomu slowu powy-
hnauti někudy okolicí. Podobně jako při tom slowu (Luc
19.) Wzhledw wzhůru, lépe by řekl Wzhledna aut reaol-
vendo A wzhléd, a nebo simpliciter Wzhléd, a nejlépe Po-
hleděw wzhuru, ut nos transtulimus. Mikuláš Konáč, dobrý
Čech, w předmluwě na Dýmnu*) položil to slowo Powrhl mí-
sto toho Powrhew. Act. 7. Wzhledw w nebe: inepte trans-
tulit, lépe PohledČw do nebe. Poklekw, lépe poklek na swá
kolena per apocopep, hoc nempe est xaxcfywvsfv.

It Mat. 27. Powrhew stříbrné, lépe Powrh. Marc. 10*
Poklekw: lépe per enallagen Poklekna scilicet tempus muta-
bitur, ale bez škody. Wšak w některých slowích může to
W státi, jako Učinjiw, Pokloniw, Utratiw. — Jest, Je. Wšak
jest on nám mnoho dlužen, Wšak je on nám mnoho etc. w
obecpém mluwení usitata, nec inelegans apocope. Luc. 9. Kdo
je wám ukázal? t Kdož jest wám. It Kdože wám ukázal?
Marp. 6. s. Qntě z mrtwych wstal, Onf jest z mrtw/ch wstal
Tentě byl. Šettě již, éetť jest.. Bytí jest. By wá také apo

O Wis Jaagm. hitt, lit c. IV. 667.

Kniha pátá. O figuřdch menSíc h. jflff

eope, když nomiaa iranseuut in náturám participiortim : Sytý,
Pluý* Syt, Pln. Vide sfepra de patagoge* Někdj se eeíá
ayllaba odwrže od siowae, jako Semf roztržen na wše strany:
měl říci Na wšecky strany* sed fa carmine muže siuSně státi.

Než sau některé apocope welmi nezpůsobné ac omnino
vitatid&v Jako na Morawě mnozí takto říkají Bfosí být; Čechowé
eleganter proferunt Musí bytí. Stádo swiň* t. swínír ineptis-
sima apocope, Beneš tak wyíožiJ. Dicimus Swiž tu kůži, Svri-
nu} plátno. — Pohleho , Hereho : Hle neb Hleí , w běžném
domácím mluwení u mnohých Čechů usítatum. Netotik, lépe
říci Netoliko. Ač tam w písni Netolik k dobrému pudí etc,
sed non est itoitandum, a í to místo hodné jest naprawení.
Mnoho tisíc, totii Mnoho tisíců w: Osm tisíc, tisícůw, pěkná
a zwykřá apocope. Tisíc tisíců siaužili mu, tisíckrát tisíc
tisícůw, a pakli millomrvv. Krůp& maiá, Krápět če&těji. Am
krůpěje, genitívus. Ani kraptČ piwa nemám, krůpějiČka, kraptek.

Antiš tec hon.

Když se obyčejná litera Wywrže z sfowa a jiná na jefř
místo wíoží. Jako při tom< slowu Musí: Čechowé tak ří-
kají, Morawci pak Mosí, inepte a nezpůsobně, a někteří hfáupí
Mosej. — W maštali, in stabido. Někteří přeče&ťujíce a pře*
křepčujíce říkají W maritaii, w ma&telr, — Swatý , #wa*
tější, nejswatěj&í, Čechowé NejswětějSí: Papeži tak pttf
Sanctissimo. Swětí, Morawci řkau ŠWatí, aaifcti: od swěctnf
a od swattostL— Htédej, hlídej, hlaďej, htáde}: Hledfcli jest
Quaerere, Hlédati neb Mídati jest Csntódá*. AJe sedtád *f
Čechách pro rozdíl hmotnější mezi fft* takt* říkajř Hládéf
klisen. Nehledej peněz, rtestratillia ttorawd někteří a w Če*
chách ženy říkají Hlídám. Nejlépe pak fcyíoby ta diphtoňg
udělat* : Hljdám, Nebo lidé staří, kteříž práwě a dobře, česky
mhiwí, téměř exprimunt diphthongum iilum integre. Takž také
i o tom slowu Mysljce, Smysljce, Ale kdoby tobfr šetři*?
— Pérko, pýrko za birýtkem. — Dokawádž, někteří Šeredni

18

tř4> Blahotltíw.

říkají Dokawadž. Jako Stowáci Poněwádž , majíce říci.
Poněwadž. Item Zmateno Čechowé říkají, Morawci Zrně*
teno. Swětí t. sancti : lépe říci Swatí pro rozdíl od druhého
stowa Swětí sůl, wodu, byliny, consecrare. Wšak říká se
wůbec Nejswětější a ne Nejswatější. — Swížíce Čechowé
říkají; Morawci Swážíce: subtilus esr prius. — Nasál semene,
Naset obecněji říkají. Onono jest velut theologicum. Morawci
někteří Našít, inepte. — Mat. 12. Počali, Beneš Počeli, inepter
tuším že je wzat od onoho starého Poěechu se wymtauwati. —
Quidam nonnullas voces confundunt inepte. Jako Pro hřešení,
Pro hříšení, ještoby tu měí rozdíl býti. Pro hřešení, prop-
ter peccantiam vel peccare, Pro hříšení, t. hříchů se dopau-
štění, hříchů spáchání. — Odňato, odjato: obé dobré, wšak
druhé lepší. — Nikdy, sedláci Nikdá. — Pochodí, pochází : obé
žwykíé. — Chození do kosteía, na pole etc. : okoío Ewancic
říkají Chodění, rowně jako Cesta = těsta, Dáti = dači*
Tísař = císař, Cilita = tihía, Wšemohautí etc. — Urazit sa,
lépe Urazit se: ono jest po Strážničku *). Okoto Ewaněic
na Morawě zwtáště we wsech mnozí proměňují i w ». Ma-
jíce říci Dítě i řkau Dztě a nebo Dzca, Píše = pzše,
Diwadta = Dzwadta. IteftT/ jmenují místo cl majíce říci
Cesta i řeknau Tésta, Tísař místo Císař. — Maličko, Malitko
někteří w Morawě: prwní lepší. — Někteří majíce říciLťO
kdes i dějí Ledakdes, inepte: na Morawě tak mtuwí mnozí,
ale i w Čechách perincuriam nejedni tak píší; wiz w nowém
herbáři Českém na mnoha místech — ltem Lecos majíce říci,
i řkau Ledacos neb Ledacosi. Morawky a někteří htaupí
říkají Nedacosi. — Otíži, Otížeš se, Tíži tebe Čechowé ří-
kají, Morawci Otáži, a po Hulínsku Otážu se, Táže se etc. —
Marci S. Synowó hromowi, hroma, hromu: nejprwnější dobré
a. wtastní. druhé sedlské, třetí dětinské. Nasát pěkné stowo
theologicum;. Naset wůbec se ho užíwá, Nasíl Morawci ně-
kteří tak mtuwí. Wšeckó, quidam scioli ineptiunt, říkajíce
Wšicko, potwoří se bez potřeby : než staří prwé tak řiká-

+) Hoa a dialtttos ptrtínti.

Knih* pátá. O figurách menUcK t7$

wali, jako w písních starých L. 4., ale nyní již nou est in
usu. Wšecken dobře sé dí, Weškeren obaoletum, Wšecek
hlaupě po sedlsku, Wšeclien po staroswětsku archaismua:
ale prwní nejlepší. — Při ťom jménu Wyíém také nejedno-
stejnost jest. Jedni píší Wylím, druzí Wylém: obé dobré.
Staří říkali Wylím wodu čistau : my nyní říkáme pěkněji Wy-
leji wodu. — Radše, Morawci řkau obutěji Radši, Čechowé
dobří říkají Raději, nebo ohono jest werštatní. Okolo Per*
šteyna říkají Rejši. — Před saudcem státi. In carmine veteri-
bus usitatum fuit dicere Před saudcí stanau, wiz písně staré
L. z ; sed prior modus melior. — Zrádce. Kristus Pán za stolem
oznámit swého zrádci, accusativus est: alii utuntur nominativo
Zrádce, sed vitanda est amphibologia. — Chwálíce, staří říkali
i psáwali Chwaléce: obé dobré, wšak prwní drobet po žen-
sku zní; tu by nezle stát ten diftoňg Chwáljce. — Item Ztí-
hni ruku, ztáhni. Otíži, otáži po morawsku. Někteří kazí
dobrá slowa proměňowáuím i krátkého w díauhé í: Čeledín,
Dwořenín, Hauřenín, Kniha, item in pronominibus, Škodlíwě,
Bedlíwě, Peělíwě, Lehčeji, Pěkněji, Mileji, Spěšněji. Malé
tu 4 psáno bytí má; est n. brevis hsec syllaba. — Wisely šaty
na bydle. Někteří říkají WisaJy. Obé české, prwní wšak
obecnější, druhé' agrestius sonát, hrubě po sedlsku. — Wy*
slyšewše, wyslyšawše, primům magis commune, posterius ma-
gis tbeologicum, quiddam n. habet gravitatis: slyšal, slyšel
slyšela, uslyšela. — Někteří z bludu nemajíce neb nfewědauce
rozdílu mezi Wějeěkau a Wějiěkau, jedno za druhé kl&dau
jako w Zákoně Mat. t. kap. Ale Wějiěka jest, na níž ptáky
lapají, Wějecka jest lopata, kteréž sedláci nebo mlatci uží-
w ájí , když wějí obilé mlácené. Wějice tolikéž jest jako
Wějička: aut solet esse plurále* Mnohé wějice neb wějičky.
Wějice est verbum; Wětrowé wějice suší zemi, Wějice obilé
mlatci. — Naměseěník, Náměsíčník : utrumque usitatum. Prw-
ního toho ti užíwaji, kteříž rádi překřepí ují, — It. Má by ti še-
třeno, šetříno : ' utrumque uaitatam. — Sekera , Morawci hůře
Sekyra. — Mající, Majíce. Mat. 16. Žena mající nádobu
masti; Stáli tu muži, majíce zbroj násobě, majicí zbroj: lepfc

ÍT* Bltíhostaw.

prwní. Státy ženy wdowj, mající fáchy dtauhé: lépe než
Majíce. — M&tečko,, někteří okoto Prahy říkají att*týčka:
obé České. — Okázat theologica vox, Ukáaat prosté obecné
atowo. — Wsitaupil na, buru, in mentem, aut iu superiorem
domus partem. Nahoru zawoíáu = na gámek ku pánu, —
Pojme ženu, Půjroe swé hostě. — Wožere se, vrožíře (ueje*
.den se ožjře, ani čert ani zw$ře: tam w jakés, písničce po*
loženo) utrumque est usitatam. — Než někteří tau formati
o»o dobré stowo Řídili kazí* říkajíce, na tom místě Ředili,
aubtýlaěji mtuwiti chtíce, affectani novilatem, překřepčují, dr«
aawě ozdobo wati usilujíce řeč swau jakaus křepkostí* jako
k^yi kůň, welikau bqjnxKtí uewí jak má tomiti nohy. Atque
bio ralioae, jakož pH tom sIowb, tak i při jiných confundunt
veeea, dwau atow ratolesti pletau: Řediti jest Rarefacere: od*
lni sstupuje Řídký, Řídká berwa, Řídké, plátno., Říditi pak
jest w řád uwésti :. odkudž sstvpují ratolesti Řád» Zřídit, Zří*
*enf, Zřízený.. — Item Wystřehati, Wystříhati lé^e: jiné jest
wšak Nožkami nětco wystříhati Než někdyť při oékteryok «to*
wíoh ta fonpa může místo. míti. Jako řektlihy Nawštěwitií
Nawštnyifc : obé, nezté. — Netit* nitití: téfc obé České* — *
Zapěrati, a^píratiw. zpěratf. — Zp&wat£ zpíwati. — Bydlet, by*
dHt> utrumque qsitatum: lepší wšak Bydlit. — Kněha, kniha
někteří říkqpce přečešfcjí : lepší obwykté stowo Kniha* knihy.
— Pobljdatí, někteří říkají* w Čechách na, některých mí&tech
Pohlížeti: unum et idem frefuentetívum utrumque, elegantimi
lamen multis videtur poateriusk — - Siuje* stowe: inepta, iuflexio.
Někteří i\í éechowé tak mtuwí i píší. Až i Jan Straněnsk/,
(sic dobrý muž i Čechů mitowný) takto napsat w jednom mí-
stě Co to s&ije do> pekla sstup o wati. Lépe Beneš a Gsell
Mat 1. Jenž stowe Kristy a ne S2iye. — S nimi cum illi*
někteH po Domažlicko ut F. 4. Robins solet: lépe říci S nimi,
Verum iq singulari retínendum est i ut S ním, cum íIIck. Ač.
bude amphibohogia pro ono. stowo Sním s= comedam totem, de-
vorabo, Sežeru. Sed pete*th$€ amphibologia. íacile tolll Neb*
cpmedftm fcfen psátise mé s dtauhýn* £; ale Gum illo, &ním»
mhlj $ má býti, proto že sic reddeUu; prapo$itio cum per

Kniha pátá. O fignriích menších. Šit

literám t. — W písních rtarých (M. *.) Již Buh ráěil obl(-
blti : má byli Již, Quam, ktéf aužto obět ; accusativtís tele non
patitur longam iota, sed breve: quodsi feceris longum í, bude
již Kteréžto, ablativus erit omnino. Dfli kdo: Již někty
býwá adverbium Jam, natom nic nezáleží, okolní sIFowa dobře
wokáží, jaká significatio toho síowa jest. — I toť jest anli-
stechon, když dlauhá litera místo krátké se klade, vel cóittrař
jako maje říci Okřikl ho, i dí někdo nebo napíše Okřikl. —
Item při tom slowu Břeňkawý, BeneS ineptam fecit áhtiate-
chon a řek* Břeněawější. Vide in gram. — Idem maje říci
Při těch slowích, řekí Při těch stowech. Co jest medle ka-
titi češtinu, jestliže to není? — Wlastní a příležilé místo má
ta figura i při těch slowích Mat. 18. Mezi ním. Mezi tebau
a jim samým; ale zleby řekl Mezi jím. A též nepěkně
Mezi tebau a ním samým. Aě Klaudian w swém Zákoně tak
položí*. — Opil se, Upil se : parnm cflffertmt et ntrumque est
in usu, Aě wlastně to slowo Upiti est partem qnandaňfí ex-
haurire, non tamen inebriari. — Dowěrně, dowěrný, Moraw-
ská slowa: Čechowé říkají Duwěrný, dťhvěrnfe. — S twátt
wolí: Wfilí raději říci. Wolí Čechowé krále a Nětóéi cí-
saře. — - Předse, přece. Quidam per hanc figurám confunderé
roliint has voces, jedno za druhé kladauce neslušně a škodně.
Předce est expletiva quaedara diclio. Pfijda předce, pergaín
euodo, ut procedam vel pergam. Ale Před se jest tolikéž
akoby řekl Před sebe. Wezmi před se neb před sebe tuto
práci. — Item Prospiwá, Prospíwání, Proficit. Pro zpíwání
zawoláno pachole, propter cantnm. Zpíwá, dozpíwá brzy.
Dospíwá sukno, dospíwá k jarmarku, nemohl dospěti, perfi-
cere, pertingere ad scopum. — Po některých slowích snadně
se widí, která litera se užíwati má, jako Napsal se, Wy-
znal, Přiznal se, Prosím, Prose, Prosba; někteří píší Prozba:
říkámet sic Prosím, prošiti; a wšak liberum sit cuique iudi-
cium. Staří psáwali Sbor, my stawíme literu % místo #
Zbor, ačkoli neříkáme Žebrání, ale Sebrání = Shromáždění^
— U Bůh wěřiti, staří říkali: my říkáme W Boha. AÍL
cubi tamen theológis procipue concedi posset usus huius phra-

817 Blahůšlaw.

sis, jako říci quandoque Jdiž u pokoji. Byl tehdáž obyčej
mnoho tf litery , té užíwati místo w. W starých pargamenowých
knihách psaných česky mnoho se toho nalézá. Ale nediw, z
latiny to bylo , odkudž liter i písma Českého jest půwod. —
Skraušené srdce, cor contritum, staří říkali: my nyní někdy
říkáme Skraueené, ale jest ještě vox nova, metaphora usu noa
satis confirmata, jako nowý zeman. — Tudy jde, dobře díi:
ale Morawci říkají Tady, inepte. Mat. t© Žeby Ježíš tudy
šel. — Pryč Čechowé: Morawci Preč, inepte. — Lehyěky,
Lehaučky: prwní České obwyklé, druhé jest Morawské, ale
wšak již ho i Čechowé mnozí užíwají: eontrahunt aliqui
Lehúčky. Kwísti žal. 98: Kwésti inepte.— W zákoně
Páně, W zákonu: quidam aberrantes: dativus est enim Zá-
konu, k zákonu, ablativus Do zákona. Tolikéž k žalmu, w
iatmě. A wšak nyní již naříkáme W žalmě pátém neb še-
stém, ale W žalmu etc. per antiptosin. — Item na saudu, w
saudu, po saudu, k saudu. W sudu, Kaupil sud, někteří wšak
W sudě , w sudích swé wěci wezau. — Ineptissime quidam
křepčí, říkajíce Kderýž místo Kterýž a Kderak místo Kterak,
Kderáž, kderakým způsobem, na kderém místě. — Obé se
dobře dí: Nedbá na tě, Nedbá za tě. — Modlidba píší někteří:
lépe staří Modlitba, modliti. — Zeman nyní říkáme, staří ří-
kali Zeměnin a Zemanin. A na odpor zasse Cizozemec t. ro-
dem z cizí země : zeměnin, rodem z té země etc. Ta země
jest patria jeho, téměř jakoby latině řekl Patricius. — - Pů-
jdeme dolu do lochu, Plzáci Dolů do lochu. — Ministři in hac
vita wšech sluzi býti musejí, dixit quidam napoly po polsku,
nebo Poláci řkau Sludzi, ale Čechowé Služebníci neb Kněží

Metathesie.

Ta figura litery a neb i syllaby překládá, wynímaje neho
newynímaje jich wen z slowa. Jako při tom slowu Wšee
celt, Wšicek, Wšecken, Wšechen, Wešken. Prwního wí-
Morawci nei Čechowé užíwají. Druhého ti užíwají, jeaž

Kniha pátá. O figurách menStch. tl9 .

překřepčují. Třetí jest obecné et usitatum vulgo Čechům a
zwláště in rébus theologicis: videtur etiam nonnihil gravita.
tis abere. Čítwrté jest staré, obsoletum; staří kazatelé uží- 9
wali ho předešlých let ještě , již nyní non est in usu. Páté
jest ještě starší et magis obsoletum. — Powolně, alii, ut pluř-
rimum Morawci PowJowně, id est paulatim, sensim, non vio.
lenter: jiní říkají ale drobet w rozdílných příčinách, fere in
alia significatione Wolně. — Pinwice někteří říkají: mně se
lépe líbí prosté staré Piwnice. — • A tolikéž KoRauk, Klo-
bauk : ač to obé jest w zwyku. — Zwláště, to síowo zlí
písaři kazí w Čechách i na Morawě, píšíce Wzíáště prorsus
čontra rationem et etymologiam. — Podlé pána swého, Wedlé
pána : i jednoho i druhého se užíwati může na jednom a témž
místě. Ačby moht i rozdíi býti ukázán mezi těmi síowci,
ale kdoby ho šetřil? — Chelčický (sic nezíý|Čech) w posti 11 i
syllabam pro syllaba posuit Pominujíce: puerilis archaismus,
měř říci Pomíjejíce. — Od jaí, nyní Odňaí: óbého se užíwá
wšak prwní snad lepší. Odjímá, odnímá. Odejmu a ne
Odeňmu. Odjíti od něho atiřad. — - W auterý půjdu: nektěří
inepte W auterek.

Liber sextus

qui continet fárraginem vocum et phraseon
elegantissimarum.

Hlawní a znamenitější wěci již napřed přediožiw a zwiá-
ště pak wlastnost a metaforu s jejich mnohými prameny a
ratolestmi jako dwě studnice krásných mysli postuchačůw neb
cřenářůw příjemných) a libých síon r a frází, saudím za uži-
tečné pro prostější mládence šhromážditi některá pěkná sJowa,
a ušlechtilého míuwení způsoby k tomu přidati, a jako ko-
šík kwítí rozkošného, jímžby širokost íauky neb zahrady, t.
řeči způsobné, ošlechtiti se mohla. Reddetur čerte oratjj la-

m

Blahofiuw*

culenu no florida huiusmodi vocibu* et phraeibus, ut velmi
praium floaculis distincta videatur. Pilný mládeněek mlže sobě
toibo B% prej>atfe nostrts lingusa scriptoribus aut eloqufentium
oojioqujis ac opatipqibus wíce jako wěela nazbírati a potom
W mlqwení pebo w psáni ufitó se jich slušně (in loeo apte)

í elegantia i
Ipulchra I

Vocea seu rerba W#te«tia l h(Bcet ^ aimaia

Asonora f

iwlastní 1

[jadrná J

Hrozný, zfiřiwý, přísný t jehož se lidé hrozí nebo straší.
Šílený ss nemaudrý, nawsteklý, prudký. Pošetilý = zbláz-
něný , ztřeštěný a jako lehkomyslný: lidé říkají Nábzdf.
Skwaucí =s comseus seu coruscans, třpytící se. Kwetnaucí,
ktwaucí sc ten jenž ktwe, kwísti, zakwitá, prokwitá. Prokwi-
tající = prospíwající. Kwílení = pláč. Shnízdil se = usadit
se, uložil, sedem fixit. Shrnauti se = přistěhowati se na místko
skrowné cum sua suppellectile, considere, acquiescere. Wětr-
níky = marnými wěcmi, powětrnými pohrůžkami strašhi etc.
Formowati, formuje =s řídí. Tepauce pray 3ř bijíce. Mrzák: mi-
láček mrzáěek, proverbialis fere locutio. Rozwlažení = po-
těšení, polehčení. Truchlím; truchliwý =* smutný. Zkormou-
cený, zarmaucený. Zwučný, hlasitý. Rozlícený # ), rozpáleným
rozzlobený. Spiknutá zběř, conraratio sceleratorum aut vulgi.
Pohltiti = zahladiti , wyhladiti , devorare ss delere. Prchli-
wost, fiiror. Zšelmilost, belluino more saevire. Příwalowé.
Šikowé = varise impiorum molitiones ac machinationes. Alioqua
proprie Šik est Acies exercitus. Chatrní = špatní, nuzní. Při-
hřměli, shlukli se, s hřmotem přispěli, tumultuose adfuerunt, cum
tumultu adTolarunt, ingruerunt Jedinký, jedinká duše. Při-
kwařiti, propadnauti. Osuli je nepřátelé — oblehli. Neje-

•) W Rkp. Rosliéný,

Kniha šeitá. Wýbor $low a %pů$obu mluwenl 181

Šitní, neješitný: theologie® voces usitatee. Thema eorum
obsoletum est Ješitenstwí a neješitnost etc, staří tak psáwali.
Pošmaurní , vetus quidem sed theologii usitata vox. Ze wší
duše stawme a chwalme. Nepřátelští zubowé = conatus im-
piorum, astucise et tyrranis ac ztilorum denfes. W taupež
dán = prada factus. W roztrhání. Hrozné wěci (vel stydké)
páchat: semper in malam pertera acciphur: horrenda patrabat
facinora. Diwné wěci působit in utramque partem aecipi po*
test: mira edebat facinora. S prstí smísiti = soloí aequare.
Drž ruku nad námi = chowej w swýcfc rukau, defende nos*
ochraňuj, braň. Ptáče ušlo z leče. bákali mne — číhali nm
mne. Čihař, čižebník, auceps. Chybili jim nástrojowé. Nvní
říkají swětsky Chybily praktyky. Staří proverbialiter říkali
Chybila modla =; chybila a zmeylila je, jejich wy měření*.
IJktadowé, ukládat o něm, Jidáš o Kristu Pánu, Rada au*
kladná, auktady = tstiwé léčky. Ohmystowé t tatí, si sim-
plicius loquendum. Obmysl jest chjtré a wtipné wymyšlenř
cesty k něčemu, třebas k oklamání bližního. Prostě říkají'
lejci Šibalstwí. Esset, má w něm libost zwtáštní, Plémě =
národ, natio, rodina. Ortel, edictum, wýpowěd : ex germanico.
Wyhlídá, wykauká, číhá w skreyši. Mocnář, per contemptwr,.
jako i boháč, učenec efe* Huiusmodi voces sunt velut spiculse
et. maxime in invectívis valent, dum hosti aliquid tribuendum
eat laudabile, ut hoc fiat cum eontemptu. Ztoboch, zlobí se.
Jedowatý jazyk. Dychtí po něm, satagit. Čenichá, theologi-
cum et vetus, čenichati swětaké wěci. fikrotiti, domare, per-
domui Sewříti =3 ssaužiti. Potupný, zawriený *). Zbědo-
waný* bídau naplněný , bídau zmožený. Umdleii) = ustalý,
unawený, honěný. Ulowený. Rauhawý. Ubrocený, zbrocený:
elegans archaismus. Sir#= pupillus, opuštěný, derelictus. Si*
roba. Wně ležel, co pes přede dweřmi, foris , na ulici nebo
na ryňku. Wyšel wen, foras exiit. Quidam admittunt germa-
nismům. Jest tam wen, nehledej ho doma ť. tam wen z země.

O Rkp* Zawřený. ri == ř caiteji.

S82 Blahoslav.

W Polště nebo okolo Litomyšle tak mtuwí; jinde není oby-
čej tak mfriwiti.

Iswěta \
moře > tranquillitas, halcionum diea.
wětrůw )

Loďka, cymba, navicula Petři, imo potius Christi. Brány
pekelné = porto inferi, moc ďábelská. Rozzelenat se ten
strom a na wrchu se teprw rozwíjí rozkošné lištičko jeho.
RozkíadJ se strom, rozšíří). Ztroskotáno wše, potřískáno,
roztřiskáno. Mámení, fascinatio. Přeiudowé, dsemones pelli-
cientes animas atd. Stánkowé Páně, tabernacula domini Fas-
cinatio, fascinum, okauzlení, očarowání: Morawky říkají Au-
činek Pramen wody žiwé Krystus. Čisterny prázdné. Stud-
nice je wod žiwých Dominus noster. Oděw jeho bětostkwaucí,
vestis candida. Náramně se rozhněwat = welmi. Sed illa prior
est egregia vox plane theologica.

Phrases u>er Statni, tcSak dosti pěfcné. Budešli děíati u
něho dále ? Nemělbych t. nebudu. NeměJbych mu toho šeň-
kowati t. odpustiti. Neměíby mne wíce biti.

Ale široká by to wěc byía a snad někomu i zbytečná
zdátaby se, množstwí takowé síow a frází wyčítati: protož
widí mi se užitečné, abych některé knihy České , w nichž
sau i síówa pěkná a wtastní, i phrases obecné , obwykté a
ozdobující řeč, zejména tuto připomenu}. Nebo některé knihy
České tak sau špatně, ničemně, ba at dím, což prawda jest,
traupsky sepsané , že podlé mého saudu mnohé z nich, ahy
kdo čacký čisti měl, nejsau hodné. Já , pokudž mi wědomo
jest, tyto knihy práwě česky, prawau a dobrau češtínau se-
psané bV ti prawím:

Cožkoli B« Jí* Roli buď sepsa) sám a nebo od jiných
Sepsané spisy korigowaf, ty wšecky i čteny byli mohau a z
nich (kdo chce býti dobrý Čech) muže síowa a phrases bez-
pečně bráti. J;ko sau: Psaná apologí bratrská we-

Kniha Šestá. Kritika spisovatelů. S88

liká. Spisowé někteří etc.^Psání Bucerowo opééř
pastýřské, na česko přeložené, wytištěnié. Písně', kte-
réž Severin w Praze léta 1541 wytiskt. Item Kníiky
několikerý od B, J" # AugUSty' wůbec wjdané : Pře
jeho s kněžími. O záwazcích. Dialog Peterky.
O zwání. Item O wyJauěení. Item Swědectwí Pani
Justýně etc. Kromě že aflectata est mul tis in locis oratioi
et qusedam non receptáe šunt voces. — Utrumqiie prorsus non
non imitandum.

Také i ty knihy těchto našich let od Bratří wydané, jako'
Konfessí, Odpowěd panu Wojtěchowi z Pern-
šteyna, Item Kniha weliká písní, jichž sewfil?ec užíwá,
tištění zwlášt posledního. Ale že sau od mnohých sUadány
mužů, protož i čeština není w nich jednostejná. W&ak po-
něvadž sau některé písně w welikém kancionálu welmi
rozkošné a práwě řemeslně složené , prawě česká usu re-
cej-ta a pěkná slowa, phrases i mnohé figury ušlechtilé mající,
ako nějaký wěnec z kwítí rozličného uwitý, a některé jako
krásný strom spolu se držící, wzhůru rostaucí, non humi
repunt, sed artificiose attolluntur: z té příčiny widělo mi se
některé zejména naznamenati, t. tyto:

Wiickni werní Křeši. A. 15.
Těs se dcerko A. 15.
Přiset jest k nám obr A. 20.
Werná duse radost B. 4.
Nastat nám den potři. B. fc.
Wsdejmez chwáta B. 4.
Již stonce z hwezdy C. 1.
Srdce mé stadá píseň D. 10.
Zpíwej jazyk křeši E. «.
Potěšen biiá Jerua. E. 4 #
Tobe bud čest Pane E. 15.
Pán Ježíš maje E. 17.
Otec nebeský jedině F. 0.
Pftzerajtež wěrní F. 8.
Atbychom posaalf V. 8.

Ay přeslawný wítěs F. 15.
Wessel íž se srdce F. 16.
Wésselýt nám den G. 1.
Tento přeslawný G. 8,
Jezu Kriste wykapit. G. 5.
Wessel se této chwíle G. 15.
Tento čas nynější G. 1.
Wstanpit jest Kristus H. 5.
Z wíttzstwí Ježíše H. 5.
Sesles Hospodine s° J. 1.
Chwaltež Hospodina J. 1. '
Jeden Bůh w bytu J. 7.
Každý duch chwaliž J. 7.
Budiž chwáta welebné J. 8.
Cbwity radostné J. 13.

t84

řvi) jtals pfediwný J. It.
O preMahosUTOné J. li.
Raduj se matko J. 20.
Tobě predobrý Bože K. 2. a ty

ětyry pořád sa ni.
Ay jak jest to milé K. 7.
Milosrdný otče K. §.
SariJnj se sade mna* li, 10.
Z hlubokosti w swé U 17.

Ježíši twát jest N. 8.

Ey nuž lační iřzmwí N. 11.

Tebet srdci í hlasy N. 15.

Zpiwejmež N. 18.

Posilitez se O 1.

Aeh, ach, aa wech O. 10t

Ay Bože rač se O. 1%.

Ghwal Hospodinne P. 3»

Bože 04ée P. 6.

Srdci čistých 7.

Dokrotiwýt P. 13.

Ját w Pámi Bohu P. 1%.

Přílišná P. 1&

Wěcný králi P. 18.

Taktoi P.
Ned&stež se P. SO.
Fatr každý ©. X
Kdož pod efcranaa Q. 5*
pastýři 0. 7.
Hospodine Q. &

O Jezu Kriste R. B.
O jwleehtilé prte. R. *.

Bože nás R. 11.

Wsemohaací R. 20.

Probud se S. 1.

Přeblahoslawený S. 17.

Proč se pneš T. 3»

Rezkos i afteseirf T.

Wažme žiwot T. X

Poiomjtež T. 7.

Odaw mne T. 9.

O Pane hněve T. 13.

Hospodine T. 13.

Jesn Kriste spasit V. 6%

Králi nebeský V. 5.

Mocný wseeh H. fc,

Cbwála Tobě H. &

(RtahOAYAWOWT spky) Takéby mi se zdálo (ač wií »I
se komu saud můj w tom bjti sprawediiwý), že češtiny té w
Nowém Zákoně nedáwno teď po dwakrát wydaném aw
Ewančicích wytiátěnéin aem&by iáduý dobrý Čech baivétil
TakéitakAižka,jenísloweP¥ídawkowé k muzice, ano!
Muzika zwláště poslednějšího tištěni, zato mám ie w.aobS
dobrau a snad i pěknau češtinu má. O jiných ji podobných mlžím,
nechať skutek (kdež jest) prawdu wjkíádá* Decere n. mM
videtur, ut de metipso quam modestissimé focfuar, ««m mM
sim bene censem*, quám et inibi sit eurta suppeHex. Wfm«i
že sme wšickni nedokonali: a wčak jedni mimo chra&é, wíce
a méně.

O knihách, které sepsali veteres, předkowé náši, měl sem
byl napřed, powřdíti; ale když se koli prawda powí, wfie
dobře. Mlirtr Jali Hll0 nemálo psal A bylť jest jist*

Kniha šestá Kritika tpisvwatelě. ,í*ft

Z* swého wěku dobrý Cech. Kdožby uměl, mohlby knih jeho
dobře užití: odwrha wšak některé nepřípadné archaiamy, jako
Abychmy, Učinímy,. Přistaupímy. Němci nám řeč zmítli. Hla-
whroa: my říkáme Kapitola. Někteří toho síawa Swák (Sío-
wtnaké síowa za Tchán) místa toho Šwagr užíwají, sed ho*
eat rarunat ei prorsua puerile, Bijti, my píšeme Biti. Totiž
stará již % zwykn wyšlá nďuwenk a stawa.

Mistr WoMřfok Waleský*), homo uobilis stawu ry-
tířského, qui floruit okolo léta Páně 1530. Na Benátkách za pana
Fridricha z Domina byt , a w ten čas tu zpráwcím byí B. J.
Augusta, cuius hic fuft et auditor et antagonisťa. Huhis, nempe
Huldrici nomen, papistse in catafogo domnaterum scriptorum
ínter ficta nomina recensent: domníwaH se, že ten číówék
toho jména nikdy na swětě nebyl. Muž učený. Cožkoli psalV
česky i latině, pěkně psař.

Tolikéž i pan Wlktorln me Wiekrd, kterýž z
latiny do češtiny nemálo wykládaA*

Též i pan Jan b Hunšlc * na Zajeél«iek«

Ten drahnau knihu mistra Matěje Pařížského a Antikristu z
latiny do češtiny přeložit* dosti dobře a wlastně.

Matyáš písař jeho přeřožit |anu Towačowskérau z
latiny do češtiny libros Platonis de republ.

Rfeltoř Hrubý K JeleMÍ* SigismundL Getenii pa~
ter, wyloíil Františka. Petrarchy kyihu a latiny do češtiay*
welmi dobře : kromé že ortografií není welmr spůsekaá.

Wíktorin- ze Wšehrd, cežkoK wykřádaí Av čeřtinv,.
tlodí se čisti: čeština jest dobr* a i \r*«i welnw wžfoečaé, a
awíáště' tř spisowé Cyprian^wi a ClWyzeetomwT. 1 pan Jím
Baječfeky dosti pěkné psal, jedné ty některé archafemy ^y-
wrci: Alychmy, Budemy. Tehdáž b;í tak obecný zpdftob mřu*-
wení. I Chelčlefeý> také není zřý Čech. Ač Bčkteří prud-
kých a krátkých saudů Čechowé nelibují sobě té češtiny Je-
leniowy, nýbř i posmíwají se jí, jako nestydatí (mezi dobrým

*) W ftfcp. pnirata* Hitohtt-icfir, nato apraweao WeldrWk

fílaňosrnw

a nedobrými archaismy neumějíce rozdílu činiti). Ale kdyby
pilněji posaudili způsobu mluwení toho, wyrozumětiby tomu
nenesnadně mohli, kterak ti někteří dobří muži, předkowé naši,
staří wěrní Čechowé, bywše lidé učení i w jiných jazycích, a
wěci užitečné někferé z cizích jazykůw do swého domácího,
bližním swým tudy slaužiti usilujíce, přeliti chtěwše, i řeč
také swau wlastní excolere conati sunt. Nebo jakž spatřili
dobrých a um ělých latiníků mluwení způsob, tak sobě to
také pokudž slušelo sine cacozilia i w Češtině formowali. Ne
jako, nynější někteří češtinu latině mluwíce, ale jako muži
opatrní, umělým latinských způsobů následowáním češtinu
ozdobujíce. A protož mtuwili i psali erudite, ac, ut Horatii
verbis utar, rotundě, Čemuž nynější někteří mudráci, sapien-
tuli, nikdy newyrozuměwší někteří linguam maternam pro-
priam pro barbara habent, vere barbare, et scribunt et loquun-
tur. Ale to tam.

Pan Jtan SE6 ŠfeudJť* prostřední Čech, ač prostau má
češtinu.

Předešlého času byl také dobrý muž a pobožný w Če-
chách powstal, Himent Bosák* nezadní kazatel; teu i
písniček pobožných drahně skládat, i některé knihy jeho sau
wytištěny. Nebyl dobrý Čech, impurus lu ulentusque, stowa
i phrases humiles et inepta* habuit. W knížce O p r a w~d.ě s p a-
sitedl n é položil to mrzké slowce Sluje, měw říciSlowe. Item
Aby to jisté slowo Theodidactus Bohoučený, nebo (prý) Bo-
hem naučený. Ibidem A w žádném jiném jest spasení. Ibi-
dem Zákon jest pěstaun ku Kristu, per ineptissimam epenthe-
sin. Osprawědliwěti, justificari, imbui justitia : ničemné slowo
ac radolet horesin. It. Neřku w žiwotích. Ale i potom in-
epta phrasis et vox Neřku, aby osprawedliwěl. Nebluditedlný.
£1 similes mult» voces et phrases fugiendw.

Bratří staří, předkowé náši, mnoho knih napsali a ne-
málo jest jich tištěných, wíce wšak psaných. Cokoli psal
B* Prokop* muž jistě učený a welmi wtipný, suavis %%

Kniha Sešlá. Kritika spisovatelů. 287

ftrgulus (Cypriano. fere similis), wše se čisti hodí i pro češtinu
i pro nětco wětšiho. Bratra ifceliořowa čeština jest prostá
welmi. Též i B. Matěje MonwaldgfcéllO i jiných ně-
kterých, qui erant cosetanei ipsius.

Bratr šilháš drahné knih napsal. Ale newelmi dobrý
Čech byl, wíce latiny následowal než slušelo , nětco i od
němčiny překážek měl; nebo rodem byt tam, kdež mnoho ně-
mecky mluwí. In summa latinismos et germanismos plurrimos
admittere solebat. Pročež a ještě i pro nětco jiného jeho
psáni mnohým se zdála welmi neswětlá a nepříjemná.

Po něm B* Heiiei byl a také nemálo psal. Sed quia
idiota fuit, welmi prostau češtinu měl, wšak srozumitedlnau
podlé mého šandu. Melaňktonowě latině jeho čeština welice
byla podobná. Wiz spisy jeho tištěné i psané , wšak sau
před rukama: Rozmlauwání čtyř Bratří a jiné.

B* MaHln Michalec málo psal. Kazatel byl
dobrý, ale scriptor infelix. Humi reptint omnia, qu» scripsit:
příliš prostau měl češtinu. Také wše od ruky naspěch dě-
lal, na stowa a phrases péče nemaje: quod quidem fieri non
debebat, ale nemoci jeho dlauhé a těžké wymlauwají do-
brého muže.

B« JFoannes AugUSta* muž znamenitý a weliký, to-
waryš bratra Michalců, drahně knih psal, mnoho i písniček
skládal, cožkoli toho dělal prwé, nežli se do wězemí do-
stal, wše bylo welmi dobrau češtinau psáno. Phrases excultae,
verba selecta: delectabatur admodum archaismis, tamen de-
center. In summa, totum genus dicendi fuit floridum atque
excultum. Valebat ingenio et memoria, ac diligénter lejebat
bonos authores w našem Českém jazyku. Fluebat igitur sua-
vis, copiosus et exúltans až někdy příliš lepidus et asiaticus
esse volnit. Fuit etiam aspersa eius oratio i některými no-
wými slowy, jichž neužíwali, jako Zkolaubil se, Řediti etc.

S88

Blahoslaví

a tak drobet překrepcowal. Než w kázáních zdál se býti dro*
bet drsnatý, ale horliwý* Ardekant omnia, i slowá i pronun-
tiatio i gesta. Beferrebat zeto iQo magna ex parte Luthernm.
Když sem sfyšel kdys před 26 lety Augustu a předtím ne-
dáwno Lutera, zdálo mi se, že sem nikdy tak horliwých dwau
kazatelů a w té wěci tak sobě wespofok podobných neslyšet*
Potom pak w wězení tom dlauhém melanGholicus factus, sám
w sobě zawřitý, diwných myšlení plný etc. : kteráž wyléwati
chtěje lam w pokoji w kautě na papír a někdy i krátkými
sfowy, nemaje i nač i čím psáti : paulatim amiait Ulam anavi-
tatem atque nitorem acquisitum, dum proprietati et rotunditati
studeret. A tak učiněn jako hyspidus durusque, drsnatý a
twrdýw A že byl samotný, neměl, s kýmby míuwíwaí, ac sese
exerceret. Než dána mu Biblí Tigurin® translationis, i w té
četl pilně a welmi sobě síowa i phrasea libowal, i takž také
sobě i w češtině to formo wat, ita ut eius oratio tantum
non in latinismos tota converteretur. A protož wšecky knihy
eho, tam w wězení sepsané, jako S um m o w n í k (de quo seorsim
agam) et cetera plurrima eiu& opuscula, reJelent Latinami lin-
guam. Sed quia ignarus erat artium bonarum,. adeo et gram-
matices, igitur tnfelix fuit eius ista imitatatio aut potius xcoto-
CqXia. Factus- est impurus lutulentus et totus corruptus quod
ad sermonem.. Ubi ckat loca scriptura, interpretatur ipse ex
latino admodum insulse. Plurrimis in locis depravat scripturam^
non tantum verba et phrases sed et sententiam alicubi, meo
quidem iudicio. £am ob. causám nxm dubitaxi eum toties re-
prehcadere, ne fortasse aliqui temerarii aut simpliciores hune
boni illius viri squalorem pro decore applausu et imhatione
digno amplecterentur.

Erithacus noster, B. WT. Čerwenka* homo doc-
tus et admodum diligens , memoria divina nec postremus in-
genio, ac iuste dici potest, multee lectionis vir, non pauca scri-
psit, quia tandem limata et exornata sunt ah aliis, jako
Oswědčení proti pánu z Peršteyna .et simflia qufle-
dam. In sermone fuit valde copiosus, varus artifex eruditarum

Kniha šestá Kritika spisowafeli. ttt

ftmplificationum. Usilowal o rozšíření jazyka našeho opraw*
dowě, sed non admodum feliciter. Jak mnoho způsobil, uka-
zuje žaltář, kterýž z latiny do če&tiny wytožil. Fnit equi*
dem vena laudabili ac profecto facunda nátura. Tent jed
umět w Českém jazyku xotvaxi]v&c t. o wŠech wěcech oby-
čejných nowým způsobem ušlechtile promluwiti, tak aby se
cosi aowého a neslýchaného i bedliwým a saudným u&ima
welmi příjemně wyprawowati zdál. Nebo w mluwení jeho
pro tu jakaus lahodnau pronunciací a wSechněm téměř
příjemná, quandam eruditam humilitatem cum pietate et mode*
stia coniunctam spirantia gesta, nebylo tak znáti patrných
nějakých řeči jeho wad, jako w psaních, w nichž studuit esae
copiosus, proprius, floridus*, argutus et dulcis. Ale přihodilo
ae jemu , tak jako se stáwá zlatta při potocích Hledajícím,
a zemi nebo prst přepírajícím , kteříž w drahné hromádce
prsti a nebo hlíny maličko zlatta nalézají. Collegit bonus
hic vir et pneclarustheologus magnam catervam variarum vocum,
qu» profecto ad proprietatem et ornátům nostrts lingua plu-
rimum fecerunt Bene collegit, sed non bene elegit. Ale což
zatím již bylo k sprawení České řečij, ad excolendum et •
coeno abstergendum welice potřebného, t in eligendo aero
et dextrum iudicium aurium, toho se Šlechetnému a wýbor*
nému muži nedostalo. Non quod esset ingenio stupido aut
obtuso, ale že díl času žiwota swého stráwil w Čechách,
díl nemalý w Průších a w Polště , a naposledy drahně let
byl na Morawě, a tak sobě wtastnosti a rozdíly těch dia-
lectů welmi w mysli smísil a z pletl; odkud urodilo se to,
že w řeči jeho některá slowa a phrases nalézají se Polská
a Pruská neb i Hazowecká , jako Osoblíwě. Morawská
welmi mnohá: tlatlu. Česká také 1 pěkná a dobrá mezitím
zůstala. Werštatních wšak hojně jest, dosti nezpůsobných.
Sedlská některá, agrestia atque rustica : Lijawec. Staročeská
a staroswětská = archaismowé mnozí, nebo čítáwa! mnohá
psaní starých Čechů, w Litomyšli by w za mtádenectwí swého.
Nowých slow i frází, t způsobů mluwení wymyšlených ne-
málo, tak jakž kdy mysl jeho, již prwé těch dialektů smí*

19

iením naplněná , sobě formowati mohta , jako Síonokosťowá
stolíce. Item Latimsmoá innumeros , jako Sudaria apostoJeťum
vyjfyíH Potníky: vox inusitata, ficta, prorsns reiicieada; mět
|ípi Šálky nebo Facalítky, staří říkali Pasniéky. Byť byt len
muž w Čechách' zůstal a pptěijuua i morawčinau sobě překéž*
kj w řeči neučinit, mětť jest nějaký uělechtitý a wií České
s^mj diwtiý hýli in Hac linguá oratoř. Kromě to jemu drobet
škodilo, i když ještě byt w Čechách, že rád následowat způ*
s»bu Řeckého jazyku, etsi ignartis linguae iltius fiiit, t. že
stowa rád skládat , ěebož jaayk Český podobně jako i ta*
finský neoblibuje, ano hn#d trpěti nemůže, což sem již při
tímobýcb stowích napřed wyswětlit. Sic jinak B. M. Čer*
irf$nka byt takowý kazatel, že jemu za na&eho věku rowné-
bo žádného in coeto ftostao, w Jednotě, neby to. (Sed profecte
mul tom debebat praeceptari su© B. X Augusta? , qaem fere
e^prirnebet ac postfea superabai. Liceť n, Apf. fuit fltorídus et
(Qopwsns, tsjrten borridior alicubi et salibrosus utpote idiota
artium et línguartuři pene ignarus et a&veOĚaMXx;: quod Effr
ffattup swau Wa4komtuwnoatí a pěknými stowy wyphnt;
Jestó Augusta tttitur 1. fictis, novis , uop receptjs, oec per
omnia Ikitfs vocibtís, 2. dům vult esse alicubi ťaeetus nirais,
fit. vitisse blandust Ha ut meťas grarátatis aliquando transiltatr
mi béjbuťfat rioireritoreiH , cui omniu© parebat, B. J. Rohium*
Ten byt wýbiorný Čech , gravk homo, genus locutionis pror-
sus 'grande habebat. Sed quia figuras grammatieas (multo
magis rhetoricas) ignoravit, quibus coloratur atque pingitur ort*
tio, maosic simplictor, quam decebat Porro nihil fere ipsa
(aut valde pauca) scripsit, aliorum scripta et dieta owrigebat,
fukque verus Aristarchus, homo ingenii acutissimi 41 ver-
satilis.

B. Ad Ant Štnrm z Hranic, bakatář, muž jistě
pobožný, učený a nezadní, mnoho písniček sktádat, i některé
kniíéky napsat: Dialog Peterky s Watauchem on se-
psat, B. M. Michalec toliko skorigowat. Čistý zdařitý wtip
jéhó iyt; ludirium non foit perinde acutum, než tak prostředně
Go&koH psal, wfie tak běžně dětat od ruky, jako čtowěk

Kniha še*lá Překlady frd*i Latimkých. tftf

wflM ^upěstknaný, a hned Jaborem emendandá ac foetus *Uo»
Uwbeodi fugiebat, pro tesknoet nad tím. R> tísný tttotaí
snadně mu šly, prorsus fwidebat verba. Z té stránky ta*
Ovidk byl. Mohl říci o awý«h písničkách; NuHa esfr in veráv
<Wá laborque meo. Podobně jako ftertra «Ute Eoban«s» Bet*
aus $ gebo Lemnius. Ale řeč jeho , stifata extra communi*
leeutionis popnkris metas non est egreasus t nec olet lucenuvto.
Nehledej tu kwítků, ani řemeslaéta jich složeni, sed facilft-
Uíem singulárem i» hac simplicit ate non indocta: est quod
míreris.

Příkřadowé pěkných Latinských stow a neb i
frází pěkného na česko přeložení.

Excipiant hoc alacribua animis, Nechažt to s wesaeíatt
a och o tn au myslí přijmau. — Auspícia regni Christi, ZaČáfr
iowé králowstwí Kristowa. — Christo se applicare vel addi*
céře, Ku Pánu Kristu se připojiti, přrWinauti, přihlásili. —
&tisque deque habet = nihili pendet, Za nic sobě toho ne-
wáží, za nic to nemá. — Suo acumine confisus, Zpolehrtá
(zpolehl) na ostrost wtípu swého. — Ad bonám frugem reverií
coepit , Zasse se naprawíí , počal se zasse naprawowati. —
ífe míserum tristitia absorbeat, At ubohý hořem nezdechne,
aby ho chudiny zámutek k smrti nepřiwédl. — Secundae
admonitioni viam praeclusit, Jižt jest se zprawit, žeť ho po-
druhé nebude lze dapomínati. Jižt jest ho darmo podruhé
napomínali. Jižť jest nám z rukau wy razil napomínání. —
Suís partíbus défiinctus est, Což na něm bylo , wšé wykonal. —
Rogant, ut iúsiurandum sibi remittat, Prosí ho, aby je z pří-
sahy propustil. — Fideiussit in baptismo pro eo , Jest jemu
kmotrem. — Rex per latus Octavii se quoque vulnerari dicebat,
Král pra>wil, že jest také jako přes pytel bit, t. cot si ty
mÍMwií Oktawiowi, také #rf>ě to král slyšely wtipil se. —
Pace mibi nihil est antiqaiiwb Nic mi není milejšího nad pokoj,
nejradfie bycb já pokoji. — Milites buc sine maleficip trans*
*bant, To drábstwo tudy táhlo a nečinilo škod. vel A žádnému

KÍ tílaUoilatt.

neškodili. — Adversariis vero ut mascule respondeatur, PwH
tftvníkům pak at se mužsky odpowídá, hrdinsky. — Ut causám
h^beret armorum, Jen aby měl (leda měl) příčinu k wálce. —
Niliil ei derogatur, Není mu to na žádnau ujmu nebo škodu;
nic mu to neškodí. — Dixi nuper, Dříwe sem řeki napřed
sem powěděl. — Bf orose obstrepit • Teskliwé překážky éiní. —
Minime consentaneum est, Není podobné. — - Calculum ponere,
Počítati se. — Ut experimentům caperet, Aby zkusit a wyzwě-
dg}. — Minimo dispendio 9 S malým nákladem* s malau ško-
dau. — Lento igni eum ustularunt, Pomalu jej pekli vel pá-
lili. Nisi quantum aJlubescit, Jen ppkudž se líbí. — Quam
ii exorsi šunt telam, alii complebunt, Což tito začali, to jiní
dokonají. — Haec ratio vobis est quasi inolita, Tot jest wáfi
starý způsob. — Salvificam doctrinam persequitur, Spasitedl-
nému učení se protiwí. — Videndum est, ne tibi ipse desis>
Wiz, aby sám sebau winen nebyl. — Absorbti terro chas*
mate, Propadli se. — Prophetis valere iussis, Zawrhše pro-
roky. — Praegustator, Ten jenž kredencuje. — Pleno ore ve-
ritatem asserebat, Swobodně prawdy zastáwal. — Vit» sua
dispendio, 8 nebezpečenstvím žiwota (hrdla) swého. — Si
quid frontis habent, Jestliže ještě co studu mají. — Discessio*
nem facere ab impiis , Odstaupiti od bezbožných , odděliti se. —
Nihil eos iacturse facere certum est, Jistá wěc jest, že natom nic
néškodují, žádné škody nemají. — Defunctos se putant, Mnějí,
že sau již wše zprawili, dosti učinili. — Quaqua versum , Na
teše strany. — Operám suam locant, Najímají se, projedná-
wají. — In puppis tanquam pueri occupantur, Jen se s titě-
rami obírají co děti. — Succrescit, Podrostá. — Annos natufl
decem, Jest mu deset let. — Consulto, Rozmyslně , dobromyslné,
naschwál. — Patruum refert, Wrht se po strejci, jakoby na
jeho streyce pohleděl, k streyci swému podobný.

Někdet jest náležité a slušné resolvere participium in
verbum et adverbium. Ut act. 14. To když uslyšeli, loco
Usljšewše, quia sequitur hned simile participium Roztrhše,
sicby byla xaxocpwvía. Act. 16. IVšem, lépe Wšechněm.

Knihq áe$ td. Příslowí.

Přisiowi, I. j. proverbia et dieta pulchra
ac observatione digna, usitata Bohémi*.

Jestiť to zwláštní znamenitý kus, ale nemnozí jeho
práwě dobře užiti umějí. Někteří nešetříce toho, co jest
wlastního et usitatum w Čtské řeči, aut ipsi sihi íingunt
inepta proverbia, aut ex latinis transferunt, tak žeby se o
nich mohlo rici , quod ex latinis bonis boheinica faciunt nou
bona. Jako náší staří, dictum illud Hydra caput amputare
wyložili Hydře hlawu utíti t. odjíti jedno zté , tak aby se
několikero tudy zplodilo , ještoby bylo lépe Menší zlé
trpěti jedno nežli etc Protož těchto wěcí widí mi se, že
při užíwání příslowí šetřiti sluš:, nisi quis vellet, dum urba-
nus haberi cupit, scurra depreheudi:

1. Aby jich nečasto užíwal, ale zřídka, parce et non-
nisi selectis ac pr&cipuis.

~ % Aby ne leckohos w tom následowal, ale lidí rozumných
saudu w tom aby šetřil: čeho a jak staří předkowé naši i ti,
kdož sau práwě dobří Čechowé, užíwají, nempe qui šunt
.tu» professionis et non diversse. Kdyžby Latinské příslowí
do češtiny jako přeliti chtěl, nempe agendo interpretem, tedy
aby ho newyktádal ad verbum, ale pomyslil, majíli Čechowé
jaké také příslowí, kteréhožby na tom místě užíwali
pakli nic, lépe jest, aby bez příslowí prostě powěděl a
wlastně česky to, což Latiníci per proverbium swým jazykem
exprimunt Jako příklad na těchto slowích Dabo ad calendas
grocas (t nikdy). My to příslowí Latinské swým Českým
můžeme takto exprimere: Dámť až pes na lísku poleze; sed*
láci říkají Až se w krbě zhwězdí.

B. Lukáš , plusquam oportuit latinse linguse cancel-
lis constrictus, w spisku O wywolení exprimere volens
dictum illud vulgare: Dat Deus omne bonům, sed non per
cornua taurum, napsal takto: Nedáwá Bůh wola za rohy.
Nullam gratiam hoc dictum in nostra lingua habet, anižby mu

prostí lidé rozuměli. Lépeby bylo připomenauti onoho lenocha
jtepiftctmitéhe, ktérýž lehna pod sliwau a Otewra ťtaft* tetat &
mu sliwa w áeta upadne. Podobně jako w spisu O kně žat wí
latinám phrasin bohemice protulit : Co probude jím ? Qmd pro*
fuerit eis? Lépe bylo říci a práwě česky: Co prospěje jim?

Ale saut také některá přístowí w češtině et dieta ele-
gantia, jeíto w latině nesnadno jest takowých najiti. Jako
Zlehoby nawařií (t. piwa). Míní se tím přístowíin: Zleby
sobě učinil! etc. Item Tané ptáče neuletíli, ale uskáče U kdož
má před kým nětco napřed, fortel nějaký, když jiní w nětčem
zwáznau jako kuřata w kaudeli, tedy on předce swau wy-
wede. A protož ta přísíowí Česká tuto pořád položím po*
spoíně, a wyčítati je budu tak hromadně, bez zwtáŠtního Se-
tření pořádku, jakž se kde trefí.

AwŠák, abych se cizí prací nechlubit, to sobě snad, o
Čemžbych nepracowat, osobuje : prawím, že wfetši těchto pří-
stowí iít shledal a shromáždil, sed ea tantum nudo coftsigna-
▼ifc B. M. Čerwenka, též od drahně let w tom pracowaw, o
čemž sem já dáwnó dobře wédět a za jmé neměl , než že
ou jako člowěk bedHwý a pilný o tťwn nejakau knížku nžt-
tečhau nnpíše, pročež i to wšecko, což sem k té wěcipřfle-
žiťých pamětí měl, jemu sem byt ku pomoci toho před Čaay
poslat. Teď pak po jeho smrtí teprw těch Skaret, totiž i
jehó i swých pamětí a poznamenání sem dostal tak nefcprawe-
ného wšeho spolu* I nechtěje toho s jinými neužitečnými Skar-
tami pryč zawrci, pilně sem wše přehledl a přebral, et qu&
mihi videbantur inutilia, což bylo newelmi čackého, to sem
žfepftrh}', a co bylo způsobnějšího z obojích wybraw, do této
kaihy sem wepsal a i nemálo, kdež mi se wiďěto, ještě přísloví
í jiných sententí pěkných k wyswětlení prwé shledaných wěcí
přidal. Nebo (ať i toho nezamlčím) některá ta pQwědění, dieta
egregia, nejsau wtastně proverbia, sed pbrasea receptse a otb-
wyklé, kt^réžjiž qnodam modo in náturám proverbiorum trans>»
ifffuut, jjicut et proverbia in eommune& sententiaa.

Kniha šestá. Přísloví.

ass

Příslemi, která nyní v rukopisu našem n» 27 Ustěek
HdsledttfU jtí vytištěna jsau * jiného rukopisu *> třetím rďéyíku
Časopisu společnosti vlastenského Museum v Čechách i 829-
sv. IV. sir. 39—73. Pan Hanka kaupil rukopis, te ncmi
přísloví ona spolu s úwodem připojena byla k exempláři
příslowí Jakuba Srnce, z pozůstalosti barona S tenče. íe
Červenka jeden ze sběratelův byl, z rukopisu Hankowa bylo
vidno, o Blahoslavovi tam wěak ani zmínky. Porovnání s vy-
dáním Hankovým ukázalo, íe některá přísloví v ním ohybí Jiná
zase chybně přepsána. Oboji tuto 8 udáním stran Mus Časopisu
položena, první pak hvězdičkau poznamenána jsau. S druhé
strany o něco málo přísloví v Bankově vydání více se
nacházU a pořádek není veskrze týz jako v rukopisu Thě-
tesianském. Pythagoras philosophi sententiae v Č. Mus. na
sir* 73 á 74 otištěné nepocházejí od Blaho slawa. Wyd.

44* Bitý bitého nese.

45. A ty newíš, kam pěnkawa nosem sedá? Snadný rozum,
aby se péří hladilo : proti wětro.

46. Nestojí za belatku.

— * Štěká co tista. Muliercute impudicióres ita soleni loquí.

— Hledí co kotě dewátýho dne, co pečeny wrabec.

— Nechť se neobauwá ještě w mé Škorně.'

— * Nechať hryze uhlí. Ještěs ty uhlí hryží.

— * Nechť sedí na čáře.

— Bylo tě to wděk, jakoby mu sul wůči sypal,

47. Kam wítr, tam plášť, a lid obecný, vulgus i&stabile, jako
woda: kam jí dolů, tam teče. Ale teč woda, ka^n Pán káže,
třebas na makawici t. au když chcete tak mí ti, jest tak,
ale uzříte, že z tohonic nebude*

— Dítě prawí: Bito sem, ale nepra wí proč,

— - Čím hrnek za nowu nawře, tím potom i střepina páchne.
Educationis vitia iam grandsevos infamant.

— Au jižť sau Šwáby porazili. Jako w oné písni o Kocia-
nowi: Toť *ti hejtmané milí již nám wone prowedlL

48. Protřásá kadeře. Protřásá co páw ocasem.

49. Nemáš w zahrádce stulkwitu, míwej aspoň jazyk za zuby.
60 Mělby platili a peníze u dabia. W Humpolcích stáři.

říkáwali.

— Zlá to káupě jest, welmi neodbytná, t. zlá žena.

S96 Blahoslaw.

50. Smlauwají se na popele, V po wojtiě, když aobě popálí.

— Propowíš-li slowo plaše, tisíci koními neutáhneš ho zase*
*— * Coby sál wůči sypal. •

— * Wzat na kel, nedá jinak.

61. Bližší jest těla košile nežt sukně t syn nebo dcera než
streyc, ujec i šwagr etc

— •Jiné kaše a sám se pihlá. Rarum.

62. Netečeliť, ale wždy ukane. * Lépe málo nežli nic.
*— 'Zmátl mu šiky, rozrazil.

— Zůstal tam co koba na mrše = onen hawran Noělů.
* Wyhra! z zadu běže.

— Zwíť, po čem hoře platí.

^- * Chce mu se to dělali, jako psu slámu jisti.

— Newohořelát jest to pečenka t. požitecný stateček. Staří
o mučedlnictwí tak říkali.

58. Nenechal hrušky w popele.

— Motá se co nepečený klankl t. mluwí Iecos leckams,
anebo nestálý jest, jednák sem jednák tam se nakloňuje.

64. Wšecken neupřímý co jho, křiwé dřewo, křiwé lučiště*
55. Chwáliti Boha měděnným tělem, železným srdcem a ko-

nopnau duší. Pan Swojanowský říkáwal* e zlých kně-

žích a mrtwych křesťanech.

— S kýms nerostl, také s tím nefrej.
55. Zadechl se w konopích.

— Šije kauty w hromadu: když kdo zaháleje po kautech
chodí.

— Darmo se tarafuješ = ohrazuješ a umlauwáš. Vetustum.

— Jest tu hnízdo wšeho neřádu a stok klewet.

57; Jakž srozuměl, že se ne swá mele, že se ne po šwu
páře, t. že se jinak děje nežli on myslil, že jeho praktiky
nejdau; jako Achitofel srozuměl, že již jeho rada není tak
wážená etc.

— Coby opak dřel.

— Kolik mlynářů, tolik měr, * kolik farářů, tolik wěr (tak
bylo za časů Blahoslawowých , kde wlasti naše trpěly
pod roztržkami náboženskými, jakéž my sobě nyní ani dobře
předstawhi nemůžeme. Wyd.).

59. Žid křtěný, wlk chowaný, mnich z kláštera wyběhlý etc»
wše jednostejní.

50. *Hned pláče co k . . . a.

— Zapily ho kúry. Vetustum.

61. Prawý slídník, pilný exquisitor haeretic© pravit atis. Di-
citur a mulierculis lascivioribus , quibus a maritis custo-
des subornantur : Totě můj špehař.

to. Panští slibowé a ženští pláčowé za nemnoho stojí* Raním.

Kniha Settd. Přísloví. * *9T

82. Zná pelanty: staré werštatní.

— Spadlo mu na slup, dobře mu sedlo.
68. * Chodí co uklíbaný.kohaut.

64. Udělala se mu z toho hora, rozšel ho traňk. Nezasel*

aby mu prey Jkraupy nepobily. i. m
— * Nenechal na něm cti za halíř*.

— - O pánka hrají == usiluje jeden druhého zkukliti, podraá-

miti, podkasati.
— - Umrlému k,oni owes spálati.

65. * Držíť to jako auhoře za ocas, totiž ten statek anebo tra

auřad.

— * Jakaus tam hraudu swálel t nesnáž střápal.

— Jde mu pod wítr, howí mu a má proč.

— Které wody nejprw dojde, tu pije a=s nubilis virgo nubet
facile, vel rustico.

— • Les má uši, pole oěi. Silva habet aures.

— * Takéť mu napsáno = takéť wždy někdy umře.

— * Jako newydowný wůl. Twrdošijný traup, neohbitá wěc

66. Semleli mu k hodům ss w čas mu přišel na retuňk.
— - Jdau k němu co krěmě.

— Wždyckyt on rád hasí, když ho nepálí -ss wšeteřný a
doskoěný, icokoicpdyfLw.

— * Prosí zaň Boha, co wlk za krawí wocas.

~ * Má se zle, ut: Mře hlad co mlynářowa slepice. m

67. * Špatně kozka dojí =s malí důchodowé.

— * Když hrozíš, nasadiž také swého půl, hrozíš swého pul.

— Snáze jest w kalné wodě ryby lowiti. Někdo swadí
přátely, aby pod tím swého dowedl.

«*Zbéřeš jaré i ozimé.

— Kdo se bojí jíní, spadne (vel poprší) na něj sníh.

— Ay ty již poně w saku, newíš kam kozy hnány, kolik
kur doma.

— K čemu toho chowáš, snad na slaniny.

68. * Co z husi woda #

M Rádby z onohů muškát udělal. Ex musea elephantem.
' — Jinam wojkau (vel \tfojem) obrátil: jako onen Mistopol,
smluwiw se s papeženci, a nad to před ním Rokycán.

69. * Wrtí hlawau, nepotáhne.

* Práwě na řepě zastižen ss při skutku, s jistinau.

— Se wšem platí

— * Čije kosa kámen.

— Ne wšech přitrhl, nemá wšech doma ss semistultuB, ná-
bzdí, třeštidlo, fanta, fifidlo.

I

99$. Biuhoitaw.

69. A Špižírna jakoby skřípím wytřet po té awadbě. >

— Jáť s těmi obinušty neumím, než powím ppoatě.

— Mermo se mu toho nechce.

70 Kun, když se otne, nepotáhne, radše někam w stranu skoří.
7f;* Zdráw stedrař: Šewcowskě.

— Newysazowati dětí na slánce r vetusts mladých neokuše-
ných dětí na kněžstwí nepostawowati.

-~ - Weersel se jakoby nic newset.
7Í. •Coby hrách na stěnu sypat.

— Dlužen Blažkowi za čepici asr blázen aneb ttáblazní.
Cinowafcý lotr, daptowaný lotr, k».wa»

78. Horší-Ii člowěk, lepší štěstí. A jistě tak býwá, žeť bez-
božní lidé štěstí jde mají a pobožní bídu. A protož di
žalm: Noli aemulari in malignantibus. O miram Dei pa-
tieotiamt Ale iet dlaohoéekání a přílišná snašeTiwost
Božská welikostí pokut (zwlášf pak wěčňého zatracení)
hrozně při některých nahrazowáaa býwá, tardhatom gra-
vitate counpensat.

— . Náš tfr sauaed již na Boží milo«ti* pomilují ho Hospo-

din ; Pán Bůh snámi. Milosti Boží poručeno buď to. Kdo
Bohu newěří, prawý jest blázen. A protož in te, Domine*
a^erayi, ^»on coafui^dar in jeternum. Amen.

Hactenus 4a, qure Erithacus
et ego collegimus.

Ethaec quúque mihipertiner^videbantur ad proverVia
ac aritě dieta m nostra lhtgua, qm« a qoodatn bono viro
(culila noraen nou est raihi notum) olim coHecta erant,
Igitur operae pretium duxi, ut et haee cfeteris adiuagerentw.

s towu Bož tm.

Na řešetě zůstáwají toliko wotruby, ate -mauka wypíSí.
Ták při mnohých tqBkd zustáwá, když slyší síowa Boží,
jtowa, ale zrno uteče.

Téměř se to při wšech lideeh nalézá, že wíe prňcét wA*i
mohau, Sfcody ř trpění podstaupiti pro ehwálu ňežii pro spra-
wedliwost.

* Ba mátot jeafc na swětě lidí, aby swých nes«adných
prací, zlrpení etc. jiný sobě předstawili cíl, nežli chwátu a

Kniha Šesté. Řeči wy hrané*

m

slawnau powěst a tak slowo weliké : wšak kdyby ne řasné
chwály, ale wěčnau MeAaM, oněch svrchních wěcí w duchu
zakaušejíc,e wýbornau by stránkn drželi.

Člowěk, pfíjda k kramáři,~ano rozličné wěci wonějí pěkně
a silně, a když ujde pryč, kam se wuně poděje, a již nic ne*
čije: tak slyše některé a nebo řta wěci neb řeči pěkné,
chutné, milé, a když přestane styšeti neb čisti, uteče pryč*
kamo se děje pro nezpůsob a nedbánliwost.

Darmo jiti pro wodu s řešetem, hned wyteče; ale s ce-
<lau nádobau. Tak darmo jiti k slowu Božímu s děratvýma
ušima: wšeeko wyteče; ale k tomu vnitřní uši welmi potře-
bné sau.

* Ačť jest to prawda wěrná, wšak také řikáwal jeden šle-
chetný stařek : I s řešítkem se muže fíti pro wodu, když není
co jiného wzíti, t. j. i starý člowěk také mfiže učení poslán-
chati, 'poněwadž již mladší bytí nemůže. Nebo, prý, nepři-
nesešli nic w fífiitě wody, tedy aspoň se řešítko omočí t. ne*-
spamatujeli mnoho, aspoň w mysli nějaké občerstweníčko bude
a jako wůně nějaké drobtíček se zachowá, a tak wždy ne*
bude bez užitku.

Kuchařka nerádaby, aby wykypělo z hrnce, a wšak druhdy
wykypí proti její wůli. Tak mnohokrát Uteče člowěkti, ně-
kdy proti wší jeho wůli, ješto tomu welmi nerad jest

Hanbí k, jak jej wštěpuješ, tak půjme po sobě pláň a
obrátí w chuť a w sladkost štěp (t. owoce a list , kterýž
bude na tom štěpě). Tak slowo Boží, kdež se ujme, hne*
člowěka obrátí po sobě.

* Může se ten příklad i na odpor trefítL Paweí swatý
připodobňuje wěrné lidi raubům planým, w dobrau otiwtt wsa*
zeným a neb štípeným, wšak tak, aby owece ne po raubu «*
zdařilo , ale po kmenu. Item Pán prawí se bytí kmenem wi»r
ným a služebníky ratolestmi: kteréž nezůstanauli w kmenu,
ale wyřezány by byly, ani by žiwé býti mohly , ow&em se
•xebuftti, nadto owoce přinášeli.

too

Blahoslav.

Očtowěku.

Swíce, když na ulici na proslranstwí jest, malé awětlo
má : než když jeat w komoře etc«, tu ae wíc awítí, proto že
se obráží. Tak i dobrý člowěk, když bude na široce při
zlých příčinách drže ae swěta, malau moc bude mí ti, mdlé
awětlo bude u něho.

O a i mu in ě.

Užitečněji jedna swíce hoří přede mnau* než tři za mnau»-
Tak užitečnější jest almužna skrowná za zdrawého žiwota,
než po smrti mnohá.

# Člowěk, když umře, statku swého nechá jiným. A tak
potřebí jest, kdo komu co chce dáli, aby dal brzy, dokudž
jeho wtastní jest; potom cizí dáwati, nebude tak bezpečné:
nebo sáhne k tomu potom snad ne ten, kohožs ty milowal
* jemuž by byt toho přál, ale ten, kdož jakékoli práwo k
lomu se míti ukáže, trebasi nepřítel twuj tajný nebo zjewný.
Ale totoť jest mistrowský fortel, aby člowěk ne wšeho jiným
nechal, odsud jda, ale dobrý díl toho wzal.

Lidé, co jejich není, často lidem darují , ale swého dáti
neehti. A to takto. Když někdo bude někdy prawiti o bliž.
ním : Já jemu přeji wšeho dobrého , aby s Pánem Bohem
byl, ale nechci s ním míti mnoho činiti etc, dáwá to, což
nemá. Neb jest Boží, čtowěka spasiti a dobře jemu učiniti.
Ale což má swého, dáti nechce, aby k němu lásku měl, mi-
lowal jeho i půjčil; nebo skutkowé toho dokazují a ne ochot-
nost a cizení od něho.

Pomyje, dokawádž jimi nehne, nesmrdí, něž jakž pohneš,
tak smrdí. Tak mnohý člowěk, dokawádž ho snášíš, ne-
smrdí, než jakž pohneš jím, na wšecky strany smrdí, an
otrhá, an se hněwá, laje, odsuzuje, bije etc.

Zámek, čím wětší jest a hraženější, wětší stráže potře-
buje. Tak čím člowěk nábožnější, wíce se má míti na péči

Kniha Séuá. Reci wybrané. SOt

Jakož w slunci od přirození paprskowé ukazují se, kte*
říž bez slunce nerozeznáwají se : tak bez swětla prawého
duchowního hříchowé nebýwají poznáni ani rozeznáni Hře*
bík, když se do dřewa wosykowého za syrowa wrazí a když
zaschne, těžce se dobude neb wytáhne, raději dá se zlámati a
tam zůstane nějaký kus: tak když se za mládí wrazí hřích
do člowěka a zastará se, potom by jej chtěl wytáhnauti , s
těžkostí mu co učiníš; wždyť nětco zůstane.

* A protož náleží rodičům, aby pilnau stráž nad dítkami
swými drželi, aby w nětco zlého newlezli za mládě, čehožby
potom přetěžko bylo odwykati.

Dítě ne hned sobě krájí chléb nožem, ale musí jemu jiní
jím krájeti neb lámati: tak ne ihned ělowěk můž se zpra-
witi neb mluwiti sám, ale od jiných potřebuje, aby jemu
lámali, učili, zprawowali etc.

* A jistě prawé jest powědění : Pessime sibi consulit, qui
se ipso magistro sen duce utitur. Protož, synu, nečiň bez rady*
aby po statku neželel.

Utrhač neb blázen má se jako swině, ryjeli a neb ra-
ději běží do bláta nežli k zlatu. Tak oni raději k horšímu
nežli k lepšímu.

* Odeplorandajjiumana infirmitas o miserrima nostra con*
ditio.

Jako při swědku když se najde nětco falešného, wšecko
swedectwí zawrženo bude : tak jest při swědomí, že což se
koli činí, wždycky člowěk má mlče k wnitřnímu swědku
běžeti, t. k swědomí.

* A wýborně a práwě se latině říká Bona conscientia
murus seneus* A též Conscientia mille testes. Jistě proti těm
dwěma swědkům, jenž sau Bůh a swědomí, žádný nic ne-
obdrží. —

* Conscientia mille testes: hic stabis aut cades. Ale ne
prodáwdf se to milé a dobré swědomí.

3W Blahoilam.

Nebo jakož malá jiskřička hojný oheň wydá, tak někdy
slowo spůsobi swáry.

I # Pfotož dobře říkáwá (totiž připomíná, což Duch swatý
dáwno powěděl), že mezi pyšnými ustawiční sau swárowé.
Ale wywrz buřiče, a přestanef swár.

Železo ohněm se rozpálí i rozpustí, ač jest twrdé: tak
člowěk, by pak byl nábožný, stálý, zachowalý etc, při pří-
čině smilstwa nebo při jiné muž padnauti a k zlému se roz-
pálili.

* O deplorandam fragilitatem humanam ! Nikdež člowěk
sebau bezpečen není než w nebi, a tam wysoko. Ale jakž-
koli darmoť jest, než předcé bojowati se wším platí. Ne
proto sme w kyrys oblečeni, abychom za pecí neb w kautě
leželi a kryti se, ale proto, abychom s nepřítelem bojowali
statečně i jej přemáhali. Pánt se díwá i říše nebeská na
náše rytěřowání, brachium ostentas, pomáhati jsa i miíostiw
býti a šrámy hojiti hotow.

- f • Nemaudrý by byl posel, jestliže by nepospíchal, wida že
noc se přibližuje, a ještě podál by byl od města neb od ho-
spody. Nemešká noc, t. smrt, protož spěšme ku pokání.

Jakož howado ocasem zahání múchy, tak skrze pamřt
smrtí člowěk zahání zlá myšlení, nečistá, i hříchy,

Jakožto kůň jsa boden dwěma ostruhami, aby rychleji bě-
žal, tak duše zbuzena býwá ku pokání bázní neb strachem
a milostí *).

* Bázeň služebná jest pes boje se kyje. T. bázeň otrocká,
kíerauž mají ti, jenž k woku slauží.

Kteříž přijmauce dobrodiní neděkují Pánu Bohu, ani ho
chwálí, sau jako swině, kteréž neděkují pastýři, ale ještě pa-
pané* se, často hrochcí, jakoby reptaly.

Jako oheň činí barwu čerwenau při člowěk.u, tak slowo
Boží, milowání etc. Oheň wzbuzuje žízeň: tak slowo Boží
wzbuzujo žádost po wěčné studnici.

*) Pěkné o tom S. Bernart napsat w knížce o wáloe Gerazalem s Babylonem.

Kniha Se$id< Reěi vybraně. Éfo

Maozí lidé sau jako wlk. Když nosí wléatfim, »&kdy ii-
nřtco přinese, aby je učil feťwáti. Tak lidé z mládí
* cwičí je, kudy a kterak mají nabýwati statků w, iW-
jim kačata , hausata , aby sobě wychowali a prodali,
,m na peychu nakládali.

Wrabcům, když stražidío zwetší a oni jemu obwyknau*
nebojí se ho: tak tomuto lidu nic k strachu není, ani se Čeho
bojí, co se káže na lakomstwí, na ožralatwí etc,; zpitoměía
jim kázaní.

* Ale co diwného, že howadný čJowřk nechápá ducha
Pánč! Aim) lidem obžiwenťm a podruhé z Boha zrozeným
často wdiká málatnost a newrau<rnost překáží. Ty nás, nátý
Pane, duchem swýni rozhorluj, zažíhej i oswěcuj. Amé*.

Mnozí obracejí k sob£ kompekturau, ale pásáním *ic Neb
mnoho lidé přičítají lidem, aby jim jiní činili, ale sami nechtf ;
přiwodíče písma nowá mnohá a zwíášť o lásce, a sami od*
říkají se toho. A. w tom neznají, že se odsuzují zákona a
tne tu nemají. Ač k tomuby neswolili, kdyby jim to řekí.

Kuchařka, když pr^ase jiti nechce domy, we&me hrachu
na mísu i wábí je, až i uwede do domu neb chléwa. T$k
se nyní wede při tom lidu, že jako dobrau wolí, íaskawým
napomenutím a dobrotiwým trestáním wede m a neb samau
milostí, a proto nedbá.

* Ale uěkdyť se i to nezle trefí. Compelle intrare =s při-
buď w jití t. dostrč nebo dožeň jakž můžeš, budef potom d&-
kowati t. w den nawštíwení.

Pdjčií holi někomu, to jest, dodal nčtco, aby jiného utr-
hali, pomtauwali, zbili etc, dal příčinu k tomu.

Kolec když srazí druhého a on dá se jemu* wíc ho n^-
tepe: tak když člowěk winen se dá, přestaň káraní.

Wlk když chytí dobytče, a kdežkoliw se dotkne, na-
smradí wšecko: tak číowčk klewetný, utrhawý nakazí imu>*>
M jiné.

2*04 Blahoslav.

Matka, kteráž zprawuje wčety, nemá žahadla, jako jiné
wČely: tak zpráwcowé býti mají lítostiwí, dobrotiwí ne*
mají žahadia míti.

Wčety Štípí, když jim ujímají. Tak lidé, když se jim co
chce zbytečného odjíti, budau štípali, utrhati etc.

Auzkét nekaŽdé se táhne, a pakli potáhneš, zasse se zbě-
hne: tak ne každý číowěk dá se wésti neb táhnauti; pakli
moci potáhneš jej, tudíž se smrští zasse.

Kuna, když má odpočinutí, neběží upřímě po zemi k mí-
stu tomu, ale skáče po dříwí dobře podál, aby spatřena ne-
být*. Tak člowěk, kdež umíní myslí swau, nedá se zjewen,
ale okolo chodí, aby jemu w tom nepřekáželi.

Wlk na husy w déšť chodí rád, neb se zmočí etc: tak
ďábel w zámotcích často přichází, aby popadl někoho, a diwně
jemu namítá a překládá,

Štír, dokawádž naň newstaupíš, leží a newypustí jedu,
ale jsa tlačen hned wypustí jed a druhdy uštkne: takčlowřk^
když se křiwda činí, hned uštkne, hněwá se, utrhá slowem
jedowatým tomu, kdož utiskl.

Brzo přestal, co síawík zpíwání o swatém Wítě. Ně-
kdo pěkně počne a tudíž nechá.

* Prsecocia ingenia non durant diu, z příkrá postawil i
odwrátilo se. Ti, jenž sau sáti na skále, s radostí přijímají,
ale že kořenů nemají, protož pod Časem wyzréní uschnau.

Někdo, kdyby přijda do štěpnice i sekal štěpí napořád,
staré i mladé, bez wůle hospodáře, wšakby jemu hospodář
toho nesnesl. Tak někdo napořád rubaje z církwe lidi a od-
suzuje bez wůle hospodáře, čí jest čeládka, i muž se naň dobře
rozhněwati Pán.

* Obecné příslowí jest: Kwapné prý dílo nebýwá do-
bré, Medio tutissimus ibis. Jakož wáhawnost i odkladawost,
malátnost, nespěšnost etc. nemůže opatrností, prozřetedlností,

Kniha šettd. Řeii wybranL S06

ÓW&em bedliwau saudností slauti: tak na druhau stranu pří-
lišná chtiwost, kwapnost, příwážčiwost etc. často ne k hor-
fiwosti a uměním spojené, ale k neprohledawoati a newážnosti
nemaudré přičítána býti muže.

Jako zrno pšeničné jsa w plewě newyskočí wen, leč wy
raženo bude mlácením : tak i Člowěk zaplétající se w tělesné
a zemské wěci nesnadně z nich wyjde, léčby nějakými »£•
mutky nebo nemocí byl pobuzen, potrápen od Pána Boha.

Hůl w hada obracuje se, když trestání úmyslem neupří-
mým chýlí se ku pomstě.

* Welikát jest to ctnost, za příČinau sprawedliwého tre-
stání newymstíwati se.

Jako zlato w zemi kryje se, tak milost Boií w zawr-
žených a nízkých lidech.

* Dobře Pán powědíti ráčil : Revelasti ea parvuli*. A proč
Apoštol prawí o bláznowém kázaní etc.

Ta slepice dobrá jest, kteráž wšechny i cizí kuřátka při-
jímá a neštípe: tak ten člowěk, kterýž má ke wšem milost,
žádného neštípe, nepotupuje, wšem přeje dobrého, sám jsa
žiw dobře, znamení jest dobré, že milost Boží w něm.

Příwar od hrnce železem býwá strauhán: tak nětčím
ostrým od srdce má se zlost wykořeniti.

Jako zloděj přijda tajně do domu hledí zhasiti swětlo a
zacpati ústa, aby nekřičali : tak ďábel hledí při člowěku udu-
siti swětlo milosti Boží a zacpati ústa, aby newolal k Bohu
ani se modlil.

* Nato by slušelo zazpíwati: O nedejž uhaanauti, ani ho
zatmít! tělesnau žádostí.

Jako owce, jsúc mezi trním, wždy tu nětco nechá wlny :
tak člowěk, dada se w zemské wěci a w swět, mnoho duchow-
ního ztratí.

Wláčí pole bez zrna, kdož mluwí řečí, neznaje prawdy,
než toliko z obyčeje, i nebude růsti.

20

lot #/«ft*jto».

Ghálii útiktyl hanba otce awého, de Sem příkrý protož
ňá Cháma při&to zí é * ták kdoi odktýwá hanbu bližního *Wéfco #
přichází naň tolikéž á neb horší, á na toho, kdož prikr/wá
jako Sem, požehnání.

* Jistěf jest to prawý příklad. I ját sem to nqjednau w
swém žiwotě widél, že kdož jiné ochraňuje (lítost maje nad
bliŽntm a jeho nefc\varno&tmi a bídami), také t sám býwá
ochráftětt ode Pána i akrae lidi, i tastó skm Jmd&fy, *rft>
než lidé toho postihnauti mohau.

Zawírej měšec, a když budeš pi&tifi hotowými, buáauf
lidé wíc i spíš wěřiti. To jest, nechlub se řečí, *f skutek
raději káže.

Sahaje pro wori* totYú piwo t kdoi užitečné ftpfeuftti pro
chatrné.

* Wfcdówié jest* Éfe wěktéft chtíwše nabýti um&rt někte-
rých, ztratili dobré irttavi^ t. pobbíticot/t (velufi castrfcti).

Nésnhdně sobě lidé tM ddbýwájí a pracně fékta, jako
<tot>ří nfcbfe. J&ka*i hříšník má práči, sedě přes tutali ftt*%
<řfrožft»ajte sé, na -ófestě ftoritó, híad, íífceft, limu druhdy nad mofcí

Rrt ryje pod zemí: když někdo kuje nětco tajně proti
někomu.

Děíá dobré bez ctnosti: kohož již zůstane hřích, že ne-
infiž tím áitttem hřešjti a tak nemá boje s tím , tak i není
-ctnost, kdež odporu není.

Někdo na churawé dědině , když pracuje pftně* «bfide
dtuhuw a statku nabude, a někdo na silné dědině nedělaje pa-
dne tv psoty a st&tku pozbude: tak někdo jsa chudým w
dobrém a když pracuje pilně, nabude daruw Božích, a někdo,
kdóž nefchce práče wésti, i to, cpž má, muže ztratió.

* Welikau pilností a mnohau prací ustawičnati někteří,
híaupí bywše, maudří a umělí učiněni jsau; a jiní pro lenost
a nepracowitost ušlechtilý swflj Vvtíp i jiné přirozené w/borné
dary k mrzutému priwedli zjnafoni.

Kniha še$4á. Řeči *>y brané. Wl

&ow&k* kdjž idu uwázne tříska, wol»le4áwá sebě, kadyby
jí áobyl y a když sám newidí, tedy jiaého prosí, aby ji um
doby}: tak ftowěk má se ohledáwati uwině swé, a nemyželi
sám, aby jiných rady užit.

Nspřiwykl sem im wocMi se děti, to jest, trestánu být! a
neb fcěteo příkrého snésti.

* A copak, kdyby musil na ěertowí píatchtě za chtyíU
poležeti, to jest, se zlým swčdomím smrti se bátií

Chowaěka někdy se zmaže od dítěte » proto jím nedá o
zem : tak někdy, zwtášt zpráwce, bude zmazán od toho, kte-
réhož .zprawuje, krmí ete., wřak mufí **ésti,

Od kuchařky nečisté a pra£iw£ nerad kdo přyímá p<*
krmu, * druhdy nechce na ně hledě ti: tak ftih o4 Uii hříl*
ných nepřijímá etc.

* Ano u lidí gratior pulcfcro yeniens le corpere \b>
tas; ale takét pěkný hospodář i w ška/^dé chalupě pékuý bjwá.

Již manna neprší, jako prwé, to jest, již není u lidí tak
welikého nďifosrdeiistwí.

Písmp jest jako núáfobí * řemeslníka. Protož, kdož ne-
umí dělati nádobím, zkazí: tak kdož písma neumí «žíwati,
wíce zkazí než wzděíá.

Ne <w$e» éo sedlák miátí na mláta, mše do mftojna, to-
liko zmo : tak new&ielua, kteříž sau «w kterémkoli jednotě,
apasasi bndw, ale aami wywotení, které aám Pán Bůh ^ule-
ruje a čistí jako we mleyně.

lidé neřádi 66 4adí jinému bílí, owfcem samí toebndau se
biti, to jest, aby křižowali těío awé s Kristem a mrfewili je.

Jato flJha po zemi se wleče, tak žádost ftowěka při

Některý ěiowěk w&ecko napořád jí, což jemu dáš, a jiný
ccbce neko nsmuže: tak některý ífowěk, cožkoli dí£ jemu

808 Blaho* taw.

a potresčeš, wše přijme: ale někomu musíš nětco pěkného
nawariti stowy powolnými etc.

Dobrý a hospodárný sedlák má wždy co dětati a opa-
trowati doma, netřeba jinam na dílo choditi a ještě němuž
doma dosti učiniti a statčiti. Tak čtowěk bedliwý má dosti
při wšech audech wnitř i zewnitř co napraWowati a dělati,
ano se boří; netřeba se ttauci po sausedech, an wítr, t. pýcha,
nětco zboří, an oheň, t. hněw, nětco spálí etc.

Kdož u jiného dělá a sám swého zanedbáwá, není do*
brý hospodář a škodu wezme.

* Býwá někdo každému dobrý, jedné sobě nejhorší. Ač
na jiném místě prawé jest to: Kdo sobě zlý, komu dobrý?
Nebo kdo swé duši weren není, komužby wěren byt, a kdo
mu muže wěřiti?

Zemi zkopej, kolikrát chceš, i pohnoj i sej ; proto wždy
bylina bude. Tak w £towěku dobrém wždy nětco nestateč-
ného přidrží sě, než musí se často pleti.

Had, když sjjí má swléci z staré kůže, mezi dwa ka-
meny wejde y:íieb w těsnau díru : tak čtowěk, chceli swléci
starého čtowěka* musí auzkau branau jiti jako mezi ostrým
kamením./

Páni sau mnozí podobni lotrům, tak že když íapí zlo*
děje a dadí ho w ruce katů, teprw chce býti dobrý a slibuje:
též vpáni powolují sobě we zlém , cizoloží, hrají , pyšni sau
etc, a když přijde kat, t. smrt nebo nemoc, teprw slibují,
že chtí naprawiti.

Čím wíce swíček, tím wětši jest swětlo: tak čím wíc
dobrých lidí, tím wíce rozumu a rady.

Když lotr wyskočí ze kře, nemůž tak býti statečný člo-
wěk, aby se ho nelekl: tak při nejlepším člowěku wyskočí
zlé někdy z těla až se ulekne.

Ošemetného neštěstí zahání přítele, a kwasnice pitele.

Kniha šeitá. Řeci vybrané. 309

* Welmit Duch swatý dobrého přítele chwálí : a jest co
chwáliti. Než přidáwá : Ten prý nalezne přítele toho prawého,
kdož se Pána Boha bojí. A aniž jest možné, aby kdo prawý
přítel byl, jestliže nemá prawé Boží básně a milowání.

Když se dotkne koní, některý tepe, jiný hryze a některý
skáče, ale nejlepší jest, kterýž skáče: tak lidé, když se ne-
libého místa dotkneš jich, někteří kauáí, někteří tepau, lají,
hrozí, hanějí, ale někteří skáčí, a ti sau dobří, že se jako
ulekne, co prawíš, a bojí se potom.

Pawauk nehledí, než jed bráti od kterékoli wěci a ji-
ným udati: tak zlí lidé nehledí, než aby jed brali a rozsíwali
mezi jiné , ač někdy dobré wěci slyší a k zlému požíwají.
Ale wčela béře čistý kwět a wonný: tak dobří lidé činí.
Byt pak někdy z bodláčí wčela wzala, obrátí to k medu:
tak člowěk dobrý.

Wčeíy, když se oboří i na weliké howado , umrtwí je
a sami též zemrau: tak člowěk, když štípá jiné, záwidí,
utrhá bez lásky, sám sebe umrtwuje a jiným škodí.

Pawauk nadělá plátna pěkného ale neužitečného, aby la-
pal mauchy, a kteráž múcha prorazí, hned zasse zadělá: tak
falešní mistři swým učením plátna tkají, jakož prorok prawí,
ježto se zdadí zdaleka pěkná, ale neužitečná: a když se z
nich wytrhne, hned zadělají tu díru a jiného nadělají, aby
wždy popadli.

Když oko prachem se zapráší, němuž jasně patřiti: tak
zaměsknání zemských wěci němuž k nebeským jasně etc.

* Ba když se saudcům oči zapráií a ústa zacpají, tuď
býwá čisté diwadlo, jak se wrtí a rozličných kliček hledají
k pomožení tomu , kdož palec podmazal. A pakli s obau
stran darowán, tut nebudě moci wůl řwáti, že mu blány ústa
zacpaly.

Učedlník neumí dělati, než až jemu mistr ukáže, a když
se wručí a bude uměti, ještě se trefí, že zkazí dílo: tak
my sme učedlníci, neumíme se modliti, jediné -což náš naučí
mistr toho skutku, duch Kristů. A ještě, majíce obyčej mo-

HO #1* A »*'***

dlení, často kas tMtatiňif éfaita*. Třéba k tamtt pfórití wždy
tato mlstta, aby spraw&wal Aa&e modlitby.

ÍJředlník, «čé *e u mistra awélo, potom wftftdrttje, a tak
bude uměti jako jeho mistr dobře, a proto bude alauti učedl-
ník toho mistra. Ale při učení Pána Krista není tak, aby kdo
nad mistra toho byl, ale wšickni wždycky učedlníci a potřebu-
jěme učení každého Času od něho.

Nedělejte jako opilec* když ae opí» bani, tepe jiného, taje
etc, a potom když se mluwí jemu ráno, wymlauwá se: Jáf
toho nic nepamatuji, opi} sem se byl. Ale což jemu odporného
mluwifi, že ho haněli, zlodějem naříkali etc, to pamatuje.
Tak lidé, když se swadí, wždycky což mluwí wymlauwají
se, a tak toho newáží; ale což proti sobě od jiného mají
neb slyší, tof wáií a pamatují nato.

# Jistět jest to při mnohých shledáno, ale ne wšickni toho
Užití mohau. hodnéť by bylo, dwakrát trestat! takowého.

Jako na shon když honí , tluka palicemi křičí, zdaliby
co wy hnali: tak musí člowěk někdy trestáním, někdy mlu-
weftím pěkným tlauci, zdaliby co popadl w naději. Ale když
Makují a wobchodí, tuf již w leči jest, ale wšak jistoty není,
polapili; neb druhdy zpátkem zwěř uteče, a druhdy teneto
swrže a neb porazí, čímby měl držán bytí.

Když hospodář doma, hned čeládka pilněji dělá a stud
má, a když by eo wzešlo mezi nimi, snáze odpustí sobě při
hospodáři: tak i my wždycky a wšudy před očima Páw
Boha majíce , kterýž wšudy jest a widí naše skutky a zná
myšlení, máme pilni byli dobrého a stud míti k zlému.

Synotvé Izrahelští nemohli wyh|adití nepřátel okolních než
W prostředku žerně zaslíbené, jako w srdci: tu jich nebylo.
Tak člowěk němuž wykořeniti wšech nepřátel pro mnohé
frfckátky, než dosti Má, když wykeření a prostředka srdce*
kdež Pán Bfih má míli přebýwání.

* Práwěf widíme, že jako hřebí ci wůčích nám ti nepřá-
telé oSstáwají.

Kntha Í^K Á**t vybrané. 9M

Jbfco fitewělí, Mji díru w snkWt n<*n<#l # * awrže,
ale oprawuje ji wždy pomalu, ctakudž wjdí, iemůé bjti oftut
wena r tak i Pán ne ihned za>vrž© hříšníka, ale častokrát na-
w&těwuje a QČekáwá* Ale když je widí, že nemohau bytí
^trestáni, opustí je a ?awrře : j^kož nčinií to Jsrahalskýnij
když je chtěl shromáždili.

Wrahci s? wadí o eiaí pros* často » tak Bdé • wím, ne*

majíce jí, aje o cizí wadí se.

Šat, čím čistší jest, tím spíš makuli přijme a pozná se na
něm: tak Člowěk, čím nábožnější, tím téměř nejklewetnější,
hned se ho chytí nejmenší slowo.

• Prawéť jest to powěděuí, zwláště o marných nábojnících,
ňedfitkliwých a sobe příliš wvsoce smey Slojících. Ňebo prawé
náboženstwí kdež jest , tnf jest také i swětlo známosti sebe
etc. i horliwosti, lásky, kteráž muožstwí hříchu přikrýwá.

Matka netosQŠafhá, když se dítě urazí , hned j£ tepe a
tak přidá jemu bolesti : aie. maudrá nejpny potřese? a ukáže*
kde a proč se urazilo, potom šilink teprw dá. Tak člowěk
maudrý, když uhlédá, že někdo padl, ne ihned se oboří, jakoby
chtěl dorazil, aJe pěkniS časem jemu ukáže a lozmíuwí s
ním, 4áwá jeuw weysjarnhii, naučení $tf. Matka widw nuž
U dít&ft, WMWQ jej, aJ>y s# nenřesalo; tak Bfife adejíwi někíty
od čtowěk* w$ci jmu fckadHwé, ahy n$jftš$l k JwšÁnw**
jak# bohrtrtwí, éliwv štěstí, ppwřsj; efte.

* Ale cožt jest to welmi bolestné : rády děti pláflí proto.
Bolestnot jest obřezowánu býti , ačkoli užitečno, A což či-
nili, poněwaďž se dír Wylup oko, utni ruku etc.

Člowěk doma wšecko bude jisti napořád' a, W§P je nw
dobře: ale u lidí sobě wybírá a wáží sobě, kdyby mu se
stalo umenšení malé, a dobře wětší doma bude nedostatek, to
w8e snose. TA i duchowaé spíft snese u sebe nedostatek, ale
jiné chce míti we wšem dokonalé, a jakž málo eo nelíbí se
jemu do jiných 9 tuf se hor&í, pomlauwá: doma pak, *Č sau
mnohokrát wět£j nedostatkjowjé, wšak nedbá,

118 Blahošlaw.

• Protoi dí duch Páně: Sprawedliwý nejprwé na sebe
žaluje, potom teprw přihlídá k jiným.

Ptáčník, když lapí ptáka a chce ho okrotiti, wytrhá ma
brky wětší a menších nechá, aby mohl poletowati a běhat! :
tak ďábel když lapí Člowěka, wytrhá mu brky wětší, jako
lásku, trpěliwost, a nechá mu menších, jako postu, skutku
milosrdného, do kostela chodili, aby se w tom proletowaí etc.

• Prawé powědění, welmi mnoho w sobě zdržující.

Někdo jiného pěkně bude okasowatj, wšudy aby byl
křtalt, a sám bude škaredě choditi a plíhati se : jiné bude H-
diti, takto a takto má býti — sám daleko od toho.

• I protož by sprawedliwé bylo, aby mu jiní také poslán-
žili, okasali i obkrtaitowali: nebo což sobě nechceš, jinému
nečiň.

Oheň poklady zjewuje : tak oheň hněwu zjewuje, co je»t
w člowěku. Když se rozhněwá, hýbe starými wěcmi, ježto
dáwno schowány byly, jako oheň poklady we zdi dáwno
schowané.

Zdali po mrzkém hnoji čisté a hnsté nebýwá osení f

Bodlák, ač jest bodlawý, wšak woda z něho dobrá, uži-
tečná proti horkostí přílešné: tak jest trestání proti hříchům,
nebo jest jako prut Aronů, kterýž rozkwetl. Tak trestání po-
moc činí od hříchů a rozkwetnutí w ctnostech. Dawid: Metla
twá a prut twfij, tat sau potěšila mne.

Pes, dokawadž jest uřetěza, nemůž sobě uhoniti pokrmu:
též hříšník, pokudž jest swázán neprawostmi, nemůže nic
uhoniti u Boha.

Jako u wodě kalné nalézají se mušky a w stojaté čerwi:
tak při člowěku prázdném mnoho zlého plodí se. * Otium pul-
vinar satanie.

Dokawadž cesta dobrá, jetif jest pro dříwí : tak poka-
wadž cesta zdrawí jest, tehdáž hledati milosti Boží, ale ne

Kniha iésid. Řeči tep brané. 118

na smrti neb w nemoci, ano jedné Ach , Ach , jako w Háku
forman když uwázne.

Někdo bude raněn welmi, proto se bude biti (t brániti)
a nechce se dáti, a druhdy se wytepe a uteče: tak kdož ně-
kdy wpadne w hřích, nehned můžeme říci, že jest přemožen
od zlostníka, když se i s tau ranau předce brání.

Čtowěk, kterýž má nežity, ihned z daleka křičí na jiného,
aby ho neupšil: též člowěk nezbedný, nedůtkliwý etc.

Wítr kwět druhdy porazí: tak někdy dobrý počátek wítr
marné chwáíy zruší.

Deym musí se snésti pro teplo. # Welmi širokau prawdu
má to powědění krátké a w každém stawu nezle se trefí.
Kdoby je chtě} bedliwě sauditi, lečemus by srozuměti mohl.

Kdož písmo někdy béře k émysíu swému křiwému, aby
někdy wymhrwiř hřích, a neb k nějakému zisku, ten rowně
jest jako wlk táhna hříbě do lesa pro swůj zisk, a nebo tá-
hne písmo za wrch.

Wšecko člowěku téměř těžké jest, když není wůle k
čemu, někdy podati nětco skrowného. Jako pacholíček jsa
zmrskán, díš jemu: Podejž tohoto, a on dí: A já nemohu, a
bude moci. Ale kdež jest wůle, by těžká wěc byia, proto
učiní. Jako když lezau na zámek, widí, ani bijí ka-
mením, střelbau etc. a již někdo leží zabitý, a wšak wždy se
posilňují, aby lezli, řkauce: Dobře bohdá bude, neb k tomu
jest wůle.

*I takt jest, žef někdy lidé wíce marným troštům wěří,
nežli jistým Božím slibům.

Kázati a služebnosti wésti mezi lidem , kterýž nechce k
prawdě přijití, než státi w obyčeji, jest jako woklep mlátiti.

8 kwasnicemi piti, ač sladko jest, ale nezdrawo, buď wíno
nebo piwo: tak swatá písma wzíti a jich užíwati s nálezky
lidskými a s poboňky, není zdrawo ani užitečno, ač se zdá
chutno a poctiwo před lidmi.

Jaau někteří jako koz*, jeita faío*í Mru* al* dřewa ne*
chají: tak kteříž čtau samu literu, ale což ne wwívá w
liteře, nesaudí toho.

•Množatwí ^esUakowých korohlozu, kteří* aeaohě w&ak
maudří bytí zdají, i hlaupí i slepí jsauce,

Člowěk pasa stádo na tance zelené, když sa rozběhne
stádo, pilně patří, kam které běží: tak ďowěk pasa se při-
kázáními Božskými, když je sobě rozjímá* má pilně patriU,
kam které se nachyluje a co w sobě zawírá.

Když jest traudsyrowý, křes jak chceě, nic se nechytí, by
pak bylo železo wocetowé a kámen dobrý. Tak když jest lid
syrowý, tehdy nechť jest dobrý kazatel, maje síowa žiwá a
flobrá, proto se nic nechytí.

Když někdo ajeze hrad, wysirčí swé znamení: tak ďá-
bel zíakege $l*wěk&9 hned tu znamení wjatrčí, ozdoby a
Psychy.

Pták, když jest w kletci, wždy hledá důry, aby wyleal*
tak člowěk zawřin jaa řečmi Božími, widy hlodá wyjíti, wy-
mlauwaje, tarasila etc.

Bwěf, kdy* jest žiwá, koní jf se psy, wolají, křiří, a
kftyft zabijí a jedí, chwálí wšiekni, že dobrá jest : ták někdy
tfewěka žiwého zlořečí, hanějí, kaceřují etc. a po smrti jeho
teprw budau jej chwáliíi, řkauee: Jistě dobrý byl to člowěk.

* Li vor post fata quiescit. Ale mnohých lidí příUftná sifc*
bivvost někdy i mrtwj ř m neodpauští.

Kdež hájí, tu tráwa roste: tak kdož blftdj awé&Pt tW
qiá, a kdož nechowá, ten nemá.

$těp waja owoce mnoho, sklopí se k wn;i tak člowěk
maje skutky dobré aby se nížil, by widín nebyl a nechlubil
se, ale byl w pokoře,

* Propria lana sordet, říkají lidé, Sám ap cbwálíi, mái
zlé sausedy. Necht radše newí lewice, eo činTprawice.

Kniha ie*tá> Á*it vybrané. Ilf

Máčka*) uřezaná od wětru sesena faýwá kamžkeli, aii
fcůstane w jámě anebo w rokli: tak ěíowěk, jsa w sw<h
bodě a w hříších, běží, běží, až i do jámy upadne, do pekla.

Prwé nežli pes lehne, několikrát se otoíí okolo místa:
tak čtowěk, nežli se ustanowí kde, pilně má znamenati místo
i lidi nebo žiwaest.

• Nemálo jest již takowých lidí, kteří k žádné jednotě
křesťanské přistaupiti pro přiliSnau maudrost a domněhm do-
brota nemohau. Než tak sau jako borowice na paušti, sami
$woji, křesfanskau se zastírajíce awobodau* kteréž sau itfkdy
práwě neporozuměli.

Pes prašiwý na žádného neStěká psa, ale kdež mfiže wa-
ruje se jich a w kautě leží , drabaje se, skuěe ach, ach etc. :
tak hříšník nemá na jiné křičeti, ale w kautě mlčeti a milosti
iádati a sKtowánú

Diwu tě hýti, aby piwo zdrželo pěnu přes npc nebo d?
druhého dne: tak aby ělowěk w počatém dobrém nehyl umen-
šen, diwu tě býti etc.

• Nemo unquam sui simflis perstitit: žalostné prdpowS*
dění jest. In via Dei non proeredi est regredi: kdež není
zrustu, tutmusí bytí umenšení; kdožkoli krgá, ten škodu trpí.

Zlý jako dobr/: tedy tolikéž mňl čert jsa zlý, Jako Bůh
jsa dobrý?

• Mfižeť zlý jako iobrý : čítrwfik éobrý neuškodit pro
báseň Boha, a zlý také neuškodí pra bázeň lidů Ale ne wžáy
cky a ne we wšem. Protož kdo sobě zlý, komu dobrý?
Kdo swé duši wěren není, kterakž jinému bližnímu bude wě-
ten? A ty zlému a newirnénu školáku a nebo pastuehowi
aeftwěftš dobytka etc

Weoet z sladkého wína welmi mocný a lítý býwá: tak
ač Buh jest welmi sladký a dobrý, wšak když serozhněwá,

T, koiacka a nebo bodli*.

|1S Blahoslav.

w\ný hněw jeho. Hrozné jest upadnauti w ruce Boží. A neb
když se přátelé milí swadí, lítý a ukrutný býwá hněw takowý.

• A zasse amantium ira amorís redintegratio est. Powě-
dauce sobě prawdu, buďme předce přátelé. Wšak kdež jest
prawá láska, tuť dlauhý hněw nemá místa.

Woda, kam jí prokopá, tam poteče : tak lidé, kam; jimi
hne, tak budau mluwiti i činiti.

Jsa dlužen někdo někomu 'nětco dáti, potomci jeho,
umřellibý on w tom, dlužni sau píatiti dluh; pakliby mohli
koho požiti, aby jim půjřií neb za ně platil, byliby toho wděčni.
Tak my sme synowé Adamowi, kterýž se dlužit, musíme
píatiti za otce, ale nemáme čím ; i nahodil se člowěk Kristus
Pán, ježto zaplatil za nás, protož máme jemu ptatiti, jeho
mitcsti děkowati, k němu zření míti etc.

Pacholek wěrný slauží pánu swému wěrně; kdyby kolo
zlámal, chtě dobře učiniti pánu, pán jeho newážilby toho
jemu těžce, nebo wí, že toho nerad učinil, ale wíce hledí k
úmyslu jeho, že chtěl dobře učiniti, ale nezdařilo se jemu :
tak u Boha jest, když člowěk činí dobrým úmyslem, by se
pak nezdařilo to, což umínit dělati, wšak Bůh přijímá to,
hledě k srdci a patře na úmysl.

Žaludek, když nemůže dobře zažíwati, nemůž se tělo
síliti: tak když člowěk stowa Božího nezažíwá, němuž se
síliti w ctnostech, ani prospíwati w dobrých skutcích.

Z neweliké chalupy muže znamenitý a weliký člowěk
wyjíti: tak i z škaredého těla a poníženého krásná a weliká
duše někdy wychází.

Když děwka před paní chodí a paní za děwkau, nebýwá
dobře: tak kdež tělo předčí před duší, to nemůž dobře býti.

* Někomu se utíká swoboda před rozumem. Takowého
duch swatý připodobňuje neohraženému městu: tak jest po-
dobně, kdež tělo duchu rozkazuje. Ale opilí lidé duší i tělem
wínu slauží, ono skrz ně mluwí, myslí i koná skutky, které
chce. Přečistá pak jest wěc řád, btahoslawení, kteříž w něm

* stojí. ;

Kniha pátá. Řeči wybrané. M

Když čeládka nezřízená a hospodářstwínepoklidné, znamení
jest nepflné hospodyně i hospodáře. Než když jest dobrá hospodyně,
wšecky wěci se řídí slušně a čistotně: tak kdež jest zpráwce,
nebo kněz nedbatec, tu osádka nezřízená a owčičky prašiwé.
Pakli lid způsobný a dobrý jest, tu znamení zpráwce do-
brého jest.

Čtowěk, když spí a odpočíwá, dočkaje dne wstana hledá,
ce jeho jest, kde má sukně, kde tobolka, pás etc. a žádný
jemu nedá nic swého wzíti, než což jest jeho, aby wzal swé
a přichystat se a šel. Tak w zemi, kteříž spí, čekají příští
Páně, tu každý, co jeho jest, wezme, a ne co cizího, on půjde,
aby se ukázat Pánu.

Kohaut, nežli jiného udeří, nejprw sebe křídty udeří, po-
tom zakokrhá a terpw jiné tepe : tak čto wěk nežli na jiného
zakokrhá neb udeří, aby sebe nejprw udeřit a potom na jiné
kokrhat.

* Sprawedliwý nejprwé sám na sebe žaluje, potom teprw
wyhledáwáwiny jiných: ale co nesnadnějšího, jako samého sebe
poznati?

Ptáčník má některé ptáky w kletci, a těmi dosti jistý
jest; a některé wystrčit na spáru, též těmi jakž takž jistý
jest; a některé má w wačku, a těmi nej jistější jest : ale kte-
říž ptáci létají okořo něho, těmi ještě není jist , než hledí
wším obyčejem i s pomocí jiných ptákůw zpíwáním i na pí-
šťalku, aby je zlapal. Tak ďábel některé lidi má jako wkletci,
ano zpíwají awábí jiné, těmi dosti jist jest, i druhými na spáře,
owšem kteréž má w wačku , těmi nejjistší jest Než kte-
říž lidé létají wysoce a swobodni sau, těch uej pilnější jest;
kteříž se Bohu oddáwají a nebeské wěci , bohomyslnost we-
dau, těch nej pilnější jest, a pokoje od něho míti nebudau.
Než kteréž již má w wačku, wožralce, ztoděje etc, o ty se
nestará tak welmi. Protož nábožní, nebudau-li uwedeni w
zjewné hříchy etc, ale w nenáwist, w záwist, hněw, w utrhání,
w zalíbení se, w saud, w potupu jiných etc. a zwtáště w
pohoršení, ježto mezi swětskými těch hříchu w netak brzo na-

jdeš* Mbo hříiaik nad hř&aítom nebrav m zbořil jak* ná-
božaé jfokyně etk fot Čistý apiš wezme mabdi nežli étortof*
tak t 1* ete*

Ji£ sám dále sobě rozjímej a buď pilen sebe, abj nebýt
polapen do wačku.

Hacteimé eolectattea istius boni ét pií víri, qtrisquis wal.
Jisté řozkoímf sau ti w&ickni příkladové, a welmi užitečně
mohau užíwáni byli od umětych a práwě w duchu iiwých,
duchem Kristowým obžiweněmu lidn siaužícfch kazateli. Aniž
sem kdy toho tak mnoho w jazyku Českém pospohi shromáždě-
ného widčl. Atak «m se ty mnohé wěci weJmi líbity, že sem se
zdržet! nemoM, Abych tu po stranách místy nětčeho nepřidal.
Nechť tni nemá za sté čleaář pobožný I

^Parrago vocum ei phraseon imptarum ei
fugiendarum.

Ač jest memáio za rozličnými příčinami již napřed zljfcb
frází {jichž, kdo chce dobr/ Čech býii, warowati se mi) dotý-
káme : wšak % hodných příčin widéío mi se tuto obiáštíiě o
tom něfco wioe nap#a*i Wím dobře, íe i toho dobří dobře
ažiwMi*}.

Kat in frequenti usu vulgi haec vox, noster B. 3. A. s#jpe
ea utitur, Zadost neb Zadosti. I síowo se tak kazí, i
phrasis ničemná se dělá. Omnino spernenda et fugienda ma-
xime scripteribus puris. A mnozí wubec mají obyčej tak míu-
witi: Neučinit tomu zadost, neúčinímli zadost, budeš mne wi-
niti. Někteří, qui excultiores videri volunt, pftí takto: Pokud
zadosti jest, t. což lidé mají *a dosti Ale nejlépe jest nepo-

+) Wii o iom nonálo aftpttfd, swlásti 4* e*rm%niK*9 •«* latíniwao.

Kniha šesté Sbírko %lýeh frá%% *1»

twořiti stowa! způsobu zwykléhó, a říci: Neučinil swým sla-
viím (a nebo smlfeuwě neb sKbu swémo) dosti. It. pokudžby
Aoati bylo, t. jak potřeba káže. Dej tnu, coby bylo d«**i.
Dosti butf pří té wěcL — Od prwepočátkfi bylých* ftemeS
w přeAnluwě na Isogogen. Ineptissima phrasis, comrpto *t
vncabttle. — Augusta noster aolet dicere Na prwiei, pritid*
tus. Není fclé stowo, sed iam non est in Usu, lépe bet n8ho #
Omne affectatam , ingratnm esse solet eruditis auribus. —
Táhni, tabla. Táhni po swých. tížíwá se toho wůbeó,
jest phrasis werštaíní, i psfim i lehkomyslným lotříkům tak
se říká při wyháněni jich. U hnéwřwých lidí spiše uslyší*
toto «íowa Jdi k *erřn : a nemrawtií i nenábožní pfídadi K zwy-
^eéenénm. — Kat. 20.4. Zaplať jita mzdu: Beneš tak "Wy-
ložil, ale jest atft phrasis. Měl napsati "Zapřát jim, nebo tak
česky říkáme: nepotřebí pfídáwati toho sfowa Mzdu, leíby
řekl Dej jim mzdu. -Latině efc val jata et Erasmus: Redde
illís mercedem : neřekl Sohre, jako Beneš, qui et barbarismutn
admfsit. — Podílen byl (B. J. A. w kázáni o sw. Matěji):
barbara phrasSs. Recte autem dicitur poděleni byli, částka
měli, udělena mu bylo, udělit mu Buk Aut cum collectivo
lid nebo Zástup tím chlebem podělen byl; vojsko křerfaniw
poděleno bylo. — * Beneš aet. 15. Učili bratry, ineptě: měl říci
IJčili bratří, Ale on tjhtil proprietafem *iér*are, sed perpe*
— Mat. 16. Neodolají proti ni, staří wyfožilh stá
phrasií, lépeby řekl Neodolají jí t. neobrání se jí (ale tu již
cewumperetwr sígnificatio: non trempe premit ecclesia, sed
premitur). Nowí Pražští Nepřemohau proti ni: též foept*
phrasis. Propriisime redderes Nepřesíli ji vel nezmocní
*e jí, t. nepřemohau ji. — Beneš ad Helbr. 1. Jakožfle fríé*r
wá-1 íé je; iaepte, lépe Swmeš. Zwatený, nvřňený *w sme-
tech koWtfak, Swaiený postaw, 'Zwále! se kftfi w maštaffi. —
Aot. ifc Ď o h m á t a 1 i: tolersabfliu* dixisset Domákali, sotwa se
toho Pohrabali (Merawci inepte DomacaK). — Ptrwděťen^:
agrestis vox. Sedláci tak mluwi Sem toho "wetmi powděCeti.
Cum ufGxum hoc p o non augent significationem tocís, sed mi-
unat Po wděěen sem , t. drobet sem wděčen. Sicut crrmpav

sto

fílahěilnm.

ratlvus iste Loquatior, Drobet mluwný t garrulus. — WířU
dá ti, credere, uwěřili. powoliti: agrestis et rustica phrasis.
Nechtí tomu wíry dáti. Lépe říci Nechtí torna wěriti, a neb
powoliti, a nebo místa dáti, odpírají tomu. Prostí Morawští
kopáči říkají Nechtějau tomu wíry dat. — - Čeští žáci a mistři
rádi užíwají tobo slowa Dedikowati, dedikowal etc: ni-
čemné siowo. Lépehy byío říci Obětowal, dař, darowal, od-
dal etc. Někteří říkají Připsal, non minus inepte. — U stro-
ji ti, ustrojen: Erithacus užíwal tobo slowa často, když w
kázaní řekl: Kristus Pán aby k smrti byl ustrojen, proměněn
jest na hůře Tábor. Není to síowo orátoru náležité, než ba-
bám a kuchařkám : ony nětco jisti ustrojit! umějí. Gravis vir
poterit dicere Aby byl přistrojen k smrti nebo Způsoben, způ-
sobowán. Ženich aby byl k swadbě připrawen, newěsta at
se připrawí a nebo přistrojí w swé šaty, a at se ozdobí zla-
tem a drahým kamením. Pán můj když wstane a připrawí se,
půjde ke dworu. — Nenabytá škoda: z w v kli tak mnozí
říkati, ale jest improprie. Lépe Nenaprawitedlná , nenabyte-
dlná. Nebo jest weliký rozdíl mezi Nenabytým a Nenaby-
tedln/m, jako Iratus Irascibilis, Duetům Ductile, Exoratus Ea>
orabilis etc. Kdyby nebylo pro nezwyk, mohloby se říci Ne*
nabytná. — Quidam insulsi oratores říkají Zažitá vel Ne-
zažitá krmě, majíce říci Zážiwná = k zažití snadná: nebo
zažitá krmě jest lejno , ale zelé kyselé owšem nedowařené
jest nezážiwná mdlému žaludku krmě. — I Čechowé někteří,
zwláště w Litomyšli, naučili se užíwati Morawského, dětin-
ského, ničemného slowa Powídal, powídají, powídali etc,
Narrabant. Lépe říci Prawili někteří, Rozpráwěli sobě onehdy ;
taktě prawil jeden dobrý přítel ; slyšel sem předešle wypra-
wowati o králi Matyášowi. Prawilit sau wčera mnozí o jeho
smrti. Byloť jest to široce wyprawowáno. — Quidam serip-
ait Krew kozlí, wolí etc. inepte. Lépe krew kozlů, ko-
zlíků, beránků, wolowá, wolů. — Item od stád brawích wy-
wolil ho Pán: škaredě. Lépe Od stád dobytku z pastwy
powolal, a nebo wywolit ho Pán. Braw , brawowé, sunt vo-
ces wíce Slowenské než České. — Někteří toho slowa A neb

Kniha iestd. Špatné nowomluwp. Stt

neuměle užíwají, když řkau Aneb zlořečených á Hebcí po-
žehnaných , lépe Buďto zlořečených a nebo požehnaných. —
Bit et h®c inepta phrasis et rtistica, qua usus est Beneš ad
Ephesos ad finem: Co se mne tkne; jakoby řekl sedlák : Mlč
ty pane streyče, wŠak se tebe nedoteyče; ale oni říkají Nedo-
teyčí, aby wždy bylo traupské mluwení. — Beneš wy ložil
Sprostní jakožto holubice. Téměř jakoby řekl Poněwadž
ste holubice 9 protož. Lépe Jako holubice. Neb to slowo
Jakožto jest velut reciprocum. J4 jakožto hospodář chci to
niKti. Jeho milost císařská, jakožto (t. jakož jest) král Český,
atawftm králowstwí Českého toto přísné poraučí. Já jim toho
wšeho jakožto pán dědičný potwrzuji.

Novae voceš non receptae et fagiendas.

N a p ř í 1 e t k e m se trefilo, et ficta et inepta voz, prorsus abii*
cienda. Lépe řki Namatlo se, usitatius. Sedláci w Morawě
fikají Tak sem nato maňau (id est nehledaje) trefil. Sic
wibec mnozí mají obyčej říkati Náhodau, Nenadále: chasa
říká Trefuňkem. — Ci z okraj en in, inepta vox, lépe říci
Cizozemec, obwykle. — Tak jen od běžné o tom píši: lépe
říci Běžně, cursim, raptim, perfunctórie. — Polízači, bfe
Seffttt, t pochlebníci. Jest slowo nowé, řídko kdo ho čacky
kdy užíwá, leě ti, jenž inepte germanisant. — Iaeptissima
phrasis est Oběti modlitebné a chwalitebné. Chwali-
tebný jest ten, jenž jest chwály hoden. Modlitebný jest
žalm některý. Lépe jest říci Oběti swatých modliteb a
chwal, a neb Oběti náše, jenž sau chwály a modlitby;
Než někteří xaxóCtjXot pilně té formule ničemné a bez-
potřebné, newlastní a twrdé, jako hlaupí, saudu mezi
alowy neumějíce činiti, užíwají. — Doktor Hajek w pred-
mluwě na herbář: Zrakem, Čichem a koštem rozezná*
wáme : inepte sane. Lépe mistr Jan Černý w předrahiwě na
starý Herbář Okušením, nebo Košt jest jiné nežli Gustu s.
Říkají pod winohrady Dal mu košt, t. koštowati wína swého.
Gustatio (si liceret dicere) Koštowání , Gustu* Okušení. Kolt

21

S» BlahoilaW.

jest truřiřek wína podaný w nádobě někomu, maxime emptori
aeu exploratori. Jest Doktor Hájek dosti hojný w řeči České,
sed prorsus impurus et lutulentus flnit; per incariam crédo hoč
fieri. . Nebo se to mnohým Čechům zdá býti ihaličká wěc,
marná a pohrdnutí hodná, o wlastnost á ozdobnóst jazyka
Českého péči a owfiem s tím nějakau práci miti. -^Máiíi k
tobé nádba, t. naději: inépta ác rustica phrasis. Morawšťi
sedláci někdy tak míuwí. Hat. 22. D o temností n e j h r o z-
nějšich, nejdalší ch, -foxtftooc, nejwnějších: séd est fieta
et inepta vox; díšli Néjposlednějších, tákéf se netrefí. — 2.
Cor. 5 tkawé žádáme: inepte. Geinentes, <Lkajíce. Melius
est usitato participio uti, qnam ficto et inusitato adverbio* A i
newolné jest k wyřknutí i, t, k 9 jedno po druhém, sine hiátu.
— Quidam w napomínání řekl:. Abychom měli losnost; měl
říci Aučastnost a nebo £os se swatýnii. — Item Za swá nesta-
tečenstwí: měl říci Nestatečnosti ; ale někdo rád nowinky
slyší etc. Ta jest práwě potwořiti a kaziti češtinu. — Eias-
děni et hsec sequenlia sunt egregie inepta: Pokutičky, Pyšníci,
Pyšník, Neslítownost, Oswíceči, Zaslepenci, Neřestnosti, Dě-
diční ci wěěného žiwota. — Sed h»c ét similia in ihúltis ge-
nuit mala intitetio mafni viri Erith&ci: quia rnulti vitia preece*
ptorum suorum pro virtutibus libenter imitantur. Sed doíen*
dum est, nos tam esse insipientes; ale snad sobě již usiriyslíme.

. W íaitáři

w nowě do češtiny přeloženém a wytištěném w
Prostějowě léta Páně 1562 tato siowa a frázes podle mého
saudu sau nepěkná:

W žal. 1. Na cestě neustrnul: lépe Nestanul, nepostá-
wal. Dnem i nocí přemeyšlí: lépe Přemyšluje. Šťastně se
zwede. Tomu slowu Zwede na takowýoh místech wyheybají dobří
Čechowé, quia lascivi scurae eo plerumqne abutuntur. Lépe
díš Šťastně mu se powede, dařiti mu se bude. Ale není
snadno o tom saudu činiti, jakby se lépe wyložiti ta místa
mohla, poněwadž se nejmenuje, z které <Lati.ské translací ten
žaltář na česky překládán jest* Dosti natom býti muže, kdy ž
se nřtco po grammaticku o tom powí.

Knih* iesiá. Kritika Žaltáře % r. 1562. MS

Žaim i Uložení Hospodmowo : šeredná deklinací, práwě
agrestis. Mnohem lépe říci Páně. Ano Řekowé toho alowa
Pán místo Hospodin užíwají. Končiny okrSlka: též zlá de- /
klinací, puerílis omnino ; Okr&lku má& říci. Za dědictwí
twé: lépe říci (Aby byli) dědictwí twé. 2a dědictwí, est
phrasis dubia, nebo říkáme Za peníze sem kaupil. Nesklidil
wás z cesty : inepta phrasis, wer&tatní. Ničemná sau ta slowa
Sklidil, poklidil, naklidí}, uklidit.

Žalm 8- PowyŠitel: ficta vox et inusitata. Lépe užiti
circumlocutione a říci Ten jenž powyšuje hlawy mé.

Žalm 4. K prohudowání: obscoena vox, již nyní tak
ňemluwí leč ti nejhlaupěj&í sedláci.

Žalm 5. Kwatrání. Baby a kmeti kwatří a bublí. ŤÍoň
esttheologica vox, do werštatu a k obecnému mluwení se hodí,
tu se nehodí, nepříjemné slowo jest. Též i to slowo Fedrow-
ník. Pachatelů : ficta , inusitata et affectata vox. Lépe říci
Těch, jenž páchají a nebo páší (ač prwní pěknější) nepra-
wost. Krwawce: mrzké slowo jest, affectatum et fictnm.
Lépe Wražedlného a nebo Zkrwawilého. Pochlebně lest
ukládají: Zlá frázis. Lépe říci Lsti wě lahodí. Nedobře díí
Lest ukládá. Et germanismus quoque est ineptns. Dobře díB
Lstiwě ukládá, a nebo Lstiwé auklady činí. Nechat se jiní
nezwedau: ineptissima locutio, ničemné, lehké slowo i mrzké
i newlastní : lépe Nepodaří. — Terči korunowati : zlá frazis
et impropria locutio. — Zpupně : ničemné slowo et affectatum.
Lépe říci Zpurně, wšeteřně, newážně etc.

Žalm 6* Uleč mne^ inelegans et inusitata vox. Lépe
Uzdraw a nebo nawraf mne k zdrawí. Zhoj mne, vnlgo dici-
tur. Jest archaismus: w starých knihách ferendus. W písničce
oné Leč ty nás, milý pane, na duší, na těle: lépe říciUzdra-
wuj : aut aliqua periphrasi uti: Přidej zdrawí, nawral zdrawí,
etc. — Zkoprnělý kosti, ineptissima agrestis vox: lépe Ztr-
nuly. — Odhliw se, proprium quidem, raro tamen est in u#u,
nepěkné slowo. Lépe Nakloň se, pane, milostiw buď, ukoj

Ať, obměkč etc. Pro twau milosti wost; lépe staří Pro twé
fflltoerdenstwí. — Kdo z umrlců. Umrlec per eontemptum
dícitor, jako Učenec, Mocnář etc. Welmi nezpůsobný. . wý-
ktád. Lépe Kdo z umrlých. Ač -i to k tomu místu se ne*
ttefí; nebo tu nemiuwí se spolu o těch, jenž zemřeli. Protož
nejlépe říci Kdo z mrtwých , a nebo užití periphrazi — W
pékle weleslawiti: et pmnuntiatio inepta et affectata vox. Na
tom místě nedobře stojí; dosti bylo říci Slawiti neb Chwá-
11ti. — Trudně: Polské slo\yo, do češtin j se nehody máme dosti
swých. MohJ říci W^lmi neukojitedlně, bídně, žalostně etc.
Neque significatio polonic® vocis huic loco respondet ; nebo Tru*
dnfc jest jakoby řekl Nesnadně, pracně, magna cum difficul-
tate. — Smačowat: inepta dimimitio. Lépe říci Smáčel, aí
1 ty ^9^9 ** en * lu příhodné, melius esset periphrasi uti.

Žalm 7. Proti nexíkům: krěemné a lehké slowo. Pro*
Jiwbflw : ineptissimá, corrupta et affectata vox. Lepší jest oby
řejne rfowo Protiwníků. Nebožtík pán Ždánský mistrná hlawa
být, dal jméno synu swému Protiwec. Zbor ' národáw : im*
^roprie, lépe říci Množstwí shromážděné národu. Zmustro-
Ifrat: ineptus germanismus a newlastně. Mustrují se drábt
nfebo wojáci, a ne střelky: lépe Obrátil, naložil etc: — Ustro-
sil: kuchařky tak mluwí, werStatní slowo. Theologus má říci
Přistrojil, nastrojil, připrawili — Díwám se nebesám: ineptis-
simus dativus et agrestis atque puerilis. Welmi zlá Čecha,
ut dicitur. Lépe Spatřuji nebesa a, pakli chceš, Díwám se
je na díla rukau twých, nebesa. Erit vel uti appositio. — Účinky:
lépe Nad dílem rukau etc.

Žalm 9. Diwné účinky, po polsku: měl říci Skutky a
nebo Díla twá. — Ulál si : inepte dictum , werštatní lehko*
myslné jest to powědění a kréeniné. — Útočištěm : nepotřebí
m přidáwati: lepší jest tu nominativu*, nežli ablativus instru*
menti — ©ěekáwání nebožátek: puerilis vox et nutricum
blandientiunv Nehodí se to k tomu místu. Lépe říci bídných
neb chudých utištěných, zbědowaných. Twrdéhopanownika:
nepřípadné jest to slowo jedno i druhé: lépe říci Ukrutného.

Kniha ie$td. Kritiku táltáfe % r. 1562. Sid

Žalm 10. Obořuje: frequentativum, inusitatam et ineptum.
filam rámě: prior vox inusitata, d&sti je říci Potři. Poručník
jsi : lépe Ochránce a nebo Obrana. Swéwolník : novum et
fictum, affectatiunque. — Hojně jiných slow lepších.

Žalm 11. GraififéStoWé : gěrtnariismus, lépe po česku
t. Čechům obyčejněji, GruntftWé; Nech^ríleěnjt inusitatum
et ineptum. Lépe bauřliwjr, prudký etc.

Žattn lt. K phhudowání: ineptissima Vox, Šeredné a
mrzuté sloWó Weími. — 3&řé3li : nepřípadné isřotvo ; lépe Weli
miť jest málo. — Leetnopochlebné : inusitatum, novum, fictum.
Herštowný jazyk: werštatní slowce, nezpůsobné. — Na té-
gli: nimis technicura, netheologickě. — Ničeiiiriíci: též affec-
tatum et fictum atque ineptum.

žalm í 3. Trefuje se: Werštatní slowo. — foči moje: po
polsku a ne pó česku. — • Trapičowé: ineptissima vox. Lépé
užiti, circumlocucí Ti jénž mne trápí, ssiižují etc.

Žálm 16. Plnost řadoštění: admodum inepta Vox.

Žalm 17. Cesty lotrské: inepta prosthesis, wer Statni
stewo. Lépe říci Lotrowské. Podiwná — učiih ničemné slowo
ťódiwná, jakoby řekl Drobet diwná. Lépe říci Diwná. — Pod
stínem brků: lehké slowó, lépe říci Křídel.

Žalm 18. Terče ochranná má, Autdčištná bášta: ntrum-
que non eleganter dictum. — Třepetati: lépe třásti. — W/pry-
skowé : fictum et non receptům. Lépe wypréyštily se wody f
a nebo i Okázali se praudówé wod. Polamují : corrupta vox,
lépe lámí, a neb přelamují. — Zběčowné, signiíicaňs quideni
vox, sed non usitata.

Žalm 19. Zákon riospodiníi : lépe Zákon Pánř. Kozko-
žowé (sic): bezpotřebné nowé síowo.

Žalm 28. Psowé: zlá deklinací, lépe Psi, Zpropadali;
<+bsolet* 0t inepta declinatio. Lépe Zpropadowali.

St6 Blahoitaw.

Žalm 28. Neumelčuj : nepřípadné rfowo werštatní. K
iajemnici: est in hac voce affectata vetustas. Obaoletum prorsu*
est. — Srdce mé mu plešatí: cacophonia turpia.

Žalm W. W špercích: inepta vox, lehké alowo Wele-
m cně: po polsku. Těliska: corrupta et ineptiaaima vox, pefr
contentnm dicitur de pingui vitulo.

Žalm 81. Prawdiwý: po polsku.—- Powěrníkr: fictuin
•t ineptum. — Oduřawětýt JŠkrabuňk, Umrlec: wše nezpů-
sobná a nepřípadná slowa. £askawost: íictum ineptumque.

Žalm 88. Osoblíwě: Polské slowo a ještě i zkažené,
neb oni píší krátké i: Osobliwě. — Králowi, dětinská dekli-
nací: měl říci Králi.

Žalm 85. Opáčel: ničemné slowo. Lépe Opakowál,
opětowal, obnowowal. — Zawraštiw: werštatní slowo. —
Kulhawci a chromci rozdírajíce tlatku: affectata čerte et in-
eptissima locutio. Přeškaredě a mrzce, newlastně, dětinsky
a huleynsky wyloženo. — Zuboma: obsoleta declinatio, lépe
Zubami,

Žalm 40. Ušis mi probodl: welmi twrdý weyktad. Ně-
kteří wykládají Zrwal ho za uši, a nebo Přitáhl mu uši. Níže
Ukoj tijí cích : lépe říci Kteréž krotí , kojí nebo pokojí etc.
Níže Neupřel : zlá čeština, lépe Nezapřel, nezamlče! sem. —
W témž Náchlebník máj: lépe Čeledín domácí: est n. illud
agreste; melius esset, circumlocutione uti. — W témž Wkřes
mne : inusitatum est. Já bych radše položil Nawraf mne zasse
žiwotu.

Nu ta již psaná a jiná příliš mnohá slowa a phrases w
tom žaltáři mně se příliš nelíbí. O wýkladu pak, dobrýli
jest a wlastní čili newlastní, já nic nepra wím : swaté práce
dobrého a šlechetného muže já nehaním. Charissimus n. et
Tenerandus co 11 ega meus est. O samé toliko češtině po mí-
stech prodrobené swfij saud sem napsal. W čemž sic nole

X

Kniha iestá. Kritika Summow nika. &2J

omnia persequi; lontům eaim foret et molestum. Některých
máto síow ještě dotknu a dám tomu pokoj.

Žalm 45 Stonokosťowé paláce: puerili* compositio
>ocis # Řektby také někdo Krawokožowé středíce etc. 57
Wywoditeli. 56. I-awičky. 87. Osudowé: obsoletnm. Wzte-
kíce. Pospolitě: polonicum. 40. Bedlíwě, krátké I býti má.
41 Winšuji, Náchlebník 9 Hůrce: werštatni slowa. 44 P<*
škrabowání: inepta vox. M....Í: obscoena et impudiqa vox.
45 Páchnau w&ichna: lépe wšecka. 50; Tu&ím, Kozlí. 51.
Wydrhni, RadoStění, Mačkat, Siceť: omneš wt® ineplissimw
sunt voces et fugiendse in seria oratione. 52. Wztekíče. Ja-
zyče : Jazyku měl říci. 58. <LakaČu, Úprkem : ničemná stowa
54 Ohledu. 55. Maznější, Py&ník: inerudite et affectate. 57.
61. Záslona, obsoleta vox. 58. Žernowníky, Slizký. 60. Ta-
howal. 61. Zákautí. 65. Na úmrku. 66. Sauš. 68. Schátralé:
Přechatraíé měl říci. 69. Zchráptěto , Moje, Winné besedy.
Měštaniti. Bubák: puerilis vox. 73. Celauf. 74. Chudinky.
75. Zwoditi. 76. Podarnější. Čelední. 79. Uteykali. H«c omnia
et similia plurima omnino 4unt fugienda jako nezpůsobná,
ničemná a k užíwání nehodná slowa. Quae sequuntur, ea non
ex psalterio, sed ex aliis scriptis F. M. Erithaci excerpsi. Ptako-
fetěpci i po letu hádají, Augures: ineptissima bphemica vox.

Ze Summowntku B. J. A.

Poněwadž ta kniha Summowník některým pobožným a
rozumným lidem w ruce již přišla, a tudíž snad na swětlo
wšechuěm audům Jednoty a, sírách i jiným, wyskočí: a jest
kniha znamenitá, weliká á bez pochyb >: u mnohých, weliké
wážnosti: i nepochybuji, že i ta čeština, teč totiž, také mno-
hým se zalíbí. A mladí někteří bez pochyby se.uajdau, ježto
sobě, jakož ty mnohé neslýchané wěci, tak také i stowa nowá
a ty phrases. etc. libowati i směle jich a s chutí užíwati chtíti
budau. Protož musím tuto saud swůj také o té knize na-
psati, non ut theologus, sed ut grammaticus, to jest ne o wě-

SIS

cech w tě knize se zdržujících, quod noa est huios loq, ale
toliko o způsobu řeči, de genere sermonis, de slilo, de ver-
)>is et phrasibus, přidada také k tomu interpretationem seu ver-
sionem locorum scripturo.

Nemohut pak přitom Setřiti pořádku nějakého. Než
týítýi náhlédaje w ten Sumrtiéwník, což když se namate ne-
fcpísobtiého a prawé češtině škodícího, to zapíši. Retowati
toliké chtěje mladší a prostější študenty, kteříž dobří Čechowé
týti žádají, aby na takowá slowa, phrases a nebo wyložéní
Písirta přijdauce, jimi sobě nepřekáželi, jich sobě w hlawu
nebrali, w iníuwéních a w psaních swých jich neužíwali, ale
jako nezpůsobná a škodliwá zamítali** Pamatujíce na ono po-
wědění : Constat, hsereticos ut impias sententfás aluisse, ita
et gerius dicendi monstrosum semper ainavisse*

Bonus iste Pater videbatur sibi satis aptus ad hanc tantam
ran solus qtp. : sed utinam abstinuisset ab hoc labore!

Actor. takto wyřožil Jozef měw pole, prodal je a přinesl
záplatu, mercedem, a položil k nohám apoštolským. Lépe
byíoby říce Peníze, nebo jimi se platí a za ně se prodáwá.
Záplata jest skutek, opus, non materia, qua solvitur, sed ipsa
ftolutio, actus scilicet. Sed ht hac significatione non debemu*
uti hoc vocabulo, verum in alia. Nebo záplata wlastně česky
'mluwě jest flek nebo kus sukna nebo plátna etc. od toho
slowa Plácení, totiž SŠíwáhí ftebo ŽašíWání. Proč se tak
plácíš co chodec? proč radše sobě lepší sukně nekaupíš. Za-
hodit bych tu splácenau t. mnohokrát již oprawenau , sšíwa-
nau a jako říkají Morawci tátanau.

Idem ibidem. Nebýwati prsí twrdých při dáwání: lépe
Srdce twrdého, oxXrjpoxapSía, duro pectore. Latinismum admi-
sit bonus vir. Častokrát to slowo položil Judští , Judsky ch
etc. Báli se Judsky ch. Mohl nechati starého Židé, nebo tak
se obecně wykládá Jud&us, Žid, a ne Judsky. It. Locum Joaa-
ňis wyložil A widěl si ho, a kterýž mluwí s tebau etc. Lépe
bylo napřed I úžili. It. Mnozí weň uwěřowali: puerilis lo-

Knihaie$(d. kritika Summownika. 3*9

cutio. AČkoliw nenewlastně wy ložil, sed formatio h»c frequen-
tativi est inerudita et inusitata. Lépe bylo říci prostě Uwě-
řili. Durus latinismus ohyžďující češtinu : Faryzeowé na Krista
Pána, proto žeby se swědčil s nebe sstaupiti, tuze reptali,
{tem Evangelistu ktáde toto : Po ffr wnlm htkiycftní státi se. Takto
lépe, že jest se Pán Kristus prawii býti s nebe přišlého a
nfcb ^fíštýiti, že jmi o šwétii b atebe přijhí pťáWit*
listá prfttfí* ie jest sé to štfclo po prwním nfctyrcekí. Itena Je-
dení těla Páně pokládá se • w řečech těchto Božích díti w
chlebu a w kalichu etc. — Éuáňgélium. Od toho slowa deri-
vare quidam solent Evangelitské učeni: lépe Ewangelistské od
Euangelistů a pakli chceš od Euangelium, Ewangelské; ale
byloby nowé, neébwyklé* a wšak widy lépe než s těmi je-
lity, jelitské. Nebo Ewangelium Euangelistowé zwěstowali,
ale jelita sedláci w krčmě jedli. Idem w kázaní o stáncích
to písmo Páx Dei palmám ferat etc. wy ložit zle Pokoj Boží
nosíš palmu w srdcích: iheptus latinismus.

Noahowo pokolení : non est mimesis vera, sed est icaxt-
CqXta mera tak latinisare. Pročby neřekl usitate, jako jiní
Noelowo, a nebo udělati indeclinabile Pokolení Noe. Ale ně-
komu se zdá čistě, když tak umí mtuwiti, jakž žádný nikdy
nemtuwil. In libello, qui yocatur Pře, dí Och Bože jediný.
Prawě po sedlsku, agrestis particula, měw říci Ach. Sed ipsi
semper aliquid novi: diw že sobě jiné řeči newymyslí. Ibi-
ďem, List III. Z starých písařů, ex Veteríbus seriptoribus,
proč neřekl Učitelů, jako tak jiní obwykli říkati? Nebo, co
jest u latiníků Scriba seu amanuensis, to u nás Písař : a co n
nich Scriptor, to u nás Učitel, knih wydawatel.

830

Liber septimus.

Contínet quasdam observationes et admont-
iiones de Synonymis, Epithetis, DialecU*.
Pronuntíatíone.

Primům de synonymis.

Obecné přišlo wí jest u -Latiníků Amant alterna Camotna
ss varietatem esse gratam* A protož utendum eat alíquando
synonymis et in nostralingua, sed acri iudicio, zwláště při wyklá-
daní swatých Písem. Sint licet vitanda, pokudž možné, pro nejedny
weliké příčiny, maxime si non summa postulát necessitas. Ja-
kož i Theodorus Beza, wýbornj wykladač Zákona nowéfio
z řečtiny do latiny tak o sobě, že toho welmi pilně šetři},
prawí. Ale nyní zdá mi se, že dosti natom muže byti, když
čas a místo synonymorum ukáži a potom některými příklady
to wjswětlím.

Synonymia est figura rhetorica, česky se může říci: jest
jedněch síow druhými málo od sebe rozdílnými
wyswě tlowání, a skrze to i množení řeči.

Ale příkladowé to dostatečněji u^áží. Tehdáž se pak
bez Škody může synonym užíwati, když na těch slowích, jenž
sau synonyma, netak mnoho záleží, a k jedinému smyslu smě-
řují, a bylaby mezitím unius vocabuli ingrata repetitio. Jako
maje říci: Ten mysliwec popadl ptáka, popadl rybu, popadt
srnce etc, tuf jest mnohem lépe užiti těch slow rozdílných,
k jednomu a témuž cíli směřujících, nežliby wždy to jedno
opdlal.

Kniha sedmá. O *ynonymeeh. tti

Na některých anobrž mnohých místech \v Zákoně nowém
to aíowo OXt^tc afflictio wyloženo jest Ssaužení. Wšak někde
jest změněno jako Act. 7. b. Wyswobodif ho ze wšech auz-
kostí. Podlé slowa mělo státi jako i na jiných místech Saau-
žení. A také sau některá synonyma parvi momenti. Jako
ten čtowěk wždycky dělá, It. nikdy nezahálí , den od dne
pracuje, málo kdy odpočíwá etc. : kterékoli z těch wezmeš,
dobře díš: a chcešli, můžeš dwoje i wšecko třebas; wzíti
uwidíšli potřebu, a tu by již se chýlilo k figuře té, jenž slowe
expolitio. Někdyf pak w našem jazyku, ačkoli dwě slowa
nebo wíce jich mají jednostejnau moc, significationem, a wšak
ne wždyckyby jednoho za druhé užíwáno bytí mělo. To síowo
Čiji a Cítím, Čiti, Cítiti: prwní pertinet ad odoratum* k ro-
zeznání náleží : Čiji že woní, že smrdí etc, a někdo nemaje
čichu nic nečije. Cítiti jest slowo k sluchu a k dotčení ná-
ležité : Cítil sem , že někdo w noci zdaleka se kradl k twému
domu; někdy sem ho necítil, t když se utišit a mlče stál;
kdo bedliwě spí, hned ucítí, když se co hne w noci; mdlý
puls sotwa jej lékař ucítiti mohl. — Jiní také na odpor uží-
wají těch slow, řeknau: Nic sem nečil, by kdo w noci cho-
dil, poslauchám pilně , nic nečiti atd. Sufficiat suum cuique
iudicium.

Item Sedě ti a Leželi U když per translationem usur-
pantur. Seděti w stínu smrti, dobře díš. It. ten zámek sedí
na skále nad wodau. It. ta krajina leží při moři; nedobřeby
řekl Sedí. Takž. podobně o těch slowích Zdwihni to,
Wezmi to. W čas potřeby a slušností jedno místo dru-
hého bráno býti může; wšak předce jest mezi tím nemalý
rozdíl. Nedobře Beneš Mat. 9. wyložil Tolle lectum, Zdwi-
hni lože, lépe staří Wezmi lože; nebo ne wšecko každý we-
zme, co zdwihne. It. Mat. 9. A když šel odtud, pomíjel,
odcházel:, wlastněby měl říci pomíjel, ale lépe wzíti to
synonymon, euphonice gratia. Nebo smyslu se tím neuškodí, ač
rozmůže drobet slowa. Propne senlentiam exprimeres takto
A když tudy jda již pomíjel etc. It. ta dwě slowa Ná-

Blahv$law.

sledowatí jeho a Jiti za ním zdadí se b>ti /synonyma et indif-
ferentia* a wŠak každé * nich má swau zwiáštoí wlastnost
Podobně jako u Latiníků Sequi et Imitarí, Beneš Mat. 19.
nedobře položil Následowali ho zástupowé. Nebo newšickni
Pána následowali, kteříž za ním Sli, t; ne wšickni se jemu w
pobožnosti připodobňowati ušilo wali; zapomněwše na ta slowa
Páně : Jakž sem já činil, tak i wy čiňte. Než níže w též ka-
pitole np zle wytožil Beneš slowa Kristowa : Pojď následuj
mne; Verum in versibus mohlo by se jednoho za druhé užitit
pro licentia poětica.

A ač jést tó maličká wěc, wšak póněwadž mi na pamět
přišla, i o ní zmínku učiním. W Nowém Zákoně častokrát
na ftinohých místech jest úžiwáno jednoho toho slówíčka xat,
latině Et á nébo Qiie. U náé může to býti proměňowáno, někdy
á, někdy i, někdy i také; a na mnohých místech pro wlast-
nost České řeči nelze a položití, než i et euphonice et signi-
tícáfíóhiš ad propríetátis caúsá. Exempla vidé in nostra vfer-
•iohé, ú&iqtae féto oUViá.

Synonyma pak mají z těchto příčin nejwíce užíwána
býů:

1. Aby smysl wyjadřowala, tak aby se lépe, snáze a pl-
něji wyrozuměti mohlo řeči. Nempe, ut melius exprimatur
mentis eonfceptum. Nezrozumíli posludiač přáwt a céle je-
dnemii síowu, zťozumí druhému t . třetímu etc; Jako tak se
dfeje ed pr»ceptorů, kteříž pacholatům we školách lekeí čtao.

2. Když jest wěc pilná a mtuwitel chtětby rád, aby ne-
bned z mysli poslauchačům wypadta, verum ut auditore? diu*
tius in meditatione huius rei detinerentur : ano potom trebasi
jiného leěehea pozapomněli, a tímto mysl měli naplněnau etc.

J Také se někdy tím i řeč ozdobuje, kďožby toho w
náležitém místě a uměle užíwal.

Vitium est, leckdy s bez saudu, tak z obyčeje užíwati
syáoriyrtf. Jako jeden lékař mezi jinau řečí řekl: Musí sé tó

Kniha sedmá. O epithetách. SIS

ptý wyčistiti i také wypurgowati. Ale před leykyt se lecot
hodí, také i takowá rhetorika, nebo sedláci newědí, že Wy»
purgowati nic jiného není než Wyčistiti; domníwajíť se oni,
žeť se tu nětco welikého a diwokého zawírá. — Item kaza-
tel jeden říkáwař, aby. prey nemnoho měli pobožní se swětera
řiniti a nebo málo měli s ním činiti. Huiusmodi synonyma snnt
prorsus vana. Poněwadž nám w tomto čtení powěděi anebo
oznámit Pán etc.

E x emp la.

Na jiný čas, Jiným časem, Jindy, Potem q$kdy, Při pří-
čině odsiaužímf se,

Strakatý wůí, Peřestý Štír. Ta kněžowka chodí líhaná
co nějaká šlundra.

Diwná chasa, totrowina, Žmut , Litwa: Morawci tak
mluwí per contemtum, quasi diceres 8cyth», ut Scytharum
colluvies. Pauci utuntur hac voce; nebo new&ickniby rozu-
měli, co se tau Litwau míní. — Čertowina.

De epithetis. ^

I tím se také w jazyku Českém welice ozdobuje řeč,
buď w psaní nebo i w míuwení, když se případná epitbeta
k síowům přidáwají, a to w čas, zwíáště když má býti ora-
tio héybawá et movens affectus, žiwá a horliwá.

Jestíť pak epitheton nesamo toliko jedno ítowo přidané
jménnetc. některému, jako Mttostiwý Bůh, Pěkné uebeetc.; ale
také několik síow k témuž jménu přidaných, jako Nemohaucí na
nepra wo st patřiti Pán. It. Ušlechtilými twory ozdobený swěta
okršJek, W neprawostech se kálející hříšník. Ale síuší wě-
děti, že ne lecjakás epitheta býti mají připojowána k síowům
a neb k jménim. Než at sau ex nátura rei depromta, ut per
illa res illustriores reddantur; wlastně té wěci přirození wy-

134

Bíahošlam.

B\větlujicí> jakoby jablko zrnaté rozkrojil, a maje o něm mnoho
mlttwiii i řadše bý hned jeho wnitrnoati wokázaí. O někte-
rém ukrutném pánu mluwě mohlby i těch epithet užíwati
Přeukrutný ělowěk, nelítostiwý ělowěk, tyranská duše, tóho
nesli to wného pána zkrwawilá duše etr» O Bohu mluwě říci
můžeš Pán Bůh. Říkají lidé Tot Pán Bůh wí (nedí zprostá
Bůh). Někdy někdo w prudkém mluweftí řekne: Bůh wí.
It. Tot milý Bůh wí. Est oratio placida et verecunda. wážná
a libá, jakž náleží. Staří Čechowé nelibě to slyšeli, když
někdo řekl Bůh, a nepřidal Pán p nebo Milý.

Někteří nynější kazatelé u sebe maudří a drobet nadutí
admittunt xaxoOqXtav. Že Latiníci někde krátce řkau Ut scrí-
bit Paulus , i bned také říkají Jakž píše a nebo napsal Pa-
weí, ješto to w češtině nezní tak jako w latině. Česky ne-
přidá šli řka Swatý Paweí, tehdy jest newážné mluwení:
jakoby mluwit ne o Pawlowi swatém, ale o nějakém jiném,
snad aspoň o wonom Pawlowi od brány, a nebo jako o kmotru
Wáwrowi.1 A protož lépe jest mluwiti poctiwě a wážně, jakž,
pobožných a šlechetných lidí jest dobrý a chwalitebný obyěej.

Chcešli pak náturám Dei exprimere, tedy wezmi epithe-
tou, což se Bohu náležitě připisuje. Jako chcešli k chwále
Boži wzbuditi díš Milosrdný otec, taskawý, lítostiwý, pře-
dobroliwy Bůh, studnice dobroty a nebo wšeho dobrého. Pakli bá-
zeň Boha roznítiti chceš, rci Sprawedliwý Bůh, wšewědaucí Pán,
přísný Pán.

Než nyní někteří a na wětším díle dwořáci (jakž oby-
čej swěta, wždycky se potwořiti) již hned nechtí užíwati
wlastních jmen, imo et pronomina reiiciuntur, pro přílišné po-
ehlebenstwí, než místo nich kladau jen epitheta. Jako když
mají říci Widět sem pana Jana, řeknau Widět sem pána;
a potom to již wždy Opětují, jako u příkladu Widěllis pána?
Co wzkážeš pánu? Přálbých aby se pán dobře měl. Proě
pan sem nepřijde? Chceli pán toho neb onoho ? Widí se pánu
draho bytí. Pán neráčí tak mnoho zato dáti etc. It. Pán z
Perštejtia, [z Hradce, z Lomnice, z Ludanic etc. Jindy říká-

ííniftn tedmd. O tpithetdeh. tt$

WaH Pán Peršteynský, Hradecky etc. Ařby někdo mohl říci,
Že to není epitheton Pán , Pána* když se o osobě stawu pan-
ského a ne o zemanu hiluwí: nebo epitheton předce i tu mí-
sto má Dobrý pán, dobrotiwý pán, přísný, .skaupý pán, čistý
pán etc. Tolikéž tak rowně jest h Němců, jako u Čechů;
ale již jest to tak w zwyk wešlo, že kdyby kdo tak ne-
mlttvvil, nefedálby se býti do^ti zdwcřiivm.

Protož sluší wěděti, že jakož umělé užíwání epithet jest
welmi vríkc potřebná, — nebo welmi často in óratione com-
plet id, quod nomini defuit; jako když díš Ušlechtilý kwítek,
priusguam notninA* rem* pr&paras auditorem, ut reverentius at-
que avidius mentě concipiaťid, quod přoferes, quatn alioqui
reciperet, a tak jako do stříbrného pauzdra koflík zlatý wto-
iíš — : takž podobně na odpor* když přidáš ineptum et inper-
tinens epitfretoti, quod imaginationem ingřatam aut inhones-
tam vel levém quoque, sive nihil ad rem facientem a scopo ab-
errantem gignit, by co dobrého, potom jmenowa), tedy to
zhanobíš *). Jako jedea napsal w swé knize Srortonošná
cesta, totiž když Pán k swé smrti weden byl. Item Patř na
duchy smrtonošné (per ineptam cacozeliam): mínil na duchy
zlé, smrt přinášející **). It. skrze swé smrtonošné skutky
jdau na zatracení. It Nápoj smrtonosný* Sunt fictse, affec-
tatte et inepta locutiones. Et tam en audaculi quidam imitantur
similes ineptias, nesaudíce, jaké myšleni tím slowem w my-
sli posluchačů wzbudí. Nyní, těchto let, kteří pranostikv
píší a lidu obecnému wydáwají, nemálo k těm podobu ych
slow užíwají Smrtonoš, Hladolet, Dobropán etc, tak jako
někdy prwé staří předkowé náši. A tak slyše někdo o ce-
stě smrtonošné, o duchu smrtonosném, i bude sobě to (Hu ně
wrkládáti, a marně se neužitečnau wěcí zamřstkná tati, ac
faciíe etiam a principali scopo abducetur. .

A nechat i toho doložím. Užíwání epithet ^vlastně ná-
leží poetům, U písní a weršu skladatelům. Nebo bez toho
sau weršowé jacís nezpůsobní, jako traňk neoslabený, neslaná

*) LotrS «pitheion, Zwyjedený Mc:
• •) Lonf# fetitvia fiff *entaa.

Jtftt Bmhoita*.

a nemastná krmě. O Čemž nemálo sem předešle napsal w
Přídawcích k Musice o skládaní písniček.

Příklad náležitého epithet užíwání snadby mohl dán býtí
na některých písních w nowém kancionálu.

Jako na těch werfcích o swatém duše a o swaté Tro-
jici, ym Íp V * J. VIII. It. Sláwu králowstwí nebeského K.
V. sudí ta slowa WW wétrů % nebe libé, slunce jasné eta

Nechat pro někoho hlaupého i některý příklad připo-
menu.. Agposjte dicitur Bauřliwí wětrowé, Hrozná Šelma, a
nebo Šelma hrozná, (Strašliwé tmy.

zarděítS ( ušlechtilý

Nebe { sas^nušUé t 1 rozkwetlý,

jasné. Strom ( ' rozrostlý

prokwitající,
maličký strůmek.

De dialectis.

Kterakby jeden a týž jazyk na několikero podlé způsob*
i mfaweoí rozdílného dělen býti měl a musil, každý téměř řlo-

wěk sauditi a widěti může, zwláště kdož wen z wlasti swé
někam za jakaukoK příčinau do jiných krajin wukol ležících
jezdil. Někde zajisté pěkněji a někde šeredněji mluwí. AČkol
suum cuique pulchrum, každá liška swfij ocas chwálí: aotwabyj
se kdo. nalezl, aby ten způsob mluwení, kteréhož užíwá, haněl.
Wšak dobré jest i to, rozdíly tu znáti. Aby sobě někdo,
často se po krajinách sem a tam smeykajé, řeči sobě nespletl,
takže by potom žádného dialektu práwě neuměl, jakož se
toho nemálo těchto let při našich dobrých přátelích wídalo:
a protož příklad maje na jazyku Řeckém, také nfejco tomu
podobného w naší řeči České ukáži.

Kniha sedmá. O nářečích* 887

Tito dialektowé sau nejpatrnější w našem jazyku:
Prwní a snad nejpřednější díalectus (t. řeč) jest řeČ
Česká, k níž i Morawané přináležejí a poněkud i Slezáci.

Druhý dialektus jest Stowenský, k němuž se připo-
juje způsob miuwení Charwatů rozličných, kteříž od Uherské
země až k Konstantinopoli, odtud až k Benátkám do Wiach,
potom také toho dít jest w Africe za mořem, kteréž síowe
Hediterraneum : a ti rozličná jména mají podlé krajin, jako
Croat» in Croatia, Bosňaané w Bosně, krajině nemalé, 111. ri-
kowé, ti jenž sau w Hlyrii , kteříž tam na wětším díle sío-
wau Síáwi = Sclavi.

Třetí dialektus jest Polská řeč, k níž téměř muže
přičítána býti Slezká (ač, kteříž blíže Čecha a neb Morawanu
sau, ti podobněji k Čechům, nežli k Polákům míuwí). Potom
Ruská, Mazowetská, Moskewská a nějaký dít
Tatarů.

Kteráby pak z těch řečí a neb dialektů nejprwotnějši, o to
se nepotřebí mnoho hádati, ani toho tak pečliwě wyhledáwati.
Nebo takowé wěci plné sau rozličných i nejistot i meylek.
Též i kteráby z těch řečí nejušlechtělejší a nejozdobnější
a neb nejpěknější, owšem i nej bohatší byía, qu» dialectus et
svavissima et excultissima , kdo o tom učiní weypowěd pra-
wau, kteraužby wšickni přijali? Quamvis parum abest, quin
inter omneš constet, Boěmicam dialectum tum excultissimam
tum elegantissimam esse. A i mnět se také tak widí, že Če-
ská řeč jest i nejwypulerowaněj&í t nejlibější. Ale nechaje
každému o té wěci swobodného saudu, ku porozumění roz-
dílu mezi těmi dialekty, každého obíášt wlastností a způ-
sobu dotknu a příklady neneznámými wyawětlím.

Bohemica dialectus.

O rozličných práwě Českého míuwení způsobích již sem
mnoho napřed psat; tuto krátce nětco přidám.

Tak já saudím, že jest i proto Česká řeč pěknější nežli jiné
toho jazyku částky, že jest prostranná a wolná, audům k mtu-

22

388

Blahoslaw

wení od Boha nastrojeným k wypowídání rfow jedněch po
áHíhých snadná, 'ne^otféhnjíci žádného aufet sem ttebo tam
rrakřiwowání, jako francauzská, quanwis lociš ubi latini tf pro*
nuntiant, utilitatem, usům etc, ; ani jakého sypění neb tyčení,
jako wJaská : megtaoř, siě etc ; owiem nepotřebuje nepěkného
skrze nos mřu wení; nebo Poláci jakýms níám nepříjemným
hubňáním welmi sobě swfij howor kazí. Aniž jedné Utery
příliš častým opětowáním nehladkosti řeifi působí: jako Kli*
sowé nemajíce híahořu prawého dwojité litery šs> wšudy
prostého $ užíwají, a nemajíce litery ř samo prosté r kladau.
Ir. Jako Mazuši, kteříž častým dotýkáním s, miuajíce litery
i, řeč sobě hyzdí. Ano i Německý jazyk pro časté litery r
nžíwání jakýs twrdý nám se býti zdá. Také ani pronunciací
pJachau nějakau (totiž prudkau, jako Wíaši), ani rozdělowá-
níro clausulí a protahowáním konce jich, jako někteří Char-
wati, decursum verborum veluti iudaico quodam sono facientes
indecorum, admittunt.

Morawané, ačkoli Českým jazykem mluwí, w&ak ne
tak pěkně a slušně wyříkají stow někteří. Jako sedláci
prostí, zwJáště na Hané, welmi ústa otwírají, a naberauce
některé litery hlahrfu plná ústa, jaks nezpůsobně míuwí:
Úauče, pacholeyk, čeystey mauž. Baude mít au wás zejtra
etc. Někde příliš ukracují, diftoňgu nezachowáwajíce a někdy
přidáwajíce liter nebo syllab. Někde literu příliš protahujíce
jednu: jako w Strážnici a wůkoí, kdež říkají budu, súd,
na súdu, ktúče s= klíče, a u súsedowích, u súsedu, Janowích,
Wawrowích, OndroWícíř etc. Abychom fa poznali. Bychom
sa radowali. Jedné sa warujma tých wěci. Sebrali sa na
nás zlí ludé. Okolo Těšína říkají 1 wedť já nemám, než
tu jedinú dceru. Toho sloWa Wed, Wěď mnozí Ttforawané
welmi často užíwají. Est particula- $*pl$tiva, idem válet, quod
germanicum boa) ; tyafce icfy boflj etc. ítem některé wěci na Mo-
rawě hned jinými jmény se jmenují nežli w Čechách: o čemž
dobré jest wěděti. Jako Morawci řkau Sweřepý semenec,
a Čechowé Ozimý. Hfowatice Ifornwci říkají konopě ne-
poskoné: Čechowé přísadě říkají HJawatice. Čechowé řkau

Kniha sedmá. ndřeéieh. 909

pfekným stowero Híemeyžd: Morawci wrmtě Slip$l< Podr
latí, j«ro- Jfcwrawci www , 9 wwna, ipept* vo* etc. .Česky
Htawatice, morawsky Přísada: prwní lepší. Tak košťál a
htaub, nebo htautrf řJkigí nftkteři Morawci btaupí. Morawci
newědí, cq jept to Pařez, než říkají tomu Peň : inepte. Jfraupy
trastem ptoprchty; městem Morawci řkau, vox est defectiva.
Čechowé pět grošů: Morawci Pět groši. Koláči): koláči. Ale
pět holubů říkají i Čechowé i Morawci. Klíče, po česku:
Morawci mnozí takéž tak, ale okolo Hpleyna Kí*uče, a tam
blíže k Strážnici JQúče. Čechowé Nyní, Morawci Wčilí, Ny-
píčky, wčiličky, ač Plzáci nemnoho lépe WeČáu. Místo Wčilí
po Strážničku Wčilé. Pupen po česku: Pupenec po moraw-
sku. Čechové Jilm: Morawci Břest říhají. Mářa, staročeské
sIowjo, Morawci ho užíwají : Swaté Máří synu etc. Též Mq-
rawci pokruiinám říkají Záboj. Weliký hrnec nepoléwaný,
jako mléko chowají w nich, stowe <Látka u Morawců: Při-
nesli nám látku koblihů. Potkat sem se s ním: Morawci po-
třetí sem ho. Čechowé Snažně = udatně, oprawdowě, sta-
tečně etc.: Morawci protáhnauce á inepte říkají Snážně =
celeriter, spěšně, rychle. Teď Čechowé ; Morawci Tof, tofka,
taťky, toteyky etc: omnia ineptissima. Pnět na kříži, staří
Čechowé, od pně, peň: Morawci inepte Strmět; Strmí nůž
w stěně; od Strwí ostré w. .Čech dí Wážiti wodu, nawá-
žiti wody: Morawec Táhnauti wodu; lepší České.

A i toto znáti sluší , že i na Morawě welmi nejednostejně
mtuwí. Okoto Mezříčí jinak, w Prosí ějowě a wůkot jinak,
w JBystřici potom i w Třebíči jinak. Jinak okolo Brna a
Znojma; rozdílně w Strážnici a w Brodě etc. Nebo jakž
kteří bližší sau Slezákům, jiní Stowákům a jiní Čechům , tak
se také w některých stowích a způsobích k nim připodobňují*
častp i mnoho s nimi jako se sausedy činiti míwajíce.

Ano i Čechowé mnohými způsoby jedqi od druhých w
řeči rozdílní sau.

W Praze a tu okoto Nimburka a Bolestawě zato mám
nejpěknější a uejprawější jest Česká řeč, ano i w Králowě
Hradci a téměř i w Litomyšli. Hněď potom jinak mtuwí w

840 Blahoslav.

Litoměřicích, a tam w Rípsku, jinak w PÍ ženště. Tak jakž
toho napřed po místech jest při příčinách nemálo dotýkáno.

Stowenský dialecins.

Někteří zato mají, že to slowo Stowenská řeč est ge-
nerále, summowňí, wšecky rozdíly a dialekty již jmenowané
w sobfc obsahující, a podlé toho Slowenský jazyk dělí na
Čechy, Poláky, Charwaty, Rusy etc.

Jiní chtí ty jazyky wšecky w tom síowu Bulharská řeč
obsahowati. A jiní jiných síow k tomu wyhledáwají. Philipp
Melaňton Čechům i Síowákům etc. říkáwal Heneti. Já, ač
tomu nechci tuze odpírati a též toho potwrzowati hadrowně,
žeby řeč Slowanská byía jiných dialektů našeho široce po
krajinách dalekých rozprostřeného jazyka půwod a studnice:
wšak to, což za nejbližší k prawdě mám, prostě powím, ji-
ných saudu a smyslu při té wěci nic nehaněje. Toto pak
prawím, že my takowého slowa, w němžby wšickni dialek-
towé a rozdítowé neb rozdílní způsobowé jazyka našeho za-
wříni práwě býti mohli, nemámé. Němci mají. Nebo Saska,
Rakauská, Baworská, Šwábská, Šweyéarská, Nidrlanská, Ma-
recká etc. řeč wše sau částky jednoho jazyka, jenž síowe
Německý jazyk, á oni wšickni odtud slowau Němci a nebo
národ Německý. A tak Němci, buďte w kterých chcete kra-
jinách, předce nejsau než Němci.

Ale při našeho jazyku lidech jinak jest. Nebo Slowáci
sau w krajině Slowenský, Charwati w Charwatské, Čechowé
w České, Poláci w Polské etc. A kteříkoli z těch do jiných
krajin se dostanau, jméno swé wlastní, speciále, non generále
uti Germani, mají, buďto oni we Wíaších, w Uhřích, w Něm-
cích, předce Čechowé zůstáwají a slowau Čechowé, a Poláci
též Poláci, a nebo Slowáci sau. Ježto Němec, buď on z
kterékoli země, neslowe než Němec, byt se s druhým Něm-
cem z jiné krajiny přišlým newelmi dobře smlauwati mohl.

Ten pak dialektus Slowenský, kterakýby byl, Čím od ji-
ných diálektů rozdílný, newidí mi se o tom mnoho psáti, a také
newím, by toho jaký užitek byl.

Kniha sedmá. O Udře čich.

Ti, kteříž s nimi mtuwiwali, mohausauditi a toto widěti:

I. Že jest ten dialektus nesnadný k rozumění i nám Če-
chům i Polákům owšem. Má swé trhy a spády w híahoíu
mistrné, in pronuntiatione, těmto Stowákum, kteříž w uherské
spemi při pomezí Morawském sau, ne we wšem podobné a
wšak ne příliš neslušné.

II. Non fest inexculta diálectus ; prawf, že i grammatiku,
swau mají, Wšak já sem ji newidět. Než majíť mnoho meta-
for a jiných figur rozličných; a- jest w tom jazyku písní a
weršu neb rýmů množstwí. Kteříž jací sau, z této jedné
písničky jejich swžtské muže se nětco roznměti,

Píseň stowenská od Benátek, kdež hojné jest Stówdkú neb
CAarwatů, přinesená od Nikodéma.

Dunajů, Dunajů, čemu smuten tečeš?

Na werši *) Dunajů try roty tu stojů,

Perwšá **) rotá Turecká,

Drufiá rota Tatarská,

Treta rota Woíoská ***),

W tureckým rotě šablami šermujú,

W tatarským rotě strylkami strýlajú,

Woloským rotě Štefan wyjwoda.

W Štefanowy rotě dy woňka ptačet t),

I píačuci powídata: Stefane, Štefane,

Štefan wyjwoda, albo mě půjmi, albo mě líšiff),

A što mi rečet Štefan wyjwoda?

Krásná djwonice, půjmi J bych tě dywoňko,

Nerownáj mi jes, lišit bych tě, milenka mi jes.

Šta mi rekta dywonka: Pusty mne Štefane,

Skoču já w Dunaj, w Dunaj hluboký,

Ach kdo mne doplyneť, jeho já budu.

Něchto mě doptynu) krásnu dywoňku.

•) Na břehu. Přwní. Wlaská. +) Fit!. ++) Propust

Blakosluw.

Doplýmt, dyWoiko* Stefan wójwoda,
I wzat dywoňku zabit *) ji u ručku:
Dywoňko, dušenko, milenka mi budeš.
AMEN.

Jiná píseň, podobná k této, kterau sem slýchal w Bazilii
u Gelenia od Charwatů, tato slowa w sobě má: Přýííko an-
dělská, kdiA lha prychyny. Přýlika to jěšt podobnost ulíčená,
přilícená, t připodobněna, to jfeét, Obfttne andělský, to jest,
Pěknás jákó anděl. Koiá at fctti, kteréžto, k nííttK Me,
me ipsam, ego. Prychyny, přichylnji se, rittkíón&tt sem a
quam ego diligo*

Observatio. Kdež Čechowé mají ř, tu Stowáci r.
Jako Wařiti* kořiti, koření, kořenití: oni říkají Wariti řepu
s kořením etc. A zasse na odpor , kde jmenují Čechowé r,
tu oni r; jako Maria Panna. Iteín místo Českého proétého e
s literami zřek nebo syllabu činícími, be, ne, me, te etc.
mají to s puňktem podobně fjako Poláci. Nje = nemáš,
Běno = Beneši. A zasse contra, kde my mánie mě, ně etc,
oni ne me; jako Němec my dínie: oni Němec* beii etc.

Polský dialectus.

O Polské řeči také mi není potřebí šířili : blízko máme
Poláky, a po Čechách a po Morawě nemálo se jich wídá,
zwláště nyní w klášteřích, kdež téměř spíš Poláka nežli
Čecha nebo Morawce kázati nebo mši slaužiti uslyšíš, ješto
Čechowé již za pilnými zaměstknáními nemnoho s nábožen-
stwím se obírati obyčej mají.

Toto toliko o Polácích <Km, že těchto časů počna od
dwadcíti let tak sobě řeč swau rozšířili, množstwí knih až i
swatá písma (lépe nežli w češtině sprawená) jazykem swym
wydawše, že se jest čemu podiwiti. Ba Čechům jest zač se
postyděti, že sau w té wěci tak šeredně oblewili, mrzutě od

*) Uj*t.

Kniha sedmá. Q násecích. $49

tfawútné snažnost* a udatnosti předku swých tok d%l?ko od-
fiedše, g zadu s lenochy a nedbalci *ů*tali.

Naposledy widí se mi toho doložiti. Že sem já zmínko
učinit de dialectis, ne tau příčinau to se stalo , žebycb pnad
za wěc slušnau a potrebnau saudil, jedné kterékoli osobě dwěma
nebo třem dialektům se učiti. Shledánof jest při dosti opatr-
ných a učených lidech, že ani jedním ani druhým způsobem
dobře mluwiti mohli, t. ani polsky, ani česky, ani slowensky
ani morawsky. Nebo míuwícímu česky někdy síowo Polské
přijde na pámě t, i takž místo Českého prostějšího pěkné
podle saudu Poláků a u nich signiíicans wyřkne, prwé téměř
než zwí a neb rozsaudí Jako to síowo Polské Prawdiwé,
jehož někteří spolčeti Čechowé často užíwají. Prawdiwě
powěděl, t. práwě, prawý, t. prawdau powěděl. Naše to
adverbium Prawě zdržuje w sobě veracitatem et dextoritatem,
Ač tomu slowu Polskému může každý Čech rozuměti hned
po jednau. Protož nepříliš za zlé mám těm, kteříž ho (po-
zwykše tomu) užíwati obyčej mají.

A wšak mám já za wěc užitečnau, unam dialectum, jeden
ten rozdíl řeči, jako Český neb Polský, dobře umějícímu také
proto i na jiné dialekty tytýž popatřili, a jim také z částky
rozuměli: než neužíwati jich mnoho w mtuwení.

Příklad toho mohl bych dáti na znamenitém a welmi
učeném muži, panu Zigmundowi Geleniowi, kterýž jak welmi
dobře Česky mluwil, kteříž sme ho sleychali, wíme, a jak ji-
ným dialektům řeči naší rozuměl a jejich harmoniam i * ji-
nými jazyky sauditi uměl, lexicon symphonon w Basilii wy-
tištěný swědČi.

Nebo kdož jsa dobrý Čech, i jiným dialektům rozumí,
fen při mnohých stowích origines, derivationes, significationum
fontes et mutationes, i půwody jejich i ratolesti, wlastnosti a
wlastností těch proměny rozličné lépe pozná a jim wyrozumí ;
a tak mnohem lepší a umělejší Čech bude, nežliby sic byt
toho nemaje. Ukáži to příklady některými pro wyswětlem.

844 Blahoslav.

To síowo Bohatý, polsky Bogatý, půwod swůj že má
od toho s)owa Bůh, snáze z Polského, nežli z Českého po-
znáš: quasi Dei particeps. Odtud Zboží, zbožnění, zbožný,
pobožný. Síowáci říkají Boh. Bohom nezbrehujtě, t. Bohem
nepohrdejte. Němci ©ott, od dobroty, my pak Bůh od bohat-
stwí, že sám bohatý a obohacující (Bph. 1), abundantia, omni
sufficientia, diviti®. Bohatý, t. od Boha obdařený. Odtud Zboží,
což Poláci na samo poně obilí a aurody obracejí: Má wěle
zboží, t. má hojnost obilí. S)owáci řkau Můj lubý Waniš:
Čechowé můj milý Wácíaw.

Za příčinau pak těch dialektů snad nebude škodné, abych
nřtco přidat

de derivationibus vocabulorum.

A ty sau rozličné, a z rozličných jazyků a nebo i dialektů
a nebo skutků etc. pocházejí.

To s)owo Kostel někteří prawí sstupowati od toho Po-
stel t obecné wšech mrtwých receptaculum adeoque veluti lec-
tus mortuorum. A nebo od kostí, že jich mnoho býwá při
těch místech; protož se dí Koste), jako Kostitel, anebo Kostí
postel. Poláci řkau Kostěí. ďaustrum, klášter, od za-
wírání, a claudendo. Církew, to síowo Erithac psa), že od
tíeckého s)owa poš)o xoptoc. Němci říkají íliréc. Čechowé
k proměnili w e: xopiax^, církew, Páně dům. Odtud Cír*
kwička ss ma)ý kostelíček. Církwice, Cerekwice, jakás wes
s)owe tak*). Kerchow, JHtd^off, kostelní dwůr. Křesťan,
dicitur ne od křtu prwotně, ale od Krista: a Christo n. de-
scendit Chrístiánus a od Krista jest křest. (Jakož někteří
Pseudoewandělišowé kališní, Kuže) onen a jemu podobní, já-
sawě na kázáních drsajíce, swé pos)auchače ušlechti)ým tím
s)owem Kristiány, křepkau pronunciací s)awně jméno wati oby-
čej měli, welikau bujností, smys)em tě)a swého bywše nadutí,

*) Spectat domino nomiti de Gassin in Silesia (připsáno po stráni tni-
kan od ruky pozdčjií).

Kniha sedmá. O derivaci slow. S45

jakby sobě počínati měli, newědauce.) A Křtít i jest okry*
atiti. Staří říkali křesťana uděJati. Okřtěno t. Kristowo uči-
něno, Christum induistis, w Krista ste se oblekli, Kristu po-
swěcenL Teyden, septimana, neděle. Několik nedělí nebo
tébodnů. Teyden, t teyž den, t. takowý, jako byř před šesti
dny, a nebo kterýž přijde po šesti dnecb. Od téhodne, od
téhož dne kterýž jest dnes, čekám na tě. Opřatek, oblátek,
obJalio, quia offerri dicitur hostia in missa. Ab oferendo ita-
que derivatur. Podobně jako Koleda, dies colenda, collecta.
Slowe potom i píseň, kterauž toho dne žáctwo zpíwá, Ko-
leda. A že ty písně některé býwají marné barachty o do-
mnělých swatých a nejistých historiis, přišlo to slowo w pří-
síowí, tak že rozpráwky a klewety marné etc. nazýwány bý-
wají Koledy anebo Žwanice. Hrany, strany hraniti co jest,
tesaři wědí, t. ligni vel trabis rotund® partes quadrare. Tří-
hranný, čtyřhranný, pětihranné dřewo. Hrany zwoniti umr-
lému obyčej ženskému pohlawí dwě, mužskému tři. Třtina
oně slowe od třesení se, a tremendo. Orodowati, oro-
dowání; zdá se jakoby od Latinského pošto Orare. Orodo-
wati, orowati, Oroduj za nás, ora pro nobis. Odtud orodow-
ník náš, intercessor. Snad to lid slyše na těch tataniíčh i
zwykl tak slowa toho užíwati. Pahrbek, Pahorek: prwní
to prawí, že jest hora a wrch na jiné hoře wysoko ležící*
a druhé že jest wrch hory kterékoli, ipsa scilicet cacumina
montium vel extremitates. Někteří to jedno za druhé berau,
velut synonyma. Na pahrbcích hor, in collibus montium. Pá-
ro jek jest, když z roje toho roku wyšíého jiný roj wyjde
= když roj toho roku ze sebe wydá nebo pustí jiný roj,
jakoby dítě toho roku uléhlé jiné dítě porodilo. Podstata
a základ differunt. Podstata jest, na Čemž se základ stawí,
a na základ wzděláwá se dum. Dicimus Má ten dům dobré
základy (t. grunty a nebo po němeeku krumfešty), ale pod-
statu má zlau. Doba: práwě twá doba t. tobě se dobře
trefující. Podoba, per contemptum, ac si diceres Netrefa, a
jako Morawsky Čuridto. Staří říkáwali — nunc non est in
usu — Nádobný, nádobná, pěkný, sličný, způsobilý. Poláci

ještě ho užíwají. Batole a ti, rami. Prn&áci JUtoroati* To-
tii ty malé ratoUstky, kteréž toho roku (obrok), mr roce na*
rostly. Zwáti, obilí &wáti, zwáti na awadbu. Pozwaný.
Poláci wezwaný ete. citátu* k hodům, k saud* etc. Čechowó
Mo e dl e =5: pro mne, ale již téměř w zwyk wešto wypauštění
lé litery Nebo i říká se i píše Modle. Poláci Dia jeho, dla
tego* dla Pana, dla jinších. — Bydlí, bydleti, bydliti, ha-
bitare. Poláci Bydlo dobytek* Bydle dobytče, Bjdteťu — dobyt*
četi. Bydlo míti t. habitationem habere; bydlo míti t. howada
neb dobytek míti. Orloj = hodiny bicí U bqecí. Put orla
siowau tif jenž do dwanácti bijí ; celý orel, jenž do 24 bijí :
tak řikáwali předešle; nyní zřídka to uslyšíš. Zato mám,
že od toho -Latinského slowa horologium staří wzali, jako i
-Latiníci od Řeckého 5pa, chwíle. Kaxi oíxov, mpl toí^ olxoo^,
domatim, po domích t. chodili Apoštolé a lidu napomínali eto.
Odtud Paroecia, parochia Fara, parochus Farář* Žebráci chodí
po domích podlé řadu.

De pronuntiatione.

Na té wěcl jak mnoho záleží, rozuměti se muže z onoho
powědění Augustínowa o tom orátoru, kterýž měw powědíti,
co jest nejpotřebnějšího řečníku, jmenowal pronunciací : a co
potom? též opět odpowěděl; co za tím? i potřetí předce na
tauž wřc ukázal.

Jistěť w našem jazyku nemnoho méně toho potřehí jest;
nežli w Latinském. Nebo naše řeč mnoho má w elowíeh
Uter, (eadque veluti radieales aut cardinales, na nichž záleží
nejwíce, in quibus inflexiones peraguntur) libější hlahol a tišší,
netak hurtowný majících: kterážto slowa nebudauli bystře a
uměle, jakž jejich wlastnost ukazuje, wynášína, prolata, mnoho
ušlechtilosti a spanifosti řeči zmizí, multum gratúe et decori*
kno bona para. perUút. Wšak newidí mi se o tom mnoho
psáti tuto ; kratičce toliko některých wěcí nawrhu tomu, kdož
i může chopiti i sobě sám to dále rozložití.

Kniha sedmá* O wy slovováni. S4T

Nejprwé* kdožby ehtět prawau Česlům pronunciací
zachowati, potřebí jest mu, aby každého síowa Českého a w
něm wšech syllab prawau prosodii wědět, t. která syllaba
jest dtauhá a která krátká. Příklad tato síowa;

1 8 3 4 ft e

Bo ží mi lost má me.

Prwní syllaba jest krátká, druhá dlauhá, třetí krátká*
čtwrtá dlauhá, pátá dlauhá, šestá krátká.

Druhé opus est debita, nempe suavi compoéitione vocuiti,
ita ut observetur euphonia, ne oratio sít agresds: t. zřeku a
nebo slow pojení aby bylo slušné a případné, kteréžby ne-
činilo nehladkosti neb drsnatosti.řeěi, jakoby se síowa ká-
cela přes hlawu, kotrlce metala a jedna k druhým se rozbí-
hala etc. ne sit oratio non fluans, sed volutans sese. Příklad
Šeredného slow pojení dám : „Pečliwostí prawím mnoho audůw
waiích chowati od naprznění jich hříchy potřebí jest. 41 W
té sentencí, kdož má saud čacký, snadně widěti může, kterak
jedněch slow po druhé nelze práwě wyřknauti bez jakéhosi
potwoření hlaholu, tak jakoby se zajíkal. Nebo jedno slowo
na literu m se skonáwá, druhé od té litery se zasse počíná;
i musíš nepřípadně mumlat! , než obě síowa práwě wy-
řkneš. Takž wiz tu při liteře eh, tp, au etc. Dobře díš: kla-
něli mu se, ale pěkněji bude takto: klaněli se jemu: erit ma-
gis sonořum.

Třetí debet nonnunquam exultare oratio, ut fluat aliquando
in flumine, quando per loca petrosa decurrunt aquse. Příkladu
orationis exultantis in Philippicis Ciceronis et alibi jest hojně.
U nás w řeči České newím co bych za příklad postawil. W
písničce té Srdce mé skládá píseň, D. 10. Item w té Z hlubo-
kosti w swé auzkosti etc. L. 17. nětco toho se spatřiti může.

Aě pak koli te> což dobrá a wlastní pronunciací slowe,
jest wěc wělmi nesnadná, a přeřídcí sau, kteřížby ji tak* jak
shišt', zacho wati wšudy uměli a mohli, wšak proto pilnost a práce
bedliwá i w tom mnoho může, jakž jistě zkušeni toho mocný
jest dčwod. Než některým lidem (ač welmi řídkým) samo

&48 Blahoilaw.

přirození to dalo, aby bez učeni se tomu a práce nějaké při-
tom tak měli řeč, hlas, zwuk a hlahol ke wšelikému sem i
tam hnutí a každé proměně hotowý a w tom příjemný a libý,
že jest se čemu podiwiti. Já jediného takowého znám, t. Fau-
stýna: kterýž w té wěci, quantum ad donům naturale adtinet,
i B. Stefana ujce swého, virům vere ad oratoriam facultatem
natum, longe superat. Sfohliby i někteří jiní z mladších našich
k němu poněkud podobní nalezeni býtí, ale ne bez wady ta-
kowé, kteráž prawé pronunciací, jako rez a nebo ruda ušlech-
tilému zelenému na winnicích listí, drahný díl spanilosti ujímá.
Nebo někomu lísawost téměř lehkomyslná, scurrilis, jinému
zasmušilý a neochotný způsob, i nepěkné a nelibé wzezření
nemalau w příjemnosti slow hlaholu a hnutí etc. činí pře-
kážku. Pročež, quod fit invita Minerva, non fit quiddam exi-
miam et singulare. Ale nechce mi se o té tak subtylné wěci
psáti; poněwadž, kdožby tak welmi o ní stál a práce sobě
i přitom neoškliwil, z příkladu skutečných tomu se učiti muže»
totiž poslauchaje a následowati usiluje kázaní nebo řečí umě-
lých a wýmtuwných mužů. Raději pro některé prostáky o
grammatické nižší pronunciací, kteráž netak welmi k ušle-
chtilosti a k subtylnosti oratorské příleží, ale toliko k ně-
kterým syllabám a literám, nětco w kratičce dotknu.

A nejprwé toto prawím, že některých slow significatio,
moc a wlastnost podlé samé pronunciací se saudí a poznáwá.
Kterážto pronunciací, ač se koli i literami může w psaní uká-
zati, ale mnozí ne wostře je w mluwení wyříkajíce, téměř to
confundunt, zpletau. Jako při těchto slowích: Uhel carbo,
Uhel angulus; Wyplinuli expuerunt, Wy plynuli enatamnt;
Wejdi intra Wyjdi exi, Počií sensit, Půjčit dědit usui; Wo-
stříhal owce s berany, Wo stříhal, hlídal owec a kraw;
Stříž, stříž íček, a vis parva, Střiž, imperativu* Tonde = stří-
hej wlnu, Střiž, čas wlny stříhání a prodáwání, Stříš, maličcí
kauskowé ledu, když mrznauti počíná woda po wrchji na
řece jdaucí. Lepé škorně, lépe ušité : wiz o tom napřed
Oděw vestitus == raucho, odiw, obestřew. Zabit occisus, Za-

Kniha sedmá. O vyslovování. 849

bit kolem, kázat ty dwéře kolem zabiti. Jiti, chtí ho jiti ss
do wězení wzíti, jímati; jiti, ire, nechce pryč jiti.

Ale při některých slowích signiácatio heque prontintiando,
neque scribendo exprimi potest, než z okolních stow z 'předu
i z zadu musíš se domeyšleti sám. Obrok a nebo wobrok
koňům dej, pabulum. Ób rok = per ánnum a neb unius annl
curriculo. Přes rok, w roce co takowých wěcí přeběhne etc.
Může pro rozeznání significationis w napřed přidán býti, tak
aby se i řeklo i napsalo Wobrok, pabulum.

Ídeductus dolů s wrchu, s hory,
oklamán od falešných proroků,
s swěta sweden t. usmrcen, zabit.

Prowodit j ^ wn ^ w ^ c *> patrabat mira,

\ přítele swého z města zprowodil.

. Češe se swině o slaup, česal se wepř.
Češe hláwu hřebenem, zčesal se.
Češe jablka, hrušky, očesali.
Poswětě t když poswětí pokrmů, participium.
Po swětě se taulá sem i tam, nomen.

Ten ) prst ) digitus,
Ta ) ) smýtě.

Ač někdyt jedné litery přidáním nebo proměněním to se
může zprawiti:

Prowodil, zprowodil, proeteritum , deduxit , deducebat :
Zplundrowal tu zemi, město; uplundrowalš ulál, uhanéletc.

Ještě (addam enim et contraria, quo res, de qua agitur,
sít dilucidior) widí mi se tuto (a wšak s odpuštěním, pace
piorum dixerim) přemrzuté pronunciací ohyzdný na těch ry-
baltských traupích ukázati příklad.

Někteří a téměř wšickni pláštěm Antikristowym při*
krytí kazatelé Pražští, na kázáních swých tu literu i tak
traupsky, *lustě a neokrauchaně plnau tlamu ji naberauce, pro-

360 Blahós law.

ferunt, až jest ofckliwó styěeti. Jako zwiáfctě w těch stowech
Dobré spasitedlné* uéení £isté. Není lze toho tak wypsati,
jakoby ftuadué Jbyto Jikázati. Nebo patom záleží to , čehož
sobě na nich nelibuji, žehy dtauho na htahotu té litery stáli,
ale že ji tak jako grbianski proniintiant, otewxauce jista co
kátru, pleno ore, wšemi cetými ú*ty se wěím tak, jakoby piwp
s kwasnioemi wyžbagit, JeSto ta litera musí středmým zwu-
kem wynáiína býti. Nýbrž na některých místech tak se musí
k ní připojili zwuk té litery y neb i, aby se zdál z toho obo-
jího slitý býti diftoňg t. z e a z y; jako při těch stowích w
lese, w mise, w noze, w nose etc.

Ale tomuto wšemu kdoby chtěl práwě wyrozuměti, mu-
sit by Pražských kazatelů kázaní posfyšeti a potom bratrských,
třebasi tu w Boleafowi, a Jhnedby srozumět dobré i zlé pro-
nunciací tó litery.

Ještě i toto dím, že mnozí, zwtá&tě na Morawě, weliké y tu
ktadau W wozy, w kozy. w mísy etc. Ale pří jiných ně-
kterých stowích opět se to netrefí: nebo nemůžeš říci W
nozy, ale W noze tm mnězí etc A sjtaří Čechowé též psá-
wali a snad i mtuwíwali tak Musímy, budemy, pujdemy # dc-
pustímy, nedámy etc. W některých místech na Morawě jeStě
tak wůbec mtuwí, jako okolo Sleian. Pročež i Wáctaw
HoJý, dobrý muž, neposlední jistě kazatel, tak psáwat i mtuwí-
«waf, obecně 1 na kázaní* Ba některé Morawky říkají Budými.
Ale nechwálím toho způsobu: est inepta antistechon. Ženám
i děwkám Morawským jakžtakžby to mohto připadali, ale
mužskému pohfawí nic. Est omníno mulieribus qu»dam, ap
velut timida pronuntiatio, prorsus cavenda.

Zawírka grammatiky České.

Naposledy widí mi se, abych omneš has meas commenta-
tiones, librum hune «ane grandiorem (sic n. inter mánus per
tot annos scilicet fere 20 exerevit) zawřet tím, což Julius

Zawirka.

861

SoaHger, omnium nostri sťecnli philosophorum Tere Phcenix, w
předmluvě na knihu de mibtilhatibus Cardani položil, JeTiož
stowa adscribere tne nen pigebit: Quod studium, inguft, in par*
tes qnídem varias seepenumero acindebatur, adeo, ut iam et
poéeret ťmdaci© et tcederet laborum, et poeniteret progres-
svanis.

Chtál sem rád nětco jazyku nafiemu ad veram tum purl-
tatesi, tom ornátům napomoci. A tak sem oprawdowě drtěl,
še mysl má častokrát jako pochodně zažžená hořtfa. Aniž
sem o to pokoje míti mohl, mnohokrát w sobě to došiti a %
mysli wyháněti usitowaw, předkládaje sobě 1. swau nedostateč-
nost pro' níž mysli) sem, že málo co swéati budu moci. 2. Nefloafta*
tek ěasu-k těm wěcem, poněwadž sic nazbyt chwfle ad legendo*
botios autores eem němě}. 8. Již pak potom ragraveseente fttate i
hanba mně bylo zato, že já se s tím týžtýž meSkáwám, tam snpe
ad pediculosos grammaticos divertendo, k jiným wěcem wětšíra
jsa powolán, siquidem cor animumque meum elocaveriro, lin-
guam et omnia membra mea Domino meo JESU Christo, tak
abych to, což sem a což mám, a nebo sečbych býti mohl*
wfcecko ne mé, ale Boží bylo. Nebo nic sem sobě nqpazů*
stawil, čímbych komukoli jinému, buď Antikristu, swětu, tělu
etc. posíaužiti ještě nětco mohl. Protož nemálo sem Tím w
duchu swém kormaucen býwal.

Ale zesse mne některé wěci potěžowaly, ba i rozwazo-
wafy, tak 'abych sobě k spisówání těčh grammaíických wScí
někdy kansek řasu ukradnauti odpustil. Jedno toto 5 že we
řtení a pilném rozsuzowání authorum ťheologicorum nemohl
sem tak dlauhé chwíle, jak bych byl sic rád chťěl, slrwali
pro mdlobu i zraku i celé hltewy. 2. Ustalý a ubědowaný
řasto jsa, tu sem jako ad leviora studia se utekl, a literis ve-
lut a scorpionibus, ut 'Erasmus inquit, remedium petens. 8.
Scribere graviora, sempe theologica supra vires meas videbatur,
a také (ut verum fatear), jakž sem mohl, takž mi se nechtělo,
a jakž sem chtěl, nemohl sem. A owřem, j oniwadž to bylo

852 Blaho Mlate.

veluti ardua res magis, magis erudito B. M. Č., carissimo
colleg» meo poručeno, ont jest mě) sammam nostr® theolo-
gie, jakož byl i začat, sepsati, a potom s wolí totius synedrii
i wydati. 4. že mi se zdálo non omnino alienum a meo mihi
in toto synedrio imposito officio t. wyktádaní Zákona do češtiny.
Nebo w té knize po místech a při příčinách rationes interpreta -
tionis difficiliorum quorundam in novo testamento locorum
reddidi. 5. Item nemálo mne potěšowali_ příkladowé na
B. M. Čerwenkowi, kterýž nemálo o tom mluwíwal a po
škartách nemálo toho poznamenaného po sobě zanechal ; a
prwé na B. J. Rohowi, když w korigowání knih Českých,
totiž písní w Praze tištěných, Bucerowa spisu o péči pastýř*
$ké a jiných, dobrý dít wěku swého ztráwit. 6. Příklad a
prawidřo prawé češtiny budaucím Zákona Páně starého wy-
kladačům a zwláště synům mým w Pánu milým pozůstawiti,
zdáío mi se netoliko býti užitečné, ale i téměř powinné.

A mysle, že to prostým dělám, tak jako já sám k pro-
stosti se přiznáwám: tau příčinau i široce sem to děla), boje
se, žeby snad mým lakonismům, kteřížby mně sic častokrát
byli nenelibí, nemohliby někteří pro swau prostost rozuměti.
I takž se dělalo, že sem já wždy knihu tuto příliš rozšířil.

Již k tomu newím co jiného říci, než k tobě se, Pane,
obracím, jestližet tyto mé práce, jichž nemálo býwalo, a tak
to wšecko meškání mé s těmi chamraděmi a tím strništěm
zhořeti má (jakož bez pochyby s mnohé částky), jedné pro-
sím odpust nemaudrosti mé a wykonej se mnau to, což si při
*é pohrůžce milostného a potěšitedlného duchem swým pro-
nésti ráčil, totiž já at spasen budu a zachowán tobě s tebau,
s swatými twými na wěky : budelit zde skrze oheň, i to při-
jmu a přijímám, když jedné předce k cíli wýbornému přímo
se pojede a dojede, se wším platí, wšet s twau pomocí bude
napomáhali k dobrému. Amen. Amen.

Pří da wek

„Muíica to geft kttjika Žpěwákům náležité sspřáwy
*W fobě zawjragjcý. Sepfaná Jazykem Čefkým k žá-
*dofti některých dobrých přátel, a wytifftěná neyprwó
),Leta Páně 1558 w Hoiomautty. Nynj zriowu pilně
*fkorygowaná a wytifftěná. Přidány gfau Regule a na-
učen] potřebná Kantor&m y Pjfnj fkiadatél&m.*

Podle mono grafu ku konci prvního odděleni stalo se
druhé toto wydání 1569 tv Ostrowe „In ínsula hor tensi f
ackoflw pod předmluwau Přidawkuw podepsáno datum »E£
karto* Catendis Februarii i56ů%*

€elij spis dřlí 96 listu w malém 8. Pťtoní oddělení f i— SSJ
fedná o wěcech k %péwu náležitých; oddělení druhé Čili P fi-
dawkowé obsahují {1. 42— 70) „ zpráwy některé potřebné těm,
kdoí chtí dobře xpiwati" (/. 7í — 96), „naučeni potřebné
těm 9 kteříž písni skládali chtěju*

Widěio se nám 9 že wy dáním Naučeni těchto o řeči básní*
cké hodně doplníme €rammatiku Blaho tlawofbu, a to tím wi»
ceji, jelikož exemplář Musiky w Museum králomttúí Českého
chowaný, odkud otisk náš w%at , jediný jest posawads
tnámý.

Citáty písní wztahújí se na kancionál bratrský, od Blaho*
slatca spořádaný.

Wydawaleléé

23

354

Btithúš law.

Naučení

potřebná těm, kteří* písně skládali chtějí.

Předmluwa k čtenáři.

Jedna q neposlední ratolest peychy jest, žádati od mno-
hýeh známfi, owfiem Jaké za něeo wtipijého a rozumného
jmínu & P?°tQ i w4$enu býti. Ačkoli w ptpogtach q Jiných
k tomu podobných wěcech předčení žádost chwajitebná jest:
ale jistě nemaudrost jest, pro příliš marnau wěc a k dýmní
páře podobnau w nesnadné se wydati práce a mnohá wésfi
usilowán{. Nýbrž mnozí z t£ch onomu Herpstrajowi pri-
podobněnibý býti mohli, kterýž welikého jména dosáhnauti
chtěje, chrám f)imy weliké zapálil, qebezp$čen»twím žiwota,
kteráž za tip býfi jspaí, sobě nedopustiw přeltaziti. W mno-
Mph paV p rozličných wěcech wětších neb ipenších to činí
ffdé, jichž širokosti pomina, o samých těch zmínku učiním,
kteříž těchto dnůw našich knihy wydáwají w jazyku Českém,
\im w*Hfc§ho juiéna sobě dobýwati chtíce (nebo těch, jenž
sJančiti bližním z íásky upřímě a zřízeně hledí, tím čímž mo-
hau, nedotýkám, ale jejich předaewzetí pobožná i swaté práce
zchwaluji), z nichž m#ohé k tomu ta swrchu řeéaai. paychy
raíólsst weite a trápí, že i k tomu, seč býti uemohaiy je při-
puzuje, aby i to činili, čehož neumějí, dosti natora majíce,
že učinili: ale jak? toho nebo nesaudí aneb nedbají. Mnozí
z dobrých knih ^Latinských neb Německých Hé České činí,
snažně, k x to*nu sjauzíce, aby ušlechtit^. Osijská řeč , již prwé
pemálo pozkaž^ná, w$dy wíce kažena by fa : až snad k tomu

fřiwedáu, aby Céchowé práwě česky mřuwiti, ano i České
eči a zpísobům jejírt práwě rozuměli nemohli. Jako ee stafa
Wlachům. kteříž tak sobě swau řeč zprawili, že nyní, jkd) by
k nim přišli etaří Wiaši, totiž latiníci, Cicero a jiní, s nimiby
se smíuwiii nemohli. . A jakž se děje w wykJádání knih do
jazyku našeho z jiných jazyků, tak se podobně i w eklidání
a wydáwání rozličných písniček působí, a zwiáště od těch
lidí, kteříž ne tím úmyslem se w to dáwají, aby sami se i
jiné k prawé pobožnosti a bohomyslnosti probuzowali, ale lid-
ské chwáíy a neb kterakéhokoli tělesného zisku aneb bliž-
ních swých i newinných zahanbení ba i zkázy z toho čekali
i žádali, lecjakýmis písněmi i neužitečnými i nezpůsobnými,

ba i oplzlými, mysli Jidšké zaiiep|raid^ujíce. fat ™* k tomu
nerozumnému Herostr^rpwi přičteni, a za' tím posměchu a po-
hrdání, wíce nežli pochlebné cbiwájy, hodni že sau, kdo
tiewidí ?

Pro takowé nepobožné lidi ji ncchtělbyph prftcpwati, aniŽ
jím toho jest potřebí. Nebo k marnostem samo p Kro zení
člowěka klapotá, swět má hojnost příkladu a pomocí k tomu,
a satan takowé sám cwiěí a jim přišeptáwá, coby kde a jak
děla ti měli. Jakož o tom onen Naso, wýborný sataaowa díla
mistr, pěkně napjat řka:

Est déut in nobt*, apilqnte calesctmv$ fllt,
Impetus hi<? taerae femin* mentis habet.

PozahříwaJ ho sataš a wtip mu zwostřowal, aby takpwá
carmina jímawá a pronikawá o wěcech frejířských strojil)
jímižby potom mládence nato, jako čihař na lepké wějice sý*
kory ? lapal. Ba i w našem jazyku předešlých let, dokudí
ďábel byl swěta \y těchto našich kautech ještě do takowých
howadnych ožíř^nj se a opíjení neuwedl, nemálo toho bylo*
Nebo takowé ty některé písničky swětské, buď w notách
buxf w texíích jnistrowsjky skládané, za našeho dětinatwí slý*
cfiáwalí sme, že je sp bylo čemu podiwiti. Protož těch, pra*
wím, netřeba uciti tomu: mají oni dobrého mistra, jenž je
zahříwá.

Ale že pak někteří sprostní a upřímí, z přirození způsob
k tojnu majíce, i duchem Jřristowy lásky tyr^ucínj obdařeni
o«Je Pána jsauce, í tímby se zaměstknali pobožné, aby neUdy
písničku některau složili; nedostatek wšak majíge ten, že se f
newědí w tom jak zprawiti , kterak to způsobně a příjemné
uěiniti, když ani mistra k tomu mají* ani jakých zpráw a w
jiných jazycích toho hledati není jim možné i pro tyť lidi a
na žádost některých takowých uložil sem tuto nětco o tom
napsati, pokudž mi uděleno, wěře, že to přijato ode mne bude
wděčně. Komu bude potom aneb jest nyní Wíce dáno i w
tom nežli tuně, tqi wíce aby 4 a*? ppwinen jest $ bude t pakli
kdo tuto mau práci maličkau w smích obrátiti chtělby a jako.
neužitečnau hanřti, ten nech se posmjwá tnnohým íatiníkíínii
kteříž o takQwýcjh podobně wěcech, to coz se jim za dobré
widělo, i před někelika sjy Jčty nemálo ps^li, ^ - za našeho
teď wěku slawný Doctor (jtaargius Sabinus a jiní* Vale pio
leictor. .

Jan BlahoslaW<

Blahot tam.

Wědomé jest wšechněm ' téměř zpěwákům, i těm praž-
štějším, že sau nejednostejní, ale rozliční a od sebe mnozí welmi
rozdílní zpěwowé, někteří kratičcí, jiní obdélní. Někteří přes
wšecko zpíwání wždycky proměnnau notu mají, každý werš
jiným se zpíwá způsobem; jiní pak mají mnoho weršůw, a
jakž prwní se zpíwá, tak potom wšickni týmž způsobem. Ti
kratičcí také sau w- sobě rozdílní. Někteří slowau Intonací,
-což jest jen jako nějaké několika stowy ukázaní, jaký bude
kudaucí zpěw, buď s strany noty a neb 8 strany wěcí těch,
♦o nichž se má zpíwati; některým Antiphony říkají, což není
jiného (jakž i stowa toho Řeckého wtastnost ukazuje ávtt před
fcovefv zawzníti), než nějaká předmluwa zpěwůw potomních,
což jich tu koli wíce býti má. Jako s a počátku písní wiz
Antiphonu „Prozpěwujmež wšickni wessele etc. a Z těch pak
delších jiné sau Prosy řečené, jakž u Latiníků w tak i u
čechůw, jenž přes wšecko zpíwání wždycky proměnnau notu
neb melodii mají, přece každý werš jiným se zpíwá způ-
sobem. Jiné slowau Hymny, kteréž, ač též drahně mají wer-
šůw, ale wšak nemění způsobu noty, než jakž jeden ten prwní
werš zpíwá se, tak i wšickni až do posledního, léčby tyta
nota dwojitá neb trojitá, jako w té písni „Nawštěw nás, Duše
swatý," aneb žeby ze dwau not jedna píseň udělána byla,
jako ta: „U těšený nám hod nastal. " Jiných rozdílů nyní (abych
nešířil) nebudu připomínati: jako Respousorií," Invita-
torií etc. Než směřowati já tuto míním nejwíce k tomu,
aT>y wšecky zpráwy Tt Prosám, Hymnám a Cantilenám, kte-
réž wlastně u nás slowdu Písně, náležely. Nebo kdož Can-
tilenu a Prosu nebo Hymnu udělá ti dobře umí, také o jiné
menší wěci snadno mu bude. A protož nejprw powínu

4Co jest to pisen?

AČ málo tuším lidí jest, aby newěděli, co jest to píseň
neb písnička, wšak poněwadž někdy tak treffná píseň býwá,
ažby téměř jméno swé potratíti mohla, a ne píseň ale
rozpráwka aneb helekání anebo kus traktátu nějakého slauti:
i z té příčiny za potřebné mi se widí tuto nejprw dotknauti
toho, co má jmíno býti za píseň. Jestit pak píseň o
kterékoli wěci, zlé neb dobré, smysl plný, jadr-
nými, summowními a hýbawými stowy, w jistých
werších, klausulích, ryjmích a syllabách, krátce
nebo dlauze zawřenými, složený podlé wlastno-

Mu%iha.

3tf

ali melodie jakéž koli: tak aby zpíwáním jakž
noty té způsob jest, wjprawowán. l.ib.ě a pří-
jemně být i mohl.

Tyto wšecky wěci, kďež se koli" nalézají, jakž nejgrun-
towněji možné jest, to hodně slauti má píseň, tak aby mo-
hla k swému cíli nebo konci místnému a jistému směřowatí
i přijití, to jest, při posluchačích a nadto zpěwácích toto tré
činiti r

1. Libost zpíozowati a jako uši i mysl lektati, tak aby
twé zpíwání po sluch ač ůw a owšein tebe nemrzelo, alé aby
rádi poslauchali přece až do konce..

2. K wesselí, k zámutku, potěšení, lítosti aneb jiným
těm podobným, neb z nich pocházejícím wěcem, totiž k ně-
které z nich hýbati, ponaukati a jako připuzewat*, wíee nežli
prosté mtuwení nebo čtení knih,.

3. Máť také o něčem wyprawowáním něčemu učiti : jako
i písně některé wyučují, jak Boha chwáliti, z čeho , čeho od

něho žádati etc. et in summa šunt cantica de variis articulis
christfanse religionis. Ale toto wšecko máli zpíwáním zpu-
sobiti, musit jistě netoliko wycwičený a umělý býti zpěwák,
ale i píseň neb zpěw uměle udělán, a jako do nějaké formy
slit býti; neb jakžby text písničky byl nezpůsobný a nebedliwě
neb neuměle složený, tedyť jest wía než put pře pryč.

Tyto pak. wěci sau potřebné znáti každému skladateli
písní, kteréž níže předložím, pro anadnější jich zwláště od
pr.ostých pochopení , wšecku summu toho na patero rozděle :

1. Díl zpráw potřebných skladatelům náleží k samým
t*m wěcem, o nichž sau písně, 2. k samým toliko slowum,
& k rytmům, 4. k klauzulím, 5. k samým syllabám.

Zpráwy k samým wěcem náležité.

Nejprw ten, jenž chce písničku učiniti, má pomy sliti nato,
kterau wěc w ní chce zawříti, totiž o čem ta píseň býti. má.
Neb sau písně o rozličných duchowních neb swětských . wě-

358

fflaholtaw.

cfech, jako o nějakých příhodách osob* mést neb zemí kte-
rýchkoli, itteiri některé G vrěctech póctiwých* Žalostných, ra-
dostnech: wywoliž tedy sobě pilným sáudeni, co chceš za
summu toho nríti. Neučiníšli toho, můžť se přihoditi, že počna
.píseň dělati, zmateš sobě wěci w mysli, i uděláš místo plá-
tna pěkného (ať příkladně powím) z rozličných chamradí se-
tkanau směšnau rohoži: posluchači pak* když potom přeslyší
té milé písně sezpíwání (zwlášť bylliby takowý kantor jako
kompozitor, zpěwákjako skladatel), budau tak mnoho citedlni
toho cíle, k kterému zpíwání přijití mělo, jako kdyby moto-
widlem střelil a chybil se netoliko cíle na stodole postawe-
ného, á hned i \Vší celé stodoly*

2. A zwláště budešli o wžei smutné naříkáni a úpění plnáte
píseň k probuzení posluchačů w chtíti udě Jati, jsa sám wesseJ^
aneb k wesselosti ponaukající píseň, jsa sám žalosti pln, již teprůw
nicnezprawíš. Podoben budeš k tomu, kdoby swíčkau nerozswí-
cenau jiným swítiti neb dříwí podpalo wati chtěl. Ale w auzkostecb
smuten jsa a sewřín zámutkem, an se diw srdce žalostí ne-
rozplýwá, tehdáž naříkawé a smutné písně stroj, tuť samo
srdce tužebná slowa, truchlosti plné příklady, jadrné a k
smutku hýbáwé způsoby, jako silný pramen wody wydáwati
bude. Též na druhau stranu wesselé k potěšení a radosti
Tiýbawé písničky skládej tehdy, když srdce w utěšení jako
ryba w wodě pohřížena jest, ano wšecky moci ducha radostí
plesají, duch plápolá libau horliwostí, tuť bude pramen ušlech-
tilých stow rozličnau hojností zsílený, wšef snadně půjde; w
malé chwíli (jen at jest místo bež překážek a hluku, způsobné)
wíce a bystřeji učiníš tehdy , nežli jindy w mnoha hodinách.
Tomu jest na swědectwí Dawid , wýborný písní skladatel,

Íenž w žalmu dí: Wyřihlo srdce mé slowo dobré. Ano sám
*áii Kristus dí, že Čímž srdce jest naplněno, o tom ústa mluwí.
A Jeremiáš to wyitíalowa! řka : Bylo (prý) slowo Páně we
mně jako oheň, tak že musil nemtčeti. A co Horatius, mistr
skladatelů w písní a weršůw, in arte poětica prawír

Věrbaque ptaetiiam tem tion inttUa šequentur.

A nechť při této příčině i toho dotknu, jakož rozličné
sau případnosti při lidech, nebo někdy wesselí, někdy i smutni,
někdy wíe někdy méně býwají: tak hned i sama přirození
lidská welmi sau rozdílná. Někdo jest welmi Satnrnowa
způsobu neb Marsowa, jen se hněwati, faukati neb reptati,
kormautě se co moře nějaké: ten nechť se nedá wá w dělání
písní wesselých, k radosti a potěšení wzbuzu jících : ale raději
nechť slauží swými písněmi ku pokání, k strachu pekla neb

smrti etc. A takéfby len mohl dětatí ínvectlvás, tóůž přeiríí-
tawé a dráždící neb swádu á bněw zbuřující písnč, zwtáíť
kdyby takowého satan duch lži a wraždy zapálil proti bliž-
ním jeho, aby jejich obyčeje neb skutky bylé neb nebylé ma<-
lowat, a lidem je w oškliwost uwésti usilowat práwě nebo
nepráwě. A někdo zasse na odpor (jakž býwá powaha san-
guineuw) dobrotiwý jest, dobromyslný, nestarostliwý, wessetý
etc. Toho kdyby wěku mladost, swěta marnost, a přiČinillibv
se satan, pozažhnula, welmiby způsobný byt, maje wtip wšak
a umění, k skládání wessetých zpěwit; a paktiťby ho sobě
duch Páně pozpíawit , ušlechtilýmby nástrojem byt k dělání
radostných a potčšitedlných písní: smutné, žalostné, přísné
skládat! chtětliby, ne takby se mu nedařilo. Takowý (Philipp
Helaňchton říká wal při příčině) že byl Eobanus Heónis, slawný
poeta předešlých let : t. že nemohl prý psáti invectivas, udám
inqnit scripserat, sed et haec fuit venusta ac elegána elegia, noc
inveclivte rigorem habuit. To tam.

3. Aby také snáze a bezpečněji mohl píseň dělat i, není
zle proklestiti sobě prwé cestu, aby potom mnohau rozlično-
stí wěcí, kterážt se tu otwírati bude, nebyl sem neb tam i
jinam než si byt prwé umyslil obrácen; což takto může býti
učiněno: Napiš sobě to prwé wšecko prostě bez weršuw,
wšech těch wěcí pořádek, i od čeho a jak počíti, jak co a čím roz-
šiřowati, kterak i zawřítiby měl, jako tak prawí se d Vir-
giliowi, knížeti poětůw, že knihy Aeneidos nejprw sobě slou-
žil, spořádal a tak prostě sepsat, a potom tepruw weršuw
práwě mistrowskjch podiwení hodnau udělal knihu. Než
kdožby paměti wýborné a wtipu bystrého byl, mohtotby nm
té pomocí nebýti potřebí; sic jinak přišloby nato, z čehož
Horatius winní některé sklada!ele weršuw nebo knih řka:

Amphora coepit
Institut currente rota, eur urceus exit?

To jest, hrnčíř chtěw udělati džbán, potom tak se s ním
dlauho zprawowal a páral, až proti uložení udělána bylá
pánwička k umýwání.

4. Nemalá péče má býti i o to, aby wšecko to, o čemž
píseň býti má, bylo Čistě pořádně zprawéno, a jako staweni
neb jako strom postaweno, aby každá ratolest wěci htawňi
na swém místě stálá, a nebyly neb nenáležitě přestawowány
neb opak obráceny, owšem aby nebyly iako rozsekariý stroiri
na kusy a sem i tam rozmetaný, tak žeby ona řatoléát támto,
jiná jinde ležela, nedržíce se w hromadě. Ale at od poetku

360

Blahotlaxe.

wěer jedny za druhými jdau a werš k werši, jako ratolest k
k ratolesti wěcmi i slowy jest připojen. Jako příklad na té
písni, jejíž počátek: Ey nuž chwálu wděčnau wzdá*

5. Někdy také slušné jest, aby ne jedna wěe jako jeden
strom o jednom snětu wzata byla, ale aby několik jich ne*
příliš welikých a širokých wzato bylo, ty spolu spojeny a
sjednoceny aby byly, a každá pak ta wěe aby swé ratoléstky
pořádně zprawené měla, ne ztočené, zkřiwe»é neb posekané
a nahromadu změteně smetané. Jako tak jest učiněno w té
písni, jenž se počíná: „Bůh dobrý dobroty swé" etc., w kte-
réž sau čtyry spotu spojení komonowé (totiž prwotní a pé-
wodní weliké ratolestí) w jeden strom, dwa wětší, dwa menší,
prwní má X weršů, druhý IV, třetí II r čtwrtý III, »
každý ratoléstky swé welmi pěkné, rozprostřené a sebe se*
držící má. Kdež pak není takowého způsobného pořádku,
welmi býwá nepřípadná a nepamětliwá ta píseň, w níž wše*-
cky wěci sau jako rozsekány, nedrží se spolu, pořádku mezi
nimi není, tak že weršowé mohliby proměněni bytí bez škody
smyslu, aby z pátého sedmý neb osmý bytí, z druhého pátý
neb šestý mohl. Ráda se tu pamět zplete, když rozumu nena-
pomáhá pořádku přirozeného způsob, anobrž zdá se, že ani
počátku, ani prostředku prawélio, ani konce náležitého neníy
než tak wše spolu nepřípadně se motá.

6. Než mohífby tu někomu někdo křiwdu učiniti, kdyžby
slyše neb zpíwajo píseň některau nenalezl w ní pořádku při-
rozeného, a wšak zdálahj se ušima proto dosti libá i způ-
sob pěkný mající* A> nemálo jest takowýeh písniček, jakož
welmi užitečných tak welmi řemeslně složených, jako ta „Po-
wstaň, pane, o pawstaň," též „Wzbuď nás, pane, at powsta-
neme." O tom pak pořádku, jenž není přirozený, ale toliko
wtípně wymyšlený, w němž sau na wětším díle amplifieatio-
nes, to jest práwě wymyšlené rozšiřowání wěci, podobně
jakoby ratolest k stromu přibií neb přiwázal slušně, aby wi-
dína byla držeti se stromu, jakoby tu wyrostla (jako w té
písni „Wzbuď nás pane, ať powstaneme^ ten třetí werš od
počátku tak je přidán a wložen, jako ratolest odjinud wzata
mezi jiné wlastní tu wzrostlé ratolesti). A protož ne na sám
toliko přirozený pořádek patříno býti má* ale můž také i ne-
přirozeného pořádku býti užito dobře, t. tak aby pěkně to,
což má přidáno býti odjinud, a neb zdolu neb swrchu při-
hnuto, kamž potřebí připojeno , a jako přilíčeno k tomu, če-
hož držeti se má, bylo.

7. Toho též mnoho jest, že býwá píseň ne stromu s rato-
lestmi podobná, ale raději prowázku, kterýž usaukán. anebo

Mnzita,

361

složen bylby uměle z wláken těch i oněeh, jakžby se řeme-
slníku widělo , wšak proto se welmi pěkně spolu drží, a když
udělán býwá, tedy nezdá se hromada wláken ale prowázek
anebo šimrá: tak tuto ne hromada roztřepaná wěeí, ale pěkně
a mistrowsky složená řeč, jakoby se jedno z druhého roz-
wíjelo a jedno druhým wázalo* Příklad na té písni: „Kdo
chce w dobré naději- 44

8. A wšak podobně jako na tykwáeh, aby každý kwět i
s swého listí okolkem celý obláštaí a od druhého oddělený
byl, ne aby od jednoho utrhna přilepil k druhému : tak i wer^
Sowé písně každý sám aby celý byl a swůj zdržowal smysl,
nesahaje do jiného, a jiný též do něho, připojen wšak k dra-
hému prowázkem pořád ku wěci jsa, jako w té písni „Zna-
menaje každý čtowěk, mladý, starý etc," ano i w té, kteráž
ze dwau pramenuw čistě jest zpletena „Lidé wšickni pozo-
rujte atd*"

9. Nesluší mlčením pominauti i těch písní ,. jenž sau šuv .
šími slowy složení žalmowé, anebo rozložení a wyswětlení
buď žalmůw neb některých proroctwí jako „Jakožto jelen k
wodám etc." „Kdož pod obranau nejwjššího." „Ó pastýři
Izraelský," „Pláč Jeremiášůw" a jiné mnohé písně.

Tuf slušné jest toho pořádku šetřití, kterýž w sobě má
ten žalm neb kapitola ta, na kterauž píseň složiti máš. Jako
„Ay jak sau milí twoji příbytkowé." Ač i tu také může to
býti, což kazatelé činíwají w kázáních na čtení, že wezma
ty wšecky wěci, jenž se zdržují w té Boží řeči, jinak je
zsummuje, zpořádá, podlé přítomné potřeby učině, buď podlé
přirozeného pořádku, buď podlé toho, jakž jej wtip nalézt! a
wymysliti může. Ty pak tak složené wěci potom podobnými
slowy z toho žalmů neb té řeči ozdobiti, aby widíno bylo,
že jest ten žalm a nejíný. Jestliže se o to přičiníš, aby i
pořádek wěci a sentencí zachowal i stowa ta bral (ač to jest
nesnadné), tedy ta píseň mohlaby a měla předce slauti žalm.
Pakli samých wěci šetře, slowa dáš jiná podlé swé libosti,
titul mítiby měla, že jest na žalm. Jestliže pak i nebudeš
šetřiti pořádku wěci, i ne wšecíi wezmeš, než jednu neb dwě,
a ji podlé swého zdání rozšiřowati budeš, tedyby měla ta pí-
seň míti jméno, že jest % žalmu. Jen toho šetř pilně, aby
místo wyswětlení nezatemňowal, místo perel hromádky smetí
anebo plew nenahrabal, owšem smyslu nezfalšowal, a neslušně
leckams proti wlastnosti písma swatého nenatahowal , aby
snad naposledy píseň twá nebyla podobná křupám i nemasW

364

Blahoělnw.

ným i nedaným a nebo dobrému něčím jedowatým zkaže-
nému wínu.

10. Ano i to býti muže* aby cit době toliko ulože, k němužby
se měřilo místně, buď aby byla Boží ehwála neb modlitba, i
ilazbírálby z písem pěkných powědění , sentencí a stow , a
z toho sformowal písničku: podobně -jakoby natrhat rozlič-
ného kwítička, a z něho mistrowsky uwil wěnec neb korunku.
Tak učinili weliké wzáctnosti a pobožnosti oni dwa muži,
Ambrož swatý a Augustýn, při skládání té písničky, wšem
téměř křesťanům známé „Te Deum laudamus, Tě Boha chwá-
líme." Ale k složení takowé písně potřebí zkušenau pobož-
ností wraueího 9 w písmíeh zběhlého, smyslu církwe dobře
wě do mého, ostrého wtipu a bohaté paměti muže*

11. Také i nato sluší pamatowati, jakby kterýmkoli z
ťěch obyčejem složená píseň ozdobena byla, ne z strany slově,
ale z strany wěcí, míním amplificationes. Poeto wé nejwíc
rozličných příkladůw užíwají, kteréž berau buď z kronyk,
w nichž rozličné příhody sepsány sau, a mnohé lidem welmi
známé, jako u nás křesfanůw to, o čemž w biblí psáno. Také
i na wěcech stwořenýcb, zemských neb jiných, žiwých neb
ňežiwých dáwají se příkladowé, jakž widěti se může w té
písoi „Jakož jelen k wodám." „Srdcí čistých choti Kriste,
srdce mé skládá píseň." „Ó pastýři Izraelský* a w jiných
mnohých. Než že pak někdy jedním slowem celá historia
připomenuta býwá, a wše ozdobeno jako i zkaženo stowý,
protož o samých síowích obláštně hodně nětco napsáti : wšak
až prwé toto dokonám, že příkladtlw opatrně potřebí uží-
wati a míti saud při wywolení neb wy brání příkladu, ne lec-
jákýs dáti, ale z mnohých těň wybrati, kterýž sě mimo jiné
treffuje; neb příklad jest jako meč ostrý s obau straň a protož
někdy sám sebe ten, ienž jím Šermuje, mohlby uraziti: takž
tuto nepřípadného příkladu wzetím aneb třebas jen dotčením
mohlby wšecken čil písničky jinam převírésti, nežliby slušelo,
anebo nežlis umínil.

12. Naposledy i toto muž ozdobiti píseň, když jest mírně
dlauha, zwlášt máli werše krátké, a jestli hymna neb próza:
nadělášii mnoho werši, byť i dosti mistrowsky byli složeni*
peribit gratia, steskne se posluchačům. Příklad na té sic pěkné
písni ale dlauhé „Beránek Kristus newinný" E. IX. Lépe jest
dwě krátké písničky udělali, nežli jednu dlauhau, quia amant
alterna Camcence. Tak jest učiněno té písničce „Nuž wšfckni,
kdož ste žízniwí" na dwé jest rozdělena, i sau obě písničky
mírné a pěkné, ješto prwé ani ta hladkost rytmu ani wlast*

******

hícTi a wýbornýčh síow hojnost odiití jí fohb nemohh, ábý
nebyla teskliwá pro dlauhofet* Pakli áelie na dwé ťaztrhnauti
materie, tedy aspoň rozdílky patrné záělej 9 i bude se zdátí,
jakoby w jedné té písni dwě, tři neb i čtyři malé byly, aby,
kdožbr ehtfcl, meh} přéskočiti itěktéťau Částku písně té, aneb
nčkdy liékteraa částku ftanra kromě jfoýeh zpíwtti. toho
jpříkťad máš w té písni „Chwahíiež Boha, dtee wšemohau-
cíHó* fi.XV. ítem „0 řádňjtež sé *ětói,* GJtL A té£ „6
Jezu Kriste králi etc> na témž listu.

Jestliže pak matem (totiž wěe tá* * ktéfréž itaá Býtí př-
seň) jest široká welmi, a neehtělby jí roztrháwati ani nějak
špatně óďbýti, al&nčeo čackého udélati: tedy pomni sobě wzítí
notu (ffielodíam) óbdélnau, t. jestli hýmná neb cántiléna, af jest
tir ní několik klafrzulí obdélných, i btfdéf moci býfi nemálo
textu, frer&ů pak nepříliš mnoho; jako jest ta píseň „Pro tfr
milost," B.XVIL Iteni „Ay rířkwi křesťanská," ítem JPřrfišná
ázkošti sťďce." Aneb ^ezmi tú,Jeriž má repeticí, jako jest
ta *d spasiteli náš, tý sáin,« BJÍVlII. ítem „Wážinéi wěrtaV*
F.IX. ítem nÓ Jezu Kriste králi*" GJtt

Ú síow ic h.

Aekoíi síow i w spiších nebo w psaních i w písničkách
téhož jazyku jedněch jako i w mlíiweních na wkšíin dfle se,
užíwá, wšak proto nemalý W tom může býti a má rozdíl.
Nebo poněwadž píseň má nebiti tak dlauhá jako spis nějaký,
hýbawější pak a žiwější, wíce probuzující nežli prosté psaní:
i musif tedy i tu pilnost skladatele by ti; a to při těcntó
wěcech :

1. Aby slowa dáwai do písně \t las tni, significantia, kte-
rážby wlastně náležela k té wěci, o níž píseň, a neodnášela
mysli posluchače odtud, kamž ho chceš zpíwáním uwésti, buď
k* lítosti, k radosti, k žalosti, k bázni, přízni, naději. Jako
příklad w té písni „Ó pastýři Izraelský." ítem *Pán Bůh
ftlowo otci řowné," w níž jakoby malowat bezbožné, dí?
Hned utekau, přede se wlekau, neehtí etc ítem wia ty werš*
na žalmůw způsob udělané: J.I. a J.IX.

2. Též at sau slowa summowní, mnoho w sobě &a*v»i-a*
jící, wšak což náleží: jako ona „Proč zůřiwě se hněwáš na

364

Blaho&law.

owčičky pastwy twé. a Nebo pon&wadž nemá by ti welmi
dlauhá píseň, i kterak w ní co čackého powíš, když jen wše-
cko slowy naplníš i bezpotřebnými?

3. A budauli summowní a nesrozumitedlná , též opět nic
neswedeš. Bude jakoby luňák létat pod oblaky, a nic na zemi
nemoha uhoniti, lačný zůstáwal. Protož tak summowní buďte
slowa, aby jim proto mohlo rozumíno byti. A tot sau ta, jichž
lidé užíwati obyčej mají, rozumnější a čačtější, kteráž tře-
bas i w kázáních slýchána býwají, a neb i wyswětlowána, a
již lidem přišla w nějaký zwyk.

4> Slowa wzatá od rozličných jiných stwořených wěcí,
metaphora, welmi sau pěkná a příjemná i swětlá, jimiž wěc
jako malowána býwá na mysli posluchačůw, jako wiz w písni
té „Ach, ach, auwech na mé hoře." Item „Ay církwi kře-
sťanská." Mezi takowými slowy sau i ta, jenž historii na-
mítají a ta sau jako šíp, ješto člowěku pojednau mnoho w
mysl uwedau a třebas srdce zapálí, podobně jakoby nějaké
tabule malowané před oči někdo někomu poskytl. Toho rádi
užíwají a welmi případně k swé wěci lidé zlotřilí w frejíř-
skýoh písních, jichž tuto nechci připomínati, než raději pří-
klad dám na oné pobožné písni, w níž takto stojí : „Neb ne-
jsi Dawida lepší, ani Samsona silnější, ni múdřejší Šaloniauna,
jichž sau srdce oklamána." Nemálo jest toho w žalmích, což
wiz při těch slowích: Sión; Izrael, Egypt, Sodoma etc.

5 Nemálo i swětla i hýbawosti přidáwají epitheta, slowa
k jiným připojená, jenž jakost, totiž způsob wlastní wěci wy-
prawují, jako k tomu slowu Učinil přidášli Maudře neb Wý-
borně, důstojně, tyransky, hrozně etc. Item Zemdlil bídně,
příliš, žalostně, hrozně. Item Slib štědrý, drahý, hodný , ji-
stý etc. Když přidáwána býwají ta slowa, aby k tomu cíli
patřila, kamž píseň čeleti má, tedy jest chwalitebné; neb mnoho
swětla přidáwají. A netoliko ty dwě figury rétorické, ale i
jiné mnohé wýborně se hodí skladatelům písní ; ale širokofby
bylo o tom psáti. Než žet jest nesnadno pěkná, příslušná a
jadrná dáti slowa, a wždycky w rytm se dobře treffující; pro-
tož nemalá práce býti musí, nežli se jedna takowá písnička
složí. Ale co bez práce w tomto žiwotě? Co nesnadno, to
wzácno, difficilia pulchra; wšak lenoch cti nedochází,, a rys
málo nalapá, když dále přes tři skoky nechce. Příklad toho
máš na některých písničkách pěkných a jadrných, jako „Na
čest krále nebeského, slauhy." M.XV.

Mu % fit a.

365

Zpráwy o tom, coz k samým rytmům a
kiamulím náleží.

Každá píseň, buď krátká neb dlauhá, dělí se na werše,
wíce jich nebo méně, a ti weršowé sau rozliční, dlauzí, krátcí
i jednostejní neb nejednostejní, jakž na které písni. Jacíž pak
koli sau, dělí se na klauzule, aneb jakž newlastně říkají,
rytmy. Příkíad té písně „Wšemohúcí stwořiteli nebe, země"
w werši má ětyry klauzule, to jest částky werše. Koncowé
pak těch klauzulí sobě podobní wzněním syllab, a neb sama ta
podobnost syllab, slowau rytmowé wlastne, jako na již při-
pomenutém werši prwní dwě klausule obě se na syllabě li
fikonáwající sau rytm neb rytraoWé, a drahé dwě skonáwa-
jící se na litera t>.

O rytmich.

Jakž klauzule tak též i rytmowé nejednostejní sau* neb
sau tito rozdítowé w nich*

1. Jediná litera někdy dělá rytin, jako Čtwrtý werš w
fé písni » Wšemohúcí stwořiteli." Ale takowí rytmowé sau
špatní, a welmi chudí. Nedbánliwí, neumělí neb nepracowití
skladatelé rádi jích užíwají, wšak někdy i umělým se něco
toho přihodí: quandoque bonus dormitat Homerus. Než ně-
komut se nahodí, že ani litera jednostejná bude, jako díli kdo
Ssaužením schuzený. Item: Pane, Páně, a tut jest práwědíra
wěchtem zacpaná.

2. Někdy syllaba jedna jednostejný rytin dělá, jako „Wše-
mohúcí stwořiteli , nebe , země slawný králi," A tent jest
dobrý rytm a obecný, ale u umělých skladatelůw to nej špat-
nější jest, u neumělých pak a nedbalých, jenž neřádi w twr-
dém trwají, wýborný.

8. Libější jest rytm, kterýž činí jednostejnost syllaby, a
přední jedné litery, a zwláště když jest vocalis, jako „Ošlech-
tils nebe hwězdami, oswítils je planetami." Item: „Již pak že
wšeho stwoření bídnějšího w swětě není."

4. Nejbystřejší pak ten jest rytm, — wšak ne wžudy aby
byl, ale můžli af jest často* — když wšeho celého klauzuli sko-

náwajícíbo slowa, jednoho k druhému jest podobnost, jako
„Z rozfcošpého ráje, wyhnán a. we mnohé bídy wydán," „Wy-
liikt a hrofctt Božskau mocí, neprospěli jeho soci, atrehatic ho
we dne i w noci." G III. Item: kázeň, bázeň; Božskau, mor-
skau ; zboru, pokoru. A jako sau slowa skládaná Wymoci,
pomoci, přemoci. Item Učinit, přeřinií, nevinil etc.

Ale nepěkný a nepřípadný jest rytm> když slowo celé
jednostejné jej činí, jako kdyby řek): í,Jižť lidská moc ztra*

moc," hned bude lépe říci : „Lidsk£ pomoc ztratily moc/ 4
Ti pak rytmowé , kdeby měli w kterých místech dělsfoi by ti,
nejsnáze se srozumí, když ae zpráva dá o klauzulích.

O kiau%ulick toto má býii wédhio.

Že jest w nich weliká rozličnost, patrnější wšak rozdíly
ukáži, přílišných subtylposjí jiným zanechaje. NejprW wer-
Sowé někteří buď w prózách, byst w hymnách neb w canti-
lenách, totiž w prostých písních, mají málo klausulí, jako ně-
které jen dwé » 9?i*k obdélné. Příklad »Ay je^t to
milé." K VIL Jiné tři, jako „Nuž wšfokw k<Jp£ sle, žízniwi.. u
Jiné pak čtyři, Jako „Komuž milo spasení, času. Poslán jest
od Boha anděl. *» A.XIV, A takowých písní jest nsiobo, nýbrž
ty sau téměř »ej obecnější. Jiné pět klauzulí mají, jako
„Wěrná duše radostně.** A.XX. Jiné Šest: „Wessele apí-
wejme." AJjpK. Item; „Otče wšemohaucí přediwný." A.XVIL
Některé i wíce, jako tyc „Ay církwi křesťanská^ „Pýílišoá
úzkosti srdce ctného. 4 *

2 Některé klauzule sau dlauhé hrubě, mnoho syllab na«
jící, iako „Wyzuáwejmež se PáauBphu hříjchů." LXII. Jiné
\ra\Ú squ a mírné, jako w té písni: „WŠickni hříšní k \yo-
dam poj ďtp." L.XÍV. M/rná klauzule jest z syllab šesti, z
sedmi neb osmi. Jiné sau pak welmi krátké, ale ušima
welrni příjemné, jako w té písní : „Z hlubokosti w swé auz-
kosti." L.XVII. Item: „Otče mocný, Kriste maudrý. I.XVI.

3 Některá níseň neb werš má všecky jednostejné kíay-
zuley jakž jednu (Jíauhau neb krátkau, tak i druhou; jako „Ay
noc se již „W moci \y maudrosti dobrého." I.XVI. Jiná
píseň má nejednostejné klauzule, ale jedny kratší ňeb delší
Mžli drphé, jpJko; ,Ó Jezju Krisfce králi." G.XL Item „Přišel
jflO; k nám obr sili>ý.« A.XX „Chwalmei Pojia otce." B.XV,

Mu%ika.

307

4> W těch werších, kteříž ra*jí klauzulí krátkých . neb
ijlauhých , sudau a neb lichati , mělyby klauzule spojo-
vány býti rytmy, prwní s druhau , třetí s ětwrtau. To
jest nejprostější složení, a takowých písní jest mnoho, jako:
„Kristus jediný a náš.* B.XIV. Item »Pamatujmež my wea-
sele.« B.XIV.

5. Kteří pak mají klauzulí lichém, tedy ta lichá neb afcbf-
Wající, awlášť máli werš drahně klauzulí, t. wíc než tři, móže
býti k jiným dwěma připojena, jako w té písni: „Ó ušlechtilé
přirození." Wiz tak tri klauzule na konci každého celého
werše, w prwním těmito slowy ; „kwítku krásnému, twu udat*
nému, oděnci přewelmi silnému." Aneb swobodná at jest k
konci, jako jest w té písni: „Wessele Bohu zpíwejme:" wias
poslední klauzuli třmi s|o>yy položenau bez rytmu: „JJčinené
od něho:* před tím jest rytm Wšejiké, weliké. Buď před
koncem, jako jest w té písni: „Chwály radostné nebeskému."
J.XIII. Tu wiz w prwním werši klauzuli předposlední „A jeho
přediwné : K ta jest zawřína, aneb obložena rytmem s obau stran
těmi slowy: wzdáwejme, welebme. A jest <Jaleko pěkněji
předposlední tak zawříli etolnínii, ne^li poslední ewobpdne
nechati, ano se zdá i případněji býti, nežby wšecky tři klau*
zule rytm měly. Nebo se podobně tau předposlední klauzulí
ydělá, tak jakoby wíce nat^M kuši # poto^ ostatní klauzuli
zawřel, a Jakoby šíp ivystrslený w fcpičku cíle treffit. Item
\y pne písni ten werš: „Řekl Abráham, žeť nelze tam roz-
kolnému ělowěku, kterýž dobré wěpj bral pynějšího wěku"
welmí případně jest učiněn, jakoby třetí a pájá klausule čtwr-
tau mezi se pustily a přistřety, jako otec s matkan syna. Item
W písni: „Probuď se w mysli wěrný" též jest to welmi pěkně
ucjéláno.

$. Afby mohl umělý skladatel to takto zprawiti, a
zwlášthí prííinu k ozdobě sobě z toho wzíti (ale práceby
přibylo), aby někde před tau klauzulí, kteráž chceš aby se
tratila, w půl klauzule asi jin^ napřed stojící, dě|al syllabu
ji podpbnau, aby se s tau zbýwajicí klauzulí rytmpwala ne-
patrně, jako wiz w té písni: „Wolánaeť z hlubokosti žatá*
JI.L verš XVI., w něyiž wiz svil aby dwě ha konci slow ych\
prwní jest u prostřed třetí klauzule, a druhá jest w klauzuli
předposlední okročené, krátké. Pakli jest kjrátjtý werš, ještoby
perně! než tři klauzule, tedy nejlépe jest, aby Všecky tři klau-
sule jeden rytm měly, jako w té písni : ^Kdyžto přijde pře-
hrozný Páně den." Nebo budauli dwě klauzule se treflowati
a třetí nic, bude newelmi slušno.

Blahoslav.

7. Ti pak ^rer&owé, kteříž mají sudau klauzulí, netoliko
tak prostě mají býti skládáni , aby prwní s drtthau, třetí s
čtwrtau se pojily: ale mfižť se to také rozličně překládatL
Nebo někdy jednoho celého Nfcrerše Wšecky klauzule míli mají
jednostejné kontě, á t&k bude jako jeden rýtm, jako w té
písni: „Bohu Otci nebeskému w milosti, w lásce" XI. werš
wiz, w němž wéeck^ se skonáwají na tu šyllabu ti. Takowí
weršowé jakož sáti řídcí, tak také nejsau weltni libí. N&kdy
litera Wšech rytmů werše jest jednostejná jedna a táž, ale
syllab rozdílnost: jako w též písni doléji „Kdo tedy milosti-
wější," put werše rytin jest Í( a druhá polówice tí} takowí
weršowé nejsau Škaredí, mohau státi, ač sic také nejsau pří*
liS pěkní.

8. Pěkně pak & řemeslně takto mají přestáwoWany býti
kiauzulí ry tmowé, aby prwní klauzule s třetí a druhá s čtwr*
taU rytm činila, jako prwní Werš té písně: „Wessele Bohu
zníwejme." A takowí WerSowé sau pěknější a owšem kdyžby
pres wšecku píseň po wšech Weršich a w jednostejných mí*
stech to bylo (neb jináče za nepečliwého bylby sauzen skla*
datel), jakož w té písni tak we Wšech weršich jest a welmi
řemeslně učiněno*

9. I tó sě pěkně á slušně tťeftiti muž, aby někdy zwlášf,
kdež sau klauzule krátké a werš obdélný, dwě klauzule
rytm čelý> jiné dwě klauzule totiž jiný celý rytm okročity>
jako tak jest w té písni: hlubokosti w swé feUzkosti,"
wiz konec Werše celého totiž taslowa: „zániuték a truchlení,
nebť potnod wé dne w noci w nižádném tworú není," á tak
jest přece wšečka píseň we wšech weršich. Ale kdež sau
obdlaužné klauzule, tu se to newelmi dobře treffuje, jako w písni
CTJV* poslední werš, jehož konec jest „ Wěčně králowati," bytby
takto lépe stál „W prawdě setrwati s ním i s církwí sWatau
wěčně hodowati."

10. Takéž někdy býwá buď ž nedopatrení-se buď nd-
•chwál z hodných příčin proměnění činěno w spojowání klau-
zuli rytmy, w tom werši tak w jiném jinak, někdy dwě klau-
zule rytm, někdy tři a někdy i čtyři. Wiz to wše rozličně-
zproměňowáno w té písni : „Ó ušlechtilé přirození, w němž,"
w těch weršících, kteříž wůbec slowau repeticí, ale to se nej-
lépe treffí w těch písních, kteréž sau z rozličné materie se-
tkané, jako wěnec z rozličného kwítička uwitý. Jakož ta
píseň měíaby takowá býti a druhá jí podobná: „Posilňtež se
W Kristu wšickni wěrní," nebo sau z sebraných krausku %

Mu $ik a.

S69

písem swatých setkané. Jest i w té písni: „Wěčný králi,
pane náš" nezadní příklad toho.

11. Zwláštní pak okrasa jest, když píseň mající šest klauzulí
tak jest we wšech werších slitá, aby prwní klauzule s dru-
hau , třetí s šestau a čtwrtá s pátau se rytmowaty , jako jest
to slušně učiněno w té písni: „Národowé zpohanilí" O. VIII.
Item w repeticí (jako newlastně říkají) té písně: „Z hlubokosti"
LJtVH. wiz slowa w prwním werši: truchlení, tworu není,

12. W těch písních, kteréž jeden werš weliký ze tří wer-
šíků dělají, říkáme již obwykle, kteréž mají repeticí (napřed
sem to celým weršem jmenowal) , také nemalá ozdoba jest,
aby lichém bylyliby syllaby, jedna na konci jednoho wer-
šíku , druhá též na konci druhého spolu byly rytmem spojeny.
Jako jest w té písni : „Z hlubokosti w swé auzkosti," L.XVIL
wiz w prwním werši celém ta slowa: stwoření, přirození.
A takf jest přes wšecku píseň w každém werši. Způsob
ten jest případný , neb zdá se, jakoby dwa rauby do jedné
pláně štěpowal, a nebo do prstenu dwě perly wsadil.

13. Jsau pak některé klauzule welmi dlauhé, kteréž,
jestliže má býti pěkná píseň, musejí nebo fortelem rozděto-
wány býti (čehož nahoře dotčeno) a rytmowé nepatrní a jako
postranní děláni, jako tak jest uěiněno w té písni : „Ay král
sláwy jsa Bůh prawý* welmi mistrowsky při mnohých wer-
ších, a zwláště w tom werši: Pod zákonem, prawdy stínem,
item: W wykaupení, w zaslaužení. A nebo to se nahražowati
musí bystrostí a ušlechtilostí wěcí a slow, i figurami rétori-
ckými prosazowáním jako štukwerkem. Takowá jest ta pí-

klauzulích nešetří než rytmu samého, zwláště jestli werš ne-
mnoho těch klauzulí mající, jako: „Narození Páně tento čas,"
tedy bude píseň newelmi pěkná, podobnější k kusu spisu ně-
jakého než ku písničce. Pakli w některých werších šetříš
nějakých ozdob a w některých nic, bude píseň jakás zmatečná
jako ta, kdyby ji sám již dáwný zwyk a starožitnost neozdo-
bowala: „ Andělo wé, ti pošlo wé # " Pod takowé noty, dlauhé
mající klauzule, snadno jest dělati texty, a mohau býti tex-
towé nepříjemní a nebystří, by pak i rytmy dobře dělal. Ale
kdež jest dlauhý werš a klauzule rozličné, nejednostejné a
mnoho krátkých, tut jest těžko a nesnadno.

14. A protož bylliby werš obdlaužný, mnoho kratičkých
maje klauzulí, můž rytm po třech býti, a nebo wždy dwě
klauzule w třetí se pojiti. Takowá jest ta píseň : „Ay, Pane
můj, já ač sem twfij." Item: „Z wítězstwí Ježíše Pána."
A wšak wždy, což w prwním werši a jak strany rytmu udě-

24

JW0

Illahoilatc.

táš f to a tak aby bylo we >v£ech dokonce písně té weršfch,
usiluj.

15. Než w prosáchť se to rozličně proměňowati a jnistro-
wati musí, kdež weršowé nerowní sau, klauzule též nerowné.
Wšak tyto zpráwy Již dané nemálo wtipu i přitom zostřiti
budau moci, aby buď pěkná pořádnost rytmůw, buď překlá-
dání jich slušné učiněno bylo, a též i w menších těch zpě-
wích, antifonách a jiných.

16. Ještě i na toto sluší pamatowati, že kláuzule každá
jnělaby míti, by možné bylo, swau sentencí menší neb wětši
celau. Wšak někdy slowo jedno, k předešlé klauzule smyslu
příležité, býwá welmi slušně s počátku hned následující klau-
zule wsazeno, jako příklad toho wiz w písni : „Budiž tobě,
ifriste, přečistý beránku, chwála," to slowo Chwála jest po-
čátek druhé klauzule, též i w té: „Posilňtež se w Krist*
lyšickni," w tom weršíku: „Znaje, že to ne w swé moci
má," to stowce m á jest počátek další sequentis elausuto.

O syllabách.

Dosti nesnáze skladateli písničky jest s těmi wěciui již
přeloženými; a wšak máli, lahody a bystrosti písničky ne-
kazili, musí ještě i na syllaby wšecky a ne na samy krajní w
klauzulích, kdež rytmowé sau, patfiti a je sauditi. Neb neu*
činili toho, nechť sau nejlepší slowa i rytmowé, předce často
iY písničkách bude škřipěti a se zadrhowati, hladce jiti ne-
chtěje: podobně jakoby na hladké a rowné cestě týžtýž ká-
men byl, a kolo na něj přijda nepěkně sebau trhlo a drkto.
Protož nechť i tuto něco málo powím, a zpráwu kratičce,
čehoby tu šetříno býti mohlo i mělo, dám.

Syllaby, aby se pod noty treffowaly a hladký činily nebo
sladký zpěw, mají býti k dlauhým notám dlauhé a k krát-
kým krátké syllaby.

Dlauhé noty na tomto místě míním ty, na kterýchž déle
stojí kantor nežli na jiných w témž werši, nebo w též klau-
zuli, jako w té písni: „Wzkříšení spasitele swého," nota té
syllaby $toé jest delší nežli ho, aneb nežli noty těch syllab
čtyř s p a-s i-t e-1 e , kteréž wšecky krátké sau. Item konec
werše toho „Wše k jeho chwále,* té syllaby ehwá nota
jest dlauhá. Syllaby pak, kteréby byly dlauhé, nepotřebí o
tpm mnoho psáti, a prosodii w řeči naší České wymýšleti,
ppněwajdž samo přirození druhé, jenž jest zwyk, nás tomu
wyučuje: wšak aspoň nawrhu pro ty* jenž Latinské prosodie
neznají.

Mmtík*.

871

W které syllabě jest vocalis dlauhá, tedy ta
syllaba dlauhá bude, a takž i na odpor, krátká
vocalis krátkau činí syllabu, jako w těchto slowích:
Máme, díme, píme, bére, půjde, můj , tu sau přední syllaby
dlauhé, nebo vocales dlauhé sau. A zasse w těchto slowích :
Prawí, činí, dělá, běhá etc. přední syllaby sau krátké* W
těchto pak slowích Pane, Beneš, Jene, piwo, lotr, duše,
smyslete, sau obě krátké a jiné sau jim odporné, jako:
míjí, laudí, Waudí, píší etc. Že jedny a též vocaies ano i
syllaby w některých slowích sau dlauhé a w jiných krátké,
to nebuď nic na škodu; zwyk snadně naučí rozeznali, kdy
dlauhá a kdy krátká jest buď litera buď syllaba.

Také i to, což slowe u Latiníků p ošiti o, dlauhau
syllabu činí a ne sama dlauhá vocalis, totiž když dwě
neb tři consonantes stojí w syllabě po wokální liteře, jakto
w těchto slowích: otče, chodče, na mlátě žito, po straně
běží; a takowé syllaby sau příhodné k notám (ad melodias)
skočnějším. Nebo ne na té syllabě wokální se protahuje nota
wlastně, ale wíce na těch dwau konsonantích jaks se pěkně
wyzdwihujé slowo, a jako samo se škanduje, jakž říkáwají.
Příklad toho wiz w písních nowych w té písni: „Z wí-
tězstwí Ježíše Pána" w werši sedmém, osiném i ilewátém,
při těch posledních a předposledních syllábách: úzkosti, nedo-
statečnosti, milosti. Ač se to také někdy jako u Latiníku z
rozličných příčin mění, a zwlášť při literách, kteréž slowau
Hquidtt, takže někdy jedna a táž syllaba w tom slowě dlauhá
a w jiném krátká býwá, jako: Na mlátě in area leží žito, na
mlátě piwo zůstalo, Na wrše, nawrže, Potwrdil, podwrtíý.
Ano i ta někdy diwoká jiným jazykům slowa jednosyllabná
bez wokální také jednak dlauhá, jednak krátká býwají, jako :
Wrch, wrz, wlk, plch, mrch, koliks wrší, na wrch, za wrch.

Nejlépe tedy zwyk dobrého Čecha w tom zprawiti má.
Aby se regulemi bez potřeby tuto nešířilo , radše doložím
tohoto, že owšem ty syllaby za dlauhé počítají 8 6,
kteréž diftoňgy w sobě mají, jako: dauffání, mau-
drost, půjde, důwod, etc. A nebo též dwojitó syllaby
w jednu se pojící někdy, jako setrwání, Izaiáš, wy-
nikl z hrobu.

Znaje tedy způsob melodie nebo zpěwu, totiž jak říkáme
prosté noty, kde w které klauzuli a která nota je$t dlauhá
nebo krátká, a též znaje, které syllaby w slowích dlauhé
sau nebo krátké: i hlediž při wkládaní textuw pod noty toho,
pokudž možné, pilně šetřiti, aby dlauhych syllab.pod krátké
noty nedáwal a neb na odpor tomu. Nebo nebndešli toho 4s-

872

B iahoslaw.

třiti, tedy píseň ta, by byla plná nejčistších síow a sentencí
jakýmikoli figurami pokropených, předce w zpíwání ukáže se
drsnatá, nelibá, zwíášť když kantor jest prostý a neumí zda-
řilostí híásu swého neumění přikrýwati skladatele, jako pří-
klad w onom werši wiz w písních G.III. „S tau nowinau
když běžely, pána na cestě potkaíy." Způsobnějrby bylo pro
syllab k notám se treffowání takto: „Na cestě pána." Item
dále w též písni: „Hned welikau bázeň měly": híázeby byío
„Hned bázeň welikau měly" pro tu syllabu bá. Item „Takť
mnozí pro kořist činí," lépeby byío: „Mnozí tak pro kořist činí."
Item „Byť tak roští chrám swatý," případněji „Byť tak roští
swatý chrám." Item „Náš králi milý" lépe a způsobněji:
„Králi náš milý."

Zasse pak, kdež se toho Šetří, píseň bude w zpíwání
libá a hladká, bez těch zádrhíůw, snadná zpíwati, by i ne-
příliš dobrý kantor byí, podobně jako w dobrém písmě i špatný
čtenář nezle čte. Příkíad toho, ač snad netak příliš we wšem
dokonaíý na písni J.XII. b. „Chwáíy radostné nebeskému otci."

Toto wšak znáti síuší, že se toho wšudy naskrze uše-
třili nemůže, tak jako w latinského jazyku werších, jenž
síowau carmina; pročež naše wšecky písně ne carmina ale
rytmowé sau, aby, což nemůže býti jakž síuší zpraweno
cele jakosti síow šetřením, aspoň podobností konců kíauzulí
nahražowáno byío ; neb sic jinak šetřiti těch konečných syl-
lab nebyloby potřebí, jakž w latinských werších příkíad.
Ačkoli poně w krajině Bosenské, w níž též náš jazyk jest, alia
tamen dialectus, také carmina latiníkům podobná mají; aleweli-
káťby musiía s tím práce býti a téměř marná. Nebo my sme již při-
wykli na rytmích síušných přestáwati; než pokudž kdy jest
možné, i toho zamítati nesíuší, nýbrž šetřiti pilně. Nebo ač
pro nehojnost našeho jazyka nesnadně jest wšudy naskrze tím
se zaměstknáwati , wšak pilnost mnoho může, a práce úsilná,
labor improbus, prawí, že wše přemáhá. Quia difficilia qu»
pulchra. Ne sami my na nehojnost a ještě nezprawení ja-
zyka našeho naříkáme, ale i latiníci na Řeky, hleděwše hlad-
kosti a bystrosti řeči jich jim záwiděli; neb tak napsal Ho-
ratius in arte poetica: Graiis dědit ore rotundo Musa loqui.
Martial. lib. 9. epig. 12. Nobis non licet esse tam disertis,
qui Musas colimus severiores.

Obíáštně pak toho šetřiti aíuší (poněwadž nelze wšudy
naskrz) w těch místech pilnějších, jako w syllabách (penultimis)
předposledních na konci kíauzulí, když sau díauhé, jako wiz pří-
kíad G.XV. „Kwítičko prokwitáwa, zelená se tráwa," ta syl-
laba tá, item trá: obě sau předposlední, a díauhé, jakž ta

Musika.

878

nota dlauha. Protož slušně připadá i hlahol i wlastnost syl-
lab. A takž i při některých písních, jako triplích, a owšem
w wýskočnějších notách (notu míním jednoho zřeku hlahol,
a ne wšecku celau jedné písně melodii), kteréž se cos ob-
láštního býti zdadí, sluší pilně toho šetřiti, podobně jako šper-
kowný člowěk pilnost má, aby hlawa (kteráž jest wýše a
znamenitější nežli jiné částky těla, bok, ruka, rameno) způ-
sobněji a něčím dražším a krašším ozdobena byla.

Příklad toho obého, totiž šetření i místa wýskočného a
patrného i předposledních syllab w klauzulích wiz w
písni té: „Z wítězstwí Ježíše Pána," w prwním werši to
slowo Plésej, item Swého, w druhém werši Swázal pře-
pyšného, w třetím Bůh jej andělskému, w čtwrjém Brat se
radostnými, w pátém Pánem rowného, a tak wiz po wšech
werších. Jest také příklad dosti patrný na oné písni: „Jezu
Křiste, spasiteli náš," kdežto na počátku toho, čemuž newíastně
říkají repeticí, jest jakýs weyskok a jako wykřiknutí i w
notě i w wěcech, naschwál s pilností k tomu sformowaných
a jadrnými stowy wyřknutých.

Než w zpěwích prostých chorálních, kdež sau noty je-
dnostejné dlauhé nebo krátké, není třeba se šetřením toho zaměst-
knáwati, léčby kdo chtěl pro ozdobu zpěwu w wázanjrch no-
tách toho co po šetřiti. Příklad wiz w prwním werši té pí-
sně: „Otče nebeský rač pomoc dáti, káti etc."

Zawirka.

Až potud dosti buď powědíno, ano raději nawrženo, tak
jakž umíněno bylo: šíře toho předkládati i času nebylo, i
potřeby a užitku se neznamenalo. Nebo tak zato mám, kdož
z přirození nějakau chuf má k skládaní písní, a jest něco po-
wědom těch wěcí, o nichž písně skládatiby chtěl, že nema-
lau pomoc míti bude z tohoto mnohých wěcí nawržení, a kdy ž
práci skutečnau powede, jisté jest, že čím dále tím wíce
bude w tom růsti.

Než widí mi se tohoto naposledy na zawírku dotknaati,
což mnohé jakož při jiných wěcech , tak i při skládaní pí-
sniček rozpakuje a w dobré práci překážku činí, t. že ne*
mohau hned pojednán brzy se wrownati umělým a slowau-
tným skladatelům : ti nechtí býti učedlníci , když ihned w skok
mistři býti neumějí. A ne jedněm toto na mysl přichází : Po-
něwadž dosti až příliš jest písní rozličných již prwé slože-
ných, jaká jest potřeba s tím se meškati, an těch, jenž již

Blahoslav.

staženy *au, nebí čacky kdo užíwati? Aleměliby takowí saudoí
lidé i ta spatřití, že již drahně knih wytištěno a podnes se
tisknau, a wšak proto neříkají lidé: »K čemu jest učiti se
psáti a psáním se zaměstknáwati ale předce každý, kdož
umí čisti, psáti též uměti žádá, aby kdyžby toho kdy bylo
potřeba, uměl napsati, cožby chtěl, jestliže ne jiným k jich
potřebě, ale sobě sám k swé libosti neb užitku. Takž jest
podobně i písničku uměti složití: byť nebylo pro jiné bližní
twé, ale ty sám pro sebe k libosti swé, a někdy snad i k
potřebě máš uměti to. Nýbrž ještě wíce proto, aby jiným
skladatelům písní i písněm lépe wyrozuměl. Ano u ^Latiníku
špatnýby to byl latiník a grammaticus, aby neuměl prosodise
a neznal rationem componendorum versuum, ačkoli z mnoha
tisíců Latiníků jeden se sotwa wydaři a w to wydá, aby byl
pbětau,' totiž Weršů mnohých skladatelem. A protož každý
dobrý Latiník tomu i jak weršowé skládáni býti mají a jací
sau jejich způsobowé, wyrozuměti a naučiti se má, tak aby
také i sám w potřebě mohl a uměl některý werš udělatL
W tom když se cwičí mládenci, jak welikau pomoc odtud
mají k lepšímu vyrozumění wlastnosti jazyku toho w slo-
wích, in phrasibus, owšem in pronuntiatione , a w jiném a
Aummau ke wší celé wýmíuwnosti, to jest zkušené a dobře
wědomé. Takť podobně jest i w jazyku našem. Způsobu
skládaní písní wyrozuměje, a také toho koštowáwaje, budeš
moci wíc nežli kdy prwé spatřití, jaká jest řeč naše, jak w
čem hojná nebo nehojná , lepšili se čili kazí, jaké sau při
mnohých slowích wlastnosti, jak se jich kde užíwá, kde které
figury rétorické nebo grammatické swé místo mají; budetseto
potom wýborně w mluwení hoditi. Nesnadněs wyhledáwaí slowa
k jim pracně wyrozumíwal, figury, podobenstwí, similia hledá-
Wal, způsoby phraseos rozsuzowal, co projímawějšího, co k
čemu slaužícího, průbowal, skládaje písničku : ay již to budeš
hotowé míti, netoliko potom při jiné písně dělání, budeli kdy
potřebí, ale i w mluwení swém i w psaní obecném : ještos
prwé toho nesnadně a běžně užíwal, prostá byla řeč twá,
způsobilejší, barewnější a žiwější již bude. Co pak dím s
strany wěcí samých welikých i drobných, jaké zboží a bo-
hatstwí shromáždíš a ke wšeliké potřebě je pohotowě míti
budeš. A protož i při této příčině prawé se býti widí onoho
mudrce powědění: Manům esse causám sapientise.

Wíce pak každá písnička, kteraužkoli uzříš a již posau-
díš, bude tobě takowým zrcadlem jako lékaři urina; neb jakž
soudně na ni pohledíš, tak toho, kdož skládal tu píseň, hned
poznáš, jaké duchowní audy má, jak wyspělé, jak podařilé,
subtylné, způsobné a ušlechtilé, jak zdrawé neb nezdráwé : »

Musika.

toho jací inofcau poeházetí týchž audůw skutkowé , poznáš,
jaká pracowitost, bedlíwost* rychlost, soudnost atc. UzříS ně-
kteraa píseň, ana jako wěnec krásný, jiná jako lauka zelená
a kwítím rozličným porostlá, jiná jako strom ušlechtilý, jiná
jako zdaleka se modrající hory, jiná jako stawení krásné
buď uzawírané, buď zotwírané; pri některé poznáš, že jest
pilně a pracně dělaná, lucernám olet, ana hned zdaleka slušná,
spořádaná mistrowsky, buď wěci buď rytmy wtipně zohýbané
a způsobně spojené neb skládané, síowa na wýbor wybraná
étc. Jinau uzříš, anat jako potůček plowe z studnice tiše,
hladce powrchu; jiná břehy podreywá a pojímá s sebau; jiná
ukazuje skladatele, autoris, weliký wtip a newelikau práci;
jiná neprohlédawost otce ukáže; jiná neumění nebo nedopa-
tření se něčeho toho neb jiného; jiná drsnatostí swau mistr-
nost hlawy něčí proradí etc; w některé hojnost wěcí néb
sentencí, w jiné hlubokost. A kdoby wše wyčetl ? To znáti,
s tím se poobírati uměti a moci, jest lépe na swět a na lidi
w nim pohleděti, nežliby na ryňk na trh šel aneb někde na
diwadla, kdež ne duše ale těla lidská a ještě oděná rauchem

hluboká spatříš.

A kdyby pak i toto wíe awrchu řečené za nic počtěno
bylo, tedy jest ještě tato sama wěc welmi weliká, Široká a
přeužitečná: skládaje píseň pobožnau, obíráš ses písmy swa-
ťými, wěci saudíš weliké a drahé jako perly nějaké, jakoby
w truhle neb komoře zboží králowská prohlédal á na ně s
libostí i podiwením se patřil; připomeneš sobě tu, cožť bylo
féměř z paměti i z mysli a tak z srdce wypadlo neb wymi-
zelo, ba snad někdy nawrátí se zrno, kteréž byl zlý pták
Wyzobt; přijdeš tudy na mnohé wěci, o kteréžby byl pokoj
měl, z toho zwostří se a pooswítí zrak twůj: oswícéní pak
wětšího mnozí sau užitkowé. K tomu, w čem ten čas ztťá-
wíš, pohleď ne w marnosti, ne w hříšném kol o tání, ne w žá-
dostech zlých, a to opět užitek wéliký. Nebo z mysli wyhá-
něti zlá wnukání ďábelská, duch swfij na uzdě držeti, weliká
jest wěc: přebíraje se pak s wěcmi swatými, pustíš tu zří-
zeně uzdu mysli swé, zažhnut budeá w swaté žádosti, a tut bý wá
začátek piarum meditationum et contempl&tionunu Pracné
budelit zawésti se w to a přitom potrwati, poznáš swé při-
rození, jak jest stálé, mocné, k dobrému chtiwé, jak mnoho
swětla máš, jak si již mnoho nabyl, kdeť se čeho nedostáwá
a ještě potřebí nabýwati, jak tě jiní přewyšují a čím. Z
toho pomoc pokoře a ponížení, pomoc lásce, kteráž dary Boží
w jiných draze wáží, miluje, ctí, pro půwod toho ducha Kri-
sto wa. A když ty jiných práce wážiti budeš , způsobí Pán,

376

Blaho 8 law.

žeť i twau nebude pohrdnuto : muže se někdy doležeti času
swého, jako nějaká hruška wýborná. Tak se stalo mnohým

žalmů ne w samém žattáři 9 ale také i jinde w pí smích swa-
tých, potom i pozdnějších? máloli utěšených písniček tšleche-
tných mužů před naším wěkem bitých? co pak w Jednotě
této jaká weliká kniha jest písní rozličných , plná utěšení, a
nésmrtedlná památka mnohých mužů, kteříž skladatelé písni-
ček těch byli, počna od onoho prwního B. Matěje Konwatd-
ského až do našich Časů, a hodni jistě připomínání wděčného
a milého ctní muži, nebo mnohé práce i w tom wedli, tak
jakž i předmluwa písní těch jedněch i druhých swědčí. Ještě
pak někteří i kromě těch nemálo čistých písní nadělali, z
nichž některé podnes zůstáwají, a ačkoli do kancionálu we-
likého tištěného nejsau wšecky wloženy, wšak nemálo jest
jich přiwzato ; a může čas přijití, že ještě i ty, což jich zň-
stáwá newytištěných, hoditi se mohau: a takž také i twé,
kdožbykoli se w tuto práci, zwláště mělliby k tomu dosti
času, wydal, léčby snad prací swých bližnímu užiti nedopu-
stil, ale následowa! Ovidia, kterýž sám o sobě napsal:

Scribimus et scriptos absumimus igne libellos.
Exitus est studii parta favilla met.

Ale to činilliby, tedy ono ducha Páně powědění zahan-
biloby tě: Eccl. XII. „Melior est homo, qui abscondit stulti-
tiam suam, quam homo, qui absconderit sapientiam suam."
Nebo jakož ex philautia suos partus immaturos ecclesiae obtru-
dere, non est sapientis et pii viri: takž také drah aby se či-
nil člowěk Bohu a církwi, nesluší. Ale at nešířím, potius
vela contraham, wšecko summau zawírám, ač pracné jest,
wšak ne marné, ale welmi užitečné i w skládaní pobožných
písniček se pocwičiti, k čemuž jakauž takauž pomoc aby pro-
stější měli, já w tuto práci spisowání těch zpráw dal sem
se byl, ne jiným čím než láskau a milowáním bližních k tomu
jsa připuzen.

Užiw kdo můžeš k dobrému. Vale.

widíme : máloli

X

Rejstříky,
i.

Přehled spisowatelůw Českých a spisům jejich, kterých
Blahoslaw se dotýká.

(Splsowé a spisowatelá w Jungm. hist. lit. chybující hwčsdičkan jsau

znamenáni.)

Aquilin Paweí Hradecký, bakalář.

* Pranostyka na 1551. (257)

B. Augusta Jan. Kritika spisůw jeho wůbec 287 — 288. Spisowé
283. Zmínky 38, 171, 188. 203 sq., 210, 224, 268, 285,
290, 318 sq.

Pře s knězími (38, 210, 283, 829) Jungm. IV. 1233. g.
O záwazcích (283) Jungm. IV. 1233. e.

* Dialog Peterky (283. Na str. 290 se připisuje sepsání Dia-
logu Peterky s Waíauchem Wáctawowi Šturmowi).

O zwání (283). Zdali totožný s Jungm. IV. 1233. d.?
O wylaučeni (283). Snad Jungm. IV. 517.
Swédectwí paní Justýně (283) Jungm. IV. 1669.

* Summowník(169, 171, 288. Kritika Summowníka 327—329).

* Žalmy (210).

• B. Beneš, wůbec 287.

Rožmíauwání čtyř bratří (287) Jungm. IV. 676.
Beneš Optát z Telče. XIX. loeis plur.

Isagogicon (36, 319) Jungm. IV. 4.

Orthograpmj otištěná a od Blahoslawa obšírnau britikau opa-
třená (1—52), wydání její XIII. sq. Jungm. IV. 5.

378

Nowý zákon dle Erazmowa naprawení (VII. sq., XX., 10, 27,
38, 65, 71, 93, 96 loc. pí.) Jnngm. IV. 1171,
Biblí Benátská Q. 1488, str. 206*) 109, 182 sq., 205, 211.

— Bolesíawská 1. 1518 (39, 177), 1. 1525 (57) wábec 180, 183.

— Horská 174.

— Pražská 1. 1557 (109), 1. 1558 (180 sq., 192), 1. 1559
(193) poslední, nowá (130, 132, 199, 206). Wůbec 130, 132,
182 sq. Wykladači PražStí, Pražáci 99, 143, 160 sq., 168, 174,
192, 194 sq., 199, 270, 319.

— staré na pargameně psané 9, 102, 111, 193.

— Plzeňská .1. 1517 (37), wůbec 180, 183, 193. Wykladači
Plzeňští, Plzáci 38, 143, 174, 181, 207, 270, 339.

B. Blahosíaw Jan. Spisy jeho V. sq. 284.

Nowý Zákon (129, 148) Jungm. IV. 1180.
B. Bosák Kliment. Wůbec 186.

* O prawdě spasitedlné (186).

* Císařská modlitba 1. 1566, str. 189.
M. Codicillus Petr.

* Pranostyka 1. 1567. (175, 249).
M. Černý Jan

Herbář (321) Jungra. III. 269.
B. Čerwenka Matěj (Erithrteus, Erithaeus). Wábec 288—290.
Zmínky 32 sq., 67 sq., 85, 148, 154, 170, 176, 210, 244,
290, 294, 298, 320, 327, 344, 352.
Příslowí (294) Jungro. IV. 27.

* Osw&dčení proti pánu z Persteyáa (283, 288).

* Žařtář tisténý w Prostéjowě I. 1562 (289, kritika 322—327).
Diaíog smrti s cíowěketn (251). Jungm. III. 69.

Gzel (Gzell, Gsel) Petr z Prahy XIX sq, f 1, 7, 93, 113, 138,
159, 243, 276 etc.

Orthographí, Nowý Zákon wiz Bene&.
Hajek ThadeáS doktor, XX, 70, 170, 243, 322.

* Minucí 1. 1560 (132, 231).

Herbář (246, 274, 321). Jungm. IV. 876.

*) Tasím má státi Pražská.

3?»

* Hajek WácJaw, doktora Thadeále Hajka otec XX, 70, 243,

246, 321.

* Tabula barbarolectica. W Prostějowě 1649 (XX, 7fc 243).

* B. Haweí (Gallus) 96.

Hrubý Řehoř z Jelení XVIII, 285.

Františka Petrarcby wýklad (9, 51 (o chudobě), 176, 285).

Jungm. III. 204.
Hrubý Zigmund z Jelení (Gelenius) XVIII, 342 sq.

Lexicon symphonum (343) Jungrn. IV. 30.
Hus Jan mistr, wňbec 284 sq. Zmínky 102, 160 sq., 177, sq.,

182, 232, 253.

* Wýklad na přikázaní Boží (160).
Postilla (203) Jon^m. III. 885.

* Psaní z žaláře (245).

Chelčický Petr, wňbec 285.

Postilla (279) Jungm. III. 837.
Jeroným towaryš Husuw 177.

Kancionaí bratrský 1. 1519 (24, 103).

menší w Litomyšli wytištěný 1. 1542 (40).

w Polště w Šamotuíách tištěný 1. 1561 (11, 103, 132),
wýbor písní z něho naznačen 283.

welký od Pawla Oliwetského tištěný (Písně weliké) (38).

wytištěný w Praze od Severina 1. 1541 (175, 283.)

Písně staré (244, 246, 250, 277).
B. KJaudián Mikuláš 39.

Wýklad nowého zákona tištěný w Bolesíawi I. 1518 (39, 143,
174, 182, 270, 277). Jungm. III. 571.

Konáč Mikuláš z Hodíšfkowa XIX.

Dýmna (272) Jungm. IV. 667.
Konfessí (která?) 283.
B. Konwařdský Matěj 287, 376.

* B. z KunSic (recte: z KunČího) a na Zaječicích Jan 285.

* Knihu Matěje Pařížského o Antikristu z latiny do češtiny pře*
ložil (285).

880

B. fcukáš z Prahy, wůbec 287. Zmínky 24, 38, 57, 141, 143,
174, 177 sq., 181, 193 sq., 196, 210, 270, 287, 293.

* Kancionál bratrský 1. 1519 (24, 103).

* O wywolení (293).

* O kněžstwi (294).

* Zákon tištěný w Karmeli (57, 177, 180).
Lutherowo psaní do češtiny wyložené 232.

* Matyáš písař pana Jana z Kunšic 285.

* libros Platonis de republica z latiny do češtiny přeložil 285*
Meiantrich Jiří.

Biblí 141.
B. Martin Michalec wůbec 287.

Dialog Peterky 8 Walauchem skorrlgowal (290).
Z Ottersdorfa Sixt 175.

Turecká kronika Pawía Jovia (175).
PassionaJ starý tištěný 9. Jungm. II. 145.

* Philomathes Wácřaw z Jindřichowa Hradce. XIX sq., 8 sq.,

53, 55, plur. locis.

* Elymologia s kritikau Bíahosíawowau 53 — 156*
Písecký Wácřaw XVIII.

Psaní některá Isokratowa na česko wyložil (XIX.) Jungtn. III. 108.

* B. Prokop 286 sq.

* M. Proxenus, doktor 170, 243.

* Praktyka na 1. 1559 (70, 120, 207 sq., 216, 286 sq.).
B. Řehoř 287

B. Roh (Rohius) Jan wůbec XIX, 282 sq. 290. Zmínky 13, 15,
17 sq., 22, 25, 171, 276, 352.

* Psaná apologí bratrská weliká (282).

* Spisowé někteří etc. (283).

* Psaní Bucerowo o péči pastýřské (283, 352).

Straněnský Jan 210, 276.

* B. ze Škudř Jan 286.

* Štapulenský 51.

B. Šturm Adam z Hranic 290.

* Dialog Peterky s WaJauchem (290).

381

M. Sud Mikuláš ze Semanína.

* Wýkíad čtení a epištol nedělních (153, 183).
* M. Tomáš.

Předmluwa na žaltář (233).
Towaeowský (Ctibor) 285.
Wartowskv Jan 155, 256.

Paraphrasis (208). Snad Jungm. IV. 1491.
B. Welenský (Wolesky) Woídřich XVIII. wůbec 285.
Ze Wšehrd Viktoria, inístopísař králowstwí českého. XDO,

51, 285.

Wýklad knížky Jana Zlatoústého (56) Jungm. IV. 864, a.

II.

Rejstřik osob a wěci.

A, á 26, 261. — a (eQ 133, 912.
(at) 13%.

abeceda česká 3.

ablativus, regula de ablatívo 72.
— instrumenti 197. — casus parti-
cipii 199. — instrumenti pro abla-
tívo cum praepositione 248. — pro
accusativo 248. — pro nomina-
tivo 249.

aby 121.

akcenty (nad literami) 5.

akcent (u wyslowowání) 346, pro-
menitedlnost w ak cen tich 260—262*

accnsativus 71 sq. Reg. I. 71,
II. 72. — pro nominativo 247, plur.
pro nominativo pl. 248. — pro ab-
latívo 248.

ad 145.

adverbia 114—123.
aífixa 214.
Afrika 337.
ah, ah 149.
Aohab 250,
Alberta 8 magnas 53.
ale 134, 137.
alioqui, alioquin 136.
Ambrož sw. 53, 362.
amen 152.
an 130.

aneb 135, wiz neb.
ano 118, 121.
anna, hosianna 151.
antiphony 356.
antisteehon 273—278.

aphaeresis 264.

apocope 271—273.

ar ci kněz 181.

Aristarchus 290.

a r c h a i s m n s 173 sq. — elegans et

utilis 178. — phraseon 179.
Arius 235.
aspoň 134.
at 134.
at 108sq.

an diphth. 6, 26, 60, 100, 112.
a uren s codex 111.
aut 143.
autem 137, 144.

Augustim sw. 141,177, 346, 362.
ay diphth. 6, 25 sq.
B 9 b 27.
ba nic 120.

Babylonští starci 242.
Basilej 161, 342 sq.
Beě w a 174.
beky ně 318.

Benátky wlaské 183, 337, 341. Wiz
Biblí Benátská. České 285.

Bernart sw. 302.

Beza 141, 177, 181, 192, 198, 200,
207, 209, 212, 237, 253, 330

bíše 54, 57, 107, 177.

Boleslaw VII, 39,57, 182 sq., 339,
350.

bopomozi 150.
Bosna 337, 372.
Bosnané 58, 337.
breviatnry české 46.

Brno 339.

Brod uherský 8, 339.
B u c e r 283, 352.
buj, budto 135«
bulharská řeč 340.
byl, byla, bylo 106 sq.
Bystrice mor. 339.

C 27.

cacophonia orta concursu conso-

nantium 136.
Calvin 181, 192.
Camerarius XVIII.
c a n t i I e n a 356.

Castalio 181, 195, 198, 212, 238,

251.
Ca to 1.

Cerekwice, Církwioe 344.
Cicero 160, 347, 354.
církew 183.

cizí slowa: příhodné jieh uži-
wání 227—234, psáni jieh 234—
236. Následowání frází cizích ja-
zykůw 236—238.

Collin 211.

comparativi 200.

conjunetiones 133—145.

conjunctivus 203 sqq.

consonantes 4.

cum in compositis ; mecutn, tecum

etc, 114 sqq.
Cyprian 285, 287.
Cyrystí, Zurisstí, Tigurini 144,

204, 206, 209, 288.

£, e 28, CÍ 29.

Česká řeč (bohemica dialectus) 337

sqq. Češi pí. I.
Čížek 57.

D, d, *» 30.

dativu s, regula de dat. 69—71. —

pro vocativo et ablativo 247.
Dawid král 358.
de 145.
DeblinXI.
defectiva verba 173.
D'Elvert XI.

38S

derivací slow 344. ^
dialectus 336, český 337, mora vr-
šky* polský 342, siowenský 340.
diphthongi 6—26, 60*100, 112.
divisi v us 49.
do (in) 145 sq.
Domažlice 22, 261, 276.
z Domina Fridrich 285.
D onát 55.

dualis 70, 102, 131, 242.
z D wo řist Matěj 1.
E, e, é 30, 260.
ecc e 116.
Eduardus VI. 25f.
Eliáš XIX.

enallage partium 240. — aeciden-
tium in nomine 242. — acciden-
tium in verbis 250. — numeri in
nominibus 242. — casuum 244. —
in pronominibns 249. — temporis
in verbo 252. — personarum in
verbis 253. — adverbiorum $56.
— generum in participiis 257. — ■>
numeri et temporum in participiis
259. — aceentuum 260.

enim, etenim 143 sq.

Eobanus Hessus 291, 359.

epenthesis 264 sq. — vitanda
265-267.

epitheta 333—336.

E r a s m us Roterodamus XVIII, XX,
38, 48, 51, 59, 65, 73, 111 sqq.,
142, 148, 151, 155, 162, 183, 188 f
192 sq., 194 sqq., 198 sq., 204 sq.,
208 sq., 319, 351.

ergo 183 f

e 8 1 11*.

et 133.

etiam 118.

e ty mologiae deflnitio 58. — divi-

sio 59.
euangelium 179.
euge 150.

Ewančice XI, 274, 284.
eý diphth. 6, 25 sq.
Ezdrás 160.

*\

F 29, f 30.
fariseowé 183.

farr ago # vocam et phrajtoa elegan-
tissimarum 279. — ineptamin etfu-
giendarum 318.

F a u s t ý n 348.

figury menší 262

filosof, maudrouk 10&} £30.

francauxská řeč 338.

O, £, i 31 sq„ 35—39.

G a s s i n comes in Silesia 344,

gemioos 48.

geuitivus 64, regalae de gen I.

64, II. 65, III. 67, IV. 63. — pro

nominativo 246,
Germania 121.
Gesner 160.
Gindely V.

Gunther Jan tiskař w Nornberce
153.

H 9 h 149

haha 149 sq.
Haná 338.
Hanka X., 295.
hebraismus 65 sq,
Heneti 349.
Herostrat 354 sq..
Herrnhut VII, XII.
hen 150.
hey tm au 181.
hic, haee, hoc 92.
kle 116.

ho, jeho, jej 93-95, 98.
Holý Wáclaw 350.
Homerus XXI, 99, 218, 237, 365.
Horatiua 173> 239, 286, 858 sq„
372.

Hradec Jindřichu* 53, 33%. — Kra-

iowé 339.
Hraniee 290.
Hulín 268, 274, 339.
Humpol ei 295.
hymni 356.

Citar wa ti 58, 74, 337 sq, 340 Sqq.
christianus 152.

I* i 9 J> U 5 < w » w > * 61 - —

i (et) 133, 212.
i de m 89.

i e C J, I. U O, 7-24, 26 O i« dat

13, — in ace., voc, abl., oasa octavo

14. — in 3. pera. pres. sing. et
pL 17. — in syllabis mediis 19 sq. —
in monosyllabis 21. Generalis re-
gnla 21, alía 22. — Záwirka wsech
zpráw o ie 23).

i 1 1 e idem 90.
Ulyria 337.
imperativ! 3. pera. 203.
impersonales formae loquendi

200 sqq., 213.
in 146.

inf initivus 203.
interjectiones 149—151.
interpunetio 47—52.
intonací 356.
invitatoria 356.
i pse 89.
Isaiás 167.
Isokrates XIX.
tsagoge 319.

'9 J wií gí » verbis jsem, jsi ete.

106.
jako 121.
jakýž 89.
jakž 121.
jamníei 175.
jediné 143.
jednost ejný 89.
Jednota 148, 327, 376.
jejich, jejích 85, jejich, jich

97 sq.

jeliž 175. jelikož 178.
j e m a, mu 96, 98.
jen, jedné, jednom 135.
jenž, je sto 90 sq.
Jeremiáš 358.

Jeroným sw. 26, 53, 102 , 142,

177, 194.
jestli, jestliže 140 sq.
Jesus 151 sqq.

jest a sau 54, 103—106, 137.,

jinak, 136.

jistě 121, 137 sq. neb jistě 137.
jistý 89.

Jev i ns Panlns 176.
jsem, sem 31 sq.
Jnngmann X, 272.
Justina 283.

K, k 40. - k (ad) 145.
kalisný kněz VII, 182, 344.
Karel IV. císař 160.
Karmě I 57, 180, wiz Boleslavy.
Kazatel, kniha Erasmowa 162.
kdos 89.
kdyby 141.
Klatowý 267.
k lan s a le 366 sqq.
Kocian 295.
Konstantinopol 337.
Kopáci morawstí ltO, 320.
kopčina 173.
kostel 183.

Kritika spisowateluw bratrských
282- 291. -Žaltáře Prostějowského
322—327. — Summewníka 327 sqq.

kronikář 175.

Krnmlow Mor. V. sq.

kterýž 92. ;

Knžel 344.

Ma9 1,*40, 348.

Ijftnškravn 232.

latin ská ale wa a spSsobowé ml«-

Wení perownáni s českými 197.
leč 142.
Lemnius 291.
-U 141.

Linaeer 47, 238, 242.

Litoměri ce 340.

Litomyšl VII, %0, 175 ,182, 292*

289, 329, 339.
Litwa 333.
Li vin s 154, 261.
z Lomnice Wáelaw 1, 334. ,
z Lndanie 334.

Lvther Martin 76, 192, 917 sqq.,
232, 288.

M, m 49.

Manlins 161.

m areo ká řeč 349.

Marti a lis 872.

Matyáš král 329.

mazowecká slow^a, řeč 289, 337»

Masušt^atV

m editerraaenm maře 337.
měhoděk 150.

Melaaehton Phil. XVIII, 86,
162, 287, 310, 359.

melodie 356.

M e n i n s Justns 162.

met aphorse defín. 229. Kdy akte-*
rých xmwati sluší 222-227.

meta thesi s 278 sq*

mezi 146.

MezHc 339.

Mis topol 170, 297.

Mor a wa 1, 26, 183 sq., 195, 284,
241, 24*, 261, 271, 273 sq., 289,
338, 341 (fromezí), 342, 359.

Morawané 8, 22, 26, 41, 47 sq.,
91, 124, 147, 154, 172, 175, 185,
209, 232, 242, 259, 263, 265 sq. , 267,
270, 273 sqq., 277 sqq., 319, 328,
333, 337 sqq. Morawstí sedláci 174,
322. Morawky 179, 271, 274, 282,

mér« w<U na 2tf9«

M o s e s 152.

moskewský knize 181.

moskewská řeč 397.

Bí, n, n 40.
n a 145 sq.
Nábot 259.
nad 145.
naháči 175.
Náměstí XIII, 1
ne 119.

neb, nebt, nebot 134 iq*> 137,140, ,

143 sq.
Nehemiáš 101.
nějaký 89.
a ě který 99.

ne-li 99. ,

25

386

Némci, něm. obyčej 7, 12, 85, 44,
76, 100, 141, 189, 216, 262, 338
(německý jazyk), 340, 344.

neutrum plurále (regula) 99.

než 142.

nie 119.

nidrlandská řeč 340*
nihil 119.

Nikodém 341 (N. S. D. na str.

XVIII. zdá se, že se má čisti

Nicodemo salutem dicit).
Nim burk 339.
n i s i 142 sq.
nolí 113.

nou! na, regula de nom. 59 sq., —

de nom. adjectivis 59.
nominativus: reg. I. 60 sq., II.

62, III. 63. — pro abl. aec. voc.

245 sq.
non 119.
nonn e 122.

Nornberk XIII, 36, 153.
nos tras, vestras 89 sq.
noworaluwy spatné 321.
9 o 41. — o (prasp.)
Oli wetský Pawel 38.
O lom ano 353.
Opawá 269.

z Oitrowa českého Šimon 176.
O v id 291, 355, 376.
owsem 118, 121, 138 sq.
©y diphth. 6, ,26.
F, p 41.

pak 134, 137 sq., 143 sq.
paragoge 269 sq.; — iaeptae et

vitandae 270 sq.
parenthesis 50.
participia 132 — 123. — praes.
123—125. — in rus, dns 125. —
in t u s, s u s, x ujs 126—132.
p a r t i t i v u s 49.
Pařížský Matěj 285.
pat a vin i ta s 261.
p e r i o d o n 48.
Perknowský Hynek 917.
Periteyn 275, 283, 289, 334.

Petrarcha Fr. 9, 51, 176.

p h r a s e s vitandae 216. — elegante*
279—282, werštatní 282.

píseň co jest 356. — slowenská 3% I.

Pl ato 285.

Plzeň 37, 183, .207.

Plzáci 278, 339.

Plzeňsko 195, 246, 340. Wii Bi-
blí Plzeňská.

Polsko 11, 289.

Poláci 30,44, 101,171, 174 sq., 178.
185, 207, 243, 265, 278 , 282, 289,
324, 326, 338, 340 sq., 345 sq.

poltina 290, polská řeč (poto-
niea dialectus) 337, 342 sq.

poněwadž 140.

Pontanus D. 162.

p o r o w n á wá n í spolu obsáhni siow
dwau jazyků 219 sq.

praeteritum imperfectum 200.

pr aepositiones 145—149, jak
se mají psáti před jmény 143 sq.

Praha XIII sq., 1, 7,22, 148 (Praž-
ští mistři), 160, 183, 250, 276, 339,
349 (Pražští kazatelé), 352. Wiz
Biblí Pražská.

Práchensko 269.

před 145.

Přerow X, 174.

příkladowé rozličné interpuaotf
50 sq. — pěknýeh slow a frázi 291
sq. — zlého wykládání 205-213.

príslowí wůbec 293 sq., wýběr
295-298.

pro eerto 139.

pronomina 73—100. — personália
73. — reflexiva 77 ffqq. — posses-
siva 80 sqq.

p r ošunti ati o 346.

proprietas voeabulorum 165 —
188. — phraseon 189—197.

prosy 356.

P r o s t ě j o w VII, XIII sq., 70 f 24$,

322, 339.
pros thesis 262-264.
Protiweo 324.

protož 138.
pruská slowa 289.
Prusy 289.
Pru sáci 346.
publikán 18%.
punica vocabula 15%.

qoamvig, quamque 41.
qu ia, quippe 137.
quidam 89, 91.
quidem 119, 138.
quoniam 135.

R 9 Rž 29, 41. r, ř 41.
rakauská řeč 3*0.
responsoria 356.
reci wy brané 298—318.
Řipsko 3*0.
Rokycan 297.

ruský kníže 181, ruská řeč 337.
Rusowé 338, 3*0.
Rybička XI.
rytmy 365 sq.

S, «, f 41. — m (pnepO 1*7 sq.

S a b i o u 8 Georgius 355.

sám 89.

Samuel 188.

Sapphieum carmen 1.

saská řeč 340.

satan 15%.

sau 45, 103—106.

Scaliger Julius 351.

Schonberg XII.

Scotus 53, 69.,Scotist» 177, 213.

Scythae 333.

se (pron. re A.) penes verba 109,

Sewerin 175, 283.

si 140.

sic, sice 136.

singularis pro plur. 243.
s i qu i dem 1*0.
si ve 135.
S 1 á w i 337.
Slezany 350.

Slezsko, Slezáci 8, 265, 269, 337,
339.

Slowáci 26, i%7 sq., 174,27*, 33*

sq., 340 sq.
slowenský dialekt 837, 340 sq.

Slowenský250, 285, 320. Stewen*'

ská píseň 341.
Srbo wé 58, 232,270.
Srnec Jakub X, 259.
Strážnice 8, 100, 210, 258, 27*,

338 sq.
suspensivus 48.
Swojanowský 296.
syllaba, míra syllab 370 sqq.
synagoga 182.

s y n c o p e 267—269. — nezpůsobná
269.

synonyma 330—333.

syntaxi s 60.

s y r i a c a vocabula 154.

š, gr, ir, & 42.

Šimon z Č. Ostrowa 176.
Stefan bratr 348.
Swábi 295, swábská řeč 340.
ŠweycarylOO, sweyčarská
řeč 340.

T. t , t 43 sq. — t epenthetieum

30, 92 sq., 110 sq.
taká 118, 134.
tantum 148.
Tataři 337.

tehdy, tedy, teda 122 sq., 133 sq.,
138.

technica voeabula 234.
Telč 1.

ten j i stý 90. t ento 92 sq.
Teren ti us 250.
Těšín 338.

Thomas Aquinus 53, 69, 177. Tho-
mistse 177, 213.

T i gu r i n i wiz Cyrystí.

T imotheus 2.

Třebíč 339.

tu nc 122 sq., 133.

týž, táž, tož 89.

U, ú, v 44. - ú = au 8, 60, 100.
U pra3p.l45 — uo, ů (u) 6 sqq.,
25 sq. — &, jaw, koncowky gen*

388

pl. sebsi a aaj* apprepriativormn
67 sq., 69. — u místo w 245.

Uherská země 207, 337, 340 sq.

nt, atiqoe 121.

ny diphtb. 6* 26.

V, v 44.

vah 149.

fa 11a Laarentins XIX* 68, 69.

vae, ve 150.

vel 134 f q.

Vengerseios VII.

verba 100-113. - formy zastaralé

100 sq. — tempora praeteríta 106

sq. — forma fi-eqneatativotom 107.

— tertia pers. sing. imper. 108. —

defectiva 172 sq.
Virgilius 359.
virgola 48.
vocales 4.

vocativos (regala) 72. — pro

nom. 249.
vulgáta 141 sq., 204, 209.
W, w 44. — w (pra>p ) 146.
wáwání 107.
Welís 45.
wládař 181.
wlastní 89*

wlastnost řečí české wiz Pro-
prietas.

Wlaši 101, 160, 252, 337 sq., 340,
354. Wlaský 196, 228, wlaská řeě
338.

X, X 45.

Y, j 28, 34 — 39, 43. ye diphth.
24, 26.

Z, z 29, 45. — z pr«p, 145 sq.
za 145.

Zachariás bratr VII.

saj i sté 118, 138 sq., 143, z*-

jisto 139.
zákonníei 180, 133.
zbor 182, zborníci 183.
zdaliž 122.

Zlatoústý Jan sw. 56, 285.
Znojmo XI, 339.
Z a z a n n a 2.

Ž, as 30, 45 sq. — í epentb. 92 sq.,

110 sq*
Ždánský 324.
že 121, 137.

Židé, židowský jasyk 44, 65,

167, 189, 214.
Žižka 175.
Zmat 333.

Oprawy omylůw tiskowýcl*

(Pelozeno jen prawé Itenii litera, kde chyba wézi, nnznaiettm
leiatj/m pismem)* *

Str. řád.

8 8

21 %

23 2

25 16

29 6

30 6

32 16

33 17

34 12
38 10
41 5
57 18

65 1

66 9
72 12

76 17

82 3
84

85 12

85 7
101 10
132 11
1

135 5

d. Ale žeř

h. hřeší ti; fmjecb

d. Úřední

h. hříclUOW

h. na ffkodu, to etc.

h. Sidům

h. tu m&že

b. MoďUm fe

h. O welikém y dobře

d. A takž

d. R

h. «*ima, 6d. fvt

d. te iudioe

h. když diS Corpus

d. per praepositonem; w
(ra. po).

d. super biam

d. stfd

w obrazci swrchu cti
masculino (n>. neu-
tro), dole neutr O (m.
masculino).

a 11 d. čti: Dobře dis
Nedaufej w sebe, ne-
cbci w sebe daufati.
Proč mi nedáš w sebe
daufati: tu budeam-
biguitas.

d. Erithaii.

b. bíchom

d, /bemininum, 9 d. id,
d. wztohw
h. rurfe.

Str. řád.

136 9 h. bedlíwě 10 h. swčdči
15 h. dwau o

138 4 h. subletaseet

148 3 b. Sfowáei 1 d. nezle
líbí

151 4 d. K tonu
159 12 b. přfcSna
169 1 h, maudrottci 13 d.
swobodník ;

173 1 d,již

174 8 d. u Beě*7, 6 d. %a

Bečwí

175 9 d. Séwerinowa

181 16 b. ponitur) Arcikníže

182 2 b. oecurrit
190 8 b. tovaryši
197 4 d. sentencí

200 4 d. Quid agitur? do-

cetur,
206 19 d. bylabyř
208 11 h. zle bude; 7d.s*awW

15 d. wztfěíati
211 11 h. Židowsky
216 6 b. Příčiny
283 1 h. učíwa//, 17 h. při-

tom, 3 d. turnaj/

247 10 d. a nepěkné

248 11 d. j>st

249 9 b. projt0minibus
255 13 b. xaxoOqXtft

257 17 d. srozumíno: Wšickni

274 1 d. Hoc ad dial.

275 16 d. na bidle

390

Str. řád.

277 12 d. yakAr
279 3 h. Aabatf* 6 d. krás-
ných (mysli :
281 15 d. leyci
283 8 ^pror^us non imi-

#tandum
h. damnatorum

286 4 d. £/ similes 6 d. ac
# r^dolet, 13 d. lufu-

lentus 15 d. K/iment

287 8 h., 288, 12 d., 17 d.

plurimos etc, 287,
3 d, Referebat
287 9 d. A cožkoli .... wězezjí
29) 5 b. Eobanus Hessus

293 10 b. menší

294 6 d, kwihy, 14 d. napíše
296 19 tarajuješ (?/Vrkp.)
299 3 zakaušejíce, wýbor-

nau

301 14 d. infirmitas, o mis.
344 6 b. omnisufficientia

349 9 d. préteritum

350 6 h. grbiansky

Pís mě /, když značí polo-
samohlásku, wšude se má opra-
witi w 1 jemné: plný, doplnění,
wlci, Plzeň, bitá, mlba, mlčení.

Hrubé I stati má : bylo (5),
Lukáš (38 a jinde), míuwiti (57),

latmau (58), anděl (67), neslý-
chaného (70), přišel, musilo, po-
ložití (85) ušklaubawě (91), udě-
lej (93), tělo (92,), umluwa (93),
poslauchejte (94), slitowal, lotra
(95), milostnau (103), položen
(107), znělo (109) slyšány (113),
apoštolůw, dělá (117), blázniwau
(122), byl (134), žalm (141),
Pawlem (147), slqwe (159), wzdě-
lání(163), Istiwé, falešné (166),
testný, Istiw.ý (170), kozlu (173),
Latinsky (174 a j.), wěděttě (177),
zwítězilá (183), wzrostly, musilo
(185),zawolej (187), milost (189),
rozložitěji (190) ete.

Jemné 1 : přátelstwí (9), kra-
lující (18), usiluje (101), sedlák
(105 a j.), měli (108), mýlka (147),
skalka (174), kostcláky, koste-
láři (183), koláři (243) etc.

Někde se V wlaudilo místo fP,
někde OU místo au, i místo i 9 což
oprawiti čtenáři nebude obtížno,
jakož i to, že na koncích řádkůw
interpunkcí na několika místech
změtená.

Konečně připomenauti třeba,
že stránky rukopisu • s počátku
jen kladeny jsau do textu. Později
od toho wydawatelé upustili.

•••99 Q